Σωκράτης
SOKRATES
4. června 469 v Athénách – 399 př. n. l. v Athénách
Athénský filosof, Platónův učitel.
Zakladatel objektivního idealismu.
Neusiluje o vysvětlení podstaty světa, ale soustřeďuje se na poznání světa-jádrem jeho učení je předpoklad, že vědění vede ke ctnosti.
Původem byl sochař, později vynikl jako filosof starověkých Athén.
Věnoval se sociálně etickým problémům a myšlení člověka-jako sofisté
Naslouchal nitru člověka-v rozporu se sofisty
Filosofii chápal jako politické umění
Stoupenec a mluvčí statkářské aristokracie.
„vláda má patřit do rukou odborníků“-v rozporu s athénskou demokracií
Sokrates
Otec Sofróniskos byl sochař a matka Fainareté porodní bába.
Bylo mu poskytnuto vzdělání-gymnastika, hudba, gramatika(studium Homéra, Hésioda)
Vyučil se řemeslu, vystudoval geometrii a astronomii, vedl rodinný obchod.
Spoléhal se na vlastní intuici.
V době válek byl vojákem, účastnil se bitev u
Potidají, u Délia, u Amfipole-byl vyznamenán za statečnost.
Manželka Xantipa, tři syny
(Lamprocles, Menexenus, Sophroniscus).
Rád se účastnil pitek.
Sokratův zjev nepůsobil příliš působivě -byl
ošklivý, měl tupý a široký nos, široká ústa, ostré oči.
Významným se stal díky kvalitě svých myšlenek- byl v kontaktu s každým, kdo v Athénách něco
znamenal, vyhledával mudrce.
Chtěl zlepšovat athénský lid přesvědčováním a připomínáním jejich vlastní neznalosti.
Ostře vystupoval proti sofistům.
Jeho posluchači byli především mladí lidé.
Nezabýval se zkoumáním přírody-zbytečné a bezbožné.
Soustředil se na záležitosti člověka a společnosti,
jak řekl Cicero: „snesl filosofii z nebe na zem“.
Heslo: „Poznej sám sebe“
Výchova záleží na sebepoznání a sebezdokonalování.
Zakladatel Sokratovy metody filozofického pátrání Se svými posluchači vedl rozhovor - obratně
volenými otázkami se snažil posluchače vést k tomu, aby sami dospěli k poznání pravdy, nesprávnou
odpověď neopravoval, ale dalšími otázkami přiváděl posluchače do rozporů, z nichž poznal svou chybu.
Sokratovská ironie-dělal hloupého, předstíral, že nic neví, chtěl přimět ostatní lidi aby používali vlastní
rozum, umožňovala Sokratovi odhalovat slabá místa v myšlení obyvatel města
Plnil menší politické role.
Žil na přelomu zlatého období athénské demokracie a
jejího úpadku po porážce Athén v Peloponéské válce.
V době, kdy se Athény vzpamatovávaly z porážky, byl Sokrates vyšetřován pro podezření z bezbožnosti a kažení athénské mládeže.
V obžalobě byl i článek o zavádění nových bohů.
Byl odsouzen k trestu smrti otrávením, přátelé chtěli pomoci Sokratovi
uniknout, ten však díky své úctě k právní normě se
otrávil sám.
Více si cenil svého svědomí a pravdy, než vlastního života
Po čase Athéňané svého činu litovali-postavili mu kovovou
sochu a žalobce odsoudili k smrti.
Díla
Sokrates nezanechal po sobě žádné filozofické spisy- pouze spisy jeho žáků nebo autorů žijících v jeho době.
Thúkýdidés
- Dějiny peloponéské války (služba v armádě)
Aristofanés
- Oblaka (komedie), Ptáci, Kalliás, Eupolis, Telekleidés
Platón
- Obrana Sókratova, Symposion, Kritón
Faidón (zachycuje poslední den Sókratova života), Theaitétos, Parmenidés
Xenofón
-Vzpomínky na Sokrata (Sokrates jako rozumný člověk)
Aristoteles
- Řečtí filosofové a mystici (krásná charakteristika Sokratovy osobnosti)
- Aristoteles pokládal za největší Sokratovu zásluhu jeho metodu indukce a pojmové
definice, jíž Sokrates položil
základy vědě.
„Vím, že nic nevím.“
„Sokrates dotázán, zda muž se má oženit či nikoli, odpověděl:
'Ať uděláte to či ono, budete litovat.'.“
„Ten, kdo není spokojený s tím, co má, nebyl by spokojený ani s tím, co by chtěl.“
„Lidský život není nic jiného než řetězec promeškaných příležitostí.“
„Nežijeme, abychom jedli, ale jíme, abychom žili.“
Opravdová moudrost je v poznání vlastní nevědomosti.
Citáty
https://www.google.cz/search
https://citaty.net/autori/sokrates/
https://www.studijni-svet.cz/sofiste-sokrates-a -sokratovske-skoly/
http://zivotopisyonline.cz/sokrates-469-pr-n-l- 399-pr-n-l-vim-ze-nic-nevim/
