12,8%
2,1% 2,6% 2,6%
2,9%
1,0%
3,9%
6,2%
2,7% 6,3%
4,2%
2,4% 2,7%
Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královehradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský
Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
Pozn. Podíl zadluženosti Prahy na celkové zadluženosti v roce 2003 činil 47,6 %. Pro větší přehlednost nebyla Praha do tohoto grafu zahrnuta.
Zdroj: Regulace zadluženosti schválena, 2004, s.14
Pokud bychom chtěli porovnat zadluženost obcí podle jednotlivých krajů (bez hlavního města Prahy), potom nejvyšší zadluženost obcí je v Jihomoravském kraji (viz graf 10), která
176 Regulace zadluženosti schválena,2004, s.15
177 KOLEKTIV AUTORŮ, Vývoj finanční situace obcí a měst v letech 1993 - 2003, s. 19. Dostupné na:
http://www.smocr.cz/download%5Csetkani/Vyvoj_financni_situace_obci_a_mest_93-03.doc. [cit. 15. prosince 2005]
v roce 2003 dosáhla výše 9 mld. Kč178. Vysoký podíl na této zadluženosti má samozřejmě město Brno, jehož zadluženost v daném roce činila 6,4 mld. Kč, tj. 71 % celkové zadluženosti obcí Jihomoravského kraje. Tento kraj má poměrně vysokou zadluženost obcí i v kategorii 2 001 – 5 000 obyvatel (676,9 mil. Kč) a 20 001 – 50 000 (511,3 mil. Kč). Druhou nejvyšší zadluženost obce vykázaly v kraji Moravskoslezském ve výši 4,4 mld. Kč, kde se projevil dluh města Ostravy (1,9 mld. Kč) a dluhy měst nad 20 000 obyvatel. O 0,1 mld. Kč nižší zadluženost než v Jihomoravském kraji měl v roce 2003 kraj Středočeský. Zde se na zadluženosti podílely především obce v kategorii 2 001 - 5 000 obyvatel (732 mil Kč) a v kategorii 20 001 – 50 000 obyvatel (800,2 mil. Kč). Naopak nejnižší zadluženost vykázaly obce v Karlovarském kraji. Jejich dluh činil v roce 2004 pouze 726,5 mil. Kč, což je dáno především velmi malou rozlohou tohoto kraje a tím i nižším počtem obcí v porovnání s ostatními kraji. Dluhy ostatních obcí v jednotlivých krajích se pohybovaly v rozmezí mezi 1,5 – 3 mld. Kč. Přehled všech hodnot je uveden v Příloze 1.
178 Regulace zadluženosti schválena, 2004, s.14
3.4. Zhodnocení hospoda ř ení kraj ů v letech 2001 – 2004
Druhý samosprávný stupeň začal v České republice prakticky fungovat od listopadu 2000, kdy se konaly první volby do krajských zastupitelstev.179 Od 1. ledna 2001 pak začaly kraje vykonávat jim svěřené působnosti v oblasti státní správy. Postupně na ně byl také převáděn majetek státu na základě zákona č. 157/2000 Sb., o převodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů. Došlo k postupnému převodu organizací z majetku státu do vlastnictví krajů včetně funkce zřizovatele k příspěvkovým organizacím a organizačním složkám v odvětví školství, kultury, dopravy, zdravotnictví a sociální péče.Během roku 2002 probíhaly přípravné práce související především s převodem kompetencí z okresních úřadů na ostatní subjekty.180
Okresní úřady zanikly k 31. 12. 2002. S účinností od 1. 1. 2003 přešla převážná část správních činností a zřizovatelských funkcí, které vykonávaly okresní úřady, do působnosti krajů a obcí. Na krajské úřady bylo převedeno 551 organizací, což je přibližně 84 % organizací, které dosud zřizovaly okresní úřady. Šlo převážně o zařízení poskytující sociální služby a nemocnice. Na kraje přešly i některá zařízení z Ministerstva zdravotnictví, např. územní střediska záchranné služby.181
Postavení krajů se z finančního hlediska od samého počátku značně liší od postavení obcí. Kraje dostaly, na rozdíl od obcí182, majetek k přesně vymezenému účelu a mohou s ním nakládat jen velmi omezeně. Znevýhodněny jsou i z pohledu rozpočtových příjmů. Zatímco obce získávají do svého rozpočtu příjmy, jejichž velikost sice nemohou příliš ovlivnit, mohou ale rozhodovat o užití jejich značné části, u krajů převládají účelové dotace z centrální úrovně. Kraje tak mají velmi omezený prostor pro vlastní rozhodování o využití takto získaných peněz.
V roce 2001 kraje v podstatě žádné vlastní příjmy neměly, neboť daňové příjmy krajů na tento rok stanoveny nebyly. 99 % celkových příjmů tvořily dotace (viz tabulka 12), které
179 KOMÁRKOVÁ K., Současné a budoucí financování územních samospráv v ČR. Dostupné na:
http://www.mvcr.cz/casopisy/s/2001/0050/50pril1.html. [ cit. 17. března 2006]
180 NÁDVORNÍKOVÁ D. - RŮŽIČKOVÁ Z., Hospodaření rozpočtů územních samosprávných celků za rok 2004, 2005, s.I
181 KOMÁRKOVÁ K., Financování krajů a obcí, 2003, s.I-V
182 Obce získaly téměř celou bytovou výstavbu postavenou státem po roce 1948, v průběhu velké privatizace i podíly v některých společnostech, participovaly i v procesu malé privatizace (KAMENÍČKOVÁ V., Hospodaření krajů, 2005, s.12-14)
byly z převážné části použity na úhradu běžných výdajů. Běžné výdaje z 81 % směřovaly příspěvkovým organizacím jako neinvestiční příspěvky, zbývající část výdajů byla použita na zajištění chodu krajského úřadu (platy zaměstnanců, pojistné, nákup materiálu a služeb, výdaje na dopravní obslužnost apod.). Kapitálové výdaje tvořily něco přes 8 % celkových výdajů. 87 % těchto kapitálových výdajů byly poskytnuty příspěvkovým organizacím jako investiční příspěvky. Od 1. 1. 2002 stanovila novela zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém výnosu některých daní územním samosprávným celkům, podíl krajů na sdílených daních ve výši 3,1 %. Podíl daňových příjmů na celkových příjmech v roce 2002 tak představoval 27 %, podíl dotací se snížil oproti předchozímu roku snížil na 71 %. Podíl výdajů se v daném roce nezměnil, běžné výdaje se na celkových podílely v obou letech přibližně 90 procenty.
V roce 2003 došlo k výraznému navýšení rozpočtových příjmů oproti minulému roku z 37,6 mld. Kč na 95,8 mld. Kč (viz tabulka 12). Celkové příjmy se tak oproti minulému roku zvýšily 2,5krát. Největší podíl na tom měl nárůst dotací o 210 %. Ty se na celkových příjmech podílely 86,4 procenty. Daňové příjmy vzrostly jen o necelých 12 % a na celkových příjmech se tak podílely 11,9 procenty. Celkové výdaje dosáhly v daném roce 94,3 mld. Kč, z toho 90 % činily běžné výdaje, které dosáhly výše 84,9 mld. Kč. Téměř polovina těchto běžných výdajů směřovala jako neinvestiční transfery příspěvkovým a podobným organizacím, zejména do oblasti školství, zdravotnictví, sociální péče a kultury. Součástí běžných výdajů byl i převod dotace na obce ze státního rozpočtu na přímé náklady na vzdělávání v základních školách. Menší vliv měl i převod prostředků na financování následků povodní z roku 2002.
Dotace byly poskytnuty také dopravcům na zajištění základní regionální dopravy. Nezbytné kapitálové výdaje byly v roce 2003 téměř ze 60 % vynaloženy jako investiční dotace příspěvkovým organizacím v oblasti školství, zbývající část se využila na podporu optimalizace sítě regionálních zdravotnických zařízení, na dokončení výstavby sídel krajských úřadů a na rekonstrukci a výstavbu regionálních kulturních zařízení. Zanedbatelnou část kapitálových výdajů představovaly nákupy akcií a investičních podílů. Je to jeden z mála výdajů, o kterém rozhoduje kraj podle svého uvážení. Podstatná část výdajů krajských rozpočtů leží mimo rozhodovací pravomoc krajů. 183
183 KAMENÍČKOVÁ V., Hospodaření krajů, 2005, s.12-14