speciálními vzdělávacími potřebami, v obou výraznou většinu žáků tvořili Ro- mové (z celkového počtu žáků jen jeden až dva Neromové), přesto však vyka- zovaly odlišný charakter a vyžadovaly odlišný přístup. V první ze tříd byly děti velmi tvůrčí a rády své výtvory prezentovaly, ve druhé byl naopak jakýkoliv pokus o tvůrčí práci neúspěšný, zato se však jednalo o velmi bystré čtenáře s hlubokým citem pro poezii. Na základě této odlišnosti vyučující zvolila také rozdílný přístup k oběma skupinám.
Přes rozšířený stereotyp o studijních výsledcích romských žáků v oblasti čes- kého jazyka musí učitel přistupovat k těmto dětem s důvěrou v jejich možnosti a nepodceňovat je. Vhodným prostředkem k osvojování jazyka jsou zejména ho- diny literatury. Romské etnikum je vnímáno jako velmi emocionální a hudebně nadané, z čehož lze vycházet při výběru konkrétního literárního textu. Autorka článku tedy volila texty silně emocionálně laděné, představující široké spektrum lidských situací a pocitů, které svou naléhavostí vyvolávaly u žáků potřebu se k nim vyjadřovat a buď se s nimi ztotožnit, nebo se vůči nim vymezovat (např.
dialog matky a nejmladšího syna, jenž chce jít do války, ve hře Matka od Karla Čapka, téma vyhnání Markéty Lazarové jejím otcem, ponižování otce nacistický- mi vojáky v povídce Oty Pavla, pocity Dity Saxové v koncentračním táboře, báseň Sedmá elegie od Jiřího Ortena apod.). Tyto texty pak byly žákům předloženy v po- době pracovních listů, které si na konci každé hodiny zakládali do vlastnoručně zdobených šanonů, z nichž na konci roku vznikla originální čítanka dané třídy.
Úkoly a otázky k textu byly koncipovány tak, aby rozvíjely jazykové dovednos- ti v co největší šíři – od aplikace znalosti gramatiky k porozumění textu po roz- poznání jeho literárních kvalit. Hlavním cílem takto koncipovaných hodin bylo představit jazyk jakožto přirozený prostředek poznávání světa a sebe sama, k če- muž byly využívány skupinové práce, rolové hry a řízená debata. V případě po- ezie byly žákům představeny různé způsoby hudebního ztvárnění (básně Josefa Kainara, Jana Skácela, Petra Bezruče a Karla Kryla). Každá hodina byla uvedena otázkami, které souvisely s dosavadními životními zkušenostmi žáků a zároveň souvisely s hlavním tématem, v závěru hodiny pak každý žák vyjádřil svůj subjek- tivní názor na daný text.
O úspěchu tohoto přístupu pracného na přípravu svědčí fakt, že se v dané třídě český jazyk umístil v anketě o nejoblíbenější předmět hned po tělocviku na druhém místě (dříve se objevoval na opačném konci), spousta žáků si texty doma znovu pročítala a třída jako celek projevila zájem o čtení a začala navštěvo- vat veřejnou knihovnu. Celkově se jednalo o velmi příjemné a zajímavé hodiny, a to jak pro žáky, tak i pro učitele, které v důsledku vedly k posílení vzájemných vztahů a zlepšení komunikace.
Pro skupinu dětí s tvůrčím nadáním se jako vhodná motivace osvědčil škol-
ní časopis. Velmi důležité je v tomto případě umění vést děti tak, abychom jim dali pocit vlastní důležitosti a odpovědnosti, jedině tak totiž může dojít k vnitřní motivaci žáků a ne pouhé realizaci učitelova záměru. Autorce článku se v praxi osvědčil následující postup: na počátku vyučující na základě vlastní zkušenosti s jednotlivými žáky navrhne jejich funkce v tzv. redakční radě (např. dívka zdatná v pravopise je korektorka, chlapec se zájmem o sport redaktor sportovní rubri- ky, organizačně schopná, tvůrčí a třídou uznávaná dívka šéfredaktorka apod.), a to způsobem, aby každý z nich vnímal, že je tímto návrhem oceněn jeho talent v dané oblasti. Pokud žák souhlasí, následuje demokratické hlasování. Dalším krokem je volba názvu časopisu, o kterém by měli rozhodnout výhradně žáci.
V našem případě byl vybrán O. G. S., neboli Ostří gangsteři ze Smíchova, což bylo některými kolegy z pedagogického sboru nelibě neseno, nicméně právě díky tomuto mladistvému a neotřelému názvu, s nímž se žáci identifikovali, se časopis těšil velké oblibě nejen v rámci školy, ale i u rodin a mezi vrstevníky žáků.
Každé číslo bylo nějak tematicky zaměřené (většinou podle svátků v roce) a barevně ilustrované. Obsahovou stránku tvořily příspěvky žáků – jednalo se ze- jména o vlastní básně, pohádky, příběhy, články o sportu, významných svátcích, rozhovory s osobnostmi1, události ze života školy apod. Výsledný časopis byl vždy umístěn na webové stránky školy2 a každá třída obdržela jeden výtisk. Důležitý byl také určitý slavnostní ráz při představování časopisu paní ředitelce, jemuž byla vyhrazena vyučovací hodina.
Po odchodu žáků této třídy na střední školy se bohužel nepodařilo v časopise pokračovat. Za vhodné řešení tohoto nežádoucího stavu považuje autorka článku průběžnou kooperaci se třídou z nižšího ročníku, kdy by v průběhu minimálně jednoho školního roku byly pravidelně organizovány projektové dny, při kterých by původní redakce časopisu vedla své mladší spolužáky a postupně je zapojovala do samotné tvorby, čímž by jim předala své know-how a časopis mohl i po jejím odchodu nadále pokračovat.
Oba výše popsané způsoby úspěšně vedly k postupnému zvyšování motivace k práci v rámci předmětu český jazyk. Příčinou jejich úspěchu je nepodceňová- ní žáků a partnerské pojetí výuky, kdy je dán prostor pro vlastní vyjádření žáka a vzájemný respekt. Romské děti jsou velmi citlivé na způsob komunikace zvo- lený učitelem, negativně reagují zejména na autoritářský přístup. Účinnou moti- vací je již samotné přátelské prostředí, avšak s pevnými pravidly, významnou roli hraje zejména pozitivní motivace žáků a důslednost. Daný přístup je univerzální 1 2 Dostupné na <http://www.zsgraficka.cz/index.php?option=com_content&task=-
view&id=37&Itemid=60>.
a není určen pouze pro příslušníky romského etnika, nicméně právě v jejich pří- padě vede k velmi dobrým výsledkům.
Literatura
BALABÁNOVÁ, H. Praktické zkušenosti se vzděláváním romských dětí. Praha: o.
s. MENT, 1995.
BALVÍN, J. Metody výuky romských žáků. Praha: Radix, 2007.
BARTOŇOVÁ, M. Strategie ve vzdělávání žáků se sociálním znevýhodněním se zřetelem na romské etnikum v počátečním vzdělávání. Brno, 2009.
HÜBSCHMANNOVÁ, M. Šaj pes dovakeras – Můžeme se domluvit. Olomouc, 1993.
KOVAŘÍKOVÁ, M. a kol. Pedagogicko-psychologická problematika romských žáků ve vztahu k jejich školní úspěšnosti. PedF UJEP v Ústí nad Labem, 1998.
PAPE, I. Jak pracovat s romskými žáky. Praha: Slovo 21, 2007.
ŠOTOLOVÁ, E. Vzdělávání Romů. Praha: Karolinum, 2011.
Mgr. Drahoslava Kráčmarová
Katedra českého jazyka PedF UK v Praze d.kralovcova@seznam.cz