Zdroj: vlastní zpracování, Bohanecová, 2015
Princip plánování a analýzy finančních zdrojů zdůrazňuje, že dosažení hlavních finančních cílů podnikání lze zabezpečit jen při soustavné analýze a plánování finanč-ních veličin podniku. Analýza a plánování pohybu peněžfinanč-ních prostředků, kapitálu a finančních zdrojů se staly integrální součástí moderního finančního řízení (Valach a kol., 1999).
Z výše jmenovaných principů finančního managementu je pro potřeby této diplo-mové práce důležitý hlavně princip plánování a analýzy finančních zdrojů, a proto ještě dále rozeberu jednotlivá témata, která se tohoto principu týkají.
3.2 Finanční analýza
Hlavním způsobem jak měřit finanční výkonnost firmy a zjistit, do jaké míry firma dosahuje stanovených cílů a do jaké míry plní své plány, je zpracování finanční ana-lýzy. Ta slouží ke komplexnímu zhodnocení finanční situace podniku. Pomáhá odhalit, zda je dostatečně ziskový, zda je schopen včas splácet své závazky a další skutečnosti významné pro finanční plánování a řízení (Knápková a kol., 2017). Na základě informací získaných z finanční analýzy může manažer dále rozhodovat např.
o alokaci volných finančních prostředků, o pořízení cizích finančních zdrojů, o stano-vení optimální finanční struktury firmy, o rozdělování zisku apod. Finanční analýza je tedy hlavním nástrojem pro finanční řízení podniku, která čerpá informace z trans-akcí, které již proběhly, a využívá je k predikci budoucího vývoje a k plánování.
Výsledky finanční analýzy jsou důležité nejen pro interní uživatele z podniku, ale slouží i pro tzv. externí uživatele, kteří jsou nějakým způsobem s podnikem spojeni, např. banky, investoři, zákazníci, stát.
Sestavení kvalitní finanční analýzy je závislé na získání kvalitních vstupních infor-mací a dat. Základním zdrojem dat pro finanční analýzu jsou účetní výkazy podniku, mezi které patří rozvaha, výkaz zisků a ztráty, přehled o peněžních tocích (cash flow), přehled o změnách vlastního kapitálu a příloha účetní závěrky (Knápková a kol., 2017).
Rozvaha
Rozvaha je písemným přehledem majetku a zdrojů podniku k určitému datu. Názvy jednotlivých položek a jejich hodnoty vycházejí z jednotlivých účtů účetní osnovy a postupů účtování. Rozvaha zachycuje majetkovou a zdrojovou strukturu podniku.
Aktiva představují majetek podniku a pasiva představují zdroje kapitálu, které slou-žily k pořízení jednotlivých majetkových položek (Vochozka a kol., 2020). Rozvaha se řídí základním bilančním pravidlem:
AKTIVA = PASIVA
MAJETEK = ZDROJE JEHO FINANCOVÁNÍ (Stejskalová, 2015).
Aktiva jsou prostředky, které byly do podnikání vloženy, jednotlivé položky aktiv jsou ocenitelné v penězích, očekává se od nich budoucí prospěch a jsou výsledkem
minulých událostí (Stejskalová, 2015). Aktiva podniku se dělí na tři kategorie:
Krátkodobý finanční majetek pokladna a ceniny
bankovní účty
krátkodobé cenné papíry
III. Ostatní aktiva
Zdroj: vlastní zpracování, Knápková a kol., 2017
Na obrázku výše je zobrazena struktura aktiv. Dlouhodobý majetek je rozdělen na nehmotný, hmotný a finanční a jeho doba použitelnosti je delší než 1 rok. Dlouho-dobý nehmotný majetek nemá zákonem stanovenou minimální cenu pořízení a řadí se sem např. software a výsledky vědy a výzkumu. Pořizovací cena dlouhodobého hmotného majetku musí být minimálně 80 000 Kč a je tvořen nemovitostmi (stavby, pozemky) a movitými věcmi (automobily, IT zařízení). Do kategorie dlouhodobého hmotného majetku patří i pěstitelské celky trvalých porostů a zvířata. Finanční dlou-hodobý majetek je tvořen cennými papíry, finančními podíly a poskytnutými půjčkami a úvěry, které podniku přináší ekonomický prospěch ve formě dividend, úroků, nájemného (Stejskalová, 2015).
Druhou část aktiv tvoří oběžný majetek podniku. Ten se dále dělí na peněžní ma-jetek, kam patří veškerý krátkodobý finanční majetek podniku (peníze, cenné papíry) a pohledávky. Věcný oběžný majetek, který je tvořen zásobami (materiálu, nedokončené výroby, hotových výrobků, zboží) a ostatní (přechodná) aktiva, která slouží k zachycení zůstatků účtů časového rozlišení nákladů a příjmů příštích období.
Tabulka 3 - Pasiva
Závazky ze sociálního a zdravotního pojistného Daňové závazky
Ostatní závazky III. Ostatní pasiva
Zdroj: vlastní zpracování, Knápková a kol., 2017
Na druhé straně rozvahy jsou zachycena pasiva, neboli zdroje krytí majetku pod-niku. První část pasiv tvoří vlastní kapitál tvořený zdroji, které do podnikání vložili vlastníci ve formě základního kapitálu, který se za příznivých hospodářských podmí-nek dále rozšiřuje dalšími vklady nebo ze zisku. Další důležitou součástí vlastního kapitálu je výsledek hospodaření, ve formě zisku či ztráty, za běžné období a za ob-dobí minulá (Máče, 2018). Rezervní fondy slouží ke krytí případných ztrát, obchodní společnosti si je vytváří od roku 2014 dobrovolně a přesné podmínky jsou určeny společenskou smlouvou nebo stanovami. Kapitálové fondy mají význam především u akciových společností a jsou tvořeny tzv. emisním ážiem, které vzniká tehdy, jest-liže emisní kurz akcie je vyšší, než jmenovitá hodnota akcie (Růčková a Roubíčková, 2012).
Druhá část pasiv je tvoře cizími zdroji. Do této kategorie patří všechny dluhy, které podnik musí zaplatit v různém časovém horizontu. Z tohoto důvodu se dělí na krát-kodobé a dlouhodobé závazky a úvěry. Krátkrát-kodobé jsou zpravidla splatné do 12-ti měsíců a dlouhodobé jsou ty se splatností 12 měsíců a více. Závazky podnikům vzni-kají vůči dodavatelům, zaměstnancům, státním institucím, společníkům, bankám atd.
Další položkou cizích zdrojů jsou rezervy, které podniky vytváří buď dobrovolně, nebo je jim povinnost tvorby rezerv stanovena zákonem o účetnictví. Rezervy vzni-kají především k pokrytí budoucích závazků nebo nákladů, u nichž je jisté, nebo
pravděpodobné, že nastanou, ale není jistá jejich výše nebo okamžik jejich vzniku (Zákon č. 563/191 Sb., 2021).
Poslední položka, ostatní pasiva, mají stejnou funkci jako ostatní aktiva a slouží k časovému rozlišení.
Výkaz zisků a ztráty
Jedním z hlavních cílů podnikání je dosažení zisku a každý podnik pravidelně sleduje kondici svého hospodaření. Výkaz zisků a ztráty (dále jen VZZ) je účetní výkaz, který je povinnou součástí účetní závěrky podniku. Z VZZ můžeme vyčíst, jakého hospo-dářského výsledku podnik dosáhl ve sledovaném období. Výsledek hospodaření získáme odečtením nákladů podniku od jeho výnosů. Výnosy jsou peněžní částky, které podnik získal z veškerých svých činností ve sledovaném období bez ohledu na to, zda došlo k jejich inkasu. Náklady představují peněžní částky, které podnik ve sle-dovaném období vynaložil na získání výnosů, bez ohledu na to, zda došlo ve stejném období k jejich skutečnému zaplacení (Knápková a kol., 2017). Výsledkem hospoda-ření může být buď zisk, nebo ztráta. V případě, kdy výnosy jsou vyšší, než náklady, dosahuje podnik zisku. Pokud jsou však náklady vyšší, než následné výnosy, podnik se dostává do ztráty.
Ve výkazu je výsledek hospodaření rozdělen do tří podskupin:
provozní výsledek hospodaření,
finanční výsledek hospodaření,
mimořádný výsledek hospodaření.
Provozní výsledek hospodaření zjistíme sečtením provozních výnosů a odečtením všech provozních nákladů. Finanční výsledek hospodaření získáme odečtením všech finančních nákladů od všech finančních výnosů. Výsledek hospodaření za běžnou čin-nost získáme sečtením provozního a finančního výsledku hospodaření a snížením o daň z příjmu z běžné činnosti. Poté co upravíme výsledek hospodaření za běžnou čin-nost o mimořádný výsledek hospodaření, získáme výsledek hospodaření za účetní období. Ve finanční analýze se používá ve dvou podobách, zisk před zdaněním = EBT (earnings before tax) a zisk po zdanění = EAT (earnings after tax (Knápková a kol., 2017).
Výkaz o peněžních tocích
Při sestavování finanční analýzy má každý účetní výkaz svou funkci. Rozvaha nám podává informace o stavu jednotlivých položek k určitému datu, VZZ vypovídá o vý-nosech a nákladech ve sledovaném období. K doplnění celého obrázku nám chybí ještě vyobrazit skutečné příjmy a výdaje. Výkaz o peněžních tocích, neboli výkaz cash flow, pomáhá odstranit časový nesoulad mezi náklady a skutečnými výdaji, výnosy a skutečnými příjmy, ziskem a stavem peněžních prostředků.
Výkaz cash flow sleduje změnu stavu peněžních prostředků a vysvětluje jejich pří-růstky a úbytky. Pro velké množství podniků je stav peněžních prostředků jedním z nejdůležitějších ukazatelů. Podnik potřebuje disponovat peněžními prostředky, aby mohl zajistit bezproblémový chod své činnosti, platit dodavatelům, zaměstnan-cům, zajistit každodenní chod atd. Důležité je také zmínit, že mezi peněžní prostředky patří mimo peněz v hotovosti a na účtech také peníze na cestě a krátkodobý likvidní finanční majetek. Při sestavování výkazu peněžních toků je důležité mít k dispozici správná data, která se získávají z účetnictví podniku.
Výkaz cash flow je zpravidla rozdělen na tři oblasti:
peněžní toky z provozní činnosti,
peněžní toky z investiční činnosti,
peněžní toky z finanční činnosti.
Provozní činnost je hlavním stavebním kamenem podniku a ve výkazu cash flow tvoří nejdůležitější položku. Provozní oblast je důležitá pro existenci podniku. Pokud by podnik vykazoval dlouhodobě záporné cash flow, bude se pravděpodobně nachá-zet ve vážných problémech. Investiční činnost podniku si lze představit jako pořízení a prodej dlouhodobého majetku a činnosti související s poskytováním úvěrů a půj-ček, které nejsou součástí hlavní provozní činnosti. Finanční činnost vzniká při změně vlastního kapitálu a dlouhodobých závazků. Kladné cash flow z finanční čin-nosti vzniká při vkladu peněžních prostředků od vlastníků nebo věřitelů, záporné cash flow naopak znamená odtok peněžních prostředků k vlastníkům či věřitelům (Knápková a kol., 2017.)
Výkaz peněžních toků je možné sestavit dvěma způsoby. Při použití přímé metody vycházíme z počátečního stavu peněžních prostředků, k těm se přičtou všechny pří-jmy a odečtou všechny výdaje peněžních prostředků za sledované období.
Výsledkem je konečný stav peněžních prostředků (Knápková a kol., 2017).