ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI FAKULTA EKONOMICKÁ

ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI FAKULTA EKONOMICKÁ

Bakalářská práce

Analýza logistických procesů z hlediska nákladů v distribuci Analysis of the logistics processes in terms of costs in distribution

Kateřina Adamovicová

Cheb 2014

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma

„Analýza logistických procesů z hlediska nákladů v distribuci“

vypracovala samostatně pod odborným dohledem vedoucího bakalářské práce za použití pramenů uvedených v přiložené bibliografii.

V Chebu dne 25. 4. 2014 ………...

podpis autorky

Poděkování

Ráda bych poděkovala doc. Dr. Ing. Miroslavu Plevnému, vedoucímu mé bakalářské práce, za odborné vedení, cenné rady a věcné připomínky k danému tématu i za vstřícnost při konzultacích a vypracování mé bakalářské práce. Dále také děkuji zkoumané firmě za vstřícnost při volbě tématu a za pomoc s jeho zpracováním.

Především pracovníkům z oddělení Controllingu, Průmyslového inženýrství a Logistiky, kteří mi s prací pomáhali velmi intenzivně a poskytli mi cenné rady a materiály pro její zpracování.

5

Obsah

1 Úvod ... 8

1.1 Cíl práce ... 8

2 Logistické řízení ... 10

2.1 Logistika ... 10

2.2 Logistické řízení ... 10

2.3 Cíle logistiky ... 10

2.3.1 Logistické činnosti ... 11

2.3.2 Logistické náklady ... 11

3 Logistické činnosti ... 12

3.1 Balení ... 12

3.1.1 Funkce obalu ... 12

3.1.2 Druhy obalů ... 13

3.1.3 Náklady na obaly ... 14

3.2 Interní manipulace ... 15

3.3 Skladování a expedice ... 17

3.4 Doprava ... 18

3.5 Druhy dopravy ... 19

3.5.1 Silniční doprava ... 19

3.5.2 Železniční doprava ... 19

3.5.3 Vodní doprava ... 20

3.5.4 Letecká doprava ... 20

3.6 Právní vztahy při přepravě ... 20

3.6.1 Vnitrostátní právní normy ... 21

3.6.2 Mezinárodní právní normy ... 21

3.7 Požadavky na dopravní firmy ... 24

3.8 Cenové a dodací podmínky dopravců ... 24

4 Metody sběru dat a zjišťování logistických nákladů v distribuci ... 26

4.1 Metody sběru dat ... 26

4.1.1 Pozorování ... 26

4.1.2 Analýza dokumentů ... 26

4.1.3 Dotazování ... 26

6

4.1.4 Snímkování práce ... 27

4.2 Další metody využívané v logistice ... 28

5 Kalkulace ... 30

5.1 Typy a formy nákladových kalkulací podle účelu ... 30

5.2 Kalkulační systém ... 31

5.3 Kalkulační vzorce ... 32

5.4 Základní metody nákladových kalkulací ... 33

5.4.1 Přirážková kalkulace ... 34

5.4.2 Kalkulace podle aktivit (Activity Based Costing) ... 35

6 Popis zkoumané firmy ... 37

7 Popis současného systému kalkulace zkoumané firmy ... 37

7.1 Kalkulační vzorec ... 37

7.1.1 Materiálové náklady ... 38

7.1.2 Výrobní náklady ... 39

7.2 Druhy kalkulací ve zkoumané firmě ... 40

7.2.1 Nabídková kalkulace ... 40

7.2.2 Standardní kalkulace ... 40

7.2.3 Koncernová kalkulace ... 40

7.2.4 Kalkulace sběrače nákladů – předkalkulace ... 40

7.2.5 Inventární kalkulace ... 41

8 Logistický proces v distribuční části logistického řetězce ... 42

9 Logistické náklady při distribuci Výrobku 1 ... 44

9.1 Současný způsob kalkulace Výrobku 1 ... 44

9.2 Analýza logistických nákladů ... 47

9.2.1 Náklady na obaly ... 47

9.2.2 Náklady na interní manipulaci ve výrobě a expedici ... 51

9.2.3 Náklady na skladování ... 54

9.2.4 Náklady na dopravu ... 58

9.3 Logistické náklady x prodejní cena ... 58

10 Logistické náklady při distribuci Výrobku 2 ... 61

10.1 Současná kalkulace Výrobku 2 ... 61

10.2 Skutečné logistické náklady ... 63

10.2.1 Náklady na obaly ... 63

7

10.2.2 Náklady na interní manipulaci ve výrobě a expedici ... 64

10.2.3 Náklady na skladování ... 65

10.2.4 Náklady na dopravu ... 68

10.3 Logistické náklady x prodejní cena ... 69

11 Porovnání logistických nákladů činností v distribuci jednotlivých zákazníků . 71 12 Závěr ... 74

13 Seznam obrázku a tabulek ... 75

14 Seznam použitých zkratek a značek ... 76

15 Seznam použité literatury ... 77

16 Seznam příloh ... 79

17 Přílohy

8

1 Úvod

Určení ceny je pro podnik jednou z nejdůležitějších oblastí hodnotového řízení podniku.

Její tvorba je většinou koncentrována na úrovni vrcholového vedení a je pro ni nutné zajistit informace ze dvou relativně samostatných oblastí, a to jaká je přijatelná cena pro odběratele a jak tato cena pokrývá náklady dodavatele. Cenová rozhodnutí determinuje vliv situace na trhu na krátkodobá rozhodování, určení ceny v závislosti na reakci spotřebitele a určení ceny na základě analýzy nákladů. [13]

Tato bakalářská práce se bude zabývat zjišťováním hodnoty logistických nákladů v distribuci zkoumané firmy a následně jejich porovnáním s prodejní cenou této firmy, která je dodavatelem automobilového průmyslu. Zkoumaná firma cenu určuje pomocí ziskové přirážky, kterou přičítá k úplným vlastním nákladům. Zisková přirážka je ale pokaždé jiná v závislosti na faktorech vyjmenovaných v předchozím odstavci.

Vzhledem k tomu, že ve firmě jsou náklady kalkulovány pomocí přirážkové kalkulace a na všechny výrobky bez rozdílu je používána totožná přirážka, je kalkulace do značné míry nepřesná. Proto je cílem práce zjistit logistické náklady přesnější metodou, aby byly zjištěny skutečné náklady na daný výrobek.

Téma Analýza logistických procesů z hlediska nákladů v distribuci (po celou dobu práce míníme distribuci v rámci zkoumané firmy) bylo zadáno zkoumanou firmou, protože je možné, že současný systém kalkulace je do jisté míry nepřesný. Proto by chtěli zjistit, jaká je skutečná hodnota logistických nákladů v distribuci. Pozornost je věnovaná pouze této části, protože náklady na příjem materiálu potřebného na výrobky, jeho zaskladnění apod. jsou do určité míry u všech výrobků podobné a především kdyby tato práce analyzovala i je, byla by příliš rozsáhlá.

1.1 Cíl práce

Cílem práce je tedy zjistit hodnotu logistických nákladů v distribuční části logistického řetězce zkoumané firmy a určit jejich podíl na prodejní ceně. Tato informace je pro zkoumanou firmu důležitá, protože na jejím základě bude moci zjistit, zda její prodejní cena není příliš vysoká (nekonkurenceschopná) nebo naopak nízká (tedy ztrátová).

9

Pro splnění hlavního cíle je nutné splnit dílčí cíle, a to:

 pečlivě zanalyzovat veškeré logistické činnosti v distribuční části logistického řetězce,

 určit náklady na tyto logistické činnosti,

 porovnat logistické náklady u výrobků, které se dováží do Evropy (nejlépe do střední Evropy), a nákladů u výrobků dovážených do zámoří.

Celá práce je členěna do dvanácti hlavních kapitol, kdy první část práce tvoří teoretický podklad pro druhou - praktickou část ve zkoumané firmě.

V první části práce se seznámíme s pojmem logistika, logistickým řízením, dále pak s logistickými činnosti, které jsou i blíže popsány na konkrétních výrobcích. Důležitou kapitolu tvoří část, kdy se popisují způsoby sběru dat, jež byly pro účely získání všech informací do praktické části velmi důležité. Poslední část teoretického podkladu tvoří pojem kalkulace a nejdůležitější druhy kalkulací, o nichž se bude práce v průběhu zmiňovat.

V další části nás práce seznamuje se zkoumanou firmou a jejím současným způsobem kalkulace. Poté již přechází ke konkrétním výrobkům, u nichž jsou analyzovány logistické procesy v distribuci, popisovány podrobně jednotlivé logistické činnosti a určeny jejich náklady. Na závěr je určeno, jaký podíl mají zjištěné náklady na prodejní ceně, jsou porovnány jejich hodnoty u různých zákazníků a je podán návrh na podrobnější zkoumání konkrétních logistických nákladů.

10

2 Logistické řízení

Logistika je široký vědní obor, který ovlivňuje životní úroveň společnosti. [1] Tento pojem, pocházející z řeckého slova „logos“ (slovo, řeč, rozum, počítání), má řadu definic. Ve zjednodušeném pojetí lze pojem logistika vysvětlit jako disciplínu zabývající se pohybem zboží a materiálu z místa vzniku do místa spotřeby (materiálový tok) a informačním tokem, který s tím souvisí. Jinak řečeno se zabývá organizováním a prováděním nevýrobních činností, u kterých se snaží zajistit, aby správné zboží (materiál, služba) byly ve správné kvalitě a kvantitě, na správném místě, ve správném čase, s příslušnými informacemi a za správnou cenu k dispozici. Nevýrobní činnost je zde myšlena jako činnost výrobního podniku, která nemění podstatu výrobku, jenž je vyráběn – jeho kvalitu. [3]

2.2 Logistické řízení

Podle [1] je definice pojmu logistické řízení následující:

„Proces plánování, realizace a řízení efektivního, výkonného toku a skladování zboží, služeb a souvisejících informací z místa vzniku do místa spotřeby, jehož cílem je uspokojit požadavky zákazníků.“[1, s. 3]

Jak vyplývá z předchozího, textu součástí logistického řízení jsou logistické toky, tedy konkrétně materiálový a informační tok. Materiálový tok je řízený pohyb materiálu od zdrojů surovin, jejich prvního zpracování, zhodnocení ve výrobním procesu až po zhotovení konečného výrobku a jeho dodání konečnému uživateli (popřípadě až ke zpracování odpadů) pomocí manipulačních, dopravních, přepravních a pomocných prostředků a zařízení. Materiálový tok je součástí logistického řetězce, který zahrnuje i další s tím související činnosti jako jsou informační tok, organizace materiálového a informačního toku, plánování, administrativní činnosti, přepravní řetězec a další. [4]

2.3 Cíle logistiky

„Cílem logistiky je optimalizace logistických činností a nákladů.“ [4, s. 9] Sledujeme, jaká je kvalita logistických činností a porovnáváme je s náklady. Cíle podnikové logistiky by měly vycházet z podnikové strategie a napomáhat splňovat celopodnikové

11

cíle, dále také zabezpečit přání zákazníků na zboží s požadovanou úrovní za minimalizace celkových nákladů. [2]

2.3.1 Logistické činnosti

Činnosti, které zajišťují správnou funkci logistického řetězce, nazýváme logistickými činnostmi. Ty mají zásadní vliv na dodací lhůty, dodací spolehlivost, dodací pružnost a dodací kvalitu. [4] Mezi hlavní logistické činnosti (aktivity), které můžeme považovat za součást obecného logistického procesu a které jsou důležité pro hladký tok produktů z jejich místa vzniku do místa spotřeby, patří:

 Zákaznický servis (Customer service)

 Prognózování / plánování poptávky (Demand forecasting/planning)

 Řízení stavu zásob (Inventory management)

 Logistická komunikace (Logistics communications)

 Manipulace s materiálem (Material handling)

 Vyřizování objednávek (Order Processing)

 Balení (Packaging)

 Podpora servisu a náhradní díly (Parts and service support)

 Stanovení místa výroby a skladování (Plant and warehouse site selection)

 Pořizování / nákup (Procurement)

 Manipulace s vráceným zbožím (Return goods handling)

 Zpětná logistika (Reverse logistics)

 Doprava a přeprava (Traffic and transportation)

 Skladování (Warehousing and storage) [1]

Všechny tyto logistické činnosti významně ovlivňují logistický proces jako celek.

2.3.2 Logistické náklady

Logistickými náklady jsou náklady na systém a řízení, zásoby, skladování, manipulaci, přemístění, náklady pojistné zásoby, úroky z úvěrů, ztráty apod. Jsou důležité pro určování ceny zboží na trhu a tím pádem i pro jeho dostupnost pro zákazníky. [4]

12

V současné době si cenu zboží většinou neurčuje vlastník, určuje ji konkurence. Pokud chce být podnik konkurenceschopný, musí být celkové náklady na takové úrovni, aby měly maximálně hodnotu ceny zboží. Podnik se tedy snaží o to, aby jeho náklady byly co nejnižší. Musí být ale opatrný, protože pokud sníží náklady v jedné oblasti, může tím zvýšit náklady v oblasti jiné. Z toho vyplývá, že se podnik musí snažit o minimalizaci celkových nákladů logistických činností – klíčem k efektivnímu řízení logistického procesu je rozvržení (koncepce) celkových nákladů. [2]

3 Logistické činnosti

Hlavní logistické činnosti již byly popsány v předchozí kapitole a nyní se zaměříme na některé z nich - konkrétně na ty, kterými se budeme zabývat v souvislosti se splněním cílů této práce.

3.1 Balení

Balení zboží je důležitým aspektem skladování a manipulace s materiálem. Provádí se do obalů či souborů obalových prostředků, které musí plnit důležité funkce. To, jaké zvolíme obaly, může zvýšit úroveň zákaznického servisu, zlepšit manipulaci se zbožím, snížit náklady a zlepšit skladovatelnost. [1]

3.1.1 Funkce obalu

V různých publikacích jsou funkce obalů popisovány v odlišném pojetí. V publikaci [2]

řadí autoři Sixta a Mačát mezi nejdůležitější funkce obalu funkci ochrannou, manipulační a informační, dále pak prodejní, grafickou a ekologickou. Přičemž obaly chrání zboží před mechanickým poškozením vlivem statických a dynamických účinků a poskytují ochranu před klimatickými či biologickými vlivy, spoluvytváří manipulační a přepravní jednotku, kde obal musí zajistit účinnou, rychlou a bezpečnou manipulaci s výrobkem, jsou uplatňovány při identifikaci zboží v jednotlivých článcích distribučních řetězců a můžou svým provedením působit také jako způsob propagace výrobku a být i ekologické.

Podle Lamberta, Douglase a Ellrama plní obal šest logistických funkcí, a to uzavření výrobku, ochranu výrobku, rozdělení, sjednocení velikosti, vhodnost pro spotřebitele a komunikaci. Pokud by výrobek nebyl uzavřen, mohlo by dojít k jeho poškození nebo i k znečištění životního prostředí. Ochrana výrobku, stejně jako u předchozích autorů, znamená ochranu před poškozením a ztrátami v důsledku vnějších vlivů. V průmyslové

13

výrobě se výrobky vyrábí ve velkých množstvích, se kterými se pohromadě špatně manipuluje a často je ani není možné převézt. Proto se hromadné výstupy výroby rozdělují na menší množství. Výrobky se často balí samostatně nebo po menších skupinách do jednotlivých obalů, se kterými se snadněji manipuluje přímo ve výrobě a zmenšuje se tak nutný počet manipulací se zbožím. Poté jsou tyto menší skupiny obalů sjednoceny do velkých obalů, s nimiž se lépe manipuluje v rámci interní dopravy a převozu výrobku přímo k zákazníkovi. Obal by měl také přispívat k tomu, aby zákazník nemusel vynakládat příliš mnoho času na rozbalení výrobku a aby měl jednoznačné, snadno pochopitelné označení. [1]

Daněk a Plevný [4] ve své publikaci Výrobní a logistické systémy rozdělují funkce obalu podle toho, v jaké části logistického řetězce se balené zboží nachází:

Tabulka č. 1 – Funkce obalu

ochrana skladování doprava manipulace informace

ochrana před kvantitativními změnami

úspora prostoru určení přepravní jednotky

tvarové přizpůsobení manipulace

identifikace

ochrana před kvalitativními změnami

stohovatelnost optimální využití dopravních (pomocných) prostředků

nasazení manipulačních prostředků

upozornění

ochrana před poškozením

správná skladovací jednotka podle prodejního množství

automatizace manipulace

prezentace zboží

ochrana prostředí a lidí

zajištění přepravních

jednotek uživatelský

návod Zdroj: [4, s. 20]

3.1.2 Druhy obalů

V závislosti na tom, jaké plní funkce, rozlišujeme v praxi 3 druhy obalů:

 spotřebitelský obal

 distribuční obal (manipulační)

 přepravní obal

Spotřebitelské obaly jsou určeny ke konečné spotřebě a plní funkci ochrannou, prodejní a informační.

14

Mezičlánek mezi spotřebitelskými a přepravními obaly tvoří distribuční obal, který je obvykle skupinový nebo sdružený - obsahuje několik spotřebitelských obalů. Tímto obalem bývá např. karton nebo podložky kryté smrštitelnou fólií. Vykonává funkci ochrannou, manipulační a informační.

Přepravní obal je vnějším obalem, který musí být přizpůsoben snadné a efektivní přepravě. Bývá často vystavován dlouhotrvajícímu působení různých klimatických vlivů a z toho vyplývá, že musí plnit funkci ochrannou. Opět může mít podobu silnějšího kartonu, bedny apod. [2]

3.1.3 Náklady na obaly

Vzhledem k tomu, že náklady na obaly tvoří důležitou část prodejní ceny výrobku, je nutné zvážit, jaký obal dané zboží potřebuje. Každá firma by proto měla najít optimální poměr mezi náklady na balení a náklady za škody způsobené nedostatečným balením.

Při rozhodování o typu obalu by se měl nejdříve provést průzkum prostředí, ve kterém se obal bude nacházet a jak moc bude namáhán během manipulace. Dále je důležité určit vlastnosti výrobku, zda je křehký ve vztahu k tomu, jak bude během manipulace namáhán, a následně poté zvolit různé možnosti balení, které musí být důkladně prozkoumány. Při zvolení řešení balení se vytvoří projekt a v rámci něj vyrobí nebo nechají vyrobit prototypy obalů, které budou ověřovány v konkrétních podmínkách. [4]

Pokud je balení dobře zvoleno, má to pro danou firmu řadu přínosů. Podle Lamberta a kol. jsou následující:

 Lehčí balení může ušetřit náklady na dopravu.

 Optimální rozměry balení vedou k lepšímu vytížení skladů i dopravy.

 Balení může lépe ochránit zboží, a tím snížit míru poškozování a požadavky na manipulaci.

 Balení vyhovující lépe ekologickým požadavkům může ušetřit náklady na likvidaci materiálu a zlepšit image podniku.

 K přínosům souvisejících s ochranou životního prostředí a k úspoře nákladů může dojít použitím vratných obalů, jimiž se snižuje objem odpadových produktů. [1]

15 3.2 Interní manipulace

Interní manipulaci ve firmě provádějí aktivní prvky logistických systémů, které vykonávají netechnologické operace s pasivními prvky. Mimo jiné např. balení, nakládku, přepravu, vykládku, uskladňování, vyskladňování, kompletaci, identifikaci, přenos a uchování informací apod.

Aktivními prvky mohou být technické prostředky a zařízení pro manipulaci, přepravu, skladování, balení, fixaci a další pomocné prostředky a zařízení, dále pak technické prostředky a zařízení sloužící k činnostem s informacemi a také samozřejmě lidská složka, která je nedílnou součástí aktivních prvků. [2]

Většina aktivních prvků slouží k manipulaci s pasivními prvky, které jistým způsobem přemisťuje. P. Pernica klasifikuje manipulační prostředky a zařízení následujícím způsobem:

16

Tabulka č. 2 -Klasifikace manipulačních prostředků a zařízení

s přetržitým pohybem

prostředky pro zdvih

s pohybem svislým nebo

svislým a vodorovným

místním:

vedeným (zvedáky, výtahy, zdvižné plošiny apod.) volným (navijáky, kladky, kladkostroje apod.)

po dráze:

přímé (jednonosníkové kočky s kladkostrojem) zakřivené (podvěsné jednonosníkové drážky)

plošným:

pravoúhlým (mostové, konzolové, kozové, portálové jeřáby) kruhovým (sloupové jeřáby, jeřáby na automobilech apod.) pravoúhlým a kruhovým (portálové jeřáby s otočným výložníkem)

neomezeným (mobilní jeřáby) prostředky

pro pojezd

s pohybem vodorovným

po dráze (speciální kolejové podvozky)

plošným (pojízdné plošiny, vozíky, tahače, vznášedla apod.) s pohybem

vodorovným a svislým

po dráze (transroboty)

plošným (vozíky se zdvižnou plošinou, paletové vozíky, boční překladače apod.)

prostředky pro stohování

s pohybem vodorovným

a svislým

po dráze (stohovací jeřáby, regálové zakladače)

plošným neomezeným (vysokozdvižné vozíky, portálové zdvižné

vozy, překladače s teleskopickými výložníky apod.

vyklápěcí prostředky

s pohybem rotačním nebo svislým

místním:

rotačním (rotační výklopníky)

svislým (čelní výklopníky, vyklápěcí plošiny a můstky apod.) Zdroj: [2, s. 222]

17 Tabulka č. 3

s plynulým pohybem - dopravníky

postupující tažné prostředky

podvěsné dopravníky s vlečnými vozíky, podlahové vozíkové dopravníky

hnané kontinuální

se svislou ložnou plochou (pásové, lanopásové, žlabové dopravníky

s článkovými nosiči (veškeré elevátory)

s odpojitelnými nosiči (visuté dráhy, řetězové podvěsné dopravníky)

jiné (pneumatické a hydraulické dopravníky) valivé linkové hnané (hnané válečkové tratě)

nepoháněné (válečkové, kladičkové, kuličkové tratě) kluzné nepoháněné občasné (skluzy)

šnekové hnané plynulé (šnekové dopravníky a elevátory) vibrační hnané plynulé (vibrační dopravníky a elevátory)

kombinované hnané plynulé (talířové, šroubové, klepetové a jiné nakladače, mechanické lopaty a vyhrabavače, různé vykladače) Zdroj: [2, s. 223]

3.3 Skladování a expedice

Skladování je spojovacím článkem mezi výrobci a zákazníky a umožňující firmě vyvážit časový a prostorový nesoulad. [1] Souvisí s existencí zásob a může se vyskytovat ve všech částech logistického řetězce. [4] Tyto zásoby je potřeba uskladnit, a to buď suroviny, součástky a díly, anebo hotové výrobky, dále pak zásoby zboží ve výrobě a zásoby materiálu určené k likvidaci nebo recyklaci. [1]

Podle [2] sklady plní několik funkcí:

 přesun produktů,

 uskladnění produktů,

 přenos informací.

Funkci přesunu produktů je možné dále rozčlenit na několik činností, jako jsou příjem / přejímka zboží, transfer nebo ukládání zboží, kompletace zboží podle objednávky, překládka zboží a expedice zboží. Vzhledem k tématu práce nás nadále zajímá pouze expedice zboží.

18

Do expedice zboží patří zabalení a fyzický přesun zásilek do dopravních prostředků podle požadavků zákazníků, úprava skladových záznamů a kontrola expedovaného zboží podle objednávek.

Uskladnění produktů může být buď přechodné, což zahrnuje pouze takové uskladnění produktů, které je nezbytné pro doplňování základních zásob, nebo časově omezené, které se týká zásob, jež jsou nadměrné vzhledem k potřebám běžného doplňování zásob.

Pokud má podnik svůj vlastní sklad, přináší to řadu výhod. Může uplatňovat větší míru kontroly i pružnosti při návrhu uspořádání skladu i skladových operací, z dlouhodobého hlediska to podniku přináší menší náklady, umožňuje snadnější komunikaci a lepší dohled nad zbožím.

Pokud ovšem podnik využívá pouze vlastních skladů, ztrácí pružnost z hlediska strategického rozmisťování svých kapacit a znamená to pro něj i řadu finančních nákladů. Proto by si každý podnik měl před rozhodnutím o vlastním skladu zvážit, jakou míru výnosnosti mu vlastní sklad přinese.

3.4 Doprava

Doprava zajišťuje přesun výrobků na větší vzdálenosti např. z místa výroby do místa spotřeby. V provozu dopravy rozlišujeme dvě stránky, a to dopravní a přepravní proces.

Dopravní proces představuje v užším slova smyslu přemístění dopravních prostředků (ve kterých se samozřejmě nachází zboží, osoby, apod.), přepravní proces samotné přemístění zboží (popř. osob). Přepravce dává požadavek na přemístění svého zboží, které mu zajistí dopravce. [2]

Efektivní řízení dopravy je pro podnik velmi důležité, protože v řadě případů představuje doprava největší logistické náklady a tvoří významnou položku nákladů podniku. Cenu a náklady přepravy ovlivňuje řada faktorů. Mezi nimi hustota výrobku, tzn. jak je výrobek těžký vzhledem ke svým rozměrům. Dalším faktorem je skladovatelnost, což je míra schopnosti vyplnit dostupný prostor v dopravním prostředku a závisí na velikosti výrobku, jeho tvaru, křehkosti a dalších fyzických charakteristikách. Dále pak snadná / obtížná manipulace – čím obtížnější manipulace, tím jsou náklady na přepravu větší. Důležitým faktorem je také finanční hodnota výrobku. Všechny tyto faktory souvisejí s charakterem výrobku. Náklady ale ovlivňují i faktory související s charakterem trhu jako jsou míra konkurence v rámci určeného

19

dopravního odvětví a mezi jednotlivými druhy dopravy, rozmístění trhů, povaha a rozsah vládních regulačních opatření, rovnováha či nerovnováha dopravy směrem na určitý trh nebo ven z něho, sezónnost přesunu výrobků a vnitrostátní či mezinárodní přeprava.

Když si firma vybírá dopravce, který jí bude přepravovat zboží, zajímá se především o spolehlivost dopravce, dobu přepravy, pokrytí trhu dopravcem, pružnost, výsledky v oblasti ztrát a poškození a schopnost dopravce poskytovat více než pouze základní přepravní servis. [1] Každý druh dopravy poskytuje ale rozdílnou kvalitu a úroveň servisu, proto musí firma velmi pečlivě vybírat dopravce, který jí bude zajišťovat přepravu zboží. Ne každý dopravce totiž vlastní všechny druhy dopravy.

3.5 Druhy dopravy

Přeprava se může uskutečnit několika druhy dopravy, a to železniční, silniční, vodní, leteckou, potrubní a lanovou dopravou. Může být také využito různých kombinací těchto druhů – kombinované dopravy, pokud se z jednoho druhu dopravy na druhý překládají přepravní jednotky. [4]

3.5.1 Silniční doprava

Tato doprava je vhodná pro přepravu menších a hodnotnějších zásilek na kratší vzdálenosti. Mezi druhy dopravy umožňuje nejširší pokrytí trhu. [2] Je velmi pružná, což je dáno hustotou silniční sítě, a univerzální. To znamená, že může přepravovat výrobky nejrůznějších velikostí, hmotností na prakticky jakoukoliv vzdálenost. [1] Mezi její další výhody také patří rychlost, spolehlivost, schopnost zabezpečit přímou přepravu, různorodost vozového parku, vzájemná nezávislost jednotlivých přeprav a lepší ochrana zboží. Naopak jejími nedostatky jsou rychle rostoucí náklady s přepravní vzdáleností, značná závislost na počasí, problémy se současnou přepravou velkého množství zboží, negativní vliv na životní prostředí a velká nehodovost. [2]

3.5.2 Železniční doprava

Na rozdíl od silniční dopravy není železniční doprava schopná uskutečnit přepravu

„z domu do domu“, ale je vhodná pro přepravu větších zásilek na větší vzdálenosti. [4]

Jejími přednostmi jsou také nižší náklady při větších přepravních vzdálenostech a možnost rychlejšího průjezdu městy, průmyslovými aglomeracemi a přes hranice.

Bohužel je ale méně spolehlivá a pravidelná. V současné době se v České republice tato

20

nevýhoda začíná odstraňovat nově zaváděnými rychlými a pravidelnými nákladními vlaky. Velkým nedostatkem v ČR je ale také nízká rychlost. Dále pak tuto dopravu ovlivňují nehody a poruchy na celé železniční síti a menší přizpůsobivost měnícím se požadavkům.

3.5.3 Vodní doprava

Vodní doprava není v našich podmínkách tak významná jako v jiných zemích. Dělí se na říční a námořní dopravu, která má význam pro náš zahraniční obchod. Je vhodná k přepravě na velké vzdálenosti, ale jen u zásilek, u kterých příliš nezáleží na rychlém dodání. Velmi nízké náklady, velká kapacita dopravních prostředků a schopnost zabezpečit přepravu těžkých předmětů přímo nahrává k tomu, aby se jí hromadně převážely např. těžké a objemné substráty. Ovšem vysoká kapacita dopravních prostředků způsobuje nesoulad s dopravními prostředky navazujících doprav a nutnost skladovat zboží.

3.5.4 Letecká doprava

Letecká doprava se využívá v případech, kdy je nutné poměrně rychle dodat zboží, které je malé, lehké, cenné a mimořádně náročné na dobu dodání. [2] Využívá se na dlouhé vzdálenosti a především jako nadstandardní služba, protože je vysoce nákladná. [1]

Letecká doprava je sice nejrychlejší, ale může ji ovlivnit počasí, které ji může zpomalit, stejně jako nutnost zabezpečit pozemní dopravu.

3.6 Právní vztahy při přepravě

Právní vztah při přepravě je smluvní vztah, kde dopravce poskytuje službu a přepravce ji spotřebovává. Aby nedocházelo ke znevýhodňování některých ze zúčastněných subjektů, stanovují zákonodárci jednotlivých států základní pravidla, která zaručují prevenci před tímto znevýhodňováním. Podle [4] můžeme systém pro přepravu pomyslně rozdělit do tří skupin, a to na obecně závazné právní předpisy, vnitřní předpisy dopravců a na oblast tarifů.

Součástí obecně závazných přepisů jsou zákony a podzákonné právní normy, které můžeme pro oblast přepravy dělit na vnitrostátní a mezinárodní.

21 3.6.1 Vnitrostátní právní normy

Podle [4] řadíme mezi základní předpisy upravující přepravní vztahy ve vnitrostátní přepravě tyto:

 Občanský zákoník,

 Zákon o drahách,

 Zákon o provozu na pozemních komunikacích,

 Zákon o vnitrozemské plavbě,

 Zákon o civilním leteckém provozu,

 Přepravní řády – prováděcí předpisy.

Součástí občanského zákoníku jsou smlouva o přepravě osob a smlouva o přepravě věci. Nás v tuto chvíli zajímá pouze smlouva o přepravě věci, jejímž sjednáním se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení. Odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné. Práva a povinnosti ze smlouvy zaniknou, pokud odesílatel dopravce nepožádá o převzetí zásilky v ujednané době a pokud není ujednaná doba domluvena do šesti měsíců od uzavření smlouvy. [15]

3.6.2 Mezinárodní právní normy Součástí těchto norem jsou dle [4]:

 Bernské úmluvy,

 Varšavské dohody,

 Dohoda o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě (CMR),

 Dohoda o sjednocení pravidel přepravy v mezinárodní letecké dopravě, (Varšavská dohoda)

 Námořní přepravní dohoda,

 Dohoda pro vnitrozemskou plavbu,

 Dohoda spojených národů.

22

Dohoda o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě (CMR)

CMR je Úmluva, nikoliv formální smlouva, která se vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek, jestliže místo převzetí zboží a místo jeho dodání při placené přepravě zboží leží ve dvou různých státech a alespoň jeden z nich je smluvním státem této Úmluvy. [5]

Dopravce musí prověřit při převzetí zboží jeho vnější stav, stav obalu a správnost údajů v nákladním listě o počtu kusů, jejich znacích a číslech. Pokud dojde mezi okamžikem převzetí zboží a jeho dodáním ke škodě nebo nedodržení dodací lhůty, musí to dopravce nahradit. [4]

Dohoda spojených národů

V Dohodě je určeno, jak uzavřít kupní smlouvy a jaká jsou práva a povinnosti prodávajícího a kupujícího. Kupní smlouva, kterou strany uzavřely, přihlíží k obchodním zvyklostem a obě strany jsou jimi vázány. Pokud není kupní smlouva uzavřena, obě strany musí znát obchodní zvyklosti a respektovat je.

Celosvětovou platnost si zde získaly klauzule INCOTERMS, což jsou mezinárodní podmínky platné pro přepravu zboží. [4] Jsou užitečným nástrojem všech ekonomických subjektů zapojených do mezinárodního obchodu a definují, do jaké míry je která strana odpovědná za přepravu zboží. Tyto klauzule byly poprvé publikovány v roce 1936 a od té doby několikrát revidovány. Naposledy to bylo v roce 2010, kdy došlo k řadě modifikací a především ke snížení počtu podmínek. [7]

Tabulka č. 4 -INCOTERMS 2000 vs. INCOTERMS 2010 INCOTERMS 2000 vs. ICOTERMS 2010

INCOTERMS 2000 INCOTERMS 2010

E F C D jiný druh

dopravy

námořní a vodní přeprava

EXW FCA CFR DEO EXW FAS

FAS CIF DES FCA FOB

FOB CPT DAF CPT CFR

CIP DDU CIP CIF

DDP DAT

DAP

DDP

Zdroj: [7, s. 164]

23

Pravidla v sloupci „jiný druh dopravy“ mohou být zvolena pro jakýkoliv druh dopravy a to i při použití více druhů. Mohou se použít v případech, kdy není zahrnuta námořní přeprava, ale i tehdy, kdy je loď použita v rámci celkové přepravy. Druhý sloupec představuje pravidla pro námořní a vnitrozemskou vodní přepravu.

Vzhledem k tomu, že v následujících kapitolách se budeme zmiňovat o některých z těchto pravidel, nyní si je popíšeme:

 EXW (Ex Works)

Pravidlo se může používat pro jakýkoliv druh dopravy bez ohledu na množství použitých dopravních prostředků a je vhodné pro vnitrostátní obchod. Prodávající splní dodání ve chvíli, kdy dá zboží k dispozici kupujícímu v objektu prodávajícího nebo v jiném místě, které je potřeba přesně určit. Prodávající nemusí zboží nakládat na přistavený dopravní prostředek či odbavit zboží pro vývoz, neboť kupující nese všechny náklady a rizika od převzetí zboží.

 FCA (Free Carrier)

V tomto případě lze pravidlo uplatňovat bez ohledu na způsob zvolené dopravy a v případě využití více dopravních prostředků. Prodávající dodává dopravci zboží v objektu prodávajícího nebo na jiném předem dohodnutém místě, kde přechází riziko z prodávajícího na kupujícího. Prodávající má také povinnost celně odbavit zboží ve vývozu, ne však v dovozu.

 DDP (Delivered Duty Paid)

Toto pravidlo představuje maximální závazek pro prodávajícího bez zřetele na způsob zvolené dopravy a počtu použitých dopravních prostředků. Prodávající splní dodání ve chvíli, kdy dá celně odbavené zboží pro dovoz na příchozím dopravním prostředku připraveném k vykládce kupujícím ve sjednaném místě určení kupujícímu. Na prodávajícím jsou veškeré náklady i riziko spojené s dodáním zboží, stejně tak i celní odbavení pro vývoz i dovoz.

 DAP (Delivered at Place)

U tohoto pravidla opět nezáleží na způsobu zvolené dopravy či počtu dopravních prostředků. Ke splnění podmínek dodání dochází prodávajícím ve chvíli, kdy je zboží dáno k dispozici kupujícímu na příchozím dopravním prostředku připraveném

24

k vykládce v místě určení, které musí být opět přesně určeno, neboť do tohoto bodu jdou veškeré náklady a rizika na účet prodávajícího. Pravidlo vyžaduje, aby prodávající proclil zboží ve vývozu. [6]

3.7 Požadavky na dopravní firmy

Zákazníci (odesílatelé) mají určité specifické požadavky na dopravce, kterého si objednávají pro převoz svého zboží, a proto by se dopravce měl orientovat podle potřeb zákazníka, aby mohl uspět na trhu. Podle [3] jsou s ohledem na okamžité potřeby zákazníka požadavky na dopravní firmu následující:

 maximální flexibilita v kapacitě a specializaci přepravy,

 maximální kombinační schopnosti mezi různými dopravními systémy,

 mnohostranná použitelnost dopravních prostředků,

 zajištění hladkého přechodu ložných obalů, prostředků nakládky apod. mezi různými dopravními systémy,

 maximální disponibilita nebo okamžitá přístupnost k vozidlům a různým předmětům přepravy.

3.8 Cenové a dodací podmínky dopravců

Dodací podmínky dle INCOTERM 2010, o kterých bylo zmíněno výše, jsou důležitým aspektem při určování ceny. Podle nich dopravní firma může určit, kdo jí má za službu zaplatit – zda odesílatel nebo příjemce. Poté již může dojít k samotnému stanovení ceny.

Cena může být stanovena pomocí dvou metod, a to na základě nákladů a na základě hodnoty. Při stanovení ceny na základě nákladů musí být dopravce schopen vyčíslit své fixní a variabilní náklady a určit ziskové rozpětí. Ne vždy jsou ale dopravci schopni přesně měřit své náklady. Důležité je také přiřadit ke každé přepravě odpovídající fixní náklady, které se s rostoucím počtem zásilek snižují a naopak.

Když se bere za základ ceny hodnota přepravy, vychází se z úrovně cen, kterou bude akceptovat trh. Záleží na poptávce přepravního servisu a na konkurenci v daném sektoru dopravy. V systému sazeb se maximalizuje rozdíl mezi dosaženými tržbami a

25

variabilními náklady, které vznikly v souvislosti s přepravou zboží. Skutečnou cenu pak ve většině případů určuje konkurence.

Cenu do značné míry ovlivňují různé formy slev. Kumulativní množstevní slevy snižují kupujícím cenu na základě množství nákupu za určité časové období a nekumulativní množstevní ceny se uplatňují u každé objednávky zvlášť. Vzhledem k tomu, že v současné době je trendem nakupovat v malém množství, často a co nejrychleji, je pro kupujícího výhodnější systém kumulativních množstevních cen. Pokud kupující zabezpečí některé dodavatelské funkce, potom za to v některých případech poskytne prodávající kupujícímu slevy z ceny. [1]

26

4 Metody sběru dat a zjišťování logistických nákladů v distribuci

Drahotský a Řezníček [3] definují pojem metoda jako promyšlený, soustavný a cílevědomý přístup k řešení a postup při řešení problémů, který zahrnuje systém pravidel, jež určují možné navazující systémy operací směřující od určitých výchozích podmínek k určitému cíli. Pomocí metod můžeme dosáhnout dokonalejšího poznání a proniknout k podstatě problému a k jeho souvislostem.

4.1 Metody sběru dat

Mezi nejdůležitější metody sběru dat patří pozorování, analýza dokumentů a dotazování. Při volbě metody je nutné brát ohled na naše výzkumné potřeby a záměry a také finanční a časové možnosti. Pokud využíváme již sesbíraná data, jedná se o sekundární analýzu dat. [3]

4.1.1 Pozorování

Pomocí pozorování můžeme zachytit a analyzovat reálné jevy a procesy. Pozorování je vždy plánované a systematické. [8] Průběh pozorování je složen z několika fází, a to předvýzkumu a sestavení plánu, poté dochází k vlastnímu pozorování, kdy se nejdříve identifikuje sledovaný jev, postupně se prohlubují informace mezi pozorovatelem a pozorovaným jevem, pozorovaný jev se zaznamená, udělá se jeho rozbor vzhledem k cílům a na závěr se interpretují výsledky. [9]

Pozorování může být buď zúčastněné, kdy je pozorovatel jedním z aktérů procesů a jevů, které pozoruje, anebo nezúčastněné, kde pozorovatel sleduje jevy v jejich přirozeném prostředí. [8]

4.1.2 Analýza dokumentů

Jestliže nelze informace získat osobní konzultací, musíme využít výpovědi z minulosti, což může být jakýkoliv artefakt, který nebyl primárně vytvořen pro účely našeho výzkumu (faktury, vyhledání v počítačových programech, na internetu apod.). Analýza dokumentů je obvykle velmi náročnou metodou, ale může přinést potenciálně nejzajímavější výsledky. [9]

4.1.3 Dotazování

Dotazování bývá jednou z nejčastějších metod sběru dat. V kvantitativním výzkumu se využívá dotazníkového šetření a v kvalitativním výzkumu se volí strukturovaný,

27

polostrukturovaný nebo nestrukturovaný rozhovor. Při rozhovoru se s dotazovateli navozuje přímý komunikační styk, při kterém se pomocí otázek nebo jiných stimulů snažíme daný subjekt podněcovat ke sdělování požadovaných verbálních informací.

S dotazovatelem nebo dotazovateli můžeme vést skupinový rozhovor, individuální rozhovor, formální rozhovor, hloubkový či otevřený rozhovor, volný rozhovor a prostý rozhovor. Také je důležité si pořizovat záznam rozhovoru. Ten se může pořizovat buďto v průběhu, což sice samotný rozhovor zpomaluje, ale zato je záznam přesný, nebo po ukončení, kdy však hrozí ztráta některých informací, a může se také zvolit jejich kombinace nebo technické provedení záznamu. [9]

4.1.4 Snímkování práce

Účelem snímkování práce je zjištění skutečné spotřeby času ve vztahu k prováděným činnostem.

Snímkování práce můžeme dělit na:

 snímek pracovního dne,

 snímek operace,

 dvoustranné pozorování.

Pro účely naší práce nás bude zajímat snímek operace, což je pozorování průběhu práce, kdy měříme spotřebu pracovního času u určité opakované práce v operaci.

Ještě před tím, než začne samotné měření, je nutné se seznámit se samotným pracovištěm, s organizací práce a se zařízením. Následně se vybere pracovník, který bude měřen, a stanoví se počet měření. Operace, která bude měřena, se rozčlení na jednotlivé úkony, mezi kterými se určí okamžik, kdy končí první měřený úkon a zároveň začíná druhý. Následně se už může přejít k pozorování, měření a zápisu spotřeby času.

Jakmile je vše naměřeno, přejde se k samotnému vyhodnocování. Nejdříve se očistí časové řady o hodnoty jiných druhů práce a následně se přejde k výpočtu průměrné hodnoty času operace. Po vyhodnocení se může přejít k návrhu změn. [14]

28 4.2 Další metody využívané v logistice

Drahotský a Řezníček [3] metody rozdělují následovně:

Tabulka č. 5 -Druhy metod

obecné metody specifické metody metody tvůrčího

myšlení

empirické exaktní matematické metody brainstorming

pozorování analýza statistické metody brainwriting

analogie indukce nestatistické metody metoda 635

dotazníky dedukce grafické metody morfologická analýza

testy abstrakce scénáře koincidenční matice

experiment konkretizace strom cílů model tvůrčího myšlení

reflexe historická metoda

patentová analýza podnětová analýza měření systémový

přístup

rozhodování při neurčitosti a nejistotě

metoda zpětné vazby

rozhodovací tabulky

Zdroj: [3, s. 134]

Oproti tomu [2] se v logistice neobejdeme bez schopnosti používat celou řadu metod, především exaktní a heuristické. Exaktní metody jsou nejčastěji podloženy poznáním matematických disciplín a zčásti i přírodních věd. Jako základní skupiny exaktních metod autoři uvádí:

 metody sloužící k analýze logistických procesů (analýza ABC, systémová analýza, analýza nákladů apod.),

 statistické metody (analýza časových řad, analýza příčinných vazeb, statistické ověřování hypotéz atp.),

 metody operační analýzy (teorie zásob, teorie obnovy, teorie front a další),

 simulační metody,

 metody teorie grafů,

 prognostické metody.

29

Druhá skupina, metody heuristické, je využívána především pro rozhodovací procesy s vysokou mírou neurčitosti a v úlohách, které nejsou s ohledem na svou stabilitu a informační zabezpečení algoritmizované. Tyto metody je možné rozdělit na:

 expertní systémy (programy založené na znalostech řešících úlohy),

 metody tvořivého myšlení.

30

5 Kalkulace

Ve [12] je pojem kalkulace definován jako „přiřazení nákladů, marže, zisku, ceny nebo jiné hodnotové veličiny k výrobku, službě, činnosti, operaci nebo jinak naturálně vyjádřené jednotce výkonu firmy, tj. kalkulační jednici či nákladovému objektu“.

Kalkulace je nejvýznamnější nástroj synteticky zobrazující vztah věcné a hodnotové stránky podnikání právě proto, že zobrazuje ve vzájemné souvislosti naturálně vyjádřený výkon a jeho hodnotové parametry. Kalkulace je nejčastěji využívána ve formě propočtů, které jsou orientované na zjištění nebo stanovení nákladů na konkrétní výrobek, práci nebo službu, jež jsou předmětem prodeje externím zákazníkům.

Sestavování kalkulací nám komplikuje existence stále rostoucího podílu režijních nákladů, u nichž je přiřazení nákladů na výkon často problematické. Proto kalkulační metoda, která je pro kvantifikaci nákladů na výkon použita, vychází ze způsobu nákladové alokace pro přiřazení nepřímých nákladů. To, jakou kalkulační metodu bude organizace využívat, by mělo vždy vycházet z charakteru organizace a praktického využití dané kalkulace. Při volbě je také nutné brát v úvahu např. strukturu prováděných výkonů, odlišnosti mezi nimi a také to, že čím je kalkulace přesnější a detailnější, tím budou i náklady na zajištění vstupních dat vyšší. [13]

5.1 Typy a formy nákladových kalkulací podle účelu

Kalkulace se nemusí lišit jen podle toho, jaký způsob přepočtu nákladů na jednotku výkonu byl zvolen, ale také tím, jaký způsob uplatnění mají v podniku. Z hlediska uplatnění neboli účelu můžeme kalkulace dělit následovně:

 předběžná kalkulace,

 výsledná kalkulace,

 operativní kalkulace.

Pokud potřebuje organizace informace o nákladech výkonu ještě před zahájením činností na výrobku nebo službě, používá předběžnou kalkulaci. U této kalkulace se do určité míry jedná o odhad budoucích nákladů na nákladový objekt. Předběžné kalkulace se někdy rozlišují na tzv. propočtové kalkulace, které slouží k určitému rámcovému odhadu budoucích nákladů, a tzv. plánové kalkulace, které jsou detailnější a slouží

31

především pro přesné plánování operací, které vychází z relativně přesného odhadu spotřeby vstupů.

Kalkulace sestavující se po ukončení realizace výkonu označujeme jako tzv. výsledné kalkulace a slouží zejména ke zpětnému hodnocení hospodárnosti.

Tzv. operativní kalkulace jsou zvláštní kategorií kalkulací využívanou zejména v automatizovaném průmyslu. Kalkulace se sestavuje v průběhu výroby určité série výrobků a reflektuje změny ve výši přímých nákladů způsobených různými faktory.

[13]

5.2 Kalkulační systém

Podle [12] lze jednotlivé kalkulace, které tvoří kalkulační systém, rozčlenit následovně:

Obrázek č. 1 - Kalkulační systém a jeho členění z hlediska vztahu kalkulací k časovému horizontu zpracování a využití

Zdroj: [12, s. 187]

Řada podniků nepoužívá jen jeden typ nákladových kalkulací. Používá jich více a ty tvoří tzv. kalkulační systém daného podniku, který je určitou soustavou kalkulací s přesně vymezeným účelem využití. [13] Jednotlivé prvky tohoto systému se liší vztahem plných či dílčích nákladů ke kalkulační jednici, metodami přiřazení nákladů předmětu kalkulace, dobou sestavení a svým vztahem k časovému horizontu jejich využití. Základním kritériem pro jejich rozlišení je to, zda jsou součástí strategického

Kalkulace

Nákladů Ceny

Reálných nákladů

Cílových nákladů

Propočtová Plánová Operativní

Výsledná Předběžná

Kalkulace

Nákladů Ceny

32

rozhodování, střednědobého, preventivního a běžného řízení nebo následného ověření průběhu prováděných podnikových výkonů.

5.3 Kalkulační vzorce

V každém podniku se náklady výkonů vyjadřují v tzv. kalkulačním vzorci, pomocí něhož se zjišťují a stanovují. [12] Vzorec se nemusí bezpodmínečně dodržovat.

Struktura nákladů výkonů se v každém podniku vyjadřuje individuálně a každá podnik si vzorec upravuje dle vlastních potřeb. [11]

Mezi kalkulačními vzorci rozlišujeme dle [12]:

 typové kalkulační vzorce,

 retrográdní kalkulační vzorce,

 kalkulační vzorce oddělující fixní a variabilní náklady,

 dynamickou kalkulaci,

 kalkulaci se stupňovitým rozvrstvím fixních nákladů,

 kalkulaci relevantních nákladů.

Obrázek č. 2 -Typový a retrográdní kalkulační vzorec

Typový kalkulační vzorec Retrográdní kalkulační vzorec

Zdroj: [13, s. 59]

1. přímý materiál + 2. přímé mzdy

+ 3. ostatní přímý materiál + 4. výrobní (provozní) režie Vlastní náklady výroby (provozu) + 5. správní režie

Vlastní náklady výkonu + 6. odbytové náklady

Úplné vlastní náklady výkonu + 7. zisk (ztráta)

Cena výkonu (základní)

Základní cena výkonu

- Dočasné cenové zvýhodnění - Slevy zákazníkům:

- sezónní - množstevní Cena po úpravách - Náklady

Zisk

33

U České republice se dříve v podnikové praxi používal typový kalkulační vzorec v podmínkách centrálně plánovitého řízení. Nyní se ale více uplatňují kalkulační vzorce, které jsou orientované na potřeby manažerského řízení, mezi nimi např. retrográdní kalkulační vzorce nebo kalkulační vzorce oddělující fixní a variabilní náklady. [11]

5.4 Základní metody nákladových kalkulací

Pomocí kalkulačních metod se snažíme podat co nejpřesnější a nejvěrohodnější informace o výši a struktuře nákladů výkonu. Při jejich definici se vychází ze dvou základních charakteristik, a to zda má nákladová kalkulace absorbovat všechny podnikové náklady nebo jen jejich část. Popesko [13] v této rovině rozlišuje:

 absorpční kalkulace,

 neabsorpční kalkulace.

Absorpční kalkulace je kalkulací úplných nákladů, které v sobě zahrnují veškeré náklady podniku. Kalkulace neúplných nákladů neboli neabsorpční kalkulace kalkuluje jen část podnikových nákladů a ostatní náklady na výkony nerozpočítává.

Dále se kalkulace mohou dělit podle toho, jak jsou alokovány režijní nebo fixní náklady výkonu:

 přirážková (zakázková) kalkulace,

 kalkulace podle aktivit,

 kalkulace variabilních nákladů.

Pokud se podnik rozhodne použít kalkulaci úplných nákladů, tak může použít objemové přiřazení režijních nákladů – přirážkovou kalkulaci. Kalkulace podle aktivit přiřazuje náklady dle skutečných příčinných vztahů. Pokud podnik chce režijní nebo fixní náklady výkonu alokovat v plné výši, využije kalkulaci variabilních nákladů. [13]

Dále se také můžeme setkat se speciálními typy nákladových kalkulací. [13] Jde např. o:

 kalkulace dělením o prostá,

o s ekvivalentními čísly;

34

 kalkulace sdružených výkonů o rozčítací,

o odčítací;

 dynamická kalkulace.

5.4.1 Přirážková kalkulace

V praxi je přirážková kalkulace nejčastěji používanou metodou vhodnou pro podniky, které produkují různorodé výkony. [13] Přiřazují se v ní společné nepřímé náklady výkonu k hodnotově nebo naturálně vyjádřené rozvrhové základně. V současné době se v praxi více uplatňuje diferencovaná přirážková kalkulace, kde se pro rozvrh různých skupin nepřímých nákladů používají různé rozvrhové základny.

Rozvrhové základny je možné rozdělit na naturální a peněžní. Přirážka nepřímých nákladů v procentech ve vztahu ke zvolené peněžní základně je u peněžních základen vypočtena následujícím způsobem:



Peněžní základny se snadněji a přesněji zjišťují, ale podléhají častým změnám, a tudíž omezují srovnatelnost procenta přirážek nepřímých nákladů v jednotlivých obdobích.

Oproti tomu u naturálních základen se zjišťuje sazba nepřímých nákladů v peněžních jednotkách na jednu naturální jednotku základny následovně:



V tomto případě sice základna vylučuje působení cenových vlivů, ale zjišťování je často složitější. Nejčastěji bývají jako rozvrhové základny voleny hodiny práce či strojové hodiny.

Přirážkové kalkulace jsou sice často využívány, ale mají řadu omezení spočívajících zejména ve vzrůstající nepřesnosti způsobené proporcionálním přiřazením režijních nákladů výrobku. Ta se se změnami podílu a struktury režijních nákladů výrazně prohlubuje. [12]

35

5.4.2 Kalkulace podle aktivit (Activity Based Costing)

Tato kalkulace je relativně nová a v České republice používaná velmi ojediněle. Snaží se aplikovat principy příčinné souvislosti do kalkulačního systému podniku tak, že mapuje a nákladově oceňuje procesy a aktivity, které organizace provádí, a popisuje jejich vztah k podnikovým výkonům.

ABC kalkulace je přesnější než jiné a přináší značně širší spektrum informací, které se neomezují jen na nákladové ocenění výkonů. Na druhé straně je ale také značně komplikovaná a vyžaduje rozsáhlejší objem dat, která je potřeba zajistit.

Základní filosofií kalkulací nákladů je, že:

 pro přiřazování nákladů objektům používá měření skutečných fyzických výkonů jednotlivých prováděných činností a aktivit,

 sleduje náklady a jejich tok podél prováděných procesů a aktivit a těmto skutečnostem odpovídá i způsob jejich přiřazování,

 snaží se odhalit skutečné příčiny vzniku nákladů,

 určuje, které konkrétní aktivity zapříčinily spotřebu zdrojů (= vznik nákladů) a do jaké míry tomu tak bylo.

Podstatou kalkulace je alokace režijních nákladů jednotlivým prováděným aktivitám, prostřednictvím nichž jsou poté přiřazovány jednotlivým nákladovým objektům. Postup aplikace kalkulace se odehrává v následujících krocích:

1. Nepřímý náklad přiřadíme k jednotlivým definovaným aktivitám (přiřazení se provádí na základě vztahové veličiny nákladů – Resource Cost Driver).

2. Zjistíme celkové náklady na jednotlivé aktivity (Cost Pool), vymezíme vztahovou veličinu aktivity (nákladový nositel – Activity Cost Driver) a stanovíme náklady na jednotku aktivity.

3. Určíme náklady na předmět alokace (nákladový objekt – výkon, službu, zákazníka) na základě nákladů na jednotku aktivity a objemu těchto jednotek, které jsou objekty alokace spotřebovány.

36

Základní etapy aplikace metody ABC Popesko [13] rozděluje do pěti kroků:

1) úprava účetních dat

2) definice struktury ABC systému (aktivit a nákladových objektů) 3) procesní nákladová analýza – přiřazení nákladů aktivitám

4) analýza aktivit – definice vztahových veličin, kalkulace jednotkových nákladů aktivit

5) přiřazení nákladů aktivit nákladovým objektům

Metoda umožňuje posoudit nákladovou náročnost a přínosy činností tvořených systémovým spojením dílčích aktivit a dále také analyzovat průběh těchto činností z hlediska jejich koordinace. Vytváří přirozený tlak na eliminaci aktivit, které buď nepřinášejí efekt, nebo mají zápornou přidanou hodnotu. [13]

37

6 Popis zkoumané firmy

Zkoumaná firma je dodavatelem automobilového průmyslu a patří mezi přední světové výrobce automobilových komponent. Mezi její zákazníky patří většina světových automobilek jako například VW, GM, BMW, Renault atd.

Je jedním z největších zaměstnavatelů svého kraje a zaměstnává více jak 1000 zaměstnanců, jejichž počet se nadále zvyšuje z důvodu rozšiřování výroby. V oblasti zaměstnávání získala i řadu prestižních ocenění.

Kvůli celosvětové globalizaci a vzniku nadnárodních společností jsou firmy nuceny posilovat své postavení vzájemnou spoluprácí, což podnikům přináší větší počet zákazníků, zvýšení objemu výroby a získání řady dalších výhod. Z tohoto důvodu se firma stala součástí aliance spolu s několika zámořskými partnery.

7 Popis současného systému kalkulace zkoumané firmy

Pro vyhodnocování hospodaření společnosti je stěžejním bodem kalkulace nákladů, jejíž výsledky jsou poté důležitým podkladem pro management firmy. Kalkulace se provádí v různých fázích životnosti daného výrobku.

U stanovení nákladů na výrobu jednotlivých výrobků se vychází z kalkulační jednice (KJ), kterou je nutné přesně vymezit. Ve zkoumané firmě je KJ rovna 1000 ks. Mezi náklady, které jsou vztažené ke KJ, patří suroviny, nakupované díly, výkony a ostatní alokované náklady.

Vlastní náklady výroby se ve firmě zjišťují pomocí přirážkové kalkulace, o které je již zmíněno v teoretické části (viz kapitola 5.4.1), a využívá se metoda hodinových režijních paušálů. Jediným přímým nákladem je považován přímý materiál (materiálové náklady), ke kterému se přičítá materiálová režie, a s ostatními náklady se pracuje jako s nepřímými. Ty se stávají součástí hodinové sazby střediska. Vlastní náklady výroby se počítají jako součet materiálových a výrobních nákladů.

Ve firmě se účtuje v CZK, ale pomocí plánovacího kurzu zkoumané firmy, který činí 27,48 CZK/EUR, se CZK dají převést do EUR.

7.1 Kalkulační vzorec

Ve firmě je pro výrobky používán následující kalkulační vzorec na KJ = 1000 ks:

38 Obrázek č. 3 -Kalkulace firmy XYZ

Zdroj: Zkoumaná firma

V kalkulačním vzorci není obsažen zisk. Pokud k úplným vlastním nákladům výroby přičteme ziskovou přirážku, vyjde nám cena výrobku. Tato zisková přirážka je u každého výrobku jiná, jak již byla uvedeno v úvodu.

7.1.1 Materiálové náklady

Materiálové náklady se počítají jako součet jednicových materiálových nákladů a materiálové režie. Mezi jednotlivé materiálové náklady řadíme hodnotu nakupovaných dílů a surovin oceněných nákupními cenami, které jsou domluvené s dodavatelem a lze je nalézt v infozáznamu firmy. Ocenění surovin nákupními cenami se počítá jako součin kusovníku (počet nakoupených surovin) a nákupní ceny za jednotku.

Materiálová režie se zjišťuje jako součin přirážky materiálové režie a součtu nákupních cen materiálu. Rozvrhovou základnou přirážky materiálové režie je materiálová spotřeba, která dělí dovozné, nákup, vstupní kontrolu a sklady pořízení.

Pro lepší přehlednost je výpočet materiálových nákladů zobrazen níže:

o Materiálové náklady = jednicové materiálové náklady [CZK] + materiálová režie

 Jednicové materiálové náklady = množství dle kusovníku pro jednotlivé položky * nákupní cena jednotky položky

+ Správní a odbytová režie Jednicové materiálové náklady Materiálová režie

Materiálové náklady

Jednicové výrobní náklady Výrobní režie

Výrobní náklady

Vlastní náklady výroby

Úplné vlastní náklady výroby

39

 Materiálová režie = přirážka materiálové režie * součet jednicových materiálových nákladů

 Přirážka materiálové režie = (dovozné + nákup + vstupní kontrola + sklady pořízení)/ materiálová spotřeba v měně [%]

7.1.2 Výrobní náklady

Výrobní náklady se počítají podobně jako materiálové náklady, tedy jako součet jednotlivých výrobních nákladů a výrobní režie. Jednicové výrobní náklady jsou náklady jednotlivých pracovních kroků z pracovního plánu oceněné sazbou střediska, kde se vyrábí. Zjišťují se jako součin výrobního času z pracovního plánu (norma) a sazby konkrétního střediska (tarif). Norma vyjadřuje, jak dlouho by nám měla trvat výroba 1000 ks konkrétního výrobku a lze ji vypočíst jako podíl počtu hodin (minut apod.) výroby 1 ks konkrétního výrobku a 1000 ks. Tarif je plánovaný na celý rok a je podílem plánovaných nákladů a počtu hodin potřebných na výrobu všech výrobků odvedených na daném středisku (většinou za rok). Mezi plánované náklady řadíme např. kancelářské potřeby, spotřebu spotřebního materiálu (tuky, maziva, ochranné prostředky apod.), odpisy, mzdy nebo cestovné.

Součinem přirážky výrobní režie a jednotlivých výrobních nákladů nám vznikne výrobní režie. Přirážku výrobní režie můžeme zjistit jako podíl řízení výroby, průmyslového inženýrství, změnové služby, řízení zmetkových skladů a veškerých nákladů všech výrobních středisek. Do výsledné kalkulace je výrobní režie rozvržena pomocí hodinového režijního paušálu, ten však nezahrnuje jen nepřímé náklady, ale i některé přímé.

Níže je opět uvedeno rozepsání výpočtu výrobních nákladů:

o Výrobní náklady = jednicové výrobní náklady [CZK] + výrobní režie

 Jednicové výrobní náklady = výrobní čas na jednici z pracovního plánu * sazba střediska

 Výrobní režie = přirážka výrobní režie * jednicové výrobní náklady

 Přirážka výrobní režie = (náklady na řízení výroby + průmyslové inženýrství + změnovou službu + řízení zmetkových skladů)/ veškeré náklady všech výrobních středisek