Místní samospráva v evropském kontextu

5.1.1 Rada Evropy - Evropská charta územní samosprávy

Evropská charta místní samosprávy je mezinárodní úmluva, která „vytváří společný evropský standard pro zajištění a ochranu práv místní samosprávy a zavazuje smluvní strany, aby aplikovaly její základní pravidla zaručující politickou, správní a finanční nezávislost územní samosprávy.“ (MVČR 2003)

Již v preambuli Charty je uvedeno, že „místní společenství jsou jedním z hlavních základů jakéhokoli demokratického zřízení… právo občanů podílet se na chodu věcí veřejných je jednou z demokratických zásad sdílených všemi členskými státy Rady Evropy,“ přičemž „toto právo lze nejpříměji vykonávat na místní úrovni“ a „existence skutečně odpovědných místních společenství může vést ke správě, která je jak účinná, tak občanu blízká.“

Charta obsahuje 30 ustanovení. Jednotlivá ustanovení Charty jsou poměrně obecná tak, aby bylo možno je aplikovat v různých státech a právních systémech.

Členský stát, který úmluvu přijme, se však nemusí řídit všemi těmito třiceti ustanoveními, ve své ratifikační smlouvě uvede, kterými ustanoveními se cítí být vázán a kterými ne. Povinností každého státu je zavázat se k plnění 20 ustanovení, přičemž alespoň 10 z nich musí být vybráno z konkrétních nejdůležitějších odstavců.

Těmi jsou:

Zákonné a pokud možno též ústavní uznání principu místní samosprávy.

Vymezení místní samosprávy jako práva a schopnosti místních společenství v rámci své odpovědnosti a v zájmu místního obyvatelstva regulovat a řídit podstatnou část veřejných záležitostí.

Toto právo má být vykonáváno radami nebo shromážděními, jejichž členové jsou voleni tajným hlasováním na základě přímého rovného a všeobecného volebního práva.

Shromáždění mohou mít výkonné orgány. Nevylučuje se tím však využívání shromáždění občanů, referend nebo jakékoli jiné formy přímé účasti občanů.

Základní pravomoci a odpovědnost místních společenství stanoví ústava nebo zákon (nevylučuje se však svěřování dalších pravomocí a odpovědnosti za konkrétními účely).

Místní společenství mají v rámci zákona plnou volnost uplatňovat svou iniciativu v jakékoli věci, která není vyňata z jejich působnosti ani svěřena jinému orgánu.

Pravomoci poskytnuté místním společenstvím jsou zpravidla plné a výlučné. Jiný orgán (ústřední či regionální) do nich může zasáhnout nebo je omezit, jen stanoví-li tak zákon.

Hranice místních správních jednotek nelze měnit bez předchozí konzultace s obyvatelstvem, provedené pokud možno referendem.

Podmínky, za kterých místní volení zástupci pracují, musí umožňovat svobodný výkon jejich funkcí.

Jakýkoli správní dozor nad činností místních společenství běžně usiluje pouze o zajištění souladu se zákonem a ústavními zásadami.

Místní společenství mají v rámci hospodářské politiky státu právo na přiměřené vlastní finanční zdroje, se kterými mohou v rámci svých pravomocí volně nakládat.

Finanční zdroje místních společenství jsou úměrné odpovědnosti stanovené ústavou a zákonem.

Alespoňčást finančních zdrojů místních společenství pochází z místních daní a poplatků, jejichž sazbu mohou místní společenství v mezích zákona stanovit.

Místní společenství mají právo při výkonu svých pravomocí spolupracovat a v mezích zákona se k plnění úkolů společného zájmu sdružovat s jinými místními společenstvími.

Způsob vymáhání dodržování Charty není ustanoven, přistoupivší státy se však zavazují upravit svou národní legislativu v souladu s ustanoveními Charty, kterými se cítí být vázány.

Česká republika se z tohoto výčtu zavázala ke všem ustanovením kromě předposledního, ustanovujícího existenci místních daní.

Rada Evropy otevřela k podpisu Evropskou chartu místní samosprávy již v roce 1985, v platnost vstoupila v září 1988. Česká republika Chartu podepsala v květnu 1999 a v platnost zde vstoupila o 4 měsíce později.

Do dnešního dne Evropskou chartu místní samosprávy přijalo 43 ze 46 členských států Rady Evropy.

5.1.2 Bílá kniha o evropské správě

V roce 2001 vydala Evropská komise Bílou knihu o evropské správě (White Book on European governance) V ní je definováno 5 principů dobré správy věcí veřejných.: otevřenost, participace, odpovědnost, efektivita a koherence. Každý z nich považuje Komise za důležitý aspekt pro demokratickou správu.

Mezi Principy dobré správy patří:

Otevřenost: instituce by měly pracovat otevřenějším způsobem, rozhodnutí by měla být přijímána v rámci co nejotevřenějšího procesu. To povede i k zvýšení jejich důvěryhodnosti.

Participace: Kvalita a efektivnost evropských politik závisí na zajištění široké participaci v průběhu jejich tvorby i implementace.

Odpovědnost: Je nutno vyjasnit legislativní a výkonné procesy: transparentnost evropské vlády, vlád jednotlivých členských států a vlád na všech úrovních - regionálních i místních, jejichž úloha v EU roste.

Efektivita: prováděná opatření musí být účinná a dobře načasovaná. Výsledky musí odpovídat stanoveným cílům, důležité je též jejich správné vyhodnocení. Rozhodování musí být prováděno na úrovni co nejvíce korespondující s danou problematikou.

Koherence: realizované politiky musí být ucelené, dobře promyšlené a jednoduše srozumitelné a hlavně věcně i logicky provázané.

Bílá kniha zdůrazňuje nutnost decentralizace jak vertikální, tak i horizontální, která spočívá ve vyšší míře participace jiných než vládních organizací.

Jako jedno z východisek pro zlepšení evropské veřejné správy je nabízeno lepší zahrnutí veřejnosti do evropské problematiky – veřejnost má dle Bílé knihy právo být zahrnuta – tzv.

„right to be involved“. Jinak řečeno, o evropských otázkách a politikách je nutno „aktivněji komunikovat s širokou veřejností“, je třeba distribuovat informace na národní a místní úroveň, pokud možno s využitím sítě národních regionálních i místních orgánů. Právo na to „být zahrnuti“ mají i představitelé občanské společnosti a obchodní sféry.

V rámci implementace všech evropských politik je zdůrazňován princip vertikální i horizontální decentralizace. V Bílé knize je zmíněna také nutnost rozšířit konzultační proces a zavést

systematický dialog se zástupci místních a regionálních společenství a odstraňování institucionálních bariér.

Návrhy na zlepšení obsažené v Bílé knize se dají shrnout jako: (Trnka 2003)

strukturovat vztahy EU s občanskou společností, především za pomoci kodexu pro konzultace s veřejností;

lépe využívat know-how a praktické zkušenosti regionálních a místních aktérů - tento úkol platí jak pro národní vlády tak pro evropské instituce;

budovat důvěru veřejnosti ve způsoby, jakými je využívána expertní pomoc otevřením multidisciplinárního poradního systému EU veřejné kontrole;

podporovat přesnější definování cílů politik EU a zlepšit efektivitu jejich naplňování kombinací formálních způsobů regulace s neformálními metodami a samoregulací;

nastavit podmínky pro vytváření regulačních agentur v rámci EU tak, aby přiblížily rozhodování v technických otázkách regulovanému sektoru;

změnit role a odpovědnost všech institucí EU tak, aby političtí lídři a instituce byli přímo odpovědni občanům za přijímání rozhodnutí Unií;