Shrnutí dosavadního stavu poznání řešené problematiky

O médiích jako pedagogickém tématu lze uvažovat v několika oblastech.

Šeďová (2004) rozlišuje trojí perspektivu pedagogického pohledu na média:

• média jako socializační instituce,

• média jako kurikulární oblast (oblast mediální výchovy a mediální gramot- nosti jako nutná součást všeobecného vzdělávání) a

• média jako zdroj proměny výchovné situace (působení médií na samotné koncepty výchovy a vzdělávání).

Výzkumy účinků médií dokládají, že hromadné sdělovací prostředky mohou podstatným způsobem formovat vědění, myšlení, prožívání i jednání svých adre- sátů. Výzkumy socializační funkce médií se nejčastěji zaměřují na zjišťování vlivu médií na děti (např. Mediappro, 2005–2006; Young Canadians in a Wired World, 2000–2005; Šeďová, 2007) a na odhalení účinků násilí prezentovaného v médiích (Bandura, Ross, Ross, 1961; Anderson, Bushman, 2001).

Z hlediska realizovaného výzkumu je stěžejní zejména oblast druhá. Ve srov- nání se značným množstvím šetření týkajících se účinků médií na děti a mladist- vé, je výzkumů zaměřených na zjišťování stavu mediální výchovy či úrovně medi- ální gramotnosti k dispozici menší množství a zaměřují se většinou jen na určitý úsek této problematiky. Nejvíce výzkumných šetření se pokouší zjišťovat účinnost mediální výchovy. Lze se setkat rovněž s výzkumy, které se věnují otázce vztahu studentů k médiím a jejich uživatelskému přístupu k nim po absolvování před- mětu mediální výchova, či s výzkumy sledujícími produktivní složku mediální výchovy (např. Buckingham et al., 2008). Jen sporadicky se objevují výzkumná šetření zaměřující se na projektovou či realizovanou formu kurikula mediální vý- chovy, případně na determinanty, které pojetí mediální výchovy ovlivňují. Tyto výzkumy mají z hlediska předkládané studie zásadnější význam, zabýváme se jimi tedy podrobněji.

V roce 2001 byl organizací UNESCO uskutečněn rozsáhlý výzkum v oblasti mediálního vzdělávání s cílem zjistit současný stav mediální výchovy ve vybra- ných zemích. Zpráva z výzkumu Youth Media Education Survey shrnuje výsledky získané z 35 zemí (srov. Final Report from Youth Media Education Survey, 2001).

Výzkum byl uskutečněn prostřednictvím dotazníků, analyzovány však byly i další materiály vztahující se k mediální výchově v jednotlivých zemích. Dotazník se týkal tří klíčových oblastí: mediální výchovy ve školách, spolupráce v mediální výchově a rozvoje mediální výchovy. Vyšlo najevo, že se v jednotlivých zemích neprosazuje jediný přístup k mediální výchově. Z výzkumu dále vyplynulo, že překážkou k rozvoji mediální výchovy v jednotlivých zemích je nedostatečná při- pravenost učitelů a kvalita poskytovaných zdrojů a podpory.

Výzkumem mediální výchovy u  nás se zabýval rovněž Výzkumný ústav pedagogický, který prostřednictvím dotazníkového šetření zjišťoval, jak učitelé vnímají průřezová témata, jaké mají znalosti o jednotlivých průřezových témat- ech, jaký mají postoj k průřezovým tématům jako novému prvku ve vzdělávání a jak nahlížejí na jejich uplatnění ve výuce (blíže viz Tvorba a ověřování mod- elových očekávaných výstupů k tematickým okruhům průřezových témat pro 1.

a 2. stupeň základního vzdělávání a pro gymnázia, 2009). Výsledky ukazují, že

převládá integrativní pojetí průřezových témat. Při otázce, která z průřezových témat jsou do výuky učiteli nejčastěji zařazována, se mediální výchova umístila na třetím místě. Z tematických okruhů mediální výchovy se dle výsledků výzku- mu do výuky nejlépe daří zapojovat okruh „Práce v realizačním týmu“.

Vařeka (2006) provedl výzkum kurikulárních dokumentů souvisejících s kon- ceptem mediální výchovy a mediální gramotnosti v České republice a provedl komparaci českého a kanadského přístupu k mediální výchově na příkladu ku- rikulárních dokumentů vyššího sekundárního vzdělávání gymnaziálního typu.

Dále formou ankety uskutečnil výzkum na 16 českých pilotních gymnáziích, který reflektoval způsob, jakým daná gymnázia přistupují k zavádění mediální výchovy do výuky. Na základě obdržených odpovědí se ukázalo, že gymnázia lze rozčlenit do dvou základních skupin. První skupina pilotních gymnázií s mediál- ní výchovou ve své koncepci vzdělávání aktivně pracovala, druhá skupina proza- tím o mediální výchově příliš neuvažovala a vyčkávala, jak se vyvine kurikulární reforma.

Vzdělávací programy zkoumala také Adamcová (2000). Cílem bylo zjistit, zda ve státních kurikulárních dokumentech (Standard základního vzdělávání, 1997;

Vzdělávací program Základní škola, 1996; Vzdělávací program Obecná škola, 1996; Vzdělávací program Národní škola, 1997) existují strukturní a obsaho- vé předpoklady pro implementaci mediální výchovy do povinného vzdělávání.

Za použití kombinace kvantitativní a kvalitativní obsahové analýzy dospěla k zá- věru, že nejlépe připraveným a uzpůsobeným programem k zavedení mediální výchovy byl v době výzkumu Vzdělávací program Obecná škola.

Výzkum týkající se determinantů didaktického pojetí mediální výchovy na základní škole provedla Bělohradská (2006). Šetření bylo realizováno formou řízených rozhovorů a dotazníků, jejichž respondenty byli žáci 4.–9. ročníků zá- kladních škol z České republiky (1234 žáků), jejich rodiče (132 rodičů), učitelé základních škol (156 učitelů) a vedoucí školních knihoven (83 knihovníků). Z vý- zkumného šetření vyplynulo, že didaktické pojetí mediální výchovy je na jednot- livých školách odlišné a závisí především na iniciativě a schopnostech jednotli- vých učitelů.

V dalším výzkumu (srov. Bělohradská, 2010) autorka realizovala výzkumné šetření zaměřené na možnosti realizace mediální výchovy na  školách, rozvoj studijních kompetencí žáků a školou řízené využívání práce žáků s médii mimo školní vyučování. Autorka použila metodu strukturovaných rozhovorů s 11 uči- telkami a učiteli škol s různými podmínkami podle velikosti školy, vybavení a zaměření školního vzdělávacího programu. Dle výsledků mají učitelé pozitivní postoje k zařazení mediální výchovy do výuky, ale pouze polovina z nich pova- žuje vybavení školy za dostatečné k tomu, aby mohly být naplněny požadavky

kladené na mediální výchovu. Ukázalo se, že nedošlo ke změně v přístupu učitelů k zadávání domácích úkolů, jelikož k práci s knihami, denním tiskem a návštěvě knihoven směřovaly zadávané domácí úkoly ve stejné míře jako před zavedením mediální výchovy do Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělává- ní, resp. do školních vzdělávacích programů.

Výzkumy projektované a realizované formy kurikula mediální výchovy zjišťují nejen současný stav mediální výchovy na školách, ale i znalosti a postoje učitelů ovlivňující její uplatňování ve výuce. Z těchto výzkumů vyplývá, že didaktické pojetí mediální výchovy závisí především na připravenosti, iniciativě a schopnos- tech jednotlivých učitelů.