Ekonomické aspekty ob č anské participace – spolupráce s místními podnikateli

Místní podnikatelé jsou zvláštní skupinou sociálních aktérů, kterou není možno v procesu rozvoje města opomíjet. Vzájemná interakce a udržování dobrých vztahů je přínosné pro obě strany.

2.3.1 Podpora místního podnikatelského prostředí

Nejprve věnujme pozornost podpoře místních podnikatelů ze strany vedení obce a zaměstnanců obecního úřadu.

Obec může být podnikatelům nápomocna zejména v těchto oblastech:

Správní řízení (vyřizování živnostenských oprávnění, vydávání stavebních povolení apod.) Pro podnikatele je kontakt s úředníky mnohdy nevyhnutelný, ocení zejména rychlost, flexibilitu a přívětivost úředníků.

Nabídka pozemků a prostor pro podnikání – na tento aspekt je nutno myslet při tvorbě územního plánu města, respektive strategického plánu rozvoje města.

Prezentace a propagace regionu a obce – lepší propagace může do regionu přilákat turisty a pozitivně tak působit na poptávku po službách místních podnikatelů.

Komunikace s podnikateli a poskytování informací o rozvojových záměrech obce – podnikatelé tak nejsou vystaveni nejistotě, což má na podnikatelské prostředí pozitivní vliv.

Městské zakázky – v oblasti veřejných zakázek může radnice podpořit místní podnikatele tím, že je osloví v rámci výběrových řízení.

Městská infrastruktura – zejména údržba silnic pozitivně ovlivní městské podnikatelské prostředí.

Dopravní obslužnost - důležitým faktorem pro podnikatele je veřejná doprava, která umožní prostorovou mobilitu zaměstnanců a rozšíří tak okruh potenciálně zaměstnatelné pracovní síly.

Veřejný pořádek – pomocí městské či obecní policie může municipalita snížit kriminalitu a zatraktivnit tak lokalitu pro podnikatele.

Z uvedeného výčtu je vidět, že obec může do značné míry ovlivnit podnikatelské prostředí v obci. Svými kroky může přilákat podnikatele na své území, stejně tak však lze neuváženými opatřeními podnikatele od aktivit v obci odradit.

2.3.2 Pozitivní aspekty spolupráce s místními podnikateli a podpory místního podnikatelského prostředí

Mezi pozitivní dopady příznivého podnikatelského prostředí v obci a spolupráce radnice s podnikateli mohou patřit kromě možnosti sponzorských darů městskému úřadu, místním spolkům a zájmovým sdružením také následující pozitiva:

Zkvalitnění služeb pro obyvatele města: S rozvojem podnikatelské činnosti v obci se zlepší dostupnost služeb, obchodů, volnočasových aktivit. Zároveň může docházet ke zvyšování konkurenčního prostředí a v důsledku toho i ke zkvalitňování již existujících služeb.

Zkvalitnění služeb v oblasti cestovního ruchu: Rozvoj podnikatelské činnosti v oblasti turismu, pohostinství a hotelnictví může mít za důsledek zvýšení turistické návštěvnosti regionu.

Větší výnosnost turistických objektů provozovaných obcí, zapříčiněná zvýšením cestovního ruchu v důsledku zvýšení kvality služeb pro návštěvníky regionu.

Pracovní příležitosti pro obyvatele obce: dobré podnikatelské prostředí ve městě může vést nejen ke zvýšení počtu firem, ale také k rozšíření firem stávajících. Obojí vede ke zvýšené poptávce po práci, která může být uspokojena z místních zdrojů a tím může dojít ke snížení nezaměstnanosti ve městěči regionu. Problematické v tomto ohledu však může být podnikání ve vysoce specializovaných oborech, kdy firma poptává odborně kvalifikovanou pracovní sílu.

Podpora záměrů radnice ze strany podnikatelů – radnice, která projednává své záměry s místními občany a podnikateli a snaží se nalézt řešení vyhovující všem stranám, se tak může vyvarovat kritice a protestům proti svým záměrům.

Možnost využití principu partnerství soukromého a veřejného sektoru (o tzv. „PPP principu“ více v podkapitole 2.3.3.)

Rozpočtové dopady – i přes neexistenci místních daní v České republice je výše daňových příjmů do rozpočtu obce částečně ovlivněna ekonomickou aktivitou probíhající na jejím území. Dle rozpočtového určení daní je obcím na základě územních kriterií přidělováno:

o 30% daně z příjmu fyzických osob ze samostatně výdělečné činnosti o 1,5% daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti

o daň z nemovitosti

o daň z příjmu právnických osob, pokud právnickou osobou je obec (tyto příjmy jsou však v podstatě fiktivní, protože obec jako podnikatelský subjekt tuto daň odvádí de facto sama sobě)

Z uvedeného výčtu je zřejmé, že dobré podnikatelské prostředí v obci a komunikace obecních orgánů s místními firmami mohou mít pozitivní dopad na rozvoj obce jako takové.

2.3.3 Zapojení soukromých zdrojů do poskytování veřejných služeb – princip „Public Private Partnership“

Poměrně novým trendem v posledních desetiletích je snaha o zapojování soukromého sektoru do aktivit, kterými se v minulosti zabýval výhradně sektor veřejný. Tento trend je v přímém rozporu s myšlenkami Maxe Webera o byrokratické správě věcí veřejných a striktním oddělení soukromých a veřejných prostředků (viz podkapitola 1.1.2.).

Princip Public Privat Partnerships (dále jen PPP princip) byl poprvé ve větším měřítku využíván ve Velké Británii v 80. letech 20. století. Později PPP princip aplikovalo i Irsko, Nizozemí, Španělsko, Portugalsko, Francie, USA, Kanada, Japonsko, Austrálie,

(Klímová 2005)

V České republice se partnerstvím veřejného a soukromého sektoru na straně pomoci veřejným subjektům s realizací těchto projektů zabývá PPP Centrum České republiky, které princip PPP

definuje jako „dlouhodobý smluvní vztah, ve kterém veřejný a soukromý sektor vzájemně sdílejí užitky a rizika vyplývající ze zajištění veřejné infrastruktury nebo veřejných služeb… Ve většině případů veřejný sektor svěřuje výkon určité služby soukromému sektoru, a tím využívá jeho organizačních a odborných znalostí a dovedností, které jsou stimulovány nejen výnosem vloženého kapitálu, ale také rizikem jeho ztráty. (…) Od klasického zadávání veřejných zakázek se PPP liší především tím, že obě strany – veřejný i soukromý sektor – jsou v rovnocenném postavení.“ (PPP centrum 2005, s. 3)

Podobně definuje PPP princip i Klímová, která jako typické vlastnosti PPP principu uvádí vztah, který je založen na dlouhodobé smlouvě o dodání věci nebo poskytování služby, mezi soukromým sektorem na straně jedné a veřejným sektorem na straně druhé. „Veřejná správa soukromému investorovi periodicky vyplácí určitý obnos nebo má investor možnost získat poplatky přímo od uživatelů jeho produktu.“ (Klímová 2005, s. 51)

Obecné znaky PPP projektů:

Rozsah – PPP projekty dosahují hodnoty stovek miliónů korun.

Dlouhodobost – PPP projekty představují dlouhodobý smluvní vztah.

Měřitelné výstupy služeb – veřejný sektor zadává cíle/výstupy požadované služby, které soukromý sektor zajišťuje. Platební mechanismy jsou strukturovány podle této specifikace výstupů a představují tak motivaci pro dosahování klíčových indikátorů splácení záleží na dlouhodobém plnění požadované kvality služby.

Inovace – Cílem PPP není pouze zajištění financování, ale i využití organizačních a inovačních schopností soukromého sektoru pro zajištění a provozování veřejné služby lépe a efektivněji, než to dokáže stát.

Vedlejší služby – koncesní smlouvy budou zahrnovat (…) budování infrastruktury, (…) výstupů informačních technologií (...), nebudou však obsahovat dodání hlavních veřejných služeb (policejní dozor, veřejný systém školství, soudnictví atd.). Ty zůstanou přímo kontrolovány a vykonávány veřejnou správou.

(Zdroj: PPP Centrum 2005, s.5)

Výhodami principu veřejně soukromých partnerství jsou snadnější a rychlejší dostupnost finančních prostředků pro veřejnou správu a tudíž i zrychlení realizace projektů. Také rizika projektu mohou být rozložena mezi veřejný a soukromý subjekt. Úskalím může být nedostatečná vybavenost kvalifikovanými pracovníky pro realizaci projektů založených na principu PPP na straně veřejné správy. Také smluvní vztahy projektů jsou komplikované. PPP projekty vyžadují složitý systém kontraktů, již u tvorby zadávací dokumentace je vhodná přítomnost odborných poradců.

Využitelnost principu PPP se v České republice předpokládá zejména u těchto druhů projektů: výstavba infrastruktury, a to na státní, regionální i místní úrovni – zejména dálnice, silnice, místní komunikace, dopravní obslužnost, obrana, policie, letiště státní i regionální, čističky odpadních vod;

Developerské projekty, kdy soukromá firma vystaví nebo opraví objekt, ve kterém pak pro veřejný sektor bude provozovat nějakou činnost – například nemocnici, školu, věznici, sociální bydlení.

(Zdroj: Klímová 2005 a PPP Centrum 2005)

Realizace projektů založených na PPP principu u nás v současné době probíhá formou pilotních projektů na státní úrovni. PPP princip by měl být aplikován na tyto projekty:

Modernizace železniční trati Praha–Kladno s výstavbou připojení na Letiště Ruzyně, včetně provozu a údržby (předpokládaná doba trvání projektu 30 – 40 let)

Vybudování, údržba a provoz ubytovny hotelového typu a parkoviště v areálu Ústřední vojenské nemocnice Praha ve Střešovicích – předpokládaná délka trvání projektu 20 – 30 let

Výstavba, údržba a provozování úseku dálnice D3 Tábor-Bošilec v délce 30 km – předpokládaná délka trvání projektu 30 let + 6 let výstavba

Navržení, vybudování, financování, údržba a provoz nové věznice typu s ostrahou pro výkon trestu vězněných osob s kapacitou 500 osob splňující evropské standardy – předpokládaná délka trvání projektu 25 – 30 let

Výstavba, údržba a provoz pobočky Krajského soudu Plzeň v Karlových Varech a soudní budovy v Ústí nad Labem – předpokládaná doba trvání projektu 25 – 30 let

Navržení, vybudování, financování a údržba nové sedmipodlažní budovy pro poskytování zdravotní péče a nového objektu garáží pro 300 parkovacích míst v nemocnici Na Homolce – předpokládaná délka trvání projektu 15 – 20 let

Pramen: PPP Centrum České republiky – www.pppcentrum.cz

V České republice tedy probíhají pilotní projekty na úrovni ministerstev, a to v oblasti dopravy, justice a zdravotnictví. PPP princip je však aplikovatelný i na regionální a místní úrovni a do budoucna by mohla hrát významnou roli v rozvoji měst a regionů.

Legislativní úprava realizace PPP principu v České republice právě probíhá – v polovině března 2006 parlament schválil Zákon o veřejně soukromých partnerstvích (koncesní zákon) i Zákon o veřejných zakázkách. Ve sbírce zákonů vyšly 19. dubna pod čísly 137 a 139/2006 sb.