Cenové bubliny nebo Spekulační bubliny, jak se jim občas říká, můžeme rozdělit podle mnoha faktorů. Asi nejjednodušší je rozdělit je podle objektu spekulace (druhů aktiv, kterých se bublina týká). Jak uvádí Charles Kindleberger ve své knize Manias, Panics, and Crashes (1978) je téměř nemožné vyjmenovat všechna aktiva, která byla napadena bublinou.
Nejčastěji se však jedná o podíly a akcie soukromých či státních společností (South Sea Bubble, Internetová horečka 2000), komodity (zlato, stříbro, tulipány), půdu a nemovitosti (USA 2007, Japonsko 1990), směnné kurzy cizích měn (Thajsko 1997).
7 Jak jsem zmínil, index DJIA je složen z nejbonitnějších titulů, ty jsou na NYSE obchodovány pomocí QDS systému (Quote Driven System), což je systém založený na tvůrcích trhu (market makerech), kteří neustále kotují nákupní a prodejní cenu pro případné zájemce. Tito tvůrci trhu jsou většinou velké bankovní domy či obchodníci s CP a disponují velkým množstvím likvidity, aby mohli případné prodejní objednávky za jimi nabídnuté ceny dodržet. V tomto případě ale systém selhal, protože likvidita kvůli ohromnému množství prodejních příkazů došla.
Toto rozdělení je rozhodně zajímavé z hlediska vlivu rozpadu bublin jednotlivých aktiv na ekonomiku. Jak již bylo zmíněno, prasknutí bubliny se může negativně projevit na ekonomickém růstu. Bublina je určitá odchylka od rovnovážné ceny, která narušuje strukturu trhů, protože motivuje k re-alokaci zdrojů do výroby nadhodnoceného aktiva, což vede ve výsledku k neefektivní alokaci a tedy nižšímu produktu. Kromě délky trvání této odchylky od rovnovážné ceny8 má na dopady na ekonomiku i výrazný vliv to, o jaké aktivum se jedná.
Například obecně prasknutí bublin na trhu s bydlením vede k hlubším ztrátám než u bublin na akciových trzích (Czesaný, 2006), stejně tak k vyšším ztrátám povede rozpad bubliny na trhu celosvětově klíčové komodity jako je ropa než prudký propad ceny tulipánů (respektive hyacintů) jako v Holandsku v 17. (respektive 19.) století. Mnohdy také nastane situace, kdy není postiženo pouze jediné aktivum, ale kdy se bublina přelévá na další, případně začne na více trzích najednou z důvodu jejich provázanosti. Příkladem takovéto situace (Kindelberger, 1978) byla South Sea Bubble, kde kromě „akcií“ této společností prudce vzrostly ceny „akcií“
dalších podniků, komodit a půdy. U většiny významných krizí způsobených bublinami byl příčinou prudký růst a následný propad cen na alespoň 2 trzích aktiv.
Poslední rozdělení cenových bublin, které chci zmínit, je rozdělení na bubliny racionální a iracionální. Nejedná se ani tak o rozdělení bublin na jednotlivé druhy, ale je to spíše rozdělení přístupu k nim.
Racionální bubliny jsou bubliny založené na racionálních očekáváních. Když mají jedinci ve svých očekáváních zahrnuto, že cena v budoucnu, ať už z jakéhokoliv důvodu, vzroste, budou aktivum poptávat a jsou schopni svojí poptávkou vyhnat cenu aktiva vysoko již nyní (Visco, APB9). Jenže očekávání, že cena poroste, bude cenu aktiva tlačit v čase výše a výše. Jedná se vlastně o očekávání, že na daném aktivu v budoucnu vznikne bublina. Autoři tohoto přístupu tvrdí, že odhadovaná cena aktiva se neskládá pouze z diskontovaného toku budoucích příjmů, ale také z další části, která tvoří kapitálový zisk z prodeje aktiva při vysoké ceně způsobené bublinou (Meltzer, APB). To lze formalizovat pomocí vzorce Pt=(1+r)-1Et(Pt+1+dt+1), kdy současná cena Pt závisí na diskontovaném součtu očekávané ceny budoucí (Pt+1) a očekávaného dividendového toku (dt+1).
8 Trhy potřebují nějaký čas na přizpůsobení se, proto krátkodobé odchylky negenerují významné ztráty na HDP.
Příkladem toho může být tulipánová bublina, o které budu mluvit ve 3. části.
9 APB – tuto zkratku budu v citacích používat pro knihu HUNTER, William – KAUFMAN, George –
POMERLANO, Michael: Asset Price Bubbles, The MIT Press, Cambridge, 2003, která je v podstatě souborem velkého množství článků od různých autorů.
Oproti tomu iracionální bubliny vznikají z chybného chování lidí. Tento přístup podporuje například velké množství psychologických teorii a na nich založených schémat (chování davu, behaviorální finance, ponziho schéma) (Kindleberger, 1978). Jedná se o přehnanou důvěru ve schopnosti a výkonnost firem, často se jedná o nové technologie a vynálezy (Internetová horečka 2000). Tato důvěra a přemrštěná poptávka tlačí cenu nahoru a po uvědomění si své chyby investoři opouštějí hromadně trh a cena aktiva naopak prudce padá dolů.
2 Teoretické p ř ístupy spojené s cenovými bublinami
Teorií, které se snaží vysvětlit, proč bublina vzniká a jaké faktory jsou pro ni klíčové, je opravdu velmi mnoho. Důvodem pro tak vysokou četnost teorií jsou situace těsně před a po prasknutí bubliny. V těchto chvílích se lidské chování dostává do extrémů, lidé jsou ochotni vydávat ohromné sumy za poměrně „bezcenné“ věci10, někteří pohádkově bohatnou a jiní, a to je častější, přichází o veškerý majetek. Toto přerozdělení majetku většinu lidí fascinuje, zajímají se o to, jak je možné rychle zbohatnout, a snaží se trhy obelstít, aby to byli oni, kdo vydělají.
Po každé další bublině se objeví množství zaručených teorií, které radí začínajícím investorům, jak se správně chovat, jak vydělat peníze a splnit si své sny. Bohužel nikdo neví, jak se v takových chvílích chovat správně. I lidé nadprůměrně inteligentní podléhají iluzi, že zrovna oni to dokáží. Důkazem je slavný fyzik Isaac Newton, který během tichomořské bubliny (South Sea Bubble, 1720 Anglie) vydělal jmění. Následně však přišel o vše a do konce života se potýkal s nouzí. Tehdy po krachu společnosti, která bublinu vyvolala, prohlásil: „..že sice dokáže spočítat dráhu nebeských těles na centimetry, ale nedokáže změřit lidské šílenství.“11
Následky bublin mnohdy zasáhnou i ty, co se do spekulace aktivně nepouštěli, a to vyvolává další touhu zjistit, proč k těmto odchylkám dochází a jak jim případně zamezit. Asi největší množství teorií, které se bubliny snaží vysvětlit, je psychologického zaměření, kdy po každé další bublině vznikají nové varianty těchto teorií poupravené tak, aby vyhovovaly posledním událostem. Kromě toho většina ostatních přístupů v sobě aspoň částečně nějakou část psychologické teorie zahrnuje, nebo na nějakou navazuje. Ve své práci proto uvedu několik variant těchto teorií, dále se zaměřím na post-keynesiánskou teorii popisující nestabilitu na kapitálových trzích, kterou se zabýval Hyman Minsky, popíši přístup Arthura Cecila Pigoa a nakonec zmíním teorie založené na vlivu centrálních bank.
10 Asi nejzdařilejším příkladem je Tulipánová mánie z Holandska 17. století.
11 SMITH, Gary: Investments, Scott, Foresman/Little, London, 1989 str. 393
2.1 Psychologické přístupy