KATOLICKÁ VĚROUKA

K N I H O V N A

CYRILO- METODĚJSKÉHO TISKOVÉHO SPOLKU NA VELEHRADĚ ŘÍDÍ

DR, FRANT. HRACHOVSKÝ.

KATOLICKÁ VĚROUKA

D Í L III.

1923

S V A Z E K 14. S V A Z E K 14.

NAPSAL

Dr JOSEF POSPÍŠIL,

K A P IT O L N Í D Ě K A N V B R N Ě , Č L E N A K A D E M IE S V . T O M Á Š E V Ř ÍM Ě A D O P IS U J ÍC Í Č L E N Č E S K É A K A D E M IE P R O V Ě D Y , S L O V E S N O S T A U M Ě N Í A K R Á L O V S K É Č E S K É S P O L E Č N O S T I N A U K

V P R A Z E .

O BOHU STVOŘITELI

TRAKTÁT

SPEKULATIVNĚ DOGMATICKÝ.

KAPITOLNÍ DĚKAN V BRNĚ, ČLEN AKADEMIE s v . t o m á š e v Ř ím ě a d o p i s u j í c í č l e n č e s k é AKADEMIE PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ A KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK

V PRAZE.

1 92 3.

NAPSAL

D í JOSEF POSPÍŠIL,

BISKUPSKÁ KONSISTOŘ V BRNĚ.

Č. 3455.

N e jd ů sto jn ě jším u P ánu

Msgru dru J O S E F U P O S P Í Š I L O V I ,

kapit. d ěk a n u a g en er. vikáři

v B r n ě .

Biskupská konsistoř Vám oznamuje, že vyhovujíc Vaší žádosti, schvaluje s nej větší úchvalou Váš rukopis „O Bohu Stvořiteli“.

N ih il o b sta t:

M s g r . Dr. J o s e f K u p k a ,

cen so r ex o ffic io .

V B r n ě , d n e 11. k větn a 1923.

Im p r im a tu r :

N o r b e r t Jan,

b isk u p .

P Ř E D M L U V A .

Jelik o ž v n a u c e o B o h u , S tv o ř iteli n e b e s a zem ě, se stýká n a m n o z e Z je v e n í B o ž í s v ě d o u p ro fá n n í a jejím i resu ltáty, p o k lá d a li jsm e z a s v o u p o v in n o st, p o k u d ro zsa h této p ráce d o v o lo v a l, p řih lížeti také k v ěd e c k ý m resu ltá tů m , so u - v isíc ím se z je v e n o u n a u k o u o stv o ř e n í sv ě ta a p o d a ti d ůkaz, že ani je d in ý v ý sle d e k v ěd eck ý , n a d e v ši p o c h y b n o st d ok á za n ý , p ř íslu šn é p ra v d ě zje v e n é n eo d p o r u je . A p o n ě v a d ž otázky, v e kterých se stýká t h e o lo g ie s v ě d a m i p ro- fa n n ím i, n á ležejí k d v o jím u r ů z n é m u o b o ru , n a d p ř ir o z e n é m u a p řiro zen ém u , Z jev en í B o ž ím u a p r o fá n n ím v ěd á m , n e z b ý v a lo n ám , n e ž ty to otá zk y řešiti jed nak d ů k azy čerp a n ý m i z e Z jev en í B o ž íh o , z P ísm a sv . a B o ž sk é T radice, jed nak také d ů k a zy čiře r o z u m o v ý m i a p ř ír o d o v ě d e c k ý m i. A le p o n ě v a d ž každá tato otázk a o p írá se o o h r o m n o u literaturu, n e b y lo n ám m o ž n o sto p o v a ti ji v e v še ch jejích p o d r u ž n ý c h čá stech a p ř ih líž e ti ke v še m n á zo rů m , v e kterých m o d e r n í v ě d y buď so u h la s í s n a u k o u z je v e n o u a n eb s e o d n í r o zch á ze jí. P r o to jsm e se m u s ili sp o k o jiti, u d a ti jen h l a v n í b o d y resu ltá tů v ě d e c k ý c h a z těch to b o d ů p o d a ti dů k az, že Z jev en í B o ž í s v o u n eb esk o u září n e v ý slo v n ě jest p o - v ý še n o nad te m n o stí, v e které v ě d y p ro fá n n í d o su d v p ř e m n o h ý c h otázkách, týk ajících se p ů v o d u sv ě ta a je h o je d n o tliv ý c h b y to stí, o jejich p ř ir o z e n é p o v a z e a k o n ečn ém cíli atd. tapají. T ak n a př. o p ů v o d u sv ě ta p raví G e n e s e stru čn ě a je d n o d u š e : ״N a p o čá tk u stv o řil B ů h n e b e a zem i" . C o n e b e sk é p ra v d y jest v tě c h to p ro stý ch slo v e c h o b sa ž e n o ! S v ě t ted y n etrvá o d v ě č n o sti, n ý b rž v zn ik l v čase v še m o c n o u č in n o stí B o ž sk o u . Jest ted y d íle m či ú č in e m B o ž sk ý m . A jako m ezi k ažd ým ú č in e m a je h o p ř íč in o u jest v n itř n í a b y tn ý vztah , tak také m ezi sv ě tem a B o h e m . Jako sv ě t v y še l z ru k o u B o ž íc h , tak také v e sv é m d a lším trvání a sv é m ž iv o tě na B o h u v i s í . P r o to n e lz e o d sv ě ta B o h a o d m y sliti. Jak B ů h sv ě t z n ič e h o stv o řil, tak jej stá le v b y tu drží, s je h o č in n o stm i, ať jso u jakékoli, s p o lu p ů s o b í a jej říd í k c íli, který m u při stv o ř e n í v ytk l. T ím jest v y lo u č e n a každá th e o rie m aterialistick á, p a n th eistick á , d eistick á . A n e b p raví-li G e n e se o člo v ěk u , ž e B ů h tě lo je h o v y tv o řil z h lín y z e m ě a v d e c h l v o b lič e j jeh o d ech ž iv o ta p o d le ob ra zu a p o d o b e n stv í sv é h o , pak n en í č lo v ě k ani p o u - hým tělesem , ani p o u h ý m čirým d u c h e m , n ý b rž p o d sta tn o u sk la d b o u , jež za- hrnuje v so b ě d v o jí p o d sta tn ě r ů z n o u část: tě lo a d u ši. A p o n ě v a d ž d u še jest ob razem a o d lesk em sa m é p o d sta ty B o žsk é, m á v s o b ě s v o u m ě r o u v še c h n y d o k o n a lo sti a v la stn o sti B o ž sk é : jest jako B ů h p o d sta to u n e h m o tn o u , je d n o - d u ch o u , d u c h o v o u , n esm r te ln o u , r o z u m e m a s v o b o d n o u v ů lí o b d a ř e n o u . T ím jest v y lo u č e n a každá th e o r ie e v o lu c io n istic k á , p o d le které jest č lo v ě k jak p o d le těla, tak i p o d le d u še jen resu ltá tem p o v še c h n é h o v ý v o je sv ě to v é h o , o v lá d a n é h o a ř ízen éh o tý m iž fy sick ý m i z á k o n y , které také v o sta tn í h m o tn é p ř ír o d ě a jejich je d n o tliv ý c h b y to stech v lá d n o u . A p r o to i k d yž n a člo v ě k a p o h líž ím e to lik o se sta n o v isk a p ř iro zen éh o , n e n í p o u h o u so u č á stí sv ě ta h m o tn é h o a p ro jev em je h o života, n ý b rž p o v z n á ší se nad veškeru h m o tn o u p říro d u d o o b la sti n e v ý slo v n ě vyšší, v e které m á jisto u m ěro u ú ča st v ž iv o tě sa m é h o B o h a . P ra v d u Z jev en í B o ž íh o o p ů v o d u , p řir o z e n o sti a c íli č lo v ě k a d o k a zu je n a d s lu n c e jasn ěji také

ta o k o ln o st, ž e jen o n a č in í lid sk ý ž iv o t m o ž n ý m . P ravd a tato b yvši d o sv ý c h n ejkrajn ějších lo g ic k ý c h so u sle d k ů p r o v ed en a , v y lé v á na ž iv o t lid sk ý v e všech jev ech a sm ěre ch b o h a tý zdroj n e b e sk é h o b la h a a štěstí. Jen p o d le n a u k y zje- v en é, týkající se p ů v o d u a c íle člo v ěk a , lz e č lo v ě k u p o lid sk u žiti. K aždá jiná th e o rie p o p írá sv o b o d u lid sk o u a h lásá buď zcela z je v n ě m ravn í d eterm in ism u s, a n eb d ů sle d n ě k n ě m u v e d e . A v ša k d e te r m in ism u s sn iž u je člo v ě k a n a ú ro v eň n ě m é tváře a n ič í tak v č lo v ě k u le p ší a v y šší je h o stránku. Jaké n á sled k y m á tato n au k a p ro ž iv o t jak je d n o tliv ý c h lid í, tak i r o d in , n á ro d ů a států, o to m p o d á v á n ezv ra tn ý d ů k a z p o s le d n í válka a v še c h n y hrůzy, které m á ve sv é m z á p ětí. Jest č lo v ě k tv o rem B o ž ím , u rčen ý m , a b y s e p o to m to ž iv o tě zase vrátil k B o h u , o d n ě h o ž v y še l, a n eb jest b y to stí, která ze h m o ty s e v y tv o řila a p o v ezd ejším ž iv o tě zase v e h m o tě se r o z p ly n e ? , to£ n ejstěžejn ější otázka, která n y n ější e v ro p sk é č lo v ě č e n s tv o d ě lí v e dva tábory, z n ic h ž tá b o r zá sa d n ích a th e istů šíle n ě u silu je veškeru m o c n a se b e strh n o u ti a z e ž iv o ta křesťanských n á ro d ů až n a p o sle d n í sto p u v y h la d iti vše, c o ja k ý m k o liv z p ů so b e m s křesťan- sk o u v ě r o u k o u a m ra v o u k o u ještě so u v is í. N e ž b e z víry v B o h a , v e stv o řen í sv ě ta a člo v ěk a , v d u c h o v o st, sv o b o d u , n e sm r te ln o st d u še lid sk é, č lo v ě č e n stv o n e o b sto jí. K aždá sn ah a, ž iv o t lid sk ý z b u d o v a ti n a jin é m zák lad ě, m á jen zá h u b u je h o za n ásled ek .

B ů h , v ě č n á pravda, je ž ani n ek la m e ani n e m ů ž e b ýti ok la m á n a , p o u č il však č lo v ě č e n stv o , že h o n estv o řil k c íli, k teréh o m ů ž e d o s íc i sv ý m i p řiro zen ý m i sila m i, n ý b rž že je u rčil k cíli n a d p ř i r o z e n é m u , k n azírán í n a s v o u v la stn í p o d sta tu a k b la ž e n o sti z t o h o to n azírán í p r o u d íc í p ro k ažd éh o stv o ř e n é h o d u ch a . T é to b la ž e n o sti stal se však č lo v ě k již v ráji sv ý m h řích em n e h o d n ý m . A č k o liv B ů h m o h l jej jako p y šn é a n d ě ly n a v ě k y .zavrh n o u t!, p řece tak n e u č in il, n ý b rž již v ráji slíb il m u V y k u p ite le , d ru h o u B o ž sk o u o so b u , která se stala člo v ěk em , za h řích č lo v ě č e n stv a O tci n e b e sk é m u u č in ila za d o st a získ ala č lo v ě - čen stv u zase v še c h n y p rostřed k y p o tř e b n é k d o sa ž e n í ž iv o ta v ě č n é h o . S y n B o ž í, č lo v ěk em u č in ě n ý , o b r o d il č lo v ě č e n s tv o sv ý m ž iv o te m b o h o lid sk ý m a p o v z n e sl je k ú časti v e sv é v la stn í B o ž sk é d ů sto jn o s ti. T ím v štíp il č lo v ě č e n stv u n o v ý ži- v o tn í p rin cip a z b u d o v a l veškeren jeh o ž iv o t n a z á k la d ě n a d p řiro zen ém . N e ž te n to ž iv o t o p írá se o základ p řiro zen ý . N a u k a K ristova p řed p o k lá d á stv o řen í člo v ěk a , lid sk o u p ř ir o z e n o st slo ž e n o u z těla a n e sm r te ln é d u še, její d u c h o v o st, s v o b o d u , p říčetn o st, r o z d íl m ezi m ra v n ím d o b rem a z lem atd. A p ro to každé p o p řen í an eb jen otřese n í je d n é n eb d ru h é této p ravd y p o d k o p á v á zák lad y, n a kterých K ristus ž iv o t vešk e réh o č lo v ě č e n s tv a p o sta v il.

M od ern í p a v ěd a n e p o p ír á již je n o m té n eb o n é zje v e n é p ravd y, jako čin í n a př. je d n o tliv é p rotesta n tsk é sekty, n ý b rž o d su z u je v ešk ero křesťanství a za tím ú čelem p o d k o p á v á sa m y p ř i r o z e n é z á k l a d y , o které se křesťanství o p írá.

P r o to m á nauka o B o h u S tv o ř iteli p ř e d ů le ž itý v ý zn a m p ro v še ck y d a lší d o g m a - tick é traktáty: O B o h u v tě le n é m , o B o h u V y k u p ite li, P o sv ě tite li, o C írkvi, o sv á to stech a p o sle d n íc h v ě c e c h člo v ěk a . Z té p ř íč in y jsm e p o k lá d a li z a sv o u p o v in n o s t o B o h u S tv o ř iteli, p o k u d b y lo m o ž n o , o b šír n ě p o je d n a ti a zá ro v eň vyvrátiti v še c h n y č eln ější b lu d y , h lá sa n é p roti B o h u S tv o ř ite li a p roti o sta tn ím zjev en ý m p ravd ám p ly n o u c ím ze stv o ř e n í sv ě ta v š e m o h o u c í v ů li B o ž í.

V B r n ě , 1. k větn a 1923.

S p i s o v a t e l .

§ 1.

/. O B ohu Stvořiteli.

(De D e o C r e a to r e ) .

Na nauku o Bohu samém, jenž jest j e d i n ý m co do pod- státy a t r o j j e d i n ý m co do osob, řadí se zcela přirozeně nauka o vnějších činnostech Božských, mezi nimiž jest nejpřednější s t v o ř e n í . Tvůrčí činnost Božská jest předpokladem nejen všech vnějších činností Božských v ř á d u p ř i r o z e n é m , jakými jsou zachovávání a řízení světa, nýbrž také všech úkonův a opatření Božských v ř á d u n a d p ř i r o z e n é m , jako jsou vtělení Syna Bo- žího, ospravedlnění a posvěcení věřících, založení Církve sv., ustanovení ss. svátostí atd.

Jelikož všecky činnosti Božské v řádu přirozeném i nadpři- rozeném co nejtěsněji souvisí s Bohem samým, proto umožňují nám hlubší a všestrannější poznání Boha samého a jeho vlast- ností. A co platí o vnějších činnostech Božských vůbec, platí po výtce o t v ů r č í č i n n o s t i Božské. A proto lze vším právem říci, že p o j e m s t v o ř e n í doplňuje, prohlubuje a dovršuje pravý pojem o Bohu a jeho vlastnostech. Proto pokládáme za svou povinnost, hned na počátku traktátu o Bohu Stvořiteli p o j e m s t v o ř e n í pokud jen možno jasně a určitě vysvětliti a jeho správného vý- známu proti všem námitkám obhájiti.

O stvoření můžeme uvažovati s dvojího stanoviska: Stvoření znamená buď subjektivní tvůrčí činnost Božskou (actum creationis) aneb objektivní účin či výsledek tvůrčího konu Božského čili tvůrčí dílo Božské (opus creationis). A podle toho liší se traktát o Bohu Stvořiteli zcela přirozeně na dvě části: a) na traktát o t v ů r č í č i n n o s t i a b) o t v ů r č í m d í l e B o ž s k é m .

§ 2.

O tvůrčí činnosti Božské.

P o j e m s t v o ř e n í .

Podle nauky v Církvi obecné znamená časoslovo ״ s t v o ř i t i " , jak již praví náš katechismus, ״z n i č e h o n ě c o u č i n i t i " . (Pro- ductio rei ex nihilo.) Bytosti stvořené, kdykoliv mimo sebe něco

působí, předpokládají vždy nějakou vnější látku, kterou svou činností buď podstatně neb případně pozměňují tím, že v tuto látku uvádějí novou buď p o d s t a t n o u neb p ř í p a d n o u f o rm u . T v ů r č í činnost Božská v tom se liší od činností bytostí stvoře- ných, že k věci, kterou chce způsobiti, mimo její l o g i c k o u či o b j e k t i v n í m o ž n o s t , ničeho jiného nepředpokládá. Proto mů- žeme svrchu uvedenou definici stvoření: ״productio rei ex nihilo"

rozšířiti a říci, že stvoření jest ״ productio rei ex nihilo sui et s u b j e c t i " . Kdykoliv činná bytost, af jest to ״ causa prima" (Bůh) aneb ״ causa secunda" (bytost stvořená), něco působí, vždy touto působností klade n ě c o n o v é h o , čeho dříve nebylo. Neboť co již jest, nevzniká, jak sv. T o m á š praví: ״Si generatur homo, non fuit prius homo, sed homo fit ex non homine, et album ex non- a lb o“. 1) Proto jest každá činnost bez výjimky: ״ productio rei ex n i h i l o su i". Zhotoví־li sochař sochu, vymaluje-li malíř obraz atd., jest to vždy: ״ productio ex nihilo sui", poněvadž před tím nebylo ani sochy ani obrazu. A poněvadž světa před stvořením také nebylo, proto jest i stvoření: ״ productio rei ex n i h i l o sui".

Obojí tyto činnosti: činnosti stvořených bytostí i tvůrčí činnost Božská, jsou ״ productiones ex n i h i l o sui".

Stvoření však tím se p o d s t a t n ě liší od každé činnosti by- tostí stvořených, že není pouhou produkcí ״ex n i h i l o sui", nýbrž že jest při tom také zároveň produkcí ״ex n i h i l o s u b j e c t i " , to jest, že před stvořením nejen s v ě t a nebylo, nýbrž že nebylo ani l á t k y čili s u b s t r á t u , z něhož svět mohl býti vytvořen. A právě ve vzniku světa: ״ ex n i h i l o s u b j e c t i " , záleží nejpodstatnější rozdíl mezi tvůrčí činností Božskou a mezi působností bytostí stvořených.2) Před stvořením nebylo nejen žádného světa — a proto byl stvořen ״ex nihilo sui" — nýbrž nebylo ani hmotné látky, ze které mohl býti vytvořen — a proto byl stvořen ״ ex nihilo subjecti".3)

Sv. T o m á š vyjadřuje pojem stvoření (productio rei ex nihilo sui et subjecti) jinými sice slovy, ale zcela přesně, když praví:

״ Creatio est productio alicujus rei secundum totam suam sub- stantiam nullo praesupposito4.״) Neboť touto definicí vytýká zcela jasně a určitě rozdíl mezi činností bytostí stvořených a činností tvůrčí.

Kdykoliv bytost stvořená mimo sebe něco působí, nikdy ne- působí věcí p o d l e c e lé j e j í p o d s t a t y .

V podstatě věcí h m o t n ý c h podle filosofie peripaticko-scho- lastické jest rozeznávat! ״ materiam primam" (látku prvou) a ״formám substantialem" (podstatný tvar), kterou doprovází vždy také nějaká

״ forma accidentalis" (případný tvar). Všechna působnost bytostí

') I. q u. 45, art. 1 in corp.

2) C f. B ias. B ereza S. J., Tract. D e D e o C rean te, B ilb a o 1921, p a g . 2 sq q . 3) C f. M ich a el d e M aria S. J., P h ilo s o p h ia p e r ip a te tic o sc h o la stic a , to m . 111., R o m a e 1893, p. 3 03.

4) I. q u. 45, art. 3.

stvořených záleží jen v tom, že buď p o d s t a t n ě pozměňují věci hmotné tím, že uvádějí v ně místo jedné podstatné formy jinou podstatnou formu, aneb že jen případné věci hmotné pozměňují.

Tak na př. když živý organismus přijímá v sebe různé látky a proměňuje je sám v sebe, mění je p o d s t a t n ě , když však sochař zhotoví ze dřeva různé sochy, pozměňuje dřevo jen p ř í p a d n ě . Neboť dřevo zůstává v každé soše týmž dřevem, kterým bylo dříve, než socha byla z něho vyřezána. Jen jeho případný tvar byl v soše pozměněn.

Ale i když stvořená bytost mění p o d s t a t n ě hmotnou věc, na kterou působí, přece nepůsobí c e lé j e j í p o d s t a t y , poněvadž působí toliko novou podstatnou f o rm u , kdežto l á t k a p r v á trvá beze změny a toliko z věci předchozí přechází do věci nové.

Proto působí stvořené bytostí jen jednu část svých hmotných účinů, totiž podstatnou formu a nikoliv celou jejich hmotnou podstatu podle podstatné formy a látky prvé. A to platí ještě větší měrou, uvádějí-li svými činnostmi ve věci hmotné pouze nové případné tvary, jako když oheň ohřeje vodu, roztaví železo atp. Při všech těchto působnostech zůstává p o d s t a t a hmotných těles beze změny a toliko její případné vlastnosti se mění.

Jinak však při tvůrčí činnosti Božské. Touto činností vzniká c e lá p o d s t a t a h m o t n á jak podle p o d s t a t n é f o rm y , tak i podle p r v é látk y . Proto praví sv. T o m á š , že stvoření jest ״ productio rei secundum t o t a m suam substantiam" a aby nebylo ani nej- menší pochybnosti, že Bůh neměl k stvoření světa předchozí látky, ze které by byl svět stvořil, připojuje k své definici ještě :slova: ״ nullo (totiž substrato) praesupposito". Tento dodatek jest vlastně již zbytečný. Nebof záleží-li stvoření ״ in productione rei secundum t o t a m s u a m s u b s t a n t i a m " , pak se rozumí samo sebou, že Bůh k této tvůrčí činnosti nepoužil hmotného substrátu, který již před stvořením světa vedle a mimo Boha existoval.

Nebof v tomto případě nebylo by již stvoření ״ productio rei s e c u n d u m t o t a m s u a m s u b s t a n t i a m " , nýbrž jen ״ secundum unam partem", totiž ״secundum substantialem formam", a nikoliv také ״ secundum materiam primam", jež by byla Bohu při stvoření .světa sloužila jako předchozí substrát. A přičiňuje-li svatý T o m á š k prvé části své definici pojem stvoření zcela přesně vyjadřující, přece ještě slova: ״ nullo praesupposito", činí to jen za tím úče- lem, aby nejen vyjádřil termin či výmez tvůrčí činnosti Božské (rem secundum totam substantiam, totiž podle formy a látky), nýbrž aby zároveň také zcela určitě vyloučil k a ž d o u p ř e d c h o z í l á t k u ׳ a tím také vyslovil, že Bůh nestvořil světa z n ě č e h o , nýbrž z n i č e h o . V tomto smyslu praví týž svatý Učitel: ״ Unde si consideretur e m a n a t i o totius entis universalis a primo prin- cipio, impossibile est, quod aliquod ens praesupponatur huic emanationi. Idem autem est nihil, quod nullum ens. (Nicota jest to, co není vůbec jestotou). Sicuti igitur generatio est ex non ente, quod est non homo, ita creatio, quae est emanatio totius esse,

est ex non-ente, quod est nihil".1) Rozumí se samo sebou, že sv. Tomáš nemíní slovem ״ emanatio" výronu světové podstaty z podstaty Božské ve smyslu pantheistickém, nýbrž že naznačuje jím toliko v z n ik či p ů v o d věcí stvořených ״ ex nihilo sui et subjecti". Bůh jest podle sv. Tomáše ״ primum principium" čili

״ prima causa efficiens" vzniku světa, jež k jeho vytvoření nepo- třebovala předchozí látky a proto vylučuje jakýkoliv materiální substrát a to jak podle formy, tak i podle látky, tedy ״totam ma- terialem substantiam".

S touto definicí souhlasí ještě také jiná definice u theologů běžná, která zní: ״ Creatio est productio entis, in quantum est ens".

Tato definice jest však jen tenkráte správná, rozumíme-li slovu

״ens" ״rem secundum totam suam substantiam". Jinak by nevy- jadřovala tvůrčí činnosti Božské jelikož každá činnost i bytostí stvořených působíc vždy účin svůj ״ex nihilo sui" působí vždy něco nového a v tomto smyslu také nové ״ ens", kterého před touto působností nebylo. Znamená-li však ״ ens" celou podstatu, kterou tvůrčí činnost působí, pak vyjadřuje vznik věcí ex n i h i l o a to ex nihilo jak ״sui" tak i ״subjecti". A béře-li se tedy ״ens"

ve smyslu c e lé p o d s t a t y , pak jest definice zcela správná vy- jadřujíc jen jinými slovy totéž, co vyjadřují definice předešlé".2)

Konečně jest se ještě zmíniti o definici, kterou řečtí Otcové stvoření vyjadřují, pravíce, ζε^,δημιοοργία״, ^״π ο ίψ ις " čili ״ ουσίωσις״

jest «εκ τοδ μή είναι εις το 3Γναι π'αραγαγή" čili že stvoření záleží v převodu z nicoty k jestotě.3) I tato definice jest správná, roz- umí-li se slovům: ״ έκ τοϋ μή 3׳vaa“ ve smyslu naprosté nicoty vylučující nejen hotový svět, nýbrž i každou látku, ze které mohl býti utvořen.

Ačkoliv všechny uvedené definice stvoření jsou zcela správné, přece jest podle našeho rozumu nejjasnější a nejvýznačnější ona definice, jež praví, že stvoření jest ״ productio rei ex nihilo sui et subjecti", poněvadž nejen vystihuje pravý smysl tvůrčí činnosti Božské, nýbrž zároveň dává na um, v čem se shoduje s činnostmi bytostí stvořených a v čem se od nich podstatně liší. Proto jest také definice tato nejobyčejnější u filosofův a theologů, kteří ne- chtějíce se pouštěti do obšírnějšího rozboru pojmu stvoření, usilují jen o to, aby význam jeho zkrátka, ale při tom přece zcela přesně a určitě vysvětlili.4)

Ze všech uvedených výměrů stvoření již také plyne, jaký má smysl předložka ״ ex (nihilo), ״z" (ničeho).

Předložka ״ ex", ״z" má různé a různé významy5) z nichž můžeme zde přihlížeti jen k významu dvojímu. Buď znamená

*) 1. q u. 4 5, art. 1, in corp.

2) C f. Sv. T o m . I., q u . 4 4 , art. 2.

3) C f. S. J. D a m a sc., D e fid e o r th o d . Lib. II., cap. 2, to m . I., O p p . ed it.

V en et. 1748, p. 154.

4) C f. B ias. Beraza, 1. c. p. 11 sq q . 5) V iz slo v n ík J u n g m a n n ů v .

״ex", ״z" z á v i s l o s t ú č i n u na nějaké materiální příčině, jako když pravíme, že ״ze" železa byla ulita dělová koule, aneb vy- jadřuje z p ů s o b a p o m ě r postupu věci předchodné a následné.

Tak říkáme, že ״z" člověka nevzdělaného stal se člověk vzdělaný,

״z" nezdravého zdravý, t. j. napřed byl člověk nevzdělaný, ne- zdravý a pak se stal člověkem vzdělaným a zdravým.

Jelikož tvůrčí činnost Božská, jak jsme slyšeli, právě tím se podstatně liší od každé činnosti bytostí stvořených, že pojmem svým naprosto vylučuje každou m a t e r i á l n í p ř í č i n u (látku), nemůže předložka ״z" (ničeho) při pojmu stvoření míti ten smysl, jako by byl Bůh svět z n i č e h o jako z nějaké látky stvořil. A proto předložka ״z" (ničeho) může znamenati jen p o ř a d či p o s t u p mezi ״nicotou" a mezi ״ světem", který po ní následoval. A i tu jest na zřeteli míti, že tento pořad či postup mezi nicotou a mezi světem v jediném okamžiku tvůrčí činností Božskou vzniklý není ani č a s o v ý ani s k u t e č n ý , nýbrž jen p o m y s l n ý či l o g ic k ý . Neboť mezi ״ničím" a ״ něčím" (mezi nicotou a jestotou) nemůže býti č a s o v é h o postupu, poněvadž čas vznikl teprv tvůrčím koněm, ani p o s t u p u s k u t e č n é h o , který existuje jen mezi ״ něčím" a

״něčím", což po sobě následuje, jako na př. když pravíme, že ze dřeva spálením stal se popel. Ale poněvadž tvůrčí kon, jímž Bůh v jediném okamžiku beze vší předchozí látky stvořil světovou hmotu, můžeme jen po lidsku pojímati a sobě představovati, proto si myslíme, že n a p ř e d nebylo n i č e h o a teprv p o t o m nasledoval svět Bohem stvořený. A jen v tomto smyslu znamená předložka

״z" postup mezi nicotou a mezi světovou hmotou, která tvůrčí mocí Božskou po nicotě následovala. Proto se může předložka

״z" zaměniti předložkou ״ po" (post), tak že slova ״ produci ex nihilo" (učiniti něco z ničeho) znamenají pak totéž, jako ״ produci p o s t nihilum" (učiniti něco p o n ičem ). Smysl jest: napřed nebylo (ovšem mimo Boha) ničeho a p o této nicotě následovala vše- mohoucím tvůrčím koněm hmota tohoto viditelného světa.1) Sv.

Tomáš smysl předložky ״z" ničeho (ex nihilo) velmi důmyslně vysvětluje, když praví: ״ Cum dicitur aliquid ex nihilo fieri, haec praepositio ״ ex" non designat c a u s a m m a t e r i a l e m , sed o r d i n e m tantum; sicut cum dicitur: ״ Ex mane fit meridies", i. c. p o s t mane fit meridies. Sed intelligendum est, quod haec praepositio ״ ex"

potest incluere negationem importatam in hoc, quod dico nihil, vel includi ab ea. Si primo modo, tunc ordo remanet affirmatus et ostenditur ordo ejus, quod est, ad non esse praecedens. Si vero negatio includat praepositionem, tunc ordo negatur, et est sensus:

fit ex nihilo, id est, non fit ex aliquo, sicut si dicatur: iste de nihilo loquitur, quia non loquitur de aliquo. Et utroque m odo verificatur, cum dicitur ex nihilo aliquid fieri: sed primo modo haec praeposito ״ ex" importat ordinem, ut dictum est; secundo modo importat habitudinem causae materialis, quae negatur".2)

■) Cf. B las. Beraza, 1. c. p. 7.

2) I. qu. 4 5, art. 1, ad 3.

Podle sv. Tomáše může míti předložka ״ ex" v definici konu ivůrčího: ״ productio rei ex nihilo" dvojí význam, buď znamená postup nicoty k jestotě stvořením způsobené aneb vztah k látce, kterou popírá. A obojí tento význam předložky ״ z" v činnosti tvůrčí jest obsažen.

Při každé činnosti stvořených bytostí jest (mimo účinkující příčinu samu) míti na zřeteli dvojí termín: termin ״a q u o " a termin

״ ad quem" a obojí tento termin jest něčím p o s i t i v n í m . Látka, kterou bytost stvořená činností svou buď podstatně přetvořuje aneb jen případně místněji určuje, jest termin ״a quo". Tak semeno do země vložené, které za přiměřených podmínek klíčí, mohutní, roste a vydává rostlinu svého druhu, aneb mramor, z něhož sochař vytesal sochu, jest terminus ״a quo". A účin či resultát činnosti buď podstatně aneb případně věc, na kterou působí, pozměňující, jest terminus ״ad quem". Tu jest, jak patrno, obojí termin ״a quo" — sémě, mramor — a ״ad quem" — rostlina, socha — n ě č í m p o s i- t iv n í m .

Jinak při tvůrčí činnosti Božské. Ta má jen j e d i n ý t e r m i n p o s i t i v n í a to jest terminus ״ a d q u e m " , totiž světová hmota, která stvořením vznikla, kdežto terminus ״a quo" jest čiře n e g a - t i v n í a proto jen praví, že světová hmota (terminus ad quem) nevznikla z nějaké k l a d n é jestoty. Před stvořením existoval jediný Bůh a žádná jiná bytost, zejména žádná látka, které by byl Bůh ku stvoření světa použil. Teprv stvořením uvedl Bůh hmotu svě- tovou v existenci.

Nebylo־li před stvořením ničeho mimo Boha a vznikla-li stvořením světová hmota z ničeho ״secundum totam substantiam", pak vznikla z ničeho jak podle své prvé látky (secundum mate- riam primam), tak i podle své podstatné formy (secundum for- mam substantialem). Tedy stvořením nevznikla jen jedna neb druhá konstitutivní část fysické hmoty, nýbrž obě její části a proto také terminem ״ad quem" tvůrčího konu jest f y s i c k á h m o t a s a m a , třeba byla na nejnižším stupni své dokonalosti. A stvoření־

fysické hmoty podle obojí její podstatné součásti: látky prvé a podstatné formy nazývají theologové ״ c r e a t i o n e m p r i m a m " , kdežto další vývoj a výtvar její, až z ní byl utvořen vnější svět, jak jej nyní vidíme, označují jakožto ״ c r e a t i o n e m s e c u n d a m " . Poněvadž ״creatio prima" jest základem a podmínkou další tvůrčí činnosti Božské, zvané ״creatio secunda", proto v úvaze o stvo- fení světa záleží především na přesném vymezení a jasném určení pojmu t. zv. s t v o ř e n í p r v o t n é h o (creationis primae), které směřuje k prvému vytvoření světové hmoty podle obou jejích částí konstitutivních, podle materie či látky prvé a podstatné formy b e z e v ší p ř e d c h o z í látky .

a) S t v o ř e n í n e n í p r o m ě n o u .

Z pojmu stvoření nutně plyne, že kon tvůrčí není žádnou p r o m ě n o u . Proto nelze stvoření sobě mysliti tak, jako by byl

Bůh svou tvůrčí mocí holou a naprostou nicotu, která vznik světové hmoty předcházela, proměnil v tuto světovou hmotu.

Neboť každá proměna předpokládá d v a p o s i t i v n í t e r m i n y :

״ a quo" a ״ad quem", kdežto při stvoření jest termín ״ a quo"

p o u h o u n e g a c í jakékoliv positivní látky, jež by byla tvůrčím koněm Božským ve světovou hmotu vešla.

Kdykoliv bytost stvořená mimo sebe na venek působí, po- změňuje toliko (a to buď podstatně aneb případně) bytost či věc, na kterou působí. Touto působností mění však toliko formu věci buď podstatnou aneb případnou, kdežto při podstatné změně tak zvaná p r v á l á t k a a při změně případné f y s i c k á h m o t a sama beze změny trvajíc přechází z terminu ״a q u o ״ k terminu

״ad quem". Rekneme-li na př., že mouka se mění v chléb, vy- jadřujeme termin ״ a quo", jakož i termín ״ad quem" t o t á l n í čili c e lk o v ý , t. j. mouku a chléb. Poněvadž však při změně mouky v chléb nemění se c e lá podstata mouky, nýbrž jen její p o d s t a t n á f o rm a , kdežto její prvá látka přechází beze změny z mouky do chleba, jest f o r m á l n í termin ״a quo", t. j. to, co se tu vlastně mění, jen p o d s t a t n á f o r m a mouky a nikoliv celá podstata. její, a f o r m á l n í termin ״ ad quem" jest rovněž jen p o d s t a t n á f o r m a chleba a nikoliv chléb sám. A totéž platí o změnách, kterými se pouze p ř í p a d n é vlastnosti věcí pozměňují..

Proto obsahují všecky změny, které se na bytostech stvořených dějí, pouhé t r a n s f o r m a c e — podstatné neb nahodilé čili pří- pádné, při nichž prvá látka, pokud se týče, fysická hmota vždy trvá beze změny.

Poněvadž tvůrčí činnost způsobila hmotu c e lo u , tedy jak prvou látku, tak i podstatnou formu, nemůže se nazývati z m ě n o u , která, jak řečeno, jen tenkráte se děje, když věc počíná se jinak míti nyní, než se měla dříve, což bez p o d m ě t u přecházejícího ze stavu do stavu nedá se mysliti.

Nezahrnuje-li činnost tvůrčí ve svém pojmu změny, nemů- žeme také ve vlastním smyslu říci, že svět v z n ik l. Co vzniká, přechází ze stavu do stavu. Vznik děje se právé uprostřed mezi těmito dvěma stavy, z nichž jeden zaniká a druhý vzniká. Oba tyto stavy musí míti jistý společný podmět, který ze stavu do stavu beze změny přechází.

״To fieri" a ״to esse factum" (vznikání a vznik) nemůže býti od sebe naprosto odloučeno a odděleno. Neboť ״to fieri"

jest takořka cestou ad ״to esse factum".1)

Poněvadž při stvoření není s p o l e č n é h o p o d m ě t u , jenž by byl přešel ze stavu do stavu, z terminu ״a quo" k terminu ״ad quem", proto vlastně při něm ve vlastním smyslu nic nevzniká, nýbrž toliko to, čeho napřed nebylo, počíná ve skutečnosti (in rerum natura) a to náhle v jediném okamžiku existovati. Praví- me-li však nicméně, že svět stvořením v z n ik l, vyjadřujeme tím

’) C f. B ias. Beraza, 1. c. p. 13 sq q .

toliko, že svět před stvořením vůbec neexistoval a že teprv stvo- řením počal existovat!.1)

b) S t v o ř e n í n e lz e t a k é n a z ý v a t i p ř e c h o d e m ze s t a v u i d e á l n í h o d o s t a v u r e á l n í h o , a n i p ř e c h o d e m z m o ž n o s t i d o s k u t e č n é e x is t e n c e .

Stav ideální a stav možnosti, pokud pouze praví, že pojem světa nezahrnuje v sobě žádného sporu, nikterak nepřechází ze stavu do stavu, nýbrž trvá ve své naprosté platností i po stvoření.

Jen v tom smyslu lze říci, že stvoření jest přechodem z možnosti do skutečnosti, pokud možnost znamená pouhou negaci existence, po které negaci následovala skutečná existence světa (״a non esse ad esse adductio").2)

c) S t v o ř e n í n e n í ta k é p o h y b e m .

Pohybu jest rozuměti buď v š i r š í m neb u ž š ím smyslu.

V širším smyslu znamená pohyb každý p ř e c h o d p o t e n c e v ě c i d o k o n u jí p ř i m ě ř e n é h o . V tomto smyslu sluje pohybem každá činnost bytosti stvořené, která působí v jiné věci změnu, postup, vývoj, zánik a vznik. V užším smyslu znamená pohyb jen z m ě n u m íst, z nichž věc pohybovaná jedno opouští a druhé zaujímá, až dojde onoho místa, k němuž jakožto k svému ko- nečnému terminu pohybem směřuje.

Každý pohyb, af záleží v postupu a vývoji věci aneb ve změně místa, obsahuje v sobě p ř e c h o d z p o t e n c e do k o nu . Aby se věc vyvíjela aneb v prostoru z místa na místo se pohy- bovala, musí míti jak k tomuto vývoji, tak k místnímu pohybu dříve již přiměřené nevyvinuté potence, které pak vývojem, po- kud se týče, místním pohybem uskutečňuje. Každé však uskuteč- nění nevyvinutých potencí předpokládá termin ״ a quo", z něhož výsřoj čili pohyb vychází, a termin ״ad quem", k němuž spěje.

A tento dvojí termin musí míti spoiečný p o d m ě t , jenž z terminu

״ a quo" k terminu ״ ad quem" přechází. A oba terminy (״ a quo"

a ״ad quem"), jež společný podm ět spojuje jakožto střední člen mezi nimi stojící, musí býti n ě č í m p o s i t i v n í m , což jest samo- zřejmo. Poněvadž však stvoření vylučuje každý p o s i t i v n í t e r m i n

״a q u o " , každou látku či matiznu,3) nýbrž klade jen positivní termin ״ad quem", t. j. světovou hmotu podle obou jejích kon- stitutivních částí (prvé látky a podstatné formy) vytvořenou beze všeho předchozího substrátu, proto s e .n em ů ž e v žádném směru nazývati p o h y b e m a to z dvojí příčiny: předně, poněvadž vylu- čuje každý skutečný termin ״ a quo", a pak není při něm před vytvořením terminu ״ad quem" společného podmětu, stojícího uprostřed obou terminův a spojujícího oba tyto terminy.

’) V iz m o ji K o sm o lo g ii, str. 5 3 8 sld .

2) C f. D o m in ic u m P a lm ieri, T ract. d e D e o crean te et elev a n te. R o m a e 1878, p. 13.

3) C f. S u šila L ist k Ž id ů m . P raha 1872, str. 102.

d') Z t o h o již ta k é p a t r n o , v č e m z á le ž í r o z d í l m ez i s t v o ř e n í m a p l o z e n í m .

Stvořením vzniká věc ,Μ δντων“, ״z n i č e h o " , kdežto plozením rodí se syn nikoliv z ničeho, nýbrž z p o d s t a t y otcovy, jak z kontraverse s Ariány jest s dostatek známo. Kdežto Arius bludně učil, že Bůh Otec Syna svého vytvořil z toho, čeho ne- bylo (sš οοκ οντων), definovala Církev na sněmě N i c e j s k é m :

״ C redim u s... in unum Dominum nostrum ]esum Christum filium Dei, n a tu m ... de substantia Patris... Eos autem, qui dicunt: erat, quando non erat et antequam nasceretur, non erat et quod de non existentibus factus e s t . .. hos anathematizas catholica Ecclesia".

(Věříme... v jednoho Pána našeho Ježíše Krista, Syna Božího, narozeného... z podstaty O tc ovy ... Ty však, kteří praví: byla doba, kdy ho nebylo, a než se narodil, že ho nebylo, ty odsuzuje Církev katolická). ’)

Tak vylučuje pojem stvoření nejen každou látku mimo Boha existující, z níž Bůh novými formami podstatnými a případnými tento vnější svět vytvořil, nýbrž i možnost, že by byl jej ze své vlastní podstaty jaksi vyronil. Ze své vlastní podstaty zplodil Bůh Otec pouze Syna svého a to nikoliv výronem, jímž jako otec lidský část své přirozenosti ze sebe vydává a z této části přiro- zenost synovu vytváří, nýbrž pouhým sdělením celé své podstaty, z níž pro naprostou její jednoduchost nemůže se žádná část sku- tečným výronem vycházeti.

§ 3.

Stvoření jest entitativně (bytné) a formálné koněm Bohu imma- nentním a jen virtuálně přechodným.

O každé činnosti lze uvažovati se dvojí strany: buď se strany ú č i n k u j í c í p ř í č i n y aneb se strany ú č in u , který účinkující pří- čina svou činností působí. Tento dvojí vzhled jedné a též čin- nosti vyjadřujeme činnou a trpnou formou časoslova. Tak na př.

řezbář v y ř e z á v á ze dřeva sochu, a je-li s prací svou hotov, pak jest socha ze dřeva v y ř e z á n a .

Tento dvojí vzhled jest na zřeteli míti také při tvůrčí čin- nosti Božské. Proto znamená stvoření buď č in n o s t , jíž Bůh tento svět stvořil z ničeho, aneb ú č i n t é t o č in n o s t i, totiž t v o r s t v o touto^ činností ״ ex nihilo sui et subjecti" učiněné. Bůh tento svět s t v o ř i l , toť stvoření činné (creatio activa), a svět byl od Boha s t v o ř e n , toť stvoření trpné (creatio passiva).

Stvoření ve smyslu činném jest t v ů r č í k o n sám, jímž Bůh tento svět bez každé předchozí látky uvedl v existenci a tento kon není než sama bytnost a podstata Božská, pokud si ji my- slíme vzhledem ku vzniku tvorstva. A poněvadž tento kon Božský

') D e n z in g e r 54.

totožný s bytností Božskou samou z Boha na venek nevychází, jest koněm e n t i t a t i v n ě Bohu i m m a n e n t n í m . 1) Přece jest však podstatný rozdíl mezi koněm tvůrčím a mezi entitativně-imma- nentními kony Božskými, jakými jsou plození Syna a dýchání Ducha Sv. Kdežto terminy těchto činností Božských zůstávají ve svých principech, z nichž vycházejí, — ־ Syn zůstává v Otci a Duch Sv. v Otci a Synu, — vychází termin tvůrčí činnosti Božské, tento viditelný svět, z Boha na venek, a nemůže v něm zůstati, jako Syn zůstává v Otci a Duch Sv. v Otci a Synu. Neboť pod- stata světa liší se transcendentálně od podstaty Božské, kdežto Syn má s Otcem a Duch sv. s Otcem a Synem jednu a touž numerickou podstatu.

Ačkoliv tvůrčí kon jest e n t i t a t i v n ě koněm Bohu imma- nentním, přece se může vzhledem k tomu, že svůj termin či výmez klade mimo sebe, nazývati také k o n ě m p ř e c h o d n ý m a v této příčině shoduje se s každým přechodným koněm bytostí stvořených, které rovněž svými vnějšími činnostmi kladou na venek mimo sebe účin svůj. Kdežto však bytosti stvořené kladou mimo sebe nejen účiny svých činností, nýbrž i činnosti samy zevně mimo sebe jeví, klade Bůh jen ú č i n své tvůrčí činnosti mimo sebe, kdežto č i n n o s t s a m a jsouc totožná s bytností Bož- skou zůstává v Bohu samém a na venek se nejeví.

T e d y e n t i t a t i v n ě a f o r m á l n ě j e s t k o n t v ů r č í k o n ě m B o h u i m m a n e n t n í m , jak míní také sv. T o m á š , když praví:

״ Divina actio non potest esse de genere illarum actionum, quae non sunt in agente, cum sua actio sit sua substantia; oportet igitur quod sit de genere illarum actionum, quae sunt in agente et sunt quasi perfectio ipsius". (Božská činnost nemůže míti po- vahy oněch činností, které nezůstávají v činném principu. Neboť v Bohu jest činnost samou jeho podstatou. Proto musí míti po- vahu těch činností, které zůstávají v principu činném, jsouce takořka jeho dokonalostí.2)

Ale ačkoliv kon tento v Bohu zůstává, přece svou nekoneč- nou dokonalostí může učiniti nejen vše to, co konečné a ome- zené bytosti mohou svými činnostmi z nich vycházejícími a na vnější předměty přecházejícími způsobiti, nýbrž i to, k čemu by- tosti stvořené svými silami nestačí, jako jest stvoření světa ״ex nihilo sui et subjecti". A v této příčině jest kon tvůrčí v i r t u á l n ě také k o n ě m p ř e c h o d n ý m .

Poněvadž svět nevznikl ani z látky předchozí vedle Boha od věčnosti existující, ani z podstaty Božské, proto nelze jiné mož- nosti mysliti, než že vznikl ze s v o b o d n é v ů l e Boží. K jasněj- Šímu porozumění tohoto souladu jest nám pojem stvoření trpného a jeho poměr k tvůrčímu konu Božskému čili k stvoření čin- nétnu ještě místněji vysvětliti.

') C f. Bias. Beraza, 1. c. p. 10 sq q . 2) C on tr. G e n t., lib . II., cap. 23.

Ukázali jsme, že stvoření není p r o m ě n o u .

Při každé proměně má se podm ět proměny právě proto, že proměnou něčeho p o z b ý v á (terminu a quo) a něčeho n a b ý v á (terminu ad quem), k obojímu tomuto terminu t r p n ě . Při každé změně podmět něco tr p í . Poněvadž však stvoření trpné (vnější svět) vylučuje positivní termin ״a quo", nemá také podmětu, jenž by proměnou něčeho pozbyl a něčeho nabyl a nemůže se proto ve v l a s t n í m s m y s l u n a z ý v a t i t r p n ý m . Proto také ni- čeho od Boha jakožto své tvůrčí příčiny netrpí, nýbrž hlavní bytnost jeho záleží ve v z t a h u k Tvůrci, jehož každá věc stvo- řená nutně nabývá a bez něhož nemůže ani existovati ani se mysliti. ״Creatio", dí sv. -Tomáš, ״ ponit aliquid in creato secun- dum relationem tantum, quia quod creatur, non fit per motum vel mutationem. Quod enim fit per motum vel mutationem, fit ex aliquo praeexistenti: quod quidem contingit in productionibus particularibus aliquorum entium (bytostí totiž stvořených). Non autem potest hoc contingere in p r o d u c t i o n e t o t i u s e s s e a causa universali omnium entium, quae est Deus. Unde Deus creando producit res sine motu. Subtracto autem motu ab actione et passione, nihil remanet, nisi r e l a ti o . Unde relinquitur, quod creatio in creatura non sit nisi relatio quaedam ad Creatorem, ut ad principium sui esse, sicut in passione, quae est cum motu, importatur relatio ad principium motus". (Stvoření klade něco do věci stvořené toliko podle vztahu (k tvůrčí příčině), neb co stvořením vzniká, nevzniká ani pohybem ani změnou. Nebof co vzniká pohybem neb změnou, vzniká vždy z nějaké látky pre- existující, což se stává při vzniku bytostí zvláštních (t. j. bytostí stvořených). To se však nemůže státi při stvoření bytostí podle veškeré jejich bytnosti skrze všeobecnou příčinu všech věcí, kterou jest Bůh. A proto když Bůh stvořil věci z ničeho, nestvořil jich pohybem. Odmyslíme-li však při činnosti a trpnosti pohyb, pak nezbývá při věci stvořené než vztah. A proto stvoření při věci stvořené není než jejím vztahem k Tvůrci jako k principu její bytnosti, podobně jako trpnost, která se děje pohybem, zahrnuje v sobě vždy již také vztah k principu svého pohybu.1)

Podle zákona příčinnosti (lex causalitatis) musí se každý účin v ě c n ě vztahovat! ku své účinkující příčině. Tak se vztahuje dům ku svému staviteli, obraz k malíři, kniha k spisovateli. Vztahu účinu k účinkující příčině nelze od pojmu účinu odmysliti. A tento vztah jest účinu tím nutnější, vniternější a bytnější, čím více účin- kující příčina byla k němu činná a čím více touto činností určila jeho vnitřní bytnost a podstatu. Zhotovil-li sochař z kamene sochu, jest a zůstane vždy socha ku svému původci vztažná. Ale poněvadž sochař svou prací na kameni ničeho nezměnil, leč že mu dlátem vtesal novou formu, představující tu neb onu osobu, vztahuje se závislost a poměrnost sochy k sochaři toliko k p ří-

נ) I. q u. 45, art. 3.

p á d n é f o r m ě a proto jest vztažnost její více méně zevnější a povrchní. — Zplodí-li otec syna, odnáší se syn k otci zajisté mnohem těsněji a bytněji, než socha k sochaři, poněvadž syn ne- nabyl od otce pouze zevnějšího a případného tvaru, nýbrž obdržel od něho svou podstatu a přirozenost. Ačkoliv vztah syna k otci jest v ě c n ý , přece není n a p r o s t ý . Předně přijímá syn od rodičů (od ot.ce a matky) toliko svou tělesnou stránku, nikoliv také duši, a pak přijímá od rodičů tuto tělesnou část jen potud, pokud ji tito zase od svých rodičů přijali. Nejtěsnější a nejvlastnější vztah však zahrnuje v sobě t v o r ke s v é m u T v ů r c i.

Člověk může míti mimo rodiče ještě jiný původ, jak vidíme na prvých rodičích, ale tvor jako tvor nemůže jinak vzniknouti, než tvůrčím koněm Božským. A tímto koněm nedal mu Tvůrce toliko nového tvaru, jako sochař soše, ani ho nevytvořil ze své podstaty, kterou od jiné bytosti byl obdržel, jako lidský otec plodí syna svého, nýbrž učinil jej podle veškeré jeho podstaty a přiro- zenosti z n i č e h o . A poněvadž tvor obdržel vše, co jest a co má, ode svého Tvůrce, proto se k němu odnáší nejen svou b y t n o s t í (suo esse), nýbrž všemi svými m o h u t n o s t m i , s ila m i, v l o h a m i a č i n n o s t m i , jakož i všemi ú č in y , které svými silami působí.

Tento vztah jest proto obsažen již v p o j m u t v o r a . Kdo má správný pojem tohoto vnějšího světa, musí v tomto pojmu za- hrnovati již také vztah jeho ke Tvůrci. Kdo myslí svět bez tohoto vztahu, ten popírá již jeho nejvniternější a nejvlastnější povahu a mění jej eo ipso v bytost naprostou, nekonečnou, nezměnitelnou, věčnou, vševědoucí a všemohoucí, mění jej v Boha. Mezi tvorem a Tvůrcem není bytostí střední, která by byla dokonalejší, než je tvor, a méně dokonalá, než Tvůrce. Mezi tvorem a Tvůrcem není přechodu.

Než tím není ještě vztah mezi Tvůrcem a tvorem vyčerpán.

Ze vztahu naprosto věcného, v němž stojí tvor ku svému Tvůrci, neplyne, že v témže vztahu stojí také Tvůrce ku svým tvorům. Kdyby Bůh nemohl existovat) ani se mysliti beze vněj- šího světa, pak by se ovšem s touže naprostou nutností vztahoval ke tvorstvu, s jakouž se tvorstvo vztahuje k němu. Avšak tento obapolný věcný vztah měl by za následek, že by bytnost Božská a bytnost vnějšího světa splývala buď numericky aneb specificky v jednu bytnost, jak pantheismus učí.

Bůh jakožto bytost, jež existuje sama od sebe v plné neko- nečnosti jestoty, vylučuje již pojmem svým každý věcný a nutný vztah k bytosti jiné, jíž není Bůh sám. V bytnosti Božské jest obsažena pouze m o ž n o s t , nikoliv však s k u t e č n o s t existence bytostí stvořených. Jak existoval Bůh od věčnosti bez vnějšího světa a jeho jednotlivých bytostí, tak mohl také na věky bez nich existovati. A proto existuje-li vnější svět, pak mohl vzniknouti jen s v o b o d n o u vůlí, kterou se mohl Bůh právě tak od věčnosti rozhodnout!', že tohoto světa nestvoří, jak se rozhodl, že jej stvoří.

V bytnosti Božské není tedy v ě c n é h o vztahu ke stvořeným by- tostem obsažen. A proto není vztah mezi Bohem a světem věcně v z á je m n ý , nýbrž jest jen j e d n o s t r a n n ý , věcný jest jen se strany světa vzhledem k Bohu, nikoliv však také naopak. Ovšem když jednou Bůh tento svět stvořil, pak se k němu n u t n ě odnáší jako Stvořitel a podobně také jako Zachovavatel a Ředitel. Avšak nutnost tato, poněvadž závisí na svobodném úradku vůle Boží, není na- p r o s t a , nýbrž jen p o d m í n ě n a . Tak jest pom ěr tvorstva ke Tvůrci n e j e n v ě c n ý , nýbrž t a k é n a p r o s t o n u t n ý , poměr však Tvůrce ke tvorstvu jen p o d m í n e č n ě n u t n ý a proto jen l o g i c k ý .

§ 4.

Termin či předmět tvůrčího konu.

a) Že čiří duchové mohou jen stvořením z ničeho nabyti existence, jest samo sebou zřejmo. Zde odezíráme od jejich sku- t e č n é existence a pravíme toliko, že pouzí duchové, existují-li, mohou jen stvořením z ničeho existovati a to proto, poněvadž není možno mysliti sobě jiný způsob, kterým by mohli do exi- stence býti uvedeni. Bytosti čiře duchové rozumem a svobodnou vůlí obdařené nemohly vzniknouti ze světové hmoty, ať již existo- vala od věčnosti, jak se mnozí pohanští filosofové domnívali, aneb byla-li od Boha v čase stvořena. Z hmoty z fysických vedlebylých částí složené a v prostoru rozprostraněné nemohou vzniknouti by- tosti jednoduché, které i když v prostoru existují, nejsou v něm přece rozsažně rozprostraněny. Mimo to bytosti rozumem a svo- bodnou vůlí obdařené nemohou vzniknouti ze hmoty n e r o z u m n é a n e s v o b o d n é . Kdo by chtěl vznik bytostí čiře duchových vy- světlovati z hmoty světové, buď by musil hmotě samé připisovati rozum a svobodnou vůli a bytosti tyto pokládati za pouhý výsledek činnosti hmotné, aneb by musil bytnost jejich stotožňovati s byt- ností hmotnou a tak vůbec již možnost čirých duchů popírati

Ale čiří duchové nemohli povstati také z podstaty Božské, která jsouc naprosto jednoduchá vylučuje již pojmem svým každý v ý r o n , jímž by nějaká bytost mimo Boha existující mohla bytu nabyti.

Každý jiný způsob vzniku bytostí čiře duchových mimo s.iyo- ření z ničeho vylučuje buď možnost existence jejich, jak plyne z nauky materialistické, aneb jim připisuje touž bytnost, jakou má Bůh sám, a pudí nutně k absurdnostem pantheistickým.

b) Totéž platí o vzniku d u š e l i d s k é , kteráž ačkoliv jest pod- statnou formou těla, přece i bez těla může subsistovati. Duse lidská, jak později obšírněji dokážeme, nemůže vzniknouti ani z t ě l a ani z d u š e rodičů. S é m ě t ě l e s n é nemůže ze sebe vydati a vytvořit!

podstaty jednoduché rozumem a svobodnou vůlí opatřené. .Ale duše lidská nemůže se ani ze s e m e n e d u š í r o d i č ů vyvinout!.

Neboť bytost jak čiře duchová, tak i ta, která jest přirozeností svou určena ku spojení s tělem, nemůže' míti v sobě částí, které by mohla ze sebe vydati a z nich jinou bytost duchovou vytvořiti.

Pojem semene duchového jest proto již sám v sobě absurdní.

Existuje-li tedy duše lišící se podstatně od těla, se kterým jest spojena, pak mohla rovněž jen stvořením z ničeho vzniknouti.

c) Stvořením z ničeho musila povstati také tak zvaná látka prvá (materia prima) jakožto společný substrát všech hmotných věcí. Látka tato, jak z filosofie peripateticko-scholastické známo, není h m o t o u v s o b ě e x i s t u j í c í , nýbrž jest jen p o d s t a t n o u s o u č á s t í h m o t y fy sic k é , která se skládá z této prvé látky jako společného substrátu vší fysické hmotě společné a z podstatné formy, která tento společný, neurčitý, ale určitelný substrát určuje a činí jej takto hmotou tělesnou v prostoru rozprostraněnou.

Kdyby tato látka nebyla zároveň s podstatnou formou z ničeho stvořena, nýbrž z jiné látky byla vyvozena, musili bychom v řadě látek stále z jiných látek vyvozovaných pokračovati do nekonečna, což, jak zdravý rozum praví, jest zhola nemožno.

d) Jako prvá látka mohla vzniknouti jen stvořením z ničeho, tak musil i podstatný tvar určující neurčitou prvou látku a tvořící s ní fysickou hmotu vnějšího světa býti stvořen z ničeho. P r v á l á t k a a její p o d s t a t n ý tv ar, i kdyby tento byl původně sebe jednodušší a neurčitější, jsou pojmy souvztažné. Jak nemůže jeden bez druhého se mysliti, tak nemůže ani jeden ani druhý sám o sobě existovati. A proto musil Bůh, když stvořil p r v o u lá tk u , stvořiti zároveň také její p o d s t a t n ý tv a r. Kdyby tento tvar mohl býti vyvoděn z předchozí nějaké látky, která existovala již před fysickou hmotou světovou, pak nastává otázka, odkud se vzala ona předchozí látka, resp. předchozí fysická hmota. A proto by nezbývalo, než v řadě těchto fysických hmot, v nichž by vždy předchozí ze sebe vytvořovala hmotu následnou, pokračovati rovněž až do nekonečna. Poněvadž jest to nemožno, proto musila hmota nynějšího vnějšího světa vzíti svůj původ buď stvořením z ničeho, aneb existovati od věčnosti. Tato druhá alternativa od- póruje však zdravému rozumu a jeho logickým zákonům a proto zbývá jen alternativa prvá, podle které hmota mohla povstati jen stvořením z ničeho.

e) Stvořením z ničeho nevznikla tedy o sobě ani prvá látka ani podstatná forma, nýbrž skladba z těchto dvou bytných částí, a to jest hmota fysická. Avšak hmota tato, jakmile z ničeho vznikla a byla do skutečné existence uvedena, nemůže ani bytovati, ani se mysliti bez jistých určitých vlastností a stavů. Hmota fysická musí míti v prostoru jisté m ís to , musí míti jisté s k u p e n s t v í , musí býti buď v k l i d u neb p o h y b u a je-li v pohybu, pak musí tento pohyb míti jistý směr, musí se díti buď v přímé čáře, v okružnici, v ellipse, ve křivce parabolické, hyperbolické a musí

míti také určitou rychlost atd. A proto když Bůh hmotu světovou z ničeho stvořil, musil jí určiti jisté místo, jisté skupenství, jejímu pohybu vytknouti jistý směr, dáti mu jistou rychlost atd. A všechny tyto stavy, způsoby, vlastnosti atd. musil Bůh zároveň s hmotou stvořiti, poněvadž bez nich nemůže hmota skutečně existovati.

Z toho také plyne, že Bůh zároveň s bytostmi čiře ducho- vými a hmotou světovou stvořil č as a p r o s t o r .

Čas záleží v postupu věci ze stavu do stavu. A poněvadž musí každá věc, která postupuje, býti ke stavu, k němuž postu- puje, napřed v potenci, proto každý postup a přechod z potence do konu, z možnosti do skutečnosti zahrnuje v sobě s naprostou nutností také již čas. A poněvadž tento vnější svět před svým stvořením byl obsažen v ideách Božských, ve kterých měl také věčnou svou možnost, proto v tom okamžiku, ve kterém vše- mohoucí vůlí Boží byl uveden z této pouhé možnosti do skutečné existence, byl uveden také v čas. Koněm tvůrčím vznikl nejen svět, nýbrž také čas, jenž byl se světem takořka spolu stvořen (tempus est cum mundo concreatum). Beze světa nebylo by, co by ze stavu do stavu postupovalo a přecházelo, a proto nebylo by také času. Z toho již plyne, že kon tvůrčí může svůj účin jeviti jen v č a se a nemůže ho jeviti o d v ě č n o s t i . Kdybychom počátek světa a tím také počátek času sebe více nazad posouvali, nikdy nemůžeme od něho odmysliti p ř e c h o d j e h o z p o t e n c e d o k o n u , z možnosti do skutečnosti, a proto ani čas. Časovost jest tedy již v pojmu stvořených bytostí obsažena a proto vylučuje svět v ě č n é t r v á n í s touže naprostou nutností, se kterou vylučuje ze svého pojmu aseitu.1) Jako s tělesnou hmotou vznikl čas, tak povstal s ní též světový p r o s t o r .

Prostorem všeobecně rozumíme rozsáhlost do délky, šířky a hloubky (výšky) obsaženou v nepřetržité vedlebylosti jednotlivých částí hmotné podstaty. Z toho plyne, že skutečný prostor může býti jen tam, kde jest hmotná podstata, kde není této podstaty, není částí nepřetržitě vedlebylých a kde není takovýchto částí, není také rozsažnosti ve třech rozměrech, není prostoru. Proto prázdný prostor, jenž jest jakousi schránou či nádobou, do niž tělesnou hmotu možno vložiti, jest představou, jejímž obsahem jest veličina pouze imaginární, jakou jest pomyslná rozsažnost ve třech roz- měrech či dimensích beze všeho skutečného tělesa v tomto prostoru umístěného. Prostor tedy, který vesmír nyní zaujímá, nebyl přede stvořením světa ničím skutečným, neb jinými slovy: přede stvo- řením světa nebylo prázdného prostoru, nebylo pouhého prázdna, do něhož Bůh stvořenou tělesnou hmotu postavil. Prázdný prostor jest pouhým subjektivním naším pomyslem, který mimo tento pomysl v rozumu našem nemá skutečnosti.

’) Srv. sv. T o m . I. q u . 45, art. 4 in Corp.; G u st. L a h o u sse S. J., P raelect.

M etaph, sp ec . L o v a n ii 1887. V o l. I., C o s m o lo g ia p. 2 9 8 ; M ích . d e M aria, P h ilo s.

perip. sc h o l. R o m a e 1893. V o l. III., p. 3 0 4 sq q .

Prázdného prostoru není a ani nemůže býti. A poněvadž prostor může býti jen ve skutečné hmotě, proto Bůh se světovou hmotou stvořil zároveň prostor jako podstatnou případnost její.

Jako Bůh se stvořeným veškerenstvem stvořil č as, tak stvořil i p r o s t o r . ')

§ 5.

Nám itky proti možnosti stvoření z ničeho.

1. Hlavní námitka, kterou nevěrecká filosofie a věda dovo- lávajíc se z á k o n a ׳ p ř í č i n n o s t i činí proti pojmu stvoření, záleží v tom, že prý z n i č e h o nemůže se státi n ě c o . Z ničeho může prý býti zase jen nic. (Ex nihilo fit nihil.)

a) Námitku tuto nebude nesnadno vyvrátiti.

Věta: ״ ex nihilo fit nihil" má jen tenkráte naprostou platnost, znamená-li »ex nihilo" ú č i n k u j í c í p ř í č i n u . Jest samo sebou zřejmo, kde n e n í ú č i n k u j í c í p ř í č i n y , že nemůže býti také ú č i n u . Jest věcí zhola a naprosto nemožnou, aby něco samo sebou beze vší účinkující příčiny vzniklo a povstalo, i když jinak jest to v sobě možno. Tuto absurdnost tvrdí jen tak zvaný logický pantheismus filosofie Hegelovy, podle níž pouhý abstraktní a vše- obecný pojem světa sám sebou beze vší vnější příčiny tak dlouho se určoval a vyvíjel, až ze sebe vytvořil veškeren tento viditelný svět a všechny jeho jednotlivé bytosti.

Avšak pojem stvoření tuto absurdnost zcela rozhodně vy- lučuje. Neboť netvrdí, že idea světa, která ve s k u t e č n o s t i jest pouhou nicotou, sama sebou se uvedla do skutečnosti. Vždyť před vznikem vnějšího světa existoval od věčnosti vševědoucí a všemohoucí Bůh, jenž poznávaje se ve své nekonečné napodobí- vosti, kterou se ve vnějším světě může jeviti, může mimo sebe učiniti vše, co j e s t v s o b ě m o ž n o , čili co totéž jest, v čem nějakou ideu svoji může jeviti. A poněvadž svou všemohoucností může učiniti vše, cokoliv jest v s o b ě možno, a poněvadž stvoření světa ״ ex nihilo sui et subjecti" právě vzhledem ku vševědouc- nosti a všemohoucnosti Božské jest v s o b ě m o ž n o , proto námitka proti možnosti stvoření, že prý ״ ex nihilo fit nihil", jest zcela nicotná. Kdo má správný pojem o Bohu, chce-li logicky mysliti a z daných návěstí správně dovozovati nutné sousledky, musí při- pustiti nejen možnost, nýbrž i skutečnost tvůrčího konu Božského, jímž tento svět z ničeho (ex nihilo sui et subjecti) vznikl.

b) Věta: ״ ex nihilo fit nihil" má také naprostou platnost vzhledem k s t v o ř e n ý m p ř í č i n á m ú č i n k u j í c í m , které ku všem svým vnějším činnostem potřebují předchozí hmoty, ze které vy- vozují bucT podstatné neb případné formy a tak ji buď podstatně neb případně pozměňují a určují. Že bytosti stvořené ve svých

') C f. F ra n zelin , D e D e o u n o O p p . ed it. R o m . 1870, th es. 3 4 , p. 3 62.