4.1. Situace v zahraničí
eGovernment je horkým tématem posledních let a nedá se říci, že by toto téma bylo mezi občany pořádně vžito. Začátky eGovernmentu ve světě jsou situovány do Velké Británie [11]
roku 1999, kdy vláda přišla s myšlenkou „ulehčit občanům a státní správě“ a heslem „Citizen first – občané nejdříve.“ Vláda zde nejprve provedla studii, poté se myšlenky chopil Microsoft, který navrhl, že bude celý projekt implementovat s tím, že dodrží požadavky na projekt kladené, tedy, že projekt bude centralizovaný, zabezpečený, výkonný a splní všechna další kriteria. Tak vznikl projekt UK Government Gateway, který je možné považovat za první skutečný projekt eGovernmentu ve světě. Již v současné době miliony občanů Velké Británie využívají služeb eGovernmentu ke své spokojenosti a minimalizují tak své cesty na úřad.
Ani v dalších zemích Evropské Unie na nic nečekají a chopili se příležitostí, které eGovernment přináší. Například v Estonsku již nyní experimentují s elektronickými volbami přes internet, kde jako zabezpečovací zařízení slouží osobní identifikační karta ve spojení se speciální čtečkou počítače [2]. Loni tímto způsobem volili do místní samosprávy a mají v plánu zkusit tuto technologii i ve volbách do parlamentu v roce 2007. Naopak Velká Británie od elektronických voleb zatím ustoupila z důvodu vysokých finančních nákladů. Zdá se, že by to mohla být jedna z možností, jak přilákat voliče a vize estonské vlády jsou velké. Uvažuje o tom, že by se takto klidně mohli konat referenda, protože pokud někdo hlasuje od domácího počítače, tak mu to opravdu moc času nezabere. Elektronické volby jsou sice pěkná věc, ale rozhodně to není problémem občanů číslo jedna.
Tímto problémem jsou většinou daně, jejich vyměření, placení a kontrolování. Můžeme předpokládat, že pokud něco přitáhne občany k eGovernmentu opravdu velkou silou, tak to bude právě možnost automatické správy, výměry a jednoduché platby daní, Vždyť v mnoha zemích, naši Českou Republiku nevyjímaje, jsou často daňové formuláře tak složité, že jim mnohdy rozumí jen hrstka fundovaných odborníků, a přitom je mnohdy velmi snadné tyto formuláře přenést do elektronické podoby a nechat lidi, ať si je vyplní na internetu a daň ať se spočítá sama.
Tento přístup si uvědomují v mnoha zemích, podívejme se na příklad, jak se s tímto problémem daří vypořádat ve Finsku [1]. Finsko je jednou ze zemí, kde je velmi vysoká a složitá daň z příjmu. A právě to byl důvod, proč se vláda rozhodla tento projekt převést do elektronické podoby, kdy každý obyvatel má svůj vlastní daňový účet, který má plně pod kontrolou přes
internet. Formuláře pro daňové přiznání je taky možno podávat přes internet a navíc jsou většinou již předem vyplněné a po doplnění potřebných údajů sami spočítají daně. Finská vláda nenechala nic náhodě a aktivně službu propagovala v masmédiích a neopomněla přitom ani na moderní formy oslovení potencionálních zákazníků, jako je direct mail. Výsledky se dostavily poměrně brzy, kromě toho, že služba získala mnoho ocenění, tak dokázala 68 procentům poplatníků daň spočítat bez jakéhokoliv zásahu, což mimořádně šetří pracovní sílu, a 65 procent lidí si myslí, že vyplnit toto přiznání je jednoduché. To jsou výsledky, které většina klasických finančních úřadů může jenom závidět, stejně tak jako může tento přístup závidět většina daňových poplatníků. Co se zatím Finům nepovedlo, a to přesto, že je to jeden z hlavních cílů celého eGovernmentu, je ovlivnění chodu daňových úřadů, jejich struktury a způsobu jejich práce. Je však zřejmé, že práce na změně zkostnatělé státní správy půjde jen velmi pomalu.
Abychom jenom nevychvalovali, tak například na nám geograficky i politicky blízkém Slovensku je situace eGovernmentu velmi podobná jako u nás. Vláda neustále opatrně přešlapuje z místa na místo bez odvahy udělat alespoň jeden rozhodný krok a situaci tak zachraňují města a jejich služby.
4.2. Nabídka elektronických služeb v soukromé sféře v České Republice
V České Republice dochází k obrovskému rozmachu elektronických služeb nejdříve u soukromých organizací. Tyto organizace jsou tahouny rozmachu a v mnoha případech i důvodem, proč si další společnosti či jednotlivci pořizují výpočetní techniku a internetové připojení. Jako nejzavedenější službu současnosti lze uvést elektronické bankovnictví. Téměř neexistuje organizace, která by jej nevyužívala. Jde o velmi zdařilý produkt, mající všechny atributy služby, jaké bychom očekávali i u služeb eGovernmentu. Nejen, že je velmi praktická a potřebná, usnadňuje lidem život a vede k jejich větší spokojenosti, ale zároveň snížila počet úředníků bank. Neboli vedla ke změně struktury banky a způsobu organizace banky a umožnila přijít i s nabídkou nových produktů, jako je zavedení rychlých plateb nebo on-line kontroly účtu kdekoliv na Zemi. Zároveň je tento produkt multiplatformní. Není problém, aby si člověk zkontroloval zůstatek na účtu nebo provedl platební příkazy přes osobní počítač, malý pocket pc a nebo přes mobilní telefon, ať již textovou zprávou nebo instalovanou aplikací. Produkt elektronického bankovnictví je zdárnou ukázkou elektronické služby veřejnosti, se všemi potřebnými atributy. Navíc naučil většinu uživatelů zacházet se zabezpečeným přístupem a nějakým druhem certifikátů, ať již uložených v souboru, nebo v čipové kartě a to je služba
k nezaplacení. Vláda tak snadno a bez obřích nákladů na naučnou kampaň dostává skupinu vzdělaných uživatelů, kteří jsou ochotni elektronické služby v případě nabídky využívat. Zásluhy bank v této oblasti jsou nezpochybnitelné.
Samozřejmě, že elektronické bankovnictví není jedinou službou, kterou internet v současné době občanovi nabízí. Je to ale možná nejbližší služba co do principů a podobnosti se službami státní správy. Dalšími službami v soukromé sféře jsou nejen elektronické obchody, elektronické tržiště, ale i pomalu se rozvíjející služby, jako je video na přání či legální stahování písniček od různých interpretů.
Soukromá sféra prostě nezaspala nástup internetu a moderních služeb, chopila se příležitosti, v níž vidí konkurenční výhodu a možnost rozšířit zdroje svých zisků.
4.3. Situace ve státní správě
Motiv jednání soukromých subjektů v oblasti elektronické správy je zřejmý. Chtějí snížit své náklady a tím pádem zvýšit své zisky. Do toho jsou tlačeni svými vlastníky, často akcionáři, kteří se nebojí vyjádřit své preference a tlačit management do jejich naplnění. Ten pak musí úkol provést, jinak nastane vyvození osobní zodpovědnosti u jednotlivých manažerů.
Jaký je ale motiv státní správy k zefektivnění činností, které vykonává a k přiblížení se k občanu. Zanechme stranou reformy státní správy, které řeší přiblížení se k občanům zřízením pověřených obcí, tudíž více úřadů, na které to sice má každý občas blízko, ale náklady na jejich provoz jsou astronomické. Vždyť existuje i daleko lepší způsob, jak se občanům přiblížit, a to způsob pomocí moderních technologií. A právě občané by měli být hybnou silou, která řekne vládnoucím vrstvám dost, nejděme cestou zvyšování nákladů a dalších úřadů, vydejme se na cestu eGovernmentu a snižme náklady na provoz státu, podívejme se na fungování státního aparátu a snažme se jej zefektivnit.
Bohužel, jak se zdá s pohledem na současnou situaci ve státní správě, tento tlak alespoň u nás neexistuje. Úřady si pomalu začínají uvědomovat, že něco jako eGovernment existuje a že by to mohlo být prospěšné pro občana, ale bohužel, implementace postupuje velmi pomalu. Dohled nad celým konceptem eGovernmentu převzalo MIČR, které vede mnoho odborných diskuzí a zdá se, že se pomalu začíná směřovat k reálným výstupům. Mimoto ještě každé ministerstvo, které má co do činění s občanem připravuje svoje koncepty, tak aby byl tento styk možný elektronickou cestou.
Můžeme říci, že na úrovni místní samosprávy je situace daleko nejlepší. Místní úřady jsou sice tlačeny do mnoha akcí souvisejících s eGovernmentem pomocí zákonů, ale jsou schopny tyto zákony aplikovat v daném čase a pomáhat tak občanům. Mezi první aplikace sloužící v oblasti místních municipalit je aplikace elektronické podatelny. Tento jednoduchý formulář webové stránky umožňuje občanovy podat dotaz na úředníky místní samosprávy jednoduše přes internet, ve standardizované a srozumitelné podobě. Dalším úspěchem zákonodárců je donucení obcí k vedení elektronické vývěsky, kdy každá obec musí vyvěsit své materiály, které podle zákona podléhají zveřejnění (jako například zápisy s jednání obecního zastupitelstva, obecní rady, ale i další významné rozhodnutí vedení obce) na klasické vývěsce taky na svých webových stránkách a to ve stejnou dobu, jinak je daný materiál neplatný. Úřad se tím přiblížil občanovi a občan má možnost v klidu domova podrobně prostudovat práci vedení obce. Na úrovni obecních samospráv ještě zbývá dořešit možnost plateb místních poplatků a úkoly místních samospráv můžou být na této úrovni považovány za hotové.
Naopak ve státní správě práce na eGovernmentu teprve začínají. Byl nadefinován základní portál gov.cz, který nasloužit jako základní styčný bod občanů a vlády (tento server je blíže popsán v následujících sekcích). Vláda sice vytvořila několik dokumentů, jmenujme koncepce eČesko 2006, ve kterých se zavazuje přiblížit se ideje eGovernmentu, ale tyto dokumenty zatím zůstávají z velké části nenaplněny.
Každé ministerstvo má svoje webové stránky, které jsou zatím poměrně pasivní a jediné, k čemu slouží je zveřejňování informací ministerstva. Možnost zpětné odezvy občana je velmi omezená. Jedinec si sice může stáhnout potřebné formuláře, které si vždy může vytisknout, ale možnost zpětného odeslání se zatím příliš nerealizuje. Jednou z výjimek je Ministerstvo práce a sociálních věcí, které umožňuje žadatelům o státní sociální podporu vyplnit tyto formuláře přímo na internetu a pak je digitálně podepsat a odeslat. Vzhledem k ceně za elektronický podpis je však využití těchto služeb malé. Dále je možno přes formuláře české daňové správy podat přiznání pro určité typy daní, ale jsou to ty méně využívané daně. Hlavní část tohoto projektu plánuje Ministerstvo financí rozjet v letošním roce. Připravuje úplně nový daňový server, kde bude mít možnost každý podnikatel nahlédnout na své daňové konto a podávat většinu daňových přiznání po internetu. Některé větší firmy chce dokonce ministerstvo donutit, aby podávali přiznání výhradně po internetu. Je jisté, že projekt elektronických daní je klíčovým projektem
celého elektronického státu, na který se nabalí následně další služby. Pokud má ale něco občana přesvědčit, aby si pořídil elektronický podpis, tak je to právě zjednodušení správy daní.
Samozřejmě, že nejenom vláda je činná ve svých postupech v oblasti eGovernmentu. Opozice v roce 2005 představila projekt eStát, který je alternativou vládních zákonů, a který alespoň v náznacích splňuje všechny požadavky kladené na eGovernment. Doufejme, že některé z myšlenek tohoto projektu budou převedeny do praxe.