Finanční management firmy se řídí především tzv. principy finančního řízení, které jsou i hlavním tématem této diplomové práce. Pod pojmem principy finančního ří-zení si můžeme představit určitá doporučení, která napomáhají ke správnému rozhodování v oblasti firemních financí, s cílem dosahovat hlavních i vedlejších fi-nančních cílů. Ekonomové se neshodnou na přesném počtu těchto principů, ale obvykle jmenují maximálně deset principů.
Martin Svoboda ve své knize zmiňuje pět základních principů finančního ma-nagementu. Na prvním místě uvádí princip optimalizace finanční struktury, dále princip peněžních toků, princip čisté současné hodnoty, princip respektování faktoru času a na posledním místě princip zohledňování rizika podnikání (tzv. risk ma-nagement) (Svoboda, 2009).
Sedm nejdůležitějších principů finančního managementu jmenuje Prof. Ing. Josef Valach ve své knize Finanční řízení podniku. K pěti výše uvedeným doplňuje ještě princip zohledňování stupně efektivnosti kapitálových trhů a princip plánování a analýzy finančních údajů (Valach a kol., 1999).
Ve své diplomové práci budu vycházet z pěti principů finančního řízení, které jsou aplikovatelné i na rodinné finance. Princip čisté současné hodnoty (z angličtiny Net Present Value, dále jen NPV) spočívá v tom, že podnik by měl investovat jen do těch činností, kde je čistá současná hodnota pozitivní. Čistá současná hodnota zo-hledňuje nejen samotnou výši peněžních příjmů, ale i jejich časové rozložení během určité doby (Valach a kol., 1999). Jinými slovy lze říci, že čistá současná hodnota investice je reálný výnos z investice po x letech životnosti investice (cash flow), od kterého jsou odečteny veškeré náklady na tuto investici. Pokud je čistá současná hod-nota kladná, tedy výnos větší než 0, může podnik investici přijmout. Pokud do výpočtu byla zahrnuta i riziková prémie, tak může být investice přijata i přes její ri-ziko. Investice, jejíž NPV se rovná 0, může být také přijata, protože investice pokryje požadavky investorů a zajistí požadovaný výnos pro vlastníky. Investice se zápornou NPV musí být odmítnuty (Vochozka, 2020).
Obrázek 5 - Vzorec pro výpočet NPV
Zdroj: vlastní zpracování, Vochozka, 2020
Princip peněžních toků říká, že pro finanční řízení z krátkodobého i dlouhodo-bého hlediska je rozhodující konkrétní tok peněžních prostředků – jejich příjmy a výdaje, nikoliv účetně vykazované výnosy a náklady. Finanční zdraví firmy závisí na její platební schopnosti (Valach a kol., 1999). Firma může lehce vykazovat zisk, ale pokud nebude mít peněžní prostředky pro úhradu svých závazků vůči zaměstnan-cům, dodavatelům, orgánům státní správy atd., nebude schopná další existence.
Respektování faktoru času je zásada, která se dá vyjádřit v bezinflačním pro-středí jednoduchým pravidlem: jedna koruna získaná dnes má větší hodnotu, než stejná koruna získaná zítra (Valach a kol., 1999). Korunu, kterou si dnes vydělám mohu dále využít. V prostředí firemních financí může být tato koruna uložena na bankovní účet, který je úročen, nebo může být investována do nákupu stroje, který přinese další zisk. Tento princip se využívá především při dlouhodobém finančním plánování například pro vyhodnocení investic a nákupu dlouhodobého majetku.
Princip zohledňování rizika můžeme zase přiblížit na jedné koruně. Koruna zís-kaná s rizikem má menší hodnotu, než koruna bezriziková (Valach a kol., 1999).
Řekněme, že se manažer firmy bude rozhodovat mezi dvěma investičními projekty, první projekt bude koupě nového výrobního zařízení s nízkým rizikem neúspěchu investice a druhý projekt bude investice do inovované výrobní linky s vysokým rizi-kem. Pokud bude manažer předpokládat podobný příjem z obou projektů, určitě by se měl rozhodnout pro méně rizikovou variantu a realizovat první projekt. Pravdou je, že rizikové investice jsou většinou spojeny s vyšší výnosností. Podstupované ri-ziko je tedy vyváženo vyšším příjmem a potom už záleží na tom, jaký postoj k riziku manažer má. Pokud si podle tohoto principu firma uvědomí, jaká rizika podstupuje, lze s nimi počítat a rovnoměrně je rozdělit tak, aby se co nejvíce eliminovaly případné škody. K tomuto účelu slouží tvorba portfolia investic, diverzifikace výroby nebo tvorba rezervních fondů.
K principům zohledňování času a rizika jsem se rozhodla doplnit ještě teorii tzv.
investičního trojúhelníku. Tato teorie spočívá v hledání kompromisu mezi třemi vr-choly trojúhelníku, které představují výnos z investice, likviditu, a riziko. Uprostřed trojúhelníku pak máme investiční horizont, tedy čas. Každý investor usiluje o vysoký výnos, vysokou likviditu a malé riziko. Taková investice je ale těžko dosažitelná, téměř nemožná. Investor tedy volí kompromis a řídí se následujícími pravidly:
čím vyšší výnos, tím vyšší riziko,
čím vyšší likvidita, tím menší výnos,
čím delší investiční horizont, tím menší riziko (Bohanesová, 2015).
Z výše uvedených pravidel vyplývá, že pro krátkodobé investice na 1 – 1,5 roku je vhodnější volit méně rizikové, konzervativní, produkty. U střednědobých investic na 1 – 5 let může investor zvolit vyvážené investiční portfolio a u dlouhodobých investic na dobu delší, než 5 let může volit rizikovější produkty (Bohanesová, 2015).
Obrázek 6 - Investiční trojúhelník
Zdroj: vlastní zpracování, Bohanecová, 2015
Princip plánování a analýzy finančních zdrojů zdůrazňuje, že dosažení hlavních finančních cílů podnikání lze zabezpečit jen při soustavné analýze a plánování finanč-ních veličin podniku. Analýza a plánování pohybu peněžfinanč-ních prostředků, kapitálu a finančních zdrojů se staly integrální součástí moderního finančního řízení (Valach a kol., 1999).
Z výše jmenovaných principů finančního managementu je pro potřeby této diplo-mové práce důležitý hlavně princip plánování a analýzy finančních zdrojů, a proto ještě dále rozeberu jednotlivá témata, která se tohoto principu týkají.