Zásah silnou konkurencí přicházející mimo region

Ihned po rozšíření EU se na trhu zemědělských výrobků začala projevovat konkurence způsobená společných vnitřních trhem. Vstup na tento trh dvacetipěti zemí znamenal pád všech bariér, které chránily české zemědělství před levnou produkcí nejenom ze sousedních zemí v regionu jako je Polsko či Slovensko, ale také ze zemí EU-15. Levné produkce je dosahováno dvěma způsoby: nižšími náklady, což je případ Polska, nebo určitou specializací, kterou je v případě Maďarska chov prasat a prodej vepřového masa. Dalším způsobem levné produkce jsou výborné technické výsledky a tím pádem možnost prodat více při mnohem větší optimalizaci vstupních nákladů a také

investice, které mají omezit provozní náklady, toto může být případ Dánska, Německa či Nizozemí.

Pro země EU-15 existuje ještě jedna podstatná výhoda a tou jsou mnohem větší přímé platby pro zemědělce než v nových členských zemích. Rozdíl uvádí následující tabulka spolu s časovým schématem jejich odbourávání.

Tabulka č. 11: Přímé platby Společné zemědělské politiky v procentech plných sazeb vyplácených EU (procenta)

Poznámka: Podíl národních plateb je horní hranicí plateb, které je možné vyplácet nikoliv úrovní, která je reálně vyplácena.

Pramen: Agricultural policies in OECD Countries: monitoring and evaluation 2003, s. 143, tab. 5.4.2. Organization for Economic Co-operation and Development, Paris 2003.

Je nuto poukázat na to, že možnost nových členských zemí dorovnávat přímé platby ze zdrojů rozpočtu neznamená, že tak všechny učinily v rozsahu, který byl dojednán. V Polsku byly platby na nejvyšší možné úrovní vzhledem k rozsáhlosti agrosektoru, v jiných zemích se přiblížily k maximální možné hranici v tomto roce, případně se tak stane až v následujících obdobích. Důvodem není nic jiného, než schodky státních rozpočtů a vysoké vládní výdaje vyžadující škrty, aby nové členské státy splnily Maastrichtská kritéria a mohla přijmout společnou evropskou měnu Euro.

Pod tlakem konkurence se bude investor rozhodovat podle toho, kde mu místní podmínky přinesou nižší náklady a politika státu pro něj bude znamenat větší podporu a v tomto případě má přední místo v regionu opět Polsko.

Ve vztahu k trhu krmiv existuje několik specifik. Především pro výrobu krmiv je využíváno mnoho speciálních látek, jako jsou různé enzymy, antibiotika a další krmná aditiva. Tyto látky jsou vyráběny ve specializovaných provozech v zahraničí, jiné výroby, jako jsou například výroba vitamínů, se už přestěhovaly do zemí s nízkými výrobními náklady, jako je Čína a do jiných asijských zemí. Rozdíl cen uvedených látek ve střední a západní Evropě se může lišit jen podle toho, jakým způsobem jsou nákupy

prováděny a jaké jsou dopravní náklady. Některé suroviny dostupné v jedné zemi nejsou dostupné v druhé zemi a není efektivní je vozit, a pokud za nižší cenu přinášejí stejný výsledek jako dražší surovina v druhé zemí, pak to znamená výhodu pro výrobce krmiv, který jimi disponuje.

Existují různé krmné výrobky, které lze rozdělit do tří základních skupin. První skupinu lze identifikovat jako premixy, další jsou minerální krmiva a třetí skupinu představují kompletní krmiva. (Poznámka: premix jeho základem jsou většinou všechny potřebné vitamíny, stopové prvky, některé minerály a enzymy, připadně i jiná aditiva jako antibitiotika, stimulátory růstu či jejich přírodní ekvivalenty. Definice tohoto pojmu se liší podle různých trhů, ale pod klasickým premixem se rozumí výrobem jehož dávkování se pohybuje od 0,1% od 1% kompletní krmné směsi. Minerální krmivo jeho základem jsou všechny látky obsažené v premixu s rozšířením o všechny potřebné minerály, enzymy, aminokyseliny a všechna další aditiva. Obvyklé dávkování se pohybuje od 1% až po 5% v závislosti na tom, o jakou skupinu zvířat se jedná a jaká jsou místní specifika). První dvě skupiny lze označit za celkem významné položky zahraničního obchodu s komoditami pro krmivářství. Některé země se přímo specializují na jejich vývoz a to v podstatě všude tam, kde je o to zájem. Z evropských zemí lze určitě jmenovat Nizozemí, Belgii a Německo, ale rozhodně nejsou jediné.

Efektivní výroba pro export je možná pouze s velmi dobře řízeným nákupem a objemem, který dává sílu vyjednávat o cenách a zároveň je přístupná široká škála kvalitních surovin. V tomto případě žádná ze zemí střední a východní Evropy nemá specifickou výhodu. Naopak v případě Nizozemí je velké množství surovin dováženo z rozvojových zemí anebo jsou dostupné suroviny vznikající jako vedlejší produkt z potravinářských komodit dovážených do EU nebo přímo vyráběných v EU.

Zahraničně obchodní možnosti těchto látek jsou tedy omezeny cenou a dostupností na trhu, kde jsou poptávány. U kompletních krmiv je situace rozdílná a v západní Evropě v zemích Beneluxu, Německu či Dánsku je za optimální vzdálenost pro distribuci považována vzdálenost do 150km, u některých krmiv či speciálních směsí tato vzdálenost může být větší a je nutná mnohem přesnější specifická kalkulace dopravních nákladů, pak může distribuční vzdálenost dosáhnout 250km. Pokud je například výrobní jednotka umístěna na jihu Nizozemí na hranicích s Belgií a Německem může snadno zásobovat klienty v Německu, Belgii a případně i v severní Francii. Lze tedy řící, že u kompletních krmných směsí je možné vyloučit masivní zahraniční konkurenci a lze s ní

počítat v přihraničních oblastech, pokud se na druhé straně hranice nachází výrobní kapacity a nebo pokud na trh směřují velmi specializované produkty.

Výše uvedené aspekty dávají jistou motivaci pro investici do místní produkce krmiv, ale ta není jednoznačná a týká se pouze jednoho výrobního segmentu. U ostatních nelze dát jednoznačně kladnou odpověď. Zároveň konkurence v zemědělské produkci ze sousedních členských zemí nezní nijak povzbudivě pro případného investora do oboru krmiv, neboť zahraniční tlak se může postarat o menší počet či zánik jeho potenciálních či existujících klientů. Investor s velmi silným know how, který je schopen pomoci dosáhnout vysoké úrovně technických výsledků, může přilákat farmáře ze zemí, kde podmínky pro ně nejsou vyhovující. Může nastat situace, kdy farmář z jedné země EU-15 speněžení své hospodářství a získané prostředky použije na start hospodářství na novém místě s příznivějšími podmínkami. Ovšem obdobných případů nebude velké množství a znamená přestěhování. Kapitálově silné společnosti ze zemědělství pro svou činnost mohou najít země s mnohem rozsáhlejšími výhodami a jejich finanční síla a management jim umožňuje příjmout vyšší riziko. Pak jejich pozornost může v rámci našeho regionu místo preferovaného Polska mířit do Bulharska či Rumunska, kde je nákladová úroveň ještě nižší. Navíc tyto státy směřují ke členství v Unii a jejich kvóty budou teprve založeny na produkci, které budou dosahovat v době vstupu do EU. Positivních faktorů pro jejich preferenci je možno najít více.