Utváření mezd na trhu práce

Firma, která maximalizuje zisk najímá přesně takové množství práce, při němž se mezní produkt práce (MRPL) vyrovná mezním nákladům na práci (MFCL), respektive tedy mzdě (w). Na trhu práce však není vždy vyplácena mzda rovnovážná (w^*).

Následující kapitoly se věnují problematice ohledně mezd v kontextu hlavního ekonomického proudu.

2.2.1 Minimální mzda

Minimální mzda představuje mzdu, plat nebo odměnu pod jejíž výší není možné zaměstnance ohodnotit. Je ukotvena v zákoně č. 262/2006 Sb., zákon zákoník práce, který byl naposledy novelizován s účinností od 1. 1. 2021 (§ 111 zákona č. 262/2006 Sb.).

V ČR je tedy minimální mzda stanovena plošně, zákonem. Cílí na málo kvalifikované uchazeče o práci, lidi bez patřičných pracovních zkušeností nebo vzdělání. Minimální mzda představuje jistou bariéru zaměstnavatelům před vyplacením adekvátní mzdy zaměstnancům, v návaznosti na jejich produktivitu, efektivnost a nabídku práce (Stigler, 1946). Minimální mzda má dvě hlavní funkce ve vztahu k zaměstnancům a zaměstnavatelům. Sociálně-ochrannou funkci, která zaměstnance chrání před možnou chudobou a zaměstnavatelům má tato funkce zajistit rovnocenné podmínky napříč všemi firmami. Druhou funkcí minimální mzdy je ekonomicko-kriteriální funkce. Význam této funkce pro zaměstnance je patřičné zvýhodnění oproti osobám se sociálním příjmem.

Pro zaměstnavatele potom minimální mzda představuje nejnižší možný náklad na mzdy zaměstnanců (Pícl a Körner, 2016).

Všechny modely minimální mzdy sdílí stejný základ, který vychází z hlavního ekonomického proudu, tzn. neoklasického paradigma. Neoklasické předpoklady

9

pro fungování trhu práce stojí na homogennosti práce, přítomnosti dokonalé konkurence a dokonalých informacích. Produkty na trhu práce jsou vytvářeny dvěma faktory – prací a kapitálem. Jednotlivé firmy na trhu jsou definované jako „price-taker“, což znamená, že přebírají úroveň mzdové sazby z trhu (Wolf a Resnick, 2012). Neoklasický model trhu práce je v rámci mainstreamového proudu rozšířen o institucionální pohled.

Ten do celkového chápání řadí podněty zejména z oblasti institucí, které do ekonomického procesu přinášejí pravidla, směrnice, normy, zákony a jiné regulace (Brožová, 2018). Hlavním rozdílem mezi neoklasickou ekonomií a institucionální ekonomií je fakt, že institucionalisté odmítají dokonale tržní konkurenci. Institucionalisté se přiklánějí k mimotržním organizacím, nerovným příležitostem, nedokonalosti a asymetrii informací mezi tržními subjekty (Hirsch, Kaufman a Zelenska, 2015). Jedním z největších přínosů institucionální ekonomie trhu práce představuje teorie duálních trhů, které dali za vznik P. B. Doeringer a M. J. Piore svou prací Internal Labor Market and Manpower Analysis (1971). Jejich teorie je založena na předpokladu simultánního existování dvou trhů – externího a interního. Externí trh stojí na stejných předpokladech jako neoklasický model trhu práce a interní trh je popsán jako souhrn vnitropodnikových pravidel pomocí kterých mohou být zaměstnanci různě přesouváni buď v rámci podniku nebo propuštěni na vnější trh práce.

2.2.2 Efektivnostní mzdy

Nadcházející kapitola se věnuje teorii efektivnostních mezd. Mzdové rozdíly v rámci této teorie objasnila v 80. letech minulého století J. L. Yellen, ve svém článku o teorii efektivnostních mezd Efficiency Wage Models of Unemployment z roku 1984.

Podle této teorie platí, že za vyšší obdrženou mzdu zaměstnanci přímo úměrně zvyšují svoji efektivitu. Zaměstnanec, který obdrží vyšší mzdu je motivovaný podávat lepší výkony a je v jeho zájmu si udržet stávající pracovní místo, což sníží fluktuaci na pracovním místě a firmě potenciálně sníží i náklady na hledání nových, produktivnějších pracovníků. V případě, že si zaměstnanci připadají podhodnoceni, tedy je jim vyplácena mzda nižší, než je optimální, tzn. je dle jejich přesvědčení mezní produkt práce (MRPL) vyšší než obdržená mzda (w), tak budou ztrácet motivaci podávat lepší výkony a jejich úsilí tak opadne. V případě, že se zaměstnanec rozhodne opustit firmu na dokonalém trhu, tak najde relativně v krátkém časovém horizontu obdobnou pracovní pozici se stejným ohodnocením. Nicméně v nedokonalých tržních podmínkách se zaměstnanec snaží udržet si takové pracovní místo, na kterém mu je vyplácena mzda

10

vyšší než rovnovážná, protože je si vědom, že takové místo by na pracovním trhu jen těžko hledal. Lze tedy konstatovat, že zaměstnavatel si „kupuje“ oddanost svých zaměstnanců vyplácením efektivnostních mezd (viz graf č. 4), zároveň tím minimalizuje morální hazard svých pracovníků (Brožová, 2018). Tato teorie je založená na předpokladu, že produkční funkce firmy nezávisí pouze na počtu pracovníků (N) a vyplácené reálné mzdě (w), ale také na úsilí jednotlivých pracovníků (e). Produkční funkci lze tedy zapsat jako Q = F(e, w, N). Vyplácením zaměstnanců efektivnostní mzdou (w^*) firma minimalizuje mzdové náklady na jednotku účinnosti. V takovém případě firma najímá pracovní sílu optimálně do bodu, kdy výše mezního produktu e(w^*) F‘(e (w^*) N^*) rovná reálné mzdě w (Yellen, 1984).

Graf č. 4 znázorňuje problematiku určení velikosti efektivnostní mzdy. V případě, že zaměstnanec pobírá nižší mzdu, než je jeho mezní produkt práce (MRPL), tak jeho efektivita klesá. Pokud pobírá mzdu příliš vysokou, tak náklady firmy na práci (MFCL) jsou vyšší, než je optimální. Z tohoto důvodu je nutné najít takovou úroveň mzdy, při které se mezní náklady růstu rovnají meznímu výnosu ze zvýšení produktivity pracovníků. Průběh křivky celkového produktu v závislosti na mzdě je konvexní části charakteristický rychlejším tempem růstu celkového produktu než růstu mezd. Konkávní část se naopak vyznačuje rychlejším tempem růstu mezd než celkového produktu.

Graf č. 4 – Určení velikosti efektivnostních mezd

Zdroj: vlastní zpracování; Brožová, 2018

11

Hodnota mezního produktu mzdy je udávána sklonem křivky celkového produktu, který je nejdříve rostoucí a pak klesající. V bodě B by firma vyplácela zaměstnancům nižší mzdy a měla nižší výstup, tím pádem by pro firmu bylo optimální zvýšit úroveň mzdové sazby. Naopak bod C znázorňuje situaci, kde firma vyplácí příliš vysoké mzdy a racionálním řešením je mzdy snížit. V případě, že firma maximalizuje zisk zvolí právě takovou úroveň efektivnostní mzdy, která bude odpovídat hodnotě inflexního bodu A.

V inflexním bodě A je sklon tečny (Δq/ Δw) a sklon tětivy (q/ w) totožný. Z toho vyplývá, že úroveň průměrného produktu mzdy (APw) je rovna meznímu produktu mzdy (MPw).

Efektivnostní mzdy však do jisté míry podporují i růst nezaměstnanosti.

Nezaměstnaný jedinec aktivně hledající práci, který je ochotný zaplatit poplatek, aby mohl vstoupit na nejnižší pozici na interním trhu za rovnovážnou tržní mzdu nebude zaměstnán z důvodu přesvědčení firmy o možném snížení produktivity práce v případě najímá osob za nižší, než efektivnostní mzdu (Yellen, 1984).