F OND SOUDRŽNOSTI

Zdroj financování, který stojí mimo strukturální fondy se nazývá Fond soudržnosti.

Nyní ho stručně přiblížím, protože pomoc z toho fondu je komplementární k pomoci, kterou regionům poskytují strukturální fondy.

Dle ratifikace Maastrichtské smlouvy existuje od roku 1993.

Financuje projekty v oblasti životního prostředí a celoevropských dopravních sítí.

Dále může finančně podporovat studie a také opatření technické pomoci při realizaci projektů dříve jmenovaných. „Možnost čerpat z tohoto fondu mají státy, jejichž HDP je nižší než 90 % průměru EU.“¹⁷ Fond soudržnosti se ale nezaměřuje pouze na regionální politiku.

Řídícím orgánem je Ministerstvo pro místní rozvoj. To řídí dva zprostředkující subjekty, jenž mají odpovědnost za provádění projektů (kompletní). V oblasti problematiky životního prostředí se jedná o Ministerstvo životního prostředí. Realizačním orgánem, který nese odpovědnost za předkládání projektů, je pro danou oblast životního prostředí Státní fond ŽP (SFŽP). SFŽP je označovaný za nejnižší úroveň dané struktury.

Rozhodnutí o přidělení dotace ustanovují společně Evropská komise se členským stát na projekty, které jsou předem jasně definované.

Fond soudržnosti je odlišný, protože je určen pro členské státy jako celek. Z toho vyplývá, že není jeho čerpání určeno pro jednotlivé regiony. Dále má stanoveny minimální náklady na projekt (které činí 10 mil. EUR). Další důležitou charakteristikou je jeho úzké zaměření přímo na podporu zlepšování dvou oblastí: kvality životního prostředí a podporu dopravní infrastruktury, jak už bylo uvedeno v úvodu této subkapitoly.

Často je z důvodu podílu financování z těchto strukturálních fondů Fond soudržnosti ale pouze doplňující pomocí. Proto, aby se zamezilo současnému financování z tohoto fondu a strukturálních fondů, je důležité provádění kontroly. Na kontrolu je přitom kladen značný důraz.. Tomuto nástroji je přidělena skoro 1/3 finančních prostředků (viz kapitola 1.5, tabulka č. 1), které jsou určené na politiku hospodářské a sociální soudržnosti. „Míra pomoci EU poskytovaná FS se pohybuje ve 80 – 85 % veřejných nebo ekvivalentních výdajů.“¹⁸

17 Ministerstvo pro místní rozvoj ČR: Průvodce fondy Evropské unie, str. 15

18 Tamtéž, str. 15

1.5 Strukturální operace v Č R

Česká republika má možnost v období 2004 - 2006 vyčerpat přes 2,6 miliardy EUR.

Tyto finanční prostředky lze využít v programech Iniciativ Společenství, Strukturálních fondů a také Fondu soudržnosti.

Tabulka č. 1 Alokace strukturálních operací pro ČR podle oblastí podpory (v mil. EUR) v letech 2004 - 2006

Označení 2004-2006 2004 2005 2006

Fond soudržnosti 945,3 316,9 266,1 362,3

(*Průměr)

Strukturální fondy 1 584,4 381,5 528,9 674,0

Cíl 1 (13 krajů) 1 454,3 339 485,5 629,8

Cíl 2 (Praha) 71,3 23,3 23,8 24,2

Cíl 3 (Praha) 58,8 19,2 19,6 20,0

Iniciativy společenství 100,8 28,6 32,1 40,1

INTERREG 68,7 21,0 21,4 26,3

EQUAL 32,1 7,6 10,7 13,8

Strukturální operace celkem 2 630,5 727,0 827,1 1 076,3

* v případě Fondu soudržnosti byl pro každou zemi stanoven maximální a minimální limit v závislosti na absorbční kapacitě (Pramen: Evropská komise 2003)

Zdroj: http://www.vokac.cz/fondy.html, ze dne 16. 11. 2005

Jak vyplývá z tabulky č. 1 pro dané období plyne nejvíce finančních prostředků v rámci České republiky ze Strukturálních fondů a to 1 584,4 mil. EUR, přičemž nejvyšší díl připadá z tohoto objemu na Cíl 1 a to konkrétně 91,8 % z těchto fondů.

Obrázek č. 2 Alokace strukturálních operací pro ČR (2004-2006) Alokace strukturálních operací pro ČR (v %)

35,9

55,3 2,72,23,8

Fond soudržnosti Cíl 1 (13 krajů) Cíl 2 (Praha) Cíl 3 (Praha) Iniciativy

Zdroj: http://www.vokac.cz/fondy.html, ze dne 16. 11. 2005, vlastní propočet

Rozdělení finančních prostředků ze strukturálních operací je tedy pro toto období dle obrázku č. 2 následující: 35,9 % přísluší na Fond soudržnosti; 55,3 % na Cíl 1; 2,7 % na Cíl 2;

2,2 % na Cíl 3 a 3,8 % na Iniciativy společenství. Fond soudržnosti a Cíl 1 se významně podílejí na podpoře v dané oblasti.

V jednotlivých letech daného období dochází k nárůstu přidělených peněžních prostředků (dle tabulky č. 1). Jediná výjimka je u Fondu soudržnosti, kde došlo k poklesu v roce 2005 oproti předchozímu roku.

2. Ochrana životního prost ř edí

Jednotným evropským aktem došlo k zakotvení Politiky ochrany životního prostředí do primární legislativy v roce 1986. Zásadní význam má pro „udržitelný rozvoj“¹⁹ celé Evropské unie a jednotlivých členských států.

Jak již bylo uvedeno regionální politika se stejně jako politika ochrany ŽP řadí mezi sdílené politiky. Tyto politiky jsou tedy vykonávány nejen na úrovni Společenství, ale i na úrovni samotných členských států.

Činnost Společenství v oblasti životního prostředí přispívá k následujícímu:²⁰ „udržování, ochrana a zlepšování kvality životního prostředí,

ochrana lidského zdraví,

podpora opatření na mezinárodní úrovni, čelících regionálním a celosvětovým problémům životního prostředí.“

Kromě těchto základních cílů v oblasti ochrany životního prostředí jsou důležité i další cíle, mezi něž se řadí:

udržení biologické rozmanitosti,

zabývat se o hrozbami globálního oteplování, zajímat se o globální problémy,

začlenění dalších problémů životního prostředí do ostatních politik EU.

Kromě dříve jmenovaných cílů existují i další důvody pro právní úpravu. Evropská unie může řešit problémy mnohem efektivněji než jednotlivé členské státy. Pomocí integrace opatření k ochraně životního prostředí se zabezpečuje toho, aby se zamezilo různým problémům např. k problémům volného pohybu zboží kvůli zavedení opatření jednotlivých států.

Nadnárodní podoba většiny problémů v oblasti životního prostředí způsobuje, že je nemůžou řešit jednotlivé státy. V Evropské unii lze tvořit předpoklady nejen pro vytvoření vnitrního trhu, ale také i pro fungující ochranu životního prostředí.

19 Dle zákona č. 17/1992 Sb. je chápán jako takový rozvoj, který současné společnosti i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů.

20 Kočíková, P.: Evropská unie a životní prostředí, str. 37

Nejdůležitějšími nástroji, které se používají k financování při investování do ochrany životního prostředí je Fond soudržnosti a Evropská investiční banka (EIB). Zachování ohrožených živočišných a rostlinných druhů se dotýká také legislativní činnosti ES.

Politika ochrany životního prostředí je založena na třech principech. Konkrétně je lze stručně charakterizovat takto:

Etický princip vychází z myšlenky, že má příroda svou vlastní hodnotu a má být chráněna jako taková.

Obecné dobro vychází z ideji, že zhoršení stavu životního prostředí má vliv také na lidské zdraví. Dále je zohledněna nutnost řešení přeshraničního znečišťování na základě spolupráce regionů. Vyzdviženo je také respektování solidarity s Jihem a budoucími generacemi.

Ekonomický princip je vystavěn na společných environmentálních standardech.

Také je vytvořen z nutnosti vzniku nových pracovních míst a v důsledku hrozby zvyšování dalších nákladů.

V oblasti ŽP je politika EU orientována na vysokou úroveň ochrany. Upřednostňována je přitom rozdílná regionální situace. Je definována na zásadách prevence, náhrady škody znečišťovatelem a zásadě obezřetnosti.

Evropská agentura pro ochranu životního prostředí se zabývá hodnocením a sledováním opatření v oblasti ochrany životního prostředí v Evropské unie. Také poskytuje nezávislé a spolehlivé informace.

V České republice se podílí na vykonávání této politiky (ochrany životního prostředí) Ministerstvo životního prostředí.

2.1 Zásady politiky a práva životního prost ř edí ES

První dvě uvedené zásady se řadí mezi obecné, další mezi zvláštní zásady:

1. zásada subsidiarity

Pomocí této zásady se řeší vztah pravomocí mezi jednotlivými úrovněmi řízení. K dispozici je úroveň místní, státní či evropská. Má se především řešit na té úrovni pravomoci, která má nejblíže k občanům a danému problému.

V úvahu přichází centralizace pouze v případech, kdy nejsou místní orgány schopny problém vyřešit.

Pokud lze prostřednictvím opatření Evropské unie splnit cíle ES v oblasti ochrany životního prostředí efektivněji než na úrovni jednotlivých států, pak jsou tato opatření upřednostňována. Opatření, která jsou vydána jen členskými státy, by byly totiž méně účinná.

2. zásada proporcionality

Z této zásady vyplývá, že povinnosti, které jsou uložené vládám států či Evropskému společenství, musejí být přiměřené s ohledem k dosahovaným cílům. Dále je také nutné udržovat povinnosti na minimální úrovni.

Také z této zásady vychází přednost směrnice před nařízením.

Přijímají se nejčastěji směrnice, které určují minimální ekologické standardy pro členské státy. Tímto se stávají důležitým nástrojem pro dosahování nadefinovaných cílů.

Bezpochyby je ale na národní úrovní možná i přísnější úprava.

Směrnice je druh sekundární evropské právní normy. Zanechává státu možnost rozhodnutí o použití vnitrostátního prostředku, který povede k dosáhnutí cíle. Pomocí směrnice je stanovena lhůta, do kdy musí být provedena.

3. zásada prevence

V oblasti ochrany životního prostředí je nejdůležitější zásadou, protože je vždy efektivnější prevence než dodatečná náprava škod. Tato zásada vyžaduje vykonání potřebných opatření, která jsou včasná. Tímto se zabrání poškození nebo ohrožení poškození životního prostření.

4. zásada předběžné opatrnosti

Byla stanovena relativně nedávno. Je nutné učinit vše pro zamezení možných negativních důsledků určité činnosti, aby se předešlo negativním vlivům. O těchto vlivech se

předem přesně neví, zda mohou opravdu nastat. Tato zásada se také dotýká oblasti ochrany zdraví zvířat, rostlin a člověka.

5. zásada nápravy škody u zdroje

Škodu na životním prostředí je třeba řešit co nejblíže zdroji, u kterého byla způsobena a docílit zamezení jejímu rozšíření.

6. zásada znečišťovatel platí

Tato zásada je vyjádřením úsilí internalizace externalit. Ke škodám na životním prostředí dochází na základě spotřeby nebo výroby zboží. I v případě, že vznikla škoda jako důsledek činnosti s potřebným povolením, tak za způsobenou škodu ponese odpovědnost znečišťovatel.

Tato zásada patří mezi první v rámci zásad evropské politiky životního prostředí.

V současné době jsou stanoveny standardy, aby podniky investovaly do nových výrobních postupů či technologií.

7. vysoká úroveň ochrany

Zásada vyjadřuje cíl, ke kterému směřuje politika ochrany životního prostředí v ES.

Politika tohoto společenství je orientována na vysokou úroveň zlepšování a ochrany kvality životního prostředí.

8. zásada integrace

Z integrace vyplývá požadavek, aby se ochrana životního prostředí začlenila při formulování a realizaci ostatních politik ES. Tato zásada je jednou z nejmladších.

Přestože je zásada integrace velmi důležitá, velmi těžko se naplňuje. Požadavek, aby se u návrhů politik provádělo hodnocení vlivu na životní prostředí, je v souladu s touto zásadou.

9. ochranná doložka

Na základě ní je vytyčeno, že harmonizační opatření, které odpovídají požadavkům ochrany životního prostředí umožňují státům přijmout z mimoekonomických environmentálních důvodů opatření. Tato opatření podléhají kontrole ES.

U směrnic, které mají úzkou souvislost s fungováním jednotného trhu, bývá tato doložka. Např. je obsažena v předpisech upravujících nakládání s chemickými látkami.

10. udržitelný rozvoj

I když jsem tento pojem definovala dle zákona č. 17/1992 Sb. v kapitole č. 2, tak ho nyní stručně přiblížím, protože je tento výraz v dnešní době hodně frekventovaný.

O tomto rozvoji vyvstala diskuze poprvé na světové konferenci OSN o životním prostředí. Ta byla pořádána v Rio de Janeiru v roce 1992. „Tato konference také definovala udržitelný rozvoj jako takový, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by ohrozil uspokojení potřeb budoucích generací.“²¹

Jsou přímo stanoveny podmínky udržitelného rozvoje:²²

„Intenzita využívání obnovitelných zdrojů ve společnosti nepřesahuje rychlost jejich regenerace.

Intenzita využívání neobnovitelných zdrojů ve společnosti nepřesahuje rychlost, s níž jsou zaváděny jejich trvale udržitelné obnovitelné náhrady.

Intenzita znečištění nepřesahuje asimilační (vstřebávací) kapacitu prostředí.“

Tento rozvoj může být účelný k zamezení zhoršování životního prostředí a zabránění drancování přírodních zdrojů. V současné době lze ale podmínky tohoto rozvoje těžko zabezpečit.

21 Coufalová V. a kol.: Ekologie a životní prostředí, str. 110

22 Tamtéž, str. 110

2.2 Horizontální priority v programech strukturálních fond ů

Aby docházelo ke snižování rozdílů mezi regiony v ČR, slouží tyto horizontální priority strukturálních fondů k vyváženému rozvoji regionů.

Jednou z těchto priorit je i životní prostředí. K další horizontálním prioritám strukturálních fondů se řadí rovné příležitosti a informační společnost. Tyto oblasti jsou do projektu začleněny vždy a to bez ohledu na věcné zaměření projektu a na daný operační program.

„Horizontální témata nemají žádné vlastní finanční alokace, neboť jsou naplňována prostřednictvím rozličných programových opatření.“²³

Žadatel se rozhoduje ze 3 možností, přičemž toto musí být přímo uvedeno v předkládané projektové žádosti:

Projekt je neutrální k dané prioritě. To vyjadřuje fakt, že projekt v dané zásadně nenapomáhá k naplnění priority. V žádném případě ale daný projekt nepůsobí přímo negativně.

Projekt může být přímo určen (zaměřen) pro danou prioritu.

Projekt je pozitivní k prioritě. Tato priorita v tomto případě ale není hlavním účelem předkládaného projektu. Ten ale svými aktivitami přispívá ke zlepšení.

Příklad pozitivního vlivu projektu na ŽP:

Vzdělávací kurzy zvyšující povědomí a celkovou informovanost o ŽP.

Za pomocí realizace obchvatu je možné docílit snížení hlučnosti pro obyvatele, kteří žijící v dané oblasti.

„Ochrana životního prostředí je velmi důležitá pro kvalitu života současných i budoucích generací a je velkou výzvou zkombinovat ji s trvalým ekonomickým růstem způsobem, který by zaručil trvale udržitelný rozvoj. Environmentální politika Evropské unie je založena na přesvědčení, že přísné normy v oblasti životního prostředí stimulují inovaci a příležitosti k podnikání.“²⁴

23Ministerstvo pro místní rozvoj ČR: Horizontální priority v programech strukturálních fondů, str. 6

24 http://www.europa.eu.int/pol/env/index_cs.htm, ze dne 1. 2. 2006

3. Základní charakteristika NUTS II Severovýchod

Tento region má rozlohu 12 440 km². Na jeho území žije 1 480 144 obyvatel, jak je uvedeno v příloze č. 1. Z tabulky č. 7 v této příloze vyplývá, že se v rámci NUTS 2 s tímto počtem obyvatel řadí na druhé místo mezi regiony v rámci ČR.

Jak jsem uvedla v kapitole 1.1.1 je pro tento Region soudržnosti určen Cíl 1 regionální politiky, protože jeho HDP je pod stanovenou hranicí EU. Proto zde mohou být čerpány finanční prostředky ze strukturálních fondů Evropské unie, které jsou stanoveny jako pomoc pro zaostávající regiony. Možnosti jejich čerpání přiblížím ve 4. části své práce. Zaměřím se zde především na Iniciativu INTERREG IIIA a OP Infrastruktura.

V České republice platí dělení území na vyšší územní samosprávné celky, tedy kraje, které jsou vytvořeny tak, aby bylo respektováno zázemí důležitých měst a je brána v potaz také daná sídelní struktura.

Region soudržnosti NUTS 2 Severovýchod tedy tvoří Královéhradecký, Pardubický a Liberecký kraj a je jako jediný v ČR vytvořen ze 3 krajů. Všechny tyto příhraniční kraje sousedí s Polskem a Liberecký kraj navíc i se SRN.

Pro přehlednost je na obrázku č. 3 zobrazeno rozčlenění území České republiky na NUTS 2 a NUTS 3. Popisovaný region je vymezen červenou barvou.

Obrázek č. 3 Regiony NUTS 2 a NUTS 3 v ČR

Zdroj: http://www.strukturalni-fondy.cz/regionalni-politika-eu-2004-2006/nuts

Nyní dané regiony NUTS 2, které jsou zvýrazněny na mapě ČR (obrázek č. 3)

Zdroj: ČSÚ /http://www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/kapitola/10n1-05-_2005-2700/, ze dne 31. 3. 2006

* v paritě kupní síly (má stejnou kupní sílu doma i v zahraničí)

Jak je z daného vyobrazení patrné, řadí se NUTS 2 Severovýchod v rámci České republiky na 5. místo s HDP na jednoho obyvatele s hodnotou 86,9 %. V porovnání s Evropskou unií pak HDP na jednoho obyvatele umístil tento NUTS 2 na téže místě v rámci ČR (5. místo) s hodnotou tohoto ukazatele 59,9 %.

V následujících subkapitolách stručně přiblížím jednotlivé příhraniční kraje tohoto regionu. Přičemž následně provedu výpočet modifikované hodnoty ekonomického blahobytu a také porovnám kraje v rámci HDP na 1 obyvatele ve srovnání s EU a ČR.

3.1 Pardubický kraj

Při základní charakteristice tohoto kraje budu vycházet z přílohy č. 1 (tabulka č. 7 a tabulka č. 8). Tento kraj je 5. nejmenším krajem v České republice a zaujímá pouze 5,7 %

území. Žije zde přes 0,5 milionu obyvatel, což pro daný kraj znamená 3. nejnižší počet v rámci ČR. Je zde nižší než průměrná hustota zalidnění (112 km²) v rámci ČR. Počet obcí v Pardubickém kraji je 452, což je 7,2  % v rámci celkového počtu obcí v ČR.

V kraji je cekem 32 měst, přičemž 8 z nich má více než 10 tisíc obyvatel.

Jeho území se skládá z následujících okresů: Pardubice, Chrudim, Ústí nad Orlicí a Svitavy.

Patří do něho 3 chráněné krajinné oblasti (CHKO Orlické hory, CHKO Žďárské vrchy a CHKO Železné Hory). „Cílem vyhlašování chráněných území je v dnešní době zachování celých ekosystémů, protože ochrana jednotlivých druhů bez zachování jejich prostředí není možná.“²⁵ Orlické hory i s Podorlickem jsou velmi důležitou oblastí pro cestovní ruch. Dále je navštěvován také Králický Sněžník a Železné hory.

Pardubický kraj je významný z hlediska akumulace povrchových i podzemních vod.

Tento kraj se také řadí mezi významné rybníkářské oblasti.

Charakter kraje je zemědělsko-průmyslový.

Nejvíce zastoupeným odvětvím je zde strojírenství. Důležitý význam má i elektronika a chemický průmysl. Svou tradici zde má ale i potravinářský průmysl a to především v úrodném Polabí. V Podorlicku se dále nachází mnoho textilních továren. „Z ostatních odvětví největší podíl na vytvořené přidané hodnotě v kraji mají zpracovatelský průmysl (33,3 %), obchod (11,8 %) a doprava a spoje (10,6 %).“²⁶

Není zde k dispozici mnoho nerostných surovin. Provádí se zde pouze těžba žuly a stavebních surovin.

V Polabí, kde je koncentrováno zemědělství, se pěstuje cukrovka a náročnější obiloviny. Ve vyšší nadmořské výšce se chovají prasata, drůbež a skot a produkce zemědělských plodin se omezuje na méně náročné. Pěstují se tu např. pícniny, brambory či řepka olejka. „Kraj vyniká osevními plochami léčivých rostlin (46,3 % osevních ploch v ČR) a lnu setého přadného (21,3 % ploch v ČR).“²⁷

25 Coufalová V. a kol.: Ekologie a životní prostředí, str. 96

26 Ministerstvo pro místní rozvoj ČR: Česká republika – Portréty krajů, str. 101

27 Tamtéž, str. 101

Pardubice, tedy krajské město, které je významným centrem společenského života a především průmyslu, a proto i jeho okolí znečištěno chemickým průmyslem.

Euroregion Glacensis zasahuje do okresu Ústí nad Orlicí. Jak již bylo řečeno, jeho Orlické hory patří k atraktivním turistickým centrům. Je zde ale stále nedostatečná infrastruktura.

Nachází se zde hlavní mezinárodní železniční koridor (z Německa na Slovensko a do Rakouska), ale chybí tu komunikace dálničního typu.

3.2 Královéhradecký kraj

Královéhradecký kraj je o 239 km² větří než Pardubický a je tedy 6. nejmenším krajem v České republice, jak vyplývá z přílohy č. 1 (tab. č. 8). Dále je z této přílohy patrné, že zde žije téměř 0,55 milionu obyvatel. Počet obcí v daném kraji je 448. Hustota zalidnění, je zde ale mírně podprůměrná. Jak z této charakteristiky vyplývá je svým vymezením hodně podobný Pardubickému kraji.

„Královéhradecký kraj patří mezi kraje, ve kterých se v posledních letech (od roku 1994) pravidelně snižuje počet obyvatel.“²⁸ Vzdělaností struktura obyvatelstva je u toho kraje vyšší.

Je složen z následujících pěti okresů: Jičín, Hradec Králové, Trutnov, Rychnov nad Kněžnou a Náchod.

Patří sem několik velkoplošných chráněných území. Mezi ně se řadí národní parky a chráněné krajinné oblasti. Konkrétně se jedná o CHKO Český ráj, CHKO Broumovsko a CHKO Orlické hory a svůj mimořádný význam má především Krkonošský národní park, který má spolu s Podkrkonoším postavení důležitého centra cestovního ruchu. Tento kraj je charakteristický značnou vertikální členitostí. „Z pohledu počtu a významu přírodních a kulturních hodnot patří Královéhradecký kraj mezi nejbohatší v České republice.“²⁹

V rámci programu UNESCO Člověk a biosféra se Krkonoše spolu s dalšími pěti oblastmi v ČR řadí mezi biosférické rezervace. „Světová síť biosférických rezervací je rozprostřena tak, aby zahrnovala všechny základní biomy³⁰ Země a postihovala

28 Ministerstvo pro místní rozvoj ČR: Česká republika – Portréty krajů, str. 94

29 Tamtéž, str. 97

30 Coufalová V. a kol.: Ekologie a životní prostředí, str. 116. Dle Slovníčku vybraných pojmů se jedná o

30 Coufalová V. a kol.: Ekologie a životní prostředí, str. 116. Dle Slovníčku vybraných pojmů se jedná o

In document Hlavní práce3089_xbilk03.pdf, 561.1 kB Stáhnout (Stránka 20-75)