Zde budu vycházet primárně z dokumentu Studie NATO o rozšíření17 vydaného v září roku 1995. Tato studie se stala zlomem ve vývoji Severoatlantické aliance, protože otevřeně prezentuje možnost dalšího rozšiřování a stanovuje základní kritéria, se kterými musí být státy v souladu, aby se o členství mohly ucházet. Dokument ale zdůrazňuje, že není žádný fixní či pevně stanovený seznam kritérií, záleží na vzájemném konsenzu a rozhodnutí členských států v každém jednotlivém případu.
Na začátku je zdůrazněna role NATO po konci studené války: hlavním cílem Aliance je zlepšovat bezpečnost a stabilitu v celé euro-atlantické zóně bez vytváření dělících linií. Byl přijat široký koncept bezpečnosti, které se dociluje skrze postupný proces integrace a vzájemné multilaterální spolupráce.
Společná obrana a integrace do evropských institucí je důležitým pilířem pro zajištění a další rozvoj demokracie mezi novými členy. Rozšiřování tak přispěje
14 Asmus, Ronald D. 2002: Opening NATO's Door. How the Alliance Remade Itself for a New Era. New York: Columbia University Press. p. 26.
15 Partnership for Peace. 1994. (http://www.nato.int/cps/en/natolive/official_texts_24468.htm)
16 Ne kdy, ale kdo (http://www.nato.int/docu/review/2002/issue1/czech/art2.html)
17 Study on NATO Enlargement 1995. (http://www.nato.int/cps/en/natolive/official_texts_24733.htm)
ke stabilitě a bezpečnosti zejména: podporováním demokratických reforem včetně civilní a demokratické kontroly armády, budováním principů kooperace, konzultací a konsenzu, důrazem na dobré vztahy se sousedy, zvýrazněním společné obrany, zvyšováním transparentnosti v obranném plánování a armádním financování, posilováním integrace a kooperace v Evropě založené na sdílených demokratických principech, zvýšením schopnosti Aliance přispět k evropské a mezinárodní bezpečnosti, rozšířením trans-atlantického spojenectví.
Rozšiřování pomůže prosazovat základní principy Charty OSN jako jsou principy demokracie, svobody a vlády zákonů, které noví členové musejí přijmout. Členové se mohou konsensuálně rozhodnout o pozvání jakéhokoli evropského státu splňujícího principy smlouvy a schopného přispět k bezpečnosti a stabilitě Evropy. Rozhodnutí o rozšíření náleží pouze členům NATO a žádná ne-členská země nemá právo veta. Aktivní účast v programu Partnerství pro mír (PfP) má v procesu přijímání nových členů významnou roli.
Každá země je suverénní a sama se svobodně rozhoduje, zda chce či nechce být členem mezinárodní organizace. Země usilující o členství v NATO se zavazují k sjednocení snah o kolektivní obranu, zachování míru, vyřešení všech svých mezinárodních sporů mírovou cestou, vzdávají se v mezinárodních vztazích hrozeb či použití násilí jinak, než dovoluje OSN. Noví členové budou posilovat vlastní demokratické instituce také tím, že budou šířit porozumění těmto principům mezi své obyvatelstvo. Zároveň musejí být schopní udržovat a rozvíjet vlastní individuální a kolektivní kapacity pro rezistenci ozbrojenému útoku.
Současná diskuze o rozšíření NATO probíhá za diametrálně odlišné situace než panovala během Studené války. V roce 1991 Strategická koncepce označila hrozbu totálního útoku na státy Evropy za nepravděpodobnou. Později jakákoli obava z takového útoku vymizela. Evropská bezpečnost ale čelí multilaterálnímu útoku, který je jen těžko předvídatelný. NATO proto musí být schopné reakce na omezené hrozby a rizika. Bezpečnostní architektura Evropy
se skládá z evropských institucí, které spolu navzájem spolupracují – EU, ZEU, NATO, OBSE. Jejich aktivity jsou komplementární a doplňují se. Další významnou nezbytností pro nové členy je implementace Paktu stability, který je prosazován OBSE, a který se týká rozvoje dobrých sousedských vztahů, lidských práv (která náleží i minoritám), vyřešení těchto sporů je klíčové a determinuje, zda stát bude pozván ke členství v NATO.
Program Partnerství pro mír má významnou roli v přípravě a pomoci potencionálním novým členům Aliance. Společně se Severoatlantickou radou pro spolupráci (NACC) slouží k rozvoji spolupráce a jako konzultační fórum na politickou a bezpečnostní tématiku. PfP je klíčový program pro spolupráci v politických a bezpečnostních otázkách a je otevřen všem partnerům. Umožňuje tak různé stupně participace a klíčový proces sebe-definování. Aktivní participace v něm hraje důležitou roli v otázce možného členství, přestože zapojení do programu neznamená ani negarantuje příslib členství v budoucnosti. PfP také poskytuje prostředky pro docílení interoperability vojenských sil. Noví členové nemusí být plně interoperabilní se silami NATO před vstupem, ale musí splňovat jisté minimální standardy, které jsou esenciální pro fungování a spolehlivost Aliance. Postup země determinuje hlavně vlastní snaha a úsilí.
Politicky je od nových členů očekávaná ochota a schopnost dostát závazkům vyplývajících z členství. Důležitým předpokladem členství je funkční demokratický politický systém založený na tržní ekonomice. Perspektivní členové pokojně vyřeší své spory se sousedy, budou podporovat stabilitu, ekonomickou svobodu a sociální spravedlnost včetně uznání těchto práv pro menšinové populace, dále bude ustanovena demokratická a civilní kontrola vojenských sil. Vojensky se od perspektivních členů očekává schopnost a ochota přispět k vojenské a kolektivní obraně a participace na nových misích.
Musí splňovat minimální požadavky standardizace a interoperability nutné pro operativní efektivnost.
Výše popsaná kritéria naznačují přenesení akcentu z vojenských kritérií spíše na politická: vyžaduje se stabilní demokratický systém, civilní řízení a demokratická kontrola armády, ochota být členem Aliance, vyřešení neshod se sousedy. Z vojenských požadavků se jedná hlavně o zajištění minimální úrovně interoperability s aliančními jednotkami a schopnost rezistence ozbrojenému útoku vlastními prostředky a přispívání ke kolektivní obraně. Klíčovým prvkem je proto vytváření stabilního mezinárodního prostředí s důrazem na společné demokratické hodnoty. V těchto kritériích je patrný vliv teorie demokratického míru a přisuzování významného vlivu demokratických institucí na jednání států.
Mohu proto souhlasit s tezí Z. Kříže, že rozšiřování je důsledek liberálně-idealistického přístupu (který prosazovala americká administrativa), jehož cílem bylo podpořit a stabilizovat demokratické režimy v tranzitivních zemích. Členem se může stát země, která vyhovuje kritériím, je ochotna implementovat normy a podílet se na posilování vzájemné důvěry a na jejím členství se shodnou dosavadní členové Aliance.18 Členství není exkluzivní, ale naopak se zdůrazňuje politika otevřených dveří. Rozšiřování NATO nebylo a není namířeno proti Rusku a nesnaží se vytvářet nové dělící linie v Evropě.
Primárním cílem NATO bylo a je udržovat kvalitativní spolupráci s Ruskem a posilovat vzájemné vztahy a zároveň se rozšiřovat o stejně smýšlející země.
Přestože tato argumentace je ve shodě s deklaracemi i jednáním Aliance jako celku, dají se v tomto liberálně-idealistickém přístupu nalézt významné trhliny. A to v situacích, kdy se podíváme na jednání a motivace jednotlivých aktérů zvlášť. Motivací kandidátských států bývá obecně snaha o získání bezpečnostních garancí a zajištění vlastní bezpečnosti. Visegrádská skupina zemí nezastírala svůj strach z Ruska jako motivaci ke vstupu do NATO. Ani v argumentaci Ukrajiny tento faktor nechyběl. Samotná povaha NATO – tedy bezpečnostní organizace jejíž smyslem je chránit členy před vnějším nepřítelem, nás musí přivádět k realistickému způsobu uvažování.
V souvislosti s měnícím se strategickým prostředím přijala Aliance na
18 Kříž, Zdeněk. 2006. Adaptace Severoatlantické aliance na nové mezinárodní bezpečnostní prostředí. Brno:
Mezinárodní politologický ústav. Str. 45.
výročním summitu ve Washingtonu v roce 1999 novou strategickou koncepci19, v níž je kladen důraz na širokou definici bezpečnosti, která vedle vojenské dimenze přikládá význam také nevojenským hrozbám, tedy politickým, ekonomickým, sociálním a enviromentálním faktorům ovlivňujícím bezpečnost euro-atlantického prostoru.20 Strategická koncepce do bezpečnosti zahrnula zachování transatlantického pouta, udržování efektivních vojenských kapacit pro plné spektrum aliančních misí, rozvoj evropských bezpečnostních kapacit v rámci Aliance, pokračování v rozvoji prevence konfliktů a krizového managementu, vyhledávání vzájemných partnerství, spolupráce a dialogu s různými zeměmi, rozšiřování a otevřenost NATO novým členům, podporu kontroly zbrojení. V textu koncepce je jako země se speciální vztahem s NATO uvedena Ukrajina, jež je významným partnerem NATO. Demokratická, stabilní a nezávislá Ukrajina je označena za klíčový faktor stability a bezpečnosti ve střední a východní Evropě, což odpovídá širokému pojetí bezpečnosti, do kterého patří i případná lokální a regionální nestabilita sousedních zemí. Ve strategii rozšiřování Aliance nedošla k žádným podstatným změnám, v nové koncepci se konstatuje, že „žádná evropská demokratická země, jejíž přistoupení by splňovalo cíle Smlouvy, nebude vyloučena z uvážení.“21
V souvislosti se změnou bezpečnostního prostředí po teroristickém útoku v 11. září 2001, vyhlásili členové na aliančním summitu v dubnu 2009 ve Štrasburku a Kehlu Deklaraci o alianční bezpečnosti22, jenž zmiňuje nutnost vyvinutí nového strategického konceptu, který by měl být podán ke schválení na dalším aliančním summitu na konci roku 2010. Reagují tak na nutnost čelit globální hrozbám jako je terorismus, šíření zbraní hromadného ničení, kybernetické útoky. Stejně jako na výzvy energetické bezpečnosti, klimatických změn, ohrožení míru pramenící z nestability států. Alianční bezpečnost je stále více ovlivňována jinými regiony. Je proto nutné posílit spolupráci s
19 The Alliance´s Strategic Concept. April 1999. http://www.nato.int/cps/en/natolive/official_texts_27433.htm
20 Strategic Concept. NATO A-Z. http://www.nato.int/cps/en/natolive/topics_56626.htm
21 The Alliance´s Strategic Concept. April 1999. http://www.nato.int/cps/en/natolive/official_texts_27433.htm
22 Declaration on Alliance Security, April 2009. http://www.nato.int/cps/en/SID-2E2004CF-C96E7F9C/natolive/news_52838.htm
mezinárodními aktéry a rozvíjet vzájemnou spolupráci s partnery jak v sousedství Aliance tak za ním.23