Po zhroucení Sovětského Svazu se v referendu v roce 1991 rozhodovalo, zda se Ukrajina stane na Rusku nezávislou zemí. 80 procent obyvatel Ukrajiny žádalo nezávislost na Sovětském svazu.24 Stejně jako bývalé satelity SSSR ve střední a východní Evropě tak musela vyřešit svoji novou bezpečnostní situaci a najít své místo ve světě. Dle analýzy B. Dančáka měly země Visegrádu pouze tři alternativy pro zajištění bezpečnostní stability regionu. Za prvé užší spolupráce se západními bezpečnostními strukturami (NATO), za druhé vybudování vlastní „středoevropské“ bezpečnostní struktury a za třetí zvolit neutralitu.25 Možnost bezpečnostní spolupráce s Ruskem z důvodů historických zkušeností nebyla vůbec zvažována, prakticky byla realizovatelná pouze první varianta. Ukrajina se naproti tomu nachází v odlišné situaci dané svým zvláštním vztahem k Rusku, který byl formován společnou historickou zkušeností. Varianta bezpečnostní spolupráce s Ruskem není apriori vyloučena. Vlastní rozloha Ukrajiny a stav armády umožňuje zvažovat i možnou neutralitu. V takovém případě by se západní Evropa vyhnula potencionálnímu znepřátelení Ruska a Ukrajina by mohla udržovat kvalitní spolupráci jak s NATO tak s Ruskem.
Část území dnešní Ukrajiny bylo v průběhu historie součástí ruské říše.
Na jejím území žije významná ruskojazyčná menšina, za existence SSSR bylo na území Ukrajiny také velké množství vojenského materiálu. Po získání nezávislosti proto bylo zásadní vyřešení otázky Krymu, černomořské flotily a
23 tamtéž
24 Ukraine´s two minds. Economist; 06/05/99, Vol. 351 Issue 8122, p48-48, 1/2p, 1 bw
25 Dančák, Břetislav.1999: Geneze spolupráce ve střední Evropě. In: Dančák, Břetislav (ed.): Integrační pokusy ve středoevropském prostoru II. Brno: Mezinárodní politologický ústav MU.
denuklearizace.
Hned po rozpadu Sovětského svazu začaly obě nástupnické země, vyjednávat vzájemné rozdělení válečných lodí, základen a námořního majetku.
Předmětem mezinárodního vyjednávání se také stala otázka nukleárního statutu Ukrajiny, protože na vlastnila na svém území 14% celkové sovětské nukleární síly. V průběhu roku 1991 Ukrajina deklarovala záměr stát se bezjadernou zemí, transfer taktických jaderných zbraní do Ruska proběhl již v roce 1992. Transfer zbraní ale znamenal nemalé finanční náklady, proto v průběhu roku 1992 začala Ukrajina vyžadovat od Ruska a USA kompenzace a ekonomickou asistenci a také bezpečnostní garance výměnou za přesun zbývajících strategických zbraní.26 Ke vzájemné dohodě došlo na začátku roku 1994 tzv. Trilaterálním prohlášením, ve kterém Ukrajina souhlasila, že demontuje veškeré jaderné zbraně a pošle je k deaktivaci do Ruska, do roku 1996 došlo k transferu všech jaderných zbraní. Výměnou získala od Ruska 100 tun uranu pro pohon jaderných elektráren. USA se zavázaly poskytnout významnou technickou i finanční asistenci na demontáž a přesun jaderných zbraní. Dále se USA, Rusko a Velká Británie dohodly, že jakmile Ukrajina přistoupí k NPT jako nejaderný stát, poskytnou jí bezpečnostní garance.27 Na konci roku 1994 Ukrajina formálně přistoupila k NPT podpisem Lisabonského protokolu START jako nejaderná země.
Rozdělení černomořské flotily a její základny v Sevastopolu bylo velice citlivým tématem, neboť se současně jednalo o to, která země bude mít suverénní kontrolu nad daným územím. Původ sporu lze najít v roce 1954, kdy byl Krym s velkou ruskou populací jako gesto potvrzení přátelství Sovětského svazu darován Ukrajině. Spor o území Krymu byl v devadesátých letech pro Ukrajinu spíše politickou než strategickou záležitostí, chtěla potvrdit svoji vlastní nezávislost na Rusku.28 Ruský parlament spor vyostřil v červenci 1993, když
26 Bernauer, Brem, Suter: The Denuclearization of Ukraine. Online text (http://home.datacomm.ch/sbrem/Introukraine.pdf)
27 Trilateral Statement. 1994. US Department of State Dispatch.
(http://findarticles.com/p/articles/mi_m1584/is_nSUPP-1_v5/ai_15184081/?tag=content;col1)
28 Felgenhauer, Tyler: Ukraine, Russia and the Black Sea Fleet Accords. WWS Case Study 2/99.
(http://www.dtic.mil/cgi-bin/GetTRDoc?AD=ADA360381&Location=U2&doc=GetTRDoc.pdf)
schválil rezoluci deklarující Sevastopol za ruské město a to v době, kdy již Jelcin vyjednával rozdělení flotily s ukrajinským prezidentem Kravčukem. Na Ukrajině to vyvolalo ostrou kritiku ruského parlamentu a vedlo k otázkám, zda vůbec zastupuje celé Rusko.29
Po dlouhých debatách, které byly často až na hranici válečného sporu, se podařilo sjednat dohodu o vzájemném přátelství v květnu 1997. Moskva v ní akceptovala rozdělení černomořské flotily na půl mezi oba národy a následné odkoupení několika moderních lodí. Dále si Rusko pronajalo na dobu dvaceti let (s možným prodloužením o pět let) přístavy v Sevastopolu a zavázalo se finančně přispět na transfer ukrajinského jaderného arzenálu do Ruska. A především smlouva stanovuje, že Krym (jako autonomní oblast) a město Sevastopol jsou legálně i teritoriálně suverénní součástí Ukrajiny.30 Smlouva představuje vyjednání velice vratké rovnováhy mezi ruskými zájmy a dosažitelnými zájmy Ukrajiny, která se na dvacet let (s možným pětiletým prodloužením) zavázala mít na vlastním území cizí vojenskou základnu a personál.31 Tato situace vede k destabilizaci vzájemných vztahů Ukrajiny a Ruska a vyvolává vzájemné tenze. Prezident Juščenko v roce 2009 zdůrazňoval, že Ukrajina nehodlá smlouvu prodlužovat a urgoval Rusko, aby se začalo připravovat na stažení svých jednotek z ukrajinského území.32 Situace se ale mění po nástupu prezidenta Janukovyče v roce 2010, který je ochoten obnovit přátelské vztahy s Ruskem ustoupením. Na konci dubna 2010 Janukovyč podepsal dohodu prodlužující přítomnost ruské flotily o 25 let, tedy do roku 2042, Ukrajina výměnou získá 30% slevu na ruský zemní plyn. Dohoda byla v parlamentu těsně schválena po bouřlivých protestech opozice.33 Tento vývoj posouvá vyřešení složité situace. Možnost, že daný spor vyvolá v
29 Schmemann, Serge: Russian Parliament Votes a Claim to Ukrainan Port of Sevastopol. 10.7.1993, The New York Times
(http://www.nytimes.com/1993/07/10/world/russian-parliament-votes-a-claim-to-ukrainian-port-of-sevastopol.html?scp=5&sq=Sevastopol&st=cse)
30 Felgenhauer, Tyler: Ukraine, Russia and the Black Sea Fleet Accords. WWS Case Study 2/99.
(http://www.dtic.mil/cgi-bin/GetTRDoc?AD=ADA360381&Location=U2&doc=GetTRDoc.pdf)
31 Sherr, James. Russia-Ukraine Rapprochement?: The Black Sea Accords. Survival, 39: 3 (Autumn 1997), p. 33-50.
32 Russian Black Sea Fleet Destabilizing Relations – Yushchenko. 11.11.2009 RIA Novosti.
(http://en.rian.ru/russia/20091111/156796260.html)
33 Smoke bombs, eggs fly in Ukraine parliament. Opposition protests against extension of Russian Navy´s stay in port.
27.4.2010. Reuters. Online text: http://www.msnbc.msn.com/id/36795712/ns/world_news-europe/
budoucnu vzájemný konflikt není zcela vyloučena.
Dalším předmětem sporů je ukrajinsko-ruská hranice. Obě země k právní problematice vzájemných hranic přistupují diametrálně odlišně. Ukrajina usilovala o jasné oddělení a neporušitelnost hranic, což je pro Rusko nepřijatelné. Rusko prosazovalo sice označení hranic na mapě, ale odmítalo jejich striktní demarkaci. S touto otázkou souvisel problém statusu Azovského moře a Kerčské úžiny, o něž vedly obě země v roce 2003 teritoriální spor.
Situaci vyřešilo Rusko unilaterálně a bez námitek NATO získalo kontrolu nad úžinou.34 Následně došlo k prozatímnímu urovnání a obnovení jednání o demarkaci, přesto zatím obě strany nedokázaly situaci definitivně vyřešit35. Tyto spory spoluvytvářejí vzájemný vztah Ruska a Ukrajiny, který lze označit jako nedůvěřivý. Daný postoj ale v současnosti prochází významnou změnou. Od zvolení nového prezidenta Janukovyče se Ukrajina snaží urovnat spory s Ruskem smírem a navázat novou etapu vzájemných přátelských vztahů.36
Ukrajina přímo sousedí s Ruskem a proto se nemůže a vlastně ani nechce od Ruska izolovat, jak tomu učinily státy Visegrádu v devadesátých letech. Ale velký rozdíl je úzká spolupráce s Ruskem na jedné straně a na straně druhé vnímání ohrožení vlastní suverenity rozhodování. Rusko se snaží zasahovat do vnitřní politiky Ukrajiny a vyvolává tak pocit ohrožení. Již Kučma, druhý ukrajinský prezident, naznačil orientování Ukrajiny v bezpečnostní politice směrem k NATO. Lze to označit jako snahu potvrdit vlastní zemi nárok na samostatnost a snahu o bezpečnostní zajištění i proti Rusku. Po vítězství Juščenka v roce 2004 nastává éra orientování se na západní instituce v politice Ukrajiny, která se vyznačuje snahou o členství v NATO a EU. V souvislosti se situací v Gruzii v létě 2008 zdůraznil Juščenko, jaký význam má pro Ukrajinu náležet do systému kolektivní obrany. A vyjádřil své přesvědčení, že pro zachování suverenity a integrity Ukrajiny je integrace do západních struktur
34 Laryš, Martin. Ukrajina. In Kuchyňková, Petra; Šmíd, Tomáš (ed.). 2006. Rusko jako geopolitický aktér v postsovětském prostoru. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav. Str. 81-2.
35 Russia se to resolve Azov-Kerch sea border with Ukraine. 25.1.2007. Rianovosti. Online text:
http://en.rian.ru/russia/20070125/59672622.html (ověřeno ke dni 28.4.2010)
36 Viktor Yanukovych promises Ukraine will embrace Russia. 5.3.2010. Guardian.co.uk. Online text:
http://www.guardian.co.uk/world/2010/mar/05/ukraine-russia-relations-viktor-yanukovych
jediným východiskem.37 Takové ale není stanovisko celé Ukrajiny, protože i politické spektrum je rozděleno na zastánce integrace do evropských struktur a na zastánce aktivnější spolupráce s Ruskem i za cenu ústupků v pro-evropské politice, stejně jako obyvatelstvo, které tito politici zastupují a o jejichž přízeň se ucházejí. Po nástupu nového prezidenta Janukovyče tak nastala změna v postoji v otázce vztahů NATO a Ukrajiny. Prezident deklaroval neutrální stanovisko Ukrajiny, která nebude volit mezi systémy kolektivní obrany na kontinentu, ale bude s nimi udržovat intenzivní vztahy, aniž by byla členem.38 Přesto ale lze najít jistý trend a tím je snaha o přátelské vztahy s Ruskem jako sousedem Ukrajiny a zemí, se kterou sdílí historické kořeny, a zároveň úsilí o spolupráci s evropskými strukturami, tedy určité osamostatnění se a omezení přímého vlivu Ruska na ukrajinskou politiku.