Ukazatele vn ě jší rovnováhy a č eská praxe

Investor při rozhodování o realizaci zahraniční investice sleduje zejména následující dvě kritické hodnoty, které by národní ekonomika z pohledu udržitelnosti vnější rovnováhy neměla překročit. Poměr hrubého zahraničního dluhu k HDP by neměl být vyšší než 40% a již diskutovaný podíl deficitu běžného účtu na HDP by neměl být vyšší než 5%. Ratingové agentury nebo i centrální banky analyzující vnější nerovnováhu zeměčasto pracují i s dalšími ukazateli. Např. se jedná o ukazatele „podíl dluhové služby na exportu zboží a služeb“, kde za limitní hodnotu je obvykle považováno 20%, a „krytí importu devizovými rezervami v měsících“, kde za optimální mez je považováno dosažení krytí 4 až 6 měsíčního importu.³⁵ Pomocí teoretického rozboru tradičních indikátorů měnových krizí lze jen těžko odůvodnit nejčastěji používané kritické hodnoty, které často sledují ratingové agentury, centrální banky a účastníci trhu.

Tabulka 10 nám umožňuje provést srovnání aktuálního vývoje tradičních ukazatelů měnových krizí s jejich limitními hodnotami. Poslední vývoj lze u většiny ukazatelů hodnotit jako jejich stagnaci na nepříznivých hodnotách, což je do jisté míry v rozporu s apreciačním

„skokem“ české koruny v roce 2001 a v první polovině roku 2002. Údaje v tabulce tak zatím nedávají jednoznačný signál o nebezpečí vzniku měnové krize v České republice, avšak urychlení apreciace reálného kurzu je varujícím faktorem.

Tabulka č.10: Tradiční ukazatele měnových krizí a jejich vývoj v ČR

Ukazatel (limitní hodnota) 1999 2000 2001 2002

Hrubý dluh / HDP (40 %) 43,0% 41,0% 37,0% 35,0% deficitu, ale nebude existovat potřeba jeho financování, protože reinvestované zisky

35 Plchová, B., Jirges T., Hradová, M.: Zahraniční ekonomické vztahy ČR, Plzeň, 2002

nevytvářejí na devizovém trhu žádný tlak na poptávku či nabídku deviz. Ukázali jsme, že s ohledem na finanční životní cyklus investic je tato situace nejvíce zřetelná u zemí, které v několika předchozích letech zaznamenaly vysoký růst přílivu přímých zahraničních investic.

Země, které jsou vystaveny akceleraci přílivu přímých zahraničních investic a které mají nízký stav přímých zahraničních investic, by měly při prezentování ukazatelů vnější rovnováhy klást velký důraz na skutečnost, že v prvním stádiu finančního životního cyklu investic je velká část zisku zpět reinvestována, což „uměle“ zvyšuje deficit běžného účtu platební bilance. Avšak ve chvíli, kdy poměr reinvestovaného zisku a dividend na celkovém zisku z přitečeného kapitálu se ustálí a dynamika přílivu nových přímých zahraničních investic již nebude příliš výrazná, tak těmto zemím hrozí skutečný tlak na růst poptávky po devizách a z toho plynoucí tlak na depreciaci měnového kurzu. V případě tranzitivních ekonomik je možné se tomuto tlaku vyhnout brzkým přijetím jednotné společné měny euro. V závěru analýzy jsem naznačil, že v současné době z pohledu tradičních ukazatelů vnější nerovnováhy měnová krize České republice zatím nehrozí.

Záv ě r

Již v úvodu své práce jsem naznačil, že výrobní faktory jako práce, půda, kapitál přestávají hrát klíčovou úlohu ve světové ekonomice. Je čím dál tím více zřejmé, že hlavními nositeli ekonomického rozvoje jsou vyspělé technologie a informace. A právě multinacionální korporace, které pronikají do národních ekonomik především formou PZI, jsou nejvýznamnější mi nositeli těchto zdrojů pokroku. Tyto firmy jsou schopny ovlivnit chod ekonomik jednotlivých států a významně tak směrovat hospodářský rozvoj těchto zemí. Jako správní investoři hledají zahraniční společnosti nejvyšší možnou míru zhodnocení svých aktiv při co nejnižším riziku. Tranzitivní ekonomiky střední a východní Evropy potřebují kapitál investiční pobídky pro zahraniční investory.

PZI působí prakticky na všechny ekonomické ukazatele. Já jsem se pokusil o analýzu jejich dopadu na vnější ekonomickou rovnováhu. Dospěl jsem k závěru, že významnou část PZI již nelze považovat za nedluhový zdroj financování deficitu běžného účtu platební bilance. Růst mezipodnikových úvěrů mezi zahraniční „matkou“ a domácí „dcerou“ se projevuje v růstu zadluženosti. Avšak položka mezipodnikových úvěrů je natolik specifická, že zůstává otázkou, zda-li skutečně představují hrozbu pro vnější rovnováhu země. Větším problémem z hlediska zadluženosti se zdá využívání zahraničního kapitálu podniky pod zahraniční kontrolou působící na území České republiky. Tyto podniky financují své potřeby zejména čerpáním zahraničních bankovních úvěrů a ostatních zdrojů ze zahraničí a tím ještě více přispívají k růstu zahraniční zadluženosti, která může v budoucnu způsobovat problémy vnější ekonomické rovnováze České republiky. Ve své práci jsem se značně intenzivně zabýval problematikou reinvestovaných zisků, která dle mého názoru, společně s repatriací zisků, skýtá největší nebezpečí možného zvýšení vnější nestability. Toto ovzduší nestability je podporováno metodikou sestavování platební bilance. Reinvestované zisky by se dle mého názoru neměly vůbec v platební bilanci objevit a nemohla by tedy být žádná diskuse o tom, zda-li zkreslují nebo nezkreslují deficit běžného účtu platební bilance.

V neposlední řadě jsem analyzoval problematiku dopadu PZI na úroveň měnového kurzu.

Dospěl jsem k závěru, že PZI by mohly významně přispět k nežádoucímu pohybu měnového kurzu, za předpokladu že by došlo z jejich strany k rychlému a nečekanému přesunu jejich investičních aktivit do zemí s levnější pracovní silou nebo například k výplatě vysoké úrovně dividend z dříve nashromážděných zisků. V malé, otevřené ekonomice jakou je Česká republika, by rychlý a nečekaný odliv kapitálu mohl vyvolat značné měnové otřesy.

V poslední kapitole jsem se zabýval možností vyvolání měnové krize zahraničními investory. Dospěl jsem k závěru, že aby došlo k masivnímu odlivu aktivit přímých zahraničních investorů, muselo by dojít k opravdu fundamentálním změnám ekonomiky, což je v dohledné době značně nepravděpodobné. Vláda České republiky by měla dbát ohled na finanční životní cyklus takových investic. Počáteční příliv kapitálu bude v budoucnu vystřídán jeho odlivem v podobě repatriace zisků. V případě České republiky je možné se tomuto tlaku na vnější ekonomickou rovnováhu vyhnout brzkým přijetím jednotné společné měny euro, což vidím jako zásadní předpoklad prevence proti měnovým krizím. Dle mého názoru v blízké budoucnosti zatím nehrozí České republice měnová krize v podobě vychýlení vnější rovnováhy.