Mezi priority vlády patří politika bydlení. Bydlení je obecně považováno za součást životní úrovně obyvatelstva. Neuspokojivá situace v oblasti bydlení může vést k nestabilitě společnosti, může negativně ovlivňovat například zdraví obyvatelstva, fungování trhu práce. Může směřovat k sociální nestabilitě společnosti.
S tímto vědomím nezbytnosti bydlení předkládá vláda ČR koncepci bytové politiky. Koncepce je závazný politický dokument, který stanovuje cíle a směry v bytové politice. Má střednědobý charakter. Současná koncepce bytové politiky navazuje na koncepci z roku 1999 aktualizovanou v roce 2001 a týká se období 2005 až 2010.
Východiskem koncepce je programové prohlášení vlády. Koncepce respektuje vnější faktory ovlivňující politiku bydlení. Jde především o makroekonomické faktory vycházející z reformy veřejných financí, demografické vlivy, vliv vstupu do Evropské unie atd.
Koncepce akceptuje roli státu v bytové politice. Úloha státu však nespočívá v přímém poskytování bydlení. Právo na bydlení není chápáno jako nárokové. Úloha státu by měla být soustředěna na vytváření takového prostředí, ve kterém jsou lidé sami nebo s pomocí státu schopni zajistit si odpovídající bydlení.
Koncepce musí reagovat na vstup naší země do EU, jelikož je nutné přizpůsobit bytovou politiku podmínkám společného trhu EU.
16 http://www0.mmr.cz/cz/housing/concept/jednkon1.html
17 Tato kapitola je zpracována na základě aktualizované Koncepce bytové politiky z roku 2001:
http://www.mmr.cz/index.php?show=001026046001
Tato koncepce navazuje na „koncepci bytové politiky“ z roku 1999, aktualizovanou v roce 2001.
Hlavním cílem předchozí koncepce bytové politiky bylo vytvoření adekvátního prostoru, ve kterém si bude moci každá domácnost zajistit odpovídající bydlení a to z hlediska prostoru, kvality a ceny.
Priority bytové politiky obsažené v koncepci z roku 1999:
• Zdůraznění péče o existující bytový fond a jeho optimální využívání.
• Podpora nejen nové výstavby, ale i staršího levnějšího bydlení.
• Orientace na potřebné skupiny obyvatelstva, které jsou znevýhodněny v přístupu k bydlení.
• Zvýšení finančních prostředků plynoucích do oblasti bydlení.
• Rozvinutí adekvátních ekonomických a právních nástrojů a tím posílení integrace státu.
• Odstranění překážek, které brání rozvoji bydlení.
3.2 Sou č asný stav
18v oblasti bydlení
Základní charakteristiky použité v této kapitole vycházejí ze sčítání lidu, domů a bytů. Jsou zde použité kvantitativní i kvalitativní charakteristiky.
V důsledku transformace došlo po roce 1990 k výraznému zpomalení bytové výstavy. V roce 1990 byl počet zahájených bytů 61 004 a v roce 1991 poklesl na 10 899, jedná se o pokles o 82,1%. Pokles v počtu zahájených bytů pokračoval až do roku 1993. V roce 1993 byl počet zahájených bytů 7 454. V roce 1994 začal růst v počtu zahájených bytů. V porovnání s rokem 1993 byl zaznamenán nárůst o 47,1%.
Do roku 1998 pokračuje nárůst zahájených bytů, který je od roku 1996 následován nárůstem dokončených bytů. V roce 1998 byla zahájena výstavba 35 027 bytů, nejvíce od roku 1990. Poté následoval mírný pokles do roku 2001. Od roku 2002 opět počet zahájené výstavby roste a svého maxima dosáhl v roce 2005 tj. 40 381 bytů.
V porovnání s vývojem počtu zahájených bytů nedošlo v počtu dokončených bytů k tak výraznému poklesu v roce 1991. Počet dokončených bytů dosáhl svého minima v roce 1995 tj. 12 662 bytů. Od roku 1995 dochází k mírnému nárůstu dokončených bytů s mírnými výkyvy. Nárůst nedosahuje objemu bytů zahajovaných.
18 Zdroj: http://www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/p/4112-03; Struktura bytového fondu
Graf 1: Bytová výstavba v letech 1990 – 2005 v ČR (kvantitativní hledisko) 2001 z kvalitativního hlediska. Bytový fond stav k 1.3.2001 zahrnoval: 4 366 293 bytů, tj. v průměru 427 bytů na 1 000 obyvatel z toho 3 827 678 trvale obydlených bytů, tj. 374 trvale obydlených bytů na 1000 obyvatel a 538 615 trvale neobydlených bytů. V období 1970 až 1980 byl zaznamenán 3,73% nárůst v počtu domů a 17,56 v počtu bytů. V období 1980 až 1991 byl zaznamenán nárůst 2,06% v počtu domů a 7,82%
v počtu bytů. V období 1991 až 2001 nárůst 5,83% v počtu domů a 7,09% v počtu bytů.
Tabulka 1: Vývoj domovního a bytového fondu v letech 1970 – 2001 v ČR (kvantitativní hledisko)
Rok Domy Byty Průměrný
V tabulce č. 2 můžeme sledovat vývoj z kvalitativního hlediska. Jedná se o Zdroj: Ministerstvo pro místní rozvoj, přístup z internetu:
URL: http://www.mmr.cz/index.php?show=001026037007001019
Tabulka č.3 ukazuje vývoj obydlených bytů dle kategorie. Opět se jedná o kvalitativní charakteristiky. V roce 1961 bylo obydlených 55,9% bytů IV. kategorie, v roce 2001 je v této kategorii obydleno jen 4,9%. V roce 1961 bylo obydlených 8,4%
bytů I. kategorie a v roce 1991 je obydlených bytů I. kategorie již 69,93%. Je zde vidět Zdroj: Ministerstvo pro místní rozvoj, přístup z internetu:
URL: http://www.mmr.cz/index.php?show=001026037007001004
Tabulka 4: Cena za 1 m2 užitkové ploch v bytu v ČR v letech 1997 až 2003 (v Kč)
1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003
rodinné domy
14 100 14 894 15 158 15 364 15 856 16 447 17 109 nástavby, přístavby a
stavební úpravy RD 7 340 7 735 7 884 8 324 8 567 9 081 9 144 bytové domy
16 332 19 898 19 555 18 984 21 319 20 193 21 597 nástavby, přístavby a
stavební úpravy BD 7 340 12 812 14 221 14 395 14 933 15 320 14 299 Zdroj: Ministerstvo pro místní rozvoj, přístup z internetu:
URL: http://www.mmr.cz/index.php?show=001026037007001006
Pořizovací ceny bytů jsou závislé na mnoha faktorech. Mezi tyto faktory patří zejména lokalita, typ výstavby, použitá technologie. Cena bytu či rodinného domu se liší podle toho, kde se byt nachází. Pochopitelně mnohem vyšší cena bude v Praze a v jejím okolím než například na Ústecku. Průměrná cena 1 m2 užitné plochy v rodinném domě byla v roce 2003 17 109 Kč a v bytovém domě 21 597 Kč. Levnější bydlení je například v nástavbách. Průměrná cena 1 m2 užitné plochy nástavby v rodinném domě byla v roce 2003 9 144Kč a v bytovém domě 14 299Kč.
Vývoj cen nemovitostí byl ovlivněn též očekáváními spojenými se vstupem do EU, růstem poptávky spojené s nízkými úroky z hypotečních úvěrů a z úvěrů ze stavebního spoření. V současné době se ceny nemovitostí stabilizují. S přechodem DPH ze stavebních prací ze sazby 5% na 19% se očekává další růst cen nemovitostí.
Změny v oblasti bydlení:
− Rozšíření sektoru vlastnického a družstevního bydlení.
− Rozvoj systému financování bydlení – stavebního spoření a hypotečního úvěrování. Došlo k výraznému nárůstu využívání těchto finančních nástrojů.
− Růst diverzifikace na trhu s byty a to zejména rozdíly na lokálních trzích mezi velkými městy a malými sídly.
3.3 Sou č asná bytová politika
Mezi nejdůležitější změny, ke kterým v posledních letech došlo patří odstranění administrativně přídělového systému a vytvoření nových nástrojů na podporu bytové výstavby, oprav bytového fondu, zvýšení dostupnosti bydlení.
Právní rámec upravující problematiku bydlení se vyznačuje velkou složitostí, zastaralostí, neexistencí určitých právních norem a obtížnou vymahatelností.
Právní rámec pro zajištění bydlení vychází z předpokladů:
• Nástroje hypotečního financování jsou dostupné zejména pro občany s nadprůměrnými příjmy.
• Stavební spoření je určeno pro občany se středními příjmy. Na tuto cílovou skupinu jsou též zaměřena pravidla výstavby nájemních bytů bytovými družstvy za podpory prostředků Státního fondu rozvoje bydlení (tento zákon je stále v legislativním procesu).
• Sektor neziskového bydlení zajišťovaný obcí pomocí neziskových bytových společností je určen občanům s nižšími příjmy.
• Na občany s nízkými příjmy je zaměřena výstavba obecních bytů financovaných ze zdrojů MMR a SFRB a stávající nájemní byty obce.
Aby na trhu s byty existovala nabídka pro občany, kteří preferují nájemní bydlení před vlastnickým, je nutné uvolnit trh s existujícími nájemními byty. I na tomto trhu by měla existovat možnost luxusního bydlení pro občany s nadprůměrnými příjmy a možnost důstojného bydlení pro občany s nízkými příjmy.
Nástroje bytové politiky
Při výběru nástrojů bytové politiky stát vychází ze dvou možných strategií a to nabídkové a poptávkové. Nabídková strategie je zaměřena na podporu investorů a poptávková strategie je zaměřena na podporu spotřebitele. Stát při volbě nástrojů se rozhoduje, zda se zaměří na spotřebitele, investory či bude nástroje kombinovat. Stát většinou kombinuje oba typy nástrojů, ale větší důležitost přikládá na stranu spotřebitelů.
Nástroje nabídkové strategie
Jedná se zejména o programy podporující výstavbu státních bytů, které jsou určeny nízko a středně příjmovým skupinám obyvatelstva, podpory soukromým investorům ziskového a neziskového typu.
V rámci těchto programů je používáno subvencí. Tyto subvence mají zajistit přijatelné náklady na bydlení pro veškeré obyvatelstvo. Za přiměřenou míru výdajů považujeme výdaje do výše 30% z celkových výdajů domácností.
Využívání těchto nástrojů ve větším měřítku není považováno za vhodné z důvodu neefektivnosti. Není totiž možné zajistit, že v těchto dotovaných bytech budou skutečně žít nízko příjmové rodiny.
V současné době se jedná zejména o tyto nástroje:
• Program „Podpora rozvoje bydlení“
− Podpora regenerace panelových sídlišť – podle nařízení vlády č. 494/2000 Sb., o podmínkách poskytování dotací ze státního rozpočtu na podporu regenerace panelových sídlišť. Jejím cílem je vytvoření podmínek pro přeměnu monofunkčních sídlištních celků na polyfunkční městské části. Je poskytována formou účelová dotace poskytovaná do výše 70% rozpočtových nákladů.
− Podpora výstavby nájemních bytů ve vlastnictví obcí určených pro příjmově vymezené osoby.
− Podpora vzniku nájemních bytů pro příjmově vymezené osoby.
− Podpora výstavy technické infrastruktury s následnou výstavbou bytových a rodinných domů.
− Podpora výstavby nájemních bytů, které jsou ve vlastnictví obce. Tyto byty musí být určeny osobám znevýhodněným v přístupu k bydlení.
− Podpora oprav vad panelové bytové výstavby. Jedná se o pomoc vlastníkům panelových domů při nezbytných opravách nejzávažnějších vad.
− Podpora oprav domovních rozvodů – cílem je podpořit vlastníky bytových, rodinných domů a bytů k výměně olověných domovních rozvodů a tím snížit koncentraci olova ve vodě.
• Podpory financované ze Státního fondu rozvoje bydlení
− Podpora výstavby nájemních bytů pro příjmově vymezené osoby – podle nařízení vlády č. 146/2003 Sb., o použití prostředků státního fondu rozvoje bydlení ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů pro příjmově vymezené osoby.
Nástroje poptávkové strategie
Jedná se o individuální subvence poskytované domácnostem. Cílem je snížení výdajů domácností na bydlení. Mezi tyto nástroje patří:
• Příspěvky na bydlení: Příspěvek na bydlení upravuje zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Stát přispívá na náklady na bydlení rodinám a jednotlivcům s nízkými příjmy. Vlastník nebo nájemce bytu musí mít trvale hlášený pobyt v bytě a jeho příjem nebo příjem osob trvale hlášených v daném bytě nepřesáhl 1,6 násobek životního minima v uplynulém čtvrtletí. Poskytnutí příspěvku nezáleží na tom, v jakém bytě žádající osoba bydlí, zda jde o obecní, družstevní byt, či byt v soukromém vlastnictví nebo o byt ve vlastním domě a jaké jsou skutečné náklady na bydlení.
• Dávky sociální péče: Dávky sociální péče jsou upraveny: zákonem č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů; zákonem č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů; zákonem č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů a vyhláškou MPSV č. 182/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
− Tyto dávky jsou jednorázové nebo měsíčně se opakující. Mohou být peněžité nebo věcné. Doplňují sociálně potřebným domácnostem nedostatečný příjem na úroveň, která umožňuje zabezpečit jejich životní potřeby.
− Při poskytování dávky se přihlíží k částkám životního minima a ke skutečným odůvodněným nákladům domácnosti na životní potřeby. Jsou zde brány v úvahu i doložené skutečné náklady na bydlení v přiměřeném bytě.
• Daňové úlevy
• Slevy na daní z příjmu
• Snížení základu daně o úroky z půjček poskytovaných na získání bydlení
• Stavební spoření se státní podporou: vychází ze zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření, ve znění pozdějších předpisů. Doba spoření je minimálně 6 let. Státní podpora je 15% z uspořené částky v daném kalendářním roce, maximálně z částky 20 000,-Kč.
Příjemce podpory účastník stavebního spoření (jedná se o fyzickou osobu). Podpora není účelově vázaná na získání či opravu bydlení.
• Státem podporované hypoteční úvěry.
4 Hypote č ní úv ě ry
4.1 Historie hypote č ních úv ě r ů
19V českém bankovnictví došlo k renesanci téměř zapomenutého produktu – hypotečního úvěru. Hypoteční úvěr patří mezi nejstarší formu úvěrových vztahů mezi věřitelem a dlužníkem. Každý věřitel chce mít jistotu, že když někomu půjčí své peněžní prostředky, tak mu budou vráceny. Proto se každý věřitel zajišťuje formou nepeněžních a věcných záruk. Věcné záruky jsou různého druhu, ale největší jistotu, že peníze budou vráceny, dávají záruky stálého charakteru, „se kterými nejde jen tak hnout“ – tedy nemovitosti (Toto je jednoznačně vymezeno Slovenským výrazem pro nemovitost – „nehnútelnost“).
Již ve starověku patřily nemovitosti k nejoblíbenějším zárukám. Nemovitosti v průběhu historie sloužily k nejrůznějším finančním operacím. I v dnešní době se dá například nemovitost využít jako zástava kryjící nezaplacené daně. Ve starověku a středověku byla jako záruka přijímána zemědělská půda. To souviselo s převažujícím charakterem obživy. Úrodná půda byla pro vlastníka zárukou výnosů a obživy, zdrojem jeho bohatství. S rozvojem měšťanstva a řemeslné výroby a s růstem životní úrovně se do popředí jako záruky dostaly stavby sloužící k bydlení, či k provozování řemesel nebo k obojímu. V této době vznikají první hypoteční banky a dochází k rozvoji hypotečního bankovnictví.
První hypoteční banky vznikly v Anglii koncem 17. století, ve střední Evropě v 18. století. V Čechách vznikla první hypoteční banka ve druhé polovině 19. století (Hypoteční banka Království českého v Praze byla založena v roce 1865 a sloužila jako banka k získání úvěru na dům či pozemek).
Za první republiky zaznamenalo hypoteční bankovnictví prudký vzestup. Banky, zabývající se hypotečním bankovnictvím fungovaly podle vzoru německých a rakouských zemských bank jako veřejnoprávní ústavy, podléhající dozoru zemských
19 Zdroj: Doc. Ing. František Pavelka, CSc., Mgr. Radka Oplová: Hypoteční úvěry
správních orgánů. Zemské banky vydávaly na schválené úvěry zástavní listy , které dlužník prodával tomu, kdo měl zájem o zúročitelné uložení peněz. V této době bylo v Československu několik bank zabývajících se hypotečním bankovnictvím. Byla to již zmíněná Hypoteční banka Království českého, která se přejmenovala na Hypoteční banku českou, Zemská banka Království českého v Praze, Hypoteční banka Markrabství moravského v Brně, Slezský pozemkový ústav v Opavě.
S postupným rozvojem bankovnictví se hypoteční banky začínají zapojovat do úvěrování podnikatelských aktivit a tak vznikají dvě nejvýznamnější odvětví hypotečního bankovnictví: hypoteční bankovnictví zaměřené na bytovou výstavbu a hypoteční bankovnictví zaměřené na podporu podnikatelských aktivit.
Renesance hypotečního bankovnictví začala v České republice v polovině roku 1995. K 1. červenci 1995 nabyl účinnosti zákon č. 84/1995 Sb., který novelizoval dalších pět zákonů (Zákon o dluhopisech, Zákon o bankách, Obchodní zákoník, Zákon o konkursu a vyrovnání, Občanský soudní řád), souvisejících s hypotečním bankovnictvím. S problematikou hypotečních úvěrů souvisí řada dalších zákonů, např. katastrální zákon, stavební zákon atd.
Právní úprava pro poskytování hypotečních úvěrů a vydávání hypotečních zástavních listů byla zavedena již v polovině roku 1995, ale na první licenci opravňující k provádění hypotečního bankovnictví je muselo čekat ještě několik měsíců. V polovině září 1995 byla udělena Českomoravské hypoteční bance, a.s., a na sklonku roku 1996 ji vlastnilo již šest bankovních domů – Českomoravská hypoteční banka (dnes Hypoteční banka), Komerční banka, Česká spořitelna, Vereinsbank, Hypo-bank, Creditanstalt.
V současnosti mají licenci na poskytování hypotečních úvěrů následující banky:
ČSOB a.s., Česká spořitelna a.s., GE Capital Bank a.s., HVB Bank ČR a.s., Hypoteční banka a.s., Komerční banka a.s., Raiffeisenbank a.s., Wüstenrot, a.s., Živnostenská banka a.s., eBANKA a.s.. Od roku 2006 nově poskytují hypoteční úvěry tyto banky - BAWAG Bank CZ a.s., Volksbank CZ a.s., Citibank a.s., ING Bank N.V.
4.2 Vývoj hypote č ních úv ě r ů
201995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 Rok Zdroj: Českomoravská hypoteční banka, a.s., Výroční zpráva, rok 2004
V grafu č. 2 je uveden vývoj hypotečních úvěrů v počtu poskytnutých úvěrů a v objemu (mil. Kč/rok). Od roku 1999 je vidět rostoucí zájem o hypoteční úvěry. Růst zájmu je ovlivněn snižováním repo sazby Českou národní bankou a rostoucí oblibou a přístupností tohoto bankovního produktu. Celkem v roce 2004 hypoteční banky rok 2004 a materiálů Ministerstva pro místní rozvoj
Tabulka 5: vývoj hypotečních úvěrů v ČR v období 1997 až 2004 sazba pod 4,5%21. Dalšími významnými faktory, které měly vliv na vývoj hypotečních úvěrů byly: stagnující ceny nemovitostí, růst reálných mezd, růst spotřebních výdajů a
2003 32 165,00 47 597,00 22,61 20,76
2004 41 815,00 68 126,00 29,39 29,71
Celkem 142 272,00 229 268,00 100,00 100,00
Zdroj: Českomoravská hypoteční banka, a.s., Výroční zpráva, rok 2004
Tabulka č. 7 uvádí objem hypotečních úvěrů s přiznanou státní finanční podporou. Nejvyšší objem úvěrů s přiznanou státní podporou byl v roce 2003 a to 11 093 mil. Kč a 10 148 mil. Kč. v roce 2001. Tato tabulka nám zobrazuje spojitost s rostoucím trendem poskytnutých hypotečních úvěrů s poklesem úrokové sazby, který vyvolal pokles státní finanční podpory, která od 31.1.2005 do 31. ledna 2006 činí 0 procentního bodu. Státní finanční podpora (podle nařízení vlády č. 244/1995 Sb.) od roku 1996 do 31.1.2001 byla ve výši 4 procentních bodů, od 1.2.2001 do 31.1.2002 byla ve výši 2 procentních bodů a v období 1.2.2002 do 31.1.2003 činila jeden 1 procentní bod. Od 1.2.2003 činí 0 procentního bodu. Státní finanční podpora (podle nařízení vlády č. 249/2002 Sb.) od nabytí účinnosti v roce 2002 do 31.1.2003 činila 3 procentní body, od 1.2.2003 do 31.1.2004 činila 2 procentní body, od 1.2.2004 do 31.1.2005 činila 1 procentní bod. Od 1.2.2005 do 31.1.2006 činí 0 procentních bodů.
Podíl hypotečních úvěrů s přiznanou státní na celkovém objemu hypotečních úvěrů je znázorněn v tabulce č. 8. Tento údaj nám slouží k lepšímu porovnání než data v tabulce č. 7. Data z tabulky č. 7 nám ukazovala objem hypotečních úvěrů s přiznanou státní podporou a nebrala ohled na vývoj na trhu hypotečních úvěrů. Nejvyšší podíl hypotečních úvěrů se státní podporou byl v roce 2001 a to 40,90% na celkovém objemu hypotečních úvěrů roku 2001. Bylo to dáno velkým nárůstem hypotečních úvěrů a výší státní finanční podpory 4 procentních bodů. V roce 2004 byl podíl hypotečních úvěrů se státní finanční podporou na celkovém objemu 13,20%, v tomto roce činila výše státní podpory 1 procentní bod. V roce 2005 byla státní podpora poskytována pouze v měsíci lednu a to o výši 1 procentního bodu. Podíl hypotečních úvěrů v období od 1.1. do 31.7.2005 byl 8,47%.
Tabulka 7: Objem hypotečních úvěrů
Tabulka č. 9 uvádí členění počtu a objemu poskytnutých hypotečních úvěrů podle krajů. Dále jsou zde podíly jednotlivých krajů na množství a objemu poskytnutých hypotečních úvěrů. Nejvíce hypotečních úvěrů bylo poskytnuto v tomto období v Praze 10 962 o objemu 29 542 mil. Kč. Podíl hl. města Prahy je 29,67%
poskytnutých úvěrů na celkovém množství všech poskytnutých úvěrů. Podíl hl. města Prahy na celkovém objemu všech poskytnutých úvěrů je 44,85%. Tento vysoký podíl je dán zejména velkou hustotou obyvatelstva, velkou nabídkou pracovních příležitostí, průměrnou výší příjmů obyvatel a pracujících v hlavním městě. Na druhém místě je
Tabulka č. 10 ukazuje zadluženost zemí Evropské unie hypotékami, porovnává EU 19 (15 původních členských zemí + Česko, Maďarsko, Litva a Polsko), EU 15 a USA. V tabulce sledujeme následující ukazatele: zadluženost hypotékami, nárůst zadluženosti hypotékami v roce 2003, podíl zadluženosti hypotékami na HDP a zadluženost hypotékami na 1 obyvatele (v EURO). Zadluženost hypotékami nám říká, jaký byl v daném roce objem poskytnutých hypoték v dané zemi. Porovnávat jednotlivé země nemá smysl, jelikož objem poskytnutých úvěrů je dán např. počtem obyvatel v dané zemi. Není možné porovnávat zemi, která má například 10 mil. obyvatel se zemí s 50 mil. obyvatel. Z tohoto hlediska je pro srovnání vhodnější ukazatel zadluženosti hypotékami na 1 obyvatele. Nejvyšší zadluženost na 1 obyvatele má Dánsko 30 500 EURO. Nově přistoupené země do EU mají zadluženost hypotékami na 1 obyvatele nejnižší: Polsko 200 Euro na obyvatele, Česká republika 300 Euro na obyvatele, Litva 400 Euro na obyvatele a Maďarsko 600 Euro na obyvatele. Zde se odráží skutečnost, že se hypoteční úvěry poskytují v těchto zemích poměrně krátkou dobu. Tuto skutečnost 4,7%, Maďarsko 7,8% a Litva 8,3%. Nejvyššího podílu zadluženosti na HDP dosahuje Dánsko 87,5%.
Země, které přistoupily do EU vynikají vysokým nárůstem zadluženosti hypotékami, v rámci EU dosahují nejvyšších hodnot. Nárůst zadluženosti hypotékami je následující: Litva 85,5%, Maďarsko 74,4%, Česká republika 42,9% a Polsko 23,1%.
Průměrný nárůst zadluženosti hypotékami EU 15 byl 7,4% a nárůst zadluženosti v USA 12,5%.
Tabulka 10: Přehled zadluženosti hypotékami na evropském trhu hypoték v roce 2003
Tabulka 10: Přehled zadluženosti hypotékami na evropském trhu hypoték v roce 2003