Z výše uvedené analýzy norsko-evropských vztahů vyplývá, že hlavním důvodem norského odmítavého postoje k Unii je strach Norů z toho, že členství v EU by ohrozilo jejich způsob života a materiální podmínky pro hospodářský a sociální rozvoj. Tento postoj se nejvýrazněji projevuje ve čtyřech klíčových oblastech:
energetika (ropa, zemní plyn), zemědělství, rybolov a státní suverenita.
Otázka národní kontroly těžby ropy a zemního plynu je pro Nory zásadní, a proto je pro ně nepřípustné, aby se jejich ropa stala předmětem případné společné energetické politiky EU, o které se vedou intenzivní debaty. Ropa dává Norům pocit národní hrdosti a zároveň, díky vysokým příjmům z jejího prodeje, si Norsko může dovolit svůj „welfare state“. Prodat nesrozumitelnou a vzdálenou Evropskou unii, která požaduje norské zdroje a peníze, prosperujícímu národu s klesající nezaměstnaností a nízkou inflací je proto mnohem těžší než prodávat status quo.
Ropný blahobyt tak ještě více podporuje norský euroskepticismus.
Zdá se, že odpor proti EU je v norských agrárních kruzích od samého počátku a priori zakořeněn. Případný vstup do EU by podle norského zemědělského svazu znamenal hrozbu neúnosných poklesů agrární výroby, ztráty postavení na trzích, pokles příjmů pro zemědělce a nutnost restrukturalizace velkopodniků – navíc pak zhoršení existenčních podmínek v zemědělských oblastech již i tak znevýhodněných.
Argumentace norských zemědělských organizací je založena především na hluboké emocionální nedůvěře vůči nadnárodní EU, kterou zemědělci pociťují jako něco cizorodého. Podle nich je Brusel příliš daleko a nelze odtud čekat nic dobrého, jestliže všechny důležité otázky, jako perspektivy a podmínky příští agrární produkce Norska, budou řešeny komisí a ministry v hlavním městě EU. Také norští rybáři pokládají za neúnosné, že o problémech a potřebách norských mořských pobřežních lovišť by měl rozhodovat někdo jiný než norské podniky a úřady. (Stařík 1994).
Stejně jako ropa i norští zemědělci a rybáři jsou považováni za národní bohatství.
Norští voliči se proto identifikovali s jejich zájmy a potřebou zachovat tradiční venkovský způsob života a tato solidarita ústí v odmítání členství v Unii.
Určitý skepticismus dále vychází ze špatné zkušenosti a historické závislosti na jiných mocnostech - a také na dlouhém období potlačení národní identity a státní suverenity (strach z jakékoli "unie"). Po zkušenostech z první světové války (nedostatek potravin) a druhé světové války (porušen status neutrality ze strany Německa) se Norsko stále obává plně se zapojit do integračních struktur a přenechat
tak část své suverenity Bruselu. V neposlední řadě se zde promítá strach z bruselské byrokracie, trpící tzv. demokratickým deficitem, jež by mohla ohrozit principy norské otevřené demokracie. Díky své poloze na periferii Evropy navíc nabylo Norsko dojmu, že patří spíš do Atlantické oblasti než do kontinentální Evropy, proto je pro něj prioritní členství v NATO, jež určuje jeho bezpečnostní postavení, zatímco pro zaslání nové přihlášky do EU chybí jak politická vůle, tak podpora obyvatel.
Po shrnutí norských důvodů pro setrvávání mimo Evropskou unii je namístě si položit otázku, jaké jsou do budoucna norské možnosti ve vztahu k EU.
První možností je ponechat věci tak, jak jsou, a udržovat vztah k EU na současné úrovni. Existuje množství výhod plynoucích ze statu quo. Pro mnoho politických stran je tato situace atraktivní, zejména pro Stranu práce, která díky své evropské politice zažila již dvě porážky v referendech. Riskovat třetí by bylo spíše pošetilé než odvážné. Na druhou stranu i tato strana může časem pocítit slibnou příležitost pro další pokus a může si říci, že porážka z roku 1994 ji nezpůsobila až tak velké škody.
Další výhodou je, že dohoda o EHP poskytuje přístup na jednotný trh EU, aniž by Norsko muselo nést náklady spojené se členstvím. Ačkoli si Norsko nepřeje pouze profitovat (přispívá do strukturálních fondů), současné uspořádání nezahrnuje zemědělství a rybolov a tím i problémy spojené se Společnou zemědělskou politikou a Společnou rybolovnou politikou.
Konečně současné uspořádání vyhovuje norskému hospodářskému profilu.
Norské hospodářství kvete díky impozantním zásobám ropy a zemního plynu, jejichž těžba se na hrubém domácím produktu v roce 2005 podílela 22 % (viz Ministerstvo zahraničních věcí ČR). Ačkoli většina ropy a zemního plynu míří na trhy EU, o osudu tohoto odvětví není rozhodováno v Bruselu, ale na světovém trhu. Norská námořní flotila přepravila v roce 2005 více jak 10 % světové tonáže (viz Norský statistický úřad). Ovšem i toto odvětví je závislé na světových trzích, zejména poptávce po ropě. Skoro dvě třetiny vývozu ryb (což představuje necelé 4 % celkového norského exportu) (Norský statistický úřad, Ministerstvo zahraničních věcí ČR) jdou na trhy EU.
Dohoda o EHP umožňuje těmto třem odvětvím, které tvoří více než polovinu norského exportu, národní kontrolu a ve dvou případech je jejich trh více závislý na globálních faktorech než na rozhodnutích EU.
Nevýhodou současné norské pozice je její neudržitelnost. EU sama o sobě může změnit situaci tím, že začne na Norsko prostřednictvím EHP převádět stále
více politik. Pokud se tak stane a bude se to stále více týkat zemědělství, lodní dopravy, energie a rybolovu, může se Norsko dostat do pozice, kdy bude muset akceptovat nespravedlivá rozhodnutí, ke kterým se nebude moci vyjádřit.
Také rozvoj na poli bezpečnostním (v rámci SZBP) by mohl vést ke zvážení statu quo, pokud by se Norsko cítilo opomíjeno.
Za jakých podmínek by se dalo očekávat, že Norsko vstoupí do EU? Unie by musela být více „přátelštější“ vůči Norům, tedy méně byrokratická a více demokratická; muselo by dojít k reformám Společné zemědělské politiky a Společné rybolovné politiky, jež by umožňovaly větší národní variace; Unie by musela zvolit opatrnější přístup k HMU. EU by tedy měla pokračovat směrem k vícerychlostní integraci, nikoli k centralizované entitě
Na druhé straně, aby pro Norsko bylo setrvávání mimo EU neatraktivní, musela by jeho současná hospodářská a politická situace být oslabena. Ceny za ropu a zemní plyn by musely klesnout natolik, že by se norská státní pokladna vyčerpala ze svých rezerv. Muselo by dojít k omezení výdajů v sociálním systému, což by mělo za následek rostoucí nezaměstnanost. Oslabení norské venkovské základny a úbytek dotací do zemědělství by ještě více podkopalo argumenty antievropských aktivistů. Hrozba vyloučení z evropských trhů s rybími produkty by mohla přesvědčit některé z rybářských organizací, že by se jim mohlo lépe dařit uvnitř EU. Zhoršující se bezpečnostní postavení Norska, s méně podporujícími Spojenými státy, by mohlo donutit Norsko ubírat se směrem k EU a její vyvíjející se politice společné obrany.
Všechny výše uvedené změny jsou možné, ačkoli je nepravděpodobné, že by se staly všechny najednou a znenadání. K podání další přihlášky nedojde, pokud bude EU více centralizovaná a zároveň pokud se norská ekonomická pozice bude zlepšovat. Krok směrem k EU bude také nepravděpodobný, pokud bude Norsko v ekonomické a politické krizi a zároveň Unie bude v podobné situaci. Pokud budou obě entity vzkvétat, úsilí o členství nemusí uspět, pokud na tom bude Norsko lépe než, například jeho severští sousedé.
Seznam zdrojů Literatura:
Grégr, J. - Král, V. - Rubín, J. (1997): Norsko, Praha, Olympia
Gstöhl, S. (2002): Reluctant Europeans: Norway, Sweden and Switzerland in the Proces of Integration, Boulder, Rienner
Jacobsson, B. – Laegreid, P. – Pedersen, O. (2004): Europeanization and Transnational States: Comparing Nordic Central Governance, London, Routledge Kaniok, P. (2001): Čtvrté rozšíření: Rakousko, Finsko, Švédsko, in: Fiala, P. – Pitrová, M. (eds., 2001): Rozšiřování ES/EU, Brno, Mezinárodní politologický ústav Kumpch, J. U. (1998): Norsko, Praha, GeoMedia, str. 21-43
Pošvářová J. (2005): Volby v Norsku, Mezinárodní politika, ročník XXIX, č. 11, str.
23-25
Sogner, I. (1998): Norway, European Integration and Atlantic Security, London, Sage Stařík, J.(1994): Norské rozpaky před vstupem do Evropské unie, Mezinárodní politika, ročník XVIII, č. 12, s. 15
Sychra, Z. (2001).: První rozšíření: Velká Británie, Irsko, Dánsko, in: Fiala, P. – Pitrová, M. (eds, 2001): Rozšiřování ES/EU, Brno, Mezinárodní politologický ústav, str. 88-104
Dokumenty a internetové zdroje:
Částek, M. (2004): Co by Norsku přistoupení k EU vlastně přineslo?, on line text (http://www.integrace.cz/integrace/clanek. asp?id=747)
Čermáková, M. (2003): Gro Harlem Brundtlandová: Portrét výjimečné ženy, on line text (http://www.integrace.cz/integrace/ clanek.asp?id=718)
Čermáková, M. (2004): Politické strany Norska a jejich vztah k Norsku, on line text (http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=786)
Čermáková, M. (2003): Proč má Norsko spíš negativní vztah k Evropě?, on line text (http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=672),
Europe: The Norwegian option (2004), on line text
(http://proquest.umi.com/pqdweb?index=5&did=709596671&SrchMode=1&sid=12&F mt=3&VInst=PROD&VType=PQD&RQT=309&VName=PQD&TS=1129028978&clien tId=45397)
Havlík, V. (2004): Euroskepticismus a volby do Evropského parlamentu 2004, on line text (http://www.globalpolitics.cz/euroskepticismus-EP-2004.html)
Linhart, T. (2003): Norsko, tajný člen EU, on line text (http://www.blisty.cz/2003/6/12/art14342.html)
Nórsko už niekol’ko rokov diskutuje o vstupe do EÚ (2005), on line text (http://www.bbc.co.uk/slovak/news/story/2005/05/ 050529_norway_eu.shtml)
Ministerstvo zahraničních věcí České republiky (http://www.mzv.cz/) Norský statistický úřad (http://www.ssb.no/english/)
Oficiální stránky Norska v České republice (http://www.noramb.cz)
Pedersen, S. E. (2002): Obrací se Skandinávie zády ke svému státu blahobytu? on line text (http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=602)
Petrová, Z. (2003): Vznik a vývoj ESVO/EHP v kontextu integrující se Evropy. on line text (http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=685),
Referendum v Norsku (2003), on line text
(http://www.rozhlas.cz/evropskaunie/referenda/_zprava/76749)
Rice-Oxley, M. (2004): The lands that opted out; Switzerland, Iceland, and Norway rethink their refusal to take up EU membership, on line text (http://proquest.umi.com/pqdweb?index=6&did=624309001&SrchMode=1&sid=12&F mt=3&VInst=PROD&VType=PQD&RQT=309&VName=PQD&TS=1129028978&clien tId=45397)
Survey: Edging closer (2003), on line text
(http://proquest.umi.com/pqdweb?index=8&did=348089921&SrchMode=1&sid=12&F mt=3&VInst=PROD&VType=PQD&RQT=309&VName=PQD&TS=1129028978&clien tId=45397),
The Norwegien Government’s European Policy Platform: Challanges, Goals and Measures (2002), Oslo, Untenriksdepartement
Zemanová, Š. (2003): Norsko – polární mocnost: od vikingských výprav k těžbě ropy, on line text (http:// www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=735),
Zmení Nórsko názor? (2005), on line text
(http://www.euractiv.sk/cl/45/4399/Zmeni_Norsko_nazor_)
Použité zkratky
AMEC - Arctic Military Environmental Cooperation
EAPC – Euro-Atlantic Partnership Council (Euroatlantická rada partnerství) EHP – Evropský hospodářský prostor
ES – Evropská společenství
ESVO – Evropská sdružení volného obchodu EU – Evropská unie
IMF – International Monetary Fund (Mezinárodní měnový fond)
NATO – North Atlantic Treaty Organisation (Organizace severoatlantické smlouvy) NORDEK- Nordic Economic Union ( Severská hospodářská unie)
OSN – Organizace spojených národů
OBSE – Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě
OECD – Organisation for Economic Cooperation and Development (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj)
RB OSN – Rada bezpečnosti Organizace spojených národů SZBP – Společná zahraniční a bezpečnostní politika
SZP – Společná zemědělská politika
WTO – World Trade Organisation (Světová obchodní organizace)
Seznam tabulek
Tabulka č. 1: Výsledky referenda z roku 1972 ...14
Tabulka č. 2: Výsledky referenda z roku 1994 ...18
Tabulka č. 3: Výsledky parlamentních voleb v roce 2005...19
Tabulka č. 4: Postoje politických stran v obou referendech...23