Stejně jako v posledních letech roste zájem lidí o zdravý životní styl a roste poptávka po zdravých potravinách („biopotraviny“, regionální potraviny atd.), počet koz se více než zdvojnásobil (26 548 koz v roce 2016) . Cílem stabilního chovu koz je dosažení co nejvyšší mléčné užitkovosti, která je rozhodující pro ekonomickou rentabilitu takového chovu. Účelem ustájení je minimalizovat nepříznivé vlivy počasí (sněhové a dešťové přeháňky, vítr, nadměrné sluneční záření apod.) na zvířata.
Při zimním ustájení koz je nutné počítat s tepelnými ztrátami obvodovými konstrukcemi stáje (strop, stěny, okna atd.) a tepelnými ztrátami větráním. V ČR jsou dojené kozy chovány v různých chlévech s různou kapacitou a různým konstrukčním řešením (zděné stavby, dřevostavby, přístřešky apod.) s i bez přístupu do výběhu, případně s následným přístupem na pastvu. K ustájení koz jsou většinou využívány upravené objekty z různých zemědělských objektů (bývalé odchovny mladého skotu, krav, seník apod.).
Návrh objektů pro ustájení koz včetně jednotlivých konstrukčních prvků a vlastní konstrukce včetně instalovaných technologických systémů a způsobu větrání má významný vliv na kvalitu chovného prostředí a tím i na zdraví a pohodu chovu. zvířata ustájená. V parném létě podle kvality fólie propouštějí do stájí asi 20 % tepla ze slunečního záření.
Chovné prostředí
Teplota vzduchu ve stáji při celoročním ustájení koz by měla být od 6 do 27 oC, relativní vlhkost od 60 do 80. Pro zajištění dostatečné užitkovosti a pohody zvířat ve stáji je nutné vytvořit vhodné mikroklimatické podmínky prostředí (tabulka 3). Relativní vlhkost v zatepleném objektu pro kozy je celoročně vysoká (graf 2).
Denní dynamiku teploty a relativní vlhkosti vzduchu v izolovaném a netepelném zařízení pro ustájení koz uvádí graf 3 a 4. Koncentraci prachových částic PM10 a PM2,5 v kozích stájích v závislosti na období makroklimatu znázorňuje graf. 12. Jejich koncentrace je druhotně ovlivněna především relativní vlhkostí vzduchu stáje a nikoli denní aktivitou ve stáji.
Koncentrace větších částic PM 10 – zejména jejich hrubých frakcí – vykazují významné denní změny v závislosti na aktivitě ve stáji. Ve stájových systémech chovu koz je infekční tlak ve stáji vyšší ve srovnání s pastevními systémy (tab. 7, 8).
POŽADAVKY NA OBJEKTY PRO USTÁJENÍ KOZ
Kozy nejníže v sociální hierarchii si vybírají nejméně atraktivní místa k odpočinku (např. místa kontaminovaná výkaly, s nízkou vrstvou slámy nebo bez slámy, chodby atd.). Nedodržení rozměrů zařízení pro ustájení koz (tab. 13) může vést ke zranění zvířete (vyšší frekvence vzájemně agresivních interakcí mezi kozami), narušení příjmu krmiva (vody), snížení dojivosti a ztrátě kondice, případně i úhynu. . Šířka pastviny a řízení krmení jsou zásadní pro minimalizaci agonistických interakcí a následné ovlivnění dobrých životních podmínek stájových koz.
Použití žlabových bariér (separace s omezeným vizuálním kontaktem koz nebo zvýšenými hladinami) má pozitivní vliv na délku příjmu potravy a snížení agonistického chování. Dno krmného žlabu by mělo být minimálně 10 cm nad úrovní podlahy krmiště, aby nedocházelo ke zvýšenému zatížení kloubů předních končetin a nefyziologickému držení těla při příjmu potravy. Dostatečná délka krmného žlabu umožňuje všem kozám volný přístup k potravě a zabraňuje agresivnímu chování.
V případě použití uzavřeného krmného skluzu pro ukládání krmiva, zejména při ustájení na hluboké podestýlce, je nutné respektovat požadovanou výšku okraje skluzu (tabulka 13). Žlabové dopravní pásy – jedná se o podávací pás, který se pohybuje po dně násypky a je poháněn elektromotorem. Napáječky/napáječky musí být navrženy a umístěny tak, aby všechny kozy měly volný přístup ke krmné vodě po celý den v množství ad libitum.
Voda by měla být k dispozici ihned po dojení, protože kozy vypijí 30–50 % svého celkového denního příjmu vody během první hodiny po dojení.
Technologie a technika dojení
Čekací doba zvířat před dojením by měla být co nejkratší, protože v omezeném prostoru čekárny kozy častěji močí a kálí, čímž se zvyšuje riziko kontaminace zvířat. Před dojením je nutné zkontrolovat technický stav dojícího zařízení, zejména vakuové čerpadlo, úroveň podtlaku (vakuometr), frekvenci pulzátoru (poslechové) a kvalitu pneumatik struků (pravidelně je měnit). Parametry dojícího zařízení, jako jsou úrovně podtlaku a pulzní frekvence, musí být v pravidelných intervalech kontrolovány specializovaným servisem - min.
Během dojení je struk v přímém kontaktu s dojícím strojem a stává se proto nejvíce namáhanou částí vemene. Neadekvátní podmínky dojení Negativní vliv na stav struků Současně se mění lokální obranné mechanismy proti infekčnímu agens, čímž se zvyšuje riziko infiltrace mikroorganismů do strukového kanálku. Z pohledu dojíren jsou nejvhodnější dojírny ve zděných objektech, které jim nabízejí výrazně lepší pracovní prostředí s vyšší teplotou vzduchu v dojírně.
Zděné dojírny mohou splnit i požadavek ČSN, že minimální teplota vzduchu v dojírnách na začátku pracovní směny musí být 10 oC a v přestávkách mezi dojení neklesnout pod 2 oC.
Ošetření mléka po nadojení
Výživa a krmení
Krmení koz je založeno na skutečnosti, že koza je přežvýkavec, ale ne typicky pasoucí se zvíře. Větší riziko otravy je u koz, protože absorbují i kyselé, slané či hořké látky (nebo různé chemické látky), které pak negativně ovlivňují kvalitu mléka a mléčných výrobků. Kozy jsou velmi citlivé na plesnivé, shnilé, silně znečištěné nebo zapařené krmivo atd., což je způsobeno vysokou absorpční schopností trávicího traktu.
Koza je náročná na pestrost krmné dávky a při vysoké dojivosti i na kvalitu píce a vyváženost krmné dávky. Kapacita příjmu sušiny u dojných plemen koz je vyšší než u skotu a ovcí (3,5 až 7,0 % živé hmotnosti koz). Potřebné množství sušiny přijaté v potravě je pro produkci masa 2,5-3,0 % živé hmotnosti, pro produkci mléka 3,5-5,0 % živé hmotnosti (vysoké využití 7,0 % živé hmotnosti).
4,0 l vody na výrobu 1 litru mléka (na každý další litr mléka, které se nadojí, vzroste potřeba vody o 0,5 l). Pšenice je vhodná pro kozy, protože je lehce stravitelná, energeticky hodnotná, má nízký obsah vlákniny a lze ji použít především do krmné dávky na začátku laktace. Receptury jednotlivých koncentrátů se řídí stářím zvířat, pro které jsou určeny a jsou specifické pro jednotlivé výrobce.
KRMENÍ JEDNOTLIVÝCH VĚKOVÝCH KATEGORIÍ
Pokud jsou kozy ve špatném výživném stavu, je nutné přidávat pevné krmivo i v období sucha v dávce 0,2-0,5 kg/kus/den. Je tedy nutné zajistit dostatečnou koncentraci energie v krmné dávce (prevence ketózy) a postupně navykat mikrobiální osídlení předžaludků na příjem velkého množství jadrného krmiva v krmné dávce. S přidáváním jadrného krmiva do krmné dávky by se mělo začít 3-4 týdny před jehnětem v dávce 0,2 kg/kus/den.
V posledních 10-14 dnech březosti by měla být dávka jadrného krmiva 0,5-0,7 kg jadrného krmiva na kus a den, podávaná minimálně ve dvou dávkách 2x denně. Pro zlepšení produkce mléka nebo obsahu mléčných složek lze do krmné dávky koz během laktace přidávat mnoho různých krmných složek a aditiv. Směsná krmná dávka – míchání objemných (siláž, seno), jadrných a doplňkových krmiv (minerály, vitamíny) v krmném míchacím voze, dávkování do krmného žlabu je řízeno počítačem.
HODNOCENÍ VÝŽIVNÉHO STAVU A KONDICE KOZ
- Zdraví
- ČLOVĚK – ŘÍZENÍ STÁDA
- Z ÁVĚR A DOPORUČENÍ PRO PRAXI
- Srovnání „novosti postupů“
- Popis uplatnění certifikované metodiky
- Ekonomické aspekty
- Seznam použité související literatury
- Seznam publikací, které předcházely metodice
Komplexní průvodce zásadami správné chovatelské praxe ve stájovém chovu koz dosud v ČR nevyšel. Součástí předkládané metody jsou zcela nové, experimentálně podložené výsledky, na základě kterých jsou navrženy zásady správného chovu zvířat, na základě výběru vhodných plemen dojných koz, zajištění vhodného chovného prostředí včetně zásad správná výživa a krmení jednotlivých kategorií. Metoda poskytuje ucelený návod k zásadám správné chovatelské praxe nejen pro začátečníky, ale i pro zkušené chovatele dojných koz.
Potenciální ekonomický přínos vychází z předpokladu, že dodržováním zásad správné chovatelské praxe při chovu dojných koz dojde ke zlepšení zdravotního stavu koz, snížení nákladů na veterinární péči minimálně o 10 % na jednu kozu a o 1. % na kozu. % za krmný den. Jedním z důležitých nepřímých ekonomických přínosů zavedení a dodržování zásad správné chovatelské praxe je dlouhodobé udržení vysoké mikrobiologické kvality vyrobeného syrového kozího mléka jako jedné z podmínek produkce biologicky plnohodnotného a zdravého mléka. produkty. produktů, zlepšení postavení chovatele, nebo Skutečné dosažení ekonomického přínosu uvedeného v metodice však lze zaručit pouze při standardní hygienické úrovni chovu, naplnění základních fyziologických potřeb koz včetně odpovídající úrovně chovu. welfare je podmínkou pro udržení dobrého zdravotního stavu koz. stáda při respektování zásad správné chovatelské praxe.
Resting pattern and social interaction in goats - The impact of bedding area size and organization. Variation in blood leukocytes, cell count, yield and composition of milk from crossbred goats. Effect of hygiene-sanitary management on goat milk quality in a semi-extensive system in Spain.
Provision of additional walls in the resting area - Effects on resting behavior and social interaction in goats. Effect of heat treatment and ultrafiltration process of cow's, sheep's or goat's milk on its coagulation properties. The ability to make cheese from goat's milk during lactation: influence of stage and number of lactations.
The effect of udder preparation before milking and contamination from the milking plant on bacterial counts in bulk milk from heavy dairy herds. Role of mother-young interactions in offspring survival in domestic mammals, Rviws of Reproduction. Comparison of mineral and cholesterol composition of different commercial goat milk products manufactured in the United States.
The relationship between goat milk quality criteria, its technological properties and the quality of final products. Effect of breed and milking method on somatic cell count, standard plate count and milk composition of goats.
