Obory na okraji zájmu PZI

4.2 Obory na okraji zájmu PZI

Přímé zahraniční investice nesměřují do všech oborů rovnoměrně, jsou záležitostí volby investorů, která je ovlivňována pobídkami, jež opět investice přivádějí jen do vybraných odvětví a oblastí. Jsou ovšem i další obory v ekonomice, kam podle statistických přehledů směřuje mnohem méně investorů nebo stavy investic jsou v daných oborech naprosto zanedbatelné proti jiným oborům. Důvodů lze najít mnoho, příkladem může být reklama. Tento obor asi bude těžko dominantním v ekonomice, neboť jeho objem závisí od toho, jaká je situace v jiných oborech a svým rozsahem je nikdy nemůže překonat. Dalším příkladem může být odvětví, které je v dané ekonomice minimálně rozvinuté, základem může být chybějící surovinová základna, nebo její vyčerpání v poměrně krátkém období.

Zaměřme se pouze na obory, kde nejsou tyto diskvalifikační faktory. U mnohých oborů s minimálními PZI lze najít jeden faktor, proč jsou na okraji zájmu a tím je nízká efektivnost a celková nižší výkonnost například v rámci uskupení jakým je Evropská unie. Na druhou stranu může nastat i situace, že odvětví ekonomiky jako zpracovatelský průmysl je z pohledu stavu PZI významné, ale jsou velké rozdíly mezi obory, které tento celý průmysl tvoří. Lze taktéž identifikovat příčinnou vazbu mezi okrajovými obory z jednoho odvětví a obory, které jsou s nimi v dodavatelském či odběratelském stavu, slabosti a problémy jednoho se pak přenášejí i do dalšího oboru.

Z rozsáhlé skupiny oborů s nízkým zájmem zahraničních investic byly pro další práci vybrány dva. Jedním z oborů je zemědělství a druhým je jeho dodavatelský obor výroba krmiv. Tyto obory jsou v přímé vazbě, které jsou určeny následující vztahy.

Zemědělství má dvě základní odvětví – rostlinnou a živočišnou výrobu. Výroba krmiv je obor patřícím do zpracovatelského průmyslu, jehož naprostá většina vstupů pochází z rostlinné výroby a další podstatná část vstupů je vedlejším produktem dalších oborů zpracovatelského průmyslu, jmenovitě potravinářství. Rostlinná výroba je dodavatelským oborem výroby krmiv a živočišná výroba je jeho odběratelským odvětvím. Jedná se o uzavřený cyklus vztahů, který ještě zesiluje přenášení problémů

z jednoho oboru do druhého. Porovnání výsledků v zemědělsví prostřednictvím analýzy statistik dává jednoznačný závěr o rozdílné výkonnosti zemí EU-15, zejména pak vybraných zemí, které patří mezi největší exportéry agrokomodit do nových členských zemí EU. Prostřednictvím průzkumů trhů v Polsku, České republice a Maďarsku provedených společností Koudijs lze jednoznačně vidět obdobnou situaci, tj. menší výkonnost a efektivitu i v oboru výroby krmiv.

Bylo identifikováno několik důvodů nižší výkonnosti a tím i konkurenceschopnosti zemědělství a výroby krmiv ve vztahu ke srovnávací základně, kterou jsou výsledky EU-25 a EU-15. Důvody jsou následující přezaměstnanost – rozdíly 10 a více procent proti EU-15. Dále podíl hrubé přidané hodnoty připadající na jednu osobu pracující v zemědělství. Rozdíl mezi průměrem EU-15 a EU-25 je skoro 40%, zaostávání zemí střední a východní Evropy představuje minimálně 40% proti EU-25 a více než 55% proti průměru EU-15. Toto jen potvrzuje vysokou zaměstnanost, snížení zaměstnanosti by vedlo k zlepšení tohoto ukazatele, ale rozdíl je natolik značný, že výnosy z produkce by musely vzrůst prostřednictvím lepších technických výsledků a tím i objemy speněžované produkce při stejném rozsahu aktiv. Při hodnocení dosahových výkonů čisla hovořila ještě jasnější řečí o rozdílech, které existují.

Hodnocení vývojového trendu od roku 1999 ukázalo, že dochází ke změnám směrem k lepším hodnotám. Statistiky zatím neobsahují jasné výsledky za dobu členství nových zemí v EU, a proto lze jen těžko hodnotit, jaké byly v tomto směru dopady, zda trend je stejně pozvolný či se zrychlil. V oboru krmiv je situace obdobná, jen s tím rozdílem, že legislativní požadavky kladené na výrobu krmiv a tlak na ceny vedly, zejména před rozšířením EU, k investicím do obnovy zařízení. S politováním lze kostatovat, že v mnoha případech investice byly provedeny pouze výměnou starého zařízení za nové se stejným výkonem, ale bez toho aniž by byl změněn způsob práce dané výrobní jednotky. To znamená jen částečné zlepšení proti potenciálně dosažitelné výkonnosti.

Celkové hodnocení je, že v oboru zemědělství i výrobě krmiv probíhají změny směrem k přibližování se či přesahování výsledků průměru EU-25, ale nutné je hodnocení vůči EU-15, kde jsou výsledky na vyšší úrovni.

Hledání důvodů pro malý příliv PZI do výše uvedených okrajových oborů dává následující výsledek. Zahraniční investory mohou odrazovat výše vysvětlená nižší efektivnost, relativně nižší marže a ziskovost proti jiným oborům, nadměrné výrobní kapacity neboli velká konkurence, případně i jistá uzavřenost stavějící překážku při

vstupu na trh. Výhled růstu trhu nedává velký prostor pro extenzivní růst, za dobrých podmínek spíše zachování současného objemu trhu. Dále jako mínus je třeba hodnotit konkurenci zahraničních farem, které mohou na daném trhu působit prostřednictvím dovozů své levnější zemědělské produkce a jedním z mínusů mohou být i silná regulace odvětví a s tím spojené předpisy. Při pohledu na tyto důvody by bylo jednoduché dát jednoznačně negativní soud a říci není pochyb, proč tento obor či v tomto případě dva vybrané okrajové obory nelákají zahraniční investice.

Pohled zahraničního investora, který velmi vážně hodnotí své možné působení na trhu, tuto bilanci záporů může změnit. Koudijs se dívá na nižší efektivnost současných výrob jako na potenciál, kde může využít svého know how, kterému důvěřuje.

Zkušenosti z jednoho z největších agro trhů ve střední a východní Evropě v tomto směru dávají za pravdu. Podmínkou je pochopení specifik, nalezení řešení a jeho realizace. Investor na svém domovském trhu v Nizozemí a na svém druhém domovském trhu v Polsku dosahuje určitých ekonomických výsledků a ziskovosti.

Management společnosti i její vlastníci jej považují za přiměřený, aby pokračovali v dané podnikatelské činnosti. Pokud budou na trhu dosahovat obdobných výsledků, kterých dosahují, pak porovnání vůči jiným oborům a nižší ukazatel nepředstavují překážku pro vstup. Nadměrné výrobní kapacity a tím i konkurence jsou faktorem, s kterým je potřeba pracovat a v tomto směru tato skutečnost více než v jiných situacích může vést k hledání potenciální akvizice na trhu, než vytváření nové kapacity. Nejvíce otázek vyvolává určitá uzavřenost trhu a vícenásobné vztahy, neboť koncept společnosti s tímto nepočítá a to z důvodů daných firemní strategií tedy specializace na to, co umí dělat velmi dobře. Společnost má své neoddiskutovatelné výsledky, ale prosazení nového konceptu není jen otázku jeho představení, ale i jeho realizace a získání širší důvěry potenciálních klientů o prospěšnosti pro ně. V případě hodnocení dvou trhů, které jinak budou vycházet totožně, a rozdíl bude pouze v jejich růstu, dostane preferenci ten, který extenzivně roste. Toto může znamenat pozdržení případného rozvoje aktivit na trzích nových členských zemí EU. Silná konkurence domácím zemědělským výrobkům díky lepším technickým výsledkům v zahraničí je něčím, co Koudijs hodnotí dokonce jako určitou výhodu pro sebe, neboť má know how, jak těchto

„západních“ výsledků dosáhnout a spolu s místními výhodami může pomoci zemědělcům v regionu nejen této konkurenci čelit, ale i ji za určitých okolností překonat. Pokud by se sečetly mínusy a plusy po tomto hodnocení ze strany možného

investora, závěr rozhodně není tak negativní a je vidět, že investor přijímá všechny důvody jako skutečnosti a velmi pragmatickým způsobem, jak bylo naznačeno, k nim hledá řešení, aby uspěl. Výsledkem je, že okrajové obory nejsou odsouzeny k nemožnosti lákat investory. Tito investoři musí v daném oboru působit, pak je mnohem větší šance, že nejen identifikují specifika daného regionu a státu, s kterými je nutno pracovat, ale najdou i fungující přístup a dokáží jej realizovat. PZI mohou přicházet do okrajových oborů, existuje pro ně prostor, aby byly úspěšné. Tyto investice budou přesně cílené, aby se minimalizovala možná rizika.