Vymezuje obor sociální psychologie ve vztahu k jeho hraničním oborům, kterými jsou zejména sociologie a kulturní antropologie. Původní české pojetí oboru sociální psychologie opakovaně prezentoval ve svých monografických publikacích Milan Nakonečný (Nakonečný, 2013).
Směry v sociální psychologii
Metody sociální psychologie
Sociální interakce
Socializace
Společenské role, normy, kulturní vzorce a jejich přejímání lze nejlépe ilustrovat na otázce oblékání (či svlékání) v dějinách naší civilizace. Člověk se může divit, jaké jsou společenské odměny a tresty (např. chvála, obdiv, pokárání, pohrdání), které zvyšují nebo snižují individuální sebevědomí.
Sociální kognice
Mezi témata sociálního poznání patří problematika vytváření chápání sociálního světa, spojená s koncepty sociálních uspořádání či scénářů. Sociální myšlení je dáno vlastním sociálním postavením, které ovlivňuje i vnímání nesociálních objektů, např. v zahraničních výzkumech) experimentálně bylo zjištěno nadhodnocování velikosti mincí u chudých dětí.
Sociální motivace
V sociálním poznání rozlišujeme typy schémat: schémata osob, schémata sebe, schémata rolí, schémata událostí a procedurální sociální schémata. Prosociální chování, nazývané také altruismus, je dalším důležitým pojmem v oblasti motivace sociálního chování.
Postoje
Muzafer Sherif a Hadley Cantril uvádějí kritéria dispozice (připravenosti) pro vytváření postoje: postoje vždy zahrnují vztah subjekt-objekt, jsou vytvářeny ve vztahu k objektům, které mohou mít primárně motivační význam (např. jídlo), postoje mají různé emoční úrovně . vlastnosti, postoje jsou dlouhodobé stavy připravenosti na zpětnou vazbu, postoje zahrnují množství a rozmanitost podnětů. Faktory změny postoje jsou: důvěryhodnost informačního zdroje, atraktivita informačního zdroje, síla informačního zdroje, styl, struktura a obsah informací.
Komunikace
Další roli hrají pohyby rukou, které doprovázejí výraz gest a naznačují emoční stavy (např. nervozitu).
Dyadická interakce
Rozhodující vliv mají aplikované hodnotící a devalvační metody chování, zejména pokud jde o sociální význam motivací souvisejících s já a tendence ke shodě sebepojetí a chování sociálního prostředí. Základním dělením je rozlišení na intrapersonální (vnitřní, např. typu „přístup – přístup“ nebo „vyhýbání se – vyhýbání se“ více studované psychologií osobnosti) a interpersonální (externí, zkoumané především sociální psychologií) konflikty, především v dyádě. ale i ve větších skupinách. Sociální techniky jsou více či méně vědomé způsoby chování, které interaktanti používají a snaží se navzájem ovlivňovat.
Spojením složek vznikají druhy lásky: souhlas - intimita, milenci - vášeň, osudová láska - spojení a vášeň, družinová láska - intimita a spojení, romantická láska - vášeň a intimita, konečně hotová láska - spojení, vášeň a intimita. Timothy Francis Leary, slavný představitel psychedelického hnutí, vyvinul deduktivní systém znaků interpersonálního chování, který nazval interpersonální osobnostní systém. Základní dimenze Learyho psychodiagnostické metody, která se používá dodnes (a v 70. letech zde byla důsledně standardizována), jsou dominance x submise a příslušnost x agrese.
Interpersonální interakce jsou v ekonomii často chápány jako obdoba racionálního tržního chování (maximalizace sobeckého zisku a minimalizace osobních nákladů), což je označováno jako problém ekonomizace mezilidských interakcí.
Malé skupiny
Formální malé skupiny jsou tvořeny výběrem podle kritérií (např. školní třída), neformální skupiny jsou tvořeny interakcí jejich členů. Pozice označuje místo v oboru (např. pozice nadřízeného), je spojena s určitými očekáváními, s rolí související se statusem, který vyžaduje kulturně specifické sociální charakteristiky jedince. Sociálně psychologické vysvětlení konformity zahrnuje: konformitu a proces sociálního srovnávání, konformitu a redukci kognitivní disonance, konformitu a proces sociální výměny, konformitu a uspokojení potřeb, konformitu a řízení individuálního statusu (např. integrace), konformitu a rovnováha hodnot a očekávání, konformita a vnímaná síla, konformita a dynamika sociální interakce.
Charakterizovaly se typy sociálního chování ve skupině: egocentrické prosazování, podpora skupinové aktivity a dosahování skupinových cílů, vytváření a udržování přátelských vztahů mezi členy. Rozlišují se různé typy manažerů, byly zkoumány faktory řízení a charakterizovány dva styly řízení: orientovaný na produktivitu a na zaměstnance. Existují různé modely vedení, předpokládá se, že různé skupiny potřebují různé strategie vedení.
Hromadné chování
Sociální psychologie osobnosti
Sociální psychologie v praxi
Literatura
2 Úvod do pedagogické psychologie
- Historie
- Pojetí předmětu
- Definice
- Vztahy k ostatním vědám a pedagogické disciplíny
- Hlavní pedagogické obory
- Různé koncepce
Předmětem pedagogické psychologie je především aplikace poznatků vývojové psychologie v rámci pedagogické teorie a pedagogické praxe. Předmět pedagogické psychologie je unikátní a nezávislá oblast reality, kterou nezkoumá obecná, vývojová nebo sociální psychologie ani pedagogika. Pedagogická psychologie je přeshraniční vědní disciplína, která čerpá poznatky ze dvou úzce souvisejících oborů – psychologie a pedagogiky.
Současná pedagogická psychologie se zabývá především obecnými otázkami, které zahrnují teoretické a metodologické problémy této disciplíny, a speciálními otázkami pedagogické psychologie, které zahrnují aplikaci získaných poznatků v pedagogické praxi. Místo pedagogické psychologie v systému psychologických věd a pojetí pedagogické psychologie jako aplikované psychologické disciplíny, která má rovněž svou teorii a rozvíjí se v závislosti na vývoji lidské společnosti, jsou a budou předmětem diskuse. Spolu se změnami pedagogické psychologie v čase se zabývá i posláním pedagogické psychologie a jejím vztahem k možným osobnostním změnám.
Součástí pedagogické psychologie je i problematika nároků kladených na studenty, kde autor pomocí taxonomie cílů charakterizuje cíle výuky, analyzuje kompetence studentů a uvádí taxonomii kladných stránek člověka. Pedagogická psychologie se také zabývá psychosociálním klimatem školy, jeho historií, definicemi a typy, sociální reprezentací klimatu školy, jeho detekcí a záměrnými změnami.
Učení
- Znaky učení
- Podmínky učení
- Proces učení
- Druhy učení a jeho teorie
- Zákony učení
- Intelektuální učení
- Senzomotorické učení
- Etapy vzniku dovedností a návyků
- Sociální učení
- Učební styly
- Zvláštní formy učení
Zvládnutí učebního úkolu by mělo být aktivní a činností by mělo být dosaženo různými způsoby v závislosti na typu vykonávané činnosti. Rozlišuje se přenos pozitivní a negativní, který působí negativně (tzv. interference), přenos specifický a nespecifický, přenos nulový a přenos oboustranný (oboustranný). Touto formou učení získáváme znalosti o určitých předmětech, jevech, jejich použití, významu atd., kde výsledkem jsou znalosti, ať už jsou získávány prostřednictvím smyslů (tzv. první signální soustava) nebo myšlením a řečí. (tzv. druhý signální systém) .
Proaktivní přenos je zaměřen na budoucnost – to, co víme nyní, nám usnadní naučit se další téma a porozumět mu. Zpětný přenos funguje zpětně, to, co se nyní naučíme, nám umožňuje pochopit to, čemu jsme dříve nerozuměli. Interference neboli negativní přenos má rušivý vliv na proces učení, který také dělíme na proaktivní, to, co můžeme udělat teď, bude zasahovat do toho, co se bude dít.
Podle aktivity žáka lze učení rozdělit na učení spontánní, které probíhá od narození, je nezáměrné a nemá předem konkrétní cíl, je nepřesné, nesystematické, ale v paměti se uchovává velmi dlouho. . času, a v řízeném učení (tzv. záměrné sebeučení), kdy si dítě často stanoví konkrétní cíl a snaží se ho dosáhnout. Vznikají na vrozeném základě (tzv. kognitivní styly) a rozvíjejí se interakcí vnitřních a vnějších vlivů.
Výchova, její zásady, podmínky a cíle
- Podmínky výchovy
- Cíle výchovy
Z biologických podmínek výchovy je důležitý stav nervové soustavy, úroveň jejího vývoje, její typ, zejména zda je spíše slabý nebo silný. Kromě toho hraje roli stav uspokojování primárních potřeb, nejdůležitější je jídlo a pití, sem patří i vylučování, spánek, pohyb atd., dále činnost žláz s vnitřní sekrecí, případné defekty, např. hladina reflexní činnosti, vytváření podmíněných reflexů, které jsou také důležité pro proces učení.
Z psychických podmínek výchovy je důležitý stav a úroveň všech kognitivních procesů, to znamená úroveň vnímání, pozornosti, paměti, představivosti, myšlení atd. Nezanedbatelná je i role volních vlastností a ostatní složky osobnosti , zejména temperament a charakter také hraje důležitou roli. Mezi tradiční verbální vyučovací metody patří výklad, vysvětlování nebo vyprávění, aktivní verbální metodou je diskuse.
Výchovné metody zahrnují požadavky, vysvětlování, přesvědčování, cvičení, navykání, navykání, kontrolu a hodnocení, odměny a tresty.
Poruchy chování
- Příčiny poruch chování
- Třídění poruch chování
- Příčiny agresivního chování
- Charakteristiky jednotlivých poruch chování
Kromě rodiny a školy mohou být zdrojem poruch chování také vrstevníci a přátelé, které se na dítěti projeví zejména v období dospívání, kdy výrazně snižují autoritu dospělých. Vnitřními příčinami poruch chování jsou nervové a psychické poruchy, jejichž průvodním jevem jsou poruchy chování. Vnitřními příčinami mohou být i křečová onemocnění (například epilepsie), nerozpoznané a neléčené vady (poruchy sluchu, špatné vidění, poruchy hybnosti, různé vrozené anomálie.
Nejzávažnější jsou antisociální poruchy, kdy chování směřuje k jiným lidem s cílem jim ublížit. Psychologie rozlišuje formy agresivního chování na extratrestní, kdy je agrese namířena navenek (proti jiným lidem nebo věcem), a intraunitivní, kdy je agrese zaměřena na vlastní osobu (např. urážky, tresty). Záškoláctví se často vyskytuje jako únikové chování, obranný mechanismus, jehož příčiny leží v rodině, ve škole, ale i v osobnosti dítěte.
Účel krádeže udává typ problémů dítěte, jsou případy, kdy dítě krade pro ostatní, k čemuž dochází na konci povinné školní docházky, ale někdy i dříve. Stejně tak je nutné sledovat šikanovaného a všímat si případných změn v chování a učení.
Důležitost vztahu mezi učitelem a žákem
Tyrani si musí být vědomi toho, že nikdo ve třídě nesmí dělat nic, co by mu bylo nepříjemné. Pedagogičtí psychologové u nás se této problematice v posledních letech intenzivně věnují a zkoumají některé dříve opomíjené jevy, například to, že si někdo ve třídě, kdo je šikanován, účinně stojí za svým. Záleží také na sociálním prostředí, ve kterém se vyučuje, na spolužácích a celkovém klimatu ve třídě.
Na problémy žáka má vliv i sociální prostředí, ve kterém žije, například míra hmotného zabezpečení, zanedbanost a podobně. Hodně záleží na prostředí, ve kterém učitel vyučuje, jaký je pedagogický sbor a nakonec i na dalších pracovních podmínkách, kupř.
Odměny a tresty ve výchově
Příznaky domácího násilí mohou být takové, že se dítě bojí, je úzkostné, má nízké sebevědomí, špatně komunikuje s ostatními, nechce navazovat nové kontakty, izoluje se od ostatních, má tendenci vycházet z domu a opouštět domov, nechce jít domů ze školy, na druhou stranu šikanuje ostatní, je agresivní, chce se pomstít, zlobí se, bez soucitu, psycholog mu diagnostikuje posttraumatický stres. Děti mohou na negativní výchovné prostředky reagovat různě, záleží hodně na osobnosti dítěte, na vztahu mezi dítětem a rodičem, popř.
Duševní hygiena
- Základní pojmy duševní hygieny
- Duševní hygiena ve škole
- Duševní hygiena práce
Duševní hygiena má velký význam pro sociální vztahy, psychicky vyrovnaný člověk působí blahodárně na své okolí. Pokud je narušena duševní rovnováha, negativně to ovlivňuje sociální vztahy a ve vztazích vznikají konflikty. Pro pracovní výkon je důležitá i duševní hygiena, psychicky vyrovnaný člověk podává dlouhodobě lepší výkon.
Duševní zdraví je žádoucí stav, který vyplývá především z dodržování (i nevědomého) zásad duševní hygieny. Důležité je také respektovat týdenní mentální křivku, nezařazovat těžké předměty v pondělí a pátek, ale v úterý a čtvrtek. Důležité je také realisticky odhadnout své časové možnosti, nepřijímat úkoly, které nelze splnit, vypracovat si rozumný plán práce a povinností, vypsat úkoly na další den, týden a kontrolovat jejich plnění, nenajíždět do časové tísně, posuzovat důležitost úkolů a rozdělit je např.
Doporučuje se vyfotit den a týden, nezkracovat čas stanovený na rekreaci a cvičení, zachovat pravidelnost a rytmus práce. Červená barva prý aktivuje celkově, až podrážděně, zvyšuje krevní tlak, zrychluje činnost srdce a doporučuje se i jako pomůcka při léčbě apatických dětí a nechutenství.
Literatura