V roce 2010 vyšla publikace Evy Tinkové pod názvem Rétorika aneb Řeč jako nástroj. Rétorika je obor důležitý nejen pro pedagogy, nýbrž také pro řadu lidí pracujících napříč širokým spektrem různých oborů, v nichž je třeba komu- nikačně schopných manažerů a pracovníků, kteří by měli vládnout rétorickými schopnostmi.
Publikace je rozdělena na tři základní části. Tyto části jsou z hlediska počtu stran téměř vyrovnané. Úvodem na s. 12 je psáno: „Mluviti před lidmi je umění.
Věděli to dobře už staří Řekové a Římané, kteří této disciplíně věnovali nebýva- lou pozornost.“ Je na škodu, že autorka se více historii rétoriky v publikaci ne- věnuje a ani v dalších kapitolách se k ní již dále nevrací. Právě Řekové a Římané považovali schopnosti a znalosti řečníků za skutečné umění mluvy a velmi si to- hoto umění ve své společnosti považovali. Úvod publikace tvoří dvě strany textu.
Domníváme se, že úvod takto úzkého rozsahu není hoden oboru rétoriky.
První větší část publikace je část nazvaná Rétorika. V této části se autorka zmiňuje o přípravě na veřejné vystoupení, o technice projevu, věnuje se para- lingvistice a samotné jazykové stránce mluvy. Autorka se zabývá též osobností samotného řečníka a publikem, kterému je daný projev určený. Celkově tato část publikace působí dojmem kladené otázky a na ni přicházející odpovědi, jednot- livě zpracovaná témata tohoto oddílu jsou spíše heslovitá. Je nutno však ocenit ve všech případech uváděné příklady pozitivního i negativního vyjadřování réto- ra a velmi působivě zpracovanou kapitolu Příprava řečníka – rozcvičení jazyka, ve které je uvedena celá řada jazykolamů k procvičení nejrůznějších hlásek, např.
Je Oliviér olivrejovaný, nebo není olivrejovaný? Jestli je Oliviér neolivrejovaný, musíme Oliviéra olivrejovat. Žili byli tři Japonci – Jaxi, Jaxidraxi, Jaxidraxidra- xonson. Žily byly tři Japonky – Cipi, Cipilipi, Cipilipiliponpon. Jaxi vzal si Cipi, Jaxidraxi vzal si Cipilipi, Jaxidraxidraxonson vzal si Cipilipiliponpon (s. 23-24).
Kapitola o technice projevu je doplněna několika fotografiemi znázorňujícími cviky k osvojení správného břišního dýchání, které se vyplatí při delším řečo- vém projevu zapojit, neboť umožňuje plně využít kapacitu plic, jak uvádí autorka knihy na straně 25. Na s. 30 v téže kapitole najdeme zmínku o výslovnosti sou- hlásek, v níž je uvedeno, že nejčastějším prohřeškem zejména „Pražáků“ je poly- kání souhlásek. Je nutno podotknout, že nesprávná výslovnost se objevuje nejen
u „Pražáků. Informaci o tom, že k rozporu ve výslovnosti se spisovnou češtinou dochází i v jiných zeměpisných oblastech v knize postrádáme. V kapitole o Jazy- kové stránce upozorňuje autorka na upadající kvalitu češtiny, a to zejména vlivem médií, která často dle autorčiných slov užívají hovorové až nespisovné výrazy, slang i přehnaně šroubovaná spojení (s. 33). A protože média, jak známo, slouží za vzor i po stránce jazykové, zlozvyky se rychle šíři (s. 34). Úvodní větou této části publikace nám autorka říká, že jazyková kultura se dnes mnohdy považuje za přežitek (s. 33). S tímto tvrzením nesouhlasíme, i přesto, že ostatní uváděná fakta nelze pominout. To, že média užívají ve svých sděleních směrem k široké veřejnosti hovorové až nespisovné výrazy, domácí slova jsou nahrazována cizími ekvivalenty a do jazyka pronikají přejaté větné konstrukce není dle našeho názo- ru důkazem dožívající jazykové kultury. Domníváme se, že jazyková kultura je i v současné době velmi cennou a váženou hodnotou. Právě tyto přestupky médií, citlivě vnímané veřejností, jsou toho důkazem. V této kapitole se opět setkáváme s řadou příkladů k jednotlivě uváděným chybám ve větné stavbě, ať už se jedná o anakolut, atrakci, kontaminaci, zeugma či interferenci. Část knihy o rétorice je zakončena Praktickými radami, ve kterých autorka podává i praktický návod, jak na škytavku.
Na část Rétorika navazuje prostřední oddíl knihy nazvaný Argumentace. Zde je v úvodu stručně řečeno, co to argumentace je, jaké typy argumentace známe a jak argumentaci sestavit. Dále se dovídáme o logických klamech, a to o klamech induktivních, kauzálních, a o statistických sylogismech. Autorka uvádí mimo českého označení daného jevu též označení latinské, např. Zobecnění na základě výjimky – A dicto secundum quid ad dictum simplicite (s. 67). Najdeme zde také zmínku o kvaziargumentaci, kterou autorka považuje za nečestný způsob mani- pulace. I tato část publikace je tvořena vždy velmi stručným představením vysvět- lovaného jevu a následnými příklady vyvolávajícími jasnou představu čitatele.
Poslední část knihy s názvem Nonverbální komunikace obsahuje informace z oblasti haptiky, posturiky, proxemiky, mimiky, viziky, gestiky a kineziky. Nej- více prostoru je věnováno posturice, jejíž kapitola je tvořena četným množstvím fotografií vypovídajících o osobnosti rétora či posluchače z pozice těla, z polohy rukou a ze způsobu sezení. Též kapitoly o mimice a vizice jsou tvořeny víceméně pouze fotografiemi. Tyto kapitoly působí spíše jako fotodokumentace s popisem než jako studijní materiál, kterým by tato kniha měla být.
Shrnutí publikace je velmi krátké. Autorka na dvou stranách v závěru kni- hy uvádí seznam nejčastějších neverbálních zlozvyků, např. upravování oděvu, škrábání na hlavě, příliš častá kontrola času nebo příliš časté zvedání ukazováčku (s. 132). Čtenáři se dovídají, co používat, čeho se vyvarovat a jak se pozná lež.
Opět je nutno říci, že shrnutí neodpovídá dle našeho názoru obsahu knihy ani
důležitosti rétoriky jako umění komunikace.
Souhlasíme se sdělením, které je nám podáno na zadní straně obálky toho- to titulu, že rétorika není pouze nauka o správné mluvě. Pod rétorikou se skrý- vá řada dovedností, které většina z nás potřebuje pro každodenní komunikaci i k porozumění sdělovaných informací. Domníváme se, že publikace Evy Tinkové je především praktickým návodem k lepší mluvě a vlastní prezentaci. Titulu chybí dle našeho názoru více teoretických informací. Poskytnutá fakta jsou kusá a ne- ucelená. Oceňujeme však dostatečné množství příkladů k jednotlivě uváděným jevům, což činí knihu čtivou. Souhlasíme s tím, že kniha je vhodná pro všechny, kdo chtějí úspěšně čelit nástrahám lidské komunikace. Profesionálním řečníkům může sloužit k doplnění již existujících rozsáhlejších studijních materiálů věnují- cích se právě problematice rétoriky.
Mgr. Pavla Jiříková pavlina.jirikova@post.cz