Acta Iuridica Olomucensia
Vědecký časopis právnický | Journal for Legal Research
2017 | Vol. 12 | No. 1
Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta
Palacký University Olomouc, Faculty of Law
Czech Republic
Třikrát ročně (plus supplementa) vydává Univerzita Palackého v Olomouci, se sídlem v Olo- mouci, Křížkovského 8, IČ 61989592.
Ročník XII, 2017, číslo 1. Toto číslo vyšlo v Olomouci v červnu 2017. Ev. č. period. tisku:
MK E 15579.
Cena 120 Kč (zahrnuje jeden výtisk čísla, poštovné a balné). Předplatné na 1 rok (3 řádná čísla + supplementa): 300 Kč (zahrnuje jeden výtisk každého čísla, poštovné a balné). Před- platné na 2 roky (6 řádných čísel+ supplementa): 600 Kč (zahrnuje jeden výtisk každého čísla, poštovné a balné).
Objednávky předplatného nebo jednotlivých čísel přijímá redakce. Objednávky inzerce přijímá redakce.
Published three times a year by Palacký University, Olomouc, Czech Republic, Křížkovského 8, IdN 61989592.
Volume XII, 2017, No. 1. This issue was published in Olomouc in June 2017. Evidence num- ber of periodicals: MK E 15579.
Price 120 CZK. Subscription fee for 3 issues (one volume) is 300 CZK. Subscription fee for 6 issues (two volumes) is 600 CZK. Postal charges included.
Subscription orders and advertisements should be sent to the address of the editor’s of- fice.
Adresa redakce | Address of editor’s office: Univerzita Palackého v Olomouci, Právnická fakulta, redakce Acta Iuridica Olomucensia, tř. 17. listopadu 8, 771 11 Olomouc, Česká re- publika. Email: redakce.aio@upol.cz. tel.: +420 585 637 614.
Další informace na | Further information at:
http://acta.upol.cz/
Elektronicky archivováno | Archived electronically at:
Central and Eastern European Online Library http://www.ceeol.com/
© Univerzita Palackého, 2017
ISSN 1801-0288 (Print)
ISSN 1805-9554 (Online)
Redakční rada | Editorial Board
Šéfredaktor | Editor in Chief: JUDr. Petr Podrazil, Ph.D.
Členové redakční rady | Members of Editorial Board:
JUDr. PhDr. Marek Antoš, Ph.D., Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Prof. JUDr. Josef Fiala, CSc., Právnická fakulta Masarykovy univerzity, Brno
doc. JUDr. PhDr. Tomáš Gábriš, PhD., MA, Právnická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave
doc. JUDr. Daniela Gregušová, CSc., Právnická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave doc. JUDr. Petr Hlavsa, CSc., Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
Prof. JUDr. Milana Hrušáková, CSc., Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Prof. JUDr. Jan Hurdík, CSc., Právnická fakulta Masarykovy univerzity, Brno
doc. JUDr. Juraj Jankuv, PhD., Právnická fakulta, Trnavská univerzita v Trnave Prof. JUDr. Jiří Jelínek, CSc., Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci doc. JUDr. Jiří Jirásek, CSc., Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
Prof. Tanel Kerikmäe, LL.M., LL.Lic., Ph.D., Tallinn Law School, Tallinna Tehnikaülikooli doc. JUDr. Zdeňka Králičková, Ph.D., Právnická fakulta Masarykovy univerzity, Brno Prof. JUDr. Karel Marek, CSc., Právnická fakulta Masarykovy univerzity, Brno JUDr. Zdenka Papoušková, Ph.D., Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci JUDr. Olga Pouperová, Ph.D., Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Prof. zw. dr hab. Krzysztof Skotnicki, Wydział Prawa i Administracji Uniwersytetu Łódzkiego doc. JUDr. PhDr. Miroslav Slašťan, Ph.D., Fakulta práva Paneurópska vysoká škola, Brati- slava
Prof. JUDr. Vladimír Sládeček, DrSc., Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Ass.-Prof. Dr. iur Armin Stolz, Rechtswissenschaftliche Fakultät, Universität Graz doc. et doc. JUDr. Naděžda Šišková, Ph.D., Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olo- mouci
doc. JUDr. Marek Števček, Ph.D., Právnická fakulta Univerzity Komenského, Bratislava Prof. JUDr. Ivo Telec, CSc., Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
doc. JUDr. Blanka Vítová, LL. M., Ph.D., Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olo- mouci
Obsah | Contents
SVOBODA VOLBY PÉČE O VLASTNÍ ZDRAVÍ... 9 Ivo Telec
VLIV EVROPSKÉHO PRÁVA NA NĚMECKÉ SPRÁVNÍ PRÁVO ... 29 Ingo Koschenz
REFLEXE POVINNÉHO OČKOVÁNÍ V EVROPĚ ... 37 Lucia Madleňáková
ZÁSADY UKLADANIA SANKCIÍ ZA SPRÁVNE DELIKTY ... 49 Soňa Košičiarová
SPRÁVNÍ SANKCE Z POHLEDU RADY EVROPY ... 66 Martin Škurek
DISCIPLINÁRNE KONANIE PODĽA ZÁKONA 73/1998 Z. Z. V KONTEXTE
ODPORÚČANIA VÝBORU MINISTROV R (91) 1 O SPRÁVNYCH SANKCIÁCH ... 75 Michal Aláč
PRINCÍPY SPRÁVNEHO TRESTANIA
PRI UKLADANÍ ÚHRNNEJ POKUTY ZA DAŇOVÉ DELIKTY ... 84 Matúš Filo
VPLYV JUDIKATÚRY EURÓPSKEHO SÚDU PRE ĽUDSKÉ PRÁVA
NA POSTIHOVANIE SPRÁVNYCH DAŇOVÝCH DELIKTOV ... 98 Ľubica Masárová
VLIV RADY EVROPY NA ČESKOU PRÁVNÍ ÚPRAVU ODPOVĚDNOSTI
VEŘEJNÉ SPRÁVY ZA ŠKODU A JEJÍ APLIKACI V PRAXI ... 108 Kateřina Frumarová
PŘÍČINY OBTÍŽNÉ PŘEZKOUMATELNOSTI ZNALECKÝCH POSUDKŮ ... 120 Jiří Závora
PRÁVO NA INFORMACE A NAHLÍŽENÍ DO SPRÁVNÍCH SPISŮ ... 150 Eva Horzinková
IMPLEMENTACE ZÁKONA O STÁTNÍ SLUŽBĚ – POZNATKY Z PRAXE ... 158 Diana Kantorová
NEZÁVISLÉ REGULAČNÍ ORGÁNY
V JUDIKATUŘE SOUDNÍHO DVORA EVROPSKÉ UNIE ... 165 Olga Pouperová
VOLEBNÍ KAMPAŇ V TELEVIZNÍM VYSÍLÁNÍ A AUDIOVIZUÁLNÍCH MEDIÁLNÍCH SLUŽBÁCH NA VYŽÁDÁNÍ
Z POHLEDU DOPORUČENÍ VÝBORU MINISTRŮ RADY EVROPY REC (2007)... 179 Pavla Kubová
VLIV PRÁVA EU NA ČINNOST ORGÁNŮ VEŘEJNÉ SPRÁVY
V ČESKÉ REPUBLICE ... 187 Soňa Pospíšilová
SPRÁVNÍ ŽALOBA VE VEŘEJNÉM ZÁJMU
V KONTEXTU EVROPSKÉHO PRÁVA ... 196 Hana Vičarová Hefnerová
PRINCIPY DOBRÉ SPRÁVY A PŘÍNOS RADY EVROPY
A EVROPSKÉ UNIE K JEJICH PROSAZOVÁNÍ ... 212 Jana Janderová
ETIKA JAKO PRINCIP DOBRÉ SPRÁVY A JEJÍ ÚLOHA V POLICEJNÍ PRÁCI ... 225 Zdeněk Fiala
VLIV JUDIKATURY EVROPSKÉHO SOUDU PRO LIDSKÁ PRÁVA NA REALIZACI VYBRANÝCH OPRÁVNĚNÍ PŘÍSLUŠNÍKŮ
POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY ... 234 Pavel Všetička
VÝLUČNÉ VLASTNÍCTVO VODY ŠTÁTOM A ZÁKAZ VÝVOZU VODY CEZ HRANICE ŠTÁTU, PREKÁŽKY VOĽNÉHO POHYBU TOVAROV
NA ÚZEMÍ EURÓPSKEJ ÚNIE? ... 246 Michal Maslen
EUROPEIZACE HORNÍHO PRÁVA ... 264 Ondřej Vícha
ROZHODOVANIE O ZÁKAZE VSTUPU ŠTÁTNYCH PRÍSLUŠNÍKOV TRETÍCH KRAJÍN PODĽA PRÁVA EURÓPSKEJ ÚNIE A SLOVENSKEJ REPUBLIKY ... 282 Nataša Just Hrnčárová
VPLYV EURÓPSKEHO PRÁVA NA VÝVOJ VEREJNEJ SPRÁVY
A SPRÁVNEHO SÚDNICTVA V RAKÚSKU ... 293 Martina Krížovská
EVROPSKÁ CHARTA MÍSTNÍ SAMOSRPÁVY V PRAXI ČESKÉ REPUBLIKY ... 310 Barbora Gonsiorová
VÝCHODISKA EVROPSKÉHO SOUDU PRO LIDSKÁ PRÁVA
V OBLASTI OCHRANY PRÁV ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝCH OSOB ... 324
Poslání a struktura časopisu
Acta Iuridica Olomucensia (AIO) jsou recenzovaným odborným právnickým periodikem zařazeným na seznam světové mezioborové databáze ERIH PLUS, který vydává Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci od přelomu roků 2005/2006. Posláním časopisu je přispět k prohloubení odborného diskurzu v oblasti právní teorie a rovněž nabídnout řešení problematických otázek vzešlých z právní praxe. AIO jsou multioborovým právnickým ča- sopisem pokrývajícím problematiku všech disciplín jurisprudence a všech právnických pro- fesí. Cílem redakce, která ctí pluralitu názorů, je vytvořit otevřený prostor pro prezentaci výstupů vědeckých bádání autorů. Redakce přijímá texty v českém, slovenském a anglickém jazyce.
AIO jsou zařazeny na Seznam recenzovaných neimpaktovaných časopisů (periodik) vydá- vaných v České republice.
Pravidla publikační etiky AIO jsou založena na Pokynech pro nejlepší praxi pro vydavatele časopisů a zásadách transparentnosti a doporučených postupů ve vědeckém publikování vy- pracovaných Výborem pro publikační etiku (COPE).
Kategorie přijímaných textů:
Odborné články: Jedná se o vědecké práce psané v českém, slovenském nebo anglickém ja- zyce vycházející z originální výzkumné činnosti autora nebo kolektivu autorů, které jsou vnitřně členěny (hypotéza – rozbor problematiky – závěry), reflektují dosavadní stav vědec- kého poznání v oblasti a relevantní literaturu z oboru. Práce jsou doplněny o poznámkový aparát a obsahují obvyklé množství citací. Povinnou součástí článku je abstrakt a seznam klí- čových slov v jazyce práce a v anglickém jazyce. Standardní rozsah je minimálně 18.000 znaků (10 normostran).
Diskuze, názory a komentáře: Jedná se o kratší originální vědecké práce prezentující indivi- duální náhled autora nebo autorského kolektivu na vybrané otázky právní teorie a právní praxe. Jejich text je vnitřně strukturován, dostatečným způsobem reflektuje názory doktríny a je obvykle doplněn poznámkovým aparátem. Standardní rozsah je do 18.000 znaků (10 normostran).
Recenze a anotace: Část věnovaná recenzím odborných publikací českých, slovenských i za- hraničních autorů představující individuální náhled recenzenta na odbornou kvalitu, origi- nalitu a přínos posuzované publikace.
Informace: Část obsahující informace o minulých a budoucích vědeckých akcích, konferen- cích a projektech.
The aim and structure of journal
Acta Iuridica Olomucensia (AIO) is a scholarly peer-reviewed legal journal registered in the world interdisciplinary database ERIH PLUS. It has been issued by the Faculty of Law, Palacký University Olomouc, Czech Republic since 2005. Since 2011 it is also available on- line. Journal’s aim is to contribute to the increase of professional discourse in the field of legal theory and to offer solution to problematic issues arising from the legal practice. AIO is a multidisciplinary legal journal covering issues from all legal areas and problems of all legal professions. The aim of editors, who respect the pluralism of opinions, is to create an open space for presentation of the results of scientific researchers regardless of frontiers and particularities of the national legal systems. AIO accepts and publishes contributions in Czech, Slovak and English language.
AIO is licenced as peer-reviewed journal by the Research and Development Council of the Government of the Czech Republic
Publication Ethics rules of the AIO are based on the Best Practice Guidelines for Journal Editors and Principles of Transparency and Best Practice in Scholarly Publishing developed by the Committee on Publication Ethics (COPE).
We accept the following categories of works:
Research articles: This is a scholarly work written in the Czech, Slovak or English language based on original research activity of an author or team of authors, which is internally di- vided (hypothesis – an analysis of the issue – conclusions), reflects the current state of sci- entific knowledge and research outcomes in the particular field and relevant literature in this field. The work is supplemented by footnotes and contains the usual number of citations.
The usual extent of a scientific article is at least 18.000 characters (10 pages). An abstract and a list of keywords in the language of the article and in English is mandatorily required.
Discussion, opinions and commentaries: This is a shorter original scientific paper presenting the individual view of the author or team of authors on selected issues of legal theory or practice. This text is also internally structured, and adequately reflects the views of doctrine and is usually accompanied by footnotes. The usual extent is up to 18.000 characters (10 pages).
Reviews and annotations: This section contains reviews of publications of Czech, Slovak and foreign experts representing individual evaluation of professional quality, originality and impact of the reviewed publication on the discourse in the particular legal field.
Information: This section contains information about past and future scientific events, con- ferences and projects.
SVOBODA VOLBY PÉČE O VLASTNÍ ZDRAVÍ ∗
Freedom to choose one’s own health care
Ivo Telec
TELEC, Ivo. Svoboda volby péče o vlastní zdraví. Acta Iuridica Olomucensia, 2017, Vol. 12, No. 1, s. 9–28.
Abstrakt: Péče o vlastní zdraví patří do rozmanitosti kultury a náboženství. Týká se to nejen konvenčních zdravotních služeb na trhu, ale i tradiční medicíny. Při volbě péče o vlastní zdraví sehrává podstatnou roli nejen osobní zkušenost, ale i světonázor nebo náboženské přesvědčení. Způsoby péče o zdraví se navzájem liší mírou důkazní spolehlivosti. Různé způsoby dokazování také stanoví lékové právo.
Jistá omezení péče o zdraví se týkají hospodářských zvířat v ekologickém zeměděl- ství. V těchto případech právní řád upřednostňuje přírodní a homeopatické pří- pravky před alopatickými. Svoboda péče o zdraví se týká i přírodního léčitelství.
V českém právním pohledu půjde o odborníky v soukromoprávním smyslu, kteří jsou povinni postupovat s péčí řádného odborníka. Přírodní léčitelství někdy sou- visí s náboženskou vírou nebo přesvědčením. Pro český stát platí ústavní zákaz vá- zanosti výlučnou ideologií nebo náboženským vyznáním. Z hlediska lidských práv a biomedicíny platí přednost zájmů a blaha lidské bytosti před zájmy společnosti nebo vědy.
Klíčová slova: svoboda, péče o zdraví, přírodní léčitelství, péče řádného odborníka, náboženství
Abstract: Taking care of oness own healthcare belongs to the diversity of culture and religion. This topic concerns not only the so-called conventional medical ser- vices, as well as traditional medicine. When selecting ones own healthcare it is not only personal experience but also a worldview or religious beliefs that play a signif- icant role. The methods of health care differ in the degree of the evidence of their
∗ Původně vyšlo zkráceně novinově pod názvem Máš právo léčit se, jak chceš v Lidových novinách, příloha Orientace, 24. 9. 2016, s. (VI) 24 – (VII) 25. Pro toto vydání přepracováno a podstatně roz- šířeno.
reliability. Various types of evidence also establishes drug law. Certain restrictions on health care relate to the animals in organic farming. In these cases, the legal system favors the natural and homeopathic preparations before allopathic. The freedom of health care also concerns natural healing. In the Czech legal point of view it means that the natural healers will be the experts in the private law sense and they are obliged to act with the duty of expert care. Natural healing is some- times associated with some religious beliefs. We can mention the Czech constitu- tional ban of the binding of state by an exclusive ideology or religion. From the perspective of human rights and biomedicine we must prefer the interests and wel- fare of human beings before the interests of society or science.
Keywords: freedom, health care, natural healing, duty of expert care, religion.
1 Úvod
Lidské zdraví patří mezi právně významné a chráněné hodnoty. Zdraví je spjato s jedinečností každé osobnosti a státem uznanými přirozenými právy člověka.
Zdravotní stav každého z nás bývá odlišný i proměnlivý. Mnohdy souvisí s celko- vou životní pohodou i životním stylem a životosprávou. Lidé také mívají různou konstituci. Nabízí se proto více způsobů, jak pečovat o vlastní zdraví, včetně vyu- žívání rozličně zaměřených služeb na trhu. Stačí si jen připomenout německý právní pojem Kurierfreiheit a na něj navazující Therapiefreiheit. Určitá zdravotní péče směřuje hlavně k biologickým, fyzikálním a chemickým, procesům v těle. Jiný přístup může být psychosomatický, psychologický či přímo duchovní. Takovéto pohledy bývají zaměřeny na vlastní změnu vnitřního osobnostního stavu nemoc- ného a jeho celkového přístupu k životu. Způsoby péče o zdraví se liší ve vazbě na míru vlastního přičinění. Nemluvě o rozsahu vlastních finančních úhrad nebo plateb z veřejného zdravotního pojištění.
Postoj zdravotníků, léčitelů nebo duchovních k lidskému zdraví bývá odlišný.
Klade se otázka, co je člověk a jakou má podstatu. Jinak odpoví ateista, hinduista, neomarxista nebo třeba katolík či příznivec New Age. Sami lékaři a psychologové se v názorech liší. Někteří léta poukazují na to, že biomedicínský a inženýrský model západního lékařství se přes neustálé technické pokroky a dobré výsledky vyčerpal ve své humanitní podstatě, kterou biologicky zúžil na hrubou hmotu. Přesto žasneme nad nevídaně rychlým vývojem techniky a zdravotnických prostředků, který přináší naději. Zmíněný biomedicínsko-inženýrský model má ovšem i své kritiky.1
Titul odborného lékaře kdysi naznačoval, že takový člověk se ve svém oboru dále vzdělává podle pokroku lékařské vědy a lékařského umění.2 Kupříkladu zubní lékařství, právně vzato, bývalo odvětvím vědy a umění lékařského.3 Uměním se ale nemyslelo umělecké krásno ani umělecká tvorba, nýbrž um čili dovednost vyléčit.
Léčení stále prvořadě představuje snahu uzdravit pacienta, včetně snahy o zjištění příčiny choroby za účelem prevence. Tradiční pojem lékařského umění byl v Čes- koslovensku opuštěn roku 1950. Zdravotnická povolání byla komunisty nově
1 Např. filozofa Illiche; viz Illich, I.: Limity medicíny. Nemesis medicíny – zaprodané zdraví. Brno:
Emitos 2012. Anglický originál vyšel roku 1976. Autor byl filozof, nikoli lékař. V české filozofické literatuře srov. např. práce Komárkovy; viz Komárek, S.: Tělo, duše a jejich spasení aneb Kapitoly o moci, nemoci a psychosomatice. Praha: Academia 2015.
2 § 1 odst. 1 písm. c) vl. nař. č. 39/1932 Sb. z. a n., o užívání titulu odborného lékaře, zrušeného k 1. 1. 1951.
3 § 1 odst. 1 zák. č. 303/1920 Sb. z. a n., o zubním lékařství a zubní technice, zrušeného k 1. 1. 1951.
spojována s “výstavbou socialismu“. Po roce 1989 se k lékařskému umění již nikdo právně nevrátil. Naopak zákon o zdravotních službách z roku 2011 v důsledku po- slaneckého zásahu proti vládnímu návrhu zdůraznil „pravidla vědy“ jako takové.
Na lékařský um a klinickou zkušenost se již zásadně, pojmově, nedostalo.
2 Rozmanitost péče o zdraví
Péče o zdraví je rozmanitá jak sama kultura či náboženství.4 Setkat se u nás mů- žeme s duchovní léčbou například v podobě pastorální medicíny, včetně klinické pastorační péče. Vedle toho se nabízí škála přístupů přírodně léčitelských včetně toho, čemu se říká tradiční medicína; ať již západní nebo východní, třeba japonská nebo indická. Vedle toho trh nabízí zdravotní služby v podobě konvenční medi- cíny západního přírodovědného střihu. Poslední z nabídek bývá nenahraditelná zejména při zdravotnické záchranné službě, při neodkladné lékařské péči, úrazech aj. Součástí zdravotních služeb je i psychosomatika. Odbornost psychosomatika ale byla v Česku právně zavedena teprve roku 2013.5 Oproti některým jiným státům se tak stalo s mnohaletým lékařským zaostáním na úkor českých pacientů. Ve stej- ném roce, krátce nato, ale doznala psychosomatika stavovsko-korporační zásah ze strany České lékařské komory. Z hlediska pacientské veřejnosti i lékařské obce se jednalo o stavovský postup zjevně nepřístojný.6
Jisté je, že někdy nezbývá nežli ještě hlouběji proniknout do vnitřního světa nemocného člověka. Zpravidla si pak nevystačíme se zobrazovací ani ozařovací zdravotní technikou. Na lidskou duši, emoce a vnitřní duchovní prožití bývá lékař- ské ozáření krátké.
Lidé jsou svobodni. Někdo dává přednost spíše tradičním rostlinným léčivým přípravkům s léčebnou indikací, léčivým čajům a směsím, z nichž některé obsahují velmi silně účinnou látku, či doplňkům stravy s fyziologickým účinkem.7 Jiný člo-
4 V obecném pojetí srov. např. Neubauer, Z.: Smysl a svět. Hermeneutický pohled na svět. Praha:
Nadce D. a V. Havlových Vize 97, Praha 2001.
5 Podle některých lékařských názorů by ale nemělo ani jít o zvláštní odbornost, nýbrž o běžný přístup zásadně každého lékaře.
6 Podrobněji viz Telec, I.: Evidence-based medicine? Blog Zdravotnické právo a bioetika, 25. 11. 2016, Psychosom, 15, 2017, č. 1, nestránk.
7 V obecném pojetí srov. Mpinga, E, M. – Kandolo, T. – Bukonda, N. G. Z. – Kandala, N-B. – Chas- tonay, Ph.: Traditonal/alternative medicines and the right to health: Key elements for a convention on global health. Health and Human Rights Journal, Vol. 15, 2013, No. 1.
věk může být podle svého naturelu zase zaujat léky založenými na syntetických che- mických látkách. Oba přístupy přináší své výhody anebo mohou být naopak spo- jeny s nebezpečím, například v podobě zdravotně nebezpečných vedlejších účinků.
Nepochybně je velkým umem posoudit, kdy je pro určitého jedince s jedinečným zdravím vhodné použít zrovna to, či ono. Vyhovuje-li určitý léčebný postup vět- šině, nemusí hovět menšině a naopak. Nemluvě o jednotlivé lidské bytosti. Stačí si jen uvědomit stav těhotenství nebo kojení, kdy je použití řady léčiv vyloučeno pro jejich vedlejší nebezpečnost. Různá omezení také platí při odolnosti organismu na antibiotika nebo při alergiích na určité látky. V úvahu musíme brát i radiační zátěž a samozřejmě předurčení genetické. Komplementární a alternativní postupy tak mohou přijít vhod a být účelně využity.
Léčba méně závažných onemocnění zpravidla nevyžaduje předpis ani dohled lékaře. Samoléčba či domácí péče, včetně vlastní medikace při dobré veřejné zdra- votní osvětě, mívá svůj význam. Nekladou se tím ani žádné nároky na veřejné zdra- votní pojištění, jehož úhrady lze zacílit tam, kde jich je skutečně třeba.
Při volbě péče o vlastní zdraví hraje významnou roli nejen osobní zkušenost, ale i světonázor, náboženské přesvědčení nebo víra, včetně víry v obecném slova smyslu zaujetí něčím nebo někým. Kupříkladu u lékařsky diagnostikovaného stavu posedlosti8 může být ateistovi a materialistovi, po vyčerpání jiných léčebných me- tod, blízký psychochirurgický výkon na mozku. Materialista s vlastním duchem ne- počítá, natož s cizím. Římskému katolíkovi zase může hovět podrobení se vymítání zlého ducha při duchovní službě osvobozování od zlého. U nás vymítání v součas- nosti praktikuje Církev římskokatolická, a to podle okolností po bezúspěšnosti zdravotních služeb podle „pravidel vědy“. Církevní vymítání „ďábla“ ale není nutně vázáno na předchozí neúspěšnost psychiatrické či jiné zdravotní služby. Někdo další zase vyhledá léčitele. Světonázorové rozdíly a jejich projevy bývají zřetelné.
Někteří jedinci zastávají materialistický vědecký světový názor v podobě vědeckého naturalismu a zároveň jsou jako římští katolíci stoupenci vymítání zlého ducha. Ji- nému se něco takového může jevit podivné.
Nebezpečí špatné volby péče o zdraví si neseme každý sám. Půjde zejména o nebezpečí z prodlení se započetím podle okolností skutečně účinné léčby v jed- notlivém případě. Může se stát, že by nesprávná diagnóza nebo nesprávný léčebný postup byl výsledkem činnosti třetí osoby. Mohlo by pak dojít k následným výda- jům na zdravotní službu hrazenou z veřejného zdravotního pojištění, které by jinak
8 Viz bod F 44.3 Mezinárodní klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů (MKN-10), sděl. č. 495/2003 Sb., v pozdějším znění.
nevznikly. V takovém případě má zdravotní pojišťovna zákonné právo na náhradu nákladů na zdravotní služby hrazené z veřejného zdravotního pojištění, jestliže by tyto služby byly vynaloženy v důsledku protiprávního jednání vůči pojištěnci. Je nerozhodné, která třetí osoba svou nesprávnou činností zavinila veřejný výdaj. Zda to byl lékař, přírodní léčitel, duchovní či kdokoli třetí; třeba vypomáhající soused.
Poskytovatelé zdravotních služeb mají oznamovací povinnost v případě „důvod- ného podezření“, že poškození pacientova zdraví bylo způsobeno jednáním jiné osoby. Oznamovací povinnost mají i příslušné státní orgány.
Jinou věcí je možný stav důkazní nouze. Tento stav se ale může potenciálně týkat všech sporů o zanedbanou zdravotní péči neboli o vadné plnění služeb na trhu. Stát tomu obecně čelí povinnou zdravotnickou dokumentací u zdravotnic- kých povolání a záznamovou povinností u přírodních léčitelů. Jen duchovní po- nechává stranou. Nejde ale jen o důkazní stav, nýbrž i o úsudek o míře pravděpo- dobnosti příčinné souvislosti, anebo jen souvztažnosti; zejména v podobě pouhé časové následnosti dějů či jen spojitosti bez příčinnosti. Tyto právní otázky se tý- kají každé újmy na duševním nebo tělesném zdraví bez ohledu na její původ. De- liktní právo má svá právní pojetí posuzování příčinnosti, včetně vážení možného souběhu pravděpodobností, hodnocení pravděpodobnosti apod.9 „Pravděpo- dobnost“ je zde brána jako právní, nikoli přírodovědecký, pojem. Podléhá proto pravidlům právního myšlení. Ta se nutně nekryjí s přímočarou přírodovědeckou příčinností, zejména z úzkého hlediska „mechanismu účinku“. V právním pojetí se v podstatě jedná o právní úvahu o míře pravděpodobnosti příčiny mezi skutky, např. zdravotním zákrokem a uzdravením, nebo újmou na zdraví, a to v kontextu všech prokázaných souvztažností, spojitostí či souběhů. Úkolem soudce nebo úřed- níka ovšem není zkoumat „mechanismus účinku“. Ten navíc ani nemusí být po- každé plně znám či dokonce vůbec objasněn ani u některých léčivých přípravků podle lékového práva. Svou roli někdy sehrává zkušenost s léčivým přípravkem, aniž by sám „mechanismus účinku“ Musel být pokaždé a přesně vyzkoumán. Srov.
např. některé tradiční rostlinné léčivé přípravky podle lékového práva.
3 Spolehlivost a druhy důkazů a blaho pacienta
Nabídky působení na zdraví obsahují přípravky či praktiky konvenčně příro- dovědecké i konvenčně mimovědecké. Proto se liší i druhy důkazů účinnosti nebo
9 K příčinné souvislosti v civilním právu viz Doležal, A. – Doležal, T.: Kauzalita v civilním právu se zaměřením na medicínskoprávní spory. Praha: Ústav státu a práva 2016.
bezpečnosti. Míra důkazní spolehlivosti také není stejná. Světový vědecký výzkum působení na lidské zdraví zohledňuje různorodost praxe. Můžeme se setkat nejen s kvantitativním výzkumem, ale též s výzkumem kvalitativním. Obojí se meto- dicky liší, přičemž oba druhy výzkumů disponují obecně uznanými vědeckými me- todami.
Empirické důkazy bývají různého druhu. Vedle randomizovaných dvojitě za- slepených pokusů se lze setkat s pozorováními, klinickou zkušeností, dlouhodobou běžnou zkušeností s příznivými příznaky u nemocných neboli s tradicí, kasuistikou aj. Svou roli může sehrát i dobrá zavedenost určité látky či praktiky anebo význam přírodního prostředí. Srov. lázeňské lékařství, resp. balneologii. Nedorozumění, ke kterým někdy dochází, bývají metodologické povahy, včetně toho, v jakém refe- renčním rámci se vůbec pohybujeme. Zná-li kupříkladu indická ájurvéda či evrop- ská nebo indická homeopatie konstituční typy založené na vlastní teorii, těžko může, vyjdeme-li z této teorie, stejný přípravek vyvolat stejné či jakékoli účinky u kohokoli dle náhodného vzorku. U alopatického přípravku tomu bývá jinak.
Známa je Haynesova pyramida přírodovědeckých důkazů podle míry jejich pří- rodovědecky důkazní hodnoty. Konvenční přírodovědná medicína založená na důkazech spočívá na posouzení nejlepších důkazů a klinické zkušenosti. Problém ale bývá jinde. Kupříkladu tradiční lékařské vědění amazonských indiánů nebo si- biřských šamanů bývá také založeno na důkazech. Z filozoficky objektivizačního hlediska pozitivistické teorie přírodní vědy, ale nemusí být tyto důkazy brány za spolehlivé. V Haynesově pyramidě by stály nízko. Není-li ale něco prokázáno třeba statistickou metaanalýzou zdravotnických údajů pro účely epidemiologické, ne- musí to samo sebou znamenat, že jev neexistuje anebo že určitá praktika či látka není nikdy u nikoho individuálně účinná. Takový závěr by již byl mimovědecký z oblasti formalistické ideologie scientismu. Navíc, duchovní svět vůbec nelze po- drobovat přírodovědeckému zkoumání hmoty. Lze posuzovat leda jeho vnější pro- jevy, jsou-li nějaké. Nemocnému člověku může být v jeho jedinečné životní situaci utrpení celá metaanalýza dat doslova „ukradená“. Impaktní faktor časopisu, v němž byly výsledky publikovány, také nikoho neuzdravil.10 Vědecky korektní závěr by
10 Přesto české Ministerstvo zdravotnictví zvýšeně hodnotí význam odborného článku v časopisu s přiděleným impaktním faktorem, pokud jde o výkon celoživotního zdravotního vzdělávání for- mou publikační činnosti příslušníků určitých nelékařských zdravotnických povolání; tj. např. kli- nických psychologů; viz § 3a odst. 1 písm. a) vyhl. č. 423/2004 Sb., kterou se stanoví kreditní systém pro vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez přímého vedení nebo odborného dohledu zdravotnických pracovníků, ve znění pozdějších předpisů. Zavedeno novelou z roku 2008. Jestliže jsou ale tzv. impaktované časopisy výzkumně zaměřeny, zůstává věcnou otázkou, nakolik vůbec
proto měl znít, že určitým postupem v jistém referenčním rámci, resp. ve zjedno- dušeně materialistickém obrazu přírodní vědy nebyla účinnost ověřena. Nic více, nic méně. Zbytek by byl spíše ideologií. Je věcí naší svobody, zda a kdy půjdeme do možného rizika diagnostiky nebo léčby založené na přírodovědně konvenčně sla- bých důkazech. Někdy ale i pouhá naděje na uzdravení nebo příslib péče mohou psychicky pomoci nebo ulehčit strádání. Vytratit se z života nemůže ani osobní zkušenost, neřku-li sdílená klinická zkušenost, a to i bez ohledu na scientistickou ideologii.
Způsoby dokazování účinnosti a bezpečnosti léčivých přípravků stanoví lékové právo. Těchto legálních způsobů je několik. Vzájemně se liší u alopatik, homeopa- tik a tradičních rostlinných léčivých přípravků. Evropský lékopis i Český lékopis mají rozmanitý obsah podle odlišných výchozích postupů.
Nemocného však zajímá možnost uzdravení. Nikoli spory metodologické nebo míra spolehlivosti přírodovědeckého důkazu určitého druhu. Nemocného už
přichází v úvahu publikace v nich ze strany příslušníků nelékařských zdravotnických povolání, např. klinického psychologa, jestliže nejde o výzkumníky ve zdravotním výzkumu, nýbrž o odbor- níky z klinické praxe. Srov. Československou psychologii. Koneckonců i tvorba vědecky strukturo- vaných kazuistik již přesahuje běžnou klinickou praxi. Sám impaktní faktor (hledisko dopadu) ur- čitého časopisu jako takového ale není, bez dalšího, odborným ani vědeckým hlediskem kvality, hodnoty či odborného významu konkrétního odborného článku v něm zařazeného. „Impact Factor“ (jazykově neústrojně uvedeno v angličtině bez překladu do češtiny, přičemž česky skloňo- váno) je účelově ministersky vyměřen v § 2 písm. o) cit. vyhl. jako „ukazatel hodnotící vědeckou významnost daného časopisu. Vyjadřuje citovanost časopisu v poměru k celkovému počtu publikova- ných článků, a tím jeho impact (tj. účinek, vliv, dopad) na odezvu u dalších autorů. Impact Factor daného časopisu za určitý rok je poměr součtu citací za dva předcházející roky obsažené v článcích tohoto časopisu v roce, pro který se Impact Factor zjišťuje, k počtu článků publikovaných v těchto dvou předchozích letech.“
Impaktní faktor patří mezi formální scientometrické kvantitativní ukazatele. Vedle kvantita- tivně vědeckého významu časopisu (nikoli ale odborného článku samého) může mít tento ukazatel též obchodní význam pro vydavatele; např. u cen inzercí nebo cen publikačních služeb placených zadavateli článků, resp. autory. Cit. vyhl. ale neřeší, o který, resp. kým sledovaný impaktní faktor by se mělo jednat. Ministerstvo zdravotnictví ani nebere ohled na tzv. predátorské časopisy anebo jiné neřádnosti až nekalosti ve vědě, které v praxi přinejmenším zkreslují formalizaci výsledků a staly se vážným problémem znesnadňujícím používání scientometrických metod. Srov. Plch, L. – Krato- chvíl, J.: Predátorské časopisy; zde: https://kuk.muni.cz/vyuka/materialy/predatori/, [cit. 3. 2. 2017].
Obecně srov. např. autorův kritický příspěvek Scientometrické hodnocení kvality vědecké práce a ne- bezpečí redukcionismu. Univerzitní noviny, 4, 1997, č. 5, s. 36 – 37. 2. vyd.: Scientometrické hodno- cení kvality vědecké práce, jeho meze a nebezpečí redukcionismu. Časopis pro právní vědu a praxi, 5, 1997, č. 2, s. 314 – 318. 3. vyd.: Právník, 136, 1997, č. 8, s. 714 – 717. Na základě příspěvku v Uni- verzitních novinách proběhla v roce 1997 odborná kritická rozprava v diskusním klubu Přírodově- decké fakulty Masarykovy univerzity v Brně za autorovy účasti.
vůbec nezajímají třenice světonázorové či mezi filozofickými a vědeckými školami navzájem anebo dokonce mocenské půtky a vazby na hospodářském trhu.
Výzkumná otázka spočívá v tom, zda mezi určitým způsobem působení na zdraví a příznivými příznaky u nemocného existuje příčinnost, anebo jen sou- vztažnost či jiná shoda. Uvážit tyto otázky musíme i u zvířat. U nich je zřejmě vy- loučeno soběvemlouvání (autosugesce). Podmanivé působení chovatele na zvíře (sugesce), podsouvající krávě přání uzdravení, může být jiné, nežli v případě su- gesce na člověka, je-li vůbec nějak významné. Vyloučit nelze ani různé skryté pří- činy, které se mohou vzpírat přírodovědnému odhalení. Vědecké řešení naznačené otázky bývá někdy natolik zatíženo odlišnými světonázorovými východisky až předpojatostí, že závěry vůbec nemusí vědecky obstát. Proto se podstatná část vý- zkumu těmto věcem vyhýbá. Vyhýbání se problémům ale ještě nic nevyřešilo.11
Ačkoli zdravotní služby na trhu nepatří do vědecké tvorby a příslušník zdra- votnické profese není vědcem, mají být u nás zdravotní služby dle práva poskyto- vány podle „pravidel vědy“. Jakoby se snad jednalo o zdravotnický výzkum, o který ale nejde. Svého praktického lékaře nezkoušíme z „pravidel vědy“ jako takové, ani ze znalosti vědosloví či „vědy o vědě“ anebo nejnovějších intelektuálních pří mezi světovými filozofy vědy. Zdravotnická povolání jsou profesemi navýsost praktic- kými bez ohledu na stálost či proměnlivost zdravotních doktrín, vědeckých para- digmat a jejich světonázorových východisek. Pacient očekává od lékaře nebo kli- nického psychologa v odborné praxi něco zcela jiného, nežli dosažení nových vědeckých poznatků o psychice nebo tělu či dokonce vědecké objevy neznámého, k čemuž by jinak sloužila „pravidla vědy“ jako druhu tvorby.
Vědecký zájem na co nejvyšší možné míře spolehlivosti důkazů účinnosti a bezpečnosti určitých látek, pomůcek či praktik je legitimní. Zejména v oblasti uměle vyráběných chemických léčiv na základě nových sloučenin se zdravotně ne- bezpečnými vedlejšími účinky. Na druhé straně je ale vědecký zájem (a lékařská doktrína na něm založená) mezinárodněprávně podřízen vyšší hodnotě, jíž je blaho pacienta a jeho zájem výslovně stojící nad zájmem vědy nebo zdravotnictví
11 „Určitý druh lidí má z možnosti, že by psi jevy doopravdy existovaly, prostě strach. A někdy jsou až sprostí. Slyšel jsem vědce, kteří tvrdí, že celá naše práce je prostě »piece of shit«. Ale posuďte, je normální, aby někdo říkal o nějakém výzkumu, v němž nemá expertízu, že to je absolutní nesmysl, že dotyční vědci jsou podvodníci nebo pošuci a že by měli s výzkumem přestat?“, uvedl psycholog Cardeña, profesor a ře- ditel Centra výzkumu vědomí a anomální psychologie Univerzity v Lundu v rozhovoru Na prestižní univerzitě testují telepatii. Prý úspěšně. iDnes, Technet, 8. 11. 2016, (rozhovor se Sobičkou). Jevem „psi“
se rozumí neznámý činitel mimosmyslového vnímání nebo psychokinetické zkušenosti, který nelze vysvětlit konvenčně přírodovědeckými mechanismy. Odvozeno z řeckého slova „psýché“.
jako složky společnosti. Tak to vyplývá z Úmluvy o lidských právech a biomedicíně.
Zájmem pacienta je uzdravit se. Anebo alespoň zmírnit utrpení či udržet jistou kva- litu života po stránce duševní a tělesné bez ohledu na ideologii či světonázor anebo profesi toho, kdo se mu snaží pomoci. Ospravedlnitelný je tak zásadně jakýkoli způsob působení na zdraví (Therapiefreiheit) vedený upřímnou snahou pomoci, pokud není nikomu na újmu. Jelikož je naše zdravotnictví velmi, až nadměrně právně svázáno, zůstává otevřený široký prostor pro jiné služby na trhu, které se řídí vlastními oborovými pravidly; srov. § 2643 odst. 1 o. z. Svobodu volby péče o vlastní zdraví nelze svazovat s žádným výlučným vědeckým světovým názorem v jakékoli podobě, ani s vědeckým naturalismem; natož ji snad právně formalisticky zužovat jen na státem stanovené obory zdravotní péče či čekat na změny nějaké ministerské vyhlášky.12 Nemoc nepočká.
Přesto však je svoboda volby péče o zdraví u nás právně omezena.
12 V této souvislosti můžeme zmínit vyhl. č. 92/2012 Sb., o požadavcích na minimální technické a věcné vy- bavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče, a vyhl. č. 99/2012 Sb., o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb, obojí v pozdějším znění, a to ve spojení s obory zdravotní péče podle § 4 odst. 4 zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů.
Z uváděných předpisů zdravotnického práva (i ve vazbě na předpisy další) vyplývají jednotlivé obory zdra- votní péče, resp. odbornosti. Naznačené zdravotněprávní otázky mají význam z hlediska komplemen- tární a alternativní medicíny. Obory zdravotní péče totiž pojmově spoluvytvářejí legální výhradu (a ob- chodní výsadu) zdravotních služeb na trhu. Jinak řečeno, co věcně nespadá pod stanovený obor, nespadá ani pod tuto výhradu spjatou se zvláštním veřejnoprávním oprávněním (povolením); např. pastorální medicína, včetně klinické pastorační praxe. Podobně to platí i o odbornostech, resp. odborné způsobilosti.
Chybí-li patřičná odbornost, resp. způsobilost, nejedná se o zdravotní službu.
Oborem zdravotní péče tak podle českého práva není přírodní lékařství, tradiční lékařství, včetně např. poměrně rozšířeného tradičního čínského lékařství nebo ájurvédy, ani antroposofické lékař- ství nebo lékařství homeopatické či podobné. Z hlediska českého zdravotnického práva se proto jedná jen o postupy, resp. preventivní, diagnostické nebo léčebné metody založené na určitých lé- kařstvích, které jsou používány v rámci příslušného oboru zdravotní péče a odborné způsobilosti, resp. odbornosti. Kupříkladu kardiolog by mohl předpisovat homeopatika pouze u kardiologických léčebných indikací. Nikoli už u indikací např. alergologických aj. Zdá se, že největší prostor by v tom mohl mít praktický lékař. Nabízí se však cesta služeb mimo zdravotnictví, tzn. po živnosten- sku při výkonu ústavně zaručeného hospodářského práva podnikat (omezeného živnostenským zá- konem), a to mimo obory zdravotních služeb a mimo odborné způsobilosti, zdravotnické odbor- nosti a zdravotnická povolání. Navíc, české zdravotnické vzdělávání se řadou současných lékařství, pokud jde o klinickou výuku, nezabývá anebo jen okrajově. Lékaři tak bývají laiky v některých oblastech, ačkoli pacientům předepisují např. homeopatika nebo antroposofika. Těžko zde ro- zumně mluvit o jakosti a bezpečnosti zdravotních služeb na trhu.
Rozumnější se jeví ta zahraniční pravidla, která si jsou odborně vědoma všech specifik některých lékařství, jež jsou pro ně příznačná, a která proto ustavují zvláštní obory zdravotní péče a lékařské odbornosti;
srov. např. německé pojetí Naturheilkunde a lékařskou odbornost Arzt für Naturheilverfahren.
4 Včely a jiné
Omezení se týká zdraví hospodářských zvířat chovaných v ekologickém ze- mědělství. Roku 2000 byla stanovena zákonná povinnost ekologickým podnikate- lům. Podle výsledku veterinárního vyšetření museli u nemocných zvířat před- nostně použít přírodní a homeopatické přípravky.13 Následujícího roku byly stanoveny podrobnosti této přednosti u středoevropského ekotypu včely medo- nosné.14 Od vstupu do EU roku 2004 u nás platí podobná ustanovení evropského práva. Evropské hospodářské společenství tyto věci vyřešilo roku 1992. Účelem je jakost a ochrana živočišných výrobků z ekologických chovů.
Homeopatické přípravky (a podobně přípravky antroposofické) ale podle všeho neobsahují účinnou látku v hrubém materiálním smyslu. V materialisticko filozo- fickém pojetí vědeckého naturalismu, resp. podle jednoduché, na nízké úrovni se pohybující, materialistické filozofie hrubého fyzikalismu neexistují ani žádné jem- nohmotné „informace“; tudíž takové přípravky jsou v tomto úhlu pohledu brány za neúčinné. V jiném obrazu světa, života a zdraví, který by nebyl tolik mechanis- tický, hrubě materialistický a redukcionistický, moou být naopak považovány za účinné a empiricky ověřitelné v rámci pravidel příslušného oboru a jeho teoretic- kého základu.
Ve vědeckém světě se můžeme setkávat s hypotézami, popř. teoreticky důkazně podloženými fyzikálními teoriemi, neřkuli s alespoň náznaky objevů objektivně existujících dosud neznámých či plně neznámých vlastností nebo zákonitostí hmoty, které se věcně nebo povahově vymykají hrubé úrovni jednoduchého ideo- vého rámce fyzikalismu tím, že se mohou týkat též kvalitativních prvků či celých jevů.15 Zmínit můžeme například různá kosmologická pojetí, dále některé fyzikální teorie éteru, některé fyzikální teorie času, hypotézu morfogenetického pole, kvali- tativní pojetí jemnohmotné plazmy, teorie energetické soustavy člověka, včetně
13 § 14 odst. 1 písm. h) zák. č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství.
14 § 23 odst. 5 vyhl. č. 53/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
15 V Československu se tím vědecky zabýval např. státní výzkum prováděný zejména na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze (Kahuda aj.), který byl skončen počátkem 90. let. Svou roli přitom sehrávala i Československá vědecko-technická společnost. Připomenout si můžeme i bulharský státní Ústav parapsychologie a sugestologie v Sofii, založený v 60. letech 20. století, a státní výzkum mi- mosmyslového vnímání známé bulharské jasnovidky zvané babička Vanga (баба Ванга), empiricky založený na pozorování. Srov. práce Lozanova. K tématu viz Ostrander, S. – Schroeder, L.: Psychic Discoveries behind the Iron Curtain. Engelwood Cliffs: Prentice-Hall 1970. Psychic Discoveries, the Iron Curtain Lifted. London: Souvenir Press 1997. Dále viz další díla obou spoluautorů.
léčebných aplikací, hypotézu tzv. biopole organismů, ale i mnohé psychoterapeu- tické metody zdravotní péče, různé psychologické teorie osobnosti atd. V západ- ním lékařství si poukažme třeba na směr vitalismu v medicínsko-filozofickém smyslu vitální, fyzikálně neměřitelné, energie. Srov. např. východní akupunkturu nebo požehování. Stačí si připomenout některé objektivně pozorovatelné zjevně příčinné projevy tzv. bioenergetického léčitelství v jeho lidové tradici i u nás. Na- značené jevy a vědění, náboženstvími a kulturami tak či onak zohledňované, ale vesměs nebývají konvenčně, tzn. mocensky, přírodovědecky uznávány.
Vědecká správnost, tzn. odůvodněnost poznatku teoretickými nebo empiric- kými vědeckými důkazy, ale není totéž, co „uznávanost“ vědeckého poznatku v pří- slušných kruzích, která může být ovlivněna řadou subjektivních hledisek, včetně kolidujících světonázorů nebo osobních libostí. Říkává se, že nemusí být až tak ob- tížné dospět k objevu, jako dosáhnout jeho společenského uznání mezi lidmi. Dů- vodem může být nejen možný oborový přesah, resp. víceoborovost, anebo „kvali- tativní znečištění“ kvantitativních, tj. měřitelných a opětovně proveditelných dějů, ale i něco jiného. Zmiňované jevy jsou totiž způsobilé vybočit z určitého dobového přírodovědeckého paradigmatu či světonázorového sociálního konstruktu v místě a čase. Leda snad půjde o efekt placebo. Jak ale působí efekt placebo u včel?
Placebo může působit u člověka tehdy, jestliže příjemce látky neví, že zrovna u něho se jedná o látku neúčinnou. Pacient tak žije v omylu o tom, že používá účinný přípravek, aniž tomu tak ale ve skutečnosti je. Jak ale působí placebo u ho- meopatik, jestliže od počátku vím, že se má výhradně jednat o pouhé placebo; tudíž princip placeba čili „mechanismus účinku“ neúčinné látky není dodržen. A to ne- musí jít ani o humánní homeopatické přípravky, které jsou vydávány (přesněji
„prodávány“) pouze na lékařský předpis. Koupím-li si něco, o čemž předem vím, že je neúčinné, pak se ani nemohou dostavit účinky placeba, které je založeno na opaku, tj. na nevědomosti neúčinnosti určitého přípravku.16
Jiná otázka spočívá v tom, který z legálních důvodů „vydávání“ určitých hu- mánních homeopatických přípravků pouze na lékařský předpis byl úředně posou- zen, jestliže má jít o neúčinnou látku; srov. § 39 zák. č. 378/2007 Sb., o léčivech.
Více otázek, nežli odpovědí.
Stává se, že odpověď již bývá předurčena naším viděním světa. Někdo by v tom mohl spatřovat dokonce „lékové spiknutí“ Rady Evropy a Evropské unie dohromady.
16 Blíže viz autorův příspěvek Zdravotní služby a placebo: porozumění, nebo zamlžení problému? Vše- hrd, 21. 11 2016 a 28. 11. 2016, nestr., Psychosom, 14, 2016, č. 4, s. 247 – 258.
Možná nás „bioinformační medicína“, jak se jí někdy říká, ještě v budoucnu překvapí.
Nemocné lidi v jejich oslabení nezajímá výzkum mechanismu účinku, nýbrž to, zda
„to zabere“. Ateista a sekulární humanista nevnímá ani varování z římskokatolických kruhů před skrytými duchovními silami homeopatie. Jedni tyto síly popírají, druzí před jejich účinky varují. Třetím to je jedno a třeba homeopatika občas využívají.
Čtvrtí je u některých zvířat používat musí. Společnost je vskutku pestrá.
Člověk zaujatý materialismem může říci: „to, co se nedá změřit, neexistuje, i když to vidím. Jedná se o sebeklam.“ Ze svého pohledu má jistě pravdu. Někdo jiný zase v životě hledá „neviditelné“ příčiny dějů jemnohmotného či přímo du- chovního rázu bez ohledu na věcně omezenou přístrojovou citlivost zdravotní techniky. Výkladů je mnoho. Od zjevení, třeba v podobě „zdrojové informace“, jak ve světě bez úhony žít, až po různé zavedené filozofické nebo léčebné školy západu či východu. Nemluvě o různých fyzikálních teoriích, zvláště z oboru kvantové fy- ziky, či alespoň o vědecky přijatelných hypotézách. Podle některých lidí je lépe být nevědecky uzdraveným, nežli při zachování přírodovědeckého postupu chronicky nemocným. Zaujetí každého z nás něčím jiným neboli odlišná víra v obecném smyslu je realitou. Pro občanskou společnost dokonce příznačnou. Takováto spo- lečnost je totiž hodnotově založena na názorové snášenlivosti.17
5 Přírodní léčitelství18
Přírodní léčitelství bývá z velké části založeno na tradici spojené s obecně dob- rou zkušeností, často generačně předávanou. Mluvíme zde o tradičním vědění,
17 Příkladem může sloužit knižní dialog, viz Chopra, D. – Mlodinow, L.: Souboj světových názorů.
Praha – Plzeň: Dobrovský-Beta – Ševčík 2012. Anglický originál je o rok mladší. První spoluautor je lékař, druhý teoretický fyzik. Dále světonázorově rozmanitě viz např. Martin, S. (ed.): Kosmické rozhovory o povaze vesmíru a pátrání po skutečnosti. Praha: Malvern 2016. Anglický originál vyšel roku 2010. V českém prostředí srov. rozhlasový dialog Grygara a Neubauera, vysílaný Českým roz- hlasem na stanici Vltava ve dnech 29. 1. a 30. 1 1998, přepis zde: http://www.phil.muni.cz/fil/
/ruzne/grygarvsneubauer.html, [cit. 4. 3. 2017].
18 Blíže viz autorovy články Postupy přírodních léčitelů ve světle práva. Časopis zdravotnického práva a bioetiky, 6, 2016, č. 2, s. 54 – 86. Právní status přírodních léčitelů. Právní rozhledy, 24, 2016, č. 15/16, s. 515 – 524. Přírodní léčitelství, tradiční vědění a duševní vlastnictví. Právní rozhledy, 24, 2016, č. 10, s. 343 – 352; poslední dílem vyšlo pod názvem Hraniční jev práva duševního vlastnictví:
přírodní léčitelství. In: Vojčík, P. – Filičko, V. – Koromház, P. (eds.): Košické dni súkromného práva I. Košice: Univ. P. J. Šafaríka, s. 493 – 504. Dále viz autorův informativní příspěvek Odborné léči- telství a právo. Gemma, 1993, č. 5. K tématu též viz Křepelka, F.: Právní aspekty léčitelství v mezi- národní a evropské perspektivě. Časopis zdravotnického práva a bioetiky, 6, 2016, č. 3, s. 1 – 32.
jehož součástí je tradiční medicína. Ta je dlouhodobě politicky podporována Svě- tovou zdravotnickou organizací. Cílem je zahrnutí tradiční medicíny do vnitrostát- ních zdravotnických soustav členských zemí. Zda se jedná o země rozvojové nebo hospodářsky a technicky vyspělé, nehraje roli. Faktem ale je, je-li něco tradiční, ne- znamená to, že to je nutně dobré. Proto musíme klást důraz na dobrou tradici, ověřenou alespoň dlouhodobým pozorováním mnohočetných jevů. Tradiční totiž může být i nějaká hloupost či pouťová atrakce.
Naposledy vzala česká vláda existenci léčitelství na vědomí svými usneseními, kterými v letech 2009 a 2011 schválila návrhy občanského zákoníku. Důvodové zprávy obsahují výslovnou zmínku o léčitelích, chiroprakticích apod., pokud jde o závazek péče o zdraví. Usnesení vlády jsou ze zákona závazná pro všechna mi- nisterstva. Proto se jimi musí řídit i Ministerstvo zdravotnictví.
Z hlediska českého práva je postavení přírodních léčitelů zásadně vyhovující.
Ačkoli nemáme zvláštní úpravu, platí podřazení jejich postavení pod obecná právní ustanovení, která jsou přísná. Od roku 1991 se nepřetržitě jedná o volnou ohlašovací živnost, která navazuje na soukromé podnikání od května 1990. S účin- ností od roku 2001 spadá toto živnostenské podnikání pod vládou stanovený ote- vřený výčet „služeb osobního charakteru“, aniž by bylo výslovně zmíněno. Výluka z živnostenského zákona ve prospěch obsahového rámce („rozsahu“) zvláštního zákona, předpokládaného již roku 1991 v Československu, je nepoužitelná. Žádný takový zákon nebyl přijat.19 Proto stále platí zákon živnostenský při splnění obec- ných předpokladů živnostenského podnikání. Nejedná se o zdravotní služby. Kla- mavé praktiky a jiné nekalosti jsou zakázané.
Právní základ spočívá v soukromoprávním postavení odborníka a péči řád- ného odborníka i v souladu s pravidly svého oboru, např. bylinářství. Vedení zá- znamů o péči o zdraví je stanoveno občanským zákoníkem z roku 2012 s účinností od 2014. Ochrana osobních údajů je také stanovena zákonem. Postižení zákazníci mají možnost mimosoudního řešení spotřebitelských sporů; vedle práva obrátit se na soud. Dohled vykonávají živnostenské úřady a Česká obchodní inspekce, která je zároveň povolána k mimosoudnímu řešení spotřebitelských sporů. Trest- něprávní i daňové postavení přírodních léčitelů je rovněž vyhovující. Soukromo- právní i trestněprávní odpovědnost je značně přísná. Týká se i nedbalosti. Vedle
19 Pracovní návrh zákona o výkonu povolání odborných léčitelů a o České komoře odborných léčitelů z roku 1994, pramenící v okruhu České psychoenergetické společnosti, znovu zveřejnil Doležal na odborném blogu Zdravotnické právo a bioetika, 20. 1. 2017, pod příspěvkem Ještě k léčitelům.
toho existuje přestupek na úseku zdravotnictví chránící poskytnutí zdravotní služby pacientovi. Můžeme také využívat poznatky například německé judikatury ve věcech odborné péče. Léčitelství tam je léta běžným povoláním. Občasné medi- ální výroky o právní neodpovědnosti léčitelů nebo o tom, že nemají upraveno ve- dení záznamů, jsou bludy.
Hospodářským problémem zůstává, že na našem trhu nelze běžně sjednat po- jištění profesní odpovědnosti pro takový případ. Stav pojistného trhu tak nepro- spívá nikomu.20
Přetřásaným problémem bývá odborná zkouška, pakliže by byla věcně na- místě, jako je tomu zřejmě u bylinářství. Řídila by se zákonem o uznávání výsledků dalšího vzdělávání. To je záležitost Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Potíž ale spočívá v tom, že přírodní léčitelství je rozmanité. Tzv. pravé léčitelství spočívá v působení na zdraví pomocí zvláštních, alespoň tvrzených, osobních schopností. Tyto schopnosti bývají vázány na kvalitativně proměnné jevy, jako je senzibilita léčitele a někdy i duchovní stav či naladění nemocného. Podobně se u zdravotních služeb setkáváme s hypnabilitou pacienta při klinické hypnóze;
srov. též sugestibilitu pacienta. Kvalitativní znaky tohoto druhu tak mohou ztě- žovat jednotnou objektivizační praktickou odbornou zkoušku. Vázány jsou totiž na určité vnitřní předpoklady na obou stranách, které bývají osobně spojeny i s důvěrou. Lidí nadaných skutečným léčitelstvím ale bývá poskrovnu. Málo je ostatně i houslových virtuosů.
Právě kvalitativní jevy bývají příčinou toho, že některé vědecké pokusy sledova- ného zaměření nemusely být opětovně proveditelné, ač by se tak dělo ve stejném nebo srovnatelném laboratorním prostředí. Jedná se ale o jen zdánlivý paradox či neúspěš- nost. Ani umělecký výkon hudebníka nebo zpěváka nemusí být replikovatelný. Ome- zená vlastnost replikovatelnosti totiž mívá obecný význam všude tam, kde se poten- ciálně jedná o jakýkoli kvalitativní jev, ať již rázu uměleckého anebo třeba energeticky léčitelského. Známe řadu případů, kdy umělec již nedokázal překonat své životní dílo, ani je zopakovat na stejné umělecké úrovni, ať již před „zkušební komisí“
anebo kdykoli a kdekoli jindy. Proto zde ani nemůžeme filozoficky vycházet z fyzika- lismu, který je v celkovém světovém rozměru až příliš zjednodušený.
Léčitel bývá „umělcem“ svého druhu s jistým nadáním. Svou roli sehrává i vstřícnost, vcítění a vhled do situace postiženého člověka a jeho aktuálního
20 I této otázce se měla věnovat uvažovaná Česká komora odborných léčitelů podle pracovního návrhu zákona z roku 1994.
rozpoložení. Nelze vyloučit ani vnuknutí či jiné způsoby mimorozumového po- znání. Intuice je ostatně známa i odjinud, třeba z objevitelství nebo vynálezectví.
S něčím podobným se někdy setkáváme i u některých lékařů.
Vládní záměr podřadit přírodní léčitelství pod zdravotnictví byl před lety, po- čátkem tisíciletí, opuštěn. Stalo se tak správně. Pod předpisy svázané zdravotnictví by tak byla podřazena i část náboženské svobody, jež by přestala být ústavně zaru- čenou svobodou.
6 Léčitelství a náboženství
Právně politické snahy o legální úpravu přírodního léčitelství na trhu musí být ústavně obezřetné. Pro některé lidi totiž může léčitelství představovat světový ná- zor nebo být jeho součástí. U jiných zase půjde o svobodu náboženského přesvěd- čení a víry. Ostatně u nás působí tzv. léčitelská církev, Společenství Josefa Zezulky, registrovaná náboženská společnost, spojená s biotronikou a památkou léčitele Ze- zulky. K léčebným účinkům modlitby se hlásí například Církev Nový život. Antro- posofická medicína, řazená mezi tradiční evropské lékařství, zase souvisí s Obcí křesťanů v České republice. Léčitelské věci bývají blízké Náboženské společnosti čes- kých unitářů. Podobně bychom to asi mohli říci o čtyřech českých náboženských korporacích se základy víry opřenými o východní myšlení; např. ve spojení s indic- kou ájurvédou. Oproti tomu Církev římskokatolická bývá v léčitelských otázkách, pracujících s jemnohmotnem nebo až s duchovnem, obezřetná až odmítavá. Po- dobný postoj této církve se týká specifických homeopatických přípravků s léčeb- nými indikacemi podle lékového práva, a to i těch z nich, které jsou prodejné pouze na lékařský předpis s ohledem na lékové právo. Na druhé straně zase tato církev, částečně se stavící proti lékovému právu, praktikuje vymítání zlých duchů. Činí tak ale podle svého pojetí, které považuje za duchovně, a asi i zdravotně, bezpečné. Ně- které léčitelsko-náboženské projevy, zejména mimo tradičně zavedené církve, bý- vají předmětem kritiky světonázorových stoupenců antikultovního hnutí.21
21 V Česku se světonázorové antikultovní hnutí projevilo např. činností Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů, založené roku 1993. Otázkou může být, zda a nakolik by světonázo- rová východiska nebo vlastní náboženská víra stoupenců antikultovního hnutí vykonávajících ve- řejné úřady znalecké ve znaleckém oboru sociální vědy (Vojtíšek) mohla mít i jen nepřímý subjek- tivní vliv na výkon znalecké činnosti ve veřejném zájmu, popř. jakékoli jiné odborné činnosti na veřejnosti. Současně se tato otázka týká i postavení věřících určitých církví, kteří jsou zároveň členy nebo i činovníky zmiňovaného spolku v rámci antikultovního hnutí.
Velké, u nás rozšířené, křesťanské církve znají svátost nemocných. V pravoslaví se jí říká svatá Tajina pomazání nemocných. Smyslem je posílení ducha nemocného člověka ve snaze o navrácení zdraví. Biomedicína ovšem s duchem nepočítá, resp.
si jeho možného vlivu na zdraví nevšímá pro přesah hmoty.
Mnozí známí léčitelé z nedávné doby byli silně věřící lidé. Např. Jindřich Paseka s pamětní deskou od obce Svratouch, Božena Kamenická, mající pamětní desku v Radnicích anebo páter František Ferda, kterému věnovala pamětní desky města Sušice a Spálené Poříčí. Vděční lidé, vděčná města.
Léčitelství a náboženství mají společný znak. Obojí filozoficky předpokládá pů- sobení jemnohmotné nebo dokonce duchovní síly bez ohledu na současnou mož- nost její biofyzikální kvantifikace. Ostatně, biofyzikálně kvantifikovat nelze ani sílu podmanivého působení lékaře na pacienta při klinické hypnóze podle zdravotnic- kého práva. Stejně tak nelze kvantifikovat ani sílu biblioterapeutického působení klinického psychologa v rámci zdravotních služeb na trhu. Anebo sílu hagioterapie v pastorální medicíně. Příkladů je celá řada.
7 Právo brát se o vlastní štěstí
Podle občanského zákoníku platí, že každý se může brát o vlastní štěstí (§ 3 odst. 1). Vyjádřena tak je privátní autonomie každé lidské bytosti v sou- kromých poměrech. Každý z nás může své štěstí hledat jinde a spatřovat v ně- čem jiném. Patří sem i péče o vlastní zdraví nebo jinou osobnostní hodnotu.
Je podstatné, že stát hovoří o „vlastním“ štěstí lidí; tedy i o „vlastním“ zdraví.
Zákoník ale stanoví hranici. Nesmíme tím nikomu bezdůvodně způsobovat újmu.
Svoboda péče o vlastní zdraví představuje nezávislé odpovědné rozhodnutí každého člověka. V některých případech je jejím předpokladem poučenost. Svo- boda může být uplatňována samoléčbou, domácí léčbou anebo pomocí jiné osoby.
Otázka veřejného zdravotního pojištění je věcí zcela jinou, byť významnou. Podle okolností může být například domácí péče o zdraví v kruhu rodinném či samoléčba dostatečná, bezpečná a účinná, zejména u méně závažných onemocnění. Zpravidla bývá šetrnější k fondům veřejného zdravotního pojištění. Stačí si jen uvědomit možnou výhodu láskyplného domácího prostředí a jeho příznivého působení na duši nemocného.
Jestliže kupříkladu v některé rodině tradičně léčí některý neduh určitým zába- lem, jehož účinnost a bezpečnost je běžně, i laicky, pozorovatelná, nelze tomuto
léčebnému postupu nic ústavně vytknout, pakliže tím nikdo nikomu nezpůsobuje újmu. Složení zábalu a celý postup může být věcí rodinné či místní tradice ústně předávané z pokolení na pokolení. Vedle přírodovědně konvenční medicíny stále existují „babské rady“. Bylo by nerozumné a zároveň protiústavní bránit, aby jedna rodina rozšířila svůj způsob navozování léčebných procesů mezi rodiny ostatní či veřejnost, a to třeba i za odměnu či jinou výhodu.
8 Zákaz vázanosti státu výlučnou ideologií nebo náboženským vyznáním Základ českého státu spočívá v občanské společnosti a vládě práva neboli práv- ním státu. Jedná se o stát světský, který je určen k ochraně práv svobodných lidí a organizaci veřejných záležitostí v zájmu veřejného blaha. Ústavně, v Českoslo- vensku od roku 1991, proto platí zákaz vázanosti státu výlučnou ideologií nebo ná- boženským vyznáním (čl. 2 odst. 1 Listiny). Zmíněný zákaz patří mezi definiční znaky českého státu a má dalekosáhlé účinky pro svobodný veřejný život a uplat- ňování základních práv.
Z hlediska ideologického nebo náboženského tak pro stát neexistuje žádná
„jedině správná“ cesta. Naopak zůstává otevřen svobodný veřejný prostor pro střetávání idejí. Stát tak nesmí být výlučně vázán ani na vědecký světový názor v jakékoli podobě, protože by se jednalo o zakázanou činnost. Na druhé straně to ale nikterak neznamená, že by stát nemohl do jisté míry právně regulovat tržní prostředí v zájmu ochrany slabších stran, zákazníků či pacientů. Stát ovšem nestanoví, zda o své zdraví musíme pečovat jen podle „pravidel vědy“, anebo jinak. Stát ponechává vedle nabídky moderní západní přírodovědecké medicíny svobodný prostor pro tradiční medicínu, včetně přírodního léčitel- ství, či pro cizokrajná lékařství. Nemluvě o duchovní péči. Státní ochrana sla- bší zákaznické strany ještě neznamená zákaz určité činnosti na volném trhu služeb.
V evropském kontextu se můžeme setkat s obranou duchovních lidských práv prostřednictvím Soteria International, sídlem v Dánsku.22 V českém politic- kém prostředí se můžeme setkávat s Klíčovým hnutím v právní formě politického
22 Viz http://www.soteriainternational.org/, [cit. 2. 2. 2017]; srov. tamější český veřejnoprávní případ Dobeš a Plášková, včetně doporučení Human Rights Without Frontiers Int’l ze dne 23. 9. 2016, ur- čeného českým orgánům veřejné moci; viz http://www.osce.org/odihr/267236?download=true [cit.
2. 2. 2017]. Z hlediska světonázorového mělo jít o tradiční tantrickou léčebnou liturgii, ovšem zde
