Situace na trhu práce v České republice

Průmysl 4.0 se v České republice neodvratně vyvíjí, a některé podniky s modernizací teprve přicházejí. Ovšem zahraniční společnosti jsou v pokročilejší fázi modernizace. Jedná se především o společnosti, které disponují moderními technologiemi, jež také zavádí do podniků v českých podmínkách. Tam lze již dnes vidět celkový vývoj potřebných zaměstnanců. Takový podnik potřebuje především specialisty na počítačové systémy, ale také naopak větší počet dělníků pro manuální práci, jelikož manuální práce je z hlediska výroby stále nezastupitelná. Do budoucna lze očekávat, že Průmysl 4.0 bude mít vliv nejenom na život všech lidí, ale především na strukturu zaměstnanosti, jelikož některé profese již nebudou potřebovat stejný počet zaměstnanců, naopak jiné budou potřebovat mnohem více zaměstnanců.

Pro sledování vývoje změn zaměstnanosti v jednotlivých sférách lze tuto problematiku rozdělit to těchto struktur:

1) Profesní, 2) Odvětvová, 3) Vzdělanostní.

Na základě těchto struktur můžeme sledovat změny v počtu jednotlivých profesí, jelikož s nástupem Průmyslu 4.0 lze očekávat, že dojde k výrazné změně jak v profesní, tak odvětvové struktuře zaměstnanosti. Taktéž také dojde ke změnám ve struktuře vzdělaností, jelikož budou potřebné jiné kvalifikace.

Pro sledování vývoje lze použít statistická data o zaměstnanosti, která se v rámci Českého statistického úřadu publikují z výsledků Výběrového šetření pracovních sil (VŠPS). Především zde nalezneme odpovědi na současný vývoj dané problematiky. V České republice jsou tyto statistiky z hlediska implementace Průmyslu 4.0 do značné míry zavádějící, jelikož zde ještě není tak rozvinutý.

To ovšem neznamená, že se již nepromítla do současných čísel.

2.1.1 Profesní struktura (Kvalifikační struktura)

Profesní struktura udává počet zaměstnanců v jednotlivých profesích dle stanovených podmínek. Proto, abychom mohli určit profesní strukturu, je nejprve důležité seznámit se se způsobem klasifikace zaměstnání. Do roku 2011 k tomuto účelu sloužila takzvaná „KZAM-R“ = „Klasifikace zaměstnání“, jež vydal Český statistický úřad (ČSÚ). Tato klasifikace zaměstnání byla vydána v roce 1996 a v roce 2003 prošla rozšířením, jež bylo založeno na podkladě mezinárodního standardu ISCO-88, („International Standard Classification of Occupations“, 1988).

V roce 2011 Český statistický úřad vydal Národní klasifikaci zaměstnání s názvem CZ-ISCO. Tato metodika umožňuje sledování jednotlivých skupin zaměstnání v České republice, a lze jej porovnávat také s mezinárodními standardy, jelikož CZ-ISCO byla založena zásadně dle vzoru mezinárodního standardu ISCO-08 („International Standard Classification of Occupations“, 2008).

Tato metodika definuje pracovní místa s jejich úkoly a povinnostmi, které pracovník vykonává, a dle toho je zařazen do příslušné skupiny dle kódu zaměstnání. Tyto kódy rozlišuje mezinárodní klasifikace čtyřmístné, ovšem česká verze CZ-ISCO používá kódy pětimístné. Dle číselného kódu se lze orientovat v zařazení jednotlivých zaměstnání. Na prvním místě je uvedena hlavní třída zaměstnání, na druhém třída zaměstnání, na třetím skupina zaměstnání, na čtvrtém podskupina zaměstnání, a na místě pátém nalezneme kategorii zaměstnání. CZ-ISCO obsahuje 10 hlavních tříd, 43 tříd, 130 skupin, 434 podskupin a 1362 kategorií. Dle této kategorizace je 10 hlavních tříd zaměstnání v České republice. Tabulka 1 udává množství zaměstnanců v dané kategorii v tisících. Je zde vidět převážně skokový nárůst specialistů, či technických a odborných pracovníků, což může způsobit právě současný nástup Průmyslu 4.0.

Tabulka 1 – Počet zaměstnanců v jednotlivých hlavních třídách v letech 2015-2020 v tis.

2015 2016 2017 2018 2019 2020

Objektivní zajímavostí je také srovnání počtu volných míst vůči uchazečům v rámci kategorizace práce CZ-ISCO. Pro srovnání si uvedeme rok 2020, kde lze například vidět vysokou potřebu počtu zaměstnanců v oblasti obsluhy strojů a zařízení. Zvýšená potřeba je platí také pro pomocné a nekvalifikované pracovníky.

Naopak klesá počet pracovních míst ve službách a prodeji.

Graf 1 – Porovnání volných pracovních míst a počtu uchazečů v roce 2020

Zdroj: (MPSV, 2021), vlastní zpracování

Z výsledků uvedených v Grafu 1 vyplývá, že společnosti se neustále potýkají s nedostatkem pracovních sil. Z hlediska odvětvové struktury byla největší poptávka po pracovnících zejména ve zpracovatelském průmyslu (19,3 %), ve stavebnictví (6,7 %), v odvětví administrativní a podpůrné činnosti (5,2 %). Největší podíl tvořila volná místa pro montážní dělníky, obsluhu vysokozdvižných a jiných vozíků a pro řidiče nákladních automobilů. Významnou část nově oznámených volných míst tvoří pracovní pozice vyžadující nejnižší vzdělání. Dle Ministerstva práce a sociálních věcí na konci roku 2020 tvořila pracovní místa s požadavkem na nejvýše základní

0 20000 40000 60000 80000 100000 120000 Zaměstnanci v ozbrojených silách

Počet volných pracovních míst a uchazečů evidovaných na ÚP ČR

Počet uchazečů Počet volných míst

2.1.2 Odvětvová struktura

Stejně jako profesní struktura, tak i odvětvová struktura má k dispozici metodiku, podle níž se rozdělují zaměstnanci do jednotlivých odvětví. Jedná se o „Klasifikaci ekonomických činností (CZ-NACE), jež uvedl v platnost Český statistický úřad (ČSÚ) v roce 2007. Tato klasifikace obsahuje úrovně označené alfabetickým kódem, a dále oddíly označené dvojmístným číselným kódem, skupiny označené trojmístným číselným kódem a třídy označené čtyřmístným číselným kódem. V Tabulce 2 je systematické rozdělení počtu zaměstnanců dle této klasifikace CZ-NACE. Přehled odvětví dle klasifikace ekonomických činností CZ-NACE a jednotlivých sekcí se nachází v Příloze 1 diplomové práce.

Tabulka 2 – Zaměstnaní v odvětví dle CZ-NACE v tis. v letech 2015–2020

2015 2016 2017 2018 2019 2020

2.1.3 Vzdělanostní struktura

Vzdělanostní struktura představuje pro budoucí vývoj pracovní síly obrovský potenciál. V České republice dlouhodobě dochází k nárůstu počtu vysoce vzdělaných lidí, kteří mohou v dalších letech představovat veliký přínos v dalším zaměstnání a počtu kvalifikovaných pracovních sil. Ovšem ani navyšování těchto vzdělaných lidí prozatím neodpovídá potřebnému množství v jednotlivých odvětvích. Úroveň vzdělávání se sice podařila zvýšit, ovšem dochází také k navyšování nejenom počtu potřebných kvalifikovaných pracovních sil, ale také k navyšování potřebné kvalifikace. S tím je také spojena nerovnoměrnost narůstajících odborníků v jednotlivých odvětvích. Lidé jsou tedy dále motivováni, nebo spíše nuceni přistoupit k rekvalifikacím, aby byli schopni vykonávat jiné povolání v odvětvích, kde vznikají nová pracovní místa.

Z Tabulky 3 lze vyčíst vývoj počtu vzdělaných osob v letech 2015 až do roku 2020, včetně rozdělení na základní, střední a vysokoškolské vzdělání.

Tabulka 3 – Vývoj vzdělanostní struktury v letech 2015–2020

2015 2016 2017 2018 2019 2020 Základní vzdělání a bez vzdělání 1 269,6 1 243,6 1 217,4 1 220,6 1 224,7 1 201,6 Střední bez maturity 3 046,7 3 025,7 2 963,5 2 913,2 2 963,0 2 927,7 Střední s maturitou 3 030,3 3 004,9 3 038,5 3 075,1 3 050,9 3 078,4 Vysokoškolské 1 587,8 1 653,7 1 708,2 1 730,9 1 723,1 1 762,3

Zdroj: (ČSÚ, 2021), vlastní zpracování

Do budoucna představuje podpora vzdělávání obrovský potenciál, jelikož se stoupajícími požadavky na dovednosti bude velice potřeba. Proto Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky společně se zástupci jednotlivých odvětví průmylu začalo v roce 2016 vytvářet metodiku s názvem „Vzdělávání 4.0“.

Pro vytvoření uceleného celku byla také vytvořena „Strategie digitálního vzdělávání“, dle níž bychom měli docílit vzdělávání dětí, ale také jasně stanovit požadavky pro uznání zahraničního vzdělání.

Vzdělávání 4.0 můžeme chápat jako vzdělávání v digitální době, kdy by absolvent měl být schopen pracovat dle příslušných požadavků. Součástí této studie je také skutečnost, na kterou bychom neměli zapomínat. Vysoké školy si často stěžují na nedostatek zájemců o studium technických oborů, které má představovat do budoucna stěžejní odvětví zaměstnaných. Problém ovšem spočívá v tom, že není zcela jasné, jakým směrem studenta vzdělávat, jelikož připravovat absolventa na trh práce bez jasné představy o budoucí podobě trhu práce je prakticky nemožné. Totéž platí i u zahraničních absolventů.