Do současné doby byl v rybníce českého eGovernmentu poměrně klid. Vláda konala své povinnosti, zveřejňovala vše, co měla a nejvýše nutila obce k nějaké rozsáhlejší aktivitě.
Doufejme, že nyní se začnou čeřit vody.
Nynější povinnosti vedení státu byly ve zveřejňování informací. Je sice pěkné, že se k informacím občan bez potíží dostane, ale občan chce určitě více. Chce si informace s vládou aktivně vyměňovat.
Jelikož se tato práce věnuje jádru celé věci a tím je výměna dat mezi subjekty a státem, tak se pojďme nejdříve věnovat tomu, jaké potřeby může konkrétní subjekt mít. Jelikož potřeby soukromých osob jsou značně rozdílné od potřeb obchodních společností, tak si všechny situace rozdělme podle toho, které osoby se týkají.
Nejvíce používané situace ve vztahu státní správy a občana můžou být buď periodicky opakované, jako je platba daní a poplatků, různé druhy použití volebního práva, hlasování v referendech nebo pravidelné výměny různých poplatků. V životě občana nastávají taky situace neopakovatelné, jako je narození, dosažení věku plnoletosti a smrt. A další důležité momenty se mohou v životě občana opakovat neperiodicky a vícekrát, uveďme například stěhování, svatby, rozvody, změny zaměstnání, nároky na různé sociální dávky. Na všechny tyto situace je nucena státní správa reagovat dnes a denně. Vidíme, že se vyměňují především data a peníze.
Obchodní společnosti jsou taky v čilém kontaktu se státní správou. Situace opět můžeme rozdělit podle hlediska opakovatelnosti. Do neopakovatelných situací patří jistě vznik a zánik společnosti, do pravidelně opakovaných, jako jsou podávání různých daňových přiznání, platba daní, zveřejňování povinně zveřejňovaných dokumentů, podávání hlášení o zaměstnancích a odesílání statistických výkazů. Existují taky situace nepravidelné, jako jsou platby cel a proclení zboží, přijímaní nebo propouštění nových zaměstnanců a komunikace s úřadem práce, otevření nebo uzavření filiálek, změny ve vedení firmy, které je nutno ohlásit, stejně tak jako změny v právnické formě firmy. Opět vidíme, že se jedná především o výměnu dat mezi soukromými objekty a objekty státní správy.
Samozřejmě nesmíme zapomenout ani na vztah státní správy k cizím občanům a takovým událostem, jako je udělování víz, povolení k pobytu, pracovních povolení či dokonce udělení nového státního občanství.
Je zřejmé, že ve všech případech existují situace, které vyžadují součinnost více úřadů státní správy, a proto se na tuto součinnost se taky model zaměří.
Na všechny tyto události v obou případech musí umět veřejná správa reagovat a pomocí eGovernmentu by měla umět reagovat v budoucnu mnohem rychleji, úsporněji a efektivněji.
Proberme si nyní možnosti, jak státní správa vyměňuje data v současnosti a jak by je mohla vyměňovat v blízké budoucnosti a to jak mezi sebou, tak mezi státní správou a občany.
6.1. Současný stav
Model současného stavu výměny dat mezi občany a vládou je léty prověřený, strnulý a zakládá se především na osobním kontaktu občana s úředníkem, maximálně tak na možnosti posílat některé dokumenty poštovní zásilkou. Tento model se vyvíjel po celá staletí a nemá tedy mnoho společného s informačními technologiemi. Proto bych taky tento model nazval statickým modelem. V poslední době se začíná více prosazovat využívání moderních technologií, jako je například internet. Ale jak je napsáno výše, především v kapitole o portálu veřejné správy, tento prostředek zatím slouží ve velké míře pouze k informování občanů. Tok dat na internetovém portálu je jenom jednosměrný a to od státní správy k občanovi. Je samozřejmě ulehčením života, když má občan adresář úřadů téměř kdykoliv po ruce, ale věřím, že by občan uvítal více.
6.1.1. Situace z pohledu občana
Podívejme se nejdříve na tento model z pohledu občana naší republiky a jeho běžných potřeb.
Po reformně státní správy vznikla vrstvená struktura úřadu, takže pro různé povolení dochází občané na různé úřady. Vezměme si jenom takovou běžnou situaci, jako je ukončení studia a nástup do zaměstnání a s tím spojené úkony. Předpokládejme, že jde o občana, který pobíral sociální dávky a při nástupu do zaměstnání, protože se chce oddělit od rodičů, tak mění místo trvalého bydliště. Tento případ můžeme nazvat složitějším případem, protože nejde o jednu jedinou situaci, ale o více situací, při kterých bude potřeba součinnost více orgánů státní správy.
Podívejme se, jaká proběhne celková výměna dat.
Nejdříve bude muset občan navštívit místní obecní úřad, aby se vůbec dotázal, jak má postupovat. Je-li vzdělanější, tak se podívá na portál veřejné správy, ale ten mu situaci neulehčí, pouze poradí. Navíc na portálu veřejné správy je situace často popsána velmi nepřehledně a občana většinou v základní rovině vůbec nezajímají položky, jako kdo za situaci zodpovídá, a kdy byl návod aktualizován. Občan bude muset vyplnit přihlašovací lístek k pobytu, dostane nový občanský průkaz, vyplnit oznámení o změně pobytu pro zaměstnavatele, poštu a mnoho dalších úřadů. Dále si musí vypořádat záležitosti se školou, ohlásit úřadu práce, že je zaměstnán,
ohlásit totéž sociálnímu úřadu. Jak vidíme, dochází k obrovské výměně často dublovaných dokumentů, která by především v současné moderní době měla být absolutně zbytečná.
Je jisté, že k podobné výměně dat dochází v mnoha dalších životních situacích a nejvíce tato výměna dopadá na ubohé občany, protože jsou to právě oni, kteří na svých bedrech nesou často zbytečnou tíhu byrokracie.
6.1.2. Situace z pohledu podnikatele
Ani podnikatel nemá proti občanu situaci ulehčenou. Opět při téměř každém úkonu musí navštívit příslušný úřad či častěji dokonce příslušné úřady. Sice se taky může informovat na portálu veřejné, dokonce může elektronicky podat některé druhy daňových přiznání, případně zasílat České správě sociálního zabezpečení přihlášky či odhlášky zaměstnanců, ale to je asi tak všechno. Veškerou další situaci musí řešit pomocí úředníků na příslušných úřadech a vyplňovat stohy dokumentů. Opět je to postup, který nepřispívá ke zlepšení podnikatelského prostředí u nás.
Portál veřejné správy obsahuji sekci, která se věnuje podnikatelům, a která jim pomáhá v řadě životních situací [6]. Tyto informace můžou být pro podnikatele velmi užitečné a je třeba připustit, že jsou velmi obsažné. Ale opět jsme pouze u statické části výměny dat, kdy doba akce podnikatele a reakce úřadu je neuvěřitelně dlouhá.
6.1.3. Situace cizince
Přestože výše zmíněné subjekty mají problémy při výměně dat s úřady, situace cizince je daleko nejhorší ze všech. Základním problém portálu veřejné správy je to, že je dostupný pouze v angličtině. Absolutně tak opomíjí fakt, že hodně cizinců přichází ze zemí na východ od naší republiky. Jejich jedinou možností, pokud nevládnou anglickému jazyku, je kontaktovat příslušnou ambasádu a všechno potřebné si případně domluvit na místě.
6.1.4. Shrnutí modelu
Jak vidíme, tak klasický model výměny dat mezi občanem, ale i podnikatelem, a státem spočívá na několika pilířích.
Prvním z nich je osobní návštěva úřadu. Když chce občan něco vyřídit, většinou mu většinou nic jiného nezbývá, než začít vyřizování návštěvou patřičného úřadu, kde se nejprve poptá a následně při druhé návštěvě se pokusí svůj problém vyřešit. Pokus o zredukování počtu
„dotazovacích“ návštěv úřadů se snaží učinit právě současný portál veřejné správy, který obsahuje informace o různých postupech.
Druhým pilířem je papírový formulář. Když občan něco potřebuje, tak musí ve většině případů vyplnit jeden nebo více formulářů, které pak odevzdá na určeném místě, tento formulář
vykoná oběh po patřičném úřadě, či případně více úřadech, a nakonec je provedena nebo zamítnuta akce na formuláři požadovaná.
Třetím pilířem je úředník. Státní úředník je vyškolený profesionál, který se stará o chod úřadu a oběh formulářů, perfektně zodpovídá všechny klientovi dotazy a je vždy plně připraven naplnit klientovy přání.
Čtvrtým ale nikoliv posledním pilířem modelu je existence několika desítek nejrůznějších úřadů, které slouží k vypořádávání záležitostí s občany. Tyto úřady jsou často specializované pouze na jeden úkon, například vydávání výpisu z rejstříku trestů. Jsou taky velmi často strukturované a mají několik vrstev, jako je například struktura finančního úřadu či podobných úřadů s celorepublikovou platností. Často se taky stává, že v republice existuje jenom jedno místo na zpracovávání dat a ostatní místa daného úřadu jsou pouze sběrné místa, které by mohly klidně sbírat i více dokumentů. Jako příklad uveďme zhotovování občanských průkazů, kdy se stejně všechny dokumenty jenom posílají dále do jednoho centra, kde se průkazy zhotovují. Dalším limitujícím faktorem většiny úřadů je, že společně mnoho nekomunikují a občan je musí navštěvovat zvlášť.
Výhodou tohoto systému je, že je zaběhnutý, lidi mu věří, umí se vypořádat s většinou i nestandardních situací a lze jej snadno připravit na nové situace prostým přijmutím a zaškolením pár nových úředníků.
Mezi nevýhody tohoto systému patří astronomické náklady na neustále se rozšiřující armádu úředníků, množství nepřehledných formulářů a ještě větší množství úřadů. Celý systém je mimořádně nákladný a v době rozšíření informačních technologií je tento systém lehce zastaralý.