1.1 Definice pojmu
Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) definuje e-Government jako „využití informačních a komunikačních technologií, zejména Internetu, jako nástroje pro dosažení lepšího řízení státu.“1
Definice, kterou vybral Úřad pro veřejné informační systémy (ÚVIS) zní následovně: „E-Government je série procesů, vedoucích k výkonu státní správy a samosprávy a uplatňování občanských práv a povinností fyzických a právnických osob, realizovaných elektronickými prostředky.“2
Podle oficiální definice Ministerstva informatiky ČR „e-Government představuje transformaci vnitřních a vnějších vztahů veřejné správy pomocí informačních a komunikačních technologií s cílem optimalizovat interní procesy poskytováním rychlejších, spolehlivějších a levnějších služeb veřejné správy nejširší veřejnosti a zajištění větší otevřenosti veřejné správy ve vztahu ke svým uživatelům.“3
Výše uvedené definice jsou pouze příklady toho, jak lze uvedené téma objasnit, a ačkoli existuje celá řada vysvětlení pojmu „e-Government“, všechny kladou důraz na myšlenku, že v centru veškerého zájmu by měl být zákazník.
Zákazníkem je zde myšlený nejenom občan, ale také kterýkoli podnikatelský subjekt, který by mohl chtít služeb takzvané „informatizované demokracie“ využít.
E-Government může být směrovaný na celou řadu subjektů, v důsledku čehož vzniká celá řada vztahů:
- „Government to Citizen“ je vztah zaměřený na obyvatele země a zahrnuje zejména poskytování služeb a informací on-line;
- „Government to Business“ jsou jasné, rychlé a automatizované procesy vyřizování agendy podnikatelských subjektů prostřednictvím on-line služeb, včetně poskytování zpětné vazby o průběhu jednotlivých žádostí podnikatelů;
1 Citace z: OECD e-Government Studies: The e-Government Imperative
2 Citace z: http://www.park.cz/article.asp?itm=159 ) (dne 12. 12. 2005)
3 Citece z: http://www.micr.cz/egovernment/default.htm (dne 30. 11. 2005)
- „Government to Employee“ znamená podporu činnosti zaměstnanců orgánů veřejné zprávy, zefektivnění jejich komunikace a sdílení znalostí a informací mezi nimi;
- „Government to Government“ zahrnuje spolupráci na mezinárodní úrovni, zejména se čím dál víc projevuje silná koordinace a společné postupy na úrovni Evropské unie.
Je nutné mít na paměti, že konkrétní provedení e-Governmentu by mělo odpovídat realitě dané země, respektovat její kulturu, společenské hodnoty, zvyklosti a dostupnou infrastrukturu. Každá společnost má jiné prostředí a jiné priority, momentálně se nachází v jiné situaci. Proto není pouze jeden jediný model ani jeden univerzální standard. Pomocí e-Governmentu je dobré řešit to, co zrovna společnost v dané chvíli nejvíce potřebuje.
1.2 Po č átky e-Governmentu
E-Government se poprvé objevil ve Velké Británii v roce 1999. Jeho smyslem bylo od počátku ulehčit občanům a orgánům státní správy, což vláda vyjadřovala sloganem: „Citizens first – občané nejdříve!“ Britská vláda totiž chtěla efektivně poskytovat služby svým občanům ve všech koutech země. Základní principy a přístupy byly zveřejněny v Bílé knize.
V roce 2000 se k projektu britského e-Governmentu přidala společnost Microsoft, která začala implementovat systém elektronické státní správy.
Propojením všech úřadů a resortů Spojeného království vznikl projekt UK Government Gateway.
V současné době je Velká Británie jedním z „leaderů“ prosazování e-Governmentu, Britové již běžně odevzdávají svá daňová přiznání elektronicky.
V roce 2005 měla elektronická správa ve Velké Británii obsloužit přibližně 60 milionů jednotlivců, 20 milionů organizací a obsáhnou 4500 služeb státní správy.
1.3 P ř ínosy e-Governmentu
Aplikace principů e-Governmentu přináší všem zúčastněným subjektům značná pozitiva. V první řadě samotným orgánům státní správy a místních samospráv zvyšuje efektivnost interní komunikace v rámci jednotlivých úřadů i mezi nimi a citelně usnadňuje sdílení informací. Využívání internetových aplikací
šetří čas jak při sbírání, tak i při přenosu dat, při poskytování informací a dokonce i při samotné komunikaci s občany a podnikatelskými subjekty.
Občany mohou služby e-Governmentu svou pouhou existencí motivovat k tomu, aby si opatřili vlastní přístup na Internet a aby se silněji zapojili do procesu tvorby vládních politik. Také se rozvíjejí on-line portály zaměřené na konkrétní problematiku, nebo na skupiny občanů. Jako pozorovaný „vedlejší“ ale neméně důležitý efekt se projevuje snížení korupce a naopak posílení důvěryhodnosti veřejného sektoru a zvýšení otevřenosti vůči občanům.
Nejvýznamnějším přínosem pro firmy a podnikatele jsou nové možnosti, které jim e-Government nabízí. Podniky zde mohou vzhledem k veřejnému sektoru vystupovat v celé řadě funkcí, a to například jako poskytovatelé služeb, investoři, žadatelé o granty a dotace. Nejčastěji ale podniky využívají transakčních nebo informačních služeb nabízených orgány veřejné správy.
Celkově by mělo dojít ke zvýšení kvality všech poskytovaných služeb, neboť e-Government je zaměřený na zákazníka-uživatele a na porozumění jeho potřebám.
E-služby jsou transparentnější, dostupnější, rychleji vyřízené a v hlavně levnější.
Při zavádění e-Governmentu často dochází k přehodnocování dosavadních procesů a k jejich zefektivnění a důsledkem bývá transformace stávajících struktur, operací a kultury subjektů vládního sektoru.
Dalším přínosem je skutečnost, že v rámci e-Governmentu často dochází ke kooperaci mezi členskými státy EU. Jde o participaci na nejrůznějších projektech, spolupráci při prosazování jednotlivých politik, nebo také o benchmarking v rámci nejrůznějších studií.
1.4 Bariéry e-Governmentu
Jednou ze základních bariér je problematika existence legislativy aplikovatelné na prostředí Internetu, na elektronické listiny, smlouvy uzavřené na dálku s využitím elektronických prostředků atp. Jedná se nejenom o legislativu vztahující se přímo na e-Government, ale také na záležitosti od něj odvozené, jako například elektronický podpis, časové razítko, elektronická značka. Je nutno učinit takové kroky, aby mohly elektronické dokumenty, splňující určité podmínky, být rovnoprávné s listinnými dokumenty.
Technologické bariéry spočívají v časté absenci platných standardů a také v infrastruktuře, která bývá vzájemně nedostatečně kompatibilní mezi jednotlivými odděleními nebo úřady. Proto se ukazuje jako nepostradatelný komplexní přístup k poskytování služeb občanům a firmám. Ten s sebou nese společnou vizi, společnou strategii v doručování služeb a informací a také organizační změny a nutnost vzájemné spolupráce.
S technologickou stránkou věci souvisí i dostupnost dálkového přenosu pro firmy a domácnosti – jedná se o cenu a rychlost připojení k Internetu. Právě důsledkem vyšších nákladů pořízení internetového připojení vzniká takzvaná
„digitální propast“ (= digital divide) – tedy skutečnost, že lidé bez přístupu k Internetu (případně bez znalosti práce s ním) nemohou využívat výhod on-line služeb. K překonání digitální propasti, nebo spíše k jejímu obejití, bývá využíván tzv. multikanálový přístup k datům, informacím a službám veřejného sektoru.
V jeho rámci je možné poskytované služby využívat nejenom prostřednictvím služby WWW, ale také pomocí mobilních telefonů, PDA, call center, nebo osobní návštěvy úřadu.
Rozdíly v možnosti přístupu k informačním technologiím a jejich využívání mohou způsobit nový druh sociálních rozdílů. Takovéto překážky mohou vznikat nejenom mezi jednotlivci, ale také v podnikatelské sféře v důsledku sektorové, velikostní nebo regionální struktury podniků. Přístup k ICT bývá totiž stále silněji považován za klíčový faktor ekonomického a sociálního rozvoje.
Značnou pozornost je třeba věnovat problematice bezpečnosti informačních systémů a ochrany osobních údajů. Bezpečnost informací v sobě zahrnuje nutnost zachování důvěrnosti přenášených informací a integrity přenášených dat (správnost a kompletnost informací a metod zpracování). Prováděná elektronická operace musí splňovat podmínku neodmítnutelnosti odpovědnosti, tj. musí být k dispozici dostatečné důkazní prostředky o provedení určité operace.
Často se vyskytuje i problém financování projektů e-Governmentu. Ten je způsobený tím, že jejich časový horizont je delší, obvykle několikaletý. V důsledku pomalejší návratnosti investovaných prostředků se mnohdy objevuje neochota do daných projektů finanční prostředky vložit.
Nelze opomenout ani zvýšené požadavky na osoby, které se musí orientovat v oblasti využívání informačních technologií. Týká se to jak zaměstnanců orgánů veřejné správy, tak také občanů, případně zaměstnanců firem využívajících služeb e-Governmentu. Jde nejenom o klasickou práci s Internetem a e-mailem, ale také o znalost práce s elektronickými dokumenty a databázemi.
Nedostatečné know-how o vykonávání on-line transakcí patří také mezi bariéry rozvoje e-Governmentu, ale lze proti němu účinně bojovat pomocí důkladné osvěty obyvatelstva. Příkladem takovýchto projektů jsou „Internet do škol“, nebo
„Národní program počítačové gramotnosti“.
Poslední překážka bývá obzvláště často jmenovaná ve spojení s Českou republikou. Je to strach a nedostatek motivace občanů a firem používat ICT.
V důsledku toho je úkolem Ministerstva informatiky a dalších orgánů, aby zajistily takový obsah a služby, aby se lidem i firmám vyplatilo si internetové připojení, případně také elektronický podpis, pořídit.
1.5 Penetrace Internetu v Č eské Republice
Aby mohla jakákoli firma využívat služeb e-Governmentu pravidelně a efektivně, měla by mít své vlastní připojení k Internetu. Proto, aby bylo možné zkoumat vliv e-Governmentu na obchodní firmy, je nutné zohlednit, jak velká část podnikatelských subjektů je k Internetu trvale připojena.
Procento podniků s přístupem na Internet
88 88 a "Mikropodniky" s 1–4 pracovníky nebyla k dispozici; data z roku 2004)
Z předcházejícího grafu, zahrnujícího všechny podnikatelské subjekty kromě firem podnikajících ve finančním sektoru, vyplývá, že České podniky na tom s připojením k Internetu nejsou špatně. Pravděpodobně překvapivým, ale bezpochyby pozitivním faktem je, že Česká republika ve všech kategoriích dosáhla úrovně původní EU-15 a při srovnání se současnou EU-25 má dokonce lepší výsledek v penetraci Internetu u malých podniků. To je velice dobré východisko pro to, aby podniky mohly služeb e-Governmentu využívat a aby se mohly zapojovat také do elektronického obchodování.
Jelikož tato práce má být zaměřena především na obchodní firmy, zajímalo mě, jaký je rozdíl mezi podílem všeh firem připojených na Internet a podílem obchodních firem využívajících vlastní internetovou přípojku. Statistiky nabízené Evropským statistickým úřadem vycházejí z dat o podnicích s 10 a více zaměstnanci a do celkového souboru podniků nezahrnují ty, podnikající ve finančním sektoru.
V rámci těchto omezení je stav za rok 2005 následující:
Srovnání přístupu na Internet obchodních firem a firem působících v jakékoli oblasti hospodářské
činnosti (v %)
92 91 92 92 91 91
20 40 60 80 100
ČR EU-15 EU-25
Všechny podniky Firmy podnikající v oblasti velkoobchodu nebo maloobchodu
graf 2 - Obchodní firmy a přístup na Internet Zdroj: Eurostat (2005)
Z grafu vyplývá, že mezi obchodními firmami a firmami působícími v ostatních oblastech hospodářské činnosti není téměř žádný rozdíl v penetraci Internetu. Dokonce ani hodnoty mezi podniky v České republice a v ostatních státech Evropské unie se téměř neliší.