Vysoká škola ekonomická v Praze
Bakalářská práce
21. května 2006 Karel Duchek
Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky
Obor: Informatika
Název bakalářské práce:
Národní politika pro vysokorychlostní internet
Vypracoval: Karel Duchek
Vedoucí práce: doc. Ing. Prokop Toman, CSc.
P r o h l á š e n í
Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma
„Národní politika pro vysokorychlostní internet“
jsem vypracoval samostatně.
Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.
V Praze dne 21. května 2006 Podpis
Rád bych také poděkoval doc. Ing. Prokopu Tomanovi, CSc za ochotu a vhodné připomínky k mé bakalářské práci.
ABSTRACT
Tato práce se zbývá otázkami spojenými s internetem, vysokorychlostním připojením na internet, zaváděním internetu do škol. Dále pak podrobněji ukazuje postoj vlády ČR k situaci vysokorychlostního připojení k internetu v České Republice, opatření státu k tomuto problému, možnostmi připojení na internet v ČR. Popisuje informační politiku státu v oblasti vysokorychlostního internetu a vyhodnocuje řešení, které navrhuje současná vláda.
Klíčová slova: Informační společnost, ICT, Internet, připojení k Internetu, vysokorychlostní přístup, broadband, školství, informační a počítačová gramotnost, digital divide
OBSAH
1 Úvod... 7
2 Vysokorychlostní internet... 8
2.1 Základní Pojmy... 8
2.1.1 Informační společnost... 8
2.1.2 Internet ... 8
2.1.3 Vysokorychlostní internet... 9
2.1.4 WWW ... 9
2.1.5 Digital divide ... 9
2.1.6 E-learning... 10
2.1.7 E-government... 10
2.1.8 E-bussiness... 10
2.1.9 E-health... 10
2.2 Technologie připojení na internet ... 11
2.2.1 Obecně o technologiích xDSL ... 11
2.2.2 Technologie kabelových modemů/HFC ... 13
2.2.3 Komunikace prostřednictvím přípojky elektrické energie (PLC)... 13
2.2.4 Technologie pro optickou přípojku... 13
2.2.5 Rádiový přístup - obecné informace ... 14
2.2.6 Rádiové místní sítě (WLAN) ... 15
2.2.7 Mobilní rádiová přípojka ... 16
2.2.8 Technologie CDMA... 17
2.2.9 Družicová přípojka... 17
3 Politika pro Vysokorychlostní internet v ČR a EU... 19
3.1 Lisabonský Proces ... 19
3.2 Státní informační a komunikační politika ČR (e-Česko 2006)... 20
3.3 Národní politika pro vysokorychlostní internet v ČR... 21
3.3.1 Základní principy státní podpory... 21
3.3.2 Stát jako regulátor a tvůrce legislativního prostředí ... 22
3.3.3 Stát jako poskytovatel služeb... 22
3.3.4 Stát jako odběratel... 24
3.3.5 Stát jako poskytovatel přímé podpory ... 24
3.3.6 Financování přímé podpory státu... 25
3.3.7 Další opatření na podporu vysokorychlostního přístupu ... 26
3.3.8 Cíle... 27
4 Připojení k internetu v rámci školství ... 28
4.1 Metodický pokyn k zajištění připojení škol k internetu... 28
4.2 Projekt INDOŠ... 28
4.2.1 Termín ukončení projektu... 29
4.2.2 Převod technologií do majetku školy... 30
5 Závěr ... 32
5.1 Pohled koncového uživatele na Národní strategii pro vysokorychlostní internet 32 5.2 Vysokorychlostní internet z pohledu státní organizace ... 34
5.3 Vysokorychlostní přístup... 35
6 Seznam literatury a pramenů: ... 36
7 Seznam použitých zkratek ... 37
8 Grafy ... 38
1 Úvod
Naše společnost se začala ubírat směrem, který požaduje čím dál tím více informací.
V naší současné „informační společnosti“ se informace stávají hlavním předmětem potřebným k našemu jednání. Je otázkou, jaká je nejlepší a nejsnazší cesta, jak se k potřebným informacím včas dostat, a zda je možné tyto informace považovat za relevantní.
Současné podmínky umožňují tyto informace získávat skrze počítačovou síť Internet.
S tím se naskýtají i další problémy, jako jsou počítačová a informační gramotnost a možnost se jednoduše a rychle ke zdrojům informací dostat. Odpovědí na tyto otázky může být vysokorychlostní internet a podpora počítačové a informační gramotnosti vládou a státními institucemi. Jedná se zde o možnosti vytvořit takové prostředí, ve kterém by současní uživatelé mohli bez problému přistupovat k takovým aplikacím a službám, o které mají zájem a které chtějí je využívat. Přitom by mělo být zajištěno, aby nebyli v používání těchto služeb nijak omezováni. V této práci nastíním určité kroky, kterými se naše vláda ve spojení s orgány EU zabývá. Zaměřím se na to, jakými způsoby tuto situaci řeší a zejména pak na dostupnost vysokorychlostního přístupu a podporu počítačové a informační gramotnosti.
Cílem této práce je tedy popsat situaci vysokorychlostního připojení k internetu v České Republice, opatření státu k tomuto problému a vyhodnocení řešení, které navrhuje současná vláda.1
2 Vysokorychlostní internet
Cílem této kapitoly je blíže definovat a specifikovat pojmy, které se v této práci objevují. Dále ukázat možnosti připojení na internet a objasnit vybrané služby, které se používají v rámci vysokorychlostního internetu.
2.1 Základní Pojmy
2.1.1 Informační společnost
V současné době se velmi často setkáváme s pojmem informační společnost. Co vlastně pod tímto pojmem chápeme? Informační společnost je taková „společnost, ve které se informace stávají hlavním produktem nebo podstatou jiných produktů, s vědomím, že úspěch organizace závisí na schopnosti využít informace, přičemž mnoho pracovníků závisí na informacích při výkonu své práce. V praxi jsou informace velmi závislé na počítačových procesech a internetu.”2
To znamená, že pro tuto společnost je typické nejen využívání informačních a komunikačních technologií a jejich rozvoj, ale i změna v uvažování celé společnosti a v jejím chápaní informací.
Tato práce je zaměřena na lidi a jejich využívání moderních technologií, a to nejen ve velkých městech, ale i v odlehlejších částech naší země, jelikož v těchto částech je většinou modernizace pomalejší než ve větších centrech.
2.1.2 Internet
Dalším významným pojmem je internet. Definic tohoto pojmu najdeme mnoho.
Jedna z definic uvádí, že internet je “celosvětová síť počítačů, která umožňuje sdílení a šíření informací mezi místy vzdálenými od akademických a výzkumných institucí, soukromých organizacích, státní agendy a soukromých osob.“3
Bez možnosti přístupu na internet už si dnešní společnost ani nedokážeme představit. Najdeme tam množství nejrůznějších informací. Problémem spíše je, že je těžké najít informace přesné a úplné. Tento problém řeší aspoň částečně různé vyhledavače, např. Google, Seznam atd., které zpřesňují náš dotaz a hledají v internetu
2 Zdroj CSA
3 Zdroj MERCY
vhodné informace a odkazy na ně. V současné době existuje mnoho technologií, které nám umožňují přístup na internet, ať už v odlehlých částech naší země nebo v centrech.
2.1.3 Vysokorychlostní internet
Pojmem vysokorychlostní internet chápeme „širokopásmový přístup k internetu, který umožňuje rychlejší přenos dat v rámci počítačové sítě. Nejčastěji se týká nové generace vysokorychlostních přenosových služeb, určených pro domácnosti a malé podniky. Z tohoto hlediska se tento termín týká obecně přenosové kapacity, která je účastníkům poskytována prostřednictvím vysokorychlostní přípojky.“4
Velikost přenosové rychlosti je však poněkud nejasná. V současné době je hranice přenosové rychlosti, definující širokopásmový přístup, v různých zemích odlišná. V České republice je tato hranice nastavena od 256 kbit/s, přičemž se předpokládá její postupné zvyšování.
2.1.4 WWW
Pod pojmem WWW (World Wide Web) chápe [UTAS] „síť serverů provázaných protokoly, umožňující přístup k milionům hypertextových zdrojů.“5
2.1.5 Digital divide
[ZIVE] uvádí „Digital divide - digitální propast - vzniká tam, kde je propastný rozdíl mezi přístupem k informačním technologiím mezi jednotlivými skupinami obyvatelstva.“6
Tento rozdíl je mezi obyvateli venkova a velkých měst. Zatímco obyvatelé velkých měst mají většinou možnost vybrat si z několika druhů internetového připojení, obyvatelé venkova buď nemají internet vůbec, nebo jsou odkázáni na pomalý a minutově tarifovaný Dial-up. Znamená to, že osoby bez možnosti přístupu k internetu mají o něco horší přístup k aktuálním informacím a moderním technologiím a jsou tak zákonitě v nevýhodě při shánění zaměstnání. Jsou diskriminováni tím, že nemohou získávat další znalosti a zvyšovat si kvalifikaci prostřednictvím elektronické distanční výuky.
4 Zdroj POR
5 Zdroj UTAS
2.1.6 E-learning
Je „doručení vzdělání, tréninku nebo vzdělávacích programů elektronickou cestou.
E-learning zahrnuje použití počítačů nebo elektronických zařízení k zajištění tréninkových a vzdělávacích pomůcek.“7
2.1.7 E-government
Je „rozsah elektronických služeb, které umožňují transakce s veřejným sektorem či voleb nebo zdokonalují interaktivní komunikaci mezi vládou a občany.“8
2.1.8 E-bussiness
„E-business (electronic business) je vedení obchodování prostřednictvím internetu, a to nejen nákup a prodej, ale také služby spojené s obsluhou zákazníků a spoluprací s obchodními partnery.“9
2.1.9 E-health
Podle definice přeložené z [PAY] „umožňuje jak obchodní strategie, tak koncept a e-health umožňuje uživatelům přinést zdravotní informace, produkty, a služby online.
Portály mohou obsahovat všechny zdravotní informace zákazníka, zdravotní plán, pojišťovací kvóty.“
7 Zdroj INT
8 Zdroj CAN
9 Zdroj POW
2.2 Technologie připojení na internet
Vysokorychlostní přístup k internetu lze realizovat pomocí různých technologií, které se vzájemně liší svou charakteristikou a možnostmi využití. V současné době se nejčastěji využívají tyto technologie:
• technologie xDSL
• technologie HFC/kabelové modemy
• technologie PLC
• optické technologie
• FWA technologie WLAN
• technologie CDMA
• technologie pro přístup prostřednictvím družice
Informace o těchto technologiích jsou čerpány z [POR1] a jsou předmětem kapitol 2.2.1.
– 2.2.5.
2.2.1 Obecně o technologiích xDSL
Jde o technologie umožňující zřízení digitální účastnické přípojky (DSL) po běžném telefonním dvoudrátovém vedení. Uživatel tedy může využít svou stávající telefonní přípojku, jejíž ostatní funkce zůstanou zachovány. Ve stejnou dobu lze telefonovat i pracovat na internetu (v případě ADSL a VDSL).
Technologie xDSL využívají dosud nevyužívaná kmitočtová pásma nad 4 kHz, tím dosahují podstatně vyšších přenosových rychlostí. Zatímco u vytáčeného připojení uskutečňovaného pomocí běžného modemu je přenosová rychlost omezena maximálně na 56 kbit/s, prostřednictvím technologie xDSL lze dosáhnout rychlosti až v řádu desítek Mbit/s.
• ADSL
Asymetrická digitální účastnická přípojka ADSL je v současné době nejvyužívanější technologií používanou pro vysokorychlostní přístup k internetu. Umožňuje asymetrický
přenos dat, což znamená, že poskytuje vyšší rychlost směrem k uživateli (downstream) než od něho (upstream).Z tohoto důvodu je tato technologie vhodná tam, kde spíše data přijímáme než odesíláme. Obecně se přenosové rychlosti u ADSL pohybují v řádech několika set kbit/s až po několik Mbit/s.
• SDSL/SHDSL
Symetrická digitální účastnická přípojka SDSL (někdy též označovaná jako SHDSL) poskytuje stejnou rychlost směrem od (upstream) i k uživateli (downstream). To znamená, že tato technologie je vhodná tam, kde podobný objem dat jak přijímáme, tak odesíláme.
• HDSL
Vysokorychlostní digitální účastnická přípojka HDSL umožňuje symetrický i asymetrický přenos dat, tedy různou rychlost připojení směrem k účastníkovi a od něho.
Pro vysokorychlostní připojení k internetu se však HDSL nepoužívá. Jde o technologii vývojově starší (než např. ADSL), která nebyla ani zamýšlena pro koncové uživatele.
HDSL používají především operátoři pro propojování pobočkových ústředen.
• VDSL
Digitální účastnická přípojka s velmi vysokou přenosovou rychlostí VDSL je nejvýkonnější ze všech technologií xDSL. Dovoluje dosahovat přenosových rychlostí až kolem 100Mbit/s. Umožňuje symetrický i asymetrický přenos dat, tedy různou rychlost připojení směrem k účastníkovi a od něho. Pokud je však nasazeno na běžné metalické vedení, je dosah této technologie jen kolem 1 km od ústředny. Aby měla tato služba smysl, musel by tudíž uživatel být velmi blízko ústředny, nebo by muselo být až do jeho bezprostřední blízkosti zavedeno optické vlákno.
• ISDN
Základní přípojka ISDN umožňuje maximální přenosovou rychlost 160kbit/s, nejedná se tedy o vysokorychlostní přístup, který je u nás definován od 256kbit/s výše. Též se nejedná o digitální účastnickou přípojku v plném slova smyslu. Technologie DSL se v tomto případě využívá jen v části přenosového řetězce, který je označován jako digitální úsek základní přípojky ISDN. Výhodou ISDN je, že na jedné lince dovoluje používat více
služeb zároveň (telefon, fax, internet), ovšem v současné době už nelze připojení pomocí ISDN doporučit, především kvůli nízké přenosové rychlosti.
2.2.2 Technologie kabelových modemů/HFC
Sítě kabelové televize byly původně určeny pro jednosměrný přenos obrazových signálů, ale postupně byly modernizovány tak, aby umožňovaly i obousměrný přenos k podpoře hlasové a datové komunikace. Nástup internetu vedl k vývoji kabelových modemů a další modernizaci kabelových systémů tak, aby umožňovaly zřízení vysokorychlostního přístupu ke službám internetu. Současná generace kabelových systémů využívá kombinace optického vlákna a koaxiálního kabelu (Hybrib Fiber Coax, HFC), což umožňuje významné zvýšení výkonnosti a spolehlivosti přípojky kabelové televize. Systémy HFC umožňují přenos analogových signálů ke konvenčním televizním přístrojům i digitálních signálů, které přenáší digitální video programy a obousměrnou datovou i hlasovou komunikaci.V současné době nabízí přenosové rychlosti v rozmezí 256kbit/s až 6Mbit/s. Tato technologie se nadále vyvíjí a v budoucnosti se očekává využití kmitočtového pásma koaxiálního kabelu až do 3 GHz, což umožní významné zvýšení přenosové kapacity v obou směrech přenosu a možnost nabídky širokého spektra symetrických služeb.
2.2.3 Komunikace prostřednictvím přípojky elektrické energie (PLC) Technologie PLC umožňuje realizaci vysokorychlostního přístupu prostřednictvím distribuční soustavy vedení pro přenos elektrické energie. Technologie PLC není úplně vyřešená a její podíl na trhu poskytování vysokorychlostního přístupu k internetu je bezvýznamný. Uplatnění technologie PLC lze předpokládat především v odlehlých oblastech, jejichž připojení pro poskytování širokopásmových služeb je pro kabelové i telefonní operátory příliš nákladné.
2.2.4 Technologie pro optickou přípojku
V současné době převládá optické vlákno jako přenosové medium ve všech částech přenosové infrastruktury, kromě oblasti přístupových sítí, zejména posledního úseku do koncového bodu tzv. poslední míle. Vzhledem k neustále rostoucím požadavkům na přenosovou kapacitu se dá očekávat růst počtu různých objektů (podniků,
organizací či obchodních společností), které budou připojeny přímo optickým vláknem. O zvýšeném zájmu o optické technologie v oblasti přístupových sítí svědčí i vývoj nových technologií jako Gigabitový Ethernet.
• Home Run
Představuje řešení, kde z přístupového bodu vede jedno nebo pár optických vláken ke každému účastníkovi. Toto řešení nezahrnuje sdílení optického vlákna více účastníky, takže vyžaduje vyšší náklady na instalaci, ale s vhodným systémem a koncovým zařízením poskytuje nejvyšší konečnou výkonnost a má nejvyšší flexibilitu.
• Pasivní optické sítě (Passive optical Network, PON)
Představují řešení, kde z ústředny vede jedno optické vlákno k pasivní optické odbočnici, která rozdělí optický signál do požadovaného počtu dílčích směrů. Z optické pasivní odbočnice potom vedou jednotlivá optická vlákna ke každému účastníkovi.
Absence aktivních optických součástek a celková jednoduchost řešení snižuje náklady na realizaci.
• Systémy FTTH s plně aktivními prvky
V úseku mezi ústřednou a účastníkem představují řešení, kde optické vlákno vede z ústředny přes jeden nebo několik vzdálených uzlů, ve kterých jsou signály přepojovány mezi vlákny, která vedou k jednotlivým koncovým bodům. Řešení FTTH s plně aktivními prvky na rozdíl od dvou předcházejících řešení přináší problém s napájením vzdálených přepojovacích bodů, zejména pro zajištění spolehlivosti a zajištění provozu v případě poruchy napájení.
2.2.5 Rádiový přístup - obecné informace
Řešení širokopásmového přístupu k internetu po kabelu využívají většinou již existující infrastrukturu a jsou tedy vhodná především pro vlastníky této infrastruktury.
Rádiový přenos je zajímavý konkrétně pro nové operátory, kteří vstupují na trh telekomunikačních služeb bez vlastní infrastruktury přístupové sítě. Rádiový přístup využívá různé rádiové technologie k nahrazení metalického připojení účastníků v síti poskytovatele služeb. Existuje mnoho akronymů pro využití rádiové technologie pro
aplikace místní přípojky, stejně jako různé aplikace, které vyžadují rozdílné možnosti rádiových technologií k optimalizaci nákladů, výkonnosti a využití kmitočtového spektra.
Schopnost různých rádiových technologií spoluexistovat v rámci jedné geografické oblasti, ve které operují různí poskytovatelé služeb s relativně jednoduchým sdíleným uspořádáním pro společnou infrastrukturu, je jedním z klíčových aspektů, které činí rádiové technologie vhodné pro koncept univerzální přenosové služby. Použití této technologie je vhodné pro oblasti s malou hustotou osídlení, umožňuje rychlou instalaci přístupové sítě s dostatečným pokrytím. Navíc umožňuje i použití mobilních nebo přenosných zařízení. V současné době existuje mnoho systémů, které umožňují připojení domácností a podniků k různým sítím poskytovatelů služeb prostřednictvím rádiového přístupu. Tyto systémy můžeme dělit na pevné rádiové systémy, mobilní rádiové systémy, družicové systémy a rádiové místní sítě.
• Pevná rádiová přípojka (FWA)
Technologie FWA (Fixed Wireless Access, FWA) je obecné označení pro skupinu technologií, které umožňují zřízení pevné rádiové přípojky prostřednictvím obousměrného rádiového spoje. Toto řešení je vhodné pro operátory bez vlastní přístupové infrastruktury, kteří chtějí poskytovat širokopásmový přístup k internetu, zejména v oblastech, kde není možné nebo účelné využívat účastnická vedení. Cílem FWA není podporovat mobilitu koncového účastníka, naopak předpokládá se, že se pohybovat nebude. To je základní rozdíl mezi sítěmi FWA a mobilními sítěmi. Systémy FWA jsou obvykle založeny na struktuře bod - mnohobod (Point-to-Multipoint, P-MP), kde několik účastnických stanic (řádově desítky až stovky) je připojeno k základnové stanici (přímo nebo přes opakovací, translační stanice), která je následně propojena přes páteřní síť k internetu, telefonní sítí nebo k jiné síti. Účastníkům je tak nabízen plný rozsah služeb konkrétní veřejné nebo privátní sítě, ke kterým mají přístup přes standardní uživatelská rozhraní. . Přenosové rychlosti poskytované účastníkům se pohybují v rozsahu 64 kbit/s až desítek Mbit/s. Některé systémy FWA v nižších pásmech (zejména 3,5 GHz) nevyžadují přímou viditelnost (Non-Line-Of-Sight, NLOS), což umožňuje efektivnější pokrytí v hustě obydlených oblastech nebo v oblastech s nepřehledným terénem. Systémy FWA ve vyšších pásmech (nad 10 GHz) vyžadují vždy přímou viditelnost.
2.2.6 Rádiové místní sítě (WLAN)
Technologie pro rádiové místní sítě Wireless Local Area Network, WLAN (známé také jako WiFi), které byly původně vyvinuty pro místní počítačové sítě, se ukázaly i jako vhodný prostředek pro realizaci vysokorychlostního přístupu. WLAN umožňují přístup k internetu prostřednictvím komerčních i komunitních sítí (např. letiště, hotely, nákupní centra, obytné domy), takže mohou být využity jak telekomunikačními operátory, tak podniky, společnostmi nebo skupinami jednotlivců. Systémy WLAN jsou založeny na souboru specifikací, které využívají nelicencované kmitočtové pásmo 2,4 GHz (pásmo ISM) nebo dílčí části kmitočtového pásma 5 GHz. Základní standard 802.11 definuje dva typy zařízení: rádiovou stanici, kterou obvykle představuje karta do počítače, a přístupový bod (hotspot), který je obdobou základnové stanice v buňkových mobilních rádiových systémech. Přístupový bod zprostředkovává přístup do pevné nebo mobilní rádiové telekomunikační sítě.
WLAN umožňuje uživatelům připojení typu Ethernet, při sdílení přenosové kapacity nejčastěji v rozsahu 32 až 2048 kbit/s. V případě využití směrové antény může být účastník vzdálen od přístupového bodu 200 m až 1 km. Výhodou WLAN je využití bezlicenčního pásma 2,4 GHz, snadná a rychlá instalace, nízké náklady, minimální požadavky na údržbu systému. Nevýhodami využití WLAN jsou krátký dosah a vzájemné rušení systémů WLAN ve stejné geografické oblasti a problémy se spolehlivostí a bezpečností komunikace.
2.2.7 Mobilní rádiová přípojka
Mobilní buňkové systémy první a druhé generace (1G a 2G) byly navrhovány především pro hlasové služby. Přenos dat byl považován za službu ne příliš významnou a žádanou z pohledu většinového uživatele. V průběhu devadesátých let minulého století se situace ohledně požadavků uživatelů datových služeb začala měnit. Nárůst podílu datových služeb v pevných sítích, v porovnání s hlasovými službami, se projevil i v nárůstu požadavků uživatelů mobilních sítí. Proto se soustředil vývoj u světových výrobců nejen na mobilní systémy budoucnosti, tj. systémy 3G, které by vyhověly datovými kapacitami požadavkům na přenosy multimediálních informací až do přenosové rychlosti 2 Mbit/s, ale současně se zaměřil také na zdokonalování stávajících mobilních systémů 2G. Rádiová přípojka umožní multimediální komunikaci účastnického zařízení na vyhrazeném rádiovém kanálu přenosovými rychlostmi až do 2 Mbit/s při zprostředkování až šesti aplikací. Přenosová rychlost až 2 Mbit/s platí pro statického
uživatele, pro rychle se pohybující uživatele se skutečná přenosová rychlost snižuje, dynamicky se přizpůsobuje příjmovým podmínkám. Při rychlosti pohybu uživatele 50 až 150 km/hod je použitelná datová přenosová rychlost v rozmezí 64 až 384 kbit/s. Typický poloměr buňky současných sítí se pohybuje v rozmezí 2 až 15 km, v budoucnu se uplatní v místech s velkou hustotou provozu mikro-buňky a piko-buňky s průměrem v řádu desítek až stovek metrů.
V souvislosti s neustálým růstem požadavků na přenosovou kapacitu se již připravuje čtvrtá generace buňkových mobilních sítí (4G), která bude umožňovat přenosové rychlosti v rozsahu 2 až 600 Mbit/s. Předpokládaná typická přenosová rychlost pro statické uživatele bude 10 až 20 Mbit/s a pro mobilní uživatele nejméně 2 Mbit/s.
2.2.8 Technologie CDMA
Technologie CDMA (Code Division Multiple Access) je označení užívané pro vývojovou fázi mobilních buňkových systémů třetí generace (3G). Úplné označení technologie je cdma2000 1X EV-DO a je prvním krokem při přechodu k plné specifikaci IMT 2000 CDMA multi-carrier. Tato technologie byla vyvinuta americkou společností Qualcomm a v ČR byla mobilním operátorem vybrána pro vybudování mobilní datové sítě v kmitočtovém pásmu 450 MHz. Je založena na principu rozprostření kmitočtového spektra obdobně jako UMTS. Uvádí se, že teoretická špičková přenosová rychlost ve směru k uživateli (tj. DL) je 2,4 Mbit/s. V běžném provozu se však v síti dosahuje přenosových rychlostí cca 256 kbit/s (DL) a vyšších, až do 1 Mbit/s, v závislosti na příjmových podmínkách a momentálním zatížení sítě.
2.2.9 Družicová přípojka
Systémy pro realizaci vysokorychlostního přístupu prostřednictvím družice poskytují další alternativu rádiového přístupu. Družicové služby, založené na družicích na geostacionární oběžné dráze (GEostacionary Orbit, GEO), jsou dostupné již mnoho let.
Družicová přípojka přináší významné výhody z hlediska rychlého zavádění a národního pokrytí. Nevýhodou jsou poměrně vysoké náklady a omezená kapacita, zejména pro provoz ve směru od účastníků. Díky dálkovým družicovým spojům, může být přenosové zpoždění vyšší než u ostatních alternativ. To nemusí způsobovat problém pro běžné
aplikace internetu, kterými jsou většinou prohlížení webových stránek a elektronická pošta.
V současné době je přístup k internetu poskytován většinou prostřednictvím různých družic GEO (např. Eutelsat W1 a W3, Astra 1H nebo Galaxy 4), které využívají kanály určené k distribuci digitálního televizního vysílání (Digital Video Broadcasting, DVB). Služby nabízené přes družice GEO mohou poskytovat jednosměrné nebo obousměrné spojení. V případě jednosměrného spojení se pro směr od účastníků využívá např. telefonní modem, GRPS nebo ISDN. Mezi nejpoužívanější technologie pro obousměrný přenos patří Directway a Gilat a v poslední době se začíná využívat technologie DBV-RCS.
Podporované přenosové rychlosti pro koncové uživatele se pohybují od nízko rychlostních kanálů pro jednoho uživatele až po sdílené kanály s přenosovou rychlostí desítek Mbit/s. Přenosové rychlosti mohou být symetrické i asymetrické. Přenosové rychlosti pro síťové operátory a poskytovatele služeb se pohybují v rozsahu 2 Mbit/s až 155 Mbit/s.
Širokopásmový přístup k internetu realizovaný prostřednictvím družice, který v současnosti nabízí nebo plánuje nabízet mnoho společnosti, umožňuje poskytování širokého rozsahu služeb v globálním měřítku. Hlavní výhodou je globální pokrytí, které umožňuje přístup k internetu bez ohledu na místo a čas. Nevýhodou jsou zejména náklady spojené s vybudováním a provozování družicové přístupové infrastruktury. Pokud nebudou mít družicoví provozovatelé dostatečný počet účastníků, aby pokryly své náklady, ceny budou vysoké, což je bude znevýhodňovat v porovnání s ostatními možnostmi přístupu k internetu.
3 Politika pro Vysokorychlostní internet v ČR a EU
Cílem této kapitoly je ukázat postoj a strategie České Republiky a Evropské unie k otázce vysokorychlostního připojení na internet. Charakterizovat cíle této strategie a způsoby dosažení těchto cílů.
3.1 Lisabonský Proces
Na zasedání Evropské rady v březnu 2000 v Lisabonu představitelé států a vlád oficiálně uvedli, že „Evropská unie stojí před rozhodující změnou, která je důsledkem globalizace a vývoje směrem k nové ekonomice založené na znalostech“10, a stanovili pro EU zásadní strategický cíl do roku 2010. EU se má stát „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější světovou ekonomikou založenou na znalostech s kapacitou udržitelného hospodářského rozvoje provázeného vytvářením většího počtu kvalitnějších pracovních míst a větší sociální soudržnosti“11.
Bylo zdůrazněno, že požadavkem není pouze „radikální transformace evropské ekonomiky“, ale i „náročný program modernizace systémů sociálního zabezpečení a vzdělávání“12. Lisabonská strategie se zaměřuje především na vzdělávání a odbornou přípravu v rámci EU a je rozpracována do jednotlivých oblastí zahrnujících zaměstnanost, sociální integraci, výzkum a inovaci, kulturu a mládež, podnikání, informační společnost, hospodářskou politiku a vnitřní trh.
Lisabonská strategie byla vytvořena v důsledku neuspokojivé situace v hospodářské výkonnosti EU. Byly zde zohledněny faktory zvyšující hospodářský růst, především pak s důrazem na lidské zdroje. Oficiálně je uznáváno, „ že investice do této oblasti jsou určujícím faktorem růstu a produktivity, stejně jako investice do kapitálu a vybavení.“13 Podle statistických výpočtů se zvýšení průměrné úrovně vzdělání obyvatelstva o jeden rok projeví pětiprocentním růstem v krátkodobém horizontu a růstem o další 2,5%
v dlouhodobém horizontu. Vzdělávání má však rovněž výrazný pozitivní vliv na zaměstnanost, zdraví, sociální integraci a aktivní občanství.
10-13 Zdroj LIS
Unie pak dává prvořadý význam investicím do vzdělávání a odborné přípravy.
Vzhledem k tomu, že nové výzvy spojené s budováním společnosti a ekonomiky založené na znalostech a využívání informačních technoligií budou v nadcházejících letech nabírat na intenzitě, stává se tato skutečnost ještě relevantnější.
Evropská rada na svém zasedání v březnu roku 2001 ve Stockholmu vztyčila tři strategické záměry v oblasti systémů vzdělávání a odborné přípravy (a 13 konkrétních cílů), které se zaměřují na kvalitu, dostupnost a otevřenost vzdělávání vůči okolnímu světu. V březnu roku 2002 schválila Evropská rada v Barceloně Pracovní program pro dosažení těchto cílů a vyzvala k užší spolupráci v oblasti vysokoškolského vzdělávání a odborné přípravy.
Pracovní program představuje strategický referenční rámec pro tvorbu politik v oblasti vzdělávání a odborné přípravy na úrovni Společenství, pomocí kterého by se evropské systémy vzdělávání a odborné přípravy měly stát
„celosvětovým měřítkem kvality do roku 2010“.
3.2 Státní informační a komunikační politika ČR (e-Česko 2006) Státní informační a komunikační politika (e-Česko 2006) podle [MIC] vychází z dokumentu Státní informační politika – cesta k informační společnosti a je zaměřena na rozvoj informační společnosti do roku 2006. Tento dokument stanovuje 4 prioritní oblasti:
• Dostupné a bezpečné komunikační služby
• Informační vzdělanost
• Moderní veřejné on-line služby
• Dynamické prostředí pro elektronické podnikaní
Dokument tedy pojednává o celé řadě aspektů ovlivňující změny informační společnosti. V tomto dokumentu si stát zadává úkol zamezit vzniku tzv. digital divide, dále pak aktivně podporovat používání elektronického podpisu, řešit problém informační gramotnosti, dotvoření jednotné komunikační infrastruktury veřejné správy tzn.možnosti on-line přístupu k agendám veřejné správy, veřejný přístup k internetu, např.
v knihovnách. A tímto způsobem umožnit občanům efektivně využívat ICT. a dále podporovat jejich rozvoj.
3.3 Národní politika pro vysokorychlostní internet v ČR
V roce 2005 vláda vydala dlouho očekávaný strategický dokument Národní strategie pro vysokorychlostní internet. Tento dokument upravuje postoj vlády k podpoře informační a počítačové gramotnosti a vysokorychlostního připojení na internet.
V následujících kapitolách si uvedeme základní body tohoto dokumentu. Zdrojem je dokument [NBBS].
3.3.1 Základní principy státní podpory
Transformace stávajících veřejných přístupových telekomunikačních sítí na sítě umožňující vysokorychlostní přístup, jakož i budování sítí nových, je dlouhodobý proces.
V zájmu dosažení maximálního a trvalého efektu musí být proto na úrovni státu vyvíjeno úsilí o podporu rozvoje vysokorychlostního přístupu ve městech i na venkově. Jedině tak budou vytvořeny nezbytné podmínky pro rychlé překonání problémů provázejících rozvoj vysokorychlostního připojení. Vláda proto hodlá zahájit cílenou podporu rozvoje vysokorychlostního připojení, přičemž hodlá být v maximální možné míře technologicky neutrální, zejména nepřijímat žádná technologicky závislá a technologicky orientovaná rozhodnutí či doporučení a neupřednostňovat konkrétní technologie.
Vláda vychází z faktu, že trh vysokorychlostního přístupu je v ČR dosud málo rozvinutý. Uspokojivá je situace pouze v oblasti páteřních sítí, kde již existuje dostatek optických i jiných přenosových kapacit. Zde vláda nepovažuje za potřebné iniciovat přímé zásahy státu. Velmi neuspokojivá je však situace v oblasti některých přístupových sítí. Mnohé stávající přístupové sítě pro vysokorychlostní přístup a jeho rozvoj nepostačují či nevyhovují – buď svými technickými parametry, stavem, kvalitou, nebo přímo absencí v konkrétních lokalitách – a jsou brzdou v dosažení vytčených cílů.
Budování nových přístupových sítí je minimální, a to zejména kvůli velké ekonomické a organizační náročnosti jejich výstavby, malé motivaci potenciálních uživatelů, nízké koupěschopnosti obyvatel, nepříznivému investičnímu klimatu a v neposlední řadě neatraktivním cenovým nabídkám tuzemských operátorů i ve srovnání s některými západoevropskými operátory. Za klíčovou považuje vláda nabídku služeb vyžadujících
přístupu jasně ukazuje, že základní podmínkou je existence nabídky služeb a obsahu, která je motivujícím prvkem pro vznik vysokorychlostní infrastruktury. Aktuálně je v ČR dominantním obsahovým prvkem pro využití vysokorychlostního přístupu oblast zábavy a s tím souvisejících služeb. Proto chce vláda roli přímé státní podpory nabídky služeb prioritně směřovat do oblasti vzdělávání, kultury, zdravotnictví a elektronických služeb veřejné správy. Za určitých specifických podmínek pak vláda po přechodnou dobu hodlá podpořit i zvláštní projekty infrastrukturní povahy (metropolitní sítě), a to v případech, kdy splňují zvláštní kritéria.
3.3.2 Stát jako regulátor a tvůrce legislativního prostředí
Vláda nepovažuje za účelné, aby stát přímo zasahoval do aktivit privátních operátorů (pevných i mobilních) v oblasti vysokorychlostního přístupu, včetně budování jejich sítí (přístupových i páteřních), avšak považuje za potřebné, aby se stát v této oblasti aktivně angažoval nepřímo, a to:
• důsledným převzetím a naplňováním nového evropského regulačního rámce elektronických komunikací,
• zlepšováním legislativního prostředí tím, že budou odstraněny nejrůznější legislativní a administrativní překážky, které stojí v cestě rozvoji konkurence v oblasti elektronických komunikací,
• zlepšováním celkového investičního klimatu, které by podporovalo investice privátního sektoru,
• odstraňováním regulace tam, kde regulace není účelná a nepřispívá k rozvoji trhu a ke zlepšování dostupnosti služeb pro koncové uživatele.
3.3.3 Stát jako poskytovatel služeb
Podle [NBBS] má stát v oblasti veřejné správy možnost prostřednictvím svých služeb a e-governmentu významně motivovat občany k využívání internetu, jako je např.
zpřístupnění národního kulturního dědictví multimediálními prostředky, zpřístupnění veřejných registrů, atd. A nejen to. Měl by podporovat i další aktivity informační společnosti, jako jsou e-learning, e-government, e-bussiness a e-health. V souladu s
koncepcí Státní informační a komunikační politiky proto Strategie považuje za potřebné,
„aby stát aktivně rozvíjel služby e-governmentu poskytované státní správou a podporoval také rozvoj služeb poskytovaných samosprávou(zejména obcemi a městy).“14
Do konce roku 2006 by vláda měla umožnit pomocí dálkového přístupu vyřizovat zejména následující agendy:
• základní životní situace
• daňové přiznání a platby daně z příjmů fyzických osob
• žádost o vystavení osobních dokladů (občanský průkaz, cestovní doklad aj.)
• změna adresy on-line a na jednom místě
• žádosti o sociální dávky
• služby související s veřejným zdravotnictvím
• platba sociálního a zdravotního pojištění zaměstnanců
• přiznání a platba daně z příjmů právnických osob
• přiznání a platba daně spotřební
• podávání statistických výkazů
• elektronická celní deklarace
• informační náhled do základních registrů
Dále si klade za cíl do roku 2006 dokončit připojení všech veřejných knihoven na úrovni vysokorychlostního přístupu. V rámci podpory zpřístupňování národního kulturního dědictví bude pokračovat v digitalizaci a následném zpřístupnění dálkovým přístupem sbírek a archiválií Národní knihovny, Památníku národního písemnictví, Národního muzea, Národní galerie atd. Vláda do roku 2006 dokončí rovněž připojení všech škol na úrovni vysokorychlostního přístupu tak, aby bylo účelně využíváno při výukovém procesu na školách a umožnilo rozvíjet vytváření a zpřístupnění výukového obsahu. Na úrovni samosprávy, případně neziskového sektoru, vláda podpoří rozvoj e- governmentových aplikací formou finanční spoluúčasti prostřednictvím dotačního titulu pro rozvoj vysokorychlostního přístupu. Podpora státu bude prioritně směřována na projekty, které budou vyvolávat poptávku po vysokorychlostním přístupu od rozdílných uživatelů, zejména v oblasti zdravotnictví, školství, kultury a vyřizování samosprávných agend. V oblasti legislativy pak vláda umožní zejména elektronické doručování (zákon o doručování) a vytvoří jak právní, tak věcné podmínky pro výměnu dat ve veřejné správě, respektive propojení jednotlivých referenčních registrů veřejné správy.
3.3.4 Stát jako odběratel
Veřejná správa sama využívá vysokorychlostního přístupu na internet, a tím se dostává do role zákazníka. V důsledku této role pak ovlivňuje dění na trhu vysokorychlostního internetu. Intenzivní využívání vysokorychlostního přístupu ve veřejné správě je jedním z výrazných impulsů pro rozvoj trhu, inovaci technologií a vytváření infrastruktury pokrývající celé území státu. “Tato Strategie, v souladu s koncepcí Státní informační a komunikační politiky, proto považuje za potřebné, aby stát svým chováním v roli odběratele (zákazníka) cíleně stimuloval rozvoj trhu a podporoval konkurenci na tomto trhu, zejména prostřednictvím agregování poptávky na trhu. Vláda současně deklaruje, že se míní vyvarovat všech kroků směřujících opačným směrem, včetně udělování jakékoli exkluzivity. Vláda dále deklaruje vůli dosáhnout do roku 2006 stavu, kdy budou všechny státní instituce připojeny vysokorychlostním přístupem k síti internet, a reálně tak budou schopny podstatnou část svých agend spravovat dálkově.
Vláda bude rovněž pokračovat v úpravě legislativy s tím záměrem, aby se elektronická komunikace dostala na úroveň tradiční papírové komunikace a postupně ji začala nahrazovat.“15
3.3.5 Stát jako poskytovatel přímé podpory
Přímá finanční podpora státu se považuje za mimořádný a přechodný nástroj. Její užití je předpokládáno pouze ve dvou oblastech:
1. aktivity iniciujících nabídku přístupu v tzv. problematických oblastech, tedy regionech, kde aktuálně neexistuje tržní nabídka,
2. aktivity iniciujících poptávku, a to podpora rozvoje obsahu a služeb vysokorychlostního přístupu.
Oblast nabídky přístupu se zabývá řešením situace v oblasti přístupových sítí.
Vláda chce podpořit nové přístupové sítě a efektivněji využít stávající. “Přímou podporu budování nových přístupových sítí považuje vláda za vhodnou pouze ve zvláštních případech, a to tam, kde standardní mechanismy trhu dosud nevytvářejí vhodné podmínky a neposkytují dostatečné zdroje pro budování nových sítí.“16 To znamená podporu
15 Zdroj NBBS
16 Zdroj NBBS
projektů přístupových sítí zejména v méně obydlených a méně rozvinutých oblastech ČR.
Jedná se o podporu sítí metropolitního či místního charakteru ve vlastnictví měst a obcí.
V oblasti poptávky chce vláda především pomoci spoluúčastí na projektech na úrovni samosprávy nebo neziskových organizací, a to především v oblasti zdravotnictví, školství, kultury a vyřizování samosprávných agend.
3.3.6 Financování přímé podpory státu
Podstatná část investic na vysokorychlostní připojení se bude týkat soukromého sektoru, podnikatelů z oblasti elektronických komunikací. Avšak pro přímou podporu z veřejných rozpočtů pro projekty metropolitních a místních sítí či lokálních rozvodů a pro projekty podpory obsahu a služeb vláda počítá se dvěma možnými zdroji financování:
• Strukturální fondy,
• a další nástroje EU:
Hlavním finančním nástrojem pro podporu kohezní a regionální politiky je Evropský fond regionálního rozvoje (European Regional Development Fund – ERDF).
Prostředky z tohoto fondu lze čerpat na základě předložených projektů, v souladu s daným operačním programem.
Česká republika připravila pro období 2004–2006 pět operačních programů, přičemž projekty v oblasti informačních a komunikačních technologií (ICT) jsou podporovány zejména v rámci Společného regionálního operačního programu (SROP). Řídícím orgánem SROP je Ministerstvo pro místní rozvoj, přičemž významnou úlohu v jeho implementaci mají kraje, respektive jednotlivé regiony soudržnosti NUTS II. V rámci SROP je pro podporu ICT určeno Opatření – Rozvoj informačních a komunikačních technologií v regionech, na jehož základě je podporováno budování místních a regionálních komunikačních sítí, zřizování míst s veřejným přístupem k internetu (tzv.
PIAP) a zejména pak zavádění vysokorychlostního přístupu ve strukturálně postižených a hospodářsky méně vyvinutých regionech. Dále je možno podporovat i tvorbu nových ICT služeb a aplikací (e-government) pro občany. Příjemci podpory mohou být pouze veřejnoprávní subjekty, tedy obce, kraje, svazky obcí, organizace zřizované či zakládané kraji či obcemi, popřípadě nestátní neziskové organizace. Tyto subjekty musí být zároveň i vlastníky všeho, co bude vybudováno z příspěvků strukturálních fondů, a to minimálně
po dobu následujících pěti let. V rámci projektů podaných v rámci tohoto opatření mohou žadatelé obdržet až 75 % celkových uznatelných nákladů.
Dalšími nástroji EU pro podporu služeb informační společnosti jsou zejména programy IDABC, eTEN a eContent Plus.
Cílem programu IDABC (2005–2009) je identifikovat, podporovat a propagovat rozvoj a vznik přeshraničních služeb e-governmentu, včetně souvisejících interoperabilních elektronických datových sítí, které podporují členské státy a EU v implementaci politik a aktivit EU a poskytují přímé výhody pro podnikatelské subjekty a občany EU při kontaktu s veřejnou správou. Program eTEN (1997–2006) nabízí celou řadu možností především veřejné správě, ale i podnikatelské sféře a neziskovým organizacím. Hlavním cílem je podpora veřejně prospěšných informačních a elektronických služeb. Cílem programu eContent Plus (2005–2008) je usnadnění přístupu k digitálně šířenému obsahu, jeho používání a využívání na úrovni Společenství, zlepšování kvality a zvyšování úrovně nejlepších postupů ve vztahu k digitálně šířenému obsahu, posílení spolupráce mezi subjekty se zájmem na digitálně šířeném obsahu a zvyšování povědomí o něm.
Dotační titul pro rozvoj vysokorychlostního přístupu: Strategie předpokládá, že vláda odsouhlasí zřízení dotačního titulu pro rozvoj vysokorychlostního přístupu, a to v rámci kapitoly č. 338 Ministerstva informatiky (dále jen „dotační titul“). Pravidla jeho fungování budou kompatibilní s pravidly EU pro využití strukturálních fondů, tak aby jej bylo možné využít pro dofinancování. Dotační titul bude naplněn 1 % z výnosu privatizace státního podílu v Českém Telecomu, a.s. Z prostředků tohoto dotačního titulu budou např. spolufinancovány infrastrukturní projekty z oblasti metropolitních a místních sítí, přičemž podmínkou bude vždy finanční spoluúčast regionu (kraje) a realizátora projektu a otevřený přístup operátorů k infrastruktuře. Z dotačního titulu budou dále spolufinancovány projekty z oblasti obsahu a služeb pro vysokorychlostní 14 přístup.
Příspěvek bude moci být čerpán jak na zřízení, tak i na první rok provozu. Prioritně budou podporovány projekty, které budou stimulovat požadavky na vysokorychlostní přístup rozdílných uživatelů (např. zdravotnictví, školství, samosprávné orgány, komerční subjekty apod.) v konkrétních územích a které budou zajišťovat vyšší ekonomický efekt investic.
3.3.7 Další opatření na podporu vysokorychlostního přístupu
Ministerstvo informatiky založilo odborné Fórum pro vysokorychlostní přístup, které se bude podrobněji a na expertní úrovni zabývat otázkami vysokorychlostního přístupu, jeho rozvoje a podpory. Fórum bude poradním orgánem MI ČR. Dále na platformě Portálu veřejné správy bude vytvořen Národní vysokorychlostní server, zaměřený zejména na osvětu a informování všech zainteresovaných stran, monitorování, benchmarking atd.
3.3.8 Cíle
Hlavním cílem Strategie je dosáhnout toho, aby se ČR dostala nejpozději do roku 2010 na úroveň využití vysokorychlostního přístupu v cca 50 % populace.
4 Připojení k internetu v rámci školství
Základním kamenem pro zvyšování počítačové a informační gramotnosti je zařazení takových předmětů do osnov vzdělaní, které tuto gramotnost podporují. Klíčovým bodem pro zajištění této gramotnosti je možnost přístupu na internet bez omezení v rámci školství. V této kapitole uvádím některé zásadní kroky podniknuté s tímto záměrem.
4.1 Metodický pokyn k zajištění připojení škol k internetu
15. října 2004 byl podepsán metodický pokyn v rámci projektu SIPVZ , který řeší připojení nevybavených škol k internetu. Počítá se zde s dotační podporou škol.
Metodický pokyn zajišťuje připojení dosud nevybavených škol k internetu dvěma způsoby.
• Jednak nabízí školám připojení v rámci dodávky komunikačních služeb pro orgány veřejné správy zajišťované společností Český Telecom.
• Pokud toto řešení z nějakého důvodu škole nevyhovuje, má tato možnost požádat o přidělení účelové dotace na zajištění připojení k internetu. Výše dotace odpovídá ekvivalentní roční částce placené za tuto službu společnosti Český Telecom.17
4.2 Projekt INDOŠ
Projekt INDOŠ (internet do škol) je součástí vládních podpůrných opatření, realizovaných v rámci první etapy programu Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ) . Od roku 2001 se jej účastní cca 3620 škol, vybraných Ministerstvem školství.
Realizátor projektu, jsou dva hlavní dodavatelé společnosti AutoCont On Line, a.s. a Český Telecom, a.s.Tito dodavatelé se zavázali dle smlouvy k zajištění následujících služeb:
• vybudování počítačové sítě LAN na škole;
17Zdroj [ZKOL]
• využívání výpočetní techniky, tj. zejména serveru, žákovských počítačů, učitelského počítače, tiskárny a dalších aktivních prvků počítačové sítě; součástí využívání/pronájmu je i záruční servis zmíněných počítačů a technologií;
• možnost legálně využívat programové vybavení na zmíněném serveru a počítačových stanicích; d) připojení sítě na Internet, prostřednictvím uzavřené školské sítě, provozované společností Český Telecom, a.s.;
• služby vzdálené správy počítačové sítě v jednotlivých školách prostřednictvím dohledového centra včetně centrální pomoci při řešení závad a problémů prostřednictvím hotline, dále zajištění ochrany počítačů a sítě před napadením viry či útokem z internetu;
• metodická podpora ICTK správců učeben.
Tyto školy zařazeny do projektu, bylo podle jejich velikosti do tří kategorií A, C a E. Pro každou kategorii pak byla vytvořena modelová architektura dodávané učebny, a to:
• škola typu A: 3 žákovské a 1 učitelský počítač;
• škola typu C: 6 žákovských počítačů, 1 učitelský počítač a server;
• školy typu E: 10 žákovských počítačů, 1 učitelský počítač a server.
V rámci integrace mohly školy připojit ke spravované technice i další výpočetní techniku školy. Zatímco pro malé školy představuje výpočetní technika, dodaná v rámci projektu, většinou veškeré počítačové vybavení školy, velká část škol (zejména typu C a E) využívá vedle těchto technologií i výpočetní techniku vlastní, kterou neintegrovala do projektem dodávaných služeb. Podobně je to i s dodaným připojením školy na internet.
Standardní služby generálního dodavatele jsou na základě smlouvy hrazeny přímo Ministerstvem školství a pro školy jsou bezplatné. Vztah mezi jednotlivými školami a generálním dodavatelem je upraven prováděcími smlouvami.
4.2.1 Termín ukončení projektu
Na základě smlouvy mezi MŠMT a dodavateli a z nich odvozených prováděcích smluv s jednotlivými školami bylo poskytování zmíněných služeb časově omezeno na 3 roky od doby, kdy byla výpočetní technika na příslušné škole generálním dodavatelem zprovozněna. Tím pádem se poskytování služeb mělo postupně v období od března do
listopadu 2005 ukončovalo na jednotlivých školách. Obě smluvní strany, tj. MŠMT i generální dodavatel, však došly k názoru, že v zájmu bezproblémového ukončení projektu a v zájmu hladkého přechodu škol na standardní "poprojektový" způsob zajištění provozu výpočetní techniky, není postupné ukončování vhodné. Mimo jiné z tohoto důvodu podepsaly obě strany smluvní dodatky, na jejichž základě se projekt Internet do škol na všech školách ukončuje k 31. srpnu 2005.
Kromě jiného rovněž MŠMT prosadilo do smluvních ujednání závazek společnosti AutoCont On Line, a.s. připravit pro školy a samostatně předložit alternativní nabídky smluvního řešení provozu po ukončení projektu. Rozhodnutí o tom, zda ta či ona škola tuto nabídku využije, však ponechalo opět zcela na rozhodnutí ředitelů jednotlivých škol.
Na základě rámcové smlouvy uzavřené mezi českým státem zastoupeným Ministerstvem informatiky ČR a společností Český Telecom a.s., „bude školám zajištěno z MŠMT centrálně hrazené připojení škol na internet společností Český Telecom, a to v rámci jím provozovaného intranetu veřejné správy.“
4.2.2 Převod technologií do majetku školy Současná situace vypadá asi takto:
A. „Na škole byla instalována v počítačové učebně síť, čímž jsou míněny tzv. pasivní prvky sítě. Lidově řečeno se jedná o rozvody ve zdech a zásuvky. Vzhledem k tomu, že se jedná o součást budovy školy, byla tato síť převedena ihned po její instalaci do majetku vlastníka budovy, tj. většinou školy či jejího zřizovatele. Ukončení projektu se tedy této položky netýká.
B. Škola byla vybavena určitým množstvím počítačů (podle velikosti školy byly školy rozděleny na tzv. kategorie A, C, E); jeden z těchto počítačů je vždy učitelský, zbylé jsou počítače žákovské. Tato technika byla škole dána do nájmu. Jejím vlastníkem je nyní společnost AutoCont On Line, a.s.
C. Škola dále dostala do užívání jako součást počítačové učebny 1. server (netýká se škol typu A, které server nemají), 2. záložní energetický zdroj (tzv. UPSka),
3. tiskárnu
4. síťový rozbočovač (tzv. hub či switch).
Tato zařízení jsou rovněž ve vlastnictví společnosti AutoCont On Line, a.s.
D. Posledním zařízením, které škola využívá je tzv. router, který zajišťuje vnější komunikaci školní sítě s internetem. Je ve vlastnictví Českého Telecomu, a.s.
Podle smluvních ujednání mezi MŠMT a společností AutoCont On Line, a.s. přejdou do vlastnictví škol technologie, uvedené pod body B a C(4).“
Nad rámec smluvních ujednání však AutoCont On Line zajistí na základě žádosti školy rovněž převod všech zbývajících technologií, tedy serveru, tiskárny a záložního zdroje. Převod všech těchto technologií do majetku školy bude mít formu prodeje za symbolickou částku 1 Kč.18
5 Závěr
5.1 Pohled koncového uživatele na Národní strategii pro vysokorychlostní internet
Koncový uživatel na dokument Ministerstva informatiky (MI ČR) "Národní politiky pro vysokorychlostní přístup" shlíží poněkud skepticky. Už samotná definice vysokorychlostního internetu v pojetí [NBBS] předpokládá rychlost připojení na hranici 256 kbit/s. Tato rychlost by tedy neměla uživatele omezovat v přístupu k poskytovaným zdrojů a službám 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Ve skutečnosti však tato rychlost nepostačuje běžnému uživateli ani k některým základním operacím, jako je například stažení servisních balíčků od Microsoftu a další současné bezproblémové práci s internetem. Naprosto nedostačující je tato rychlost také například pro sledování televize nebo filmů.
Další zásadní problém internetového připojení představuje vedle jeho nedostupnosti z hlediska geografického, i nedostupnost z hlediska cenového. Je zde nepříznivý poměr mezi cenou přístupu a kupní silou obyvatelstva.
Tyto problémy MI ČR správně identifikuje, bohužel však nenabízí potřebná řešení.
Z toho usuzuji, že v dokumentu [NBBS] chybí zásadní body řešení problémů v otázkách vysokorychlostního přístupu.
Národní strategie podpory vysokorychlostního připojení má být podle MI ČR založena na podpoře budování nových přístupových sítí - hlavně metropolitních a sítí místních rozvodů.. Přitom stačí poměrně málo - zajistit širokou dostupnost xDSL technologií.
MI ČR rovněž tvrdí, že stát je významným poskytovatelem služeb v oblasti e- governmentu, které mají velký potenciál motivovat občany k využívání internetu .
Podíváme-li se však na portál VS, musíme předpokládat, že jeho nepřehlednost a velikost uživatele spíše odradí než motivuje.
MI ČR ve svém návrhu dále uvádí "konkrétní" opatření - Fórum pro vysokorychlostní přístup a Národní vysokorychlostní server. Konkrétnost, těchto opatření je však nanejvýš sporná. Myslím, že MI ČR by se spíše mělo věnovat podpoře vytváření obsahu a služeb pro vysokorychlostní internet. Hlavními body, kterými by se měla [NBBS] podle mého názoru zabývat jsou:
• Lépe vymezit pojem „vysokorychlostní internet“
• Omezit aktivní podporu státu na vytváření metropolitní infrastruktury a péči o ni pak svěřit soukromému sektoru, pro nějž bude její udržování dále komerčně výhodné.
• Státní infrastrukturu aktivně soustředit na koncové připojení a na oblasti mimo centra.
• Naplnit spíše obsah a služby pro širokopásmové připojení – tzn. motivovat uživatele k pořízení vysokorychlostního internetu.
• Zvýšit spodní hranici min na 1 Mbit/s a podporovat technologie xDSL.
V závěru bych rád poznamenal, že MI ČR v tomto dokumentu jistě dobře identifikuje problémy, které se týkají zavádění vysokorychlostního internetu, avšak hlavním nedostatkem [NBBS] je, že nevymezuje konkrétní kroky a základní přístupy vlády, jak v úvodu tohoto dokumentu deklaruje. Z tohoto důvodu bych doporučoval její přepracování, a to hlavně v otázce konkrétních kroků řešení. Na co se vlastně MI ČR spoléhá? Na kabelové rozvody ne, XDSL také odsuzuje, na základě negativních zkušeností, ale podle mého názoru jsou připojení XDSL jednou z nejrychlejších a i relativně spolehlivých řešení pro efektivní rozšíření připojení k vysokorychlostnímu internetu.
V dokumentu je několikrát zdůrazňován komunitní model a komunitní sítě. Skutečně si ministerstvo myslí, že vysokorychlostní internet bude v republice rozšířen díky komunitním sítím? Nebo si opravdu myslí, že bude poskytnut díky "očekávanému nástupu mobilních sítí třetí generace"? Ten měl dle MI ČR přijít na počátku roku 2006 - a nelze nedodat, že se jednalo jenom o zbožné přání. Dá se totiž jen stěží očekávat, že k němu dojde dříve než v letech 2008 až 2010.
Paradoxně ve dvou řádcích nakonec zjistíte, že MI ČR za perspektivní řešení považuje metalické sítě "a v největší míře pak sítě optické" - To je přinejmenším poněkud zvláštní.
Proč by se "národní" politika měla zajímat o technické řešení, které je ve skutečnosti plně v rukou komerčního sektoru? Stát přece není tím, kdo má po republice vybudované páteřní sítě ani dostatečně kapacitní místní rozvody. Vláda by se měla především zajímat o obsahovou stránku internetu.
5.2 Vysokorychlostní internet z pohledu státní organizace
Státní organizace se na základě dokumentu [NBBS] a s podporou ministerstva informatiky snaží většinu agend vyřizovat elektronickou cestou (obsahová náplň internetu). To samozřejmě klade i velký důraz na informační a počítačovou gramotnost úředníků. Zde se logicky objevuje mnoho problémů se zastaralou byrokracií, která nechce přijímat nové změny, které nastaly v důsledku zavádění vysokorychlostního internetu, jako je právě vyřizovaní jejich agend prostřednictvím ICT. V tomto ohledu si myslím, že státní politika pro vysokorychlostní internet nezvažuje administrativní schopnosti svých starších úředníků a dostatečně nepodporuje jejich aklimatizaci na nové prostředí. To znamená, že v mnoha ohledech tito úředníci mohou snahu ministerstva informatiky o zrychlení práce úřadu skrze vysokorychlostní internet zpomalovat. V tomto ohledu si myslím, že stát by měl významněji podporovat školení v oblasti informačních a komunikačních technologií a neméně se soustředit i na dostatečnou motivaci svých zaměstnanců, aby se rychleji a s menšími problémy začlenili do projektu vysokorychlostního internetu a z něho vyplívajících služeb.
Podpora e-governmentu je součástí Národní strategie pro vysokorychlostní internet a měla by umožnit rychlejší práci úřadů, snížení počtu pracovníků byrokracie a tím i snížení nákladů v rámci veřejného sektoru. Zjednodušení práce úřadů skrze benefity vysokorychlostního internetu neznamená pak jen ušetření nákladů v rámci veřejné správy, nýbrž i pro ostatní veřejnost.
5.3 Vysokorychlostní přístup
Vysokorychlostní přístup k internetu tak otevírá novou dimenzi, jejíž dosah a přínos ještě nedokážeme popsat a docenit. Do jisté míry jsme tedy v podobné situaci jako naši předkové, když budovali dopravní infrastruktury, kdy ještě nebylo možné odhadnout, jak velký to bude přínos pro rozvoj společnosti. Vysokorychlostní internet poskytuje mnoho možností, jak ulehčit práci, a to jak v oblasti veřejné správy poskytováním nejrůznějších služeb, tak i ve vzdělávání tím, že je možné se kdykoliv obohatit informacemi skrze vysokorychlostní připojení. Širší využívání vysokorychlostního internetu tak umožňuje zvyšování úrovně dovedností a znalostí, které usnadní zapojení občanů do společnosti a učiní je konkurenceschopnějšími např. při hledání zaměstnání. Vysokorychlostní přístup k internetu obohacuje i naši mládež v efektivnějším využívání času a interaktivním jednání.
Vysokorychlostní internet nyní zasahuje do všech oblastí, ve kterých se pohybujeme, ať už mluvíme o dopravě, obchodu a podnikaní, péči o zdraví apod. Přínosy vysokorychlostního internetu ale nespočívají jen v efektivnějším vykonávání činností, které by bylo možné vykonávat i bez něj, ale zejména v tom, že umožní vykonávat dosavadní činnosti zcela novým způsobem, který by jinak nebyl možný. To je hlavní přínos vysokorychlostního internetu - nezávislost činností na čase i prostoru. S rozvojem naší společnosti bude vysokorychlostní internet a služby poskytované skrze něj stále významnější a je jen na nás, jak se přizpůsobíme okolnímu světu a vyrovnáme se se změnami, které nám mohou přinést nejen materiální prospěch, ale i širší rozhled.
6 Seznam literatury a pramenů:
CAN-www.canterbury.gov.uk/cgi-bin/buildpage.pl [13.4.2006]
CSA- www.csa.com/hottopics/internet/gloss.php [13.4.2006]
CSU – http://www.czso.cz/ (český statistický úřad) [13.4.2006]
EUK-http://ec.europa.eu/index_en.htm/(Komise EU) [13.4.2006]
INDOS – http://www.indos.cz/a.asp?a=2002228 [14.1.2005]
INT-www.intelera.com/glossary.htm [13.4.2006]
INPV-http://www.internetprovsechny.cz/internet-v-cislech.php [20.4.2006]
LIS- http://et2010.cz/dokumenty/1128896345.pdf [13.4.2006]
MERCY -www.mercy.edu/libraries/libraryvocabularySGN904.htm [13.4.2006]
MIC-http://www.micr.cz/scripts/detail.php?id=275 [16.4.2006]
NBBS- http://www.micr.cz/files/2060/NBBS.pdf [13.4.2006]
PAY-www.payorid.com/glossary.asp [13.4.2006]
POR-http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/696/_s.155/9318?ks=1425&docid=2216
[16.4.2006]
POR1 -http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/696/_s.155/9332?ks=1426 [15.4.2006]
POW-www.powernet.co.uk/client/general/glossary.shtml [13.4.2006]
UIV- http://www.uiv.cz [13.4.2006]
UTAS-www.utas.edu.au/library/etutor/main/webzglos.htm [13.4.2006]
ZIVE-http://www.zive.cz/h/Uzivatel/Ar.asp?ARI=110014&CAI=2114 [26.3.2003]
ZKOL-http://www.zkola.cz/ [1.2.2005]
7 Seznam použitých zkratek
3G 3.- generace rádiových mobilních systémů
3GPP- 3rd Generation Partnership Project (UMTS) partnerský projekt – mobilní systémy třetí generace
3GPP2- 3rd Generation Partnership Project 2 (cdma2000)
ADSL – Asymmetric Digital Subscriber Line (asymetrická digitální účastnická přípojka) CATV – Cable Television (kabelová televize)
CDMA – mobilní přístup využívající technologii Code Division Multiple Access (vícenásobný přístup s kódovým dělením)
EDGE – Enhanced Data rates for GSM Evolution (zdokonalení datových přenosů pro rozvoj GSM)
ERDF-European Regional Development Fund
ETHERNET-Nespojovaný lokální komunikační systém s mnohonásobným přístupem, který reaguje na signál nosné a detekuje kolize. Délka paketu 64-1518 bajtů, šířka pásma 10 Mb/s
ETSI-European Telecommunications Standards Institute Evropský institut pro telekomunikační normy
EU-European Union Evropská unie
WiFi – Wireless Fidelity (věrnost rádiovému přenosu) FTTH -Fiber To The Home
FWA – Fixed Wireless Access (pevný rádiový přístup) HFC -Hybrid Fiber Coax
ICT – informační a komunikační technologie MI ČR – ministerstvo informatiky
SIPVZ – statní informační politika ve vzdělávání
VDSL - Very high speed Digital Subscriber Line digitální účastnická přípojka s velmi vysokou přenosovou rychlostí
8 Grafy
Obr. 1 Připojení domácností k internetu ve vybraných zemích EU.
Na tomto grafu můžeme vidět, že největší procento připojení má Nizozemí s téměř 80 % domácností připojených na internet, z toho tvoří něco přes 50 % vysokorychlostní internet. Česká republika je na tom o mnoho hůře, počet domácností na připojených na internet nedosahuje ani 20%, z toho vysokorychlostní internet tvoří asi 5%.19
19 Zdroj INPV
Obr. 2 Průměrné procento žáků na školách užívajících internet k výuce
Na tomto grafu můžeme vidět, že plných 100 % škol využívá internet pouze v Singapuru a na Islandě. Česká Republika se pak pohybuje kolem 30% u základních škol a kolem 70% u středních škol.20
* : Země nedodržela všechna výběrová kritéria.
Pokud sloupec chybí, nejsou data k dispozici.
Obr.3 Procento ůživatelů interentu v 1. čtvrtletí 2005, dle pohlaví, věku a vzdělání Na grafu můžeme vidět, že internet je nejvíce využíván vysokoškoláky a obyvateli mezi 15 -24 lety věku. 21
*bez studentů SŠ
20 Zdroj UIV
Obr.4 Současná situace v počtu širokopásmových přípojek na 100 obyvatel v členských státech EU-1522
22 Zdroj EUK
