Vysoká škola ekonomická v Praze
Bakalářská práce
2006 Jiří Hanák
Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta mezinárodních vztahů
Obor: Mezinárodní obchod
Název bakalářské práce:
Mexiko - jeho hospodářství a vývoj na přelomu 20. a 21. století
Vypracoval: Jiří Hanák
Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Lenka ADAMCOVÁ, CSc 2006
Obsah
1. Úvod... 4
2. Politické uspořádání a současná situace ... 5
3. Ekonomická situace ... 8
4.1 Komparativní výhody a nevýhody mexické ekonomiky ... 11
4.2 Ekonomika podle jednotlivých sektorů... 14
4.2.1 Průmysl a těžba surovin... 14
4.2.2 Zemědělství... 16
4.2.3 Služby ... 18
4.3 Infrastruktura... 19
4. Zahraniční obchod ... 22
5. Finanční sektor... 26
5.1 Daňová soustava ... 26
5.2 Státní rozpočet ... 28
5.3 Platební bilance... 28
6. Finanční krize v polovině 90. let... 30
6.1 Příčiny a průběh krize ... 30
6.2 Výsledky krize ... 32
7. Decentralizační reformy... 33
8. Závěr ... 36
9. Seznam použité literatury ... 38
1. Úvod
S Mexikem jsou spojeny velké vyhlídky pro rozvoj a budoucí prosperitu. Jeho velký potenciál je uložen v přitažlivé nabídce výrobních faktorů jakož i ve své výhodné geografické poloze a členství v řadě mezinárodních společenství volného obchodu. Z druhé strany taktéž nelze přehlížet více jak sto milionů obyvatel Mexika tvořících perspektivní a rozvíjející se trh stále více otevírající se zahraničním službám a výrobkům.
Mexiko lze také velmi výstižně popsat jako zemi kontrastů, jak rozdílů mezi jednotlivými regiony tak mezi společenskými vrstvami obyvatelstva, které se bohužel i přes řadu rozvojových programů stále nedaří odstranit.
Mým cílem v této práci je přiblížit situaci Mexika a jeho politickou a ekonomickou scénu, poukázat na dobré i špatné stránky vývoje a současného stavu, především pak v kontextu finanční krize v polovině devadesátých let a následných reforem přelomu 20. a 21. století.
Finanční krize, která postihla Mexiko v roce 1994-95, přinesla nečekané přerušení slibného ekonomického růstu po nevalných osmdesátých letech a znamenala tak pro zemi obrovské ztráty způsobené především prudkým odlivem zahraničního kapitálu. Ve vztahu k této krizi je mým záměrem přiblížit situaci v Mexiku při vzniku příčin již za vlády prezidenta Carlose Salinase, popsat její průběh, důsledky a novou koncepci makroekonomické stability Mexika.
V kontextu posledního vývoje budou mít zajisté pro budoucí efektivnost mexického hospodářství nemalý význam nastartované fiskální a veřejnosprávní reformy. Jedná se především decentralizační procesy spočívající v přerozdělení kompetencí v celkové rozpočtové soustavě od vlády federální na bedra jednotlivých států. S tímto přechodem jsou spojeny mnohé výhody, ale doposud také obtíže, kterým bych se rád níže věnoval.
Pevně věřím, že tato bakalářská pomůže lépe vylíčit situaci Mexika na přelomu 20. a 21. století a stane se tak přínosnou nejen pro akademickou obec VŠE.
2. Politické uspořádání a současná situace
Mexiko je federativní republika s prezidentským systémem vlády složená ze 31 států a jednoho federálního distriktu, na území kterého se nachází hlavní město Cuidad de Mexico - sídlo federální moci. Každý ze států má vlastní Kongres (Congreso del Estado), svoji ústavu a zákony.
Dle ústavy se federální správa dělí do tří větví a to moc výkonnou, zákonodárnou a soudní. Složku výkonné moci reprezentuje prezident a jednotlivá ministerstva. Prezident představuje jak hlavu státu a hlavního velitele ozbrojených sil tak i hlavu mexické vlády.
Do své funkce je volen na základě všelidového hlasování na období šesti let bez možnosti znovu kandidovat. V rámci výkonné moci disponuje na základě ústavy širokým spektrem pravomocí k řízení záležitostí národního charakteru a federální vlády.1
Kabinet vlády je rozdělen do tří skupin, které se mají zaměřit na hlavní okruhy problémů mexické současnosti, a to ekonomický růst, lidský rozvoj a bezpečnost.
Detailnějšími otázkami je pověřen tzv. rozšířený kabinet - koordinátoři. Ti mají slaďovat politiku jednotlivých ministerstev s cílem řešit nejcitlivější aktuální problémy např. povstání ve státě Chiapas a otázky indiánských komunit vůbec, postavení menšin aj. Do rozšířeného kabinetu dále patří i ředitelé hlavních státních institucí a podniků i mluvčí prezidenta. Vláda prezidenta V. Foxe je složena z velké části z technokratů různého politického zaměření.
Většina ministrů navíc pochází z podnikatelského sektoru a není členy strany PAN.
V poslední vládě byli zastoupeni jak členové levicové strany PRD (ministr bezpečnosti A. Gertz), středolevé PRI (ministr financí F. Gil) i mimoparlamentní Sociální demokracie.
Řada členů vlády pochází ze severomexického státu Nuevo León, bašty konzervativní strany PAN a ekonomického srdce Mexika.
Federální soudní moc vykonává Národní vrchní soud (Suprema Corte de Justicia de la Nación), jehož soudci jsou jmenováni do funkce Senátem na návrh prezidenta.
1 Portály Mexické vlády - http://www.gob.mx/wb/ a http://www.directorio.gob.mx Businessinfo: Teritoriální informace
Presidencia de Mexico - http://www.presidencia.gob.mx/
Moc zákonodárná je vložena do rukou Kongresu unie (Congreso de la Unión), který se dělí na Poslaneckou sněmovnu (Cámara de Diputados – 500 poslanců volených na tři roky) a Senát (Cámara de Senadores - se 128 senátory s šestiletým funkčním obdobím).
Mezi nejdůležitější pravomoci Kongresu Unie spadá schvalování zákonů, mezinárodních smluv a federálního rozpočtu, dále pak daňová politika a pravomoc vyhlášení války.2
Politická scéna Mexika zaznamenala na přelomu nového tisíciletí po dlouhých 81 letech změnu vládnoucí strany. Do té doby byla nepřetržitě od roku 1926 u moci Institucionální revoluční strana PRI. V minulosti pravidelně vyhrávala prezidentské i parlamentní volby, nicméně ve volbách v letech 1994 a 1997 zaznamenaly výrazný vzestup voličských preferencí i dvě hlavní opoziční strany - pravicová PAN a levicově orientovaná PRD. V prezidentských volbách v roce 2000 zaznamenal historické vítězství kandidát opoziční strany PAN Vincente Fox Quesada.
Poslední volby prezidenta a členů Kongresu Unie se konaly začátkem července 2006 a přinesly se sebou zajímavý boj a následné rozepře nad jejich výsledkem. Těchto voleb se zúčastnilo 10 politických stran a to Strana národní akce PAN (Partido Acción Nacional), která byla současnou vládní stranou do červencových voleb 2006, Institucionální revoluční strana PRI (Partido Revolucionario Institucional), Strana demokratické revoluce, PRD (Partido de la Revolución Democrática), Strana práce PT (Partido del Trabajo), Strana zelených PVEM (Partido Verde Ecologista Mexicano), Strana nacionalistické společnosti PSN (Partido de la Sociedad Nacionalista), Strana sociální aliance PAS (Partido Alianza Social), Konvergence za demokracii Convergencia por la Democracia, Liberálně pokroková strana PLP (Partido Liberal Progresista) a Strana Mexiko Možné Partido México Posible.
Jako vítěz z těchto voleb vyšel s velmi těsným náskokem půl procentního bodu Felipe Calderón Hinojosa představitel konzervativní strany Partido Acción Nacional. Tyto značně těsné výsledky, kde absolutní rozdíl dosažených hlasů vítěze Calderona nad poraženým kandidátem Lopezem Obradorem činil pouhých 236 006 hlasů, se sebou samozřejmě přinesly i velké množství spekulací nad čistým průběhem voleb. Na popud opozičních stran, zvláště pak Partido de la Revolución Democrática, které výsledky voleb striktně odmítlo uznat
2 Portály Mexické vlády http://www.gob.mx/wb/ a http://www.directorio.gob.mx Presidencia de Mexico - http://www.presidencia.gob.mx/
a prohlásilo za zmanipulované, bylo zahájeno přezkoumávání jejich legitimnosti. Pokud přezkoumání potvrdí vítězství Calderóna Hinojose, měl by se prezidentského křesla ujmout 1. prosince 2006 na šestileté funkční období. Jako kandidát za stranu PAN (Partito Acción Nacional) představil ve své předvolební kampani cíle orientované především na zvýšení celkové bezpečnosti v zemi, snížení hospodářské kriminality a rovnost příležitostí každému.
Jeho rival Manuel Lopéz Obrador za středolevicovou stranu PRD (Partito Revolución Democrática) se více ve svých slibech zaměřil na zajištění makroekonomické stability, prosazení progresivní fiskální politiky a přísné trestání daňových úniků. Zároveň slíbil radikálně snížit platy zaměstnanců ve státních institucích, především těch na vrcholu a to včetně svého prezidentského platu. Komise povolaná k vyřešení sporu o platnosti výsledků voleb by své rozhodnutí měla zveřejnit do 6. září 2006.3
3 Noticias Terra - http://www.terra.com/noticias/eleccionesmexico2006/
Presidencia de Mexico - http://www.presidencia.gob.mx/
3. Ekonomická situace
Mexiko se řadí mezi země se středně vysokým produktem, s HDP druhým nejvyšším v celé latinské Americe. Přes svoje postavení se však stále potýká s velkými rozdíly mezi bohatým a chudými obyvatelstvem, severem a jihem, městy a venkovem.
Jako důsledek krize z roku 1994-95 byly miliony obyvatel Mexika uvrženy do chudoby. Reakcí na krizi se stalo přijetí řady reforem, úsporných ekonomických opatření, díky kterým spolu se stálým růstem cen ropy se v roce 2002 podařilo zajistit stabilitu mikroekonomického i makroekonomického vývoje v zemi, včetně dalšího snížení kontrolované inflace a nezaměstnanosti, stabilizace kurzu nového mexického pesa vůči USD a především opětovný meziroční nárůst HDP. V nejbližších letech se očekává dosažení určitého ekonomického růstu hlavně díky podpoře stabilnějšího vývoje ve výrobním průmyslu USA, odhadovaná úroveň růstu HDP pro rok 2006 je 3,5%. V současné době se tak Mexické hospodářství díky razantním změnám těší větší otevřenosti ekonomického i politického systému s podstatnější provázaností do světové ekonomiky. Zároveň vrcholí privatizační proces v zemi, stát si pod svou kontrolou zatím ponechává energetický a ropný průmysl, jenž jsou klíčovými produkčními sektory země.4
4 OECD: Economic Surveys Mexico ECONOMICS September 2005
HDP v běžných cenách v mil. pesos
HDP ve stálých cenách přepočtených
na rok 1993 v mil.
pesos
Růst HDP ve stálých cenách v %
Index spotřebitelských cen k roku 1993
1993 1 256 196 1 256 196 100
1994 1 423 364 1 312 200 4,45822149 108,5
1995 1 840 431 1 230 608 -6,2179546 149,6
1996 2 529 909 1 293 859 5,13981707 195,5
1997 3 179 120 1 381 525 6,77554509 230,1
1998 3 848 218 1 449 310 4,90653445 265,5
1999 4 600 488 1 505 446 3,87329143 305,6
2000 5 497 736 1 604 835 6,6019638 342,6
2001 5 811 776 1 602 315 -0,1570255 362,7
2002 6 267 474 1 615 562 0,82674131 387,9
2003 6 895 357 1 637 396 1,35148017 421,1
2004 7 713 796 1 705 798 4,17748669 452,2
2005 8 374 349 1 756 206 2,95509785 476,8
Zdroj: OECD: Statistics, Quartely National Accounts, Volume 2006/1
Díky federálním programům na zlepšení této neuspokojivé situace se daří pomalu podmínky obyvatelstva žijících pod hranicí chudoby zlepšovat, jejichž podíl na celkovém obyvatelstvu se nyní nalézá na úrovni okolo 50% (na rozdíl od 64 % během krize).
Z dlouhodobého pohledu by se chudobu dařilo odstraňovat úspěšněji pokud by zároveň větší množství populace bylo lépe vzděláno a mělo rozsáhlejší možnosti k nalezení zaměstnání.
Krátkodobé programy, jako ty které běží v současné době jsou zaměřeny bohužel předně na uspokojení pouze základních potřeb populace.
V mnoha ohledech se výkon Mexického hospodářství v posledních letech 20. století zvedl. Růst HDP byl velmi výrazný, v rozmezí let 1996-2000 v průměru dosahoval téměř 5%. Inflace byla zároveň během této etapy znovu obnovení růstu nízká a vládě se dařilo držet salda federálního rozpočtu na nezvykle nízké úrovni k poměru k HDP.
K mírnému oslabení došlo, když roku 2001 pokles ekonomiky USA ovlivnilo ekonomiku mexickou. Provázanost výrobních podniků Mexika a Spojených států amerických se projevuje na čím dál tím vyšší úrovni. Úpadek růstu HDP byl velmi razantní. Oproti předešlému roku 2000, kdy růst činil více jak 6%, zaznamenala mexická ekonomika v roce 2001 pokles HDP o 0,2%.5
Od finanční krize roku 1995 Mexiko udělalo v rámci makroekonomické stabilizace velký pokrok. Byla provedena řada důležitých reforem k dalšímu otevření ekonomiky, byl posílen trh se zboží a ozdraven finanční sektor. Nicméně i když přehlédneme poslední cyklické oslabení v rozmezí let 2001 a 2003, lze obecně říci, že růst Mexické ekonomiky uspokojivý nebyl. Stále můžeme spatřit velkou mezeru mezi národním důchodem Mexika a ostatních více rozvinutých tržních ekonomik. Dále pak hrubý domácí produkt Mexika podle parity kupní síly přepočten na obyvatele se rovná přibližně pouhé jedné čtvrtině sousedního USA. Tato situace se odráží nejvíce v strukturálních problémech, růst potenciálního výkonu ekonomiky se nyní pohybuje v mezích 3,5 % a 4 %, což velmi malé číslo na to, aby Mexiko mohlo v dohledné době pomýšlet na dosažení životní úrovně ostatních zemí OECD.
Za zmínku však stojí, že zahraniční investoři již zřejmě postupně nepřistupují k Mexiku jako k ostatním rozvojovým zemím. Zvláště pak během krize v Rusku a Brazílii v roce 1998 a 1999 nebo Argentinské krize během roku 2001 se ukázalo, že následná větší opatrnost a podezřívavost investorů k rozvojovým ekonomikám se v Mexiku projevila v menší míře rychleji pominula.
Připravenost Centrální banky Mexika zasahovat rychle proti inflaci se ukazuje být na místě, zvláště pak během druhé poloviny roku 2004. Do budoucna bude přísné monetární politiky zapotřebí k udržení inflace v rozumných mezích. Co se týče finančního sektoru, reformy, které byly uskutečněny jako reakce na krizi v polovině 90. let, bankovní sektor
5 OECD: Economic Surveys Mexico ECONOMICS September 2005
OECD: Mexico, PROGRESS IN IMPLEMENTING REGULATORY REFORM, 2004 IMF: IMF Country Report No. 05/427
posílily a udělaly jej profitabilní stejně jak je tomu obvyklé ve vyspělých zemích. Počátkem roku 2006 se roční míra inflace pohybovala okolo 4 %.
Tabulka č. 1: základní makroekonomické ukazatele
2000 2001 2002 2003 2004 2005 květen 2006 HDP (mld. USD) 517,1 613,9 640,9 649,8 666,2 717,0 HDP/obyv. (USD) 4 660 5 465 5 955 6 248 6506 7001
Přírůstek HDP (%) 6,6 0 0,8 1,4 4,4 3,0 3,5
Zahr. dluh (mld. USD) 162,7 145,5 138,2 142,9 145,4 148,0
Inflace (%) 9,0 4,4 5,7 4,0 5,2 3,9 3,4
Nezaměstnanost (%, roční
průměr) 2,2 2,4 2,7 3,2 3,7 3,6 3,5
Kurs MXN k USD ke konci
roku 9,62 9,27 9,6 10,95 11,186 10,91 10,8 Reálná úroková míra 5,3 4,5 2,0 1,6 2,0 5,0 5,1 Zdroj: IMF Country Report No. 05/427
Banco de México – www.banxico.org.mx
4.1 Komparativní výhody a nevýhody mexické ekonomiky Komparativní výhody mexické ekonomiky
Mezi hlavní výhody mexického hospodářství lze bezesporu zařadit stabilní makroekonomické prostředí. V porovnání s podobně vyspělými ekonomikami Mexiko vykazuje nepříliš velké salda státního rozpočtu. Inflace v zemi je pod kontrolou. Celková rizikovost země v porovnání s minulým stoletím se snížila a setrvává stabilní.
Další předností je mladá a rychle rostoucí pracovní síla.V porovnání s většinou zemí OECD mexická pracovní síla je poměrně mladá (zhruba dvě třetiny mladší 40 let) a doposud rychle rostla, tj. 2,5% ročně v průměru za posledních 15 let. Mexický trh práce taktéž dokázal určitou schopnost vyrovnávat se s otřesy. Zvláště pak během finanční krize v polovině devadesátých let. Nezaměstnanost se v současné době nachází na nízké úrovni, reálné mzdy během poslední dekády se projevily jako flexibilní a obyvatelstvo relativně mobilní.
Pro rozvíjející se ekonomiku jakou je Mexiko hraje nepostradatelnou roli možnost opřít hrubý domácí produkt o export. Geografická blízkost k jedné z největších ekonomik světa Spojených států amerických se během poslední dekády projevila jako velmi silný motor pro nastartování ekonomického růstu, navíc podpořený členstvím v NAFTA. USA je hlavním odbytištěm mexických výrobků a zároveň největším poskytovatelem přímých zahraničních investic. I přes celosvětový pokles dopravních a komunikačních nákladů blízkost USA zůstává pro Mexiko jednou ze zásadních komparativních výhod.
Ohromné množství mexického obyvatelstva žijícího v USA má taktéž nezanedbatelný makroekonomický vliv a to prostřednictvím běžných převodů finančních prostředků. Jejich objem zasílaných z USA do Mexika převyšuje dokonce čisté PZI a hrají velmi důležitou roli podpory chudých domácností. V roce 2004 činily 2,5 % HDP a týkají se přibližně 5 % domácností.
Co do výčtu komparativních výhod je nutno zařadit taktéž zdravý finanční sektor.
Jako důsledek krize v polovině devadesátých let byla přijata řada opatření a reforem, které pomohly vyšvihnout finanční sektor Mexika na úroveň ziskovosti, regulace a dohledu, jak je tomu typické ve vyspělých zemích. Stejně tak domácí kapitálový trh rozšířil a prohloubil spektrum svých aktivit.
Neodmyslitelnou úlohu v mexické ekonomice zastává těžba ropy a její následné zpracování. V současné době příjmy z ropy slouží jako velmi dobrý zdroj příjmů státního rozpočtu, stejně tak může pomoci při řešení rozvojových potřeb. Vytýkají se však ne vždy efektivně vynaložené prostředky z těžby ropy a způsob jakým jsou přerozdělovány. Navíc PEMEX neinvestuje příliš dostatečně do nových kapacit.
Za zmínku u komparativních výhod stojí také úspěšné programy pro odstranění chudoby. Bylo vyvinuto množství sociálních programů na podporu extrémně chudých.
Přestože je chudoba doposud široce rozšířena, tyto programy se osvědčily jako krok správným směrem a jsou vnímány jako určitý příklad dobré taktiky.
Komparativní nevýhody mexické ekonomiky
Co se týče komparativních nevýhod, jednu z hlavních představuje nízká úroveň lidského kapitálu. Průměrný počet let mexických pracujících strávený ve vzdělávacích institucích je nejnižší ze všech zemí OECD a rozdíl ve formální vzdělanosti mladých a starších pracujících je minimální. Kvalita vzdělání je na relativně nízké úrovni a zaměstnaní jsou relativně méně vzdělávání dále prostřednictvím školení od svého zaměstnavatele.
Dalším faktorem znevýhodňujícím mexickou ekonomiku je nepříliš vlídné prostředí pro podnikání. V porovnání s ostatními zeměmi OECD podnikatelské subjekty v Mexiku jsou stále značně zatěžovány byrokratickými požadavky, kvalita služeb vládních institucí je nízká, zákony nejsou vždy brány jako bezpodmínečně závazné, systém soudnictví je neefektivní a korupce široce rozšířená. Dále pak infrastruktura je nedostatečně rozvinutá a stejně tak jako konkurence v některých odvětvích, což způsobuje nepřiměřeně vysoké náklady pro podniky. Poměrně silná regulace zvyšuje náklady na dopravu a komunikaci a brání tak plně těžit z blízkosti USA. Nakonec, míra kriminality v Mexiku je jedna z nejvyšších na celém světě.
S málo efektivní státní správou a systémem sociálního zabezpečení souvisí velký šedý trh s prací. Téměř 40% prací v Mexiku není registrováno. Přestože tato skutečnost se týká především méně vzdělaných pracovníků a pomáhá být trhu práce díky absenci regulace více flexibilní, přináší se sebou taktéž řadu problému. Neregistrovaní zaměstnanci neplatí pojištění v nezaměstnanosti a jsou tak vyloučeni ze systému sociálního zabezpečení. Dále pak přispívá k ztenčování daňové základny a zvyšování daní těm, kteří je odvádí, což způsobuje, že daňový poplatníci v tomto systému vidí určitou nespravedlnost a o to více se snaží daním vyhnout. Neregistrovaní pracovníci stejně tak nemají přístup k rekvalifikačnímu vzdělávání, což snižuje cenu jejich lidského kapitálu.
I přes sociální programy na odstranění všeobecně rozšířené chudoby, tento problém velké části mexické populace stále přetrvává. Jeden ze šesti Mexičanů žije pod hranicí extrémní chudoby s omezeným přístupem k stravování a základním službám, a téměř jedna polovina mexické populace žije v chudobě.6
6 OECD: Economic Surveys Mexico ECONOMICS September 2005
4.2 Ekonomika podle jednotlivých sektorů 4.2.1 Průmysl a těžba surovin
V průmyslovém sektoru hraje významnou roli především zpracovatelský průmysl, potravinářský průmysl, strojírenství, chemický průmysl, textilní a kožedělný průmysl.
Značný význam mají též metalurgie, těžba uhlí a drahých kovů, dřevozpracující, papírenský a tabákový průmysl. Velká část průmyslové výroby je soustředěna do tzv. Maquiladoras.
Maquiladoras jsou ve své podstatě továrny, které bezcelně dovážejí suroviny nebo polotovary, ty přepracovávají nebo zušlechťují a poté vyváží opět do země svého původu.
Jsou řízeny ze zahraničí, velmi často americkými vlastníky. Zahraniční investor tak využívá komparativní výhody levnější mexické pracovní síly a ostatních vstupů do výroby. Produkce těchto podniků je často velmi náročná na vstup práce, jedná se především o dopravní prostředky a elektrotechnické výrobky. Tyto výrobní podniky jsou rozpoloženy zejména okolo hranic s USA a dále pak na jihu země. Mezi největší podniky, které se v Mexiku řadí mezi tzv. maquiladoras patří Delphi Automotive Systems s téměř 70 000 zaměstnanci v 70 výrobních závodech. Dále pak General Electric Company, Yazaki North America, Alcoa Fujikura Ltd, Sanmina-Sci.7
Celkově lze sektor průmyslu hodnotit jako obor s klesající úrovní. V roce 2003 v průmyslu a stavebnictví pracovalo zhruba 20 % všech zaměstnaných obyvatel Mexika.
Počátkem roku 2005 signalizoval statistický úřad mírný nárůst průmyslové výroby, hlavně v oblasti vývozu. Automobilový průmysl byl velmi nepříjemně zasažen zákonem o dovozu osobních, nákladních automobilů a dopravních prostředků v rámci NAFTA z USA a Kanady a legalizováním načerno dovezených dopravních prostředků z těchto států, jejichž stáří může být od 10ti do 15ti let. Tento zákon velice projevil v poškození mexických výrobců automobilů a dopravních prostředků.
V roce 2004 a 2005 byl zajímavý rozvoj ocelářského průmyslu. Ten byl jako jeden z prvních v roce 1991 částečně privatizován a od této doby dostává přímé zahraniční investice, podle mezinárodních norem ISO, QS a VDA. Jeho podíl v roce 2004 na HDP činil
7 Maquilladora Portal - www.maquilaportal.com/cgi-bin/public/index.pl
J. F. Hombeck: Maquiladoras and NAFTA: The Economics of U.S.-Mexico Production (1998)
1,4 %, 7,4 % z HDP průmyslové výroby a 10,4 z celkové průmyslové a rukodělné výroby.
V roce 2005 se počítá s růstem průmyslové výroby o 4 %. Mexiko je v ocelářství na druhém místě ze zemí LA po Brazílii a na 16. místě ve světě. 90 % výrobků se exportuje do USA.
Mexiko disponuje ohromným nerostným bohatstvím. V těžbě těchto nerostných surovin je na pozici předních světových největších producentů. Mexiko je největším producentem stříbra na světě s podílem 15,7%, druhým největším světovým producentem fluoridu 13,3%, čtvrtým v arzénu 5,9%, bismutu 16,8%, kadmiu 6,5% a grafitu 5,0%, pátým v molybdenu 6% a zinku 4,8%, šestým v antimonu 0,2%, bariu 4,2% a olovu 4,1%, sedmým v manganu (2,5%) a soli 4,1%, osmým v sádrovci 3,6%, devátým v mědi 3,0% a dvanáctým v síře 1,5%.8
Z pohledu těžebního průmyslu a jeho největších zdrojů je těžba zlata soustředěna ve státech Durango, Sonora a Chihuahua. Těžba stříbra pak v Zacatecas, Durango a Chihuahua.
Extrakce a získávání olova stát Zacatecas, Chihuahua a v San Luis Potosí. Měď se nejvíce těží ve státě Sonora. V produkci zinku dominuje Zacatecas, Chihuahua a San Luis Potosí.
Železná ruda stát Colima, Coahuila a Michoacán. Síra se těží ve státech Tabacso, Chiapas a Guanajuato. Fluority se vyskytují nejvíce v San Luis Potosí a Coahuila. Za zmínku stojí i výroba koksu, ve které je nejvýznamnější stát Coahuila.
Mexiko je největším státem v těžbě ropy ze zemí Latinské Ameriky. Mexická státem vlastněná firma PEMEX je třetí největší společností v těžbě ropy na světě. V roce 2005 vyvezla cca 60 % vytěžené ropy, ale převážně nezpracované, protože chybí výrobní kapacity.
Největším odběratelem jsou Spojené státy americké. V Mexiku se těží - a to jen díky menší kapacitě - přes 3,383 mil. barelů ropy denně, z toho vývoz činí 1,95 mil. barelů denně. Cena ropy v srpnu 2005 dosáhla 54,32 USD za jeden barel, což je ve značném kontrastu s predikcí státního rozpočtu, který počítal s max. výší ceny ropy 25 – 28 USD/barel. Avšak budoucnost
8 Národní institut statistiky, geografie a informatiky - www.inegi.gob.mx OECD: Economic Surveys Mexico ECONOMICS September 2005 Instituto technológico de Comitán - http://www.itcomitan.edu.mx/
CIA World Factbook - https://www.cia.gov/cia/publications/factbook/geos/mx.html
by vzhledem k velmi nízkým investicím do vyhledávání a zpracovávání ropy v posledních letech mohla přinést určitá rizika.
Energetický sektor tvoří poměrně menší část Mexického hospodářství než je tomu v ostatních zemích vyvážejících ropu. Roku 2004 po uspokojení domácí poptávky bylo Mexiko už jen schopné vyvážet množství ropy, které odpovídalo 4% HDP. Pro srovnání tento poměr vyvezené ropy na HDP činil v Ekvádoru, Norsku a Rusku 15-20% a 30-50%
v Alžírsku, Nigerii, Saudské Arábii a Venezuele. Dalším nepříliš povzbuzujícím faktem je, že cena Mexické ropy má tendence být o 5-10 USD nižší než cena ropy světové. To je způsobeno v prvé řadě nízkým zpracováním ropy před jejím vývozem. Na druhou stranu je tento sektor velmi významný z fiskálního hlediska vzhledem k tomu, že je tento sektor vlastněn státem a ostatní neropné příjmy jsou nízké. Z celkového množství vytěžené ropy je zhruba 45% Mexikem také spotřebováno.
S rostoucím produktem v posledních pár letech začala také prudce růst spotřeba elektrické energie. V protikladu s tím, však také poklesla část produkce energie spojená s vyřazováním starých zařízení na její výrobu. Proto již nyní musí být elektrická energie dovážena. Paradoxem zůstává, že pohraniční státy Mexika s USA se snaží o vybudování nových kapacit výroby elektrické energie, která má být vyvážena do USA. V roce 2004 Mexická energetika vyprodukovala na bázi kombinovaného cyklu 7,114 MW energie, na bázi vodní energie 1.020 MW, geotermální energie 210 MW a mazutu 48 MW, větrná energetika je téměř zanedbatelná, i když pomalu roste, hlavně díky ekologickým programům a půjčkám. Malý podíl ekologicky šetrných zdroj dal podnět ministerstvu energetiky a Federální komisi pro energetiku (CFE) rozjet program investičních pobídek lákající zahraniční subjekty investovat do oblasti větrné, paroplynové, duální, hydroelektrické, kombinované a do dalších způsobů netradiční a ekologické výroby elektrické energie, jako je solární, přílivová, zbytková ze spaloven a jiných přírodních a obnovitelných zdrojů.
4.2.2 Zemědělství
Zemědělství má v Mexiku dlouhou tradici a těší se důležité pozici v mexickém hospodářství. Rostlinná výroba využívá příznivých klimatických podmínek umožňující pěstování plodin mírného i tropického pásma. Roku 1917 byla odstartována zemědělská
reforma, kdy stát začal volně přenechávat půdu ve státním vlastnictví k obdělávání nemajetným rolníků. Zajistila se tak obživa masám obyvatelstva na venkově, ale zároveň byla půda rozkouskována a tak bylo zamezeno uskutečňovat na ní větší investice. Teprve nedáno v roce 1992 bylo umožněno na rolníky majetková práva k této půdě též převádět.
Poté by ji nový majitelé mohou dále obhospodařovávat, prodat nebo se volně sloučit do větších zemědělských organizací a vyžívat tak výhod klesajících nákladů z rozsahu.
Proces privatizace je však brzděn nemalými dotacemi rolníkům obdělávajícím půdu právě ve vlastnictví státu.
Přestože v zemědělství dochází k dlouhodobé stagnaci, v roce 2005 rostla zemědělská výroba v porovnání s rokem 2004 cca o 1,89 %. Specifickým jevem v oblasti zemědělství a životního prostředí jsou živelné pohromy. V roce 2002, 2003 a hlavně 2005 bylo Mexiko postiženo několika ničivými hurikány, vlnou zemětřesení a záplavami kvalitních zemědělských půd. Situaci v několika posledních letech ztěžuje i vlna stávek a protestních pochodů z důvodu přípravy Mexika na nové celní a schvalovací procesy v rámci NAFTA.
Ty jsou v platnosti od 1.1.2003 a velice nepříjemně postihují mexické exportéry.9
V Mexiku je obděláváno cca 15 % půdy, tj. přes 13 mil. ha, z toho je přes 6 mil. ha zavlažováno. Lesní porosty zabírají 22 %. V Mexiku se nachází 1,3 % světových lesů a cca 72 % borovic rostoucích na světě. Dochází však k neregistrovanému kácení hlavně deštných pralesů, které mají značný vliv na ekologii. Prosazovaný plán zalesňování bojuje s nedostatkem financí a čeká na investice ze zahraničí. V roce 2005 došlo k největším lesním požárům, hlavně pak ve státě Jalisco. a 39 % pastviny, velká část zbývající půdy je neúrodná.
Stáda hovězího dobytka mají cca 32 mil. kusů, vepřového cca 15 mil. kusů, ovcí a koz cca 17 mil. kusů.
V porovnání s vyspělými ekonomikami je sektor zemědělství velmi významným zaměstnavatelem. Podíl ekonomicky činného obyvatelstva pracujícího v zemědělské výrobě se pohybuje v rozmezí od 19,5 až 20,2 %. Navzdory tomuto vysokému podílu a dobrým přírodním podmínkám je produkce základních plodin nedostačující a řadu z nich,
9 Národní institut statistiky, geografie a informatiky - www.inegi.gob.mx OECD: Mexican Agriculture in the Freetrade Agreement
Ministerstvo zemědělství Mexika - http://www.sagarpa.gob.mx/cgcs
např. kukuřici, obilí, rýži či mléko musí Mexiko trvale dovážet. Mezi další plodiny seřadí bavlna, káva, ovoce, zelenina, především papriky a rajčata.
Odvětvím zemědělství s nezanedbatelným, především lokálním významem, je rybolov. Nicméně kvůli neustávajícímu znečišťování vodních toků a moří se již začaly projevovat nepříznivé tendence. Nejvážnější jsou vlivy působení lidské činnosti na tradiční tahy ryb a velryb.
V oblasti potravinářského průmyslu úzce provázaného se zemědělstvím je specifickým fenoménem v Mexiku výroba piva. Především skupina Modelo učinila svou značku Corona světoznámou, když se tato v současnosti prodává ve 151 zemích světa a s výstavem 31,9 mil. hl je zároveň 1. nejprodávanějším pivem na světě. Již druhým rokem po sobě je pivo Corona nejúspěšnější dovozní značkou v USA. Průměrná roční spotřeba piva dospělého člověka v Mexiku činila v r. 2004 61,7 l na hlavu. Mexiko je největším vývozcem piva na světě /údaj INEGI z ledna 2005/.
4.2.3 Služby
Služby představují nejvýznamnějším odvětví mexické ekonomiky. Na tvorbě HDP země se podílí relativně značným procentem (v roce 2002 to bylo 69,4%) a tento podíl má tendenci se každoročně zvyšovat. Nejvýznamnější složkou služeb je oblast cestovního ruchu, hotely, obchody a restaurace. Příjmy z turistiky pro Mexiko v roce 2005 znamenaly čtvrtý největší zdroj deviz po tzv. maquiladoras, penězích zaslaných mexickými pracujícím v USA a exporty ropných produktů. Mexiko disponuje široce rozvinutou sítí hotelů a restauračních zařízení stejně jako specializovanými maloobchodními prodejnami zaměřenými právě na turismus.
Navzdory neblahému dopadu událostí 11. září na tento sektor služeb, konfliktu v Iráku a dalších negativních faktorů, vykázal v roce 200 cestovní ruch Mexika nárůst o 6%.
Celkový příjem z turismu v roce 2003 představoval 9% HDP. Turismus vyprodukoval 1milion 725 tisíc přímých a předpokládá se že zhruba 3,2 milionů nepřímých pracovních míst v Mexiku i v zahraničí.
Důležitost cestovního ruchu dokládá fakt, že v roce 2005 vyprodukoval téměř 12,8 % HDP. Velký význam na tomto podílu má tzv. národní turistika, která představuje cca 80%
cestovního ruchu Mexika. Je podporována vládou a klade si za cíl udržení vysokého standardu ubytovacích světově známých mexických center. Celkový podíl zahraničních turistů na mexickém cestovním ruchu však dlouhodobě klesá. Pro ilustraci v roce 1970 byl podíl zahraničních turistů 67 %, v roce 2003 to bylo již pouze necelých 20 %.
V mezinárodním měřítku obsadilo Mexiko 8. místo ve světě po Kanadě, ale před Německem.
Částka utracená turisty v Mexiku v roce 2003 představovala v průměru 625 USD na osobu a pobyt v průměru sedm dní.
Hlavní příčinou poklesu turistického zájmu o Mexiko je nízký podíl tradičních turistů z USA po 11. září a hlavně pak zastaralá infrastruktura, vysoká kriminalita směřující převážně na zahraniční turisty a ekologické problémy znečištění vzduchu a mořské vody a celkové znečištění životního prostředí. Tento problém je dlouhodobý a trvale neřešený z důvodu chybějících státních dotací do struktury životního prostředí.
Mexická vláda vykazuje určitou aktivitu v boji proti výše uvedeným neduhům cestovního ruchu. Jedním z nástrojů jsou pravidelná setkání mexického prezidenta s ministry turistiky jednotlivých států tvořících mexickou federaci s cílem postupného zlepšování podmínek za pomoci státních a regionálních orgánů na podporu turismu. Dále byla vytvořena turistická policie, která slouží současně i jako zdroj informací pro turisty. Funguje také zvláštní plán podpory turismu, který propaguje Mexiko v USA.
4.3 Infrastruktura
Úroveň infrastruktury zdaleka nedosahuje úrovně typické pro vyspělé země. Přesto je třeba ocenit snahu realizovat v posledních letech rozvojové a modernizační programy, které by podstatně zlepšily zejména silniční a dálniční síť a telekomunikační spoje. V zemi je zhruba 258 tis. km silnic a relativně kvalitních dálnic, z níž více než polovina z nich má zpevněný povrch, dále 22,95 tis. km širokorozchodné železniční sítě a 3 tis. km splavných řek a přímořských kanálů na tzv. trampskou dopravu a pobřežní kabotáž. Na silniční dopravu
spadá zhruba 59% z celkového přepravovaného nákladu, zatímco podíl námořní a říční tvoří 31% a železniční 10%.10
Obecně lze však říci, že státní investice do silniční sítě jsou dlouhodobě nízké a soukromé investice jsou však díky zastaralé legislativě povolovány velmi omezeně. Mexiko patří k zemím s nejdražším mýtným na světě. Mexiko netrpělivě očekává příliv zahraničních investic a podporu vlády v rozpočtu na stavby nových silnic a dálničních propojení jednotlivých států. Do oblasti investic do železniční dopravy má být v období 2003-2006 investováno soukromým sektorem přes 2,5 mld. USD. Z hlediska hlavních dopravních tahů stále chybí dálniční spoje mezi západem a východem země. Mimo to lze však současnou síť dálnic hodnotit jako vyhovující a kvalitní, avšak v blízké době jako nedostačující, vzhledem k růstu průmyslové výroby a petrochemie, ale také po stránce napojení na sousední země.
Z hlediska podniků jsou velké kritice vystaveny vysoké přepravní a telekomunikační náklady a náklady na dodávky elektrické energie. Pro srovnání náklady na přepravu kontejneru do Spojených států jsou z Mexika vyšší než např. z Kostariky nebo Hondurasu i přes kratší vzdálenosti. Tato skutečnost naráží na neefektivnost Mexických přístavů. Tyto zvýšené náklady tak snižují konkurence schopnost Mexika, snižují jeho přitažlivost pro přímé zahraniční investice.11
K uspokojení neustále narůstající poptávky po elektrické energii bude zapotřebí ve velkém měřítku investovat do modernizace tohoto odvětví. Hlavní překážka doposud vězí v jen malé participaci soukromého sektoru důsledkem zákonné ochrany státem vlastněných energetických podniků. I po reformách v devadesátých letech jsou podle stávajících zákonů soukromé investice do energetického průmyslu povoleny pouze v případě samozásobení a přebytky elektrické energie musí být nabídnuty k odprodeji národním energetickým podniků. Během posledních let byly investiční potřeby částečně uspokojeny zkřížením soukromého a veřejného financování partnerských projektů. Přestože bývá poptávka po elektřině uspokojována a výpadky dodávek energie byly v krátkodobém horizontu
10 Businessinfo: Teritoriální informace
11 OECD: Economic Surveys Mexico ECONOMICS September 2005 IMF:Country Report No. 05/427
zažehnány, ceny tohoto výrobního faktoru setrvávají jako jedny z nejvyšších v porovnání s vyspělými zeměmi.
Restrukturalizační proces v železničním odvětví z konce 90. let učinil železniční sektor více produktivním, alespoň co se týče hlavních tras. Od té doby byly realizovány velké investice zvláště pak do severovýchodní oblasti Mexika, na které spadají téměř dvě třetiny celkového nákladu přepravovaného po železnici. V průběhu privatizačního procesu bylo hlavní snahou dosáhnout, aby každé velké město a důležitý přístav měly přístup k více jak jedné železniční dráze se záměrem zabránění monopolizace. Avšak kvůli nákladovým rozdílům ve struktuře odvětví a ze začátku nedostatečně a nejasně stanoveným pravidlům docházelo k závažným konfliktům mezi soukromými vlastníky nově nabytých koncesí.
Někteří z nich se záhy uchýlili k praktikám zneužívajíce své postavení na trhu, stanovením přemrštěných a diskriminačních poplatků a omezováním přístupu k drahám ve svém vlastnictví. Tyto spory mezi operátory těžce poškodily dopravu mezi mnohými regionálními trasami, zvláště pak trasy dálkové. Uživatelé těchto drah byli potom donuceni volit delší trasu nebo využívat alternativní dopravy, jako např. dopravu silniční i přes mnohem vyšší jednotkové náklady na dlouhé vzdálenosti. Výrobní průmysl tak ztrácí hodně na své konkurence schopnosti následkem zvýšených nákladů a zpoždění.
4. Zahraniční obchod
Mexiko je považováno za nejvýkonnější ekonomiku Latinské Ameriky, má druhý největší hrubý produkt ze zemí Latinské Ameriky a největší příjem HDP přepočteno na obyvatele. Strategická geografická poloha Mexika mezi Atlantickým a Pacifickým oceánem spojuje Severní a Jižní Ameriku a vytváří tak ideální centrum pro celosvětový obchod a výrobu. Mexiko je díky populaci převyšující 100 mil. obyvatel, rozloze druhé největší v Latinské Americe, objemu vytvořeného HDP, členství v celé řadě mezinárodních organizací na podporu světového obchodu a zejména politickým, ekonomickým a demografickým faktorů jednou z nejperspektivnějších zemí světa 21. století. V roce 2005 bylo osmým až devátým největším exportérem světa a zároveň zemí, jejíž vývozy rostly v celosvětovém měřítku nejrychleji ze všech zemí LA.
Z hlediska členství Mexika v mezinárodních organizacích je nutno zmínit alespoň tyto nejdůležitější: OSN, WTO (od 1. 1. 1995), MMF, SB, Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Organizace pro spolupráci v asijsko - pacifické oblasti (APEC), Organizace amerických států (OAS), Severoamerické zóny volného obchodu (NAFTA – od 1.1.1994), Meziamerické rozvojové banky (BID), Latinskoamerického integračního sdružení (ALADI), Latinskoamerického ekonomického systému (SELA), Skupiny Rio (Grupo del Rio), Skupiny Tři (G-3 – Mexiko, Kolumbie, Venezuela), Sdružení karibských států (AEC), Středoamerického společného trhu (MCCA - SICA), Andského společenství národů (CAN) – pozorovatel.12
Mexická ekonomika a podnikatelská sféra zůstává i nadále pevně spjatá se Spojenými státy, avšak se objevují první náznaky pokusů oddělit se od závislosti na ekonomickém cyklu USA a stát se tak nezávislou obchodní velmocí. Během příští dekády bude Mexiko zřejmě schopno navázat užší obchodní a investiční vztahy s evropskými, asijskými a latinsko americkými zeměmi. Z krátkodobého pohledu však stále zůstává velmi závislé na Spojených státech amerických, jako svém největším obchodním partnerovi a zdroji přímých zahraničních investic. Mexiko v minulých letech předstihlo Japonsko a stalo se po Kanadě
12 Presidencia de Mexico - http://www.presidencia.gob.mx/
Ministerstvo zahraničních věcí Mexika - http://www.sre.gob.mx/
a Číně třetím nejdůležitějším obchodním partnerem USA. Obrat Mexika s USA dosáhl v roce 2005 přes 90 % vnějších ekonomických styků. Mexická ekonomika je přímo navázána na ekonomický cyklus Severní Ameriky, především pak vývoje strojírenského průmyslu. Roku 2001 následovalo Mexiko Spojené státy v recesi a zůstalo s jejich ekonomickým vývojem spjato i v následujícím roce, který nezaznamenal příliš velké zlepšení. Avšak roku 2003 jejíž zřetelné zlepšení vývoje. Jakmile se prohlubuje ekonomický propad USA, stejně tak klesají mexické exporty do této oblasti. Důležitost Mexika jako regionální latinskoamerické velmoci vzrostla po vzniku společenství NAFTA. Tato skutečnost umožnila Mexiku postavit se do nové pozice obchodního prostředníka mezi severní Amerikou s USA a Kanadou a na druhé straně s ostatními latinskoamerickými a karibskými státy. V současných letech se Mexiko propracovalo na pozici třetího největšího obchodního partnera USA.13
Mexická kapacita importu je založena na stabilitě pesa vůči americkému dolaru. Roku 2004 činily mexické exporty do USA přes 160 bil. USD, což je třikrát více než tomu bylo v době přistoupení do NAFTA roku 1994. Opačným směrem z USA pak činily exporty roku 2004 okolo 107 bil.USD. Podíl exportu na mimoamerické trhy je poměrně malý. Do Evropy putují pouhé 4 % (např. do Španělska 0,9 %), do Asie 1,5 % a do Japonska 0,4 % mexického vývozu.
Od doby před více jak deseti lety, kdy Mexiko vstoupilo do NAFTA, vzrostly snahy Mexika dosáhnout dohod volného obchodu i s dalšími zeměmi po celém světě.
Nejvýznamnějších dohod bylo dosaženo s Evropou a Střední Amerikou, které se dávají v krátké budoucnosti nejlepší vyhlídky. Zároveň Mexiko usiluje o vytvoření obchodních pout s asijskými zeměmi prostřednictvím APECu s největším zaměřením na Japonsko.
Důsledkem liberalizace obchodu koncem osmdesátých let a členstvím v NAFTA od roku 1994 se postupně mění také struktura exportu Mexika. Dříve měly značný podíl na celkové velikosti exportu především suroviny a zemědělské produkty, zatímco nyní je již jeho převážná část tvořena průmyslovými výrobky. Velmi razantní byl taktéž nárůst
13 OECD: Economic Surveys Mexico ECONOMICS September 2005
Národní institut statistiky, geografie a informatiky Mexika - www.inegi.gob.mx Ministerstvo zahraničních věcí Mexika - http://www.sre.gob.mx/
neropných exportů, které v běžných cenách za období 1990 – 2003 se zvýšily 4,5krát. Během této doby se Mexická ekonomika mnohem více provázala s ekonomikou Spojených států amerických, kam nyní směřuje více jak 85% neropných exportů Mexika. Za posledních dvacet let dvacátého století Mexické exporty neropných komodit rostly v průměru o 10 procent ročně.14
Velký podíl mexických vývozů je podstatně vázán na sektor tzv. maquiladoras.
Pro tyto podniky je typický velký podíl vstupů dovezených ze zahraničí a zároveň velmi vysoký podíl pracovní náročnosti produkovaných výrobků. Jejich podíl na vývozu neropných produktů se zvětšil z jedné třetiny v 1980 na více než polovinu v současné době.
Nové možnosti mezinárodního obchodu přinutily mexické podniky vyrábět mnohem více konkurenceschopné výrobky, než tomu bylo v předešlé dekádě. Limitujícím faktorem však doposud v mnohých případech zůstává nedostatek kapitálu, respektive schopnost financovat investice do nových technologií a obnovu strojového vybavení. Během posledních let, byla ze Spojených států amerických a dalších zemí poskytnuta největším mexickým podnikům značná finanční pomoc, zahrnující půjčky i kapitálové investice, avšak tento objem financí doposud dostatečný není.15
Mexický vývoz v roce 2005 vzrostl téměř o 10% na celkovou hodnotu 2 505 mld.
pesos. Podíl hotových výrobků tvořil přes 80 %, ropy a ropných produktů více jak 10%, zemědělství 3 %. Navýšení vývozu ropy a ropných produktů znamená nárůst téměř o 30 %.
Hlavními exportními artikly jsou ropa a zemní plyn, petrochemické produkty, automobilové komponenty, zemědělské produkty, potraviny, železo a ocel, textil a oděvy, fotografické a optické přístroje, elektrospotřebiče a elektrická zařízení, vývoz dřeva a výrobků ze dřeva, potraviny, nápoje a tabák.
Nejvíce zarážející u mexického zahraničního obchodu bylo doposud rychle rostoucí saldo obchodní bilance. Mezi hlavní příčiny patří i tzv. maquiladoras, montážní či výrobní podniky řízené zahraničním, zejména americkým kapitálem. Je pro ně velmi typické,
14 OECD: Mexico Economic Outlook 78 (2005)
15 Fay Hansen: Mexico In The World Economy (2004)
že velmi velkou část svých vstupů dovážejí a specializují se z velké části jen činnosti náročné na pracovní kapitál, který je v Mexiku o mnoho levnější než v sousedním USA. Závislost země na přímých zahraničních investicích do tohoto sektoru se projevuje negativně i v celkové platební bilanci země.16
6.1. Obchodní bilance za posledních 13 let
Export v běžných
cenách
Rok Import
v běžných cenách
Obrat Saldo
1993 191 540 240 859 432 399 -49 319
1994 238 965 307 494 546 459 -68 529
1995 558 798 509 862 1 068 660 48 936
1996 811 506 759 451 1 570 957 52 055
1997 962 221 965 609 1 927 830 -3 388
1998 1 181 186 1 262 760 2 443 946 -81 574 1999 1 414 075 1 488 559 2 902 634 -74 484 2000 1 700 948 1 810 581 3 511 529 -109 633 2001 1 601 668 1 730 394 3 332 062 -128 726 2002 1 681 098 1 794 948 3 476 046 -113 850 2003 1 916 752 2 030 025 3 946 777 -113 273 2004 2 280 508 2 438 043 4 718 551 -157 535 2005 2 505 120 2 639 527 5 144 647 -134 407
Zdroj: Banco de Mexico (www.banxico.org.mx)
16 Banco de Mexico: Informe Anual 2004
5. Finanční sektor
Velkým zásahem do slibně se vyvíjející ekonomiky Mexika počátku devadesátých let byla finanční krize, která přinesla zvýšení vnější zadluženosti v řádech desítek miliard dolarů. Od pominutí krize z roku 1996 doby již fiskální politika pomalu znovu nabyla svoji důvěryhodnosti. Plánované rozpočtové salda bývají naplňovány i přes nečekaný vývoj a vrtkavost v příjmech z těžby ropy. Roku 2004 tvořil finanční schodek pouze jednu čtvrtinu procenta HDP, což je poměrně dobrý výsledek porovnáme-li jej s 6% v roce 1999.17
Po finanční krizi si získala fiskální politika posupně důvěryhodnost, cílená salda státního rozpočtu byla dodržena a nezbytnost půjčovat si byla zažehnána. Nicméně má Mexiko před sebou stále velké výzvy, se kterými se musí vypořádat. Ve střednědobém výhledu by měla být upevněna fiskální politika k dosažení výsledků z posledních let i v budoucnosti. V poslední době velká část příjmů z ropy byla moudře investována nebo uspořena, avšak by měl být stanoven nějaký další postup, protože z výhod vysokých cen ropy nemůže Mexiko těžit navždy.
5.1 Daňová soustava
V mexickém daňovém systému je zahrnuta řada dobrých znaků a demotivující faktory k práci, spoření a investování se zdají být na první pohled méně škodlivé než je tomu ve většině vyspělých zemí. Avšak daňový systém také obsahuje celou škálu nedostatků, které brání dosahování rovnosti a efektivnosti zdaňování. Příkladem toho mohou být zvýhodňovaná odvětví zemědělství, lovu ryb a pozemní dopravy. Doposud je v těchto odvětvích široce uplatňována nulová daň z přidané hodnoty na zboží a služby.
Oproti ostatním zemím dosahuje Mexiko velmi nízkého poměr daňových příjmů v přepočtu na obyvatele. Také poměr zdanění ku celkovému HDP dosahující okolo 15% patří mezi jeden z nejnižších.
17 OECD: Challenges to Fiscal Adjustement in Latin America, 2006
Ke značným ztrátám taktéž často dochází díky zneužívání dotací a nulové daně na zaměstnanecké výhody. Využití určitých rezerv v daňových příjmech by se dalo dosáhnout také zlepšením a zprůhledněním registrace daňových poplatníků a propojením systémů sociálních a daňových registrů. Problémy jsou spatřovány rovněž ve špatné vzdělanosti státních úředníků, nepřesném sledování zahraničního obchodu a velmi nízké platební morálce a odpovědnosti daňových poplatníků.
Značné množství peněžních prostředků (tento podíl se odhaduje na 30-40%) přichází do státní kasy ze zdanění a poplatků těžařských společností zvláště pak státem vlastněné společnosti na těžbu ropy PEMEX. Druhým největším příjmem jsou finanční prostředky zasílané legální a nelegální emigrací, především z USA, třetím největším zdrojem byly v roce 2004 příjmy ze služeb a turismu a čtvrtým příjmy z maquilador. 18
Poslední změny v daňové soustavě
Od poloviny devadesátých let byla přijata řada nových reforem se snahou zefektivnění daňové soustavy. Roku 1996 byly jednotlivé státy zmocněny uvalovat daně na nemocniční služby a provoz starých motorových vozidel. O rok později byla snížena daň z hazardních her z 21% na 15% a státům bylo umožněno těchto 6% na tuto činnost uvalit na základě svého rozhodnutí. 19
V roce 2005 byla daň ze zisku právnických osob snížena ze 33% na 30% a má se dále do roku 2007 snížit na 28% stejně tak jako daň z příjmu osob fyzických. Daň z přidané hodnoty ve výši 15% se vztahuje na všechny výrobky kromě preferenčních komodit jako např. potravin a léků. Daň z majetku je 1,8% a je odečitatelná z daně z příjmu. Mezi nově zavedený prvek pro zprůhlednění platby daní patří též zglobálnění daně z příjmu, kde daňoví poplatníci si do svých příjmů též započítávají výnosy z dividend, z obchodu na burze cenných papírů a reálné úroky. Novinkou je též možnost snížení hrubého zisku podniků o částku rozdělenou mezi zaměstnance. Další změnou je zmírnění daňového zatížení malých
18 Dalsgaard, T. (2000), "The Tax System in Mexico: A Need for Strengthening the Revenue-Raising Capacity", OECD
19 Presidencia de Mexico - http://www.presidencia.gob.mx/
daňových poplatníků prostřednictvím zvláštního režimu daně z přidané hodnoty, kdy je koeficient vyměřené daně zmenšen o 15-20% prodej zboží a 40-50% pro prodej služeb.20
5.2 Státní rozpočet
Státní rozpočet Mexika za posledních 7 let (v mil.pesos)
Rok 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
Příjmy 956,49 1187,7 1271,4 1387,23 1600,3 1774,2 1948,2 Výdaje 1006,9 1246,0 1311,7 1410,6 1648,2 1797,4 1955,7 Saldo -52,04 -61,22 -40,3 -23,37 -47,9 -23,2 -7,5 Zdroj: Banco de Mexico (www.banxico.org.mx)
5.3 Platební bilance
Nejvyšší zdroje deviz roku 2005 a to převody financí od emigrantů v zahraničí a vývoz ropy přinesly zmenšení deficitu běžného účtu platební bilance, který činil 5 708 mil.
dolarů, což reprezentuje 0,74% HDP. Je to poměrně velký pokrok v porovnání s deficity 8 621 mil. a 7 180 mil. USD v letech 2003 a 2004, jejichž podíl na HDP činil 1,4% a 1,1%.
Devizové příjmy pocházející od Mexičanů pracujících v zahraničí roku 2005 vzrostly na 20 035 mil. USD, což je zvýšení o 20,6% oproti roku 2004. Tento příjem se rovnal 2,6% HDP a převýšila i přímé zahraniční investice a příjmy ze zahraničního turismu.
Na druhou stranu čistá úhrada placených úroků do zahraničí (úrokové výdaje mínus příjmy) byly v roce 2005 9 249 mil. USD, což je zvýšení o 2,6% oproti roku předchozímu.
Kapitálový účet platební bilance vykázal v roce 2005 přebytek 13 826 mil.USD s nepatrným navýšením oproti roku 2004. Příliv přímých zahraničních investic, které obdržela mexická ekonomika dělal 17 805 mil. USD. Během roku 2005 se soukromý sektor Mexika zadlužil v zahraničí o 1 630 mil. dolarů.
20 Presidencia de Mexico - http://www.presidencia.gob.mx/
Saldo aktiv v zahraničí ve vlastnictví rezidentů Mexika zaznamenalo roku 2005 nárůst o 10 964 mil. dolarů. Tato suma prostředků se odráží hlavně v nárůstu aktiv v zahraničí ve vlastnictví nebankovního sektoru a to především mexických firem operujících v zahraničí. 21
21 IMF:Country Report No. 05/427
6. Finanční krize v polovině 90. let
V roce 1994 byla odstartována krize Mexické ekonomiky, která přerušila éru slibného ekonomického růstu po liberalizačních procesech ze začátku osmdesátých let. Tato krize byla spuštěna náhlou devalvací Mexického pesa během prvních dnů vlády prezidenta Ernesta Zedilla. Mimo stagnace růstu HDP si vyžádala i mezinárodní zásah ve formě půjček a odstoupení od pevného kurzu pesa.
6.1 Příčiny a průběh krize
Přestože se finanční krize odehrála za vlády prezidenta Zedilla, k hlavním příčinám přispěla již tvrdá politika kontroly měnového kurzu Carlose Salinase.
Na průběhu krize se podepsalo několik významných politických chyb makroekonomického rázu. Rok 1994 byl posledním rokem funkčního období prezidenta Carlose Salinase de Gortariho, který, tak jak bývalo před novými volbami pro stranu PRI tradicí, přistoupil v rámci zvýšení preferencí na strategii neobyčejně vysokých vládních výdajů, které se promítly v historicky nejvyšším deficitu státního rozpočtu (7 % HDP).
K tomu, aby bylo možno toto saldo financovat, Salina vydává atraktivní mexické státní směnky s nominální hodnotou v dolarech, tzv. Tesobonos. Atraktivita tesobonos spočívala ve velké míře ve vyhnutí se kursovému riziku pro zahraniční investory. Svoji úlohu pak sehrály i nízké úrokové sazby ve Spojených státech amerických. Problémem začalo být, když v prvním čtvrtletí 1994 začaly úrokové sazby v USA růst.22
Mimo to jisté obavy začátkem roku vneslo mezi investory taktéž povstání rebelů EZLN (Ejército Zapatista de Liberación Nacional) ve státě Chiapas. Přestože bylo povstání do dvou týdnů potlačeno rozruch ve společnosti přetrvával nadále. O značný neklid mezi investory vneslo také zavraždění Luise Donalda Colosia, očekávaného vítěze prezidentských voleb.
22 Springsteel, Ian: The Peso Crisis: Aches and gains (1995)
Růst úrokových sazeb spolu se politickou nestabilitou způsobil rychlý odliv kapitálu z Mexika. Mexická národní banka se snažila zvýšit svou důvěryhodnost a reagovala dalším vydáváním tesobonos.
Všechny tyto výše uvedené důvody spolu s narůstajícím deficitem běžného účtu, způsobeným mimo jiné vyššími vládními výdaji, začaly majitelům tesobonos bít na poplach.
Odliv kapitálu začal způsobovat ještě větší ztenčování devizových bankovních rezerv a nápor na udržení pevného kurzu pesa (3,3 MXN/ 1USD). Běžným postupem k vyřešení této situace by za normálních okolností bylo prudké zvýšení úrokových sazeb k snížení monetární báze a zvětšení devizových rezerv. Avšak vzhledem k přibližujícím se prezidentským volbám, které nejspíše měly přinést změnu vlády, se Mexická národní banka za účelem stabilizace měnové báze rozhodla nakupovat mexické státní směnky. Tento počin se však odrazil v ještě dramatičtějším poklesu devizových rezerv amerických dollarů. Vše vyústilo v choulostivou situaci, ze které se stala jediným východiskem devalvace pesa, navíc k tomu oddalovaná z obav nad výsledky voleb.23
Po nástupu prezidenta Zedilla vzhledem k téměř vyčerpaným devizovým rezervám již nebylo nadále možné setrvat na stejné úrovni měnového kurzu a proto bylo rozhodnuto o odstoupení od předchozích metod a upravení fixního kurzu o 15% (ze 3,3 MXN/1 USD na 4 MXN/1 USD). Nicméně ani tento krok nepřinesl dostatečné výsledky a proto byl upuštěno od pevného kurzu a byl zaveden kurz plovoucí. Zatímco se řada expertů shodne na tom, že devalvace byla nevyhnutelná, někteří prezidentu Zedillovi vytýkají, že své plány na změnu režimu kurzu ohlásil s podstatným předstihem a umožnil tak mnohým zahraničním subjektům stáhnout své investice a tím zřejmě ještě více prohloubit nepříznivou situaci. Poté, co byl měnový kurz uvolněn, spadl během jediného týdne na hodnotu 7,2 MXN/1 USD.
V současné době se je mexické peso směňováno v poměru zhruba 11 MXN/ 1 USD.
Na prudce depreciující peso rychle zareagovaly Spojené státy americké, zprvu nákupem pes na volném trhu a posléze byly Mexiku na základě dohody mezi Mezinárodním měnovým fondem, vládou USA a Bankou pro řešení mezinárodních sporů poskytnuty půjčky dosahující hodnoty téměř 50 miliard amerických dollarů.
23 Whitt, Joseph A.: The Mexican Peso Crisis (1996)
Vzhledem k závazkům, které Mexiko mělo k dohodě NAFTA nemohlo se v této situaci uchýlit k tradičním latinskoamerickým metodám řešení ekonomických krizí (jako např. ochranářskou politikou a kontrolou pohybu kapitálu), ale bylo donuceno přistoupit k tvrdší kontrole monetární a rozpočtové politiky, plovoucímu kurzu a postavit se vstříc otevřenému trhu.
6.2 Výsledky krize
Nejvíce byly postiženy mexické podniky s dluhy splatnými v amerických dolarech anebo závislé na importu surovin ze Spojených států amerických. Šok který utrpěly se odrazil v masivním propouštění zaměstnanců a desetiměsíční ekonomické recesi.
Díky rostoucím exportům těžícím ze zreálnění měnového kurzu byl již v roce 1996 dosažen pozitivní vývoj HDP, který záhy v roce 1999 dosáhl výše až 7 %.24
24 Brett M. Humphrey: The Post-Nafta Mexican Peso Crisis: Bailout or Aid? Isolationism or Globalization?
(1999)
Banco de Mexico: Some Hypotheses Related To The Mexican 1994-95 Crisis (1996) Banco de Mexico: The Mexican Economy 1996
7. Decentralizační reformy
V mnohých rozvojových zemích se decentralizace během posledních dvou dekád stala jedním ze základních prvků vládních reforem. V Mexiku se k decentralizačním krokům začalo přistupovat v osmdesátých letech jako nová politika federální vlády.
První reforma, která odstartovala zavedení nové struktury zdanění byla zahájena prošetřením daně z obratu a zavedením místo ní národní daně z přidané hodnoty skrze Sistema Nacionál de Coordinación Fiscal v roce 1980. Zavedení této daně v jednotlivých státech bylo dobrovolné, všechny státy k ní však brzy kvůli novým výhodám přistoupily.
Státy se zde vzdaly podílu na příjmech z daně z obratu spolu s některými dalšími daněmi a na oplátku dostaly podíl (ze začátku 13% a postupně později 20%) zpětného transferu příjmů z daně z přidané hodnoty, federální daně z příjmu a z příjmů z poplatků za těžbu ropy.
Výhodou této reformy mimo jiné bylo i, že zprvu nebyly přerozděleny odpovědnosti za výběr daní a provádění transferů. Snahou bylo uskutečnit přechod k novému fiskálnímu systému bez náhlé změny v objemu federálních transferů, což lze říci že se podařilo.
Bohužel, špatná koordinace federálních a státních programů, stejně tak jako posléze nejasné rozdělení odpovědnosti za utrácení obdržených transferů na státní úrovni často vedla ke zvýšení nehospodárnosti. Jako nežádoucí je také vnímána nízká motivace států k zefektivnění daňových příjmů, proto se tato decentralizační reforma jeví především jako výdajově orientovaná.25
Druhá zásadní reforma se uskutečnila roku 1992 prostřednictvím Národního programu na modernizaci základního vzdělávání. V podstatě šlo o převedení nákladů a odpovědnosti za školský systém na bedra jednotlivých členských států namísto vlády federální. Úspěšné provedení tohoto programu odstartovalo řadu obdobných decentralizačních reforem a to zejména pak ve zdravotnictví a distribuci vody.
25 Diaz, Alberto; Cayeros; González, José Antonio; Rojas, Fernando: Mexico’s Decentralization at a Cross- Roads - (2002)
Další klíčovou reformou se stal program přeměny systému sociálních investic a fondů. Do konce devadesátých let se mělo všeobecně za to, že program není dostatečně progresivní a proto se vláda Zedilla rozhodla přerozdělovat prostředky z těchto fondů přímo jednotlivým státům a obcím ruku v ruce se spuštěním ambiciózního programu na podporu bydlení PROGRESA.
Současný stav, kdy je přenesena odpovědnost za veřejné výdaje na bedra vlád jednotlivých států, by mohl být potencionálně prospěšný řadovým občanům, vzhledem k tomu, že místní úřady jsou v lepší pozici na to, aby rozhodly o prioritách a prostředcích jak svým občanům vyhovět. Zároveň však má současný systém řadu nedostatků, a to především ve velkém rozdílu v systému utrácení vládních výdajů lokálními vlády a na druhé straně nepřesně a neefektivně stanovenými kompetencemi na utrácení federálních transferů na úrovni jednotlivých státu. Vlády států mají nyní odpovědnost za své veřejné výdaje, avšak stále jsou vystaveny riziku, že se zadluží neboť celkový systém zdanění a příjmů státního rozpočtu je doposud stále velmi centralizovaný.
Přestože, přenesení odpovědnosti představuje určitý stimul k užitečným inovacím v managementu veřejného sektoru, jednotlivým státům však stále chybí určitá míra flexibility a motivace k tomu, aby poskytovaly veřejné služby způsobem efektivním z nákladového hlediska.
Dalšími slabými místy se může jevit vrtkavost vládních výdajů, hlavně díky omezené možnosti přenášet neutracené prostředky z jednoho období do druhého. Dále pak poněkud volné pravidla pro rozpočtovou politiku podporují nedisciplinovanost lokálních úřadů.
Informace na to jak používat finanční zdroje jednotlivými státy je považována za nedostatečnou, v systému chybí především efektivní kontrola veřejných výdajů a koordinace mezi vládou federální a vládou jednotlivých států.26
Po většinu doby během posledních 70 let Institucionální revoluční strana - PRI (Partido Revolucionario Institucional) měla obsazené jak prezidentské křeslo tak většinu v Kongresu a mezi guvernéry jednotlivých států. Postupně však během konce devadesátých let začala ztrácet své dominantní postavení. Nová politická situace s prezidentem a guvernéry
26 Peterson, George E.:Decentralization in Latin America - (1997)
