Pohybové neboli ortopedické vady dělíme

Pohybové neboli ortopedické vady dělíme

Vrozené (včetně dědičných)

Získan

Podle postižené é

části těla

Centrální a periferní obrny -

centrální (mozek a mícha)

periferní (obvodové nervstvo)

parézy (částečné ochrnutí)

plegie (úplné ochrnutí)

mputac e

Deformace - vrozené

nebo získané vady,

(nesprávný tvar některé

části těla)

Mozková obrna

Původní český název → DMO - neurolog Ivan Lesný roku 1959 V anglicky mluvicích zemích lékaři přijali v roce 1937 termín cerebral

palsy .

https://www.youtube.com/watch?v=_n6rCmte6vE

Mozková obrna (MO), dříve dětská mozková obrna (DMO)

 centrální onemocnění

 vznik před narozením (prenatální), při porodu (perinatální) nebo

těsně po něm (postnatální)

 typická je tělesná neobratnost (jemná motorika)

 nerovnoměrný vývoj

 zvýšená pohyblivost a neklid

 nesoustředěnost, těkavost

 překotné a impulzivní reakce

 střídání nálad a výkyvy v duševní výkonnosti

 opožděný vývoj řeči a řečové vady

 není dědičná, nakažlivá ani progresivní (nezhoršuje se s věkem)

 různý stupeň postižení: od mírné “neohrabanosti” až po úplnou

Formy

Spastická Hemiparetická

DMO

HK, která bývá ohnuta v lokti, zatímco DK

napjata - došlapuje na špičku, IQ dle

postižené hemisféry Diparetic

ká

většinou DKK, nůžkovitá chůze (po špičkách,

kolena se třou o sebe), chůze - pokrčená

kolena, IQ dobré

Kvadruparetická všechny 4 končetiny, IQ spíše nedobré

Tetraplegická Nespastická

Hypotonická

Pohybová chudost, výraznější bývá na DKK,

u kojenců a kolem 3. roku věku se většinou

mění ve formu spastickou nebo

dyskinetickou, mentální retardace,

↓ svalové napětí

Dyskinetic ká

Mozečkov á

nepotlačitelné mimovolné a bezděčné pohyby

vyskytuje se vzácně, ↓ svalového napětí,

poruchy koordinace, vede k těžkému

postižení pohybu a zpravidla i intelektu

Pohyb -

zvláštnosti

 o požděný/změněný motorický vývoj dysfunkce svalů hlavy a trupu může ovlivňovat pohybové vzorce

 vyšší a časnější únavnost - horší mechanická účinnost, vyšší energetický výdej

 komunikace může být problém, pokud je přítomna porucha řeči a mentální postižení

 léky mohou mít vliv na výuku, výkon (snížení pozornosti, tepelné tolerance, svalová slabost)

 doporučeny spíše aerobní aktivity (mírně snížené pH - méně záchvatů)

 výhody cvičení : psychosociální + zvýšení síly, rozsahu

pohybu, svalové rovnováhy, sebeobsluhy a nezávislosti

Pohybové aktivity - speciality

vývojová a „zdravotní“ cvičení by měla být součástí programů (funkční hybnost, protahování, relaxace,

koordinace, rovnováha), pracovat na svalové dysbalanci - zejm. svalovém tonu

 opatrné, pomalé protahování - po předchozím předehřátí

 snižování spasticity - stimulace antagonistů (např.

kartáčováním), rotacemi trupu, v teplém prostředí

 pohyby velkých svalových skupin (hrubá motorika)

 pozor na zvyšování spasticity

 diagonální pohyby - mohou být výhodné pro harmonickou svalovou činnost

 aktivity zaměřovat podle druhu postižení -

individualita zde platí ještě více...

Deforma

Deformity páteře/ vady páteře

ce

Rovina frontální (čelní) – boční vychýlení ze středové roviny, skoliotické držení,

skoliózy (2,5% dětí), vznik často v pubertě

Rovina sagitální (předozadní) - zvýšení nebo snížení zakřivení, častější je nadměrné

zakřivení (hyperkyfóza, hyperlordóza, plochá záda)

Příčiny: choroby HCD, déletrvající onemocnění – svalové ochabnutí, onemocnění

páteře, nesprávné návyky, jednostranné zatěžování

 Dětská „kyfóza“ - kulatá záda, charakteristická pro školní věk, ztížené dýchání u

chronické rýmy, neprůchodnost nosu (adenoidní vegetace), hrudník zůstává ve

výdechovém postavení, u dětí se smyslovými vady, typické vadné držení těla

unaveného dítěte (hyperlordóza krční páteře, oslabené břišní svaly) → ZTV event.

LTV

 Hyperlordóza - zvětšení bederní lordózy, někdy je příčinou vrozená vada obratlů,

ochablé břišní a hýžďové svaly

 Plochá záda - dítě nemá fyziologické zakřivení páteře, rodinná anamnéza, oslabené

svalstvo, staticky špatné, posilování svalů, cviky na prohloubení fyziologické

křivky páteře

Deforma ce

Skolióza - deformita páteře, trvalé vychýlení páteře ve frontální rovině

(nad 10 stupňů), v sagitální (změny fyziologické lordózy a kyfózy) a

transverzální rovině

 velikost deformity se hodnotí na RTG metodou podle Cobba

 rotace obratlových těl, nerovnoměrné zatížení svalových skupin,

bolest, spojena s tlakem na vnitřní orgány.

 nejvíce patrná je deformita při Adamsově testu (test kulatého

předklonu), kdy je patrný hrb v Th oblasti a vytváří se tzv.

paravertebrální prominence.

 skolióza se z medicínského hlediska dělí na několik druhů podle

stupně zakřivení či vychýlení páteře

 léčba - multidisciplinární přístup ve spolupráci odborníků - pediatrie,

fyzioterapie, radiologie a ortopedie.

 skoliózy do 20 stupňů - pravidelná RHB, mezi 20 - 40 stupni - nošení

speciálního korzetu, křivky nad 40 stupňů - operační

léčba

Nejčastější vady dolních končetin

Vývojová dysplazie kyčelního kloubu (VDK)

- vývojová vada - častěji dívky Rozděle

ní: dysplazie jamky kyčelního kloubu

 decentrace hlavice

 kloubní hypermobilita (nestabilita kyčelního kloubu)

 kombinaci všech těchto poruch

 prevalence (výskyt) - nejvíce v zemích střední Evropy → důležitá prevence a

v prvních týdnech po narození se provádí kontroly → včas se zjistí abnormality

Příčina vzniku:

 genetická predispozice (zvyšuje riziko jejího vzniku)

 poloha plodu v děloze (poloha koncem pánevním)

 vyšší porodní hmotnost dítěte, malé množství plodové vody

 může mít vliv - předčasný porod nebo porod císařským řezem (prokázané to nebylo)

Diagnostika dysplazie kyčelního kloubu

Klinické vyšetření

 Ortoped – vyšetření pohledem, pohmatem, přítomnost

tzv. luxačních a repozičních fenoménů

V dnešní době hlavní Dg metoda - UZV (screening)

 Posuzuje zrání kyčelního kloubu

Vyšetření „trojího síta“ - tři kontroly u ortopeda

 První kontrola - v porodnici (klinické vyšetření event. UZV)

 Druhá kontrola u novorozenců - po propuštění

z porodnice v 6. až 9. týdnu – UZV

 Třetí kontrola - ve 12. až 16. týdnu

- UZV

Léčba dysplazie kyčelního kloubu

 Široké balení → balení dítěte do cca tří látkových plen, aby se dosáhlo správného

abdukčního postavení (ve zdravotních prodejnách ortopedické kalhotky – fixace plen)

 Frejkova peřinka – abdukční pomůcka

 Wágnerovy látkové punčošky - méně používané

 Pavlíkovy třmeny - na doporučení lékaře - dítě nosí asi od 6.

týdne po dobu 3 až 4měsíc

 Úplné či částečné vykloubení (ambulantně se nezdařilo stabilizovat ů hlavici v jamce) →

hospitalizace dítěte s matkou - trakční léčba pomocí tahové síly (několik týdnů), pokud

nic nepomáhá → operace

VDK je považována za preartrózu kyčelního kloubu → dříve pokud byla v anamnéze

vývojová dysplazie kyčle, tak byl jedinec odkázán v budoucnu na Totální endoprotézu kyčle

Díky trojímu sítu ortopedických kontrol → časné Dg a léčbě VDK

prevence degenerativních změn kyčle → prognóza velmi dobrá a v budoucnu je vysoké

šance na úplné uzdravení bez trvalých následků

Perthesova choroba

 Dětské osteochondropatie - onemocnění dětského věku, postižena je

hlavice stehenní kosti – porucha prokrvení a výživy hlavice a její

následné odumření

 Častěji u chlapců, 4 – 7 let, prokazatelné na RTG snímku

 Bolesti ve stehně, dlouhodobé onemocnění

 Odbourání odumřelé struktury a vytvoření nové

 Přestavba u neléčených dětí trvá až 7 let, dochází k těžkým

deformacím kyčelního kloubu, omezení hybnosti, poruchy růstu,

zkrácení končetiny, kulhání, vychýlení páteře

 Příčina: úraz, opakovaná traumata, metabolické a konstituční faktory,

etiologie není známa

 1. stadium – lehké omezení pohyblivosti, bolestivost lokalizovaná do

kolena

 Stadium hojení – až 2 roky, osifikace, pokud došlo k deformaci je

hlavice trvale poškozena

 Léčba: cca 12 měsíců, klid na lůžku,

rehabilitace, odlehčení

Další vady dolních končetin

Valgozita a varozita dolních končetin

 U kojenců – varozita (nohy do O)

 Od 2 let – valgozita (nohy do X) – cca v šesti letech

vyrovnání

Plochá noha – nejčastější deformita nohy, vrozená jen

vzácně, nejčastěji způsobena volností vazivového aparátu a

svalovou slabostí, bývá oboustranná

 Lehčí stupně nemusí působit potíže, v pozdějším věku

bývá provázena celkovou poruchou pohybového aparátu

 Léčba: speciální cvičení k posílení svalstva, vložky při

větších deformitách (nesmí být sériové)

Revmatická onemocnění u dětí a mládeže

Revmatické choroby - chronická, zánětlivá onemocnění charakterizovaná celkovým autoimunitním postižením

různých orgánů

Příčina - genetická predispozice, spouštěcí mechanismy autoimunitního

děje -faktory zevního prostředí (některé infekce, vakcinace, léky a UV

záření)

Juvenilní idiopatická artritida (JIA) - nejčastější dětská revmatickou

choroba - postihuje především pohybový aparát

Projevy - bolesti, otoky a omezení hybnosti kloubů, někdy doprovázené

únavou, febriliemi a mimokloubními manifestacemi, postupně dochází k

různému stupni poruchy funkce kloubů a páteře

Formy juvenilní revmatoidní artritidy

Formy JIA

Systémová forma (Stillova nemoc) - nejzávažnější forma JIA, především

děti v předškolním věku, může postihovat kterékoli klouby, průběh -

variabilní od úplného zklidnění příznaků až po těžce probíhající destruktivní

artritidu, doprovázenou poruchou růstu a osteoporózou

Oligoartikulární forma - nejčastější typ JIA - postižení 1–4 kloubů,

kloubní postižení nebývá závažné

Polyartritikulární forma - buď séronegativní (s negativním revmatoidním

faktorem), začínající u dětí předškolního věku, nebo séropozitivní (s

pozitivním revmatoidním faktorem), postihující nejčastěji starší děvčata,

séropozitivní forma - závažnější průběh s trvale aktivní destruktivní

artritidou

Artritida s entezitidou (záněty úponů) - především u starších chlapců,

bývá přítomen antigen HLAB27, postižení kloubů dolních končetin

(závažné je postižení kyčlí), projevy - záněty úponů (zánět úponu Achillovy

šlachy a plantární fascie), v dospělém věku rozvoj

ankylozující spondylitidy

Použitá literatura

ČADOVÁ, E. a kol. Metodika práce se žákem s tělesným postižením a zdravotním

znevýhodněním. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012.

107 s. ISBN 978- 80-244-3308-0.

VALENTA, M. a kol. Přehled speciální pedagogiky: rámcové kompendium oboru.

Praha: Portál s.r.o., 2014. 269 s. ISBN 978-80-262-0602-6.

KUDLÁČEK, M. a kol. Aplikované pohybové aktivity osob s tělesným postižením.

Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. 91 s. ISBN 978- 80-244-3928-9.

ZIKL, P. Děti s tělesným a kombinovaným postižením ve škole. Praha:

Grada, 2011. 112

s. ISBN 978-80-247-3856-7.

KVĚTOŇOVÁ, L., STRNADOVÁ, I., HÁJKOVÁ, V. Cesty k inkluzi.

Praha:

Karolinum, 2012. 167 s. ISBN 978-80-246-2086-2.

BARTOŇOVÁ, R., JEŠINA, O. A kol. Individuální vzdělávací plán ve školní tělesné

výchově. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. 165 s.

ISBN 978-80-244- 3152-9.