Empirické práce založené na Beckerově teorii

Becker (1968) nastavil základní rámec své teorie. Více se však nezabýval o její empirické uplatnění. V této části jsou rozebíráni příznivci Beckerovy teorie, kteří ji například rozšířili o další empirické proměnné. Mezi tyto jedince lze například zařadit Ehrlicha¹⁴. Jako zástupce kritiky Beckerovy teorie bude představena empirická studie od Ch. Cornwella a W. N. Trumbulla.

Ehrlich ve svém díle z roku 1973 podpořil a rozšířil Beckerovu teorii. První část svého díla věnuje takzvaným kriminální vyhlídkám, u kterých tvrdí, že jedinec má možnost dvojího výběru. Buď se rozhodne spáchat nelegální činnost anebo naopak se jí rozhodne nespáchat. V článku se zmiňuje i o opakované trestné činnosti a obrací se na problematiku recidivistů, kteří nejsou hnáni pouze nedostatkem sebekontroly, ale jsou schopni určit, kdy se jim daný zločin znova vyplatí spáchat. Problematikou recidivistů bývá především jakési společenské označení, které jim ve většině případů neumožňuje

13Text byl volně přeložen z angličtiny do češtiny, proto se v textu mohou objevovat slabé odchylky od originálního znění.

14 Americký ekonom působící jako profesor na katedře ekonomie na University at Buffalo. Zaobírá se aplikací ekonomických teorií na lidské chování a sociální instituce, včetně kriminality, korupce či například rizikem a nejistotou. (IZA - Institut of Labor Economics, 2021)

19 standardní zapojení zpátky do společnosti. Vyšší výnosy má jedinec tedy ze zopakování trestné činnosti. (Ehrlich, 1973)

Ehrlich (1973, str. 533) rozšířil Beckerovu rovnici pro nabídku přestupků, rovnice lze tedy zapsat jako

𝑂_𝑖𝑗 = 𝑂_𝑖𝑗(𝑝_𝑖𝑗, 𝑓_𝑖𝑗, 𝑤_𝑖𝑗, 𝑤_𝑙𝑗, 𝑢_𝑗, 𝜋_𝑗),

( 4 )

kde stejně jako v Beckerově rovnici ( 3 )𝑂_𝑖𝑗 znamená počet trestných činů, 𝑝_𝑖𝑗 uvádá pravděpodobnost dopadení, 𝑓_𝑖𝑗 náleží trestu za spáchaný přestupek. V nové rovnici je navíc proměnná 𝑤_𝑖𝑗, která udává mezní hodnotu času vynaloženou na ilegální aktivitu, dále proměnná 𝑤_𝑙𝑗, která nám udává mezní hodnotu času vynaloženou na legální aktivitu (může se jednat například o čas strávený hledáním nové pracovní příležitosti) a poslední proměnná 𝜋_𝑗, jenž náleží ostatním proměnným, jako například osobní či rodinná úroveň bohatství, schopnost sebeochrany a další proměnné, které se řadí mezi netržní aktivity.

Ve své práci se pokusil zkoumat závislost nezaměstnanosti a míry kriminality vzhledem ke genderovému rozdělení na muže a ženy, žijící ve městě ve věkové skupině 14 až 24 let. Do modelu zahrnul výše zmíněné proměnné a pomocí metody nejmenších čtverců došel k následujícím výsledkům, které nevyšly tak, jak by se předpokládalo. U nezaměstnanosti ve věkové skupině 14 až 24 let nešel jednotný vliv napříč modely a Ehrlich se domnívá, že podíl na těchto výsledcích může mít dobrovolná nezaměstnanost, která je způsobena čekáním na vhodnou pracovní příležitost. Především ve věkové skupině 14 až 24 let je snaha o dosažení co nejlepší pracovní příležitosti velká, a proto zde můžeme nalézt velké procento dobrovolné nezaměstnanosti. Vliv na míru kriminality je ve výsledku celkem zanedbatelný. Hlavním přínosem bylo potvrzení Beckerovy teorie a rozšíření modelu, kde se, stejně jako Becker, shodují na faktu, že trest, pravděpodobnost dopadení, a navíc Ehrlichova proměnná označující zvyšující se mezní hodnotu času vyloženou na legální aktivitu, má vliv na míru kriminality. Vliv na míru kriminality mají, mimo jiné, také specifické znalosti jedince páchající zločin, rozložení obyvatelstva ve společnosti anebo příjmové nerovnosti komunity. (Ehrlich, 1973)

Becker (1974) tvrdil, a následně to i implementoval do rovnice, že jedinec páchající trestnou činnost uvažuje při svém konání o následných možných sankcích. To znamená, že počítá s určitou mírou pravděpodobnosti dopadení či následného odsouzení.

20 Tuto teorii se pokusil vyvrátit Anderson, který ve svém díle došel na základě 219 dotázaných vězňů k výsledkům, že přibližně 77 % odsouzených nad možností vězení nebo nad pravděpodobností dopadením neuvažovalo. Dokonce si odsouzení mysleli, že riziko dopadení je nulové. (Anderson, 1999, str. 627)

Ehrlich, Becker a mnozí další ekonomové se shodovali na faktu, že čím vyšší bude pravděpodobnost dopadení, tím nižší bude míra kriminality. Ve společném článku se Cornwell a Trumbull snaží toto dogma používané skoro i ve všech učebnicích a studijních materiálech vyvrátit na základě empirických důkazů. Společně se domnívají, že síla systému trestního soudnictví v případě spáchaného zločinu je menší, než nám ukazují minulé studie. Chybu vnímají především ve špatném vnímaní nepozorovatelné heterogenity v modelu, a proto svoje zkoumání řeší pomocí panelových a průřezových dat, kde spolu s dvoustupňovou regresí nejmenších čtverců tato problematika odpadá.

Společně vytvořili rovnici, která lze zapsat jako

𝑅_𝑖𝑡 = 𝑋_𝑖𝑡^′𝛽 + 𝑃_𝑖𝑡^′ + 𝛼_𝑖 + 𝜖_𝑖𝑡,

( 5 )

kde 𝑅_𝑖𝑡 značí míru kriminality, 𝑋_𝑖𝑡^′ jsou proměnné, které kontrolují relativní návrat k zákonné příležitosti, 𝑃_𝑖𝑡^′ lze vyjádřit jako soubor proměnných, jenž obsahují odstrašující elementy¹⁵, 𝛼_𝑖 je využito pouze v regresi s panelovými daty a udávají pevné efekty odrážející nepozorovatelné charakteristiky a poslední proměnná 𝜖_𝑖𝑡 signalizuje rušivé termíny. (Cornwell & Trumbull, 1994, str. 362) Po ověření dat ze Severní Karolíny a jejich dosazení do modelu dospívají k závěru, že „Obecně nás naše výsledky vedou k závěru, že jak trhy práce, tak strategie trestního soudnictví jsou důležité pro odrazení zločinu, ale že účinnost pobídek pro vymáhání práva byla značně nadhodnocena¹⁶.“

(1994, str. 366) V neposlední řadě zmiňují, že začlenění nepozorovatelné heterogenity je velmi důležité pro budoucí zkoumání a tato data by nadále neměla být přehlížena.

15Včetně pravděpodobnosti zatčení, stíhání a dopadení za vytvoření nelegální aktivity.

16Text byl volně přeložen z angličtiny do češtiny, proto se v textu mohou objevovat slabé odchylky od originálního znění.

21