• Nebyly nalezeny žádné výsledky

kterého je možné jeho promluvy identifikovat). Překladatel díky tomu fikční svět modeluje, přímou řečí může postavy charakterizovat. Žáci by se měli vyjádřit k tomu, jak na ně promluvy působí, v jaké komunikační situaci jsou nejspíše proneseny a zda by bylo možné si představit, že např. promluvu Ha- grida pronáší Hermiona – proč ano a proč ne. V tomto bodě by však bylo vhodné, aby žáci postavy znali. Budou-li ve třídě žáci, kteří se s fikčním svě- tem HP ještě nesetkali, je možné využít znalosti jiných žáků, aby postavy charakterizovali, čímž by umožnili ostatním plné zapojení do této aktivity.

S tvary číslovek pracujeme stejně jako v předchozích úlohách.

Následuje aplikace poznatků:

11. Doplňte zadaná slova ve správném tvaru.

Tato úloha by měla žákům sloužit pro fixaci výše exponovaného učiva. Aby- chom se vyhnuli izolovaným větám, jež jsou typické pro učebnice, je možné s níže uvedenými příklady dále pracovat a zadat žákům, aby si jeden větný celek zvolili a pokračovali v příběhu nebo aby naopak zformulovali, co by takovému větnému celku mohlo předcházet. Tím sledujeme rozvoj kogni- tivních i komunikačních cílů. Jinou variantou je zadat žákům, aby napsali krátké vypravování, ve kterém větné celky použijí.

Harry nevěděl, co by se __________ (dvě, koště) dělal, a tak jedno dal Ronovi.

Hermiona vždy usínala rovnou se _____________________ (tři, otevřený, kniha) u postele.

Harry ani Ron si nevěděli rady se ____________________ (dva, náročný, úkol), které jim Snape zadal.

Hermiona byla ve studovně se ____________________________ (svůj, oba, nejlepší, kamarád).

díky němu můžeme získat. Nejdříve (3) žáci popisují informace, které mohou z textu vyčíst. Některým žákům se může zdát tato úloha triviální, mohou mít po- cit, že je naprosto jasné, co obsah sděluje. Zde je potřeba se zaměřit na to, zda žáci dokáží informace získané z textu verbalizovat – zda je dokáží popsat vlastními slovy, aby s nimi mohli dále pracovat, případně je předat někomu dalšímu. Sle- dujeme také kognitivní cíle. Další úloha (4) cílí na uvědomění si způsobu, jakým je text zapsán. V této ukázce je mnoho způsobů zápisu (číslovky zapsané slovem vs. číslicí; velká písmena; kurzíva). Diskusí o způsobu zápisu si žáci uvědomí dů- ležitost tohoto aspektu textu, tedy nejen co text sděluje (obsah) ale také jak to sděluje (forma). Právě na způsob zápisu je zaměřena další úloha (5); propojujeme cíl jazykový s cílem komunikačním – všímáme si nejen cílového jazykového jevu, ale také jeho zapojení do celku textu. Vnímáme text jako celek s určitým účelem.

Žáci se zamýšlejí, reflektují nejen stylové, ale také morfologické či syntaktické charakteristiky daného komunikátu.

Úloha (6) se zaměřuje na jev, který je pro daný komunikát typický: číslovky.

Důraz je kladen na jejich význam, žáci formulují, co číslovky sdělují. Toto vní- máme jako primární hledisko při určování druhu číslovek; dále následuje termi- nologické označení příslušných druhů číslovek. Je-li to pro danou třídu aktuální, vyučující může učivo číslovek rozšířit – např. připomenout i jiné druhy číslovek.

Žáci se zamýšlejí nad tím, proč jsou informace zapsány právě tímto způsobem, zda by bylo možné je zapsat jinak a jak by jiný zápis text změnil (např. zápis po- řadí kapitol číslicí – možný způsob, ale některým čtenářům by se mohl text zdát méně přehledný, číslic by tam bylo mnoho). Předmětem výuky je poučení o zápi- su různých druhů číslovek. Primárním cílem tedy není určování druhů číslovek, ale zprostředkování jejich funkčních aspektů.

V úloze (7) se pracuje s vynechávkami, které žáci doplňovali již ve druhém cvičení. Tímto úkolem se rozvíjejí čtenářské strategie – rozvíjíme jak jazykové znalosti, tak komunikační dovednosti, a to v téže vyučovací jednotce. Vynecháv- kami je možné zabývat se podrobněji, například připomenout, zvláště v případě, že žáci knihu četli (integrujeme jazykovou, komunikační i literární výchovu): co se v dané kapitole stalo; jak by se měnilo čtenářovo předvídání, pokud bychom do názvu kapitoly doplnili jiné slovo; jak na čtenáře názvy kapitol působí; jak by se lišilo, kdyby názvy kapitol nebyly zaznamenány heslovitě, nýbrž větně apod.

Z hlediska dalšího postupu a také hlavního jazykového poznatku, který by si žáci z výuky měli odnést, je stěžejní poslední vynechávka – ta umožňuje přechod ke skloňování číslovek dvaoba. Je vhodné zjistit všechny varianty, které třída vyprodukuje, a na základě nich poté ukázat problematiku duálového skloňování.

Například je možné postavit do kontrastu číslovku tři, jejíž spisovný tvar je v 7. p. 

třemi, nikoli analogicky *třema. Do názvu kapitoly by bylo také vhodné doplnit číslovku oba a pozorovat, jaké koncovky má tato číslovka. Důležité je nezapome- nout na sémantickou platnost číslovek dvaoba a její významové odlišnosti (oba ve významu „jeden i druhý, dva k sobě patřící“16, dva jako „počet dva“17.

Je pravděpodobné, že žáci budou správnou odpověď znát, je ale možné, že se objeví i tvary nenáležité (*dvěmi, *dvouma). Úlohami (8) a (9) objasňujeme žákům důvody možného chybného skloňování v  konkrétním komunikačním kontextu. Primárně totiž usilujeme o odstranění tradičního postupu, kdy se dané tvary ve škole označují za závadné, či dokonce „neexistující“, ale v reálné jazy- kové výbavě žáků tvary zůstávají nepozměněny. Stejně tak považujeme za zcela přirozené, že žáky seznámíme s historickou podmíněností jevu – i to pomáhá k lepší fixaci náležitých tvarů. Tvary dvěmaoběma tedy nezdůvodňujeme jako

„výjimky“, jak se také ve škole někdy děje.

Na to pak navazuje úloha (10), kde jsou vyučované jazykové prostředky užity v konkrétních komunikačních situacích, v kontextech i dalších spisovných a ne- spisovných jazykových prostředků. Jsou tak zařazeny do souvislostí.

Poslední úloha (11) slouží žákům pro aplikaci výše exponovaného učiva.

Jsou zde vytvořeny situace pro použití tvarů různých číslovek. Snažíme se překo- nat obvyklé dekontextualizované příklady tím, že žáky vedeme k produkci textů při užití cílových jevů. Tím, že mohou žáci pokračovat v příběhu nebo naopak zformulovat, co by danému větnému celku mohlo předcházet, sledujeme nejen komunikační, ale také kognitivní cíle. Žáci by měli být upozornění na to, že se nemusí držet příběhu, který z knihy/filmu znají. Naopak by měli být podpořeni v tvůrčím psaní. Je-li to s ohledem na konkrétní výukovou situaci vhodné, může vyučující zmínit žánr fanfikce. Tento žánr je mezi dětmi a mládeží velmi oblíben, jak o tom svědčí velká četnost fanfikčních příběhů na portálu wattpad.com. Posi- luje se přirozená potřeba žáků vyprávět příběhy a číst je.

Závěr výukové situace tvoří shrnutí a generalizace poznatků. Kromě jiné- ho zdůrazňujeme náležité tvary probíraných číslovek a upozorňujeme na jejich neutrálnost vzhledem ke komunikační situaci a na problematičnost analogie ve shodě s podstatným jménem. Také je vhodné připomenout náležité tvary dvou a obou ve 2. a 6. pádě (nikoliv *dvouch, *obouch).

16 <https://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?heslo=oba&hsubstr=no>; cit. 6. 4. 2020.

17 <https://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=dva&sti=EMPTY&whe- re=hesla&hsubstr=no>; cit. 6. 4. 2020.