Přímí zahraniční investoři svým působením v hostitelské ekonomice významně ovlivňují vývoj a strukturu obchodní bilance dané země. V prvních letech po přílivu PZI mají spíše negativní efekt na saldo obchodní bilance. Pokud je však schodek obchodní bilance způsoben dovozem investičních statků, je možné v dlouhém období předpokládat růst vývozní výkonnosti a vyrovnání schodku obchodní bilance v dalších letech.
Faktory, které významně působí na importní náročnost přímých zahraničních investic je možno rozdělit podle několika kritérií: podle typu přímé zahraniční investice, podle typu odvětví, kam přímé zahraniční investice směřují, podle teritoria, ze kterého investice pocházejí a podle vývoje měnového kurzu.
Podle typu přímé zahraniční investice je možné rozdělení na greenfield investice, brownfield investice a M&A (mergers and acquisition – fúze a akvizice).
Nejvíce importně náročné zahraniční investice z krátkodobého hlediska jsou greenfield investice. Jejich importní náročnost souvisí s výstavbou a přípravou výrobních provozů na produkci. Jsou tak dováženy strojní zařízení, různé technologie a další hmotné a nehmotné statky.
Avšak mají tyto dovozy reálný vliv na vnější ekonomickou rovnováhu? Vždyť v platební bilanci jsou vykazovány jako kreditní položka na finančním účtu v kolonce základní kapitál přímé zahraniční investice a zároveň jako debetní položka na běžném účtu v kolonce dovoz.
K odlivu kapitálu do zahraničí však nedochází. Společně s reinvestovanými zisky je dovoz investičních statků (stroje a zařízení) nezbytných pro spuštění výroby v greenfield investici spornou položkou platební bilance a pouze uměle navyšuje deficit obchodní bilance resp.
deficit běžného účtu platební bilance.
Dovoz u brownfield investic souvisí v počátečním období s procesem restrukturalizace a rovněž dovozem různých výrobních prostředků a technologií ze zahraničí jako tomu je u greenfield investic.
Importní náročnost M&A se projevuje v dovozu high-tech technologií. Tyto dovozy jsou však hostitelskou zemí považovány za žádoucí, protože v delším období vedou k růstu konkurenceschopnosti hostitelské země v celosvětovém měřítku a příznivě působí na strukturální přeměnu ekonomiky. Svůj zájem na těchto dovozech vlády většiny zemí promítají do systému investičních pobídek v podobě různých zvýhodnění.
Importní náročnost investic podle typu odvětví, do něhož zahraniční investice přichází je ovlivněna náročností odvětví na výrobní vstupy, dále cenou, vyspělostí a kvalitou domácích dodavatelských jednotek, ale neměli bychom opomíjet i vazby zahraničních investorů na dodavatele ze země původu, které bohužel jsou velmi těsné a ani po mnoha letech zahájení investice neustupují ve prospěch domácích dodavatelů.
Podle teritoria, ze kterého investice přichází lze nalézt rovněž výrazné rozdíly v importní náročnosti.17 Především zámořské firmy si budují rozsáhlé dodavatelské vztahy se subdodavateli z hostitelské země. K tomu jsou motivovány snahou o bezcelní dovoz do zemí EU, který mohou investoři využít jen v případě, že minimálně 60 % podílu dodávek těchto
17 NEWTON: Ekonomické zprávy (analýza „Strategie a vazby nadnárodních společností“). květen 2003
zlevňujících dovozech a dražších vývozech. Pro domácí výrobce je tak jedinou možností, jak se vypořádat se zahraniční konkurencí, růst kvality jejich produkce, k čemuž by PZI měly prostřednictvím tzv. procesu přelévání (spillovers) výrazně napomáhat.
Naopak znehodnocování kurzu má příznivý účinek na domácí výrobce, protože jim umožňuje zvyšovat vývozy na zahraniční trhy. Rostoucí zahraniční poptávka vyplývá z cenových rozdílů ve prospěch země s přílivem zahraničních investic. Znehodnocování kurzu však na druhou stranu nenutí domácí výrobce k přílišným kvalitativním zlepšením, proto z dlouhodobého hlediska není pro hostitelskou ekonomiku žádoucí.
Proexportnost zahraniční investice je možno rozdělit podle podrobných kritérií jako tomu bylo u importní náročnosti. Jde především o typ zahraniční investice, odvětví, kam zahraniční investice směřuje a teritorium a jeho geografické umístění.
Z hlediska typu přímé zahraniční investice jsou nejvíce vývozně orientované investice na zelené louce, které ve většině případů směřují do výrobního sektoru hospodářství (zejména do automobilového a elektrotechnického průmyslu), přičemž tato oblast je pro exportní výkonnost české ekonomiky rozhodující.
U investic na „hnědé louce“ je již exportní výkonnost slabší, i když je možno nalézt i určité výjimky, především v automobilovém průmyslu jde o Škoda Auto Mladá Boleslav, která je největším tahounem exportu českého zpracovatelského průmyslu již po řadu let.
Nejnižší orientaci na vývoz je možno pozorovat u M&A, což již vyplývá z odvětví, do kterých tyto zahraniční investice směřovaly. Šlo především o oblast služeb, konkrétně o peněžnictví a pojišťovnictví. U tohoto odvětví nelze o vývozu příliš uvažovat.
Podle typu odvětví, kam investice směřuje, můžeme označit zpracovatelský průmysl jako odvětví s nejvyšším exportním potenciálem. Tato charakteristika vyplývá již z jeho povahy, kdy většina produkce je určena na vývoz. Velice pozitivní na tomto odvětví je jeho podíl na přidané hodnotě.
Hostitelské zemi investice do zpracovatelského průmyslu nepřináší jen výhody v podobě růstu exportu, ale také významné strukturální změny, které jsou potřebné k úspěchu v rámci mezinárodní konkurence.
Teritorium a jeho geografické umístění je důležitým předpokladem pro umístění zahraniční proexportní investice. Země získává zahraniční investice s exportním potenciálem
tehdy, pokud v ní investor nachází předpoklady pro uplatňování úspor z rozsahu výroby a zároveň pokud je země geograficky blízko trhům, na něž chce investor svou produkci vyvážet a může tak dosahovat nižších dopravních nákladů. Tyto předpoklady dobře splňovaly země střední Evropy a projevilo se to v přílivu těchto investic, jejichž produkce směřuje jednak na trhy EU, tak i na východní trhy. Je sice skutečností, že země dále na východ by byly nabídly možnost dosáhnout ještě nižších nákladů, ale teritoriální, ekonomická a politická rizika byla při rozhodování investorů méně příznivá.