Další faktory nízkého přílivu investic do zemědělství a výroby krmiv

2.3.6 Další faktory nízkého přílivu investic do zemědělství a výroby krmiv

Lze pokračovat v analýze vlivů, které působí na rozhodnutí investora, zda realizovat investici do zemědělského sektoru či nikoliv nebo třeba do navazujícího oboru výroby krmiv. Najít lze i další negativní vlivy, jedním z nich může být silná regulace na trhu určitého výrobku či komodity ze strany státu nebo případně i Evropského společenství. Jedním z vlivů, které se projevují ve výše zmíněných oborech, je silná regulace. Ta spočívá ve stanovení výrobních a produkčních kvót, vázanosti podpor na produkci či naopak snížení produkce či dotacích na výrobní jednotku nebo dotace na exportní aktivity, aby produkce byla konkurenceschopná se světovými cenami. Silná regulace omezuje působení trhu, snižuje rozdíly mezi těmi nejlepšími a těmi slabšími a může taktéž bránit vstupu nových subjektů na trh, protože ty stávající naplňují celkovou kvótu, tak jak byla stanovena. Byť ti, kteří se na ní

podílejí, jsou méně efektivní ve své činnosti. Tato situace, kdy nový subjekt, byť je schopen dosáhnout lepších výsledků a čelit například vnější konkurenci, nemůže na trh vstoupit, zachovává nevyhovující vývoj na trhu a odrazuje investora od vstupu.

Dalším významným aspektem, který působí na investora je solventnost zákazníků, s kterými bude přicházet do styku, pokud se rozhodne na trh vstoupit. Pokud je trh postižen finančními problémy či sníženou finanční stabilitou, nízkým cash inflow rozhodně to nevzbudí zájem. Naopak tento zájemce se soustředí na obor či oblast, kde ti, kteří kupují, jsou nejen ochotni platit, ale platí a pokud ještě lépe jejich vysoká poptávka snižuje tlak na snižování cen a pokles marží. Krmivářský průmysl a zemědělská výroba patří mezi odvětví, která se potýkají s problémem nízké likvidity.

Například podpory, s kterými zemědělci počítají a jsou jim jistým způsobem garantovány, jsou vypláceny, až když to dovolují prostředky daného státního rozpočtu či jeho fondu. Mnohem důležitější je ale samo speněžování produkce, které by samo o sobě mělo ukazovat ziskovat a efektivitu dané činnosti.

Modelová situace z trhu ve střední a východní Evropě je, že farmáři by chtěli dostávat platby za zvířata dodaná na maso do 45 dní. Většina masa se neprodává ve specializovaných obchodech, ale v supermarketech či jiných nákupních řetězcích.

Výsledkem růstu významu řetězců je jejich vyjednávací síla, kterou nákupní centrály disponují. Mezi obchodními řetězci a farmáři je ještě jeden článek a to jsou jatka a zpracovatelé masa. Tyto společnosti musí ze strany nákupčních čelit požadavkům na platební podmínky a těmi jsou platby až za 90 dní. Z toho jasně vyplývá rozdíl 45 dní v platebních podmínkách, které brání ideálním vztahům bez vyjednávání z pozice silnějšího. Tento rozdíl musí někdo pokrýt, pokud si představíme, že se farmáři spojí do prodejní společnosti, budou mít jistou vyjednávací sílu ve vztahu k masozpracujícím společnostech a mohou na ně vytvořit tlak a dosáhnout splnění svého požadavku. Za tohoto stavu musí masozpracující společnosti financovat rozdíl v platebních podmínkách, což znamená být dostatečně silný a disponovat prostředky. Obecně platí, že tento obor musel v posledních letech investovat velké objemy prostředků pro splnění evropských norem. Jak ukazují i příklady společností, které ukončily svou činnost, jsou zde problémy. V případě, že farmáři nedisponují dostatečnou silou nebo jatka jsou dostatečně silná, tak se pozice obrací a přenáší náklady s financováním na farmáře. Pro ty se jedná o zhoršení podmínek a to není lákadlem pro investici. Jinou možností je speněžování v zahraničí, kde ovšem hraje roli poptávka na tom trhu a zvýšené dopravní

náklady. V následujícím kroku, pokud mají zemědělské společnosti problémy s financováním, pak své břemeno, ať už chtějí či nikoliv, přenášejí na své dodavatele.

Vysoký podíl výdajů na krmiva na celkových výdajích v živočišné výrobě znamená, že zátěž směřuje na dodavatele krmiv. Ti musí věnovat zvýšenou pozornost kreditním rizikům, která pro ně takový partner znamená. Nutnost zvýšeného financování klientů není lákavou představou pro investory. Zároveň tato propojenost může vyvolat řetězení, kdy zemědělci nejsou schopni platit penězi a dodavatelé vyžadují platby. Pro vypořádání přijímají i platby nefinančního charakteru, ať už se jedná o zvířata či úrodu a následně tyto společnosti usilují o speněžení nového zboží, kterého za to své nabyli.

Nejedná se o nic jiného než o nefinanční vypořádání obchodu tj. bartrový obchod. Platí, že společnost do vypořádací ceny započítává riziko a tak výsledná cena za speněženou produkci farmáře je při zápočtu pohledávky nižší než kdyby farmář produkci speněžil standardním způsobem a vše bylo vypořádáno převody finančních prostředků. Toto celé nahravá společnosti, která produkci speněžuje, protože rozhodně nebude na sebe brát další riziko. V případě dosažení lepších realizačních cen se o svůj mimořádný zisk nebude dělit se zemědělskou společností. Tento kruh je typický pro střední a východní Evropu.

V Beneluxu či Německu se můžeme setkat s určitou obdobou tohoto postupu, ovšem dodavatel krmiv se stará o dodávku mladých zvířat na farmu a o jejich speněžení na konci výkrmu, zároveň po celou dobu dodává pro chov svá krmiva. Tyto kroky neznamenají nic jiného než, že poskytuje farmáři servis – službu a snižuje mu starosti spojené s realizací produkce. Péčí o více hospodářství získává silnější vyjednávací pozici než jednotlivá rodinná farma. Výhodu lepší realizační ceny přenáší do určité míry na farmáře nebo naopak mu snižuje finanční náročnost, neboť mu může nabídnout rychlejší platební podmínku. Možností je v tomto směru mnoho a záleží jen na tom, jak jich chce krmivářská společnost marketingově využít, podmínkou je dostatečná finanční síla společnosti. Vztah lze hodnotit jako situaci dvou partnerů, naopak předchozí situace je jednoznačnou ukázkou silnější pozice jednoho z obchodních subjektů.

Sitauce, která byla popsána jako modelová ze střední a východní Evropy je zjednodušením reality, s kterou se lze velmi často setkat, jak v České republice tak i v Polsku. Situace se může měnit, ale vyplývá z ní rizikový faktor, tím jsou slabé články celého dodavatelsko-obděratelského řetězce, který je na zemědělství navázán. Vstupem

zahraničního investora do jednoho z těchto článků, který má významnou situaci ve formě tržního podílu, například silný zpracovatel masa, se celá situace může změnit.

Pro potenciální zahraniční investory výčet uvedených faktorů vyznívá jednoznačně rizikově pro obory, jako jsou zemědělství, ale i ve výrobě krmiv. Pokud by stejné otázky byly kladeny na jiném trhu, investor by se mohl mnohem jednoznačněji rozhodovat o vstupu na trh. I přes souhrn identifikovaných negativ mohou existovat faktory, které lze pomyslně dát na druhou misku vah s tím, že rizika nejen vyváží, ale je i předčí. Odpověď se pokusí dát následující kapitola.