Formální vztahy mezi NATO a Ukrajinou byly navázány záhy poté, co Ukrajina získala nezávislost v roce 1991 a zapojila se do programu NACC. V roce 1994 se Ukrajina přidala k Partnerství pro mír a zahájila organizovaní společných misí s NATO.39 Přestože se Ukrajina zapojila do PfP ve stejném roce jako ČR, Polsko, Slovensko a Maďarsko, na rozdíl od států Visegrádu od začátku neusilovala o členství v Alianci. Může to být důsledkem odlišné historické zkušenosti a vztahu k ruské říši. Tato historická zkušenost vnitřně rozděluje Ukrajinu a činí ji nestabilní jak v otázkách národní identity tak budoucího geopolitického orientování.40 V roce 1994 proběhl průzkum veřejného mínění ohledně bezpečnostní orientace Ukrajiny v systému kolektivní ochrany: 28 procent respondentů považovalo za nejpřijatelnější vojenskopolitickou alianci s Ruskem, 18 procent se vyjádřilo pro neutrální status
37 Feduschak: Yushchenko balances Russian, EU relations. 22.9.2008.
(http://www.president.gov.ua/en/news/11384.html)
38 Ukraine will not join military blocs – Yanukovych. 25.3.2010. Rianovosti. Online text:
http://rianovosti.com/exsoviet/20100325/158310339.html
39 NATO-Ukraine. A Distinctive Partnership. 2007, p.3.
(http://www.nato.int/nato_static/assets/pdf/pdf_2007_06/20090304_nato-ukraine2007-e.pdf)
40 Asmus, Ronald D. 2002: Opening NATO's Door. How the Alliance Remade Itself for a New Era. New York: Columbia University Press. Str. 156-8.
a pouze 14 procent pro členství v NATO.41 Problematický je také velký vliv samotného Ruska, pro které má Ukrajina historický i geopolitický význam.
Ke zintenzivnění vzájemných vztahů dochází v roce 1997. Na summitu v Madridu členové Aliance s Ukrajinou formálně podepsali Chartu zvláštního partnerství, která vytvořila Komisi NATO-Ukrajina (NUC) s pravidelnými konzultacemi, jejímž cílem je posílit vzájemnou důvěru a spolupráci při vytváření bezpečného a stabilního prostředí ve střední a východní Evropě, pro které je nezávislá, demokratická a stabilní Ukrajina jedním z klíčových faktorů.42 Ukrajinský prezident L. Kučma byl kritizován za svoji „dvojí tvář“. Na jedné straně podporoval rozšiřování Severoatlantické aliance na východ a usiloval o vytváření spojeneckých vztahů s Aliancí, ale bez znepřátelení Ruska, a na druhé straně bojoval za dobré vztahy s Ruskem. Výzkum veřejného mínění obyvatelstva Ukrajiny ohledně vztahů s NATO v roce 1998 došel k obecnému závěru, že se obyvatelé o Alianci nezajímají, případně členství v ní není populární mezi Ukrajinci. Jako hlavní důvod obyvatelé uvádějí obavy z možného zhoršení vztahů s Ruskem, také by to mohlo příliš zatížit ukrajinskou ekonomiku a zhoršit možnou propustnost hranic s Ruskem.43 Po Kosovské kampani v roce 1999 se ale situace obrací. NATO začíná být obyvateli vnímáno jako hrozba, mělo být obrannou aliancí, ale přesto zaútočilo na Srbsko, Ukrajinci tak vyjádřili solidaritu k ortodoxním Srbům.44
Kritiku „dvojí Kučmovy tváře“ nelze považovat za oprávněnou – Ukrajina je země přímo sousedící s Ruskem, na jejímž území žije také velká ruská minorita, společné historické kořeny a silný vliv Ruska také nelze přehlížet.
Tato kritika neakceptuje historické ani geografické aspekty ukrajinské situace. A.
Lieven argumentuje, že klíčovým pro rozvoj Ukrajiny je právě její vztah k Rusku.
Cíl Západu posílit nezávislou Ukrajinu je sám o sobě velmi cenný, ale nastává
41 Kyjevský mezinárodní institut sociologie (data jsou dostupná zde: http://www.kiis.com.ua/db/index.php#2)
42 Charter on Distinctive Partnership. 1997, p-6-7. (http://www.nato.int/cps/en/natolive/official_texts_25457.htm?
selectedLocale=en)
43 Galin, I. Mass Public Opinion in Ukraine about NATO and NATO-Ukraine Relationships.1998.
(http://www.nato.int/acad/fellow/96-98/galin.pdf
44 Åslund, Anders. 2009. How Ukraine Became a Market Economy and Democracy. Washington, D.C.: Peterson Institute For International Economics. Str. 226.
otázka, jak ho dosáhnout. Prvním a nejdůležitějším úkolem je reformovat ukrajinskou ekonomiku. To je ale hlavně úkolem samotné Ukrajiny a Západ může pouze pomáhat. Dalším cílem by mělo být posílení demokratických institucí na Ukrajině, které by byly nejlepším garantem stabilní, bezpečné a nezávislé Ukrajiny. Hlavní hrozbou Ukrajiny není Rusko, ale naopak vnitřní faktory: ekonomická situace, nespokojenost obyvatelstva a etnické a kulturní rozdělení, hlavně mezi Rusy ve východní Ukrajině, na Krymu a v Sevastopolu.45
Již politika prezidenta Kučmy začala opatrně směrovat Ukrajinu k Západu.46 V roce 2002 tak přivedl svoji zemi blíže k NATO, když označil členství v Alianci za potencionální ukrajinský cíl. Ukrajina ale nesplňovala demokratické požadavky NATO a veřejné mínění zaujímalo lhostejný postoj, proto Kučmovo prohlášení zatím nevzbudilo velkou pozornost ani kontroverzi.47 Na setkání NUC v Reykjavíku vyjádřili zástupci Ukrajiny touhu přejít na kvalitativně novou úroveň vzájemných vztahů. To vedlo k přijetí Akčního plánu NATO-Ukrajina na summitu v Praze v listopadu 2002.48
Během prezidentské kampaně na podzim roku 2004 došlo ke změně veřejného postoje k Severoatlantické alianci. Z původně lhostejné pozice se mění v negativní vnímání Aliance a to díky Janukovyčově kampani zaměřené právě proti NATO, kterou podporovali komunisté, socialisté i ruská vláda.
Přestože Juščenko podporoval NATO, svou kampaň zaměřil na jiná témata.
Veřejnost tak od většiny politiků slyšela pouze negativní kritiku Aliance.49 Po oranžové revoluci se v roce 2005 do čela nového ukrajinského vedení postavil Viktor Juščenko a za nejvyšší prioritu zahraniční politiky Ukrajiny bylo označeno pro-západní směřování země, zejména integrace do EU a NATO. To vedlo na setkání NUC ministrů zahraničních věcí ve Vilniusu v dubnu 2005 k přizvání
45 Lieven, Anatol. Restraining NATO: Ukraine, Russa, and the West. Washington Quarterly; Fall97, Vol. 20 Issue 4, p 55, 23p.
46 Haran, O. 1998. Betwen Russia and the West: Prospects for Ukrainian Foreign Policy Choices. p. 34.
(http://www.nato.int/acad/fellow/96-98/haran.pdf)
47 Åslund, Anders. 2009. How Ukraine Became a Market Economy and Democracy. Washington, D.C.: Peterson Institute For International Economics. p. 226.
48 NATO-Ukraine. A Distinctive Partnership. 2007. p.4.
(http://www.nato.int/nato_static/assets/pdf/pdf_2007_06/20090304_nato-ukraine2007-e.pdf)
49 Åslund, Anders. 2009. How Ukraine Became a Market Economy and Democracy. Washington, D.C.: Peterson Institute For International Economics. Str. 226.
Ukrajiny k zahájení intenzivního dialogu ohledně možného členství a souvisejících reformách.50 Přestože Intenzivní dialog negarantuje členství, jeho nabídnutí znamenalo jasný signál, že země NATO podporují úsilí Ukrajiny a jsou ochotny jí pomáhat a asistovat při potřebných reformách. Paralelně byl schválen balíček krátkodobých opatření s cílem zlepšit praktickou spolupráci v pěti hlavních oblastech: posílení demokratických institucí, zavedení politického dialogu, zintenzivnění obranné a bezpečnostní sektorové reformy, vylepšení informovanosti veřejnosti, zvládání sociálních a ekonomických důsledků reformy.51
Ukrajina se v posledních letech stala otevřenější a demokratičtější zemí52, i přesto ale čelí vnitřním nejistotám. Výsledky vnitřních reforem, které započal prezident Juščenko, jsou přinejmenším smíšené a v posledních letech se ekonomický růst země zpomalil, v roce 2009 došlo dokonce k silné recesi.53 Členství v NATO je problematickým tématem uvnitř politického spektra. Před prezidentskými volbami v roce 2010 tehdejší premiérka Tymošenková sice Juščenka podpořila a podepsala v lednu 2008 spolu s ním dopis s žádostí o udělení Akčního plánu členství (MAP), její stanoviska k Alianci byla ale velice vlažná. Opoziční Strana regionů pod vedením Janukovyče i Komunistická strana silně oponovaly členství v NATO a kvůli žádosti o MAP blokovaly jednání parlamentu. Jednání byla uvolněna až po schválení rezoluce ustavující, že o členství v NATO rozhodne veřejné referendum.54 Veřejná podpora je mnohem nižší než tomu bylo v případě zemí střední a východní Evropy. Dle průzkumu veřejného mínění z roku 2004 týkajícího se politického směřování země vychází najevo důležité rozdělení Ukrajiny podle regionů: západní a střední regiony nejvíce preferovaly politickou orientaci jak k Západu tak k
50 Perepelytsia, G. M.: Ukrajina a NATO – vztahy na rozcestí; NATO Review 07 (http://www.nato.int/docu/review/2007/issue2/czech/art2.html#)
51 Bucharest Summit guide 2008 (http://www.nato.int/docu/comm/2008/0804-bucharest/presskit.pdf)
52 Dle hodnocení Freedom House došlo k výraznému zlepšení civilních a politických práv. Åslund, Anders. 2009. How Ukraine Became a Market Economy and Democracy. Washington, D.C.: Peterson Institute For International Economics. Str. 255.
53 V roce 2007 růst HDP dosáhly 7,9%, v roce 2008 už jen 2,1%, a odhad pro rok 2009 je pokles o -14%. Data jsou dostupná na www.imf.org; World Economic Outlook Database, 2009.
54 NATO Enlargement: Albania, Croatia, and Possible Future Candidates. Congresssional Research Service.
14.4.2009. (http://italy.usembassy.gov/pdf/other/RL34701.pdf)
Rusku. Jižní a východní regiony preferovaly primárně orientování na Rusko.55 Další průzkum z roku 2009 prokazuje, že většina ukrajinského obyvatelstva - 51% je proti členství v NATO a pouze 28% členství podpořilo.56 Průzkum veřejného mínění, který proběhl na podzim roku 2009 před prezidentskými volbami zdůrazňuje, že mezi základní priority obyvatelstva nepatří zahraniční směřování země, ale naopak vnitřní situace. A hlavně ta ovlivňuje volební preference. Pro obyvatelstvo tak bylo primární vytvoření pracovních míst, snížení inflace a korupce, zlepšení zdravotní péče a zvýšení politické stability Ukrajiny.57