VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE
FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2007 Michal Kašpar
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů
Obor: Mezinárodní obchod
Postavení Malty v EU
Bakalá ř ská práce Vypracoval: Michal Kašpar
Vedoucí bakalářské práce: Ing. Gabriela Hitzgerová, CSc.
Pod ě kování
Za mnoho cenných rad, pomoc a podporu bych chtěl poděkovat
vedoucí mé bakalářské práce Ing. Gabriele Hitzgerové, CSc.
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Postavení Malty v EU“
vypracoval samostatně. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.
V Kolíně, dne 7.5. 2007 …………...………..
Podpis
Obsah
1. Úvod...6
2. Obecná charakteristika země...8
2.1 Základní údaje... 8
2.2 Historie... 9
2.2.3 Starověk ... 9
2.2.4 Středověk ... 10
2.2.5 Maltézští rytíři... 11
2.2.6 Pod anglickou nadvládou ... 12
2.2.7 Cesta k nezávislosti... 13
2.3 Politický systém ... 14
3. Ekonomický profil země...16
3.1 Nástin vývoje hospodářství od získání samostatnosti... 16
3.2 Vývoj strukturálních ukazatelů... 17
3.2.1 HDP... 17
3.2.2 Nezaměstnanost ... 18
3.2.3 Inflace ... 19
3.2.4 Schodek veřejných rozpočtů... 20
3.2.5 Hrubá zadluženost... 21
3.3 Odvětvová struktura ekonomiky... 22
3.3.1 Cestovní ruch ... 22
3.3.2 Zpracovatelský průmysl... 25
3.3.3 Energetika ... 26
3.3.4 Zemědělství a rybolov... 27
3.4 Zahraniční obchod ... 27
3.5 Obchodní vztahy s ČR ... 29
4. Malta a EU ...32
4.1 Cesta do EU ... 32
4.2 Vyjednané podmínky členství... 33
4.3 Ekonomická pozice Malty v EU ... 34
4.4 Politická pozice... 35
4.5 Cesta do eurozóny... 37
4.5.1 Maastrichtská kritéria a jejich plnění ... 38
4.5.2 Role maltské a evropské centrální banky... 39
4.6 Začlenění se do Schengenského prostoru ... 40
4.7 Maltské priority směrem k EU... 41
4.7.1 Politicko - strategické cíle... 41
4.7.2 Využívání strukturálních fondů... 42
5. Závěr ...44
6. Zdroje...45
1. Úvod
Malta v roce 2004 společně s Českou republikou a dalšími osmi státy vstoupila do Evropské unie a rozšířila tím tehdejší 15. Jedná se tedy o aktuální téma, které jsem si vybral i kvůli svému dlouhodobému zájmu o tuto zemi. Maltská republika samozřejmě v Evropské unii nemá takové postavení jako obří ekonomiky typu Německa či Francie.
Přesto si myslím, že i pozici této malé země za analýzu stojí.
Malta je v České republice všeobecně vnímána pouze jako ostrůvek kdesi ve Středozemním moři, kam je možno vyrazit v létě na dovolenou. Proto bych ve své práci rád dokázal, že Malta je mnohem zajímavější zemí, která má bohatou historii a jejíž ekonomika zdaleka nestojí jenom na onom již zmiňovaném cestovním ruchu.
Cílem mé práce je charakterizovat tuto zemi, přiblížit její historický vývoj, analyzovat její současnou ekonomickou situaci, zhodnotit její postavení v EU a nastínit perspektivy, které se Maltě v EU otevírají. V práci jsou použity metody deskripce, logicko – historická metoda, analýza či syntéza.
Tato práce obsahuje tři hlavní části. V první části Maltu obecně charakterizuji.
Kromě všeobecných informací a politického systému kladu důraz především na její historický vývoj, který je alespoň dle mého názoru velmi zajímavý a který také velmi ovlivnil současnou politiku země.
Druhá část je zaměřena na vývoj maltského hospodářství od získání nezávislosti a především na analýzu jeho současného stavu. Centrem mého zájmu je především struktura maltské ekonomiky, její nejvýznamnější odvětví, rozbor strukturálních ukazatelů a v neposlední řadě i její zahraniční obchod s přihlédnutím ke vzájemné spolupráci mezi Maltou a Českou republikou.
V poslední části se zabývám nejprve cestou země do Evropské Unie a tím jak si v přístupových jednáních vedla. Dále se pokouším vystihnout její ekonomickou i politickou pozici v EU a závěr mé práce je zaměřen na cíle a priority maltské politiky směrem k EU se zvláštním důrazem na ty aktuální cíle, jakými jsou přijetí společné evropské měny nebo přistoupení k schengenskému prostoru.
2. Obecná charakteristika zem ě
2.1 Základní údaje
Maltskou republiku tvoří malé souostroví, které se rozkládá ve Středozemním moři mezi Sicílií a Tuniskem. Jejím nejbližším sousedem je Itálie.
Rozloha Malty činí 316km2, z toho 246km2 připadá na ostrov stejného jména, 67km2 na Gozo a zbytek na miniaturní ostrůvky Comino, Cominotto, Filfla a St.
Paul’s Islands. V roce 2006 měla 391 806 země
obyvatel, z nichž 360 908 žilo na Maltě a 30 898 na Gozu a Cominu, ostatní ostrovy jsou trvale neobydleny. Je tedy jasné, že jak rozlohou, tak počtem obyvatel je možno Maltu řadit mezi evropské ministáty. Hlavním městem Malty je Valletta. Největšími městy jsou ovšem Birkirkara a Qormi. Administrativně se země dělí na 3 okresy (Majjistral, Xlokk a Gozo) a 68 obcí. Obyvatelstvo maltských ostrovů je
z národnostního pohledu velmi homogenní- 96 % tvoří Malťané, 2 % Britové, 1 % Italové a zbytek připadá na ostatní národnosti. Výsadní postavení si zde udržuje římsko- katolická víra, ke které se hlásí 97 % obyvatel. Úředními jazyky jsou maltština a
angličtina. Jako platidlo se zde používá maltská lira, která se dělí na 100 centů. Většina ekonomické aktivity se zcela pochopitelně odehrává na ostrově Malta, přirozeným centrem je okolí hlavního města Valletty. Malta je členem řady mezinárodních
organizací, z nichž nejdůležitější jsou OSN, EU, Commonwealth, Rada Evropy, OBSE, WTO, MMF či IBRD. Pramen: [1], [12]
2.2 Historie
Jelikož je maltská historie velice zajímavá, všechny národy, které se zde v průběhu staletí vystřídaly, určitým způsobem ovlivnily i budoucí vývoj ostrovů a zanechaly zde dodnes stopy své činnosti - ať už se jedná o kulturní památky, prvky v jazyce či mentalitě obyvatel, a není v naší zemi příliš známá, náleží jí v této práci významné místo. Její znalost nám totiž umožňuje pochopit mnohé ze současné politiky maltské republiky.
První obyvatelé přišli na Maltu ze Sicílie zhruba 5000 let před n.l. Později odtud došlo ještě k několika přistěhovaleckým vlnám, či spíše invazím, jelikož nově příchozí se obvykle chopili vlády nad ostrovy. Tito lidé se živili především zemědělstvím a zabývali se některými jednoduchými řemesly. K výraznému posunu vpřed došlo až s připlutím Féničanů datovaným k roku 800 před n.l. Ti zde mimo jiné zavedli i písmo, a tím také na Maltě oficiálně končí doba bronzová a začíná starověk.
2.2.3 Starov ě k
Féničané byli obchodníci, kteří v této době ovládali celé Středomoří a je proto logické, že Malta se svou strategickou polohou se pro ně stala vítanou základnou.
Féničané postupně splynuli s původním obyvatelstvem a položili tím základ maltského národa i jazyka.
Postupem času ale vládu nad Středomořím začalo přebírat Kartágo, původně fénická kolonie, a přibližně 480 let před n.l. ovládlo i Maltu. Jejím obyvatelům se ale pod novými vládci nebývale dařilo a rychle bohatli z obchodu s ostatními kartáginskými koloniemi. Nejvýznamnějším vývozním artiklem této doby se stalo luxusní bavlněné oblečení.
Ale jak se v průběhu let střídali vládci Středomoří, tak se měnili i držitelé maltských ostrovů. Po skončení punských válek (264 - 146 před n.l.) se tímto hegemonem stala římská říše a Malta byla po dlouhou dobu její nedílnou součástí. Pro
Maltu to bylo jedno z mála delších období klidu, protože ležela uprostřed říše. Až do roku 60 n.l. byla Malta pohanskou zemí, ale v tomto roce u zdejších břehů ztroskotala loď s apoštoly Pavlem a Lukášem, kteří obrátili většinu obyvatel ke křesťanské víře, a ta už se tu přes veškeré změny vlád udržela dodnes.
Když došlo roku 395 k dělení římské říše, připadly maltské ostrovy Byzanci. Ta ale zdaleka neměla sílu a neohroženou pozici ve Středomoří, jakou kdysi míval Řím a navíc poměry v Evropě se změnily. Masivní migrace, známá jako stěhování národů, zapříčinila pád mnoha vlád a také Maltou se přehnaly nájezdy barbarských kmenů.
Nicméně Byzantská říše si nakonec svou vládu nad Maltou udržela až do roku 870.
Od 2. poloviny 7. století se ve Středomoří začala formovat nová velmoc - arabská říše. Arabové postupně ovládli severní Afriku, Španělsko, Sicílii a 29.8. 870 zaútočili i na Maltu. Byzantinci se sice snažili Maltu ubránit, ale Arabové měli příliš velkou převahu. Život pod jejich nadvládou však nebyl zdaleka tak špatný, jak by se mohlo na první pohled zdát. Arabové byli zdatní obchodníci, válečníci a na tehdejší dobu byli také velice vzdělaným národem. Místní obyvatelstvo od nich nebylo ani nijak utlačováno. Jediným problémem tak zůstávala víra, Arabové vyznávali islám, a přestože křesťanskému obyvatelstvu jejich víru tolerovali, znamenalo to jistá omezení (například zákaz stavby nových kostelů) po celou dobu jejich vlády na těchto ostrovech.
2.2.4 St ř edov ě k
Tato náboženská nesvoboda ovšem Malťany trápila, a proto, když se v 11. století dařilo Normanům dobývat mnohé země pod arabskou nadvládou, doufali, že osvobodí i je. K tomu opravdu došlo roku 1091. Normané byli vítáni jako osvoboditelé a skutečně očekávání, která do nich místní křesťané vložili, splnili. Křesťanství se stalo znovu
hlavním náboženstvím, z vládnoucích Arabů poddaní a Malta byla připojena k Sicilskému království. Z ekonomického hlediska ovšem začalo jedno z nejhorších
období maltské historie. Ostrovy byly totiž učiněny lénem sicilského krále a ten je v případě nutnosti svěřoval komukoliv, kdo byl ochoten za ně náležitě zaplatit. Noví pánové se samozřejmě snažili získat z obyvatel více, než museli sami odvádět králi a zatěžovali je proto neúměrnými daněmi. To vedlo ke zbídačení obyvatelstva a znemožnění jakéhokoliv ekonomického rozvoje.
V následujících stoletích se na Maltě vystřídalo mnoho rodů a všechny byly zpočátku vítány s nadějí na zlepšení poměrů, ale k tomu za panujících feudálních vztahů těžko mohlo dojít. Hospodářská situace byla dále zhoršována nájezdy pirátů ze severu Afriky a také nájezdy Turků. Poté, co situace dospěla tak daleko, že byly ostrovy pustošeny hladomory, se Malťané vykoupili ze sicilského závazku a roku 1428 dosáhli plnoprávného začlenění do aragonského, po roce 1479 španělského království. Malta měla pro Španělsko sice jen minimální ekonomický význam, ovšem pro křesťany byla velice důležitou základnou v neustálých bojích s muslimskými Araby a Turky. Proto ji roku 1530 španělský král svěřil rytířům řádu sv. Jana, kteří po vyhnání Turky z Kypru hledali nové útočiště.
2.2.5 Maltézští rytí ř i
Tento řád, známý také pod názvy johanité či později maltézští rytíři, nejprve o Maltu jako o své sídlo příliš nestál, ale nakonec mu nezbylo nic jiného než ji přijmout.
Ani místní šlechta nebyla z nových pánů zrovna nadšena, ovšem když ji rytíři slíbili ponechat všechna privilegia, přijala je nakonec jako užitečné ochránce. A johanité opravdu pro Maltu udělali hodně - vytvořili z ní významné obchodní centrum své doby, vybudovali nové hlavní město Vallettu a udali ostrovům ráz, který si uchovávají dodnes.
Na, do té doby neobydleném, severu stavěli přístavy a kolem nich, kvůli neustále hrozícím útokům, budovali opevnění, takže se Malta brzy stala nedobytnou pevností.
A protože se na ni evropští panovníci dívali jako na pevnost chránící Evropu před Muslimy, snažili se s ní mít všichni dobré vztahy a v případě potřeby ji podporovali.
V době rozmáhajícího se obchodu mezi západním a východním Středomořím zde nechal velmistr řádu postavit rozsáhlé sklady, které byly hojně využívány všemi obchodníky této oblasti, čímž se Malta stala opravdovým centrem obchodu a rychle bohatla. Toto, i přes občasné nájezdy pirátů pustošících pobřeží, téměř idylické období, se ale v 18. století začalo blížit ke svému konci. Jednak již přestalo hrozit turecké nebezpečí, čímž klesl zájem evropských vládců o ostrovy ale především se centrum obchodu přesunulo na atlantické pobřeží. Poslední ránu pro místní ekonomiku poněkud překvapivě znamenala francouzská revoluce. Maltézští rytíři totiž ve Francii vlastnili rozsáhlé statky a poté, co o ně při revoluci přišli, se snažili vynahradit si tyto ztráty na maltském obyvatelstvu. Tím byly ostrovy znovu uvrženy do bídy.
13.6.1798 se na Maltě vylodil Napoleon při svém tažení do Egypta. Zemi získal bez boje - tehdejší velmistr se po dvoudenním váháním vzdal a tím, poněkud nerytířsky, skončila vláda maltézských rytířů. Francouzi sice byli zpočátku vítáni jako osvoboditelé od útlaku, kterému bylo obyvatelstvo vystaveno v posledních letech vlády johanitů, ale brzy proti sobě obrátili hněv všech obyvatel svým drancováním, které se nevyhnulo ani církevním objektům. Malťané proto požádali o pomoc Anglii a Sicílii. Jejich vojskům se s podporou místních obyvatel podařilo panování Francouzů po dvou letech ukončit.
2.2.6 Pod anglickou nadvládou
Bezprostředně po osvobození od Francouzů se většina velmocí klonila k názoru, že by Malta měla znovu připadnout řádu sv. Jiří, jenže její obyvatelé při vzpomínce na poslední krutá léta jeho vlády tuto možnost rázně odmítli, naopak si zatím oblíbili Angličany a chtěli zůstat pod jejich ochranou. Až do konce napoleonských válek v roce 1814 zůstala budoucí pozice Malty nevyřešena, ale Anglie si zatím uvědomila, jak strategickou polohu Malta má a jaké výhody z toho mohou plynout a na Vídeňském kongresu už požadovala její začlenění do svého koloniálního panství, čehož také dosáhla.
Místní ekonomice se v 19. století dařilo, Anglie si udělala z Malty nejen vojenskou ale i obchodní základnu, vybudovala zde rozsáhlé loděnice i opevnění, znovu oživila textilní průmysl a velkým přínosem pro maltské hospodářství bylo i otevření Suezského průplavu.
Jinak byla Malta spravována jako ostatní anglické kolonie, angličtina se stala úředním jazykem, byly zde zavedeny anglické zákony a nejvyšším představitelem byl generální guvernér, vliv domácích úřadů upadal. Hospodářský rozvoj skončil až po 1.
světové válce, během níž většina obyvatel pracovala pro válečný průmysl na straně Dohody. Po jejím skončení o práci přišli, a tehdy docházelo i k hladovým bouřím.
V roce 1921 byla přijata nová ústava, která Malťanům zaručovala vlastní správu vnitřních záležitostí, zatímco Britové si ponechali pod svou kontrolou zahraniční
politiku a obranu. V období mezi světovými válkami došlo k několika pokusům
o získání větší míry nezávislosti, ale než byla schválena nová ústava, která by status Malty upravila, vypukla 2. světová válka.
Do války byla Malta zatažena v roce 1940, den poté, co se Itálie přidala na stranu Německa. Nejdříve Italové a později i Němci podnikali na ostrovy masivní letecké útoky. Důvodem těchto útoků byly britské letecké a námořní základny, které znemožňovaly zásobování německých vojsk v severní Africe. Ostrovy byly tedy znovu centrem pozornosti válčících stran kvůli své strategické poloze. Další problémy Maltě způsobovala námořní blokáda, která znemožňovala import zásob, které pro ni byly v tuto dobu naprosto nezbytné. V roce 1942 se Němcům skoro podařilo Maltu vyhladovět. Útoky skončily až v roce 1943 po vylodění spojenců na Sicílii - základnou pro toto vylodění byla znovu Malta. Tato malá země tedy ve válce sehrála významnou roli a výrazně pomohla spojencům k vítězství, ale bylo toho dosaženo za cenu ohromných škod a ztrát na životech, které její obyvatelé utrpěli. Pramen: [1], [8]
2.2.7 Cesta k nezávislosti
Po skončení druhé světové války sice Malta získala určitou míru autonomie, ale zůstala britskou korunní kolonií. Hlavní roli zde v této době, a zůstalo tomu tak dodnes, hrály dvě strany - pravicová Nacionalistická strana (Nationalist party of Malta - NPM) a levicová Labouristická strana (Maltese Labour Party - MLP). Zatímco MLP v čele s Domem Mintoffem podporovala těsnější integraci s Velkou Británií, tak NPM Dr.
George Borga Oliviera usilovala o další kroky směrem k osamostatnění země.
V prosinci roku 1955 se v Londýně za účasti představitelů obou stran konala konference o budoucnosti Malty. Na ní britská vláda Maltě nabídla vlastní zastoupení v britském parlamentu a dále vlastní správu ve všech oblastech s výjimkou obrany, zahraničních věcí a daní. O tomto návrhu, kterým by se Malta v podstatě stala součástí Velké Británie, se roku 1956 konalo všeobecné referendum. Jenomže kvůli bojkotu ze strany NPM a také katolické církve se ani výraznému vítězství příznivců tohoto plánu nedala přičítat velká váha. A když v roce 1958 došlo i k neshodám mezi MLP a
britskými zástupci, bylo jasné, že maltská politika se bude ubírat směrem k samostatnosti, k čemuž přispěl i poněkud liknavý přístup britské vlády směrem k požadavkům maltské strany.
V roce 1962 už tedy šly obě strany do voleb s požadavkem samostatnosti. Té bylo 21. září 1964 opravdu dosaženo a Malta se stala nezávislým státem v rámci Commonwealthu. Oficiální hlavou státu zůstala britská královna a podmínkou britské strany bylo, že na ostrovech zůstanou ještě deset let britské vojenské jednotky. Pramen:
[6]
2.3 Politický systém
Rok 1974 představoval pro Maltu přelom - do té doby konstituční monarchie se stala nezávislou parlamentní republikou s demokratickým systémem vlády a
rozdělením moci na moc výkonnou, zákonodárnou a soudní. Jelikož je země členem Commonwealthu, je oficiální hlavou státu britská královna, ale její funkce je pouze symbolická. Nejvyšším maltským představitelem je prezident, kterým je od roku 2004 Dr. Edward Fenech-Adami. Jeho funkční období je pětileté a je volen parlamentem.
Funkce prezidenta je, stejně jako v České republice, spjata především s reprezentací země na mezinárodní úrovni.
V čele výkonné moci stojí premiér, který je do funkce jmenován prezidentem na návrh parlamentu a tomu je předseda vlády také odpovědný. Po svém jmenování
premiér sestavuje vládní kabinet. Maltský parlament je pouze jednokomorový a čítá 65 členů. Volby do něj se konají jednou za pět let a volební právo mají všichni občané starší 18 let. Z tohoto práva jsou vyňaty pouze osoby zbavené svéprávnosti a odsouzenci na doživotí. Přestože je volební systém založen na proporcionálním zastoupení, střídají se u moci pouze dvě největší strany, což odpovídá spíše většinovému volebnímu systému.
V současnosti je u moci Nacionalistická strana, což je strana křesťansko- demokratického typu a jejíž zahraniční politika byla vždy prozápadně orientována.
Premiérem byl jmenován Dr. Lawrence Gonzi. Druhá největší politická strana,
Labouristická strana v čele s Dr. Alfredem Santem, je momentálně v opozici. Jedná se o stranu sociálně-demokratického typu, která po celou dobu své existence prosazovala politiku neutrality v mezinárodních vztazích a silně se stavěla proti účasti Malty v mezinárodních organizacích včetně Evropské unie. Tento silný odmítavý postoj byl ale přece jenom v posledních letech poněkud zmírněn. Žádná další politická uskupení v současnosti v parlamentu zastoupena nejsou. Z mimoparlamentních je nejsilnější Strana zelených, ale i její vliv na politiku státu je zanedbatelný.
Maltské soudnictví je uspořádáno dle francouzského vzoru (Code civil), jeho nejvyššími instancemi jsou Ústavní a Nejvyšší soud. Země má vlastní policii i armádu, v níž je účast dobrovolná. Od roku 1989 se občané mohou se svými stížnostmi na státní správu obracet na ombudsmana, který je jmenován prezidentem za souhlasu parlamentu.
Pramen: [1], [9]
3. Ekonomický profil zem ě
3.1 Nástin vývoje hospodá ř ství od získání samostatnosti
Maltské hospodářství prošlo v posledních desetiletích značnými změnami. Až do roku 1979 bylo postaveno na přítomnosti britských vojenských posádek a jejich odchod, ač z politického hlediska oslavován, coby začátek opravdové nezávislosti, způsobil ekonomice státu výrazné problémy. Tehdy vládnoucí levicová Labouristická strana měla jako svou prioritu udržet co nejnižší možnou míru nezaměstnanosti a maltská ekonomika se vyznačovala velkými zásahy státu do jejího fungování. Po odchodu Britů bylo nezbytné učinit rozhodnutí, jakým směrem by se hospodářství mělo ubírat. Jako priority byly vytyčeny cestovní ruch, obchodní služby a zpracovatelský průmysl. Takto diverzifikovaná ekonomika měla Maltě zajistit vyšší míru stability než případná
specializace pouze na jedno odvětví. V 90. letech, zvláště v jejich první polovině, kdy byla u moci pravicová NP, prošla Malta vlnou liberalizace, která měla zemi učinit konkurenceschopnější a pomoci ji adaptovat se na budoucí členství v EU. Kromě liberalizace došlo v této době také k nezbytné privatizaci velkého množství státních podniků. K úspěšnému rozvoji svých ekonomických priorit Malta nutně potřebovala kvalitní infrastrukturu, tu měla z části již z dob britské nadvlády a velké prostředky do ní byly dále investovány. V roce 1992 byl otevřen nový terminál maltského
mezinárodního letiště. Maltská ekonomika si i přes poněkud nerovnoměrný vývoj nevedla od získání své samostatnosti špatně a v 90. letech se dostala zhruba na úroveň 70 % HDP/ob. EU.
Malta, jako každá malá a otevřená ekonomika, je silně závislá na mezinárodním obchodu. Jejími hlavními konkurenčními výhodami jsou strategická poloha uprostřed Středozemního moře, kvalifikovaná a relativně levná pracovní síla, zvlášť v porovnání se starými členy Evropské unie, a dobrá infrastruktura. Z těchto výhod také plyne specializace hospodářství na služby cestovního ruchu, finanční a přepravní služby, stavbu a opravy lodí, textilní průmysl ad. Na druhou stranu zdejší ekonomika je závislá
na dovozu surovin, zejména paliv, protože s výjimkou vápence nemá významnější zásoby nerostných surovin, nemá také žádné domácí zdroje elektrické energie. Zdejší podmínky nejsou zrovna nejpříhodnější pro zemědělství z čehož plyne, že se na Maltě vyprodukuje pouze 20 % potravin pro domácí spotřebu. Problémy způsobují i malé zásoby sladké vody na ostrovech. Pramen: [6]
Maltské HDP je z velké většiny tvořeno službami, největší podíl má hotelnictví, restaurační služby a poskytování finančních služeb. Malta se stává významným
finančním centrem ve Středozemí. Nejvýznamnější podíl na průmyslové výrobě zde má již výše zmíněný textilní průmysl, ale také elektronika, potravinářský průmysl, stavba lodí a v poslední době začíná hrát důležitou roli také farmaceutický průmysl. Podíl zemědělství na tvorbě HDP není ani v porovnání s jinými vyspělými státy příliš vysoký a neustále se zmenšuje. Pramen: [5]
3.2 Vývoj strukturálních ukazatel ů
3.2.1 HDP
Vzhledem ke své malé velikosti, omezenému počtu sektorů významně se podílejících na HDP země, a velké otevřenosti - podíl exportu dosahuje zhruba 80 % HDP - je maltská ekonomika velmi náchylná k náhlým otřesům. Ty mohou být
způsobeny strukturální krizí některého z odvětví významných pro domácí ekonomiku, náhlými a prudkými změnami cen základních surovin či potravin nebo nepříznivým vývojem ekonomik jejích obchodních partnerů (nejvýznamnějšími partnery jsou samozřejmě další členské země EU).
Těmito vlivy bylo zasaženo hospodářství i po roce 2000, kdy upadlo do recese po příznivém vývoji na konci devadesátých let, který byl završen rekordním růstem HDP ve výši 5,7 % v roce 2000. Následující léta už byla méně radostná, v letech 2001 a 2003 HDP dokonce klesal. V roce 2001 o 1,1 % a v roce 2003 o 2,3 %. Tento nepříznivý vývoj byl způsoben především všeobecnou krizí v sektoru cestovního ruchu po
teroristických útocích na USA v roce 2001 a také špatnými hospodářskými výsledky domácích výrobců elektroniky. K významnějšímu a snad i déle trvajícímu růstu dochází až od roku 2005. V roce 2006 pokračovala maltská ekonomika v nastoleném tempu a růst jejího HDP činil 2,9 %. Pramen: [20]
-3,0 -2,0 -1,0 0,0 1,0 2,0 3,0 4,0 5,0 6,0 7,0
1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
Graf 1: Vývoj HDP (Pramen: [20])
3.2.2 Nezam ě stnanost
Míra nezaměstnanosti je na Maltě v posledních letech velmi stabilní. K poslední výraznější změně došlo mezi roky 2000 a 2001, kdy se její míra prudce zvýšila z 6,7 % na 7,6 %. Od tohoto roku se ale pohybuje v rozmezí pouhých tří desetin procenta v pásmu mezi 7,3 % a 7,6 %. Korelace mezi růstem HDP a poklesem nezaměstnanosti je v maltských podmínkách posledních let zanedbatelná - v „úspěšných“ letech došlo k jejímu snížení zhruba o 0,1 %. Takto stabilní míra nezaměstnanosti, která prakticky vůbec neodráží výrazné výkyvy ve výkonnosti ekonomiky, je především důsledkem silné regulace pracovního trhu ze strany státu. Pramen: [20]
6,2 6,4 6,6 6,8 7,0 7,2 7,4 7,6 7,8
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
Graf 2: Průměrná roční nezaměstnanost (Pramen: [20])
3.2.3 Inflace
Udržení nízké míry inflace je jednou z podmínek pro přijetí eura, k čemuž se země chystá, a proto je tento ukazatel v posledních letech pod drobnohledem široké veřejnosti. Udržení její stabilní výše je v maltských podmínkách komplikováno
závislostí na dovozu řady surovin a především paliv, jejichž cena na světových trzích je velmi proměnlivá a již může samotná země jen stěží ovlivnit. Přesto se maltské
centrální bance daří dlouhodobě udržovat její nízkou úroveň. Od roku 1998, kdy míra inflace činila 3,7 %, již nikdy nepřekročila hranici 3 %. Té se pouze dotkla v roce 2000, naopak svého minima dosáhla v roce 2003, kdy činila 1,9 %. Ve zbývajících letech se pohybovala v tomto rozmezí a v roce 2006 byla na úrovni 2,6 %, čímž mimo jiné splnila maastrichtské kritérium týkající se cenové stability. Tato problematika je detailněji zpracována v jiné části této práce. Pramen: [20]
0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 4,5
1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
Graf 3: Míra inflace (Pramen: [20])
3.2.4 Schodek ve ř ejných rozpo č t ů
Schodky veřejných financí provázejí maltskou ekonomiku dlouhodobě. Na konci 90.
let, kdy docházelo k solidnímu ekonomickému růstu, jejich výše postupně klesala.
Z hodnoty 9,7 % HDP v roce 1998 až na úroveň 5,5 % HDP v roce 2002. Jenomže v roce 2003 se deficit vyšplhal, především kvůli ekonomické recesi po roce 2001, až na 10 % HDP. Od té doby vyvíjí maltská vláda značné úsilí, aby se jí podařilo dostat vývoj tohoto ukazatele pod kontrolu, protože chce-li země přijmout euro, nesmí deficit
překročit 3 % HDP. V posledních dvou letech ji pomohl i obnovený růst ekonomiky a tato snaha byla do značné míry úspěšná, protože deficity dosahovaly v následujících dvou letech 5 respektive 3,2 % HDP. Oficiální údaj za rok 2006 ještě není k dispozici, ale očekává se, že země tuto podmínku pro vstup do eurozóny splní. Pramen: [20]
0,0 2,0 4,0 6,0 8,0 10,0 12,0
1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
Graf 4: Schodek veřejných financí (Pramen: [20])
3.2.5 Hrubá zadluženost
Vývoj hrubé zadluženosti země do značné míry kopíruje bilanci veřejných rozpočtů, proto nepřekvapí, že se zde setkáme se stejnými trendy jako u předchozího
strukturálního ukazatele. Oficiální podmínkou pro přijetí eura je udržet zahraniční zadluženost pod hranicí 60 % HDP. Tento požadavek ovšem Malta splnila naposledy v roce 2000, kdy její dluh činil 56,4 % HDP. Prudký nárůst dluhu v následujících letech, jehož příčiny jsou již zmíněny v předchozí kapitole, způsobil, že jeho výše dosáhla v roce 2004 až 74,9 % HDP. Postupné snižování schodků způsobilo, že výše zadlužení se v následujícím roce přeci jen mírně snížila na 74,2 % HDP a předpokládá se, že tento trend bude pokračovat i do dalších let. Podaří-li se to, dá se očekávat, že EU Maltě
„odpustí“ překročení 60% hranice a země bude moci společnou měnu přijmout.
Pramen: [20]
0 10 20 30 40 50 60 70 80
1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
Graf 5: Hrubá zahraniční zadluženost (Pramen: [20])
3.3 Odv ě tvová struktura ekonomiky
Struktura maltského HDP odpovídá klasické struktuře rozvinutých zemí, přičemž dominantní role služeb je zde ještě podtržena specifičností maltské ekonomiky. Služby se tedy na HDP v roce 2006 podílely 74 %, průmysl 23 % a primární sektor 3 %.
Nejvýznamnější obory budou rozebrány v této části práce. Pramen: [23]
3.3.1 Cestovní ruch
Vzhledem k významu, jaký má turistický ruch pro celou maltskou ekonomiku, náleží mu v práci větší pozornost.
Cestovní ruch se na Maltě začal rozvíjet v druhé polovině 50. let. Až do této doby byla domácí ekonomika orientována téměř výhradně na služby poskytované britským základnám na ostrovech a Malta byla i ve všeobecném povědomí chápána především jako vojenská základna. Po 2. světové válce ovšem, kvůli změněné geopolitické situaci i novým typům zbraní, ztratila svou strategickou důležitost a
Britové tudíž začali omezovat prostředky vydávané na provoz svých základen. To vedlo k potřebě najít novou strategickou orientaci hospodářství. Jednou z vytyčených priorit byl i cestovní ruch. Toto rozhodnutí korespondovalo i s rozvojem turistiky
v mezinárodním měřítku, ke kterému v této době docházelo. Z turistiky měla Malta také získat prostředky potřebné pro dovoz surovin, které se zde nacházejí jen ve velmi omezeném množství.
Na konci padesátých let tedy byla založena vládní agentura pro cestovní ruch, která měla za cíl propagaci Malty v této oblasti a byl financován program na zlepšení přístupu k plážím. Agentura ovšem neustále narážela na nedostatek prostředků. V této době se zde nacházelo pouze 25 hotelů s ubytovací kapacitou 1200 lůžek a Maltu ročně navštívilo 12 500 lidí, kteří zde utratili 765 tisíc MTL.
V šedesátých letech byl představen plán pro rozvoj hotelnictví. Toto opatření bylo sice finančně náročné, ale bylo úspěšně realizováno a Maltě z dlouhodobého hlediska velmi pomohlo. V roce 1969 již zde byl 101 hotel s kapacitou 7 500 lůžek a 186 tisíc turistů zde zanechalo 10,8 milionu MTL.
V sedmdesátých letech se ovšem změnila vláda a došlo také ke změně priorit v hospodářské politice. Namísto cestovního ruchu se hlavní pozornost upírala na průmysl, to vedlo k zastavení programu rozvoje cestovního ruchu a k přesunutí prostředků do jiných odvětví. Výstavba hotelů se tedy v této době také prakticky zastavila. Raketový nárůst počtu turistů ovšem ne, naopak se během tohoto desetiletí jejich počet zvětšil téměř čtyřnásobně - na 728 732 v roce 1980. Tento nesoulad vedl k prudkému rozvoji ubytování v soukromí, pro turisty byly především k dispozici apartmány uvolněné odchody britských vojáků. V soukromí bylo v roce 1981 ubytováno dokonce 60 % návštěvníků. Jisté nebezpečí v sobě skrývala jejich homogenní struktura - 76 % tvořili Britové. Takto masivní nárůst poptávky vedl ke zvýšení cen, ale přinesl s sebou i negativa - problémy s infrastrukturou a z toho pramenící snížení kvality služeb. A důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat, během čtyř let mezi lety 1980 a 1984 klesly jak počty turistů tak příjmy z cestovního ruchu téměř o polovinu.
V dalších letech byla proto přijata následující opatření: 1. V Paříží, Miláně, Frankfurtu, Amsterdamu a New Yorku byly otevřeny turistické kanceláře, které se měly
zaměřit na získání nové klientely. Do této doby byla naprostá většina turistů z Velké Británie. 2. Stávající kapacity nebudou dále rozšiřovány. 3. Nová strategie zaměřená na znovuzískání britské klientely. Tato opatření se ukázala jako úspěšná a sektor začal znovu prosperovat, úspěšná byla i strategie diverzifikace - podíl turistů ze Spojeného království se již nikdy nevrátil na dřívější úroveň. Vládní místa si ovšem dobře uvědomovala, že Malta nemá kapacity na to, aby pojmula takový objem návštěvníků jako před krizí. Přišla proto v roce 1987 s plánem rozvoje odvětví, které se mělo zaměřit nikoliv na nárůst kvantitativní ale kvalitativní. Mezi nejdůležitější učiněné kroky patřilo budování infrastruktury a dohled nad kvalitou poskytovaných služeb. A do
devadesátých let vstupovala vláda s novou iniciativou zaměřenou na další diverzifikaci klientely, hlavní potenciál byl spatřován v Německu, Itálii, Francii a Nizozemí, větší využití kapacit mimo hlavní sezónu propagací cenově výhodných zájezdů a důraz na propagaci kulturních a historických památek namísto tradičních hesel v duchu: slunce, moře, pláže.
Devadesátá léta by se dala charakterizovat slibným růstem na počátku, do roku 1994, poklesem v následujících dvou letech a poté již mírnějším růstem. Ubytovací kapacity se do konce desetiletí rozšířily na více než 40.000 lůžek, ale s výjimkou hlavní sezóny nebyly zdaleka plně využívány. Na tomto nárůstu se podílely především
obrovské komplexy luxusních hotelů, které sledovaly vládní strategii zaměřenou na kvalitu a jejichž podíl dosáhl 50 %. V novém tisíciletí dochází k mírnému poklesu v tomto sektoru, který se ovšem vzhledem k podílu cestovního ruchu na HDP negativně podepsal na hospodářských výsledcích celé ekonomiky. Tento negativní vývoj byl zapříčiněn především všeobecnou krizí v oblasti mezinárodní turistiky způsobenou obavami po útocích na Světové obchodní centrum v roce 2001.
V současnosti je maltský turistický profil velmi pestrý, země se už dávno
nespecializuje pouze na klasické pobyty u moře později doplněné nabídkou poznávacích zájezdů, ale nabízí širokou paletu služeb, která zahrnuje výuku angličtiny, příležitosti pro obchodní meetingy či konference nebo rozsáhlou nabídku vodních sportů. Tyto sektory jsou velice lukrativní a výnosy z nich se výraznou měrou podílejí na
ekonomických výsledcích celého odvětví.
Současný stav cestovního ruchu by se dal charakterizovat následujícími údaji.
Jeho podíl na HDP v širším pojetí je odhadován na téměř 25 % a samotné příjmy z turistiky tvořily 10 % HDP země. Na zaměstnanosti se podílí zhruba 17 %. Na Maltu připadá 1 % turistů mířících do Středomoří a jejich absolutní počet v roce 2006 byl 1 124 233. Z toho bylo 431 340 turistů ze Spojeného království, 125 811 z Německa a 112 549 z Itálie. Turisté z těchto tří států se tedy na celkových počtech podíleli více než polovinou. Zároveň je ale zřejmé, že Britové již nemají takový podíl jako tomu bylo v minulosti. Z ostatních zemí přijíždí nejvíce návštěvníků z Francie, Nizozemí či Belgie, což mimo jiné dokládá dobře zvolenou marketingovou strategii zaměřenou již v 80. letech právě na tyto země. Pramen: [13]
Tourist Departures By Air & By Sea January to December 2006
23 540 29 077 23 947 73 400
125 811 112 549
37 832 23 963
431 340
15 167 21 403 21 771 9 198 16 969 158 266
0 50 000 100 000 150 000 200 000 250 000 300 000 350 000 400 000 450 000 500 000
Austria Belgium Denmark France Germany Italy Netherlands Sweden UK Norway Switzerland Russia Libya U.S.A. Others
Graf 6: Počty turistů v roce 2006 (Pramen: [13])
3.3.2 Zpracovatelský pr ů mysl
Souhrn jednotlivých oborů zpracovatelského průmyslu se podílí nejvyšší mírou na tvorbě HDP země a jeho podíl na zaměstnanosti činí 20 %. Nejvýznamnějšími produkty jsou elektronika, výrobky lehkého strojírenství, součástky pro výrobu
automobilů, plastové výrobky, oděvy či software. Jedná se tedy o výrobky nenáročné na
energetické a surovinové zdroje. Tato specializace vychází z levné a kvalifikované pracovní síly Malty a její blízkosti k evropskému trhu. Do těchto oborů také
v posledních letech mířilo největší množství zahraničních investic a v současnosti počet firem působících v této oblasti přesáhl 200. Jedná se celkem logicky převážně o firmy malé a střední. V dlouhodobých potížích se nalézá odvětví stavby a oprav lodí, což bývala chlouba ostrovů, nyní je ovšem závislé na státní pomoci. Vezmeme-li v potaz tradici loděnic na Maltě, je pochopitelné, že vláda nechce nechat toto odvětví padnout i přesto, že jeho podpora je pro ni finančně velmi náročná. Nechala tedy vypracovat plán restrukturalizace, která by měla odvětví navrátit prosperitu. Pramen: [23]
3.3.3 Energetika
O výrobu a distribuci elektrické energie se na ostrovech stará společnost Enemalta. Ta byla založena v roce 1977 a je dosud plně ve státním vlastnictví. Kromě již zmíněných činností se společnost zabývá také dovozem a zpracováním ropy a distribucí ropných derivátů. Tyto činnosti spolu úzce souvisí, neboť produkci elektřiny zde zajišťují tepelné elektrárny spalující právě ropné deriváty. Tyto elektrárny jsou v současnosti v provozu dvě a plně kryjí domácí spotřebu elektrické energie.
Od roku 2008 má ovšem docházet k utlumování provozu elektrárny Marsa z důvodu nadměrného množství emisí. A jelikož spotřeba elektrické energie neustále roste, je potřeba najít náhradní řešení, které tento výpadek pokryje. Momentálně se počítá s následujícími možnostmi, které by se měly vzájemně doplňovat.
1) Výstavba nové tepelné elektrárny - ta by měla být menší a měla by být financována ze soukromých zdrojů
2) Dovoz elektrické energie z kontinentální Evropy - náklady na kabelové vedení by mohly být až do výše 80 % financovány ze strukturálních fondů EU a na zbytek se počítá se soukromými zdroji.
3) Rozvoj alternativních zdrojů výroby elektřiny - konkrétně se jedná o využití sluneční a větrné energie a spalování biomasy. Vzhledem k maltskému podnebí s množstvím slunečných dní má využití solární energie velký potenciál, ale projekty jsou stále ve fázi výzkumů. Nejvíce se zatím využívá větrná energie, ale vzhledem k hustému zalidnění ostrovů budou další elektrárny budovány na moři u maltského pobřeží.
Výroba elektrické energie z biomasy je omezena, jelikož se na Maltě nenacházejí žádné lesy - jde pouze o spalování organických odpadů, což nemá významný potenciál. Pramen: [23]
3.3.4 Zem ě d ě lství a rybolov
Podmínky pro zemědělství nejsou na Maltě nijak ideální. Podnebí je zde velmi suché a většina srážek připadá na zimní období. Problémy činí i umělé zavlažování, neboť země se potýká s celkovým nedostatkem sladké vody. Pro zemědělství jsou využitelné 2/3 celkové plochy, ale vzhledem k hustému zalidnění je využíváno plochy mnohem menší.
Pro Maltu jsou typické malé farmy o velikosti do 2 ha, na nichž se pěstuje především ovoce a zelenina a v omezené míře také chová dobytek. Pro rybolov má Malta samozřejmě mnohem příznivější podmínky a mořské ryby jsou, také společně s bramborami, nejvýznamnějšími exportními položkami země z tohoto sektoru. Na HDP se primární sektor jako celek podílí 3 % a na zaměstnanosti 4 %. Tato čísla neustále klesají a jedním z důvodů je i stárnutí pracovní síly. Malta si sama vyprodukuje pouze 20 % vlastní spotřeby potravin, a je proto závislá na jejich dovozu. Pramen: [23]
3.4 Zahrani č ní obchod
Zahraniční obchod hrál od počátku klíčovou roli v ekonomice Malty. Jelikož je země nucena dovážet téměř všechny suroviny i velkou část své potřeby potravin, bylo pro ni také nezbytné rozvinout exportní odvětví, která by financovala tyto dovozy.
Podpora exportu byla proto vždy v centru pozornosti jejích vlád. A vzhledem k velikosti země byla marketingová podpora velmi důležitá pro samotné zviditelnění maltských
firem, o kterých by jejich potenciální obchodní partneři jinak vůbec nemuseli vědět.
Vždyť jen málo lidí si je vědomo toho, že Malta má rozvinutý zpracovatelský průmysl a exportem na obyvatele převyšuje i výrazně bohatší státy. Nejdůležitějšími vývozními artikly země jsou elektronické produkty a komponenty, součástky pro výrobu
automobilů, plastové výrobky, zdravotnická zařízení, léčiva a zařízení pro rozvod elektřiny.
Komparativní výhody maltských exportérů můžeme hledat jednak v jejich blízkosti především k dalším státům EU ale také k zemím severní Afriky a Blízkého východu, dále potom v pověsti kvalitních a spolehlivých dodavatelů. Mnoho maltských firem má takovou kapacitu, že dokáže vyhovět i rozsáhlým objednávkám, na druhou stranu ale ne takovou, aby ztratily flexibilitu a vstřícnost vůči svým obchodním partnerům. Pramen: [7]
Obchodní politika Malty je totožná s obchodní politikou EU, to znamená, že přijala společný celní sazebník a s ním i regionální dohody, které EU uzavřela s dalšími státy. Od svého vstupu do EU je také členem jejího vnitřního trhu, kde neexistují bariéry volného obchodu. Což je velmi důležité, protože ostatní členské země jsou
nejdůležitějšími obchodními partnery. V roce 2006 se na dovozech podílely zhruba dvěma třetinami a na vývozech jednou polovinou. Nejvýznamnějšími dodavateli jsou Itálie, Spojené království, Francie, Německo a z mimoevropských zemí Singapure a USA. Směr domácích exportů je podobný s výjimkou Itálie. S Itálií má Malta tradičně obrovský deficit obchodní bilance, který se následně rozhodující měrou podílí na schodku s celou EU. Do zemí EU se vyveze zboží pouze v poloviční hodnotě toho, které se naopak odtud na ostrovy doveze. S ostatními státy si pak Malta udržuje vyrovnanou bilanci. Důsledkem je obří schodek obchodní bilance země, který
překračuje 50 % jejího exportu. Negativní obchodní bilance je pro maltskou ekonomiku charakteristická a je alespoň zčásti vyrovnávána přebytkem v obchodu se službami.
Kromě cestovního ruchu se země specializuje především na obchodní a finanční služby, dále na služby spojené s přepravou, informatiku, telekomunikace a zdravotnické služby.
Pramen: [5]
0 0,2 0,4 0,6 0,8 1 1,2
1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
Graf 7: Deficit obchodní bilance (Pramen: [20] )
3.5 Obchodní vztahy s Č R
Obchodní výměna mezi Maltou a Českou republikou je, i přes značný a dlouhodobý růst, objemově na velmi nízké úrovni a účastní se jí také malý počet subjektů z obou stran. To je hlavní příčinou jejího velmi nerovnoměrného vývoje, jak v samotném objemu vzájemné směny, tak v jejím saldu. Zde hrají velký vliv
nepravidelnosti v dodávkách i jejich cyklus. Po prudkém zlepšení obchodní bilance v roce 2004, kdy český export vzrostl o 134,1 %, dochází v roce 2005 znovu k propadu salda české obchodní bilance do záporných čísel. Hlavní příčinou bylo výrazné snížení vývozu dopravních prostředků a motorů na Maltu, navíc doprovázené prudkým růstem importu maltského zboží.
Vzájemná obchodní výměna v mil. CZK
Rok 1993 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
I-VII Vývoz 194,7 129,3 139,8 158,5 181,0 137,0 321,5 160,2 183,0 Dovoz 11,8 70,4 123,8 316,6 411,5 145,6 177,3 387,0 313,7 Obrat 206,5 199,7 263,6 475,1 592,5 282,6 498,8 547,2 496,7 Saldo +182,9 +58,9 +16,0 -158,1 -230,5 -8,6 +144,2 -226,8 -130,7
Tabulka 1: Vývoj vzájemného obchodu, Pramen: [10]
Zatímco hlavní českou exportní komoditou jsou položky zbožové skupiny SITC 7 - "stroje a přepravní zařízení", jejíž podíl činil 55,5 % v roce 2005 (86,0 % v roce 2004), dovoz je tvořen především položkami skupiny SITC 8 - „různé průmyslové výrobky". Tyto se na našem dovozu podílely v roce 2005 72,7 %. Kromě strojů a dopravních prostředků jsou dalšími důležitými vývozními komoditami ČR suroviny, chemikálie a potraviny.
Pod skupinu SITC 8 spadají především elektronické integrované obvody a mikrosoustavy, které se podílejí celou polovinou na českém dovozu. Jedná se především o součástky, které maltské firmy dodávají českému automobilovému průmyslu. Dalšími položkami maltského exportu jsou umělá vlákna, pletené zboží a léčiva.
Malta je v současnosti na 78. místě mezi našimi obchodními partnery z hlediska dovozu a na 96. místě z hlediska vývozu.
Významné místo v hospodářských vztazích mezi oběma zeměmi zaujímá cestovní ruch. Ten se začal rozvíjet po roce 1989 a k jeho největšímu rozvoji došlo v druhé polovině devadesátých let, kdy na Maltu ročně přijíždělo více než 6000 českých turistů. Po roce 2000 se rostoucí trend zastavil a počty českých návštěvníků Malty se ustálily mezi 5 a 6 tisíci. V oblasti služeb má ČR s Maltou zřetelný deficit, pramenící nejen z cestovního ruchu, ale především z různých obchodních služeb. To ovšem není nic překvapivého, protože právě na ně se maltská ekonomika specializuje.
Maltské investice v České republice jsou díky skupině Corinthians směřovány především do oblasti restauračních a ubytovacích služeb. Nejdůležitějšími jsou ty do hotelu Forum v Praze a hotelu Černigov v Hradci Králové. Jejich souhrnný objem k 31.12.2004 činil 114,8 mil. EUR. Naopak přímé české investice na Maltě nejsou u České národní banky uvedeny. Pramen: [10]
Závěrem se dá říci, že české výrobky mají na Maltě stále velmi dobré jméno, což je způsobeno dlouhodobými obchodními styky s touto zemí a dobrou zkušeností s českými výrobky. O tu se zasloužily především automobily Škoda a dále elektrické nástroje a nářadí nebo textilní výrobky. V současnosti brání většímu pronikání na místní trh především malý zájem českých podniků, kterým tento trh nestojí za přílišnou pozornost. Jako perspektivní obory pro české vývozce a vůbec pro obchodní spolupráci jsou v současnosti spatřovány především technologie pro ochranu životního prostředí a pro rozvoj ekologicky šetrných výrobních procesů, technologie pro výrobu energií na bázi alternativních zdrojů a informační technologie. Pramen: [23]
4. Malta a EU
4.1 Cesta do EU
Maltskou cestu do EU výrazně ovlivnil politický systém na ostrovech, který je postaven na dvou hlavních stranách. A jak se v průběhu let tyto dvě strany střídaly u moci, měnil se i vztah Malty k evropské integraci.
Po získání nezávislosti v roce 1964 byla u moci proevropská Národní strana a Malta vyjádřila přání, co nejdříve se začlenit do evropských struktur, a už v roce 1965 se stala členem Rady Evropy. V roce 1970 podepsala společně s Kyprem a Tureckem Asociační dohody s Evropskými společenstvími, což byly smlouvy regionálního charakteru usnadňující ekonomickou spolupráci mezi oběma stranami. Ale v roce 1971 se k moci na dlouhou dobu dostala Labouristická strana, která prosazovala politiku neutrality a udržovala přátelské styky i se státy typu Číny či Libye. Tím byla maltská spolupráce s ES poněkud utlumena až do roku 1987, kdy se k moci opět dostala Národní strana. Její politika sbližování s EU vyvrcholila v roce 1990 podáním přihlášky ke vstupu. Zpočátku vypadalo vše nadějně a už v roce 1993 Evropská komise vydala prohlášení, že přes určitá legislativní a ekonomická opatření, která je potřeba učinit, má Malta všechny předpoklady ke vstupu. Ovšem než samotná přístupová jednání začala, vyhráli v roce 1996 parlamentní volby opět labouristé. Ti už před volbami upozorňovali na možná úskalí vstupu, a proto nebylo překvapení, když následně přístupová jednání zmrazili. Labouristé měli ovšem v parlamentu jen těsnou většinu jednoho hlasu
maltský parlament je jednokomorový a má 65 členů a politická nestabilita je donutila vypsat v roce 1998 nové volby. Ty vyhrála opět Národní strana, přístupová jednání okamžitě obnovila a slíbila nechat rozhodnutí o vstupu občanům v referendu. To se opravdu konalo v roce 2003 a pro hlasovalo 53 % zúčastněných voličů. Dne 1.5.2004 pak Malta společně s devíti dalšími státy vstoupila do EU a rozšířila počet členských zemí na 25. Pramen: [9]
4.2 Vyjednané podmínky č lenství
Ještě předtím, než se mohla Malta stát členskou zemí EU, bylo zapotřebí uzavřít všechny přístupové kapitoly. Konečný balík ujednání obsahuje následující dohody a povinnosti.
Identita země: Malta si zachová svoji neutralitu a nemůže být tedy nucena, aby sloužila coby vojenská základna pro EU. Maltština rozšíří řady oficiálních jazyků EU.
Přizpůsobení vízovému režimu EU - to znamená zavedení víz pro státy jako jsou Libye nebo Tunisko a naopak jejich odstranění pro Rumunsko či Bulharsko.
Ochrana životního prostředí: Malta získala přechodné období na splnění norem pro elektrárny do roku 2005 a povinnost ukončit vypouštění odpadních vod do moře jí byla odložena do března 2007. Od roku 2005 měla země recyklovat 25 % obalových odpadů a do roku 2009 alespoň 15 % plastových odpadů. Bude omezováno vydávání nových loveckých povolení a bude kontrolováno dodržování loveckých předpisů.
Volná soutěž: už od roku 2003 byly odstraněny všechny dovozní přirážky, výjimku tvoří potraviny a zemědělské výrobky - ty budou odstraněny v okamžiku vstupu. Pokud by se v důsledku vstupu zvýšily ceny základních potravin, je možné toto zvýšení kompenzovat tak, aby nebyli dotčeni domácí spotřebitelé. Do roku 2010 si Malta vyjednala přechodné období pro využívání 0% sazby DPH na potraviny a léky.
Další výjimky týkající se DPH byly dojednány pro dodávky pitné vody a některé typy dopravy. Cizinci si mohou na ostrovech pořídit pouze jednu nemovitost, více jedině občané EU žijící zde alespoň 5 let. Země může až do roku 2011 omezit přístup
zahraničích pracovníků na domácí pracovní trh v případě jeho ohrožení. Toto pravidlo platí pro všechny členské státy. Malta si dále vyjednala přechodné období do konce roku 2008, po které může pokračovat státní podpora restrukturalizace loděnic. Ty jsou dlouhodobým ekonomickým problémem země a bez státní pomoci se v současnosti neobejdou.
Čerpání z fondů EU: Malta bude do konce roku 2006 čistým příjemcem - získá o 194 mil. EUR více než zaplatí. Tato pozice ji zůstane i na další léta, ale to se
v přístupových jednáních neřešilo. Tyto prostředky dostane především proto, že její ekonomická úroveň nedosahuje 75% EU a spadá tedy do Cíle 1. Dále si Malta vyjednala, že pokud by tuto hranici překročila, bude do Cíle 1 zařazen méně vyspělý ostrov Gozo, přestože má pouhých 30 tis. obyvatel.
Zemědělství a rybolov: v prvních pěti letech může Malta uplatnit ochranná opatření v případě, že by se její zemědělství dostalo do problémů. Kromě toho dosáhla svého zařazení mezi méně příznivé oblasti, což znamená, že získá dodatečné prostředky z fondů pro rozvoj venkova. Kolem pobřeží Malty bylo vytyčeno 25 mílové pásmo, v němž se nesmí zvýšit objem rybolovu.
Doprava: Malta v této oblasti získala řadu přechodných období. Konkrétně na zkoušky technické způsobilosti vozidel, přizpůsobení omezovačů rychlosti u kamionů nebo minimální výši silniční daně, ta se týká pouze nákladní dopravy. Pramen: [23]
4.3 Ekonomická pozice Malty v EU
Ekonomická síla země v rámci Evropské unie je obvykle charakterizována jejím příspěvkem k tvorbě HDP celé EU. Podíváme-li se, jak by si z tohoto pohledu stálo maltské hospodářství, zjistíme, že maltské HDP nedosahuje ani 0,1 % toho unijního. Je tedy jasné, že maltská ekonomika je opravdu „kapkou v evropském moři“. Hlavním důvodem je samozřejmě malý počet obyvatel maltských ostrovů a jistou roli, ikdyž v tomto případě nepříliš výraznou, hraje i fakt, že ani úroveň maltského HDP na obyvatele nedosahuje průměrné úrovně EU. Z tohoto důvodu bude více pozornosti věnováno rozboru poměrných ukazatelů než srovnání absolutních hodnot. Malta je samozřejmě nejmenší ekonomikou v rámci EU.
Malta se řadí mezi chudší členské země, a proto je jí také jako celku - celý stát tvoří jeden region - garantována hospodářská pomoc ze strukturálních fondů. V roce
2005 dosahovalo maltské HDP na obyvatele v paritě kupní síly 71,7 % úrovně EU25.
Co ovšem může být pro zemi alarmující je skutečnost, že toto číslo v posledních letech klesá. V roce 2000 byla výkonnost domácího hospodářství na úrovni 78 % toho
evropského. Dle tohoto ukazatele zaujímá Malta 18. pozici z 25 států společně
s Portugalskem. O příčku před ní se nachází Česká republika s 73,6 % a o příčku za ní Maďarsko s 62,5 %. Naopak nejvyspělejší Lucembursko dosahuje 251 % evropského průměru a nejchudší Lotyšsko 48,6%.
Jak už z vývoje předcházejícího ukazatele vyplývá, přírůstky maltského HDP posledních let zaostávají za průměrným růstem, což má za následek pokles váhy maltské ekonomiky. I když i zde se setkáme s hlubokými rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Ekonomický růst Unie je tažen především novými členskými zeměmi, zatímco bývalá EU15 se jako celek nachází v určité krizi, i zde se ovšem najdou výjimky jako jsou Lucembursko či Irsko. Bohužel i přes současný růst je Maltě předpovídáno další snižování její ekonomické váhy.
Podle dalších strukturálních ukazatelů, jako jsou inflace, nezaměstnanost, či schodek veřejných rozpočtů se Malta řadí do evropského průměru a ničím se výrazně nevymyká. Poměrně vysokou má v evropském kontextu míru hrubé zahraniční
zadluženosti. Její vyšší míru, ale zato výrazně, mají pouze Itálie, Řecko a Belgie, které kvůli ní také musely dostat výjimku při hodnocení plnění maastrichtských kritérií.
Pramen: [14]
4.4 Politická pozice
Evropské instituce fungují nezávisle na domácí politice členských států, ale přestože působí na nadnárodní úrovni, jsou složeny z příslušníků jednotlivých států, kteří prosazují různé zájmy v závislosti na konkrétní instituci, na jejíž činnosti se podílí.
Zatímco v Evropské komisi se hájí společné zájmy EU, tak v Radě ministrů se prosazují národní zájmy a v evropském parlamentu zájmy občanů členských států. Tyto odlišnosti je nezbytné vzít do úvahy při hodnocení politické pozice státu v rámci EU, protože
z nich vychází i systém, podle kterého se křesla rozdělují - zda jsou všechny země zastoupeny stejně nebo dle počtu svých obyvatel. Pro samotná jednání a činnost institucí jsou důležité i jazyky, v kterých se jednání odehrávají a jsou vypracovávány dokumenty. A mezi oficiální jednací jazyky patří i maltština. Zastoupení jednotlivých zemích v evropských institucích, po rozšíření z roku 2004, bylo upraveno na summitu v Nice a Malta z něj vyšla následovně:
V Evropské komisi je každý stát reprezentován jedním eurokomisařem a rozdíly lze hledat nanejvýš ve významu jednotlivých úřadů. Maltským komisařem je Joe Borg, dřívější ministr zahraničí Maltské republiky. Joe Borg je komisařem pro rybolov a námořní záležitosti, což je agenda pro ostrovy velmi podstatná. Do budoucna se uvažuje o změně tohoto systému s cílem snížit počet komisařů, ale na této reformě by se musely shodnout všechny země jednomyslně, takže Malta nemůže o svého zástupce přijít, aniž by s tím souhlasila.
V Evropském parlamentu Maltě náleží 5 křesel z celkové počtu 786. Přestože zastoupení každé země je závislé na počtu jejích obyvatel, nejedná se o přímou úměru, ale je zde nastaven princip solidarity s menšími zeměmi. Malta jako nejmenší členský stát má sice také nejmenší počet poslanců, druhé nejmenší Lucembursko jich má 6, ale rozdíly v jejich počtech nejsou tak propastné, jak by musely být v poměrném systému.
V parlamentu se ovšem poslanci nesdružují podle států, ze kterých pochází, ale podle své politické orientace a obvykle jsou členy větších klubů.
Další významnou institucí EU je Rada ministrů, v níž je každá země
pochopitelně zastoupena jedním ministrem a pokud se hlasuje jednomyslně, což se děje v těch politicky nejcitlivějších oblastech jako jsou daně, zahraniční politika či obrana, má hlas všech zemí stejnou váhu. V současnosti se nicméně většina hlasování odehrává tzv. kvalifikovanou většinou, ke které je potřeba 258 hlasů z 345 celkem. Maltě tomto případě náleží tři hlasy. Porovnání: Kypr, Estonsko, Lotyšsko, Lucembursko, Slovinsko mají hlasy čtyři a nejlidnatější státy, Německo, Francie, Itálie a Spojené království hlasů 29. I zde byl uplatněn princip solidarity stejně jako při rozdílení poslaneckých mandátů.
Pramen: [19]
Maltské zastoupení v institucích EU je uvedeno v následující tabulce:
Malta’s say in the EU: At a glance
European Commission
One Commissioner
European Parliament
5 seats
Council of Ministers
One Minister / 3 votes
European Court of Justice
One judge
Court of First Instance
At least one judge
European Court of Auditors
One member
Economic and Social Committee
5 seats
Committee of Regions
5 seats
European Central Bank
Central Bank of Malta Governor in ECB General Council
European Investment Bank
Minister in Board of Governors
Pramen: [19]
4.5 Cesta do eurozóny
Jelikož si Malta, stejně jako žádný jiný přistupující stát, nevyjednala výjimku jakou mají Velká Británie a Dánsko, očekává se, že Malta po splnění podmínek přistoupí k evropské měnové unii. Prozatím je jediným zákonným platidlem na Maltě maltská lira, ale to by se mělo brzy změnit, protože 27.2. 2007 země oficiálně požádala o přijetí do eurozóny. K žádosti se nyní musí vyjádřit Evropská komise, Evropská centrální banka a později také ministři financí jednotlivých členských zemí eurozóny.
Maltský premiér Lawrence Gonzi při podání této žádosti vyjádřil přesvědčení, že Malta plní všechny požadavky, známé jako maastrichtská konvergenční kritéria, a že přijetí společné měny tedy nestojí nic v cestě. Jaká tedy jsou tato kritéria a jak je země plní?
Pramen: [16]
4.5.1 Maastrichtská kritéria a jejich pln ě ní
1. Země musí být po dva roky v systému směnných kurzů ERM 2 a kurz její měny se po tuto dobu musí udržet ve stanoveném koridoru s 15%
oscilačními pásmy. Maltská lira vstoupila do ERM v květnu roku 2005 a podmínky kursové stability po tuto dobu plnila. Cílem tohoto opatření je snížit fluktuaci měny a přesvědčit se, že přechod na společnou měnu zemi nepoškodí.
Pokud bude rozhodnuto ve prospěch maltského členství, směnný kurz bude nezvratně stanoven půl roku před vstupem. Tento kurz navrhne Evropská komise po dohodě s Evropskou centrální bankou a musí být jednomyslně schválen jak Maltou tak členskými státy.
2. Země nesmí mít v posledním roce míru inflace vyšší o více než o 1,5 % než je průměr tří zemí s její nejnižší mírou. Neberou se ale v úvahu případné země, v nichž by nastala deflace, protože to není považováno za příznivou situaci. Tento požadavek je i díky poklesu cen ropy na světových trzích, na nichž je z velké části domácí měnová stabilita závislá, splněn.
3. Země nesmí mít v posledním roce dlouhodobou úrokovou míru vyšší o více než 2 % než je průměr tří zemí s její nejnižší mírou. Porovnává se úroková míra státních obligací. I tento požadavek Malta splňuje.
4. Deficit veřejných financí nesmí v posledním roce překročit 3 % HDP a celkový státní dluh 60 %. V roce 2005 činil deficit 3,2 % HDP, údaj za rok 2006 ještě není k dispozici, ale očekává se, že se maltské vládě díky úsporným opatřením podaří toto kritérium splnit. Podmínku udržet celkový státní dluh pod 60 % ovšem Malta nesplňuje, protože její zadlužení dosahuje 70
%. To by však nemělo být pro zemi fatální, neboť EU už v minulosti udělila
