Hlavní práce73632_brat04.pdf, 613.4 kB Stáhnout

(1)

Vysoká škola ekonomická v Praze

Fakulta mezinárodních vztahů Studijní obor: Podnikání a právo

Název bakalářské práce:

Sociální zabezpečení v České republice a Irsku

Autor bakalářské práce: Tereza Brabcová

Vedoucí bakalářské práce: doc. JUDr. Iva Fischerová CSc.

(2)

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Sociální zabezpečení v České republice a Irsku vypracovala samostatně a uvedla všechny použité prameny.

V Praze dne ………. ……….

Tereza Brabcová

(3)

Poděkování

Ráda bych vyjádřila poděkování vedoucí mé bakalářské práce doc. JUDr. Ivě Fischerové CSc.

za odborné vedení, laskavý přístup, vstřícnost, a především za poskytnutí cenných rad při psaní této bakalářské práce.

(4)

Obsah

Seznam zkratek ... 5

Úvod ... 6

1. Charakteristika sociálního zabezpečení ... 8

1.1. Definice vybraných pojmů ... 8

1.2. Systém sociálního zabezpečení v České republice ... 10

1.3. Systém sociálního zabezpečení v Irsku ... 17

2. Prameny práva sociálního zabezpečení ... 21

2.1. Mezinárodní smlouvy ... 21

2.2. Prameny práva sociálního zabezpečení v Evropské unii ... 22

2.3. Prameny práva sociálního zabezpečení v České republice ... 23

2.4. Prameny práva sociálního zabezpečení v Irsku ... 25

3. Sociální zabezpečení v České republice ... 27

3.1. Dávky v nemoci ... 27

3.2. Dávky osobám zdravotně postiženým ... 30

3.3. Dávky sloužící k zabezpečení rodin s dětmi ... 32

4. Sociální zabezpečení v Irsku ... 38

4.1. Dávky v nemoci ... 38

4.2. Dávky osobám zdravotně postiženým ... 41

4.3. Dávky sloužící k zabezpečení rodin s dětmi ... 43

5. Komparace dávek sociálního zabezpečení v České republice a v Irsku ... 50

6. Zhodnocení a návrhy de lege ferenda pro Českou republiku ... 59

Závěr ... 63

Seznam tabulek ... 65

Seznam použitých zdrojů ... 66

(5)

Seznam zkratek

ČR – Česká republika

ČSSZ – Česká správa sociálního zabezpečení DPČ – dohoda o provedení činnosti

DPP – dohoda o provedení práce EU – Evropská unie

LZPS – Listina základních práv a svobod MPSV – Ministerstvo práce a sociálních věcí NCS – National Childcare Scheme

OPFP – One-Parent Family Payment OSVČ – osoba samostatně výdělečně činná PPM – peněžitá pomoc v mateřství

PRSI – Pay Related Social Insurance SSP – státní sociální podpora

ZDP – zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů ZNP – zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů

ZPDOZP – zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

ZPHN – zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů ZSPOD – zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů ZSSP – zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů

ZVZP – zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů ZŽEM – zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů

(6)

6

Úvod

Tématem bakalářské práce jsou dávky v nemoci a dávky k zabezpečení rodin s dětmi v České republice a v Irsku. Z důvodu velkého rozsahu sociálního zabezpečení bylo téma po domluvě s vedoucí bakalářské práce během bakalářského semináře takto upraveno.

K výběru tohoto tématu přispělo především absolvování předmětu Právo sociálního zabezpečení, kde mě velice zaujala nejen komplikovanost celého systému sociálního zabezpečení, ale také pro mě bylo velice zajímavé právě srovnání systému a dávek v České republice s ostatními evropskými státy. Mou hlavní motivací k prohloubení znalostí v oblasti sociálního zabezpečení bylo především jejich využití v reálném životě. Každý z nás se totiž může dostat do těžší životní situace, kdy potřebuje určitou finanční podporu nebo jinou péči, kterou poskytuje stát prostřednictvím systému sociálního zabezpečení.

Hlavním cílem práce je zhodnocení vybraných dávek sociálního zabezpečení v České republice a v Irsku, a dále předložení případných dílčích návrhů de lege ferenda pro Českou republiku.

Z důvodu, že Irsko patří do angloamerického právního systému a Česká republika do právního systému kontinentálního a současně jsou oba státy řazeny do jiného modelu sociálního státu, předpokládám velké odlišnosti v systému sociálního zabezpečení jako takového, především pokud jde o jeho členění a prameny práva. Co se ale týče dávek v nemoci a dávek pro rodiny s dětmi, neočekávám nikterak zásadní odlišnosti.

Má vstupní hypotéza je následující: V Irsku existuje více dávek sloužících k zabezpečení rodin s dětmi a zároveň podmínky pro nárok na tyto dávky nejsou tak náročné, jako v České republice. Dále si kladu dvě výzkumné otázky: 1. Existuje v Irsku ekvivalent pro podporu při ošetřování člena rodiny, a pokud ano, jsou podmínky nároku na dávku obdobné jako v České republice? 2. Patří příslušná dávka nebo příslušné dávky v mateřství v Irsku mezi dávky sociálního pojištění obdobně jako v České republice, nebo je financování prováděno ze státního rozpočtu?

Bakalářská práce je rozdělena do šesti kapitol. První kapitola se věnuje charakteristice sociálního zabezpečení a popisuje systémy sociálního zabezpečení. Práce se nevěnuje všem dávkám, které systém sociálního zabezpečení zahrnuje, ale zabývá se pouze dávkami v nemoci společně s dávkami pro osoby zdravotně postižené a dávkami sloužícími pro zabezpečení rodin, a z toho důvodu je tato kapitola věnována představení systémů sociálního zabezpečení v České republice a v Irsku, ale v dalších kapitolách práce je od samotných systémů již upuštěno.

(7)

7

Od podpory v nezaměstnanosti je v této bakalářské práci upuštěno úplně, a to z důvodu nejednotného názoru na její začlenění do systému sociálního zabezpečení v České republice.

Druhá kapitola popisuje prameny práva sociálního zabezpečení. První a druhá část této kapitoly je věnována mezinárodním smlouvám a pramenům práva pro Evropskou unii. Ve třetí a čtvrté části jsou potom popsány prameny práva sociálního zabezpečení v České republice a prameny práva sociálního zabezpečení v Irsku.

Náplní třetí kapitoly jsou jednotlivé sociální dávky v České republice, které jsou rozděleny do třech subkapitol. První subkapitola popisuje vybrané dávky v nemoci, druhá subkapitola je věnována dávkám pro osoby zdravotně postižené a třetí subkapitola dávkám sloužícím k zabezpečení rodin s dětmi. Čtvrtá kapitola se zabývá dávkami sociálního zabezpečení v Irsku, přičemž je rozdělena do stejných subkapitol jako kapitola třetí.

Pátá kapitola obsahuje komparaci popsaných dávek obou zemí a rovněž odpovídá na stanovené výzkumné otázky. Na tuto kapitolu obsahově navazuje kapitola šestá, kde jsou zhodnoceny shody a rozdíly v dávkách sociálního zabezpečení v obou státech. Případné odlišnosti slouží jako inspirace pro návrhy na dílčí úpravu sociálního zabezpečení v České republice.

Při zpracování bakalářské práce budou využívány tři metody. První metodou je analýza, která bude použita v prvních čtyřech kapitolách práce, tedy v charakteristice a popsání systémů sociálního zabezpečení, dále v uvedení právních pramenů a následovně v popisu vybraných dávek sociálního zabezpečení v České republice a v Irsku. Dále bude použita komparace, a to v kapitole páté, kde poslouží k porovnání sociálního zabezpečení v obou státech. Na závěr využiji metody syntézy, která slouží ke zhodnocení výše zmíněného porovnání a na základě něj dále ke splnění dalšího z cílů práce, a to vytvoření dílčích návrhů de lege ferenda pro Českou republiku.

(8)

8

1. Charakteristika sociálního zabezpečení 1.1. Definice vybraných pojmů

Sociální politika

Sociální politika je souhrn cílevědomých činností jednotlivých subjektů, které vedou k vytváření vhodných podmínek pro rozvoj jedince. Hlavní funkcí sociální politiky je ochrana jedinců a sociálních skupin v nepříznivých sociálních situacích. Prostřednictvím opatření má podporovat hospodářskou prosperitu a tlumit tak sociální neklid. Účelem sociální politiky je také předcházení vzniku nepřiznivých situací, přičemž všechny tyto funkce působí současně.

Cíle sociální politiky jsou naplňovány prostřednictvím práva, institucí, zákazů a příkazů, přičemž většina těchto nástrojů je zahrnuta do systému sociálního zabezpečení.¹

Sociální zabezpečení

„Sociální zabezpečení jako součást sociální politiky a jako prostředek k uskutečňování jejích úkolů a cílů můžeme obecně chápat jako soubor institucí, zařízení a opatření, jejichž prostřednictvím a pomocí se uskutečňuje předcházení, zmírňování a odstraňování následků sociálních událostí občanů“²

Výchozím principem sociálního zabezpečení je princip subsidiarity, který říká, že v první řadě zodpovídá každý sám za sebe, pokud je toho schopen, a v případě že nastane nějaká nepříznivá sociální situace, subsidiárně jedinci pomáhá rodina a dále potom stát. Sociální zabezpečení pomáhá lidem v životních situacích jako je nemoc, zdravotní poškození a invalidita, pracovní úraz a nemoc z povolání, rodičovství, těhotenství a mateřství, stáří, úmrtí živitele.³

Sociální právo

Sociální právo tvoří ty části práva, jejichž cílem je vyrovnání sociálních rozdílů, především prostřednictvím materiálního zajištění, udržování rovnosti příležitostí a poskytování možnosti sociálního uplatnění a individuálního rozvoje jedince.⁴

1 GREGOROVÁ, Zdeňka, Milan GALVAS, Jana KOMENDOVÁ, Jaroslav STRÁNSKÝ a Jitka ČERNÁ. Právo sociálního zabezpečení České republiky a Evropské unie. Brno: Masarykova univerzita, 2018. s. 18-24. ISBN 978- 80-210-8842-9.

2 KREBS, Vojtěch a Jaroslava DURDISOVÁ. Sociální politika. 6. přepracované a aktualizované vydání. Praha:

Codex Bohemia, 2015. s. 180. ISBN 978-80-7478-921-2.

3 KAHOUN, Vilém a Petr TRÖSTER. Sociální zabezpečení: vybrané kapitoly. 7., podstatně přepracované vydání.

Praha: Triton, 2009. Academia iuris (C.H. Beck), s. 26. ISBN 978-80-7387-346-2.

4 CHVÁTALOVÁ, Iva. Právo sociálního zabezpečení v České republice a Evropské unii. 2. aktualizované vydání.

Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2018. Monografie (Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk).

s. 19. ISBN 978-80-7380-732-0.

(9)

9

Sociální právo poskytuje záruku sociální ochrany a zajišťuje právo na svobodnou volbu povolání, získávání spravedlivé odměny za práci a zajištění hmotné pomoci státu těm, kteří toto právo nemohou vykonávat a právo na hmotné zabezpečení pro každého, kdo je v hmotné nouzi, dále právo na zvýšenou ochranu žen, mladistvých a zdravotně postižených osob při práci, právo na ochranu zdraví prostřednictvím veřejného zdravotního pojištění, právo na ochranu rodiny, rodičovství a zaručení zvláštní ochrany dětí a mladistvých a právo na vzdělání. Těmto právům říkáme subjektivní sociální práva a jsou uvedena v hlavě čtvrté Listiny základních práv a svobod.⁵

Sociální událost

Sociální události jsou právní skutečnosti, které vznikají nezávisle na vůli subjektu a je s nimi spojen vznik, změna nebo zánik určitých práv a povinností a řešení takové situace obvykle vyžaduje sociální ochranu.⁶

Mezi základní sociální události v právu sociálního zabezpečení řadíme události týkající se poruchy zdraví jako je nemoc, pracovní neschopnost, dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a invalidita. Dále sem patří těhotenství, mateřství, nezaopatřenost dítěte nebo například dosažení určitého věku a smrt. Základní sociální události se týkají také příjmů a životní úrovně, mezi takové patří nezaměstnanost a nedostatečný příjem.⁷

Sociální stát

Pojem „sociální stát“ byl zaveden na počátku 40. let 20. století britským arcibiskupem Williamem Teplem. Sociální stát odkazuje na formu společnosti, kde stát zajišťuje svým občanům určitou úroveň blahobytu prostřednictvím sociálních plateb a služeb.⁸ Skládá se z řady programů, jimiž vláda dosahuje sociální ochrany v určitých sociálních událostech, sociální pomoci potřebným a podpory vzdělávání, bydlení, sociální péče a péče o děti.⁹

Sociální stát vznikl na základě sociální soudružnosti v poválečné Evropě a umožnil společnostem vyrovnat se s obrovskými hospodářskými a sociálními otřesy. V posledních letech čelí ale sociální stát velkému tlaku, protože panuje názor, že je odpovědností vlády,

5 Listina základních práv a svobod. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. [cit. 2021-01-26].

Dostupné z: https://www.psp.cz/docs/laws/listina.html

6 KOLDINSKÁ, Kristina a Petr TRÖSTER. Právo sociálního zabezpečení: úvod do teorie a praxe. 7., podstatně přepracované vydání. V Praze: C.H. Beck, 2018. Academia iuris (C.H. Beck), s. 69. ISBN 978-80-7400-692-0.

7 Tamtéž..

8 BÉLA, Tomka. Social History of Twentieth-Century Europe. London: Taylor & Francis Group, 2013. s. 154.

ISBN 978-0-415-62845-7.

9 PESTIEAU, Pierre a Mathieu LEFEBVRE. The Welfare State in Europe: Economic and Social Perspectives.

2nd edition. Hampshire: Ashford Colour Press, 2018. s. 1-4. ISBN 978-0-19-881705-5.

(10)

10

aby všichni chudí, nemocní, zdravotně postižení, nezaměstnaní a staří byli sociálně zabezpečeni, a stát je pak obviňován za nedosažení těchto cílů a za jeho odpovědnost za hospodářský pokles.¹⁰

Modely sociálního státu

Rozlišujeme mnoho typů sociálního státu, které slouží k jeho přesnějšímu vymezení. V žádné zemi nedominuje pouze jeden model, ale vždy se jedná o kombinaci několika modelů.

Nejčastěji užívané rozdělení modelů sociálního státu je srovnání dle M. R. Timusse, který hovoří o třech základních typech sociálních států – reziduální, institucionální a pracovně výkonový.¹¹

Reziduální model sociálního státu vychází z předpokladu, že sociální potřeby uspokojuje společnost sama a stát do sociální oblasti intervenuje pouze minimálně. Také zdůrazňuje odpovědnost jedince za zajištění sociálních potřeb. Zatímco pro institucionální sociální stát je typické předcházení sociálním událostem a snaží se vyrovnávat sociální rozdíly. V takovém státě pro každého jedince existuje určitá jistota sociální úrovně, která je zajištěna například stanoveným existenčním minimem a jiných standardů. Charakteristické jsou pro tento model velké státní výdaje na sociální zabezpečení. Na straně třetí stojí pracovně výkonový model sociálního státu, kde se sociální pomoc a sociální příjmy odvíjí od pracovního výkonu a předchozích příjmů osob. Typické je také obligatorní sociální pojištění a působení nestátních subjektů v oblasti sociálního zabezpečení.¹²

1.2. Systém sociálního zabezpečení v České republice

Právo sociálního zabezpečení je vnitřně členěno na část obecnou a část zvláštní. Zvláštní část je věnována jednotlivým oblastem, přičemž pro všechny oblasti je společná obecná část.

Obecná část pojednává například o subjektech sociálního zabezpečení, předmětu, pramenech, sociálních událostech a právních skutečnostech, financování, organizaci a správě, řízení v sociálním zabezpečení a dalších. Zvláštní část rozebírá jednotlivá odvětví, tedy zdravotní pojištění, nemocenské pojištění, důchodové pojištění, sociální pomoc a další, a věnuje se jednotlivým dávkám. V různých zemích se zvláštní část může lišit.¹³

10 PESTIEAU, Pierre a Mathieu LEFEBVRE. The Welfare State in Europe: Economic and Social Perspectives.

2nd edition. Hampshire: Ashford Colour Press, 2018. s. 9. ISBN 978-0-19-881705-5.

11 MUNKOVÁ, Gabriela. Sociální politika v evropských zemích. Praha: Karolinum, 2005. s. 49. ISBN 80-246- 0780-8.

12 Tamtéž.

(11)

11

V České republice můžeme dle způsobu financování vymezit tři subsystémy sociálního zabezpečení. Prvním subsystémem je sociální pojištění, které zahrnuje veřejné zdravotní pojištění, nemocenské pojištění, důchodové pojištění, a je financováno pojistnými prostředky, tedy typickým znakem je participace pojištěnce. Dalším subsystémem je státní sociální podpora, která je financována převážně ze státních prostředků, a třetím subsystémem je sociální pomoc, jejíž financování je vícezdrojové.¹⁴

Veřejné zdravotní pojištění

Systém veřejného zdravotního pojištění je právně upraven v zákoně č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZVZP“) a v zákoně č. 592/1992 Sb., o pojistném na zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Zajišťují ho zdravotní pojišťovny a spočívá ve výběru pojistného, jehož výše se určuje dle výše příjmu, a následné úhrady za poskytnutí zdravotní péče zdravotnickým zařízením.¹⁵

Jedním ze základních principů tohoto systému je povinná účast každého občana ČR na veřejném zdravotním pojištění. ZVZP říká, že zdravotně pojištěny jsou všechny osoby, které mají trvalý pobyt na území ČR, nebo osoby, které nemají trvalý pobyt na území ČR, ale jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území ČR, a jsou v tomto zaměstnání účastny na nemocenském pojištění. Tyto osoby jsou rovněž plátci pojistného na zdravotní pojištění, některé osoby jsou z této povinnosti ale vyjmuty. Mezi takové osoby patří například žáci a studenti, osoby činné na základě DPP a osoby činné na základě DPČ, jestliže v kalendářním měsíci nedosáhly výše příjmu, která je podmínkou pro účast na nemocenském pojištění, dále například dobrovolní pracovníci pečovatelské služby, kteří v kalendářním měsíci nedosáhli započitatelného příjmu a další. Dalším principem je svobodná volba zdravotní pojišťovny a poskytovatele zdravotních služeb, přičemž každý pojištěnec má možnost změny zdravotní pojišťovny jednou za dvanáct měsíců.¹⁶

Kromě výše uvedených práv mají pojištěnci dle ZVZP rovněž povinnosti, jimiž jsou například povinnost oznamovací, která spočívá v poskytování informací o stanovených skutečnostech, další povinností je povinnost platit pojistné, přičemž tato povinnost se vztahuje na zaměstnance, zaměstnavatele, osobu samostatně výdělečně činnou nebo osobu bez zdanitelných příjmů, dále je plátcem pojistného stát. Pojištěnec je povinen se při poskytování zdravotních služeb

16 Tamtéž.

(12)

12

prokázat platným průkazem pojištěnce, vyjma případů stanovených zákonem. Dále je povinen hradit regulační poplatky poskytovateli zdravotních služeb a další.¹⁷

Stát je plátcem pojistného za osoby dle § 7 ZVZP, kterými jsou například nezaopatřené děti, poživatelé důchodu z důchodového pojištění, ženy na mateřské dovolené a osoby na rodičovské dovolené, uchazeči o zaměstnání a další. Pokud těmto státním pojištěncům plynou příjmy ze zaměstnání nebo samostatně výdělečné činnosti, podílí se také na placení pojistného.¹⁸ Nemocenské pojištění

Nemocenské pojištění je systémem sociálního pojištění a je upraveno zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZNP“). Slouží ke kompenzaci ušlého příjmu ekonomicky aktivních osob v případě sociálních událostí jako je nemoc nebo úraz, dočasná pracovní neschopnost, těhotenství a rané mateřství. Účast na nemocenském pojištění je povinná osoby výdělečně činné, výjimkou jsou osoby samostatně výdělečně činné (dále „OSVČ“), jejichž účast je dobrovolná.¹⁹

Financováno je z pojistného, které hradí pojištěnec a zaměstnavatel společně.

Nejvýznamnějšími činnými orgány v oblasti nemocenského pojištění je Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále „MPSV“), Česká správa sociálního zabezpečení a okresní správy sociálního zabezpečení (dále „ČSSZ“).²⁰

Účast zaměstnanců upravuje § 6 až § 10 ZNP. Osoby uvedené v § 5 ZNP jsou povinně účastny na pojištění, pokud splňují podmínky účasti, tedy vykonávají zaměstnání na území ČR, nebo v zahraničí pro zaměstnavatele se sídlem na území ČR a nejsou účastni pojištění ve státě, kde zaměstnání vykonávají a mají trvalý pobyt na území ČR nebo jiného státu EU a jejichž sjednaná částka započitatelného příjmu činí alespoň částku ve výši rozhodného příjmu, který činí 3.500 Kč. Zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce (dále „DPP“) jsou účastni pojištění pouze v případě, jestliže vykonávají zaměstnání na území ČR a výše jejich započitatelného příjmu přesahuje částku 10.000 Kč. Pojištění zaměstnanců zpravidla vzniká dnem, kdy začali vykonávat práci pro zaměstnavatele a zaniká dnem skončení zaměstnání.

17 CHVÁTALOVÁ, Iva. Právo sociálního zabezpečení v České republice a Evropské unii. 2. aktualizované vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2018. Monografie (Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk). s. 71. ISBN 978-80-7380-732-0.

18 Tamtéž.

19 KOLDINSKÁ, Kristina a Petr TRÖSTER. Právo sociálního zabezpečení. 7., podstatně přepracované vydání. V Praze: C.H. Beck, 2018. Academia iuris (C.H. Beck), s. 138. ISBN 978-80-7400-692-0.

20 Tamtéž.

(13)

13

Účast OSVČ je upravena v § 11 až § 13 ZNP. OSVČ jsou účastny pojištění v případě, že vykonávají samostatnou výdělečnou činnost na území ČR, anebo mimo její území, ale na základě oprávnění vyplývajících z předpisů ČR a současně podaly přihlášky k účasti na pojištění. Účast na pojištění u OSVČ vzniká dnem, který je uveden v přihlášce, nebo kdy byla přihláška podána. Zaniká dnem uvedeným v odhlášce, dnem skončení samostatně výdělečné činnosti, dnem zániku oprávnění vykonávat tuto činnost, nebo prvním dnem kalendářního měsíce, za který nebylo uhrazeno pojistné a z dalších důvodů.

Podmínky nároku na dávku rozlišujeme na podmínky obecné, které jsou vyžadovány pro nárok na všechny dávky nemocenského pojištění a podmínky zvláštní, které se u každé dávky liší.

Obecné podmínky jsou nemocenské pojištění nebo ochranná lhůta. V § 14 ZNP je uvedeno, že nárok na dávku vzniká v případě, že podmínky pro vznik nároku byly splněny v době pojištění.

§ 15 ZNP dále uvádí, že dávky nemocenského pojištění náleží i v případě, že ke vzniku události došlo po zániku pojištění, a to v ochranné lhůtě. Ochranná lhůta je 7 kalendářních dnů od zániku pojištění a v případě, že pojištění trvalo kratší dobu, ochranná lhůta se rovná této době.

Pro výpočet dávek je důležité stanovit denní vyměřovací základ, který získáme, pokud vyměřovací základ z rozhodného období vydělíme počtem kalendářních dnů, které připadají na rozhodné období. U zaměstnance tvoří vyměřovací základ úhrn vyměřovacích základů pro pojistné za jednotlivé kalendářní měsíce a u OSVČ úhrn měsíčních základů v rozhodném období, kdy bylo zaplaceno pojistné. Rozhodné období je zpravidla 12 měsíců předcházejících sociální události, popřípadě jiná doba, za kterou zjišťujeme vyměřovací základ.²¹

Z nemocenského pojištění náleží dávky kryjící nemoc, což je nemocenské, ošetřovné a dlouhodobé ošetřovné a dávky kryjící těhotenství a mateřství, jimiž jsou peněžitá pomoc v mateřství, otcovská a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství.

Důchodové pojištění

Důchodové pojištění je upraveno v zákoně č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZDP“) a spolu s nemocenským pojištěním tvoří systém sociálního pojištění. Důchodové pojištění naplňuje právo na hmotné zabezpečení ve stáří, při nezpůsobilosti k práci i při ztrátě živitele uvedené v čl. 30 odst. 1 LZPS. Slouží k zajištění zabezpečení pojištěnců v případě stáří, dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a úmrtí živitele (§ 1 odst. 1 ZDP).

21 KAHOUN, Vilém. Sociální zabezpečení: vybrané kapitoly. Praha: Triton, 2009. s. 124-130. ISBN 978-80-7387- 346-2.

(14)

14

Důchodový systém je státním systémem, který vykonává ČSSZ společně s některými ministerstvy. Pojistné je příjmem do státního rozpočtu a vyplácené důchody jsou státními výdaji. Financování důchodového pojištění využívá systému průběžného financování, který využívá vybrané pojistné od plátců pojistného pro vyplácení dávek poživatelům důchodů.²² Účast důchodového pojištění je povinná téměř pro všechny ekonomicky aktivní osoby, konkrétně osoby uvedené v § 5 ZNP při splnění stanovených podmínek, a za žádných okolností není možné jejich vynětí z této povinnosti. Tyto osoby musí být účastníky nemocenského pojištění, s výjimkou OSVČ, kteří se na nemocenském pojištění účastní dobrovolně. Dále se pojištění mohou dobrovolně účastnit i další osoby uvedené v § 6 ZNP. V důchodovém systému platí jednotná úprava důchodového pojištění pro zaměstnance, osoby samostatně výdělečně činné, osoby ve služebním poměru a ostatní skupiny pojištěnců. ²³

Výše důchodu se skládá ze základní a procentní výměry. Základní výměra je jednotná pro všechny důchody a je počítána z průměrné mzdy každý kalendářní rok. Pro rok 2021 je stanovená na 3.550 Kč.²⁴ Procentní výměra je určena procentní sazbou výpočtového základu dle doby pojištění pojištěnce nebo doby pojištění zemřelého, musí však činit nejméně 770 Kč.²⁵ Výpočtový základ se stanovuje z osobního vyměřovacího základu, což je měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů pojištěnce za rozhodné období. Pro stanovení výpočtového základu je tedy důležité stanovit rozhodné období a vyměřovací základy v tomto období a jejich součinem s koeficientem nárůstu všeobecného vyměřovacího základu vypočítat roční vyměřovací základ. Pomocí převodního koeficientu se potom stanoví z ročního vyměřovacího základu osobní vyměřovací základ a procentní sazbou je z něj určena výše výpočtového základu.²⁶

Dávky důchodového pojištění rozdělujeme na přímé a odvozené. Výše přímých důchodů je odvozena od výše příjmů samotného pojištěnce a řadíme mezi ně starobní a invalidní důchod.

23 KOLDINSKÁ, Kristina a Petr TRÖSTER. Právo sociálního zabezpečení. 7., podstatně přepracované vydání. V Praze: C.H. Beck, 2018. Academia iuris (C.H. Beck), s. 153-154. ISBN 978-80-7400-692-0.

24 Starobní důchod podrobně. Česká správa sociálního zabezpečení [online]. [cit. 2021-02-07]. Dostupné z:

https://www.cssz.cz/starobni-duchod-podrobne

(15)

15

Odvozené důchody jsou důchody pozůstalostní, jejichž výše je odvozena z výše důchodu zemřelého pojištěnce. Pozůstalostním důchodem je důchod vdovský, vdovecký a sirotčí.²⁷ Státní sociální podpora

Systém státní sociální podpory (dále „SSP“) vychází ze zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZSSP“) a je součástí nepojistného systému sociálního zabezpečení a náklady na tuto podporu hradí stát.²⁸ Dávky SSP slouží ke krytí nákladů na výživu a ostatních základních potřeb dětí a rodin. Můžeme je dle § 2 ZSSP rozdělit na dávky poskytované v závislosti na výši příjmu a ostatní dávky. SSP náleží fyzické osobě, která má hlášena trvalý pobyt v ČR a je občanem ČR, nebo má na území ČR hlášený trvalý pobyt, ale je cizincem (§ 3 odst. 1 ZSSP) a další osoby dle § 3 odst. 2, § 4 a § 5 ZSSP, které na území ČR nemají trvalý pobyt.

Dávky SSP jsou vázány na životní minimum, které je upraveno v zákoně č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZŽEM“) a je vymezeno jako nejnižší hranice příjmů fyzických osob, potřebných pro zajištění výživy a základních osobních potřeb.²⁹ Výše této částky je pevně stanovená a pro jednotlivce, který žije v domácnosti sám, činí 3.860 Kč měsíčně a u společně posuzovaných osob se částky liší (§ 3 ZŽEM). Společně posuzovanými osobami jsou rodiče a nezletilé nezaopatřené děti nebo zletilé děti, pokud společně s rodiči užívají byt, dále manželé nebo partneři, a další osoby, které společně užívají byt (§ 4 ZŽEM). U společně posuzovaných osob se nejprve posuzují nezaopatřené děti a částky jsou následující:

Tabulka 1: Částky životního minima pro společně posuzované osoby dle § 3 odst. 3 ZŽEM

První osoba 3.550 Kč

Druhá a další osoba 3.200 Kč, pokud je osoba starší 15 let a není nezaopatřeným dítětem 2.770 Kč u nezaopatřeného dítěte ve věku 15-26 let

2.420 Kč u nezaopatřeného dítěte ve věku 6-15 let 1.970 Kč u nezaopatřeného dítěte ve věku do 6 let

27 KOLDINSKÁ, Kristina a Petr TRÖSTER. Právo sociálního zabezpečení. 7., podstatně přepracované vydání. V Praze: C.H. Beck, 2018. Academia iuris (C.H. Beck), s. 134. ISBN 978-80-7400-692-0..

28 KAHOUN, Vilém. Sociální zabezpečení: vybrané kapitoly. Praha: Triton, 2009. s. 89. ISBN 978-80-7387-346- 2.

29 KACZOR, Pavel. Sociální politika a sociální systém ČR. Praha: Oeconomica, nakladatelství VŠE, 2015.

Monografie (Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk), s. 153. ISBN 978-80-245-2096-4.

(16)

16

Existenční minimum je na rozdíl od životního minima definováno jako minimální příjem osoby, který je potřeba k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití.³⁰

Nárok na dávku vzniká dnem splnění podmínek stanovených ZSSP a pro nárok na výplatu dávky je kromě splnění nároku na dávku potřeba dále podat žádost o přiznání dávky. Mezi dávky systému SSP patří dávky závislé na výši příjmu neboli testované dávky a dávky poskytované nezávisle na výši příjmu neboli netestované dávky.

Testovanými dávkami jsou přídavek na dítě, příspěvek na bydlení a porodné. Mezi příjmově netestované dávky řadíme rodičovský příspěvek a pohřebné.³¹

Sociální pomoc

Systém sociální pomoci patří stejně jako systém státní sociální podpory mezi systémy nepojistné. Dávky sociální pomoci jsou poskytovány subsidiárně, tedy těm osobám, které nelze zabezpečit dávkami ostatních systémů. Můžeme je rozdělit na dávky peněžité, věcné a poskytování služeb. Sociální pomoc náleží jak občanům ČR tak cizincům, ale pouze v případě, že je splněna podmínka bydliště na území ČR dle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. Systém sociální pomoci rozdělujeme na tři subsystémy, jimiž jsou pomoc v hmotné nouzi, dávky osobám zdravotně postiženým a sociální služby.³²

Pomoc v hmotné nouzi je upravena v zákoně č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZPHN“) a slouží k zajištění základních životních potřeb osobám, které jsou v nepříznivé životní situaci z důvodu nedostatečných příjmů. Dávky pomoci v hmotné nouzi slouží osobám, které se do takové situace dostaly bez svého zavinění, a kromě jejich příjmů jsou pro splnění podmínky hmotné nouze posuzovány také majetkové a sociální poměry osob – plnění povinností zákonného zástupce v případě péče o dítě, vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání a aktivní snaha o zajištění základních životních potřeb a další.

Mezi dávky pomoci v hmotné nouzi patří příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc.³³

30 KACZOR, Pavel. Sociální politika a sociální systém ČR. Praha: Oeconomica, nakladatelství VŠE, 2015.

Monografie (Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk), s. 153. ISBN 978-80-245-2096-4.

31 GREGOROVÁ, Zdeňka, Milan GALVAS, Jana KOMENDOVÁ, Jaroslav STRÁNSKÝ a Jitka ČERNÁ. Právo sociálního zabezpečení České republiky a Evropské unie. Brno: Masarykova univerzita, 2018. Monografie (Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk), s. 212. ISBN 978-80-210-8842-9.

32 Tamtéž, s. 224

33 Pomoc v hmotné nouzi. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 2020 [cit. 2021-02-17]. Dostupné z:

https://www.mpsv.cz/pomoc-v-hmotne-nouzi

(17)

17

Dávky pro osoby se zdravotním postižením jsou zakotveny v zákoně č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením (dále „ZPDOZP“), ve znění pozdějších předpisů, který upravuje příspěvek na mobilitu, příspěvek na zvláštní pomůcku a průkaz osoby se zdravotním postižením. Tyto dávky slouží jako pomoc osobám, které jsou v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu³⁴ a je omezena jejich mobilita nebo potřebují z tohoto důvodu zvláštní pomůcku.³⁵

Sociální služby jsou upraveny zákonem č. 108/2006 Sb,, o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZSS“). Slouží osobám v nepříznivé sociální situaci, která může být zaviněna stářím, nezaměstnaností nebo nízkým příjmem, nepříznivým zdravotním stavem a dalšími, k jejich sociálnímu začlenění a zlepšení kvality života.³⁶

ZSS upravuje příspěvek na péči a sociální služby, mezi něž řadíme sociální poradenství, služby sociální péče a služby sociální prevence. Příspěvek na péči je jedinou peněžitou dávkou poskytovanou v rámci sociálních služeb osobám závislým na pomoci jiné osoby.³⁷

1.3. Systém sociálního zabezpečení v Irsku

V rámci sociálního zabezpečení v Irsku můžeme rozdělit dávky do třech kategorií, kterými jsou dávky sociálního pojištění, dávky sociální pomoci neboli příjmově-testované dávky a univerzální dávky.³⁸

Dávky sociálního pojištění

Dávky sociálního pojištění (social insurance payments) jsou poskytovány osobám, které splňují podmínky sociálního pojištění společně s dalšími zvláštními podmínkami, které se u každé z dávek liší. Zaměstnanci a zaměstnavatelé ve věku 16 až 66 let povinně odvádí příspěvek na sociální pojištění (Pay Related Social Insurance) do fondu sociálního pojištění (Social Insurance Fund).³⁹

34 Dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem rozumíme takový zdravotní stav, který trvá, nebo má trvat déle než 1 rok.

35 Zdravotní postižení. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. [cit. 2021-02-17]. Dostupné z:

https://www.mpsv.cz/zdravotni-postizeni#dsp

36 MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby: legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. 2., aktualiz. vyd. Praha:

Portál, 2011. s. 39. ISBN 978-80-262-0041-3.

37 Sociální služby. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 2020 [cit. 2021-02-17]. Dostupné z:

https://www.mpsv.cz/socialni-sluzby-1

38 Social insurance. Citizensinformation.ie [online]. 2020 [cit. 2021-02-25]. Dostupné z:

https://www.citizensinformation.ie/en/social_welfare/irish_social_welfare_system/social_insurance_prsi/social_i nsurance_in_ireland.html

(18)

18

Příspěvky na sociální pojištění (dále „PRSI“) jsou rozděleny do 11 tříd, přičemž třída a sazba příspěvku závisí na povolání, které zaměstnanec vykonává a na výši jeho výdělku. Dávky sociálního pojištění, na jejichž vyplacení vzniká nárok, závisí právě na třídě sociálního pojištění, ve které se pojištěnec nachází. Výše PRSI je určena ze započitatelného příjmu, což je hrubý příjem ze všech zdrojů.⁴⁰

Každá třída PRSI je dále rozdělena do několika podtříd, přičemž tyto podtřídy nemají vliv na nároky v rámci systému sociálního pojištění, pouze se liší částkou PRSI, kterou musí zaměstnanec nebo zaměstnavatel odvádět.⁴¹

Tabulka 2: Třídy PRSI dle Citizensinformation.ie

Třída A zaměstnanci průmyslu, obchodu, služeb, s příjmem vyšším než 38 €, dále také všichni státní zaměstnanci

Třída B úředníci, lékaři a zubaři ve státní službě

Třída C vojenští důstojníci a příslušníci armádní ošetřovatelské služby Třída D ostatní zaměstnanci ve státní službě, kteří nepatří do třídy B ani C Třída E zaměstnanci Church of Ireland Representative Body

Třída H poddůstojníci armády a další pracovní síla obranných sil

Třída J osoby, jejichž příjmy jsou nižší než 38 € týdně, dále všechny osoby, které jsou starší 66 let (bez ohledu na výši jejich příjmů)

Třída K osoby působící ve veřejné správě s příjmem vyšším než 5200 € ročně ale nižším než 100 € týdně

Třída M osoby, které nejsou povinny hradit PRSI

Třída P osoby samostatně výdělečně činné, jejichž hlavní příjmy jsou z rybolovu Třída S osoby samostatně výdělečně činné

Třída A je nejvyšší třídou sociálního pojištění, do které patří většina zaměstnanců. Pojištěnci třídy A mají nárok na veškeré dávky sociálního pojištění, ostatní třídy nemají nárok na celou škálu těchto dávek, protože jejich PRSI je nižší. Pokud je příjem zaměstnance nižší než určitá částka, není povinen hradit PRSI, ale přesto má nárok na vybrané dávky sociálního pojištění,

41 Social insurance classes. Citizensinformation.ie [online]. 2020 [cit. 2021-04-20]. Dostupné z:

https://www.citizensinformation.ie/en/social_welfare/irish_social_welfare_system/social_insurance_prsi/social_i nsurance_classes.html

(19)

19

jelikož je povinen za něj tento příspěvek hradit jeho zaměstnavatel. Povinnost hradit sociální pojištění, tedy PRSI, vzniká rovněž všem pracovníkům starším 16 let pracujícím na částečný úvazek, pokud vydělávají více než 38 € týdně.⁴²

Za odvádění PRSI je tedy odpovědný zaměstnavatel, a to i v případě kdy je zaměstnanec povinný také přispívat na sociální pojištění. Příspěvek zaměstnance odečítá zaměstnavatel ze mzdy zaměstnance. Dále zaměstnavatel také hradí PRSI, ale tento příspěvek se neodečítá ze mzdy zaměstnance, nýbrž se jedná o příspěvek zaměstnavatele do fondu sociálního pojištění.

Částka, kterou hradí zaměstnanec a zaměstnavatel, závisí na třídě PRSI, ve které se zaměstnanec nachází. PRSI je odváděno za každý týden, ve kterém zaměstnanec pracuje alespoň jeden den.⁴³

Pokud osoba nepodléhá povinnému odvádění PRSI, může hradit sociální pojištění dobrovolně.

Jedná se osoby mladší 66 let, které nejsou zaměstnanci, nebo o osoby samostatně výdělečně činné, kterým nevzniká povinnost odvádět povinně PRSI, dále ale i například o osoby, které pracuji mimo území Irska a nepodléhají povinnému PRSI. V případě hrazení dobrovolných příspěvků na sociální pojištění vzniká osobám nárok na dlouhodobé dávky sociálního pojištění, jako jsou důchody, naopak ale nevzniká nárok na krátkodobé dávky jako je například Illness nebo Maternity Benefit, tedy dávka v nemoci nebo dávka v mateřství.⁴⁴ Příjmově-testované dávky

Příjmově-testované dávky neboli dávky sociální pomoci (social assistence payments) slouží k pomoci takovým osobám, které nemají dostatečné příjmy pro vznik účasti na sociálním pojištění. Nárok vzniká pouze rezidentům Irska, kteří splní podmínku výše příjmů.⁴⁵

Za rezidenty Irska se považují osoby, které zde mají obvyklý pobyt. Tento termín však není definován v irském právu. Osoba musí prokázat, že má na Irsko úzkou vazbu, což znamená, že zde už určitou dobu pobývá a v dohledné budoucnosti zde hodlá zůstat. Podmínku obvyklého

42 Social insurance classes. Citizensinformation.ie [online]. 2020 [cit. 2021-02-25]. Dostupné z:

43 Paying social insurance (PRSI). Citizensinformation.ie [online]. 2020 [cit. 2021-04-20]. Dostupné z:

44 Voluntary social insurance contributions. Citizensinformation.ie [online]. 2020 [cit. 2021-04-20]. Dostupné z:

https://www.citizensinformation.ie/en/social_welfare/irish_social_welfare_system/social_insurance_prsi/volunta rysocialinsurancecontributions.html

45 Social welfare system in Ireland. Citizens Information [online]. 2020 [cit. 2021-02-25]. Dostupné z:

(20)

20

pobytu musí splňovat pouze žadatel o dávku, nikoli například jeho nezaopatřené děti v péči.⁴⁶ Splnění této podmínky posuzuje Department of Social Protection (Ministerstvo sociální ochrany), které posuzuje konkrétně délku a povahu pobytu v Irsku a jiných zemích, délku a účel nepřítomnosti ve státě, povahu a strukturu zaměstnání, hlavní centrum zájmu a budoucí záměr pobytu.⁴⁷

Jedná se zejména o osoby nezaměstnané, popřípadě osoby s nízkými příjmy, které nehradí PRSI, tedy jim nevzniká nárok na dávky plynoucí ze sociálního pojištění. Příkladem může být Carer’s Benefit, což je příspěvek pro pečovatele, který plyne ze sociálního pojištění. Osoba, která nesplňuje podmínky PRSI, ale naopak má nízké příjmy a splňuje podmínky pro vznik nároku na dávky příjmově-testované, tedy dávky sociální pomoci, vzniká ji nárok na Carer’s Allowance, což je dávka obdobná Carer’s Benefit, která patří mezi dávky sociální pomoci.⁴⁸ Výši příjmů prověřuje Department of Social Protection, přičemž podmínka výše příjmů se u každé z poskytovaných dávek liší.⁴⁹

Mezi dávky sociální pomoci patří například Blind Pension, což je dávka poskytovaná nevidomým a zrakově postiženým osobám, dále výše zmíněný příspěvek pro pečovatele Carer’s Allowance, Disability Allowance, nebo například One-Parent Family Payment, tedy příspěvek pro osobu, která pečuje o dítě sama bez podpory partnera.⁵⁰

Univerzální dávky

Univerzální dávky jsou vypláceny všem osobám při splnění stanovených podmínek, bez ohledu na účast na sociálním pojištění nebo výši příjmů. Příkladem takové dávky je například přídavek na dítě (Child Benefit), na který má nárok každá osoba pečující o dítě dle právních předpisů o sociální péči.⁵¹

46 The habitual residence condition. Citizensinformation.ie [online]. 2020 [cit. 2021-04-20]. Dostupné z:

https://www.citizensinformation.ie/en/social_welfare/irish_social_welfare_system/social_assistance_payments/s ocial_assistance_in_ireland.html

47 A Short Guide to the Irish Social Welfare System. Ictu.ie [online]. [cit. 2021-04-20]. Dostupné z:

https://www.ictu.ie/download/pdf/swenglish.pdf

48 Social assistence in Ireland. Citizensinformation.ie [online]. 2020 [cit. 2021-04-20]. Dostupné z:

49 Tamtéž.

50 Social assistence in Ireland. Citizensinformation.ie [online]. 2020 [cit. 2021-04-20]. Dostupné z:

51 Social welfare system in Ireland. Citizens Information [online]. 2020 [cit. 2021-02-25]. Dostupné z:

(21)

21

2. Prameny práva sociálního zabezpečení 2.1. Mezinárodní smlouvy

Mezinárodní smlouvy jsou hlavním pramenem mezinárodního práva. Jsou to smlouvy uzavřené mezi jednotlivými státy a v takovém případě je nazýváme bilaterální mezinárodní smlouvy.

Dále mezinárodní smlouvy multilaterální, které jsou přijaty v rámci mezinárodních organizací, které vyvíjí činnost oblasti lidských práv nebo práva sociálního zabezpečení, jako je například Organizace spojených národů (dále jen „OSN“), Mezinárodní organizace práce (dále jen

„MOP“) nebo Rada Evropy.⁵²

Bilaterální mezinárodní smlouvy jsou uzavírány především se státy mimo EU. Mezi takové smlouvy patří například Smlouva o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými⁵³ nebo Smlouva mezi Českou republikou a Ruskou federací o sociálním zabezpečení.⁵⁴ Bilaterální mezinárodní smlouvy upravují především oblast sociálního pojištění a slouží především k ochraně migrujících pracovníků, kteří vykonávají výdělečnou činnost na území smluvního státu.⁵⁵

Mezi nejvýznamnější multilaterální mezinárodní smlouvy pro oblast sociálního zabezpečení můžeme zařadit například Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, nebo Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením, které byly přijaty v rámci OSN.

V rámci MOP byly přijaty především úmluvy týkající se zaměstnání a sociálního zabezpečení, například povinného pojištění zaměstnanců nebo odškodňování pracovních úrazů.

MOP jako jedna z přidružených organizací OSN usiluje o zajištění sociální spravedlnosti, kde má největší význam úmluva MOP č. 102 z roku 1952 o minimální normě sociálního zabezpečení. Mezi úmluvy sloužící k ochraně lidských práv přijaté Radou Evropy patří například Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod nebo Evropská úmluva o sociálním zabezpečení.⁵⁶

52 GREGOROVÁ, Zdeňka, Milan GALVAS, Jana KOMENDOVÁ, Jaroslav STRÁNSKÝ a Jitka ČERNÁ. Právo sociálního zabezpečení České republiky a Evropské unie. Brno: Masarykova univerzita, 2018. s. 75. ISBN 978- 80-210-8842-9.

53 Smlouva o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. Dostupné z:

https://www.mpsv.cz/documents/20142/372805/smlouva_usa.pdf/018f8cb6-b0b8-8acf-dbea-97582f88797c

54 Smlouva mezi Českou republikou a Ruskou federací o sociálním zabezpečení. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. Dostupné z: https://www.mpsv.cz/documents/20142/372805/rusko_cz.pdf/7fa9b769-b8c4-73e9- 1f22-52d6a8ad0bec

55 GREGOROVÁ, Zdeňka, Milan GALVAS, Jana KOMENDOVÁ, Jaroslav STRÁNSKÝ a Jitka ČERNÁ. Právo sociálního zabezpečení České republiky a Evropské unie. Brno: Masarykova univerzita, 2018. s. 75. ISBN 978- 80-210-8842-9.

56 Tamtéž, s. 76-80

(22)

22

Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech

Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech byl přijat OSN 19. prosince 1966. Stanovuje například právo na práci a spravedlivé pracovní podmínky, právo každého na sociální zabezpečení a sociální pojištění, právo na ochranu rodiny, matek a na zvláštní ochranu dětí a mládeže.⁵⁷

Úmluva o minimální normě sociálního zabezpečení

Dne 28. června 1952 byla MOP přijata úmluva označována jako Úmluva o sociálním zabezpečení. Upravuje minimální normy sociálního zabezpečení v několika oblastech.

V části 2 jsou definovány minimální standardy v oblasti léčebné a preventivní péče, část 3 se věnuje poskytování nemocenského, část 4 upravuje podporu v nezaměstnanosti a část 5 starobní důchod. Další části se věnuji oblastem jako jsou dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání, rodinným dávkám, invalidním důchodům, dávkám pozůstalým a rovnému nakládání s obyvateli, kteří nejsou státními příslušníky daného státu.⁵⁸

2.2. Prameny práva sociálního zabezpečení v Evropské unii

Sociální právo Evropské unie

„Sociální právo EU tvoří právní předpisy vytvořené orgány Evropské unie různé právní síly.

Patří do něj jak předpisy primárního práva, tak práva sekundárního. Obvykle je vymezováno v širším nebo užším slova smyslu. V širším smyslu zahrnuje právo sociálního zabezpečení a právo pracovní, v užším smyslu pouze právo sociálního zabezpečení. Sociální právo Evropské unie není izolovaným právním systémem odděleným od vnitrostátních sociálně-právních předpisů jednotlivých členských států, ale naopak je s nimi poměrně úzce propojeno, vztahuje se na ně. Členské státy se navíc podílejí na tvorbě tohoto práva.“⁵⁹

Sociální právo EU využívá dvě metody právní regulace. První metodou je metoda koordinace národních systémů sociálního zabezpečení, která slouží k určení, na které případy se aplikuje vnitrostátní právo. Pokud je vnitrostátní právní předpis v rozporu s koordinačními předpisy, nesmí být aplikován. Druhou metodou je metoda harmonizace, která určuje jednotné cíle

57 Dokumenty OSN. United Nations: Informační centrum OSN v Praze [online]. [cit. 2021-02-01]. Dostupné z:

https://www.osn.cz/wp-content/uploads/2015/03/mezinarodni-pakt-o-hospodarskych-socialnich-a-kulturnich- pravech.pdf

58 Úmluvy MOP. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. [cit. 2021-02-01]. Dostupné z:

https://www.mpsv.cz/documents/20142/372805/102.pdf/4ae8a571-a380-a32a-c0ec-ed480875962a

(23)

23

pro všechny členské státy, snaží se o spolupráci a jejím cílem je odstranění rozdílů mezi jednotlivými právními úpravami členských států prostřednictvím směrnic.⁶⁰

Prameny práva Evropské unie

Prameny práva EU můžeme rozdělit na primární a sekundární. Mezi primární prameny patří Listina základních práv EU, Smlouva o fungování EU a Smlouva o EU. Do sekundárních pramenů práva řadíme právně nezávazné a právně závazné akty. Právně závaznými akty jsou nařízení, směrnice a rozhodnutí a právně nezávazné akty jsou doporučení a stanoviska.⁶¹ Listina základních práv EU se skládá z preambule a sedmi hlav. Oblast sociálního zabezpečení je upravena například v hlavě třetí, která přiznává práva dětí na ochranu a péči, práva starších osob na důstojný život a právo osob se zdravotním postižením na jejich začlenění do života společnosti. Dále například v hlavě čtvrté, která stanovuje práva v pracovněprávních vztazích, právo na ochranu zdraví, na sociální zabezpečení a sociální pomoc v zákonem stanovených případech.⁶²

Smlouva o fungování EU zaručuje v čl. 9 přiměřenou sociální ochranu a boj proti sociálnímu vyloučení při provádění politiky EU. Dále například čl. 48 zaručuje přijímání takových opatření v oblasti sociálního zabezpečení, které umožňují volný pohyb pracovníků. Významnou pro oblast sociálního zabezpečení je především hlava desátá, která řeší sociální politiku.

Konkrétně například čl. 153 uvádí, že EU doplňuje členské státy v zajišťování sociálního zabezpečení a sociální ochrany pracovníků, boji proti sociálnímu vyloučení a dalších oblastech.⁶³

2.3. Prameny práva sociálního zabezpečení v České republice

„Právo sociálního zabezpečení v České republice není kodifikováno a řídí se normami práva vnitrostátního, evropského a mezinárodního. Základem českého práva jako součástí evropské kontinentální právní kultury je právo psané, a to obecně závazné právní předpisy. Mezi další

62 Listina základních práv Evropské unie. EUR-Lex, Access to European Union Law [online]. [cit. 2021-01-29].

Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:12012P/TXT&from=CS

63 Smlouva o fungování Evropské unie. EUR-lex: Access to European Union Law [online]. [cit. 2021-04-02].

Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:12012E/TXT&from=FI

(24)

24

prameny řadíme normativní smlouvy a nálezy Ústavního soudu ve smyslu čl. 86 odst. 1 písm.

a) a b) Ústavy.“⁶⁴

Prameny práva sociálního zabezpečení v České republice jsou především normativní právní akty a normativní smlouvy. Normativní právní akty vytváří orgány veřejné moci a jsou charakteristické podstatnou mírou obecnosti. Řadíme mezi ně ústavní zákony, zákony, vyhlášky a nařízení. Zákony, vyhlášky i nařízení musí být v souladu s ústavními zákony, které jsou nejvýznamnějšími vnitrostátními prameny práva a tvoří tzv. ústavní pořádek České republiky. Mezi ústavní zákony patří Ústava ČR a Listina základních práv a svobod a další ústavní zákony.⁶⁵

Listina základních práv a svobod (dále „LZPS“) upravuje oblast sociálního zabezpečení v Hlavě čtvrté „Hospodářská, sociální a kulturní práva“. Čl. 30 LZPS obsahuje právo na hmotné zabezpečení ve stáří, při nezpůsobilosti práci a při ztrátě živitele a právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek pro každého, kdo je v hmotné nouzi. Dále čl. 31 LZPS, který pojednává o právu na ochranu zdraví a na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky na základě veřejného pojištění za podmínek stanovených zákonem. Čl. 32 LZPS udává hned několik sociálních práv, čl. 32 odst. 1 zaručuje ochranu rodičovství a rodiny a zvláštní ochranu dětí a mladistvých, odst. 2 zaručuje zvláštní péči a ochranu v pracovních vztazích ženě v těhotenství.

Čl. 32 odst. 3 udává stejná práva pro děti narozené v manželství i mimo něj a odst. 4 a odst. 5 je věnován péči o děti, přičemž čl. 32 odst. 4 LZPS obsahuje právo rodičů na péči o děti a jejich výchovu a právo dětí na rodičovskou výchovu a péči a odst. 5 stanovuje právo na pomoc státu rodičům, kteří pečují o děti.⁶⁶

Základním pramenem jsou zákony, které upravují formu zabezpečení, osobní a věcný rozsah, podmínky vzniku a trvání nároků, způsob a úroveň zabezpečení, způsob financování a správu a řízení pro jednotlivé subsystémy sociálního zabezpečení.⁶⁷

65 KAHOUN, Vilém. Sociální zabezpečení: vybrané kapitoly. Praha: Triton, 2009. Monografie (Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk), s. 32. ISBN 978-80-7387-346-2.

66 Listina základních práv a svobod. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. [cit. 2021-01- 26]. Dostupné z: https://www.psp.cz/docs/laws/listina.html

(25)

25

Mezi nejdůležitější zákony upravující oblast sociálního pojištění patří zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění a zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Oblast státní sociální podpory upravuje zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Mezi základní právní předpisy upravující sociální pomoc patří zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, dále zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.⁶⁸

Dalšími právními předpisy upravující sociální oblast jsou nařízení vlády a vyhlášky.

Tyto právní předpisy jsou podřízeny zákonům a slouží k řešení některých postupů stanovených zákonem. Upravují například částku životního minima, výši důchodů nebo minimální mzdy.⁶⁹ Mezi normativní smlouvy řadíme mezinárodní a kolektivní smlouvy. Mezinárodní smlouvy lze rozlišit bilaterální a multilaterální, přičemž bilaterální mezinárodní smlouvy mají důležitou úlohu v oblasti sociálního zabezpečení, ustanovují např. princip stejného vzájemného zacházení s občany druhého státu. Na druhé straně multilaterální smlouvy slouží především k ochraně migrujících pracovníků.⁷⁰

2.4. Prameny práva sociálního zabezpečení v Irsku

Prameny práva v Irsku můžeme rozdělit na primární a sekundární právo. Mezi primární právní předpisy řadíme zákony přijaté parlamentem Oireachtas. Primární právní předpisy můžeme rozdělit na tři druhy zákonů. První kategorií jsou zákony, které mění ústavu a pro jejich účinnost je nutné, aby je občané přijali v referendu. Dalšími zákony jsou veřejnoprávní obecné zákony a posledním druhem primárních právních předpisů jsou soukromoprávní zákony, kterými se řídi jednotlivci. Sekundární právo potom tvoří zákonné předpisy, nařízení, vyhlášky, předpisy pravidel a stanovy.⁷¹

Nejvýznamnějším právním předpisem je Constitution of Ireland (ústava Irska, Bunreacht na hÉireann), která vstoupila v platnost roku 1937, v níž je státní moc rozdělena na moc

69 TOMEŠ, Igor. Sociální správa: úvod do teorie a praxe. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2009. s. 152.

ISBN 978-80-7367-483-0.

71 Právo členského státu - Irsko. Portál evropské e-Justice [online]. [cit. 2021-03-11]. Dostupné z: https://e- justice.europa.eu/content_member_state_law-6-ie-maximizeMS-cs.do?member=1