Amišové jsou nuceni okolnostmi stále častěji vyjednávat s moderním světem. Zavádění nových technologií, využívání služeb nečlenů a legislativní tlaky představují pro amiše nevyhnutelný střet s moderní společností. Jelikož jsou amišové při setkávání s nečleny velmi
113 Donald B. Kraybill, The Riddle of Amish Culture, The Johns Hopkins University Press 2001, 310.
114 Ibid 311.
115 John A. Hostetler, Amish Society, The Johns Hopkins University Press, 1993, 363.
29 ostražití, musí mít proces vyjednávání s nimi svou koncepci.116 Ta je obvykle závislá na případném dopadu jednotlivých změn na společenství.
Zákonné změny z vnějšku mohou pro amiše znamenat mnohdy i výhodu, proto
vyjednávají celkem ochotně. Požadavky kladené politickou autoritou v oblasti zemědělství zvyšují výkonnost a produktivitu. Používání světel na bryčkách, insekticidů a pesticidů při pěstování zemědělských plodin, zavádění některých výše zmíněných technologií, inseminace dobytka jsou několika málo příklady. Zde jsou amišové ochotní ustoupit.
Oproti tomu stojí zákonné tlaky, na které amišové naprosto rezignovali a s ohledem na jejich charakter jim ustupuje spíše moderní společnost. Mezi ně se řadí např. státní požadavky na školní hodnocení, oblast sociální podpory státu (podpora v nezaměstnanosti, pojištění, sociální dávky, kompenzace učitelské mzdy apod.), účast koňských povozů na silničním provozu (za předpokladu, že budou osvětlené), povinnost ohraničení pozemků.
Amišové nejsou odkázáni v kulturním vyjednávání pouze podlehnout tlaku, nebo na něj rezignovat. V určitých případech lze pozorovat jejich ochotu ke kompromisu v místech, kde k tlaku nedochází, a který Kraybill považuje za třetí vyjednávací techniku.117 Je pravda, že kulturních kompromisů nacházíme mnoho ve všech oblastech života komunity. Odborné školy, regulované využívání telefonu a elektrické energie, moderní stroje (tažené koňmi), plynová, hydraulická a vzduchová zařízení pro práci i domácnost, jiné než farmářské práce, vlastnictví obchodů a mnoho dalších příkladů. Je však z jejich povahy zřejmé, že se opět jedná o segmenty, které přinášejí nějaký užitek.
Jsou však oblasti, ve kterých amišové nejsou ochotní vyjednávat vůbec. Vztahuje se to zejména na sakrální část života, nebo významnou tradici. V ten okamžik přestávají komunikovat úplně. Tím se rozumí tradiční způsob odívání a dopravy, omezené vzdělání, dialekt, role pohlaví ve společenství, tradiční struktura komunitní autority a všechny náboženské fenomény: křest, konfese, modlitba, zpověď atp.
7 Strategie přežití
Střet tradičního světa s modernou se v životě amišů viditelně projevuje téměř na každém kroku. Doposud dobře odolávají stále sílícímu tlaku okolní společnosti. Jak dlouho mu budou
116 Donald B. Kraybill, The Riddle of Amish Culture, The Johns Hopkins University Press 2001, 312.
117 Ibid., 315.
30 schopni odolávat? Mají nějakou strategii k udržení tradice? Kraybill v tomto ohledu hovoří o deseti faktorech, které zajišťují amišům dobré vyhlídky na „přežití“.118
1) Reprodukce: Jejich náboženská platforma podporuje velkou rodinu a soudržnost.
Prakticky nulová kontrola porodnosti a přípustnost využití moderní medicíny je dobrým předpokladem pro růst komunity. Systém vzdělávání dále napomáhá socializaci dětí v komunitě.
2) Flexibilita: Amišové jsou ochotní vyjednávat, jak bylo popsáno výše. Implementace některých změn zvyšuje jejich životnost nejen po stránce materiální, ale i kulturní.
3) Gelassenheit119: Podřízenost morálnímu řádu komunity je důležitou zavazující pro amiše a provází ho jak v dětství, tak v dospělosti.
4) Etnická organizace: Amišové si vybudováním vlastního vzdělávacího systému, výroby a obchodu prakticky vytvořili nezávislou etnickou organizaci.
5) Sociální kontrola: Předpoklady dobré sociální kontroly amišů jsou tvořeny náboženskou soudržností, jejich etnickou individualitou, tradičním modelem autority. Velkou výhodou je v tomto směru i malý rozměr skupiny.
6) Malé měřítko: Amišové preferují „malé měřítko“ na všech úrovních života. Nezakládají velké společné podniky, žijí v malých sociálních celcích atd. To je předpokladem udržení jednoty a lepší kontroly.
7) Řízení technologií: Amišové opatrně využívají technologie a přísně si vybírají, které zavedou do svého života. Tato opatrnost, dle Kraybilla, posiluje cíl komunity a buduje jejich sociální kapitál.120
8) Omezující vědomí: „Potírání“ individuality a eliminace kritického jedince myšlení od raného dětství až do dospělosti zabraňuje rozkolu v komunitě.
9) Symbolizace hodnot: Tradiční symboly a hodnoty amišů (koně, oděv atd.) pomáhají upevnit komunitu.
10) Řízení sociálních změn: amišové jsou přístupní změnám. Tím vytvářejí přípustný komfort svým členům, a tak minimalizují případnou nespokojenost, ohrožující jejich soudržnost. Komunikace s modernou je řízená a selektivní. Primární snaha je nepoškodit, nebo co nejméně zasáhnout komunitu.
118 Donald B. Kraybill, The Riddle of Amish Culture, The Johns Hopkins University Press 2001, 317.
119 Gelassenheit: Jedná se duchovní ideály Amišů, které jsou zachyceny v německém termínu Gelassenheit, spojený s mnoha významy, rezignace, klid duše, vyrovnanost, vážnost, pokoření sobectví, dlouhé utrpení, soustředěnost, poklid, odevzdání se, poddajnost, nadhled.
120 Donald B. Kraybill, The Riddle of Amish Culture..., 318.
31 7.1 Separace
Dominantním projevem amišů je separace od světa. Tento trend lze označit jako strategický pro udržení existence komunity. Samotná podstata existence a seberealizace v moderní
společnosti je problém, kterému čelí. Cílem snažení amišů je věčný život, kterého chtějí dosáhnout cestou raného křesťanství a separace je jedním z prostředků. Ovšem druhou stránkou věci je fakt přirozené existence v čase a prostoru, po boku společnosti, kde je pro přežití nezbytná hospodářská soutěž a zisk.121 Vzhledem k tomu, že separace je jednou z hlavních doktrín komunity, musí se amišové intenzivně zabývat tím, jakým způsobem budou s okolím spolupracovat a jak se lišit ve svém vzhledu a hlavně chování.
Hostetler dělí amiše do dvou skupin, na základě svého diskursu komunikace, intuitivního a verbálního, jak již bylo zmíněno. Separační politika každé z nich je postavena na jiném základě.
Amišové intuitivního diskursu jsou přesvědčeni, že je možné udržet společenství
v neměnné formě na platformě zemědělské činnosti, podporovanou i ostatními aspekty jejich života (Ordnung, slib poslušnosti atp.). Ty jsou následně využívány k ochraně tradičních prostředků před infiltrací pokrokových technologií do komunity. Pokud se vyskytne situace, že tlak na komunitu je příliš velký a není možné se mu účelně bránit, povolí se omezené užití.
To však neznamená, že je zrušeno tabu. Obvykle se využije služeb třetí osoby a pohyb nežádoucí technologie po farmě je prakticky ignorován. Lidé, kteří proklamují separaci, coby zcela všední fenomén, jsou dle Hostetlera emocionálně zaujatí doktrínou a bývají to zejména zastánci nonverbálního způsobu komunikace. 122 Pokud se objeví nějaká hrozba ze světa mimo komunitu, dostaví se u lidí tiché cesty výrazná reakce v podobě zesilování separačních tendencí a intenzivnějšího uzavření před okolím.
Amišové verbálního diskursu na tradičním způsobu života příliš nelpí, i když jejich zvyky jsou stále tradiční. Pokud to situace vyžaduje, ochotně vyjednávají. Posun separační hranice je exemplárně symbolizován nahrazováním koňských potahů na polích traktory. Pro příklad uvádí Hostetler skupiny amišů na středozápadě USA, kde je zemědělství rozšířenější.
Traktory zde skutečně nahrazují tradiční koňské povozy, jelikož to velice zefektivňuje jejich práci. Ovšem i na traktoru je viditelné jedno tabu v podobě výlučně kovových kol,
121 John A. Hostetler, Amish Society, The Johns Hopkins University Press, 1993, 390.
122 Ibid., xx.
32 pneumatiky jsou zakázány. 123 Další oblastí, kde dochází k mechanizaci, je např. mléčnou výroba. Amišové jsou tak více svazováni potřebou vyšších kapitálových investic, které jsou nutné pro nákup a úpravu potřebného vybavení. Separace tak má pro verbálně orientované amiše spíše spirituální význam. Vizualizace pro ně není tak důležitá.
Obdobná situace je ve stylu odívání. Hostetler vidí verbalizaci těchto změn ve vlastní funkci. Změny jsou patrné zejména u mladých amišů, kteří používají kupované, a tedy
průmyslově vyráběné, části oděvů a doplňky, jako např. kšandy, knoflíky, zipy, zimní čepice, svetry.124 Sekularizace oblečení je dle Hostetlera zřetelnější u mužů. Ženy nosí zejména vlastnoručně vyrobené svrchní oblečení, pouze spodní prádlo je kupované. Jedním z faktorů, ovlivňující tento trend je odklon od farmaření. Stále více svobodných mužů i žen odchází za prací do měst, kde jsou zaměstnáváni v domácnostech moderních rodin. Mzdy jsou pro ně atraktivní a tak jim nezemědělsky orientovaná rodina, v rámci pracovního týdne, tento způsob obživy toleruje.
Amišové verbálního diskursu jsou ještě navíc vystaveni mnohem většímu vlivu ze strany moderní společnosti. Komunikace s lidmi mimo komunitu s sebou přináší i nové informace.
A právě bohaté informační zdroje vytvářejí (nebo spíše nutí vytvářet) různé postoje ve skupině verbálně orientovaných amišů. Otevírá se tím například možnost kritického studia bible, jejíž četbou právě tato skupina obnovuje charakter separace. Hostetler uvádí, že je to dobré zázemí pro vznik různých spolků studia bible a tajných modlitebních skupin.125 Pokračuje myšlenkou, že v tomto prostředí se mohou objevit dvě rozdílné tendence. Na jedné straně je to obnovení procesu snahy udržet si tradiční hodnoty (Hostetler říká metaforicky:
„Problém je, jak udržet nové víno ve staré lahvi“).126 Na druhé straně dle Hostetlera vznikají sebe-nenávistné pocity, jež posléze automaticky vedou k destabilizaci morálky a narušení tradičního systému hodnot.
Velice zajímavé je porovnání obou způsobů komunikace v náboženské sféře komunity.
Zde se role zásadně mění. Verbální komunikace má podstatně větší přesvědčovací potenciál, než je tomu u tiché cesty, kde jsou bohoslužby více kontemplativního charakteru. Tichá a tradičnější bohoslužba, založená na „zavřených očích a rytmických prvcích“ je rezistentní vůči jakýmkoli změnám a lépe udržuje koherenci komunity. Oproti tomu verbální rovina je důraznější a osobnější (z očí do očí), což mnohdy lépe vyvrátí případné doktrinální pochyby
123 John A. Hostetler, Amish Society, The Johns Hopkins University Press, 1993, 391.
124 Ibid., xx.
125 Ibid., 392.
126 Ibid., xx.
33 členů. Je však mnohem přístupnější širšímu spektru posluchačů. Tím je umožněno i
proniknout do učení i lidem mimo komunitu.127 S tím souvisí i další fenomén, na který Hostetler upozorňuje, a sice větší tendence amišů, používat angličtinu i v sakrální
komunikaci. S rostoucí obratností v používání angličtiny dochází k domestikaci některých slov a frází do ceremoniální sféry. To dle Hostetlera implikuje mnohoznačný problém, který na amiše dopadá. Kazatelé nejsou schopni dobře popsat nové ideje starou formou, která pro ně nemá pojmenování. Jazyk se tak stává univerzálnějším a jeho sakrální forma ztrácí intimní charakter. Mnoho amišů proto obtížně chápe jejich význam. Prakticky to vypadá následovně:
Výraz v dialektu je nahrazen termínem z angličtiny. K němu je navíc přidána německá předpona. Hostetler se domnívá, že toto vede k lingvistickému stresu a dvojsmyslnosti a pokud je světovým jazykem vyjadřován tajný koncept, není separace jednoznačná. 128 Pro názornost uvádí příklady:
Er hat unser sins aus [ge]blot. He hath blotted out our sins.
Noah hat Gott nicht [aus] figur [a] kenna aber war gehorsum.
Noah could not figure out God but was obedience.
Viel Leit heiligs daag hen religion awwer ken salvation.
Many people today have religion but no salvation.
7.2 Migrace jako obnova separace
Společenství amišů se během jejich dějinného vývoje přirozeně rozrostlo. V počátcích se populace amišů v Lancaster County-Pennsylvania, skládala z několika stovek lidí, ale v současné době má tento okres desetitisíce obyvatel.129 Neznamená to však, že hovoříme o velkých osídleních, neboť ta jsou ve skutečnosti nevelká, ale spíše o jejich hustotě v dané oblasti. Jejich skutečnou velikost spatřuje Hostetler v maximalizaci primárních vztahů.130 Rozsah jednotlivých kongregací byl v rámci rozsahu v komunitě regulován s cílem udržení tradice a suverenity. V okamžiku, kdy se ceremoniální jednotka stala příliš velkou (bohužel na tomto místě Hostetler blíže nespecifikuje, co bylo považováno za měřítko „velikosti“),
127 John A. Hostetler, Amish Society, The Johns Hopkins University Press, 1993, 392.
128 Ibid., 392-393.
129 Viz. příloha 3.
130 John A. Hostetler, Amish Society…, 394.
34 rozdělila se na dvě menší. Dle Hostetlera se tak dělo z důvodu lepší ovladatelnosti a
eliminování centralizace autority. Nedocházelo však pouze ke štěpení, ale i ke geografické expanzi, což vedlo k odcizení (nikoli v záporném smyslu) mezi jednotlivými
kongregacemi.131
Stěhování jednotlivých rodin i celých kongregací je zapříčiněno mnoha faktory. Hostetler je opět dosazuje do svého modelu tiché a verbální komunikace. Verbálně orientovaní amišové nemají prakticky žádné důvody ke stěhování, jelikož jejich koexistence se společností je více otevřená, jak bylo popsáno výše. Amišové, orientovaní na tichou cestu vyžadují větší intimitu a vnitřní sdílení. Mají pocit, že život v hustě zastoupených koloniích, nebo těch na pomezí s velkými metropolemi, začíná úpadek „pravé“ identity. Důvodem této ztráty je pro ně pomalý odklon od zemědělství, patrný v těchto oblastech. Vyhledávají tak místa, kde je větší možnost agrarity, neboť právě v ní vidí tmelící prvek jejich vlastní tradice. Již zmíněný podvědomý strach z velkosti celků je jen dalším důvodem. Ve velkých celcích je také patrná větší individuální svoboda, implikující sociální rozdílnost, což je z hlediska komunity nežádoucí.
Migrace sama o sobě je velice účinným prostředkem izolace. Příchod do nového prostředí obecně vyvolává rozporuplné reakce okolí. V oblastech, kde amišové před tím nebyli, to přirozeně platí dvojnásob. 132 Primární význam migrace spočívá ve znovuobnovení separace komunity.
Je však třeba dodat důležitou poznámku. Oba pohledy, jak tichého tak verbálního diskursu, nejsou významově mezi sebou v rozporu. Jejich meta je společná: udržení a dobro komunity.
Rozdílný je pouze prostředek.
Z výše uvedených faktorů vyplývá, že „přežití“ amišů v moderní společnosti spočívá zejména v lpění na tradici a globálních hodnotách komunity. Dokážou však rovněž obratně využít některé nástroje moderního světa, a to nejen k zefektivnění práce a zlepšení kvality života, ale i k udržení životaschopnosti své komunity. Jedním z nejúčinnějších nástrojů je separace, kterou se snaží udržovat i za cenu přestěhování.
131 John A. Hostetler, Amish Society, The Johns Hopkins University Press, 1993, 395.
132 Ibid., 394.
35 8 Amišové a moderní svět
Porovnáváním diferencí mezi amiši a moderní společností se intenzivněji zamýšlíme nad tím, jak se v rámci sociálních změn v západní společnosti na úkor specializace, modernizace, mobility a kulturní mnohočetnosti vytrácí naše kořeny a vlastní identita. V tomto světle se ale vše „moderní a pokrokové“ začíná jevit ve zcela opačné rovině. Téměř v každé společnosti nalezneme nějakou minoritu, náboženské, etnické, či národnostní společenství. Vztah mezi těmito gesellschaft a gemeinschaft je dle mého názoru vždy spojen s mnoha vzájemnými problémy. Společný, geograficky ohraničený životní prostor, sdílený (nejen) amiši a americkou společností není výjimkou, a nabízí mnoho hypotetických argumentů k této koexistenci. Kraybill předkládá systém otázek, které mají přiblížit tento vztah a jeho latentní problémy.133 K oblasti vzájemného vlivu a možným reakcím, tak jak je Kraybill popisuje, musíme přistupovat velice opatrně, jelikož můžeme velice snadno sklouznout k hodnotícím stanoviskům. Na této úrovni není vhodné revidovat samotný význam slova „moderní“, protože tak se dá rychle dospět k čistě subjektivní syntéze.
Kraybill se o toto přirozeně ani nepokouší a jeho otázky jen mají příkladně ilustrovat hloubku problému. Pokud budeme uvažovat o tom, zda jsou amišové moderní či ne, nalézáme právě dvě protichůdné polohy- kolektivní a individuální. Kraybill uvažuje, že je li známkou moderna svoboda a schopnost rozhodovat, lze považovat amiše za moderní. Jejich rozhodnutí, vzepřít se pokroku z nich dělá vykonavatele změny a proto kolektivně jednají zcela
moderně.134 V individuální rovině je však situace zcela opačná. Jedinec nemá možnost vlastní volby prakticky v žádné sféře svého života: vzdělání, zaměstnání, svatba, odívání. Vše je řízeno skupinovým standardem. Navzdory tomu se jako moderní projev může zdát
praktikování křtu v dospělosti, nicméně Kraybill poznamenává, že toto rozhodnutí v praxi znamená zrušení osobních práv a podřízení kolektivnímu řádu. To dle Kraybilla není zcela svobodná volba s ohledem k prostředí výchovy mladých amišů.135 Otázkou na závěr však zůstává, co jsou ve skutečnosti znaky modernosti- svoboda, technologie, konzumní život či zábava, nebo ochrana tradice a identity společnosti, radost z manuální práce či dávat význam celému životu, uzavírá svou polemiku Kraybill.
133 Donald B. Kraybill, The Riddle of Amish Culture, The Johns Hopkins University Press 2001, 319-332.
134 Ibid., 320.
135 Ibid., 321.
36
8.1 Kontrasty
Jakým způsobem na sebe navzájem nahlíží majoritní společnost a amišové? Opět nemůžeme tento pohled generalizovat, nýbrž jen nastínit, jaké otázky by mohla americká společnost amišům položit a jak mohou oni reagovat a opačně. Z mého pohledu se jedná o argumenty, které se mohou bez širšího kontextu jevit jako racionální. Potřebujeme je však postavit vedle sebe. Tím lépe pochopíme možný názor jak amišů na společnost, tak i společnosti na amiše. Záměrně píši možný. Kraybill položil několik argumentů, které by mohly být vyřčeny na adresu každého ze subjektů, a tím nastínil oblast, kde by mohla vznikat sociální tenze.
Výchova dětí v komunitě amišů je nekompromisně autoritativní. Omezená možnost vzdělání, výběru povolání, potlačování kreativity a uměleckých dispozic, ničí lidský potenciál a balancuje tak na hranici porušování lidských práv. Na druhé straně konvenční přístup klade vysoký důraz na individualitu dítěte, nutí jej se samostatně rozhodovat, čímž jsou dle
Kraybilla zbaveni psychologické ochrany a sociální identity. Ovšem oba přístupy dávají dle mého názoru dětem do rukou srovnatelně účinné nástroje pro život v dospělosti. Moderní rodiče představí dětem všechny dostupné moderní technologie, naučí je rozhodování a rozvoji individuality. Amišové své děti od malička utvrzují na hodnotách skromnosti, tvrdé práce a integritě, což jsou prostředky, které jim mohou být velice potřebné i v případě, že by komunitu opustily.
Velká společnost je kulturně velmi různorodá a kosmopolitní. Rigidní styl rolnického způsobu života amišů v centru takové společnosti je proto velice kontrastní. Amišové jsou intolerantní kvůli udržení své tradice, což je svým způsobem omezuje, ale na druhou stranu vede ke stabilitě. Moderní společnost se proklamuje jako liberální, přičemž lpění na některých moderních ideálech, vedoucích primárně k materialismu je pro ni, dle Kraybilla, stejně
svazující.136 Amišové mohou moderní svět pochopit stejně dobře, jak on dokáže pochopit je.
Kraybill v tomto duchu dodává, že amišové jsou vnímáni moderním světem jako loutky v jeho kultuře, ovšem amišové mohou tvrdit totéž.137
136 Donald B. Kraybill, The Riddle of Amish Culture, The Johns Hopkins University Press 2001, 323.
137 Ibid., xx.
37 8.2 Vývoj sociálního postavení amišů
Pohled na amiše se za posledních pár desítek let výrazně změnil. V sedmdesátých letech je společnost vnímala jako zpátečnickou sektu, jež zneužívá svých dětí k práci na poli. Jelikož i tehdy rodiče odmítali posílat děti do škol, byli za to vězněni. Hostetler popisuje tehdejší nálady slovy dobových časopisů: vymírající plemeno, popírající všechny moderní konvence a americký sen o pokroku“.138
Dnes je tomu naopak. Způsob jejich života vyvolává u mnohých obdiv. Díky turismu má mnohem větší počet lidí navštívit a „poznat“ jejich životy. Odborníci rovněž přestali amiše brát na lehkou váhu a například v sociálních vědách si je analytici drží jako sociologický model, energetici je velebí za jejich energetickou nenáročnost atp., vysvětluje Kraybill.139
Dnes je tomu naopak. Způsob jejich života vyvolává u mnohých obdiv. Díky turismu má mnohem větší počet lidí navštívit a „poznat“ jejich životy. Odborníci rovněž přestali amiše brát na lehkou váhu a například v sociálních vědách si je analytici drží jako sociologický model, energetici je velebí za jejich energetickou nenáročnost atp., vysvětluje Kraybill.139