Analytické zhodnocení

Společnosti De Heus International a Koudijs Feed se chovají stejně jako jiný investor v jiném oboru a při rozhodování o svých investicích posuzují ekonomické údaje a akvizici podle obdobných okruhů otázek jako v jiných oborech. Pokud se podíváme na rámcová kritéria rozhodování o vstupu na nový trh, tak jak byly shrnuty v části 3.2.2 této kapitoly, pak lze u nich najít plné prolnutí s tím, jak společnost krok za krokem rozvíjela své aktivity na polském trhu. Byť v té době to byla jedna z nejrozsáhlejších zahraničních investic a aktivit, které v té době společnost měla a svým způsobem se učila, jak postupovat.

Společnost silně preferuje jít na každý trh postupně tj. přecházet od vývozních operací, které jsou kapitálově nenáročné k více náročným operacím vyžadujícím finanční zainteresovanost. Tím posledním stádiem může být PZI, pokud bude splňovat ekonomická kritéria, podle kterých si ji Koudijs jako investor posuzuje. Jsou specifika, která se odrážejí v rozhodování o vstupu na nový trh., jmenovitě jsou rozepsána v části 2.3 této kapitoly. Nicméně při pohledu na ně a z přístupu společnosti lze odvodit, že některé z nich jsou při oboru společnosti méně rizikové a zároveň přístup společnosti je čelit jim otevřeně a pracovat s nimi nebo je dokonce zužitkovat ve svůj prospěch.

Zahraniční operace nejsou stále majoritní částí aktiv a výkonů společnosti, nicméně jejich podíl rapidně roste a to zejména podíl na zisku. Při pohledu na počty výrobních jednotek, je osm domácích a sedm je zahraničních, což se může už příští rok změnit ve prospěch zahraniční trhů. Proto lze hovořit o tom, že se společnost pohybuje mezi stádiem převážně vývozních aktivit a mezi mezinárodním podnikáním na více trzích. Tímto by se De Heus International více přiblížila chápání nadnárodní společnosti, které jsou považovány za hybatele fúzí, akvizic a nejvíce ovlivňují příliv PZI.

Ovšem u Koudijs a její mateřské společnosti je jedno specifikum a to je to, že trhy v jejím případě lze rozčlenit do několika skupin a ke každé skupině trhů má společnost jiný přístup a jinou marketingovou koncepci a jako by se pro každou tuto skupinu pohybovala v jiném stádiu mezinárodního rozvoje společnosti. Domnívám se, že tento rozdíl vzniká z toho, že se jedná o rodinnou firmu a to nese svá pozitiva a negativa.

Rozhodovací struktura je velmi plochá a umožňuje rychlé rozhodování a přijímání nových kroků. Současně se může vyskytovat mnohem méně rozporů při rozhodování o

směrování firmy, než v případě rozsáhlého managementu a představenstva. Negativem mohou být kapitálové zdroje, konkurent etablovaný na burze může pro svůj záměr relativně snadno získat poměrně velký objem kapitálu a použít jej pro rozsáhlou zahraniční expanzi. Plán, který může zahrnovat vytvoření místních obchodních jednotek, joint venture a PZI na zelené louce či akvizicemi konče. Tato nevýhoda znamená nutnost umísťovat své zdroje mnohem lépe a s větším důrazem snažíc se hledat nejlepší příležitosti. Proto pro Koudijs a De Heus ani není rozumné masivně vstupovat na zahraniční trhy formou PZI, byť by se všechny mohly v určitém časovém horizontu stát velmi dobrými aktivy s požadovanými výsledky.

I v případě, pokud by kapitálové zdroje ani trochu nebyly limitujícím faktorem, stávají se jim lidské zdroje. Přenášení know how a změny v novém podniku vyžadují čas a ani využití nových lidí operaci nezrychlí i jim musí být věnována zvýšená pozornost. Zároveň společnost plně důvěřuje svému konceptu, kdy usiluje o to, aby byla na trhu, kde vyrábí, vnímána jako místní subjekt. Proto usiluje o maximální možné využití, jak místních zaměstnanců tak i managementu. Výše uvedená specifika považuji za zajímavé faktory působící na rozhodování managementu a vlastníků společnosti o realizaci investice, zejména u kapitálově náročné varianty. Na druhou stranu je nelze hodnotit jako překážku, společnost se při svém rozhodování chová stejně racionálně jako jakýkoliv jiný investor.

Rozčlenění trhů společnosti do několika skupin je dle toho, zda se jedná o čistě vývozní operace s přímými dodávkami klientům či ve druhém případě distributorům.

Další skupinu představují trhy, na kterých společnost působí nepřímo prostřednictvím know how smluv, a poslední skupinou jsou trhy, na kterých společnost přímo podniká ať už pouhou existencí obchodní společnosti či provozováním místních výrobních jednotek jako je tomu například v Polsku. Tento přístup považuji za určitou rozdvojenost, ale zároveň z pohledu výsledků společnosti tento přístup má velký význam. Dokazují to vybrané trhy, kde i přes několik desítek let dodávek vývoj na nich nikdy nepokročil na takovou úroveň, aby se společnost rozhodla založit místní výrobu.

Za nejdůležitější považuji, že společnost ve svých rozhodovacích postupech neliší od jiných investorů přicházejících do zemí střední a východní Evropy. Má svá specifika, která ale nevytvářejí zásadní odlišnost od jiných subjektů – investorů. Největším odlišností – specifikem je trh, na kterém v úzké vazbě na zemědělství působí. Taktéž přístup k PZI není ničím specifický, odlišnosti jsou charakteristické pro typ společnosti

s ohledem na akcionářskou strukturu, ale i mezi jinými nositeli PZI lze najít obdobně založené společnosti.