Norská politická scéna

Mezi hlavní (parlamentní) strany patří Strana práce, Konzervativní strana, Křesťanská lidová strana, Strana středu, Liberální strana, Pokroková strana a Socialistická levicová strana. Po loňských zářijových volbách musela středopravicová

koaliční vláda složená z konzervativců, křesťanských demokratů a liberálů ustoupit rudo-zelené koalici v čele se Stranou práce, která vyšla z voleb jako vítěz (viz tabulka č. 3).

Tabulka č. 3: Výsledky parlamentních voleb v roce 2005 Počet křesel ve

Stortingu Počet hlasů v % v roce 2005

Strana práce 61 32,8

Pokroková strana 38 22

Konzervativní strana 23 14,1

Strana socialistické levice 15 8,8

Křesťanská demokratická strana 11 6,8

Strana středu 11 6,5

Liberálové 10 5,9

Zdroj: Pošvářová 2005

3.2.2.1. Strana práce

Největší norská politická strana, Strana práce, je stranou klasického sociálně demokratického typu. Strana práce se díky několika desítkám let ve vládě velkou měrou zasloužila o současnou podobu státu blahobytu.

Otázka případného norského členství v ES stranu v roce 1971 rozdělila.

Strana práce tehdy vedla vládu, jež předložila občanům otázku členství k posouzení v referendu. Ačkoliv dvě třetiny členů strany členství podporovaly, odporující menšina velmi aktivně protestovala. Mnozí odpůrci se dokonce připojili k informační kampani na straně „proti členství“. Tento krok nakonec odpůrce vedl i k opuštění strany. Po neúspěšném referendu o členství v ES „odpadlíci“ založili novou stranu.

V roce 1994 Strana práce znovu neúnavně podporovala vstup Norska do EU, v čele s entuziastickou předsedkyní Gro Harlem Brundtlandovou.

Současný vztah k EU, který neumožňuje Norsku podílet se plně na všech rozhodováních a který nezajišťuje přístup k oblastem, jako je SZBP, spolupráce v oblasti justice a trestních věci, strana kritizuje. Zároveň však vyzdvihuje i výhody plynoucí z nečlenství Norska tak, aby její voliči dostali prostor se samostatně rozhodnout. Ovšem otázka členství se pro Stranu práce stane relevantní až poté, co dojde k výraznému posunu v myšlení lidí a v jejich postojích k evropské otázce.

Teprve potom se strana začne zabývat vstupem do EU na národním kongresu a po

rozsáhlé vnitrostranické debatě rozhodne, zda doporučí nové referendum (Čermáková 2004).

3.2.2.2. Pokroková strana

V loňských volbách získala Pokroková strana 22 % hlasů, což je největší úspěch této populisticko-nacionalistické pravicové strany a stala se tak největší opoziční stranou. Základem taktiky i strategie této strany je populismus, který vede k ad hoc silným sociálním akcentům (Ministerstvo zahraničí ČR). Největší voličskou podporu jí vyjadřují mladí voliči z velmi hustě obydlených oblastí a z předměstí velkých měst.

Vůči členství Norska v EU Strana pokroku nezaujala pevné stanovisko a připustila, že i její voliči jsou pravděpodobně v této otázce nejednotní. Zastává však názor, že rozhodnutí o potenciálním členství Norska v EU je pouze na voličích v referendu. Strana pokroku za současné situace obhajuje spolupráci s EU na principu volného obchodu a čtyř základních svobod vnitřního trhu.

3.2.2.3 Konzervativní strana

Konzervativci jsou největší norskou nesocialistickou stranou, podporují soukromý sektor, privatizaci a deregulaci. V některých choulostivých tématech je Konzervativní strana spíše liberální. Ideologické debaty uvnitř strany nejsou prakticky známy, strana není sužována vnitřním dělením a roztržkami. Konzervativní strana je největším zastáncem vstupu do EU.

V roce 1972 spustila Konzervativní strana krátce před referendem velkou kampaň podporující vstup Norska do ES. Po neúspěšném referendu se k protievropské koaliční vládě, tvořené Stranou středu, nepřipojila. To jí však v následujících volbách přineslo nejméně voličů od roku 1945. Volební fiasko bylo překonáno až v roce 1997. Její voliči se tradičně rekrutují z řad lépe placených zaměstnanců, vyšší střední vrstvy, podnikatelů a lépe vzdělaných skupin. Většina voličů pochází z městských lokalit průmyslovějšího jihovýchodu. Strana je orientovaná na NATO, Evropu a USA. Věří, že NATO je zárukou bezpečnosti, ale podporuje posílení evropského pilíře v rámci NATO.

Konzervativní strana obhajuje členství Norska v EU argumenty, že spolupráce v Evropě může všechny jen obohatit a přispět ke spokojené společnosti. Je to jedna z cest, jak čelit budoucím problémům, členství konzervativci vidí jako přirozený důsledek úzké spolupráce. Nadnárodní charakter EU není na škodu, pokud

neomezuje osobní práva jedince a nezabývá se problémy, které nejsou v jeho kompetenci. Zajištění dodržování principu subsidiarity by mělo podpořit eventuální rozšíření nadnárodních pravomocí. Další hodnotou, na které Konzervativní strana trvá, je transparentnost rozhodování v Evropské unii.

3.2.2.4. Strana socialistické levice

Strana socialistické levice doslova obživla v roce 1975, tedy v předvečer referenda o přistoupení Norska do ES a vystupovala jako jeden z jeho největších protivníků. Své síly dokonce spojila s Norskou komunistickou stranou. Od začátku svého působení se profilovala jako strana zaměřená proti NATO i ES, známá byla také svou radikální ekonomickou politikou. Díky své protievropské politice řadící se k tvrdé euroskeptické linii získala po referendu o vstupu do EU ve volbách 11,2 % hlasů a šestnáct křesel v parlamentu. Strana se těší podpoře intelektuálů s vysokoškolským vzděláním ze střední vrstvy, ale i mladších voličů a přistěhovalců z rozvojových zemí (Čermáková 2004).

3.2.2.5. Křesťanská demokratická strana

Jedním z hlavních cílů této politické strany, nacházející se uprostřed politického spektra, je obhajoba křesťanských morálních hodnot. Většina politických programů se soustředí na otázky rodiny a společenskokulturních vazeb. Voličská podpora přichází od praktikujících věřících, členů různých církevních organizací, ale také odlišných protialkoholních hnutí městského a venkovského obyvatelstva. V severním Norsku však podpora není příliš silná.

V otázce členství v ES Křesťanská demokracie zastávala myšlenku navázání obchodních smluv a spolupráce, ale s plným členstvím nesouhlasila. Hlavní ztrátou, kterou by Norové mohli utržit, jsou podle křesťanských demokratů tradiční norské hodnoty a proměna norské společnosti. Při druhém referendu se Křesťanská demokracie rozhodla stát proti vstupu do EU, těžila především ze sympatií farmářů a rybářů. Křesťanská demokracie sice není jasným odpůrcem členství, ale ani jeho nadšeným obhájcem. V současné době zaujímá spíše opatrné stanovisko. Nabádá k rozvoji spolupráce, ale neodvažuje se jasně vyslovit pro členství, pokud se tak nevyjádří voliči. Podporuje členství v NATO.

3.2.2.6 Strana středu

Strana středu se díky svým společenským a ekonomickým názorům nachází zhruba uprostřed politického spektra. Její ekonomická politika je pragmatická, nejdůležitějším zájmem je decentralizace a vyrovnaný vývoj norských regionů. Stranu tradičně podporují zemědělci a rybáři, méně je oblíbená mezi průmyslovými pracovníky a úředníky. Jejími výsadními voliči jsou především obyvatelé středního Norska.

Ačkoliv Strana středu vytvořila v roce 1971 koaliční vládu s konzervativci, obhájci vstupu do ES, zasloužila se zároveň o velmi úspěšnou kampaň proti vstupu.

Obhajovala užší spolupráci v rámci EFTA. Po zamítavém referendu vstoupila Strana středu do koaliční vlády spolu s křesťanskými demokraty. Když bouře kolem členství v ES utichla a myšlenka ztratila na aktuálnosti, Strana středu si začala vést velmi špatně a v následujících volbách ztratila větší část parlamentních křesel.

Strana je dodnes nejrozhodnějším odpůrcem vstupu do EU a zastáncem měkké euroskeptické linie. Při kampani před referendem roku 1994 obhajovala tradiční hodnoty norské společnosti, vyslovila se proti ztrátě identity, suverenity a možnosti zachovat norské zemědělství a rybářství v jejich současné podobě (to znamená s velkými státními subvencemi a různými dalšími výhodami).

3.2.2.7. Liberálové

Liberální strana je jednou z nejstarších stran Norska, ale již od svých počátků je sužována vnitřními rozpory. Otázka členství Norska v ES stranu ještě více rozdělila. V té době byla totiž většina jejích poslanců pro členství, ale většina celé strany byla proti. Odpůrci členství vytvořili menšinovou vládu s křesťanskými demokraty, což se stalo podnětem pro odchod zastánců ES ze strany a následné založení strany nové. Záhy po referendu začaly obě strany ztrácet podporu a druhý dech už nenabraly. V 80. letech se strany znovu spojily. Liberální strana se stala hlavní obětí referenda o členství v ES, kdy jí velmi uškodila nejednotnost, a z tohoto stavu se nikdy zcela nezotavila. Nyní se řadí k tzv. měkkému euroskepticismu.

Tradiční voličská základna se nachází převážně na západě Norska, zejména v městských oblastech. Jako tradiční liberální stranu ji můžeme zařadit ke středu politického spektra. Klade však větší důraz na ochranu životního prostředí a na změny systému přímých a nepřímých daní (Čermáková 2004).

Tabulka č. 4: Postoje politických stran v obou referendech

Strana 1972 1994

Strana práce rozdělená nejaktivnější zastánce

vstupu Strana socialistické levice jeden z největších

protivníků vstupu negativní čelila vnitřnímu rozkolu. Norsko by do Unie přivedla, ale tuto otázku nehodlá znovu otevřít kvůli protievropsky naladěné společnosti. Konzervativní strana je nejhlasitější advokát EU, je si vědoma zodpovědnosti za spolupráci v Evropě, jež by vedla ke vstupu do EU. Křesťanská demokratická strana, Strana středu i Strana socialistické levice se staví vůči EU negativně, postoj Strany socialistické levice však již není tak striktně vyhrazen jako dříve. Změnu vládní linie ve vztahu k Evropské unii nelze tedy v blízké budoucnosti očekávat (Pošvářová 2005).