Zdroj: (MPSV, 2021), vlastní zpracování
Z výsledků uvedených v Grafu 1 vyplývá, že společnosti se neustále potýkají s nedostatkem pracovních sil. Z hlediska odvětvové struktury byla největší poptávka po pracovnících zejména ve zpracovatelském průmyslu (19,3 %), ve stavebnictví (6,7 %), v odvětví administrativní a podpůrné činnosti (5,2 %). Největší podíl tvořila volná místa pro montážní dělníky, obsluhu vysokozdvižných a jiných vozíků a pro řidiče nákladních automobilů. Významnou část nově oznámených volných míst tvoří pracovní pozice vyžadující nejnižší vzdělání. Dle Ministerstva práce a sociálních věcí na konci roku 2020 tvořila pracovní místa s požadavkem na nejvýše základní
0 20000 40000 60000 80000 100000 120000 Zaměstnanci v ozbrojených silách
Počet volných pracovních míst a uchazečů evidovaných na ÚP ČR
Počet uchazečů Počet volných míst
2.1.2 Odvětvová struktura
Stejně jako profesní struktura, tak i odvětvová struktura má k dispozici metodiku, podle níž se rozdělují zaměstnanci do jednotlivých odvětví. Jedná se o „Klasifikaci ekonomických činností (CZ-NACE), jež uvedl v platnost Český statistický úřad (ČSÚ) v roce 2007. Tato klasifikace obsahuje úrovně označené alfabetickým kódem, a dále oddíly označené dvojmístným číselným kódem, skupiny označené trojmístným číselným kódem a třídy označené čtyřmístným číselným kódem. V Tabulce 2 je systematické rozdělení počtu zaměstnanců dle této klasifikace CZ-NACE. Přehled odvětví dle klasifikace ekonomických činností CZ-NACE a jednotlivých sekcí se nachází v Příloze 1 diplomové práce.
Tabulka 2 – Zaměstnaní v odvětví dle CZ-NACE v tis. v letech 2015–2020
2015 2016 2017 2018 2019 2020
2.1.3 Vzdělanostní struktura
Vzdělanostní struktura představuje pro budoucí vývoj pracovní síly obrovský potenciál. V České republice dlouhodobě dochází k nárůstu počtu vysoce vzdělaných lidí, kteří mohou v dalších letech představovat veliký přínos v dalším zaměstnání a počtu kvalifikovaných pracovních sil. Ovšem ani navyšování těchto vzdělaných lidí prozatím neodpovídá potřebnému množství v jednotlivých odvětvích. Úroveň vzdělávání se sice podařila zvýšit, ovšem dochází také k navyšování nejenom počtu potřebných kvalifikovaných pracovních sil, ale také k navyšování potřebné kvalifikace. S tím je také spojena nerovnoměrnost narůstajících odborníků v jednotlivých odvětvích. Lidé jsou tedy dále motivováni, nebo spíše nuceni přistoupit k rekvalifikacím, aby byli schopni vykonávat jiné povolání v odvětvích, kde vznikají nová pracovní místa.
Z Tabulky 3 lze vyčíst vývoj počtu vzdělaných osob v letech 2015 až do roku 2020, včetně rozdělení na základní, střední a vysokoškolské vzdělání.
Tabulka 3 – Vývoj vzdělanostní struktury v letech 2015–2020
2015 2016 2017 2018 2019 2020 Základní vzdělání a bez vzdělání 1 269,6 1 243,6 1 217,4 1 220,6 1 224,7 1 201,6 Střední bez maturity 3 046,7 3 025,7 2 963,5 2 913,2 2 963,0 2 927,7 Střední s maturitou 3 030,3 3 004,9 3 038,5 3 075,1 3 050,9 3 078,4 Vysokoškolské 1 587,8 1 653,7 1 708,2 1 730,9 1 723,1 1 762,3
Zdroj: (ČSÚ, 2021), vlastní zpracování
Do budoucna představuje podpora vzdělávání obrovský potenciál, jelikož se stoupajícími požadavky na dovednosti bude velice potřeba. Proto Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky společně se zástupci jednotlivých odvětví průmylu začalo v roce 2016 vytvářet metodiku s názvem „Vzdělávání 4.0“.
Pro vytvoření uceleného celku byla také vytvořena „Strategie digitálního vzdělávání“, dle níž bychom měli docílit vzdělávání dětí, ale také jasně stanovit požadavky pro uznání zahraničního vzdělání.
Vzdělávání 4.0 můžeme chápat jako vzdělávání v digitální době, kdy by absolvent měl být schopen pracovat dle příslušných požadavků. Součástí této studie je také skutečnost, na kterou bychom neměli zapomínat. Vysoké školy si často stěžují na nedostatek zájemců o studium technických oborů, které má představovat do budoucna stěžejní odvětví zaměstnaných. Problém ovšem spočívá v tom, že není zcela jasné, jakým směrem studenta vzdělávat, jelikož připravovat absolventa na trh práce bez jasné představy o budoucí podobě trhu práce je prakticky nemožné. Totéž platí i u zahraničních absolventů.
2.2 Očekávané dopady Průmyslu 4.0 na trh práce
Čtvrtá průmyslová revoluce je v současné době často diskutovaným tématem.
Existuje velké množství publikací předpovídajících vliv automatizace na zaměstnanost v blízké i daleké budoucnosti. Studie používají vlastní metodiky predikce, zaměřují se na jednotlivá odvětví, různé technologie, a přicházejí s výrazně odlišnými výsledky. Právě s některými z těchto studií proběhne v rámci sedmé kapitoly srovnání s mým vlastním výzkumem.
2.2.1 Očekávaná změna a současný stav na trhu práce v zahraničí
Dle zahraničních studií Průmysl 4.0 způsobuje poměrně značné změny v jednotlivých strukturách společnosti, a takový trend lze očekávat i v České republice. Jedním z nejrozvinutějších států zabývající se implementací Průmyslu 4.0 v praxi je Německo, které představuje pro Českou republiku nejzajímavějšího obchodního partnera i v budoucnosti. Právě Německo již v roce 2015 započalo studii, kterou publikovaly společně Institut výzkumu struktury ekonomiky (GWS), Institut pro výzkum trhu práce (AIB) a Spolkový ústav pro odborné vzdělávání (BIBB). V dokumentu je specifikováno pět stupňů analýz, jež řeší tyto zásadní otázky:
1. Dopady zvýšení investic do potřebného vybavení a navýšení internetové kapacity.
2. Dopady na ekonomiku jako celek a na trh práce z pohledu personálních a materiálových nákladů.
3. Dopady na strukturu vzdělání a kvalifikace.
4. Porovnání dopadů Průmyslu 4.0 se scénářem, kdy by nedocházelo k inovaci celého procesu.
5. Dopad na poptávku po zboží.
Studie je zaměřena na vývoj zaměstnanosti, ale také na předpokládaný vývoj konkurenceschopnosti. Výsledkem této studie je skutečnost, že s nástupem Průmyslu 4.0 se urychlí směrování spíše ke službám, a pohyby mezi jednotlivými odvětvími budou více než značné. Důležitým poznatkem, který tato studie nabízí, je především ten, že implementace moderních technologií nebude mít výrazný vliv na počet zaměstnaných či nezaměstnaných. Jelikož i přes značné přesuny zaměstnanců do jiných odvětví z důvodů zanikajících míst, dochází zároveň také k vysokému navýšení počtu nových pracovních míst. Dalším pozitivním výsledkem této studie je také skutečnost, že vzhledem ke zvýšenému počtu vysoce kvalifikovaných pozic můžeme očekávat, že dojde k navýšení minimálních mezd, protože budou zapotřebí velice vzdělaní lidé, kteří budou muset být lépe ohodnoceni (IAB, Německo, 2015).
Ve společnosti dnes panují obavy, že Průmysl 4.0 bude mít nebývalý vliv na celkovou zaměstnanost. Obecně lze říct, že většina lidí očekává výrazný propad volných pracovních pozic. Ovšem tuto skutečnost velice jasně vyvrací zahraniční studie z Francie s názvem "Positive effects of Automation on Jobs: New evidence from France", která hovoří o naprostém opaku. Ta byla zveřejněna v roce 2020 a vypracovali ji čtyři autoři, a to Philippe Aghion, Céline Antonin, Simon Bunel a Xavier Jaravel.
Studie probíhala v letech 1994 až do roku 2015, a měla za úkol zjistit právě zaměstnanost na úrovni firem. Pro poskytnutí empirické analýzy účinků automatizace na zaměstnanost využívá tento výzkum mikrodata o celkovém počtu zaměstnanců ve firmách a závodech ve francouzském výrobním sektoru. Celkovým výsledkem bylo, že se zaměstnanost na úrovni firem i na úrovni závodu po automatizaci zvyšuje. A to i u průmyslových podniků s velmi nízkou kvalifikací zaměstnanců. Dle propočtů se po zvýšení automatizovaných technologií o 1 % dokonce zvýší zaměstnanost o 0,4 % během desetiletého období.
Velice zajímavou částí této studie je také úvaha o možném zvýšení produkce výrobců, čímž může docházet k větším ziskům výrobců, ale také ke snížení cen produktů, z čehož mohou těžit výhody zejména koneční spotřebitelé. Tato studie využívá dvou měrných hodnot k hodnocení. První z nich stanovuje počet průmyslových zařízení, a druhá hodnota stanovuje využití elektromotorické síly na úrovni závodů. Na základě získaných dat se podařilo zjistit, že automatizace může místo snížení počtu pracovních míst naopak zvýšit poptávku po pracovní síle. A to zejména při vlivu zahraničních subjektů z různých zemí pracujících ve stejném odvětví. To znamená, že automatizace může zvýšit produktivitu práce, celkový rozsah výroby, tržní poptávku i poptávku po pracovní síle. Výzkumníci odhadují, že při zvýšení o 1 % automatizačních technologií se zaměstnanost na úrovni firmy může skutečně zvýšit o 0,31 %. Dle výsledků lze také odhadnout účinky automatizace na prodej firmy, kdy by se mohlo jednat o podobný efekt jako v případě zaměstnanosti. Studie opět hovoří o podobných číslech. Bude-li navýšení automatizační technologie o 1 %, lze očekávat také navýšení prodeje zhruba o 0,4 % na úrovni firmy. Na základě této studie tedy může říct, že automatizace přinese spíše pozitiva.
Ovšem ani nejnovější studie nepočítaly se současnou světovou pandemií, která do jisté míry ovlivnila celosvětovou migraci osob. Mnohé společnosti začaly s rozsáhlou modernizací svých procesů, což má za následek zánik, ale i vznik pracovních míst, která se ve firmách díky omezenému vstupu zahraničních pracovníků nedaří obsadit.
2.2.2 Očekávaná změna na trhu práce v České republice
Stejně jako v zahraničí lze očekávat podobnou situaci i v České republice. Nelze jednoznačně říct, zda dojde ke změnám ve struktuře i pracovní náplni většiny profesí. Každý stát má jiné ekonomické možnosti, které jsou důležité k včasné implementaci Průmyslu 4.0, nebo jiný podíl zaměstnanců v jednotlivých oblastech hospodářských sektorů, ale také samozřejmě jinou strukturu vzdělanosti. I přesto lze očekávat, že výsledky mohou mít podobné účinky i na našem území. Odborná literatura se v odhadech rozsahu těchto změn liší dle použitých metodik výpočtu, ovšem důsledky mohou být do budoucna buď negativní, nebo pozitivní.
Již v roce 2014 uvedl předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Středula, že s nástupem Průmyslu 4.0 vznikají značné obavy až o čtyřicet procent pracovních míst. Své tvrzení odůvodnil tím, že Česká republika je silně orientována na pracovní místa v sekundárním sektoru, kde se očekává největší nárůst automatizace, čímž by mohlo dojít ke značné ztrátě pracovních míst, což by představovalo právě přibližně zmíněných čtyřicet procent (ČMKOS, 2017).
Zůstává ovšem otázka, zda o této mnohaleté predikci polemizovat či nikoliv. Dle těchto slov by měla s nástupem Průmyslu 4.0 klesnout zaměstnanost, což se ovšem neděje. V roce 2014 činila nezaměstnanost v České republice průměrně 6,1 %, a každoročně klesá. V roce 2015 číslo kleslo na 5 %, v roce 2016 na 4 %, v roce 2017 na 2,9 %, v roce 2018 na 2,2 % a v roce 2019 na rovná dvěma procentům. Všimněme si také roku 2020, kdy počátkem 2. čtvrtletí pandemie koronaviru začala, i díky opatřením vlády, mírně zvyšovat míru nezaměstnanosti na 3,1 %, o čemž se lze přesvědčit na následujícím Obrázku 2.
Obrázek 2 – Obecná míra nezaměstnanosti v ČR
Zdroj: (ČSÚ, 2020)
Stejně tak můžeme za neoptimistickou prognózu považovat výsledky studie Technologického centra Akademie věd ČR, FEL ČVUT a Ústavu státu a práva Akademie věd ČR s názvem „Výzkum potenciálu rozvoje umělé inteligence v ČR“.
Jednou z klíčových oblastí, na kterou se tato studie z roku 2018 zaměřuje, jsou předpokládané socioekonomické dopady. Detailnější pohled na situaci okolo roku 2023 lze ve studii vyčíst z obrázku na straně dvacet devět, kde je zachyceno 40 profesí seřazených podle podílu nahraditelnosti. Kategorie povolání jsou seskupeny podle dvoumístných CZ-ISCO kódů. Mezi povolání s velmi vysokým podílem nahraditelných dovedností v průmyslu patří administrativní pracovníci (CZ-ISCO 41), uklízeči a pomocníci (CZ-ISCO 91), montážní dělníci výrobků a zařízení (CZ-ISCO 82). Naopak, nižší podíl lze očekávat u specialistů v oblasti vědy a techniky (CZ-ISCO 21), technických a odborných pracovníků (CZ-ISCO 31) nebo pracovníků v oboru elektroniky a elektrotechniky (CZ-ISCO 74). Další profese jsou uvedeny v Příloze 2 této diplomové práce. Podíl nahraditelných dovedností výše uvedených povolání lze vyčíst z Obrázku 3.
Obrázek 3 – Podíl nahraditelných dovedností v horizontu 5 let
Zdroj: (ČSÚ, 2020)
Studie od poradenské společnosti PricewaterhouseCoopers (PwC) s názvem
„The impact of automation on jobs“ odhaduje, že by do roku 2030 mohlo zaniknout až 30 % pracovních míst. Podle analýzy dlouhodobých dopadů automatizace ve 29 vyspělých zemích, kterou PwC vydalo v roce 2018, by mělo ke konci tohoto desetiletí v České republice zaniknout asi 25 % pracovních pozic. V analýze označila Českou republiku z hlediska potenciálního dopadu automatizace za nadprůměrnou citlivou. Nejčastěji by automatizace měla ovlivnit osoby, které mají ukončené středoškolské vzdělání, a častěji ženy než muže (PwC, 2019).
Chmelař a kol. (2015) v dokumentu s názvem „Dopady digitalizace na trh práce ČR a EU“ uvádí, že vyšším podílem automatizace a digitalizace dojde s největší pravděpodobností ke změně na trhu práce, a to jak ve sféře ekonomické, kapitálové, tak především ve sféře profesní. Udává, že právě profesní sféra bude nadprůměrně ohrožena. Podle autorů bude poměr zaniklých a nově vzniklých pracovních míst 5:2.
Podrobnějším prostudováním tohoto dokumentu můžeme dojít k pozitivnímu závěru, že v jiných profesích vlivem implementace nové technologie vznikají nová pracovní místa. Ta umožňují zaměstnávání pracovních sil ze zaniklých pracovních míst, čímž nedochází ke zvýšení nezaměstnanosti. Na straně devět v dokumentu je tabulka, v níž je publikován tzv. index ohrožení digitalizací. Mezi nejvíce ohrožené profese v průmyslu se řadí obsluha manipulačních vozíků, pracovníci s odpady, montážní dělníci výrobků a zařízení, obsluha strojů, ale také administrativní pracovníci a řidiči motocyklů a automobilů. Naopak nejméně ohrožené jsou profese specialistů ve výrobě a v oblasti elektrotechniky, mistrů a řídících pracovníků.
Podle autorů lze očekávat i dopady na hospodářské sektory. Autoři ale zároveň uvádějí, že „u teoretických dopadů na hospodářské sektory se nejedná o negativní dopady jako v případě profesí, ale pouze o vnitřní transformaci těchto sektorů v rámci počtu zaměstnanců s vysokým indexem ohrožení digitalizací“. Mezi nejvíce ohrožené patří pozice v odvětví doprava a skladování, těžba a dobývání, zemědělství, zpracovatelský průmysl, lesnictví a rybářství, stavebnictví, zásobování vodou a administrativní a podpůrné činnosti. Naopak mezi nejméně ohrožené se řadí vzdělávání, informační a komunikační činnosti a profesní, vědecké a technické činnosti. Další sektory jsou uvedeny v Příloze 3 této diplomové práce.
Tužilová (2016) uvádí, že v důsledku automatizace budou postupně mizet jednodušší a opakující se činnosti, především pak pracovní místa s nízkou kvalifikací v oblasti průmyslu. Tento proces bude nějakou dobu trvat, tudíž nedojde k žádným rychlým dramatickým změnám a nedostatku práce. Změny v důsledku Průmyslu 4.0 budou postupovat v čase, navíc rychlou robotizaci a automatizaci znesnadňuje nízká úroveň mezd v České republice.
Dle Iniciativy Průmyslu 4,0 Ministerstva průmyslu a obchodu pracovalo v roce 2013 v oblasti informačních a komunikačních technologií ICT (Information and Communication Technologies) v České republice 2,2 procent zaměstnanců, čímž se Česká republika zařadila mezi špičku střední a východní Evropy. V porovnání se skandinávskými zeměmi, u nichž se zaměstnanost pohybuje kolem 3,5 %, mírně zaostává, ovšem do budoucna představovala a představuje Česká republika nejdynamičtěji se rozvíjející zemi v oblasti zaměstnanosti ICT (MPO, 2015).
Tuto skutečnost si již teď lze ověřit ve statistice Českého statistického úřadu, která jasně říká, že počet osob pracujících v ICT neustále stoupá. V Tabulce 4 jsou uvedeny počty těchto zaměstnanců, včetně procentuálního podílu ze všech zaměstnaných.
Tabulka 4 – Počet ICT odborníků celkem v tisících a procentech
2015 2016 2017 2018 2019 ICT odborníci celkem v tisících 180,1 181,8 192,5 200,5 209,5 ICT odborníci celkem v procentech 3,6 3,5 3,7 3,8 4,0
Zdroj: (ČSÚ, 2020), vlastní zpracování
Dle dostupných údajů lze konstatovat skutečnost, že Česká republika nezaostává za vyspělými státy Evropy. S porovnáním například s Německem ano, ovšem v porovnání s jinými státy střední a východní Evropy je na tom velice dobře.
Abychom udrželi tento neustále se měnící trend a následovali nejsilnější státy, je samozřejmě také zapotřebí udržovat stálou strukturu vzdělávání v této oblasti, případně ji nadále navyšovat.
Podle Maříka z Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky se musí především změnit výuka na středních školách, která je nyní v takovém stádiu, že velice úzce specifikuje zaměření absolventa, což může být pro budoucí zaměstnání vysoce rizikové. Mělo by docházet ke komplexnějšímu systému výuky, která by měla být zaměřená na systémové a interdisciplinární uvažování v celé společnosti. To by mělo probíhat na všech školách, nejenom na technických. Jenom správnou připraveností můžeme dle Maříka dosáhnout úspěchu (ČIIRK, 2015).
V roce 2018 Mařík pro týdeník „Ekonom“ také uvedl, že je nutné, aby se stát věnoval rekvalifikacím, a především transformaci celého školského systému, které by mělo učit jinak než dnes. Jenom tak může dnešní společnost včas zareagovat na blížící se změny. Je také přesvědčen o optimistické prognóze vývoje zaměstnanosti, jelikož poukazuje na skutečnost, že moderní roboti se běžně používají na místech, kde, již dnes není dostatek dělníků, čímž je nejenom zabezpečena samotná výroba, ale je také genezí nových pracovních míst.
Pracovní pozice se budou nevyhnutelně vyvíjet s tím, jak se automatizace rozšíří.
Během příštích let jistě bude většina pracujících potřebovat digitální zdokonalování a školení v oblasti digitální automatizace. Mnoho firem ale hledá již zkušeného specialistu, aby neztrácely čas dalším školením a vysvětlováním. V případě, že firma bude chtít na trhu uspět, měla by školení nabídnout právě svým zaměstnancům, aby nedocházelo k demotivaci pracovníků a následně k jejich odchodu.
2.2.3 Očekávaná změna na populaci při implementaci Průmyslu 4.0 v ČR S rozvojem Průmyslu 4.0 nedochází pouze ke změně na trhu práce, ale také ke změnám v populaci, kdy největší změnu představuje již zmíněné vzdělávání. Pro tuto oblast je nejenom důležité vzdělávání jedinců přímo na školách, ale také následné profesní vzdělávání a rekvalifikace. Právě schopnost celoživotního vzdělávání představuje při implementaci nových technologií důležité hledisko při udržení si stálé pracovní pozice.
Je nutné poukázat na skutečnost, že někteří absolventi škol, ale i již aktivní pracovníci, jsou přesvědčeni o nedůležitosti dalšího profesního vzdělávání, čímž klesá jejich šance uplatnění na měnícím se trhu práce. Dle dostupných dat z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (2020) lze z Obrázku 4 při porovnání dat zjistit, že Česká republika dlouhodobě zaostává za Evropským průměrem vzdělávání dospělé populace.
Obrázek 4 – Podíl dospělé populace na dalším vzdělávání v ČR a EU
Zdroj: (MŠMT, 2020)
Přitom aktivní celoživotní vzdělávání je důležité nejenom pro zaměstnavatele, ale především pro zaměstnance. Zaměstnavatel musí mít k dispozici takového pracovníka, který je schopen samostatné práce s přidělenými úkoly, a naopak zaměstnanec potřebuje takové místo, které zajistí dostateční pokrytí jeho potřeb.
Mezi ohrožené skupiny řadí Hejduková et al. (2019) osoby starší 50 let, jedince s nízkou kvalifikací a rodiny s malými dětmi. Naopak díky zavedení nových technologií by se mohla zlepšit situace pro osoby tělesně postižené. Nejohroženější skupinou jsou lidé starší 50 let, kteří nejsou dostatečně připraveni na dynamický vývoj dnešní společnosti. Jejich znalosti jsou buď značně omezené, nebo vůbec nemají znalosti z oblasti počítačových technologií, což je pro dnešní povolání poměrně důležité. I aktivita těchto lidí není příliš značná, jelikož nejsou na moderní
Další ohroženou skupinou jsou jedinci s nízkou kvalifikací, kteří nemají přílišný výběr na pracovním trhu. Pro takové pracovníky jsou vhodná spíše manuální zaměstnání, kde není potřeba vysoký intelekt, nebo rozvinuté digitální znalosti.
Ovšem s nadcházejícími změnami spojené s Průmyslem 4.0 jde o poměrně závažný problém, jelikož je potřeba, aby i tito lidé měli alespoň základní počítačové znalosti, což může do budoucna způsobit problémy.
Ohrožené jsou také rodiny s dětmi, kde vzniká hned několik problémů. Jedním z nich je právě vzdělávání, kde je rodič zaměstnaný především péčí o své dítě, a v takovém případě může těžko zvládat nadměrné vzdělávání. S tím také souvisí
Ohrožené jsou také rodiny s dětmi, kde vzniká hned několik problémů. Jedním z nich je právě vzdělávání, kde je rodič zaměstnaný především péčí o své dítě, a v takovém případě může těžko zvládat nadměrné vzdělávání. S tím také souvisí