6.3 Kulturní změny
Kulturní změny ve společenství jsou vždy regulovány a ne každá je přijata. Vždy se hledí na to, zda je pro společenství přijatelná, či nikoli. Co však usměrňuje rozhodovací proces amišů, čelící aktuálnímu návrhu? Kraybill poukazuje na patnáct základních parametrů, regulujících kulturní změny na akceptovatelné a nepřijatelné (nebo méně přijatelné).98
1) Faktor ekonomického vlivu: kladně jsou hodnoceny změny vedoucí k produkci zisku.
Primárně akceptují důsledky ekonomické výhody pro samotné žití, např. ve výrobě a zemědělství. Sekundárně pro osobní komfort. Rozhodnou se raději pro nákup a
používání kombajnu, který je schopen efektivně pokrýt potřeby většího počtu lidí, než například pro sekačku. Ta jen ulehčí práci bez většího praktického užitku.
2) Faktor viditelnosti: Změny, které nejsou na první pohled zřejmé, jsou pro amiše akceptovatelnější, než ty „na očích“. Prakticky to znamená, že raději připustí možnost, zaměstnat svého člena mimo komunitu v zázemí podniku, např. ve skladu, kuchyni, než na pozici prodavače či číšníka. Podobně je tomu i ve sféře technologií. Amišové jsou přístupnější k objektům s menší symbolickou hodnotou: inseminační zařízení, či hybridní kuře je přijatelnější, než např. traktor nebo nákladní vozidlo.99
3) Faktor vztahu k Ordnung: Neradi připouštějí změny, které výrazně převracejí vztah k Ordnung, než ty, kterými se Ordnung nezabývá. Například motorové stroje sloužící k pohybu Ordnung výslovně neschvaluje, nicméně o mechanickém stroji na
odplevelení se nezmiňuje a tudíž ten je přijatelnější. Trochu problematičtější je to v oblasti nezemědělské. Například truhláři musí používat nástroje, které jsou mnohdy považovány za nevhodné, nicméně díky jejich praktické jedinečnosti jsou ve
výjimečných případech tolerovány.100 Zde vidíme průnik s prvním bodem.
4) Faktor přizpůsobivosti k Ordnung: Jedná se o změny, které lze kombinovat s tradicí.
Je to již zmíněný příklad mechanického stroje, taženého koňmi. Oproti tomu televizi pochopitelně nelze nijak zapojit do tradice.
98 Donald B. Kraybill, The Riddle of Amish Culture, The Johns Hopkins University Press 2001, 303-305.
99 John A. Hostetler, Amish Society, The Johns Hopkins University Press, 1993, 364.
100 Ibid., 363.
24 5) Faktor vazby na symboly: Je prakticky nemožné prosadit návrh, zasahující do výrazné
symboliky amišů. U oblečení je akceptovatelnější používání knoflíků u pracovních oděvů, nebo třeba sportovní obuvi, než nový druh klobouku či střih oděvu.
6) Faktor vazby na sekulární symboly: Zrcadlový příklad předchozího bodu. Počítače, monitory a obdobná elektronika jsou méně přijatelné, než např. plynové grily na barbecue, nemající přímou vazbu na okolní svět.
7) Faktor sakrálních rituálů: Pokud má dojít ke změně v Ordnung, dostává přednost např. úpravě pro charakter práce mimo rámec farmaření před jakýmkoli zásahem do rituálů (zpěv, křest, ordinace).
8) Faktor limitu: Pokud je možné případnou změnu zatížit limitem, je pro amiše
přijatelnější ji přijmout, než tu s otevřeným koncem. Je tak méně pravděpodobné, že zasáhne do tradice a v případě, že se později projeví jako nežádoucí, může být bez větších obtíží zrušena. Diskutují li např. o změně ve způsobu přepravy svých produktů nájemním vozem, existuje jistá šance na prosazení, jelikož lze stanovit limit na jeho využití na určitý den v týdnu.
9) Faktor interakce s nečleny: Tento faktor určuje míru možnosti obchodování mezi amiši a nečleny. Přirozeně je preferován obchod uvnitř komunity, než s obchodníky mimo ní.
10) Faktor externího spojení: Nejsou příliš žádoucí změny, vedoucí k větší angažovanosti amišů ve veřejném a politickém životě mimo komunitu. V popředí jsou vždy aktivity uvnitř společenství.
11) Faktor rodinné solidarity. Každá změna, vedoucí k narušení rodinné solidarity je vždy vyhodnocena jako nežádoucí. Na prvním místě tak stojí práce uvnitř rodiny, na druhém v rámci komunity a v poslední řadě mimo komunitu.
12) Faktor okázalosti: Postoj amišů je velmi konzervativní a preferují jednoduchost. Proto nejsou příliš přístupní k inovacím s tendenčním výrazem a hodnotí je také z tohoto pohledu.
13) Faktor velikosti: „Co je malé, to je dobré“, i takto lze shrnout Kraybillův třináctý faktor. Velkoobchod, zemědělské kooperace, masové aktivity atp. stojí ostře v opozici s tendencí separace amišů. Změny ke zvětšování jsou tak nežádoucí.
14) Faktor individualismu. Již bylo zmíněno, že amišové dbají na uniformitu svých členů.
Soudržnost komunity je založena, mimo jiné, na potlačování zjevných rozdílů. Změny, vedoucí k individualismu jsou vnímány jako negativní. Exemplárním příkladem je již zmíněné vzdělání.
25 15) Faktor sociálního kapitálu. Pokud jsou amišové schopni zajistit sociální kapitál ve
vlastních řadách, tak tuto možnost preferují. Podobně jako v předchozím bodě je toto zřejmé ve školství. Pokud jsou schopni pokrýt vzdělávání v amišských školách, není přípustné, aby se děti vzdělávaly mimo komunitu ve veřejných vzdělávacích ústavech.
Těchto patnáct faktorů dle Kraybilla reguluje kulturní změny ve společenství. Dále
vysvětluje, že výše uvedené faktory nejsou izolované. Při posuzování možné kulturní změny jich vždy hraje roli několik současně. Mnoho činitelů může naznačovat, že projednávaná změna je akceptovatelná, ale může se vyskytnout jeden fatálně negativní prvek vedoucí k zákazu. Jako příklad uvádí golf. Je to kolektivní hra, podporující soudržnost v rodině, dobré využití volného času atd. Na druhé straně dochází ke kontaktu s nečleny (nemluvě o finanční náročnosti). Faktor kontaktu převáží všechny ostatní a vyhlásí se tabu.
Hostetler vnímá reakce amišů na vnější vlivy jiným způsobem, tzv. diskursem mlčení.101 Sociální vazby mezi amiši a světem „za hranicí“, se dle Hostetlera přizpůsobují tendencím mluvit, či mlčet. Právě mlčení v tomto případě hraje významnou roli. Tento projev obecně převládá zejména v okamžiku bezprostředního ohrožení. Kolektivní uvědomění se stává náboženskou zkušeností v okamžiku, kdy ho nelze reprodukovat ani slovy či zvukem.102 Hostetler dále uvádí, že „tichá cesta“ je, bez ohledu na kulturu, velice spolehlivým
informačním kanálem, který je schopen třídit přicházející informace do komunity a to mnohdy spolehlivěji, než je tomu ve verbální či psané podobě. Verbální projev je naopak považován za otevřený postoj, který ovšem vyžaduje okamžitou reakci a rozhodování.
V kontextu se snahou o udržení jakékoli tradice je však oproti mlčení náchylnější k pronikání vnějších vlivů do společenství.
Pro amiše je mlčení velmi významné a v mnoha ohledech i typické. Je nedílnou součásti jejich běžného i rituálního života. Obecně je možné amiše charakterizovat jako tiché společenství. Jejich bohoslužby jsou zahajovány tichem, které dále vyplňuje čas mezi zpěvem jednotlivých předepsaných hymnů (Hostetler doslova hovoří o „pasážích
ticha“).103 Mezi modlitbami jsou rovněž pravidelné periody mlčení. I v domácnostech je o svátcích zvykem spíše tichá konverzace a vycházky v tichosti. Rovněž je zakázána rušná práce. Mlčení má obrannou funkci proti mimořádným intervencím, je velice účinné v čase
101 John A. Hostetler, Amish Society, The Johns Hopkins University Press, 1993, 387.
102 Ibid., 388.
103 Ibid., xx.
26 neštěstí a smrti. Hostetler se domnívá, že mlčení je aktivní zbraní amišů k uchování vnitřní integrity, jež není používána jako opozice k ostatnímu světu, ale působí paralelně
s ostatním světem.104
Verbální diskurs je příznačný pro prostředí s větším intelektuálním důrazem. Podporuje racionalitu a individualismus. Různé studie, výklady a disputace směřují k myšlení,
vedoucímu k individuálním názorům a znalostem. Důsledkem toho vzniká mnohotvárné myšlení namísto kolektivní jednoty. Hostetler tento způsob myšlení označuje jako „nízký kontext“, jelikož informace jsou hledány především verbální komunikací.105
Nejsou to však jen kulturní činitele, které mohou ovlivnit rozhodovací proces ke změnám, ale i vnitřní politické faktory. Společenská hierarchie amišů nemá tak širokou škálu jako moderní společnost. Přirozenou autoritou jsou biskupové a věkově starší členové. Čím je iniciátor inovace v komunitě váženější, tím je větší pravděpodobnost jejího přijetí. Stejně může také měřítko samotné změny záviset na aktuální situaci v životě komunity, ve výrobním procesu apod. 106
Poměrně důležitým činitelem pro změny je vnější politický tlak. Legislativní výnosy, upravující společenské požadavky a potřeby, mnohdy výrazně zasahují do tradičního života.107 Příkladů k této problematice je mnoho. V roce 1970 došlo k úpravě federálního zákona o bezpečnosti práce, který výrazně zpřísnil podmínky pro farmaření.108 Před amiše postavil nejméně dva klíčové problémy, kterým měli čelit. Prvním byl novela nařízení tzv.
dětské otrocké práce. Regulovala dětskou práci nejen dle jejího charakteru. Především však stanovila věkovou hranici osmnácti let pro zaměstnávání jedinců. Zemědělství sice dostalo částečnou výjimku (ovšem za předpokladu značného omezení a přesnějšího definování), ale ne ve všech státech. Dětská práce je však neustále terčem kritiky a tak i Amišové pocítili tento sílící tlak americké společnosti. Druhým příkladem je předpis o bezpečnostních pomůckách, v tomto případě ochranné přilby pro stavební práce. Pro amiše je nepřijatelné používat při práci jinou pokrývku hlavy, než je tradiční klobouk. Některé skupiny amišů dokonce proti
104 John A. Hostetler, Amish Society, The Johns Hopkins University Press, 1993, 389.
105 Ibid., xx.
106 Donald B. Kraybill, The Riddle of Amish Culture, The Johns Hopkins University Press 2001, 305.
107 Ibid., xx.
108 Národní databáze bezpečnosti v zemědělství, http://www.nasdonline.org/docs/d001701-d001800/d001777/d001777.html, dne 12. 6. 2009.
27 tomuto nařízení protestovaly a dosáhly jistých ústupků, nicméně k výrazným výsledkům vlivem politické intervence se nedospělo.
Přes zřejmé kulturní odlišnosti, mnohdy spíše chápané okolní společností jako zaostalost, sledují amišové, a poměrně pečlivě, změny mimo komunitu. Hlavním důvodem není hledat různá optimální řešení, ale nalézt latentní prvek inovace a jeho následné potlačení. Kraybill tvrdí, že ačkoli technologie kontrolují, tak je současně úmyslně brzdí.109