) ' (,
___— %J20A%1— A1&
T...mWL ---
___—:*
š:튗IL_______= ...""""""""""" _' '" l——"—___=;==í“
"Tn-Í.;Fi'l" R—__0čníkll. =Ě—š16 Šešit 1 -|-o-4f, _
',j í?
, ,
, \ 35
“MICE lllllellVNl
-. - za*!
- a!:;
: —<>o<>—'-— i; :
iŠ CASOPIS KNEZSTVA GESKOSLOVANSKEHO. ' Ši
'\
ii Redaktor !? 71.
:| :v];
Dr. JOSEF BURIAN, jjf
' ' sídelní kanovník Vyšehradský. : |:
ÍĚf
Pořadatel části právní a liturgické i |
? VÁCSLAV KOGIÁN, ZŠ
*: kaplan u sv. Štěpána. i| Í ,
|, HQ
'; ' i'“i (3
ři šj !; „*
lí Schváleno nejdůst. kníž. arcib. konsistoří v Praze. 'i'
! ©
————-——---——
i?.; “GJW i!
:ŠŠ :; Š;
;' i " !
; 1 v PRAZE 1895.
' ' Cyrillo-R-Icthodčjská knihtiskárna a nakladatelství '.
\ v. Kotrba. 1 %
OBSAH.
*)
Listy homiletické.
Q Neděle 1. adventní. (VojtěchKameš, . . . .bn!
Svátek NeposkvrněnéhoPočetí Panny Marie. (Kl. Mai—krab)... 4
SvátekNeposkvrněnéhoPočetíPannyMarie.(Fr. Klima) ... 7
Neděle II.adventní. (JanPodlaha) ... ll Neděle III.adventní. (JanŠicha) ... 17
Neděle IV.adventní. (Josef Baar) ... 19
Čtvero řečí adventních. které napsal Dr. Rudolf Horský.
V nerovném zápasu. [.Nula rovná senekonečnosti ... 23
H.Mrtvý život ... 30
Řeči příležitostné.
SváteksvatéKateřiny.(JindřichMacoun)... 35Listy katechetické. Katecheseo almužně.(LadislavFiala)... 39
Katechesebiblické.(Fr.Vohnout-). ... . . . . .43
Slibya chybyškolybezkonfessní.(Fr.Pohunek)... 46
Promluvy k mládeži v čase adventním. (Fr. Chramosta.) O čtyrech posledních věcech člověka.
Neděle I.adventní: 0 smrti... . ... 49
NeděleII.adventní:0 soudu. ... . . . .51
Neděle III.advent-ní: 0 pekle ... 53
Listy vědecké.
Chaldejská báje.(Dr.Jar.Sedláček) ... 55
Důkaz z rozumu „proč nemůže býti Svět věčný“ a „proč musí Příčina světabýtineobmezená“?(JosefMíka)... 59
Zoboru právního ... 63
RomanarumCongregationumdecretanoviesima... 67
Literární oznamovatel ... . . . . .71
Předplatné
„Rádce duchovního“
: ročně4 zl.:
přijímá knihkupectví Cyrilla—Methodějské G. Francl v Praze.
Listy honziletícká.
www;
Neděle I. advent-ní.
Troji příchod Ježíše Krista.*)
»Králi, jenž přijíti má, pojďte, klanějme
sea lnvit. >rev.
Nejmilejší! Písmo sv. nemluví pouze o jednom příští Vyku
pitelc na tento svět, ale o více příchodech. První, stal se skorem před devatenácti sty lety; druhý jeho příchod, totiž do srdcí lidských každodenně se děje; třetí pak bude na konec světa. O trojím příští čili příchodu ježíše Krista tedy můžeme mluvití: »ojeho příchodu na svět, o příchodu duchovním a o příchodu posledním.: A tento trojí příchod právě v tomto posvátném čase nám Církev sv. připomíná.
Advent nic jiného neznamená, leč tolik jako příchod, příští příchod Syna Božího mezi syny lidské.
Po celý měsíc zve Církev sv. do chrámů, a nepřestává volati slovy hodinek kněžských: »Králi, jenž přijíti má, pojdte, kla
nějme se!<
Ale Kristus již přišel, Kristus přichází každodenně, přebývá ustavičně mezi námi, což tedy má ještě opět přijíti? Ano, nej
milejší, jako andělé zvali pastýře, aby šli do Betléma, jako hvězda vedla sv. mudrce od východu k jesličkám božského dítka, tak zve a vede i nás Církev sv., abychom klaněli se trojímu příští Ježíše Krista, krále nebes i země.
Jsem jist, že tím větší pozornost mi věnovati budete, čím stručněji mluvití budu; neboť toužíme-li po nějaké řeči, dychtíme také, aby touha naše již již naplněna byla!
Pojednání.
1.
Doba čtyř tisíc let byla dosti dlouhou ku zvěstování prv
ního příští Vykupítelova: Bůh v moudrosti své tuto dobu sám ustanovil. Bylo potřebí tolika století, aby změřil člověk hloubku
*) Viz kázání Abbé Pluot.
Rádce duchovní. 1
_2_
propasti, do níž klesl, i rozsah bídy, domů se uvrhl, i aby poznal, že nevyhnutelně potřebuje Vykupitele. Cím déle dal Mesiáš na sebe čekati, tím větší touha po jeho příští se zmáhala. »Rosu dejte nebesa s hůry, oblakové dštěte Spravedlivého, otevři se země a vydcj nám Spasitelelc tak toužebně volali patriarchové a proroci Starého Zákona.
Vzdálenost neskončená jest, nejmilejší, mezi námi a Bohem.
Když udeřila lidstvu hodina spásy, tut Slovo božské dle slov Zal
misty Páně 16, 8. »zplcsalo, jako obr, cestou běžeti maje.: S klínu božského Otce sestoupilo v lůno Marie Panny. Zjesli betlémských spěchalo na vrchol Kalvarie. S kříže na oltář a odtud zůstávajíc zázračným spůsobem s námi, vzneslo se na nebesa a sedí na pra
vici Boha Otec a tam čeká až udeří hodina posledního soudu.
II.
Druhý příchod Spasitele jest duchovní jeho příchod do na
šeho srdce, k naší dusi. Děje se způsobem tajemným a nevidi
telným, při čemž jest zvláštním to, že závisí zcela od nás. Srdce naše jest tím chrámem, do něhož vjezd vítězný slaviti chce Ježíš Kristus, v němž tak skutečně přebývati chce, jako ve svatostánku.
Ale nevejde do našeho srdce, dokud jej nepozveme a nevpustíme, ačkoliv stále milostí svou nás předchází. »Stoji u dveří a tluče.
Nevstupuje, ale čeká; můžeme říci, že neosmělí se vstoupíti, ne
přijdcme-li mu sami otevřít. Od té doby, co poncjprv vstoupil do duše dítěte na křtu sv., závisí Jeho příchod k nám jedině od naší svobodné vůle.
Ach, nejmilejší, když Kristus jako vítěz nad smrtí, peklem a ďáblem vyšel slavně z hrobu, a vstoupil na nebesa, aby posadil se na trůn slávy, ncmusil čekati a tlouci na prahu ráje. Zavzněly trouby andělské a hlasem hromovým znělo nezměrnou prostorou nebes: »Pozdvihněte knížatavbran svých, a vyzdvihněte se brány věčné: a vejdct král slávy.: Zalm 23, 7.
Na světě však, nejmilejší, daleko není tak, když přichází Kristus vstoupit do srdcí lidských. Tu andělé tohoto světa, totiž ďáblové, pozdvihují pokřik ohlušující a volají: »Zavřete brány své, ó knížata země, a mocní tohoto světa zavřete se do pevných hradů svých; zdvihněte padací mosty a připevněte je dobře. Hle, Kristus, nepřítel! Mějte se na pozoru! již se blíží.: Nevstoupí však, Ukřižo
vaný, král potupy.
My však, nejmilejší, nepropůjčíme sluchu tomuto křiku pekel
nému. My poznáváme v Ježíši Kristu svého Pána, svého Vyku
pitele, svého přítele, svého Boha! Brány srdcí našich otevřeme Jemu dokořán, přijmeme Jej s radostí, uvítejme Jej s úctou, láskou i nadšením.
Kdo z nás nechtěl by přijati, nositi Boha ve svém srdci, ve své duši? Avšak, což jest nám činiti, bychom zasloužili si toho štěstí přijmouti Jej, i zachovati si vzácnou Jeho přítomnost?
_3_
1. ]est nám po Něm toužiti, a volati s pěvcem královským:
nó Bože, bez Tebe duše má jest jako země vyprahlá, duše má jako země bez vody Tobě 142., 6. Jako jelen žíznivý dychtí po prameni vody živé, tak duše má touží po Tobě, &)Bože můjh
2. Potřebí odkliditi všecky překážky, které brání Ježíši Kristu přijíti k nám. »Připravujte cesty Páně, přímé čiňte stezky jeho.
Nuže, překážkou velikou, nepřekročitelnou, jest smrtelný hřích.
Dokonalá lítost, upřímná a skroušená zpověď překážku tuto odstraní.
. Zízníme-li, ku prameni spěcháme. Zízníme-li po Bohu, spě
chejme ku zřídlům božským, jimiž jsou sv. svátosti. »Pojďte, praví nám Duch Sv., k těmto zřídlům spásonosným, a hledejte Pána, kde a pokud může nalezen býti. Pojďte a vážiti budete vody s radostí ze studnice Spasitele Is. 12, 3.
Tak dlouho pak zůstane Pán s námi a v nás, jak dlouho zachováme si milost posvěcující. I-Iřich těžký vyhání jej, a tot" za—
jisté neštěstí největší.
III.
První i druhý příchod ježíše Krista radostný jest a plný milo
srdenství; třetí však bude hrozný a plný spravedlnosti.
Čtěte opět, nejmilejší, evangelium minulé neděle poslední po Sv. Duchu, jehož pouhým opakováním jest evangelium dnešní. Roz
jímejte s hrůzou o těchto stránkách, na nichž t,sám Kristus písme
nami ohnivými líčí předchozí znamení i děsný obraz konce tohoto světa.
Úplný nedostatek víry v srdcích lidských. — Vtělení ďábla;
králování Antikristovo a jeho pronásledování tak kruté, že by ne
zůstal na zemi ani jeden vyvolený, kdyby Bůh sám neukrátil hroz—
ných těch dnů. — Zuření všech metel Božích, jako jsou: války, mór, hlad. — Rozbouření a rozpoutanost moře i řek. — Země
třesení. — Zatmění slunce, padání hvězd, pohybování a zkáza všech mocí nebeských. — Zanícení a zkáza země. — Zřícení všehomíra.
Na konec světa nepřijde již více Spasitel lidstva, ale Syn člověka jako soudce živých i mrtvých. Přijde s veškerou slávou Své velebnosti, s veškerým leskem Své slávy i s veškerou Svou mocí. Zářiti bude jako blesk až ukáže se v oblacích nebeských drže v ruce kříž. Množství andělů bude jej provázetí, a trouby jejich zníti budou hlasem tak mocným, že proniknou i do hrobů. Mrtví vstanou z hrobů; andělé shromáždí je ode všech končin světa i ode čtyr větrů nebeských a seřadí je kolem nejvyšší stolice soudně, s níž pronesen bude ten poslední soud.
Všecky tyto věci, nejmilejší, vyplní se v hodinu ustanovenou.
Nic na tom nezáleží, že to nevčrci popírají, aneb že se tomu bez—
božníci posmívají. »Nebe izemě pominou, ale slova má nepo
minou,< řekl sám Syn Boha věčného.
Praví-li evangelium: »Tehdáž sclmouti budou lidé strachem,:
platí to o hříšnících. Dobří nebudou míti proč se třásti. Což jim záleží na tom, zemrou—linajednou, aneb zemrou-li jednotlivě, po
1*
__4_
znenáhlu, když zemříti musí, a když jim smrt není nic jiného, než vstoupením do života věčného? Křesťan neleká se, i kdyby klenba nebeská řítila se na jeho hlavu. Pro spravedlivé nepřijde v den poslední Kristus jako mstitel, ale jako odměnitel. A“ ta jest právě příčina, že naše sv. náboženství s jistotou podivuhodnou a jako s úsměvem na rtech vybízí nás, abychom spíše radovali se z po
sledního příchodu Ježíše Krista.
Radujte se všickni a plesejte, volá prorok: »Posilňte se a ne
bojte se, aj Bůh váš pomstu přivede odměny. Bůh sám přijde a spasj vás.“ Is. 35, .
O Bože, sestup s nebe a neprodlévej! Přijď a spasiž nás,
Hospodine, Bože zástupů! '
Takový jest ionen výkřik Orla, onen zpěv labutí, kterým zavírá sv. Jan úchvatnou knihu svého Zjevení.
»Přijď, Pane ]ežíši, přijď! Zjev. 22, 20. Amen!
Vojtěch Kameš, farář v Chřenovicích.
Svátek Neposkvrněného Početí Panny Marie.
Maria vyprošuje nám lítost nad hříchy.
»Zdrávas milosti plná.
Luk. 1, 28.
O dnešním svátku neposkvrněného Početí Panny Marie čítá se sv. evangelium otom, kterak byl poslán od Boha anděl Gabriel do Nazaretu ku Panně Marii a kterak ji pozdravil. Toto sv. evan
gelium čítá se také o jiných svátcích Marianských, zvlášť o svátku Zvěstování a jména Panny Marie. Ale sjakým rozdílem, zdali pak jste to pozorovali, milí křesťané? Myslím, že to neušlo vaší pozor
nosti. jindy se čítává celé evangelium, jak totiž anděl Gabriel k Panně Marii přišel, jak ji pozdravil, jak divné věci jí zvěstoval, a kterak svolila Panna bl. k slovům posla nebeského. Dnes však čítá se jen začátek tohoto radostného zvěstování. Proč asi, co my
slíte, nejmilejší?
Církev sv. chce, abychom uvažovali dnes slova, jimiž pozdravil Pannu Marii anděl Gabriel, zvláště první slova jeho: »Zdrávas, milosti plná.a Abych tomuto úmyslu Církve sv. vyhověl, vyložím
vámvdnešnísvéřeči.proč nazvána jest Rodička Boží
plná milosti.
Poslyšte mne s nábožnou myslí, když budu dále mluviti k poctě neposkvrněné Matky Páně.
Pojednání.
V nepatrném městečku venkovském bydlí panna z rodu krá
lovského, ale chudá, skromná, světu neznámá. Jest ve svém tichém příbytku sama. Co kolem ní jest a co kolem ní se děje, nic ji
_5_
nebaví a nezajímá. Bavit se uvnitř ve svém srdci rozjímáním bož
ských věcí, i vzbuzujeť ve svém vnitru vroucí touhu po zaslíbeném Vykupiteli světa. A aj! k této panně přichází anděl Gabriel a po
zdravuje ji pozdravením od.Boha řka: »Zdrávas, milosti plná.:
Věc neslýchaná! Bůh pozdravuje člověka'a používá k tomu posla nejvzácnějšiho! I co znamená to pozdravení »milosti plnářc
Myslíte snad, drazí v Kristu, že chtěl vychváliti anděl pannu Nazarctskou pro její slíčnost tělesnou, že ji chtěl nazvati plnou vnady, plnou vděku, plnou půvabu? Ach, taková chvála nebyla by se slušela na anděla, jenž jest pouhý duch a na věcech těles
ných sobě nezakládá. Panuje sice u všech křesťanů pravovčřících mínění, že Panna Maria již svým spanilým vzezřením všecky dcery lidské převýšovala. Ale anděl měl zajisté na mysli její spanilost duševní, když ji nazval plnou milosti. Chtělt' říci: »Tebe obdařil Bůh všelikým darem, kterýž tě činí Bohu miloum
Ano tak jest, milí křesťané. Maria jest obdařena všelikým darem, kterýž ji činí Bohu milou. A to jest přede vším ten dar, že byla počata bez poskvrny hříchu prvotního, jak nám zvěstuje dnešní slavnost. Tak hrozná jest kletba hříchu Adamova, že všichni lidé, co jich koliv bylo a bude na světě, .od prvního okamžiku života svého poskvrněni jsou oním hříchem. jediná Panna Maria vyňata jest od této všeobecné porušenosti, poněvadž se to slušelo na ni jakožto na Matku Boží. »Slušelo se zajistéc, napsal papež Pius IX., »aby jednorozený Syn Boží, jako má na nebi Otce, jehož serafini co třikráte svatého velebí, rovněž tak na zemi měl Matku, kteráž by byla ozářena leskem dokonalé svatosti, nejsouc po
skvrněna hříchem ani na okamžik.:
Tato přednost blahosklonně Panny Marie byla základem dalších darů Božích. My, kteří přicházíme na svět jakožto tvorové hříšní, nemůžeme se povznésti na této zemi k dokonalé svatosti. Vina hříchu dědičného smazána sice s naší duše křtem svatým, ale zů
stává v nás i po křtu náklonnost ke hříchu čili zlá žádostivost.
Proti této zlé žádostivosti musíme stále bojovati. V tomto boji někdy vítězíme, někdy podleháme. Proto nesnadno nám vynikati všelikou ctností. To po Synu Božím bylo možno jediné Jeho Matce, blahoslavené Panně Marii. Matka Boží, jsouc zbavena zlé žádosti
vosti, celým srdcem Boha milovala a všelikou ctností stejnou měrou vynikala. Pobožnost její nevadila její pracovitosti, tichost jeji nebyla na překážku její horlivosti, pokora její dobře se snášela s vážností a přísnosti v jejím chování. U jiného člověka vyskytuje se ctnost po různu, jako kvítek sem tam roztroušený; u Matky Boží objevuje se všecka ctnost pospolitě v jednom celku souladném jako tvoří různé kvití jedinou vonnou a spanilou kytici. Nyní tedy rozumíme slovům písně Salomounovy 4, 7, kteráž propověděl Duch Sv.
o panně blahoslavené: »Všccka jsi krásná, přítelkyně má, a po
skvrny není na tobě. :
Když tedy, milí křesťané, blahosla\ ená Panna Marie obdařena všelikým darem, kterýž ji činí Bohu milou, kdož by pochyboval, že ona z bohatého pokladu svých milosti a ráda uděluje tomu,
—6—
kdož se k ní obrací s prosbou, s důvěrou? Sv. otec German (In praes. Deiparae) nemohl nalézti ani dosti vznešených slov, jimiž by vyjádřil ctnosti Matky Páně, což mu bylo příčinou, že ihned se obrátil k Matce Boží s prosbou, aby vyprosila kněžím horlivost, panovníkům spravedlnost, nevěřícím poznání, věřícím setrvání, uvěz
něným vysvobózení, putujícím potěšení, dětem nevinnOSt, rodičům trpělivost, slovem, čeho komu zvlášt a nejvíce zapotřebí ku spasení.
Znám však, milí křesťané, jednu milost, jížto nám všem ne
vyhnutelně zapotřebí ku spasení, nám všem,. at“jsme mladí nebo staří, prostí nebo učení, chudí nebo bohatí, šťastní nebo neštastni.
Která jest tato milost? Jest to snad zdraví? Nikoliv; i nemocný může býti spasen. Jest to snad čest? Nikoliv; i potupený může býti spasen. Jest to snad pokoj? Nikoliv; i uštvaný může býti spasen. Ale bez jedné věci nemůže býti nikdo spasen, at jest kdo
koliv — bez lítosti nad hříchy a bez odpuštění hříchů. Ta jest tedy milost největší. A tuto milost nejraději nám vyprošuje u Boha bla
hoslavená Panna Maria.
Ze tomu tak, dosvědčují již čestné názvy, které dáváme Matce Boží. Ríkáme jí: »Matko milosrdenstvic, protože nám vymahá u Boha milosrdenství, t. j. odpuštění hříchů. Ríkáme jí »Utočiště hříšníkůa, protože se přimlouvá za nás, abychom neumřeli v hříších bez lítosti. V tom smyslu voláme k Rodičce Boží tak často: »Pros za nás hříšnényní i v hodinu smrti našíc.
A činíme tak vším právem. Litovati svých hříchů opravdově a skroušeně, tak, abychom došli odpuštění od Boha, není v naší moci, ale pouhým darem Boží dobrotivosti. Když však za tento dar Boha prosíme skrze přímluvu Panny blahoslavené, jistě pro
pukne v útrobách našich pravá lítost nad hříchy, protože nikdo po Bohu nemá na mysli naše spasení tak, jako bl. Panna Maria.
Asi před padesáti lety zuřila v zdejším kraji morová rána.
Lidu se zmocnil strach; lehkomyslnost ustoupila vážným myšlénkám a kajícím předsevzetím. Tehdáž putovali osadníci Kladenští u ve
likém průvodu do Družce, aby před památnou sochou Rodičky Boží poprosili Boha za odvrácení morové rány. Kněz Družecký kázal důtklivě, aby se dali lidé na pokání. Slova jeho uchvátila nejvíce jakous divku rodilou z Motyčína, jejíž jméno z paměti mně vypadlo. Tato divka sloužila několik let před tím v Slaném v jednom hostinci, kdežto čest její byla zlehčena. I pojala ji skrze to tak veliká lítost, že ztratila řeč a po několik let byla němá; když pak slyšela ono důtklivé kázání v Družci, vzývala po celý čas služeb Božích Pannu blahoslavenou, aby jí vyprosila u Boha tu milost, aby mohla opět mluviti a ze svých hříchů skicušeně se vyzpoví
dati. Po službách Božích, když se rozešel všecken lid po hospodách, šla zmíněná dívka se svou tetou ke studánce pod kopcem, na němž stojí kostel Družecký. Když byla pojedla chleba, nachýlila se ke studánce, aby se napila vody. V tom okamžiku zakmitlo v očích jejích jakés divné světlo, v němž spatřila obraz Družecké Panny Marie, i napila se vody a zkřikla zcela hlasitě a srozumitelně ku své příbuzné: :Tetičko, ta voda je dobrá,< a od té chvíle opět
_7_
mluvila. Ještě téhož dne vyzpovídala se ze svých hříchů, jak si byla přála, a žila kajicně až do smrti. '
Nejmilejší! O této události sepsána úřední zpráva, ztvrzená knězem i lékařem kladenským, a zpráva tato nalezá se na faře Dmžecké, jak se každý podnes může přesvědčiti. jest to jeden z mnoha důkazů, že Rodička Boží ze všech milostí nejraději nám vyprošuje lítost nad hříchy.
O ctitelé Marianští! Pozdvihněte svých očí a svých rukou k milosti plné Matce Páně a vzývejte ji, aby vám vyprosila u Boha, čeho vám ku spasení nejvice zapotřebí, volejte k ní : »Blahoslavená Panno, matko milosti, nedej v hříších umříti bez lítostim A ona vám odpoví slovy dnešní epištoly Přísl. 8, 35.: »Kdo mne na
lezne, nalezne život a dojde spasení od Hospodina.a Amen.
Klement Markrab, děkan na Smečně.
Svátek Neposkvrněného Početí Panny Marie.
Homilie.
»Zdrávas, milosti plná.<
Luk. 1, 28.
Jako dnes anděl Boží podle slov sv. evangelia rozmlouvá s Matkou Boží, tak také před čtyřmi tisíci lety rozmlouval anděl s Evou. matkou všech živých. Eva rozmlouvala s andělem v ráji, Maria Panna naslouchala slovům andělovým v Nazaretě. Eva uvě
řila ihned slovům anděla zlého, Maria Panna obávala a děsila se i slov anděla dobrého, přemýšlejíc v srdci svém, jaké by to bylo pozdravení, a jak by ona chudá děvka hodna "byla takové pocty, kterou ji anděl Boží oblažil.
Eva pohlížela na plod stromu zapovězeného v ráji. Maria Panna měla se státi stromem požehnaným, na němž měl vyrůsti plod, toužebně očekávaný ode všech národů. Eva požíváním plodu zapovězeného zlořečení a kletbu připravila tělu i duši. Maria Panna plodem života svého požehnaným radost a útěchu způsobila všemu světu. Eva pýchou zavinila smrt nejenom časnou, nýbrž i věčnou.
Maria v pokoře a poníženosti Synem svým jednorozeným pře—
mohla ostcn smrti a otevřela nám, dítkám svým, bránu v život věčný. Proto také nazývá Církev svatá Pannu Marii branou rajskou.
a svatí otcové církevní dokládají, že jako skrze tuto bránu sestoupil Bůh s nebe k nám, tak i my jenom touto branou k Pánu Bohu přijíti můžeme.
Dokavad Eva byla matkou všech živých, byla v milosti Boží, byla Bohu milá, Pán byl s ní, byla požehnanou od Boha. Avšak jedva uposlechla hada a okusila ovoce se stromu zapovězeného, ihned milosti Boží byla pozbavena nejenom sama, nýbrž i veškeré potomstvo její.
—8—
Panna Maria měla nám požehnaným plodem života svého vrátiti vše, cokoliv Eva potratila. Musila tedy Maria Panna býti milosti plná, Pán musil býti s ní, musila býti poželmaná mezi všemi ženami. Nesměla býti Maria Panna pod mocí hada pekel
ného, jak Hospodin sám praví v ráji k hadovi: Nepřátelství po
ložím mezi tebou a mezi ženou, mezi semenem tvým a semenem jeiím. Ona potře hlavu tvou, ty pak úklady činiti budeš patě její.
, A dnes raduje se Církev svatá katolická po širém obzoru zemském, a s Církvi raduií se 200 milionů katolických křesťanů, že žena v ráji zaslíbená bez poskvrny hříchu prvopočátečného po
čata byla v životě matky své sv. Anny. Dnes radujeme se, že ne
poskvrněným početím blahoslavené Panny Marie naplnilo se slovo andělovo: Zdrávas, milosti plná, o němž ke cti a chvále nepo
skvrněné Panny a ku spáse duší našich s pomocí a přispěním Ducha svatého budeme rozjimati.
Pojednání.
Proč konáme v době adventní slavnost Neposkvrněného Po
četí Panny Maria> Co nám připomíná osmý den měsíce prosince, v němž každoročně slavíme svátek Matičky Boží ? Dnešní slavnost jcst dnem radostným pro Adama a Evu a pro veškeré potomstvo Adamovo. Dnes matka naše Eva se zradovala, že v životě sv. Anny počata byla dcera nebeského Otce, Matka Syna Božího a nevěsta Ducha Svatého. Dnes radoval se Adam, že v životě sv. Anny po
čata byla Matka nového Adama, Pána našeho Ježíše Krista. Dnes radovali se svatí otcové v předpeklí, že početím Panny Marie vži
votě sv. Anny, zasvitla jim v temnotách předpeklí, v nichž čtyři tisíce let plakali, jasná dennice, která zvěstovala blízký příchod Slunce spravedlnosti, Ježíše Krista. Dnes radovali se andělé Boží, že početím Panny Marie v životě sv. Anny, počata královna sborů andělských. Dnes radoval se archanděl Gabriel, že početím Panny Marie v životě sv. Anny, počata byla Panna přesvatá, neporušcná, přečistá, mocná a slavná, jižto měl z rozkazu nebeského Otce po
zdraviti jako Matku Syna Božího a nevěstu Ducha svatého, slovy:
Zdrávas, milosti plná!
Leč nemohl by archanděl Gabriel pozdraviti Marie Panny, nemohl by nazvati ji milosti plnou, kdyby bud hříchem prvo
počátečným anebo hříchem všedním anebo smrtelným byla po
skvrněna. Měla-li Maria Panna dle slov andělových býti milosti plnou, musil Duch Svatý nevěstu svou přemilou chrániti od po
skvrny hříchu prvopočátečného. Musila Panna Maria hned v prvnim početí svém v životě sv. Anny od hříchu prvopočátcčného býti uchována, a tudíž bez poskvrny hříchu prvotního počata.
Dnešní slavností Neposkvrněného Početí Panny Marie osla
vuje Církev svatá všemohoucnost a dobrotu nebeského Otce, který Synu Svému milému od vděčnosti a od pradávna ustanovil Matku plnou milosti. Tehda, když hříchy jako moře nesmírné rozlévaly se po veškeré zemi, tehdy nebeský Otec ustanovil Matku Páně jako
_9_
holubicí přečístou, která kalem hříchů nebyla poskvrnčna. A mohlt' všemohoucí Pán uchovatí Marií Pannu před poskvrnou hříchu prvo
počátcčného, mohl jí milostí Ducha Svatého přivlastnítí zásluhy utrpení Kristova dříve, než Kristus za nás trpěl, protože dle slova andělova není u Boha nemožno nížádné slovo.
Země před hříchem prvopočátečným, ač nebyla orána a vzdě
lávána, nicméně vydávala plody, kterých člověku pro život časný třeba. Taki Matka Boží byla takovou úrodnou zemí, nejatou hříchem dědičným, :: země tato vydala plod požehnaný, Vykupitele světa, Pána našeho Ježíše Krista. Na Rodíčce Boží, počaté bez poskvrny hříchu prvopočátcčného v životě sv. Anny, vidíme, jakým by člověk byl, kdyby nebylo hříchu prvočátečného.
Všelíká náklonnost vůle naší ku hříchu vyrůstá ze hříchu Adamova jako z kořene. Všelíký odpor k dobrému, který člověk v nitru svém cítí, má původ svůj ve hříchu prvopočátcčném. Pře
vrácenost vůle naší, která jenom po tom dychtí, co svět jí podává, nevšímajíc sí pokladů nehynoucích, vychází z hříchu dědičného.
Proto María Panna, měla-lí býti Matkou Syna Božího, měla-lí býti plnou milostí, musila býti od hříchu prvopočátcčného uchována, čímž zároveň zlá žádostivost v srdci Matky Boží byla udušena.
Nebyla uchována Matka Kristova chudoby, jelikož porodila Syna svého ve chlévě a plénkamí jej ovínula. Nebyla uchována proná
sledování, musílat' před Ilerodcsem noční dobou utíkatí do Efrypta.
Ano i slzy prolévala Matka Páně na zemi hned osmého dne po narození Páně kdyz obřezáno bylo dítko nebeské. Plakala Matka Páně čtyřicátého dne, když stařičký Simeon předpovídal, že srdce její pronikne meč, když dvanáctiletého ]ežíše ztratila, a když pod křížem Páně stála. Toto všecko nebylo Matce Boží závadou, ale jediná závada, pro kterou nemohla býti Matkou Kristovou, ne
mohla býti milostí plnou, byl hřích prvopočátečný, tohoto tedy hříchu musila Matka Boží býti prosta.
Tato přednost Neposkvrněného Početí jest Matce Boží nej
dražší a nejmilejší. Proto také jenom ta Církev jest pravou Církvi Kristovou, která dnes slavnost Neposkvrněného Početí Panny Marie koná. Kde Matce Boží upírá se tato přednost, kde Matka Boží María Panna považuje se za ženu a matku obyčejnou, v té církvi také se nevěří, že Kristus jest Syn Boží, který smrtí Svou nás vykoupil.
Protož netřeba se tomu dívíti, že r. 1854. svatý Otec Pius IX.
dne osmého prosince u přítomností sto sedmdesáti šesti biskupů, arcibiskupů a kardinálů, kteří se sešli ze všech dílů světa, v chrámě sv. Petra u přítomností četného zástupu, čítajícího přes 50.000, slavně prohlašoval: Z vnuknutí Ducha Svatého, ke cti a chvále nej
světější a nerozdílně Trojice Boží, ke cti a slávě panenské Matky Boží, k povznešení katolické víry, akrozhojnění pravého nábožen
ství, vyslovujeme mocí úřadu, který nám svěřil Pán náš Ježíš K1ístus, ve jménu sv. apoštolů Petra a Pavla, a moci úřadu svého \yzná
váme, rozhodujeme a ohlašujeme, že učení, kteréž má za to, že blahoslavená Panna Maria, hned v prvním okamžiku početí svého
__10_
zvláštní milosti a přednosti Boha všemohoucího, pro zásluhy Ježíše Krista, Spasitele pokolení lidského, od poskvrny hříchu dědičného byla uchována, jest učení Bohem zjevené, že tudíž ode všech kato—
lických křesťanů veřejně a neohroženě vyznáváno býti má.
Veškeren svět katolický radoval se nad tímto výrokem Sva—
tého Otce, a všude oslavována, chválena a velebena blahoslavená Panna, bez poskvrny hříchu počata. Když pak Sv. Otec z chrámu svatopetrského měl býti vynesen, přiklckl před Sv. Otce generalové řádu sv. Františka a sv. Benedikta, držíce v rukou stříbrnou lilii a zlatou růži, jižto obětovali Sv. Otci, že vyhlásil Ncposkvrněné Početí Panny Marie za článek víry. A když na památku této ra
dostné událostí měla býti v Římě zřízena socha Neposkvrněného Početí Panny Marie, tu z celého světa posílali ctitelé Marianští dárky své, aby oslavena a zvelebena byla Matka Páně.
Také my se počítáme k dítkám Matky Boží. Avšak třeba nám, abychom dle příkladu této Matky své milé také se řídili.
Maria Panna byla milostí plná, i nám třeba milostí Ducha Svatého, chceme-li, aby neposkvrněná Panna přijala nás za syny a za dcery.
María Panna byla pokorná. Ač za Matku Syna Božího byla vy
volena, přece jenom děvkou Páně chtěla slouti. Ač sv. Josefa pře
vyšovala ctnostmi a milostí Boží, přece ve všem řídila se vůlí sva—
tého chotě svého. Jak nepodobni jsme my Matce své! Vždyť jsme hrdí a pyšní na přednosti, kterých ani nemáme. Vždyť jenom ku předu se dereme, chceme býti vidění a chválení od lidí, za
pomínajíce na pokorný a ustrančný život Matky Páně v Na
zarctč.
Matka Páně byla trpělivá. Nercptala a nelála obyvatelům betlemským, když neměli pro ní příbytku. Nelála ani katanům, kteří jediného Syna jejiho bičovalí, trnim korunovali a na kříž po
výšili. Ano i když pod křížem stála Matka Páně, a slyšela potupu, která se dála Synu milému, trpělivě ji nesla. Kdež jest naše trpě—
livost, kteří nazýváme Marií Pannu Matkou svou. považujícc se za dítky jeji? Když jenom nepatrná a maličká věc se nám nelíbí, jak lajeme, jak se vzpouzíme, jak se hrdlujeme, jak rádi zapomínáme na trpělivou' Matku Páně!
K této tedy Panně neposkvrněné a Matce Boží přemilé, po
vznesme mysl i srdce své, pozdravujíce ji nejenom dnes. nýbrž i po celý život vezdejší slovy svatého biskupa Germana: Zdrávas Maria, milostí plná, vyvýšena nejenom nad svaté, nýbrž i nad nebesa, slavnější nad Cherubiny, ctihodnčjší nad Serafíny, vyvýšena nad tvorstvo veškeré. Zdrávas holubičko, kteráž nám donášiš plod olivový i plod Spasitele, jenž nás vytrhl z potopy hříchu. Tys nám branou spásy. Tvé perutě jsou střibrny a celé tělo tvé září zlatou jasnosti nejsvětějšiho Ducha Svatého. Zdráva buď nejkrásnější božský ráji, jejž dnes na východě všemohoucí a nejvýš dobrotivá pravice Páně založila, v němž vykvětla libovonná lilie a nevadnoucí růže k uzdravení všech, kteří smrtonosné hořkosti na západě oku
sili. Zdráva buď, ráji, v němž vyrostlo dřevo sladké a oživující, z něhož kdokoliv ovoce okusí, nesmrtelnosti účasten bude.
_11_
Přioděj kněze spravedlnosti a ozdob je neporušenou a pravou vírou. Všem pravověřícím knížatům a králům, kteří ochrany a zá
štity tvé více sobě cení, než drahokamů zlata a perel, vypros mi
losti, aby žezlo v pokoji blahém třímali. Podmaň národy nevěrné, kteří tobě a Bohu se rouhají pod moc jejich. Lid pak křesťanský, jim poddaný utvrzuj, aby dle rozkazu Páně králům svým rád sloužil. Tuto pak zemi naši, která tě jako záštitu pevnou považuje, ozdob' vítězoslávou. Buď i chrámům našim ochranou, ozdobou a záštitou.
Vysvobod' ty, kteří tě oslavují, ode vší nehody a duchovní tísně. Popřcj a uděl vězňům propuštění. Buď i pocestným, kteří nemají přístřeší a jsou zbaveni útěchy, těšitelkou. Vztáhni mocnou pravici svou nad celým světem, abychom v radostí a plesání ve
škery slavnosti tvé zároveň s touto, kterou dnes konáme, oslavo
vali až do té chvíle, v níž šťastnou a blaženou smrtí bychom se spojili s Kristem ]ežíšem, Králem všehomíra, pravým Bohem naším, jemuž buď sláva a moc zároveň s Bohem Otcem, ]enž jest všeho života zřídlem, a s věčným, soupodstatným a kralujícím Duchem Svatým nyní i vždycky a na věky věkův. Amen.
- Fr. Klima, farář v Křepicích na Moravě.
Nedele II. adventní.
Svatost života jest velikým & závažným důkazem pravdy Boží & hlasatelem velikých naučení.
»Co jste vyšli na poušť vidět? třtinu-li větrem se klátícířc Mat 11, 7.
Svatý Jan Křestitel poslán byl od Boha, aby lid vybízením k pokání připravil na příští Páně; této úloze učinil jan velmi svě
domitě zadost; na poušti blíž řeky ]ordán vybízel lid k pokání;
tam volal: »Ciňte pokání na odpuštění.: >Připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho.<< »Každý strom, kterýž nenese dobrého ovoce, vyťat a na oheň uvržen bude.“ »jáť křtím vodou; ale přijde silnější nežli já, kterémuž nejsem hoden rozvázati řemcnka u obuvi jeho; tent vás křtíti bude Duchem Svatým a ohněm; jehož věječka jest v ruce jeho, a vyčistí humno své, a shromáždí pšenici do obilnice své, ale plevy páliti bude ohněm neuhasitedlným.» Luk.
3, 9. 16, 17. Tak a podobně vybízel lid k pokání. I Herodesa vybízel k pokání, začež arci trpěti musel; bylt' dán do vězení, a z toho poslal dnes posly k ]ežíšovi.
Proč pokáním ale lid chtěl na příští Páně připraviti? Protože pokání činí hříšníka uzpůsobilým k poznání a k víře; kdo svatě žije, věří; kdo pokání činí, uvěří; jen zatvrzelý hříšník nerad věří;
přeje si, aby pravda pradeu nebyla, a co si přeje, tomu věří, t. j. on pravdě nevěří. Lid měl skrze jana přijíti k poznání Ježíše Krista, ku víře v Něho, a proto vybízel lidi ku pokání a života polepšení.
_12_
Než čím dokázal Jan své božské poslání.> Jaké konal zázraky a podal důkazy, aby lid ku víře a poznání Ježíše Krista přivedl?
Jan nepodal jen jednoho důkazu, a tím byla — svatost jeho života.
O tom tedy promluvim, a z toho poznáte, že svatost Života jest závažným a velikým důkazem pravdy Boží, a že \' tom jsou spa
sitedlná pro nás obsažena naučení.
Pojednání.
I.
Jan byl poslán, aby lid skrze něho přiveden byl ku víře a k poznání Ježíše Krista. Svatý Jan e\angelista praví o něm:
»Ten — (Ján) — přisel na svědectví, aby svědectví \ydal o 5\ětle aby všickni věřili skrze něho (Jana Křestitele). Jan 1, 7. Skrze Jana Křestitele měl tedy lid ku víře v Krista Pána přiveden býti.
Jaké důkazy usvědčujicí měl svatý Jan Křestitel po ruce;>
Drazí přátelé, Bůh chce, abychom věřili, abychom z pře5\ěd
čení a ne slepě věřili, a proto obdařil vyslané vždy důkazy. Těmito důkazy byly divy & zázraky, a prorocká předpověděni.
Zázraky a proroctvím osvědčili se jako poslanci Boží všiekni proroci Starého Zákona. Eliáš ku př. předpověděl sucho i déšť;
on vzkřísilmrtvé; na modlitbu jeho spadl s nebe oheň, který oběť zapálil a spálil. Danielovi neuškodilí lvové vjámě; takovými a po
dobnými nadpřirozenými skutky dokázali, že jsou od Boha posláni, že to, čemu učí, jest'pravda. Obmyslil Bůh také svatého Jana Kře
stitele takou mocí? Cinil Jan divy a zázraky? Jan takovou moc od Boha neměl; on zázraky nečinil. — I svatým apoštolům dal Ježíš Kristus moc divy a zázraky činiti; oni je konali, a lid uvěřil; po prvním zázraku. který učinil svatý Petr u dveřích chrámových na chromém žebráku, nechalo se okolo tří tisíců pokřtíti; zázraky se obrátil svět ku Kristu. Ježíš sám divy a zázraky Své Božství do
kazoval; On na Své skutky se odvolával, když lidé slovům Jeho věřiti nechtěli; a přec Jan nebyl takovou mocí obdařen, on zázraků nečinil; svatý Jan evang. praví zřejmě o něm: »Jan (Křestitel) žádného znamení (zázraku) neučinila Jan 10, 41. A přece měl držán býti za posla Božího, přec měl lid mu věřiti, přec měl lid skrze něho v Ježíše Krista uvěřiti;> »Všickni měli skrze něho v Je
žíše, světlo světa věřiti.: Jan 1, 7. A lidé také skutečně drželi Jana za posla Božího; přemnozí ze všech stavů činili na slovo jeho pokání; mnozí skrze něho uvěřili v Ježíše Krista a přidrželi se Ho;
ano i učenníci Janovi se stali učenníky Kristovými, a to již v tu dobu, kdy Ježíš ještě žádného zázraku neučinil; tak ku př. Ondřej a Petr stali se z učenniků Janových učenníky Ježíšovými.
Jaké zázraky, jakého druhu divy tedy činil Jan Křestitel, že lid pokání činil a skrze něho v Ježíše Krista uvěřil? On učinil jen jeden zázrak, a to zázrak největší, a ten byl: svatost života jeho! Tak svatě po Panně Marii, bez hříchu prvotného počaté, nežil nikdo jako Jan Křtitel, a tímto zázrakem přesvatého ži—
_13_
vota jeho uvěřil lid skrze něho v Ježíše a činil na slova jeho po—
kání! ]an žil tak svatě, že se lid až domníval, žeton snad jest Mesiášem-: »Lid se domníval, a všickni v srdcích svých myslili o ]anovi, nebyl-li by on snad Kristus<; Luk. 3, 15; hle, tak svatě žil, za tak veliký důkaz a zázrak považoval lid svatost života jeho.
Jan žil také nejvýš svatě; sám Ježíš Kristus o něm praví:
»Amen pravím vám, mezi syny ženskými nepovstal větší nad Jana Křestitele.» Mat. 11, 11; dnes mu vzdává také ]cžíš tu největší chválu. »Co jste vyšli, praví. na vpoušť vidět?_Třtinu-li větrem se klátící? Aneb co jste vyšli vidět;> Clověka—liměkkým rouchem odě
néhořc On žil tak svatě, že, jak jsem již podotknul, lid se domníval, zdali on by nebyl Kristus. l—Ile,tak svatě žil, a proto byla svatost života ieho tak velikým důkazem pro jeho poslání a pro pravdu slov, která kázal, a pro pravdu svědectví jeho 0 Kristu. Svatost života jest velikým důkazem o pravdě; proto se také Ježíš i na svědectví Janovo o Sobě odvolal, řka: >Vy jste poslali k Janovi;
a on dal svědectví pravdě — o mně. Onť jest byl svící hořící isvítícím Jan 5, 33. 35. jak to ale přijde, že veliká a pravá svatost, (tedy žádná přemrštěnost, přepjatost, žádné farisejství a blouznění) jest tak velikým důkazem?
Klamatí a lháti jest hříchem; jen hříšník lže, a proto neplatí svědectví hříšníka; kdo právě svatým a dokonalým jest, nemůže lhátí; takový jest a musí býti pravdomluvný; svatost života vy
žaduje a předpokládá i pravdomluvnost, a proto plati mnoho svě
dectví svatého muže; to jest první příčinou, proč svatost velikým důkazem pravdy jest. — Snad se může ale takový svatý člověk nevinně mýliti, snad může nezaviněně blouditi? To nemůže. Strom zlý, může on dobré ovoce vydávati.> Ne; a dobrý strom, může on zlé ovoce nésti;> I to ne; dobrý strom musí dobré, a zlý strom musí zlé ovoce nesti! Nčco podobného leží a spočívá ve bludu a klamu, a pak v pravdě. Pravda jest dobrým stromem; a proto, kdo podle pravdy žije, nemůže zlý život žíti a nežije také. Blud zas jest zlým stromem; kdo podle bludu žije, kdyby ho i za pravdu měl, ten nežije dobře a svaté, žiie hříšně; jako čára podle rovného pra
vítka jest a musí býti rovná, podle křivého ale křivá; tak i život podle pravdy musí býti dobrý a svatý, podle bludu musí býti hříšný;
jako tedy zlé ovoce předpokládá zlý strom, a křivá čára křivé pra
vítko, tak zas dobré ovoce předpokládá dobrý strom, a rovná čára rovné pravítko; a tak se to má ituto; kde jest právě dobrý a tichý život, tam nutně musí žíti člověk podle pravdy to čemu věří musí býti pravdou; kdo vede ale stále hříšný život, tak předpokládá on, že to, čemu takový hříšník věří, bludem jest. Na základě toho jest svatost života důkazem pravdy, v kterou se věří, a následkem toho i důkazem pravého svědectví toho světce. Než ještě z jiného ohledu jest svatost důkazem závažným o pravdě.
y jsme všichni slabí a křehcí, pokušením vysazení, takže sami od sebe a ze sebe svatě a mravně žíti ani nemůžeme, zvlášť tehdáž ne, když svatost života s obtíží, s boji, s velikými obětmi a s velikým zapíráním spojena jest; svatý Pavel praví: »Dosta
_14_
tečnost naše jest z Bohaa. 2 Korin. 3, 5.; člověk může jen s mi
lostí Boží svatě žíti; koho Bůh nesílí, ten musí padnouti, zvlášť slibuje-li hřích radost a prospěch, ctnost ale vyžaduje-li velikou oběť, veliké zapírání. Kde jest nyní právě svatý život, tam musí býti plnost milosti Boží; kde jest ale milost, tam jest ipravda, neb pravda jest též milost, jako jest víra milost; odtud pochází, že svatost jest velikým důkazem pravdy Boží, neb ta milost Boží vlastně to je, která svatosti dokazuje a svědectví dává o pravdě.
Svatost života jest tedy velikým důkazem pravdy Boží; a ta byla příčinou, že se janovi ibez zázraků věřilo; sám Voltaire praví o svatých apoštolích, že spíše svatosti života apoštolů než zázraky svět obrácen byl. Svatost jest tedy velikým důkazem; jaká plynou z toho naučení pro nás? O tom v dílu
II.
Svatost jest důkazem pravdy Boží; a proto jest svatost dů
kazem, že Církev svatá katolická jest pravou Církvi Kristovou.
Církev katolická jest svatá, neb její zakladatel jest svatý, ]ežíš Kristus totiž; ona má svaté učení; kdo podle učení Církve katolí
cké žije, jest svatý, žije svatě; ona má všecky prostředky a po
můcky, aby člověk svatě živ býti mohl; ona má konečně svaté.
Svaté, jaké má Církev katolická, takových nemá žádná církev. Svatí Církve katolické jsou vzory křesťanské dokonalosti; svatost jejich jest tak veliká, že je Bůh divy a zázraky bud již za živa neb po smrti oslavil. Těm svatým, které denně ctíme, které ctíme na oltářích a obrazech, nevyrovnají se ani dost málo co do svatosti života ti nejlepší mužové všech církví nekatolických; tak veliké svaté nemůže žádná církev vychovati; a právě to jest důkazem, že Církev katolická jest jedině pravou Církvi Kristovou, neb jen pravda zplozuje svaté a může je zploditi a zroditi. Církev katolická jest tedy tím pravým stromem Kristovým, vyrostlým ze zrna hor
čičného; ona jest stromem života, an takové ovoce na něm roste a dozrává; ona nese ovoce života, a proto jest pravda, neb pravda jest život, blud ale smrt a záhuba; blud rodí hříšníky — pravda svaté; ona jcst svatá, proto pravá. jako ]ežíš o Sobě řekl: »já jsem pravda<<, může to Církev katolická o sobě říci: »já jsem pravdaa! Svatí Církve katolické to dokazují, neb svatost jest dů
kazem té pravdy. Mát' i Církev katolická hříšné údy, než to nic nezvracuje; výminka neruší pravidlo. jako ]idáš nedokazuje, že sbor apoštolský svatým nebyl, tak i ti kteří hříšníci v Církvi ne
dokazuií, že Církev katolická svatou není; že jsou hříšníci v Církvi, toho není vinna Církev katolická, její učení, ale toho oni jsou sami vinni, ana se Církve a učení jcjího nedrží; o jiných církvích to ne
platí, ano učeníjejich buď vede k hříchu, neb nepodporuje tak ctnost a svatost; totéž se může říci o nynějším náboženství židovském, spíše thalmudickém; ano ono hřích k. př. tu největší lichvu a tu největší nespravedlnost podporuje, jí nezatracuje, k svatosti již
nevede. '
_15_
Ze svatost Církve, že svatí Církve katolické, pravost její do
kazují, že svatost důkazem pravdy Boží jest, tomu nasvědčuje i jednání pekla a nohsledů ďábla; neb co dělá peklo pomocí svých nohsledů? Ono buď o svatých Církve katolické mlčí; mlčí o zá
sluhách a ctnostech jejich, neb vyhlašuje svatost jejich za ne
smyslnost a blouznění; chce tím seslabiti tedy tento důkaz, jakým jest svatost; naproti tomu rozhlašuje chyby těch kterých papežů, biskupů a kněží, ano ono je i zveličuje, a to proto, aby neuvědo
mělým křesťanům katolickým Církev zostudilo, a důkaz podalo, že Církev katolická pravou není, neb jako jest svatost důkazem pravdy, jest zas hříšnost důkazem bludu a lži. — Nečiní tak ne
věrci a falešní proroci nyni u nás,> Vydávají spisky, ne o těch svatých papežích, biskupech, kněžích, řeholnicich, missionářích, pan
nách a sestrách milosrdných, ale o těch několik hříšných papežich, biskupech atd., ano oni i vymýšlejí si rozličné hanebnosti na potupu Církve a to jen proto, že vědí, že svatost jest důkazem pravdy, hříšnost ale bludu, a aby lid proto vůči těch několik hříšných pa
pežů Církev za pravou neměl a od ní se odtrhl! Nenechte se tedy oklamati, jest to úklad, lest a past pekla.
Svatost jest důkazem pravdy; ztoho se dále učíme, že svaté žiti máme a musíme, chceme-li o pravdě katolického náboženství se přesvědčiti a přesvědčeni býti; proč nevěří mnozi katolíci ná
boženství katolickému, pročje ncmajiza pravé? Protože podle něho nežijí, nežijí svaté, nemají tedy v sobě důkazu, t. j. svatosti pro pravdu jeho. Ze podle učení nějakého žití nás buď o pravdě neb lži toho učení přesvědčí, o tom mluvi sám Kristus. Pravil: »Mé učení není mé, ale toho, kterýž mne poslal. Bude-li kdo chtíti vůli jeho činiti, pozná o učení mém, zdali z Boha jest, čili já sám ze sebe mluvím.< Jan 16. Ziti tedy podle nějakého učení, dokazuje buď pravdu neb lež jeho; jako o užitečnosti nějakého zákona se nejlépe přesvědčíme, provede-li se zákon ten až do své krajnosti a bude-li se zachovávati ve všem a ode všech, tak se o pravdě nějakého učení nejlépe přesvědčíme, budeme-li podle něho žíti;
nyní ale je zjištěno, že kdyby všickni lidé podle učení katolického žili, že by z toho jen samé blaho již zde povstalo, že by byl člověk tím nejšťastnějším a ncjspokojenějšim; následovně jest to důkazem, že učení to pravda jest. Chceš tedy, křesťane, poznati, že učení ka
tolické pravé jest.> Chceš-li, žij podle něho, a přesvědčiš se ze své vlastní zkušenosti, že pravé, že z Boha jest; přesvědčiš se dále, že není pravé učení ku př. učení nynějších nevěrců, Alíonsů atd., neb ono přivádí již nyní společnost lidskou do záhuby; nyni, kdy se ještě všeobecně nezachovává; ó kdyby se mělo všeobecně podle něho žíti, stala by se zem brzy peleší lotrovskou, kterou již nyní z části je, a to následkem toho učení.
Chceš věřiti, hříšniku, chceš se o pravdě svatého náboženství katolického přesvědčiti.> Chceš-li, čiň pokání, polepší se, a budeš věřiti! Aby lid uvěřil v Ježíše Krista, proto vybízel jan na poušti lidi k pokání; kteří pokání činili, ti v ježíše Krista uvěřili, kteří pokání nečinili, ti Ho nepřijali, ti v Něho neuvěřili, ano ti Ho
í pronásledovali, až Ho na kříž přivedli; byli to hříšní zákonníci, fariseové a starší lidu; byli to boháči, kdežto se chudým evange
lium zvěstovalo; chudí a ctnostní Ho přijali, jako pastýři Betlemští;
maličkým se zjevil. K pokání vybízel Jan i krále Herodesa; He
rodes ale pokání nečinil, proto vJežíše také neuvěřil, ale posmíval se Jemu; praviť sv. Lukáš: »Herodes pak se svým vojskem pohrdl Jím; a oblék Jej v roucho bílé, posmíval se Jemu, a odeslal Ho zase k Pilátovi; i učinění jsou Herodes s Pilátem přátelé v ten den.<
23, 11. 12. Kdo nevěří zvlášť? Jsou to hříšníci a proto, chceš-li věřiti, polepší se, 'a budeš míti důkaz o pravdě v sobě, a nabudeš důkazu, že učení katolické pravé jest, budeš pravověřícím křesťanem, jinak budeš věřiti bludu, neb hříšnost jest nejen ovoce bludu, ale vede i k bludu a k nevěře; nevěrci nejsou nevěrci z přesvědčení, ale následkem hříšností své, zvlášť následkem pýchy, smilství a la
komstvíve všech odvětvích jeho! Polepšete se, jinak se budete po
smívati pravdě katolické jako Herodes se Ježíši posmíval.
Chcete, abyjiní b_vlivěřícími katolíky? Chcete-li to, žijte svatě, dejte jim dobrý příklad; svatost vaše je přesvědčí o pravdě svatého náboženství, a oni budou věřiti; svatost vaše bude jim o pravdě svatého náboženství důkazem; to jest to třetí naučení. - Ježíš sám vyhlašuje svatost naši za důkaz a pohnutku pro jiné, aby uvěřili, neb chce, abychom jiným dobrý příklad dávali, a je tak ku víře a následováni pohnuli; pravíť: »Tak svět světlo vaše před lidmi, at" vidí skutky vaše dobré, a slaví otce vašeho, jenž jest v nebesích.:
Mat. 5, 16.
Chceš, otče a matko, aby dítě tvé bylo hodné a věřící?
Chceš-lí to, žij svatě před ním; jinak věřiti nebude; mluv mu o Bohu, o Ježíši, o svatém náboženství, vykládej mu přikázání Boží, vše to se neujme, jestli se proti Bohu, Ježíši, Církvi, svatým přikázáním budeš před ním prohřešovati, a uč je jen málo, třeba o Bohu atd., žij ale před ním svatč, a bude věřiti, bude hodně;
svatost tvá, svatý příklad tvůj bude mu důkazem o pravosti víry a učení katolickém. —Jaké zodpovídání si tu přitahujeme, nežije
me-li svatě! Tím se stáváme falešnými proroky a kazíme jiné;
věz, otče, falešným prorokem jsi dítěte svého, nežiješ-li před ním svaté, ale hříšně.
My žijeme mezi nekatolíky a židy; proč se jich tak málo obracuje na víru katolickou. Jedna z hlavních příčin jest i ta, že nežijeme svatě, ano že často hůř žijeme než oni; ztoho oni soudí, a právem: »Vaše náboženství není nic lepší, neb nejste lepší než my, jste ještě třeba horší než my;: a proto zůstávají při svém ná
boženství. Hle, my hříchy svými je utvrzujeme v bludu; my hříchy svými zvracujeme před nimi pravdu našeho náboženství; my hříchy svými jsme falešnými proroky jejich, svůdci a utvrzovateli v nevěře;
jaké to bude zodpovídání naše před Bohem někdy? Ano my, my jsme z veliké částky příčinou nevěry nevčrců, nekatolíků a židů!
Běda světu pro pohoršení! Proto dávejte dobrý příklad všem; čím kdo výš postaven jest, dávej větší důkaz a lepší příklad a chraň se dávati pohoršení. Již Plutarch dobře pravil: »Knížata dávají
_17_
zlým příkladem jedu ne do číše ale do pramene, z něhož všickni pijí, a čím se všickni otravují. a
Svatost jest důkazem o pravdě Boží; kéž vás tento důkaz přesvědčí, že náboženství katolické pravé jest; kéž vás ve víře utvrdí a od bludu a nevěry ochrání. Svatost jest důkazem o pravdě Boží;
kéž byste se všickni řídili podle naučení, jaké z pravdy té vyplývají.
Zijme svatě tedy, a budeme věřícími a ne nevěřícími; žijme svatě, a obrátíme svět ku pravé víře; žijme svatě, a budeme tak Bohu podobnými a dojdeme chvály Ježíšovy a oslavení jako svatý Jan Křestitel. Amen.
Jan Podlaha,bisk. vikář a farář Síálecký.
Neděle III. adventní.
Ty kdo jsi?
»Zaonoho casu poslali židé zJerusaléma kněží a levity k Janovi, aby se o t zali: >Ty kdo jsi. ( Jan 1,19.
Na břehu Jordánském kázal a křtil svatý Jan. Lidé hrnuli se k němu; každý chtěl slyšeti toho horlivého a přísného kazatele Jordánského. ' Největší udivení způsobeno bylo tím, že Jan křtil.
Velerada židovská chtěla míti jistotu o něm, a proto vypravila k němu své vyslance, aby se ho otázali: »Ty kdo jsi? Jsi-li Me
siáš, kterého očekávámeřc Tvůj pohled, tvůj svatý život, tvá pří
snost nutí nás tebe míti za Mesiáše zaslíbeného. Svatý Jan odpo—
vídá: »Nejsem Mesiášem, ani Eliášem, ani jedním z proroků. Kdo jsem, to vám praví Písmo; prorok Isaiáš o mně předpověděl, že jsem hlasem volajícího na poušti: spravte cestu Pánělc To byla odpověď zřejmá; nyní věděla velerada Jerusalémská, a věděl ostatní lid, kým jest Jan.
Bratří a sestry! Kdybychom i my kladli sobě otázku tu často, nebyli bychom v nejistotě vzhledem ku spasení svému. Otázka:
>Ty kdo jsi?: jest pro nás důležita velice; proto bude předmětem dnešního kázání ve jménu Páně.
Pojednání.
»Ty kdo jsiřa Jsem manžel, jsem manželka. Když jsi man
želem a manželkou, tedy zachovávej to, co jsi slíbil, co jsi slíbila u stupňů oltářních před obličejem Božím. Začasté špatně to vy
padá mezi manžely. Pán Ježí praví: »Blahoslavení tiší, oni syny a dcerami Božími slouti budou. ( Ale nejedněm schází ta tichost, ten pokoj Vejdi k té oné rodině, a poznáš, že Duch Svatý od
tamtud odesel a satan udělal si tam stánek Svůj. O manžele manželko, ty kdo jsi? Žiješ--li, jak žíti máš, po křest'ansku.> Pakli
Rádce duchovní.
_1s__
jste tak nežili, obnovte slib svůj; zapomeňte na to, co se stalo, modlívejte se bedlivě a proste, aby pravý pokoj Kristův vrátil se do srdcí vašich.
»Ty kdo jsi?: jsem otec, jsem matka. První vaší povinností jest, abyste dítky své vychovávali v bázni Boží. Prolévávám slzy nad dětmi nešťastnými, jenž mají nehodného otce, nehodnou matku.
Co z vás,bude? Otče, matko, ty nevinné duše mají zahynouti vaší vinou! O vychovávejtc je křesťansky; to schází nasim rodinám!
Tak se stanou ozdobami Církve, okrasou vlasti, chloubou obcí;
jinak neočekávcjme nic dobrého tam, kde není vychování křesťan
ského. Otec umírající mluvil: »Víte to dobře, děti, že jsem vás vždycky miloval; doufám, že mi na věčnosti budete radost činiti, že nezapomenete na má dobrá křesťanská naučení ; to jediné zdědily jste po mně; jiného jsem vám pozůstaviti nemohl.: Kdyby si vzal všickni rodičové příklad z toho otce, jinak bylo by než nyní jest.
»Ty kdo jsi?: jsem pannou! Tedy bud čistotně živa. »Blaho
slavení čistého srdce, oni Boha viděti budou.: Panna, je-li čista jen dle těla a nikoli také dle duše, podobá se obilenému hrobu.
jak zvláště ty, panno křesťanská, máš volati se žalmistou Páně:
»Srdce čisté stvoř ve mně, () Boželc jak čisté srdce měla svatá Cecilia, která hrajíc na varhany často zpívala: »Zachovej, Bože, tělo mé i duši mou čistou, abych nezahynula.» Proto zjevil se ji anděl a ukázal jí věnec, kterýž ji očekává v nebi. — jak čistého srdce byla svatá Kateřina, která sedmkráte spatřila duchy anjelské.
Chces-li i ty, panno, aby tě anjelé chránili, zachovej sobě nebeskou lilii stydlivosti, cudnosti, čistoty.
»Ty kdo jsi?: jsem vdova! Vdova má počestně žíti a na modlitbách trvati. Vím, že smutný bývá někdy stav vdovy utisko
vané a pronásledované. Pamatuj vždy na vdovu Naimskou; jí ze—
mřel muž a jediný' syn; vynášeli jej z bran Naimských. Pan ježíš milosrdenstvim hnut vzkřísil syna a dal ho nazpět matce vdově.
Proto i ty, vdovo křesťanská, utíkej se v potřebách svých důvěrně k Pánu ježiši, & On setře tobě slzy s očí uplakaných.
„Ty kdo jsi? jsem čeledín, jsem služebná. Vaší povinností jest, abyste ve službě své byli poslušni a věrni. Nynější čeledínové bývají zhusta neposlušní; aby jich poslouchal hospodář i hospo—
dyně. Spojujte práci svou s láskou a s dobrými úmysly, jak činila svatá Gertruda. Ona každé slovo, každý krok, každé dechnutí a každé bití srdce zasvěcovala Pánu; tak jednej i ty, křesťanský čeledine, a nasbíráš sobě ve stavu svém zásluh pro nebe.
Chápete, jak důležitá jest otázka: »Ty kdo jsiřc Užívejte otázky té často a stavte sobě i tu otázku: »Proč tě Bůh stvořil;>
Kterak živ jsi jako člověk & křesťan? jak konáš povinnosti stavu svéhořc Dopadnou—lišpatné odpovědi k otázkám těm: pak rychle uchopte se prostředku léčivého, svátostního pokání; přijdet' čas, kdy se vás tázati bude Pán nejsvětější, kdy už nebude možným nižádné pokání.
Král vydal zákon, dle něhož každý, kdo nčco zavinil, od
souzen byl na smrt. Odsouzence v den smrti časně z rána smutná
_19_
hudba probudila, oblekli jej do šatu černého a vedli jej ještě jednou před soud královský. Král ten jednoho dne vystrojil hostinu a po
zval na ni urozence říše své. Kde kdo radoval se, jenom 'král byl smuten. l otázal se ho bratr jeho: »Proč jsi tak smuten, bratře králiřa Král odpověděl: »Zítra se—to dozvíšh Druhého dne byl týž bratr králův smutnou hudbou probuzen, v černý šat oblečen a na soud přiveden. Král dal vykopati hlubokou jámu, přes ni kázal položiti dvé slabounkých prken, na která se bratr králův musel posaditi. Nad ním dal zavěsiti meč, a před ním, za ním, po pravém ipo levém boku stáli mu čtyři pochopové s vytasenými meči.
Rozkaz králův zněl: jak řeknu: »Zabte ho!: konejtc povinnost svou. Mezitím dal král přinésti na mísách- lahodné pokrmy a hudba hrála. Král pobízel: :jez, bratře, jezlc — Bratr odvětil:
»Kterak mohu jisti? Pohnu-li se spadnu dolů; nade mnou meč;
jak se mohu radovatí?» Král řekl. »Hle, nyní slyš odpověď na včerejší otázku svou; zrovna tak jako ty sedím i já na sedadle slabém, jímžto jest chatrné tělo mé. Pode mnou jest propast pekelná, nade mnou visí meč Božího soudu. Pohlédnu-lí před sebe, vidim meč jeden, meč smrti, která mne čeká; za mnou meč druhý, spáchané hříchy; po pravém boku meč třetí, ďábel, který mne chce svésti, a po levém boku meč čtvrtý, můj hrob.
Rozvážím-li všecko to, kterak se mohu radovati? Bál-li se's nyní ty tak přede mnou, před pouhým člověkem, nemám-li já pří
.činu báti se před Stvořitelem a Spasitelcm ježíšem Kristem?
.Odejdi v pokoji, a pamatuj na to.: Bratr králův osvobozen z trap
ného stavu svého odešel a vždy tázával se sama sebe: »Ty kdo jsi?: —- »jsem chudák obklopený tisícerým nebezpečenstvím, jemuž 'hrozí strašlivý soud na věčnosti.:
Nejmilejší, dobře-li jste pochopili vypravování mé, mohu se nadíti, že ode dneška i vy obírati se budete s otázkou: »Ty kdo jsi?: a že budete bedlivě konati povinností stavu svého. Nebude
me-li povinnosti stavu svého konati: naše vina, naše žalost na věčnosti! Budeme-li povinnosti stavu svého svědomitě konati: naše _zásluha, naše štěstí a naše radost na světě budoucím. Amen.
Jan Šicha, farář v Liblicich.
Neděle IV. adventní.
O milosrdenství Božím.
:P. kázal křest pokání na odpuštěnív
hříchu: Luk. 3, 2.
*Nebyl to křest svátostní, kterýmž jan křtil své věrné po
sluchače, ale přijímal je na důkaz, že chtějí polcpšiti dosavadní život. —
V naší sv. Církvi ustanovil nám náš Spasitel dvě sv. svátosti, -_vnichž se nám hříchové odpouštějí, totiž: křest a pokání. Na křtu 21!
_20_.
svatém odpouští se nám hřích dědičný, a kdyby dospělý byl křtěn, odpouštějí se mu i všecky hříchy skutečné, kterých se byl do dne svého pokřcstění dopustil. Mimo křest máme od Krista Pána usta
novenou svátost pokání, ve kteréž kněz na místě Božím, mocí Kristem mu udělenou, odpouští kajicníku hříchy po křtu svatém spáchané, a to hříchy všecky byť byly sebe těžší, byt' jich bylo sebe více, byt byly nad hříchy Sodomské, byť i do nebe volaly.
A komu je odpouští? Hříšníkovi, člověku. Tedy mně, tobě, nám všechněm, když přistupujeme ku zpovědnici, jich upřímně želíme, z nich se zpovídáme, a opravdové polepšení slibujeme. »O jak ve
liké jest milosrdenství Páně, a slitování nad těmi, kteříž se obra—
cejí k Němuc, -volám s moudrým Sirachem 17, 28.
Věru nesmírné to milosrdenství, když hříchem uražená ve—
lebnost Boží si přeje, nás zve a vybízí, abychom se k ní obrátili.
A vidí-li Bůh, že se chceme obrátiti, ach, jak tu plesá to nejlaska
vější srdce Páně!
Nad to vlévá nám milost do srdce, podává pomoc, a obsy
pává nás polepšených dobrodiním sám Bůh náš. Rcete, můžeme-li ještě váhati, ještě otáleti navrátiti se k Otci tak předobrému, jehož jsme hříchy svými uráželi?
Tys zhřešil, bratře křesťane! A nyní se snad lekáš a hrozíš množství svých provinění? Bojíš se předstoupiti před Boha nej
světějšího;> Nemáš jiné cesty synu Adamův, leč cestu pokání. Sám Hospodin ústy lsaiáše, proroka, volá:
Is. 55, 6. »Opust, bezbožný, cestu svou, a muž nepravý my
šlení svá, a nechť se navrátí k llospodinu a slituje se nad ním, neb jest hojný k odpuštění.:
76, 10. A Zalmista pěje: »A nebo zapomene-li Bůh smilo
vávati se.> a neb zadrží-li v hněvu Svém milosrdenství SvéP<
I při těchto slovech ještě zatvrzelou ostáváš, duše křesťanská?
Uvaž jakou bolestí naplňuješ srdce Otce nebeského! Tím však sebe zbavuješ útěchy, jestliže k Bohu se obrátiti váháš. Abys již neotálel, ana doba milosti plná, doba adventní ku konci se schyluje, ukážu ti, že Bůh bohat jest v milosrdenství, an jest Otcem milosrdenství a všelikého potěšení.
Bůh nejvýš milosrdný bude vznešeným předmětem dnešního společného rozjímání.
Poslyštc mě.
P o j e d n á n í.
Rozhněvá-li dítě otce, a vrátí-li se skroušeně k němu, odpouští otec. Dokladem jest nám každodenní zkušenost, dokladem zvláště ono poučné podobenství o synu marnotratném. »Otče, zhřešil jsem před tebou a před nebemc, volal syn ten. Luk. 15, 18. A slova ta uznání hříšnosti zjednala jemu u otce odpuštění. A nejsme-liž všickni těmi a taký-mi syny marnotratnými? A tu bychom neměli, tu bychom nechtěli spěchati k Otci a volati: Otče, odpust dítkám, kteréž zhřešily.> Hřích na hřích hromadí lidé, ale k Otci se na
vrátit zdráhají, a tak činí mnohý a mnohá, nejen jeden rok, ale
_21__
i více let, snad polovičku svého života v hřišich žijí a Boha se vzdalují. Snad mnohý od let svého dětství 's Bohem se nesmířil, účty z vladaření neskládal. Br. s.! kam to spějcš? nevidíš zející propast před sebou.> jsi obchodníkem. Rci mi, zdali pak necháváš po více let knihy účetní ležet a nepořádáš je.> Jsi řemeslníkem.
Kolik let neúčtuješ se zákazníky a dodavateli? ]si hospodářem.
Což neúčtuješ ročně, co jsi stěžil, odprodal, přijal a vydal.
Odpovídáte vesměs: kazdý rok, ano i dvakráte v roce účtu
jeme. Opzpozdilí lidé, u věcech pomíjcjících tak opatrně jednátc, a ve věcech duchovních nedbáte pořádku a správnosti.
Nevybízí vás k tomu stárnoucí a slábnoucí tělo, častá choroba na blížící se přísný účet s Bohem.>
Tu mnohý vzdychá: mě děsí vědomí mých velikých provi
nění a mnohých poklcsků. Nevíš, že Bůh bohat jest ve svém milo—
srdenstvi, kteréž větší jest než tvoji hřichové. Vrhni se v náruč milosrdenství Božího a to čím dříve, tím lépe, pospěš důvěrou láskyplnou k Bohu, a buď ujištěn svým spasením. Oddej se zcela Bohu, a nemusíš se ničeho lekati. Láska Boží nahradí ti všecko, po čem jsi toužil. Bůh jediný oblaži srdce naše, které svět dříve znepokojoval, ale ukojiti nedovedl nikdy. Ničeho nám ne\ezme, leč co nás činilo nešťastnými.
Potom se nám objeví teprve svět v nicotě a marnosti, tehdá teprve poznáme, co jsme měli zavrhovati. Počneme dobře činiti, a zlého sc varovati, a tato cesta povede nás ku nejlepšímu cíli, totiž k Pánu Bohu.
Tu budeme všecky i nejnepatrnější činy konati s potěšením, ale i s nadějí na odměnu věčnou. A na konec života budeme klidně očekávati vykročení ze života — tichou, křesťanskou smrt.
Smrt ta nás dle Pavla svatého neoloupí, nýbrž oděje nás veškerou slávou a blažeností.
Tenkráte po7náme ve skutečnosti hlubokost milosrdenství Božího, jehož se nám dostalo, a radostně se Žalmistou Páně za
plesáme:
Z. 51, 10. >]á pak jako oliva v domu Božím doufal jsem v “milosrdenství Boží na věky, a na věky věků.: —
Bůh nejvýš milosrdný jest a Otec milosrdenství a všelikého potěšení.
Nejednou jevilo se milosrdenství Boží tím, že Bůh osvěcoval duši naši, aneb i zbožné pocity do srdce nám vléval.
Uvážíme-li, kolik a jakých hříchů nám Bůh odpustil, a pro ně netrestal, kolik nástrah světa jsme zakusili, a On nás vysvo
bodil, aneb zachránil způsobem předivným, a pomoc všelikou po
skytoval; tut srdce naše musí se obměkčiti při pomyšlení na tak vzácné dary a nevýslovné důkazy dobroty Boží.
Neméně i kříže na nás sesílal, aby nás posvětil. Jsoutě kříže Vyk. Kr. bohatství z nesmírně pokladnice Boží prozřetelnosti, a zvláštní důkazy otcovské lásky Boží; vždyt"koho Bůh miluje, křížkem navštěvuje.
_22_
Kříže přetrpěně důvěrou naplňují a naději ku statnému sná
šení budoucích.
Nebo snad pochybuješ o lásce Boží, když tě křížpotká: Neza
pomeň, že Bůh jest Otcem milosrdenství a všelikého potěšení. Někdy obé oddělí, odepře-li nám všeliké potěšení, ostává přec ]eho milo
srdenství, že na věky trvá milosrdenství Jeho. Z. 135. Odňal nám někdy, co nám lahodilo, ale to proto, že potřebí bylo nás poká
rati, že jsme snad mimo Něho hledali potěšení jiná.
ím ale uchránil nás trestů těžších v životě dalším, a za trest ponížení připravil nám korunu slávy věčné. Proto jest i pok'árání takové novým důkazem Jeho nesmírného milosrdenství, jak ná
božný pěvec David pěje: Z. 88, 2. »O milosrdenstvíeh Hospodi
nových na věky zpívati budu.v< A sv. Augustin volá: O Bože můj!
ó mé milosrdenství! ó jméno, v němž nikdo nebude zoufati. ——
A kdož tážu se, zakusil milosrdenství Božího nad Davida, jenž klesl, hluboko klesl zaviniv smrt Uriášovu, a pak se dopustil cizo
ložstva? Chybil David, zhřešil těžce; avšak David přísné činil po
kání. Obrátil se k l_lospodinu s pláčem a kvílením, lože své smáčel slzami, hlavu svou posypal popelem, postil a modlil se: »Smiluj se nade mnou, ó Boze, podle velikého milosrdenství Svého. a . 0.
tak volal úpěnlivě.
I my jsme zhřešili. V hříchu následovali jsme Davida. Než zdali také za ním kráčíme v pokání? Aneb nám není snad potřebí vzývati milosrdenství Božího? Kdos následoval Davida hřešícího, následuj ho i kajícího, a totéž milosrdenství stane se nad tebou. — Ty však ještě se nechceš smířiti s Bohem, a myslíš u sebe:
]eště toto léto přežiju ve svých hříších. Nezapomínej, bratře milý, že milosrdenství Boží jest sice ncstihlé, ale nespolehej na ně zúmyslnč, totě hřích proti Duchu Svatému. Tím bys zatvrzoval srdce své, a tak nového, přetěžkého hříchu se dopouštěl, jehož odpuštění bys nezasloužil, a také tak snadno nedosáhl. Nejvýš shovívavý jest Bůh, dlouho čeká, rozličnými stezkami nás k sobě vede, avšak , i otcovská shovívavost má své meze, ukončí se a posléze promění
v přísnou spravedlnost. A proto zkáza tvá z tebevsamého.
V mládí svém pobloudil i sv. Augustin. Ctěme spisy jeho.
Ve svých vyznáních neostýchá se vypočítávati poklesky svého ži
vota od nejútlejšího mládí, že sám s ustrnutím volá: tak mladým jsem byl, a již takovým hřišníkem.
aj, ustavičnou modlitbou vroucí nábožné své matičky, sv. Moniky, a ozářen milostí Boží při poslouchání slova Božího ústy sv. biskupa Ambrože šel do sebe, poznal bídný stav své duše, viděl zející propast věčné záhuby před sebou, a obrátil se k Bohu svému s celým srdcem. Bohu věnoval život, Bohu sloužil, svatým se stal biskupem a učitelem Církve.
Otče, matko! snad i ty máš syna pobloudilého, jenž zlými tovaryši sveden ku bezbožnosti se uchýlil. Snad kroky jeho směřují ku zkáze jeho časné, a což horším jest, i ku zkáze věčné.
Snad v nebezpečí jest víra jeho. Varuj, napomínej v čas i v nečas, žehři, tresci, a tak zachováš duši jeho i duši svou.
