Bankovní institut vysoká škola Praha
Katedra financí a ekonomie
Hospodářská politika a vývoj makroekonomických veličin v ČR
Diplomová práce
Autor: Bc. Radek Řezáč
Studijní obor Finance
Vedoucí práce: PhDr. František Jirásek, CSc.
PRAHA 2017
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu.
Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Praze dne ………..
Bc. Radek Řezáč
Poděkování
Na tomto místě bych chtěl poděkovat panu PhDr. Františkovi Jiráskovi, CSc. za odborné vedení diplomové práce, cenné připomínky, pomoc při jejím zpracování a maximální vstřícnost. Dále bych chtěl poděkovat svým rodičům a celé rodině za jejich trpělivost a velkou podporu během mého studia.
Anotace
Diplomová práce se zabývá zkoumáním hospodářské politiky a vývoje makroekonomických veličin v České republice, a to v návaznosti na vypořádání následků finanční krize. Cílem práce je vyhodnotit účinnost hospodářské politiky v České republice prostřednictvím vybraných makroekonomických ukazatelů.
Hodnocení české ekonomiky je provedeno také ve srovnání se Spojenými státy americkými a státy Eurozóny. Pro hodnocení je používán například magický čtyřúhelník a index útrap.
Klíčová slova: Hospodářská politika, makroekonomické ukazatele, finanční krize, magický čtyřúhelník, index prosperity
Annotation
This diploma thesis examines the economic policy and macroeconomic indicators in the Czech Republic after the financial crisis. The objective is to evaluate the effectiveness of economic policy in the Czech Republic through selected macroeconomic indicators. Furthermore, the Czech economy is compared to the United States and the eurozone economy. There are calculated for example the magic quadrangle or the misery index.
Keywords: Economic policy, macroeconomic indicators, financial crisis, magic quadrangle, misery index
Obsah
Úvod... 7
Zvolené metody zpracování ... 10
1 Hospodářská politika - základní pojmy... 12
1.1 Základní typy hospodářské politiky ... 12
1.1.1 Fiskální politika ... 12
1.1.2 Monetární politika ... 16
1.1.3 Vnější hospodářská politika ... 25
1.2 Cíle hospodářské politiky ... 25
1.2.1 Hrubý domácí produkt ... 26
1.2.2 Inflace ... 26
1.2.3 Nezaměstnanost ... 27
1.2.4 Platební bilance ... 27
1.3 Hodnocení účinnosti hospodářské politiky ... 28
1.3.1 Magický čtyřúhelník ... 28
1.3.2 Rating státu ... 29
1.3.3 Indexy ... 30
2 Reakce vlády ČR a ČNB na finanční krizi ... 32
2.1 Reakce vlády ČR ... 32
2.2 Reakce ČNB... 37
2.2.1 Operace na volném trhu ... 37
2.2.2 Automatické facility ... 38
2.2.3 Povinné minimální rezervy ... 39
2.2.4 Devizové intervence ... 39
3 Vývoj makroekonomických veličin v ČR ... 41
3.1 Základní analýza ... 41
3.1.1 Hrubý domácí produkt ... 41
3.1.2 Platební bilance ... 42
3.1.3 Inflace ... 43
3.1.4 Nezaměstnanost ... 44
3.2 Magický čtyřúhelník ... 44
3.4 Indexy ... 48
3.5 Vyhodnocení ... 49
4 Srovnání vývoje makroekonomických veličin v ČR s USA a státy Eurozóny... 51
4.1 Základní analýza ... 51
4.1.1 Hrubý domácí produkt ... 51
4.1.2 Platební bilance ... 53
4.1.3 Inflace ... 54
4.1.4 Nezaměstnanost ... 56
4.2 Magický čtyřúhelník ... 57
4.3 Rating státu ... 64
4.4 Indexy ... 66
4.5 Vyhodnocení ... 68
4.5.1 USA ... 68
4.5.2 Eurozóna ... 70
4.5.3 Česká republika ... 71
Závěr ... 73
Seznam bibliografických odkazů ... 75
Seznam obrázků, grafů a tabulek ... 80
Oficiální zadání diplomové práce ... 82
Úvod
Ve své práci se věnuji hospodářské politice a vývoji makroekonomických veličin v České republice, a to v návaznosti na vypořádání následků finanční krize. Hodnocení České republiky bude provedeno také ve srovnání s USA a státy Eurozóny.
I když od vypuknutí finanční krize již uplynulo několik let, téma je stále velice aktuální a u všech v živé paměti. Proto jsem si vybral toto téma, abych si vytvořil vlastní analýzu problematiky, která mě zajímá. Zabývám se tím, jak se po přijetí konkrétních opatření vlády ČR a ČNB vyvíjely vybrané makroekonomické ukazatele od roku 2007.
Základní informace související s hospodářskou politikou čerpám z odborné literatury, například z knihy R. Holmana [2010 a 2011], T. Pavelky [2007], Z. Revendy [2011 a 2012].
Dále vycházím z knihy Hospodářská politika [2012], která se detailně zabývá výhradně hospodářskou politikou. Roční údaje o hlavních makroekonomických veličinách v ČR stahuji z oficiálních stránek Českého statistického úřadu (ČSÚ), který tyto informace zpracovává a publikuje.
Hodnocení vývoje makroekonomických veličin po poslední finanční krizi je také předmětem mnoha prací a studií. Například E. Ludwigová [2015] ve své bakalářské práci analyzovala vývoj makroekonomických trendů po poslední finanční krizi do roku 2014 a také predikovala jejich další vývoj s tím, že by se měla česká ekonomika vyvíjet v dalším období příznivě.
Já jsem se také ve své bakalářské práci [R. Řezáč, 2015] zabýval hodnocením vývoje ekonomik po poslední finanční krizi do roku 2014, a to zejména z pohledu reakce centrálních bank v USA a Evropě. Závěrem této práce bylo, že opatření ČNB byla ve sledovaném období účinnější než opatření Evropské centrální banky, naopak opatření FEDu vyšly na základě analýzy jako nejúčinnější. Některé informace a poznatky ze své bakalářské práce jsem použil v této diplomové práci.
Cílem této diplomové práce je vyhodnotit účinnost hospodářské politiky v České republice prostřednictvím analýzy vývoje vybraných makroekonomických ukazatelů, a to v návaznosti na vypořádání následků finanční krize. Analýzu České republiky provedu také ve srovnání se Spojenými státy americkými a státy Eurozóny. Zaměřím se na tyto makroekonomické
analýzu, magický čtyřúhelník, rating státu a vybrané indexy hodnotící účinnost hospodářské politiky.
Zároveň ověřím dvě hypotézy:
První hypotéza předpokládá, že makroekonomické ukazatele vykazovaly od roku 2008 zhoršené hodnoty následkem finanční krize. Na konci sledovaného období však docházelo k jejich postupnému zlepšování.
Druhá hypotéza předpokládá, že k největšímu zlepšení makroekonomických ukazatelů po finanční krizi došlo v České republice, poté ve Spojených státech amerických a až nakonec ve státech Eurozóny.
Práci jsem si rozdělil na teoretickou a praktickou část s členěním do následujících čtyř kapitol.
V první kapitole vysvětlím základní pojmy související s hospodářskou politikou.
Charakterizuji základní typy hospodářské politiky, cíle hospodářské politiky a metody hodnocení účinnosti hospodářské politiky. K tomu použiji zejména informace z odborných knih.
Ve druhé kapitole uvedu hlavní přijatá opatření vlády České republiky a ČNB, která byla přijata v reakci na finanční krizi. K tomu použiji především informace z internetových zdrojů (v případě vlády ČR zejména z webových stránek vlády ČR a Ministerstva financí ČR, oddíl Makroekonomika a fiskální výhled, v případě ČNB zejména internetové stránky ČNB).
Následují dvě kapitoly hodnotící vývoj makroekonomických veličin ve sledovaném období.
Ve třetí kapitole analyzuji vývoj makroekonomických ukazatelů v České republice. Roční údaje o hlavních makroekonomických veličinách v ČR čerpám z internetových stránek Českého statistického úřadu (ČSÚ), který tyto informace zpracovává a publikuje.
Ve čtvrté kapitole porovnám vývoj makroekonomických ukazatelů v České republice ve srovnání se Spojenými státy americkými a státy Eurozóny. Údaje o vybraných makroekonomických veličinách pocházejí v případě USA zejména z databáze FRED (The Federal Reserve Bank of St. Louis) a v případě Eurozóny zejména ze statistických dat ECB (ECB Statistical Data Warehouse).
Tato srovnání zpracuji do tabulek a grafů a vzájemné komparace tak budou přehledně
Hodnocení provedu za těchto stanovených předpokladů:
Časová zpoždění nejsou zohledňována;
Sledované období je pouze od ledna 2007 do roku 2015 (případně 2016, tj. podle posledních dostupných údajů);
Účinnost hospodářské politiky bude vyhodnocena prostřednictvím analýzy vývoje vybraných makroekonomických ukazatelů;
Vybrané makroekonomické ukazatele jsou HDP, platební bilance, inflace a nezaměstnanost.
Rozšíření tématu o analýzy dalších makroekonomických ukazatelů či o srovnání s dalšími státy by bylo jistě také velmi zajímavé, nicméně vzhledem k rozsahu tématu to však v této práci zahrnuto není. Pokud bych však chtěl pokračovat v dalším studiu, existuje zde prostor pro rozšíření tématu v eventuální budoucí studii.
Zvolené metody zpracování
Ke splnění stanoveného cíle práce použiji metody rešerše, deskripce, analýzy, komparace, syntézy a dedukce. Nejdříve aplikuji v teoretické části práce zejména metody rešerše a deskripce, následně v analytické části zejména metody analýzy dat, komparace, dedukce a syntézy. V analytické části budu pracovat také s časovými řadami a použiji tak metody statisticko-analytické a grafické se zachycením dat vhodnou formou pomocí grafů.
Hodnocení provedu v první fázi nejdříve pro Českou republiku samostatně tak, že budu sledovat vývoj makroekonomických veličin v období od roku 2007 do roku 2015 (případně 2016). Rok 2007 jsem vybral z důvodu vypuknutí hypoteční krize v USA, která se následně dramaticky rozšířila na mezinárodní finanční trhy. Sledované období je ukončeno nejaktuálnějším dostupným údajem, který jsem měl k dispozici v době psaní této práce.
U ročních dat jsou poslední dostupné údaje většinou pouze za rok 2015. U čtvrtletních nebo měsíčních dat jsou poslední dostupné údaje až do konce roku 2016.
Ve druhé fázi se zaměřím na vývoj makroekonomických veličin v ČR ve srovnání s vývojem makroekonomických veličin v USA a v Eurozóně, a to opět za sledované období od roku 2007 do roku 2015 (případně 2016).
V první i ve druhé fázi použiji pro vyhodnocení základní analýzu, magický čtyřúhelník, rating státu a vybrané indexy hodnotící účinnost hospodářské politiky. Pro základní analýzu použiji srovnání vývoje vybraných makroekonomických veličin v jednoduché tabulce či grafu.
Další prvek, který jsem zmínil, je hodnocení prostřednictvím magického čtyřúhelníku.
V první fázi provedu analýzu magických čtyřúhelníků zachycujících stav makroekonomických ukazatelů ČR za roky 2009, 2012 a 2015, a to v porovnání s optimálním magickým čtyřúhelníkem. Rok 2009 jsem vybral kvůli kritickému vývoji ekonomiky ČR v důsledku celosvětové finanční krize. Dále jsem vybral náhodně například rok 2012 z důvodu hodnocení průběžného vývoje a rok 2015 z důvodu posouzení posledního dostupného stavu.
Ve druhé fázi se zaměřím na komparaci magických čtyřúhelníků zachycujících stav makroekonomických ukazatelů v ČR, USA a Eurozóně v letech 2009, 2012 a 2015, a to opět v porovnání s optimálním magickým čtyřúhelníkem.
A nakonec pro hodnocení účinnosti hospodářské politiky použiji také rating státu a následující vybrané indexy - index útrap (misery index, MI), index stabilizace (stabilization policy index, SPI) nebo index neoblíbenosti (unpopularity index, UPI).
1 Hospodářská politika - základní pojmy
Hospodářská politika je vědní disciplína, která se nachází na rozhraní mezi ekonomickou teorií a hospodářskou praxí. Je třeba ji však chápat také v souvislostech dalších poznatků zejména z oborů politologie, sociologie, psychologie a práva. [KLIKOVÁ, KOTLÁN, 2012, s. 3]
1.1 Základní typy hospodářské politiky
V knize Hospodářská politika [KLIKOVÁ, KOTLÁN, 2012] jsou definovány tyto základní typy hospodářské politiky – fiskální politika, monetární politika a vnější hospodářská politika.
Dále jsou zde uváděny také následující další typy hospodářské politiky – strukturální politika, politika ochrany hospodářské soutěže, sociální politika, politika rozdělování důchodů, politika zaměstnanosti, regionální politika a politika ochrany životního prostředí. Pro účely této práce se blíže věnuji pouze základním typům hospodářské politiky.
1.1.1 Fiskální politika
Fiskální politika je řízena vládou prostřednictvím využívání státního rozpočtu. „Hlavním cílem fiskální politiky je udržení vyváženého ekonomického růstu a zajištění nízké míry nezaměstnanosti. To však při zachování výrazného akcentu i směrem k dalším cílům, jakými jsou nízká a stabilní inflace, resp. vyrovnaná platební bilance.“ [KLIKOVÁ, KOTLÁN, 2012, s. 143]
1.1.1.1 Státní rozpočet a státní dluh
Státní rozpočet se skládá z příjmů a výdajů státu. Mezi příjmy státu patří daně (přímé a nepřímé), cla, sociální pojištění (např. důchodové, zdravotní, nemocenské), příjmy z dříve poskytnutých úvěrů, příjmy z prodeje státního majetku, přijaté dotace, ostatní. Výdaje státu tvoří transfery domácnostem (např. důchody, sociální dávky), subvence podnikům, výdaje jednotlivých kapitol státního rozpočtu (např. doprava, školství, věda), dotace, úroky ze státního dluhu, ostatní. [PAVELKA, 2007, s. 219]
Rozdíl mezi příjmy a výdaji státního rozpočtu se nazývá saldo státního rozpočtu. Saldo
rozpočtu), vyrovnané (výdaje jsou stejné jako příjmy) či přebytkové (příjmy jsou větší než výdaje).
Saldo státního rozpočtu vyjadřuje výsledek hospodaření státu za jeden rozpočtový (resp.
kalendářní) rok. Naopak státní dluh zachycuje výsledek hospodaření státu za celé období.
Pokud je výsledkem hospodaření státu deficit státního rozpočtu, státní dluh narůstá (kumulativní součet deficitů). Pokud je výsledkem hospodaření státu přebytek státního rozpočtu, může být použit ke zmenšení státního dluhu (ale není to automatické, záleží na politickém rozhodnutí).
V dnešní době je státní dluh považován za zcela automatický jev a při hodnocení zdraví veřejných rozpočtů se posuzuje rovnou jeho velikost. Nejpoužívanější kritérium pro toto hodnocení je tzv. dluhový poměr, který se spočítá jako podíl dluhu na HDP (v procentech).
[KLIKOVÁ, KOTLÁN, 2012, s. 153]
1.1.1.2 Účinnost fiskální politiky
Fiskální politiku a její účinnost vysvětlují různé ekonomické teorie. Na tomto místě uvedu pouze stručné srovnání přístupu keynesiánského a monetaristického.
Z keynesiánského pohledu je fiskální politika stěžejní pro ovlivňování vývoje ekonomiky a hospodářského cyklu. V případě hospodářské recese je třeba aplikovat expanzivní fiskální politiku, tj. např. zvýšit vládní výdaje, snížit daně; naopak v případě hospodářské expanze je třeba uplatňovat restriktivní fiskální politiku, tj. např. snížit vládní výdaje, zvýšit daně. Cílem je, aby v tzv. dobrých časech stát hospodařil s přebytkem, aby si potom v tzv. horších časech měl z čeho financovat zvýšené výdaje a snížené příjmy.
Naopak monetaristé obhajují měnovou politiku před fiskální. Podle monetaristů je hospodářský cyklus ovlivněn nestabilitou peněžní zásoby a státní výdaje pouze vytěsní výdaje soukromé; jedná se tzv. vytěsňovací efekt. Monetaristé požadují co nejmenší státní zásahy do ekonomiky, tedy minimální výdaje státu a dále také vyrovnaný státní rozpočet každý rok.
[KLIKOVÁ, KOTLÁN, 2012, s. 157-158]
Dále sleduji, kdy je možné fiskální politiku považovat za účinnou a kdy nikoli. Jedná se o shrnutí vycházející z knihy makroekonomie od T. Pavelky [2007, s. 228-239].
1.1.1.2.1 Fiskální politika v krátkém období
Při fiskální expanzi dojde ke zvýšení vládních výdajů např. do infrastruktury, křivka agregátní poptávky (AD) se posune doprava. Roste reálný produkt (Y) a roste cenová hladina (P). Na vytvoření nové infrastruktury je potřeba přijmout nové zaměstnance a nezaměstnanost klesá.
Fiskální expanze je v krátkém období účinná, protože dojde k růstu reálného produktu, snížení nezaměstnanosti a ke zvýšení cenové hladiny - viz následující graf.
Graf 1: Expanzivní fiskální politika v krátkém období
AD1
SAS
E1
P
Y
Y1 Y2
P2
P1
E2
AD2
Zdroj: vlastní zpracování, zdroj dat [PAVELKA, 2007, s. 229]
1.1.1.2.2 Fiskální politika v dlouhém období
V dlouhém období se však přístup změní. Zaměstnanci si uvědomí, že cenová hladina vzrostla, ale jejich nominální mzdy zůstaly nezměněny, tedy jejich reálná mzda se snížila.
S touto situací budou zaměstnanci nespokojeni a budou požadovat růst mezd. Pro zaměstnavatele to bude znamenat růst nákladů a křivka nabídky se posune doleva. Produkt a zaměstnanost se vrátí na původní úroveň a v dlouhém období dojde pouze k růstu cenové hladiny. Fiskální expanze je v dlouhém období neúčinná, viz následující graf.
Graf 2: Expanzivní fiskální politika v dlouhém období
AD1
SAS1
E1
P
Y P2
P1
E2
AD2
LAS
Y*
SAS2
E3
Zdroj: vlastní zpracování, zdroj dat [PAVELKA, 2007, s. 230]
Restriktivní politika vlády má přesně opačné účinky. V krátkém období dojde ke snížení reálného produktu, ke zvýšení nezaměstnanosti a ke snížení cenové hladiny. Ale v dlouhém období povede fiskální restrikce jenom ke snížení cenové hladiny.
1.1.1.2.3 Fiskální politika v otevřené ekonomice při fixním měnovém kurzu
Při fiskální expanzi např. zvýšením vládních výdajů dojde k růstu produktu a tak na trhu peněz vzroste poptávka po penězích a vzroste také úroková míra. V případě, že je domácí úroková míra vyšší než ve světě, začnou zahraniční investoři poptávat více tuto domácí měnu, aby si mohli pořídit např. domácí cenné papíry. Růst poptávky po domácí měně vede k tlaku na její zhodnocení (apreciaci).
V systému fixního měnového kurzu však centrální banka zareaguje a nakoupí přebytečnou zahraničí měnu za domácí měnu a zvýší množství domácích peněz. Ke zhodnocení domácí měny tedy nedojde a úroková míra se vrátí na původní hodnotu. Fiskální expanze v otevřené ekonomice při fixním měnovém kurzu je proto hodnocena jako účinná, neboť došlo k růstu produktu.
1.1.1.2.4 Fiskální politika v otevřené ekonomice při flexibilním měnovém kurzu
Stejně jako v předchozím případě - při fiskální expanzi např. zvýšením vládních výdajů dojde k růstu produktu a tak na trhu peněz vzroste poptávka po penězích a vzroste také úroková
poptávat více tuto domácí měnu, aby si mohli pořídit např. domácí cenné papíry. Růst poptávky po domácí měně vede k tlaku na její zhodnocení (apreciaci).
Na rozdíl od předchozího případu v systému flexibilního měnového kurzu však centrální banka nijak nezareaguje. Ke zhodnocení domácí měny tedy dojde, čímž se export stává dražší a import vychází levněji. Obchodní bilance se tak zhoršuje a produkt opět klesá a navrátí se na svou původní úroveň. Pokles produktu také sníží poptávku po penězích a na svou původní úroveň klesne také úroková míra.
Fiskální expanze v otevřené ekonomice při flexibilním měnovém kurzu je proto hodnocena jako úplně neúčinná, neboť nedošlo k růstu produktu.
1.1.1.2.5 Vytěsňovací efekt
Vytěsňovací efekt znamená, že při expanzivní fiskální politice dojde k vytěsnění soukromých investic. Když vláda zvýší státní výdaje, vzroste reálný produkt a vzroste cenová hladina.
Dále se zvýší poptávka po penězích a zvýší se úroková míra.
Při rostoucí úrokové míře však rostou náklady investic soukromých subjektů. Při vysoké citlivosti soukromých subjektů na změnu úrokové míry dojde k omezení soukromých investic, tedy k vytěsňovacímu efektu. Expanzivní fiskální politika je v tomto případě zcela neúčinná, protože se produkt navrátí na svou původní hodnotu a navíc ještě dojde ke změně struktury produktu, který je tvořen menšími soukromými investicemi a většími vládními výdaji.
1.1.1.2.6 Časové zpoždění
V praxi je třeba si uvědomit, že dochází k časovému zpoždění mezi rozpoznáním problému, nastavením opatření a projevením účinků opatření v reálné ekonomice. Může se tak stát, že než se začne něco dít, může být už dávno jiná, ne-li opačná situace. A v extrémním případě by mohly účinky fiskální expanze začít působit až v době znovuoživení ekonomiky, čímž by došlo k rychlému růstu cenové hladiny. Fiskální politika je tedy v případě tohoto časového zpoždění neúčinná.
1.1.2 Monetární politika
Monetární (měnová) politika je řízena centrální bankou. Centrální banky patří v dnešní době mezi nejdůležitější finanční instituce v oblastech měnové politiky a regulace bankovního
systému. Vznik prvních centrálních bank lze datovat na konec 17. století. Hlavním důvodem vzniku bylo zjednodušení úvěrování a vedení státních financí. V podobě, jaké je známe dnes, začaly centrálních banky vznikat až ke konci 19. století. [REVENDA, 2011, s. 26-27]
Bankovní systém je v dnešních vyspělých ekonomikách dvoustupňový, tj. institucionálně oddělující centrální banku od ostatních bank a finančních institucí. [ŠENKÝŘOVÁ, 1999, s. 85]
Centrální banka má tyto funkce - provádí měnovou politiku, emisní činnost, reguluje platební styk a zúčtování mezi bankami, stanovuje povinnosti bank, spravuje devizové rezervy země apod. Centrální banku lze zjednodušeně nazvat bankou všech bank. Komerční banky si u ní ukládají buď své rezervy, anebo si mohou peníze vypůjčit, když potřebují své rezervy navýšit.
Centrální banka je také bankou státu a vede účty a provádí transakce pro vládu a další státní instituce, a je pověřena správou státního dluhu. [REVENDA, 2012, s. 216-217]
Bilance centrální banky je tvořena aktivy a pasivy, které Z. Revenda [2012, s. 219] uvádí ve své knize na příkladu České národní banky v následujícím složení:
Aktiva – zahrnují zlato, pohledávky vůči domácím bankám, nakoupené cenné papíry, devizové rezervy, pohledávky vůči MMF, ostatní aktiva.
Pasiva – zahrnují oběživo, rezervy bank, závazky, kapitál, kapitálové fondy a rezervy, emitované vlastní cenné papíry, ostatní pasiva.
Jednou ze stěžejních informací, kterou bilance centrální banky podává, je informace o změně množství peněz oproti předchozímu období. [Revenda, 2012, s. 223]
Měnová politika působí na ekonomiku prostřednictvím peněžního trhu tak, že prostřednictvím nástrojů měnové politiky jsou přes zprostředkující cíle ovlivňovány cíle konečné. Tento postup je označován jako transmisní mechanismus. [REVENDA, 2011, s. 70]
1.1.2.1 Transmisní mechanismus
Schéma měnové politiky a tohoto transmisního mechanismu je zachyceno v následujícím obrázku.
Obrázek 1: Schéma měnové politiky
Zdroj: vlastní zpracování, zdroj dat [PAVELKA, 2007, s. 199]
Hlavním cílem centrální banky je udržet cenovou stabilitu v zemi. Centrální banka je nezávislou institucí, která podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády snažící se o udržitelný hospodářský růst a nízkou nezaměstnanost, pokud to neohrožuje tento hlavní cíl.
[PAVELKA, 2007, s. 196]
K dosažení těchto konečných cílů používá centrální banka zprostředkující cíle, které má možnost ovlivnit přímo přes následující čtyři stěžejní nástroje [PAVELKA, 2007, s. 199–
200]:
Operace na otevřeném trhu
Jedná se o nákup nebo prodej cenných papírů mezi centrální bankou a komerčními bankami.
Centrální banka nakupuje cenné papíry, většinou se jedná o státní dluhopisy, může však nakupovat či prodávat i vlastní cenné papíry, za účelem zvýšení peněžní zásoby, čímž přidává peníze do oběhu. Naopak prodává za účelem snížení peněžní zásoby, jelikož tím stahuje peníze z oběhu.
Česká národní banka [Měnově politické nástroje, 2017] označuje tento nástroj jako operace na volném trhu a uvádí, že se nejčastěji jedná o tzv. repo operace, kdy centrální banka stahuje od bank přebytečnou likviditu a bankám za to poskytuje cenné papíry.
Konečné cíle Cenová stabilita Nízká míra
nezaměstnanosti Stabilní hospodářský růst Zprostředkující cíle
Peněžní zásoba Úrokové míry Měnový kurz Nástroje měnové politiky
Operace na otevřeném trhu
Povinné min.
rezervy
Diskontní sazba
Devizové rezervy
Povinné minimální rezervy
Povinné minimální rezervy označují nejnižší hranici, pod kterou nesmí klesnout rezervy komerčních bank. Centrální banka zvýší povinnou míru bankovních rezerv za účelem snížení peněžní zásoby. Naopak za účelem zvýšení peněžní zásoby je třeba snížit povinnou míru bankovních rezerv. Bankám tak stačí držet méně rezerv a může rozpustit do ekonomiky více peněz.
Diskontní sazba
Centrální banky poskytují komerčním bankám diskontní úvěry za tzv. diskontní sazbu.
Centrální banka sníží diskontní sazbu za účelem zvýšení peněžní zásoby. Komerční banky jsou tak více motivovány vzít si diskontní půjčku. Naopak za účelem snížení peněžní zásoby centrální banka zvýší diskontní sazbu. Diskontní půjčka se tak stává pro komerční banky dražší.
Devizové rezervy
Centrální banka drží cizí měny tzv. devizové rezervy. Zvýšením devizových rezerv, tj.
nákupem cizí měny, snižuje peněžní zásobu. Naopak za účelem zvýšení peněžní zásoby snižuje své devizové rezervy, tj. prodává cizí měnu.
Charakter měnové politiky lze dle základního členění rozlišovat na monetární expanzi nebo monetární restrikci [MACH, 2001, s. 77–78]:
Monetární expanze - centrální banka činí opatření ke zvýšení peněžní zásoby v ekonomice prostřednictvím následujících nástrojů (jedním či kombinací více): nákup cenných papírů, snížení povinných minimálních rezerv, snížení diskontní sazby nebo snížení devizových rezerv.
Monetární restrikce – centrální banka činí opatření ke snížení peněžní zásoby v ekonomice prostřednictvím následujících nástrojů (jedním či kombinací více): prodej cenných papírů, zvýšení povinných minimálních rezerv, zvýšení diskontní sazby nebo zvýšení devizových rezerv.
Další zprostředkující cíle – úrokové míry a devizový kurz také souvisí s peněžní zásobou.
pokles peněžní zásoby povede k růstu úrokové míry a k posílení domácí měny. [PAVELKA, 2007, s. 201]
Z jiného úhlu pohledu lze rozlišovat následující typy měnových politik [PAVELKA, 2007, s.
206-208]:
aktivistická – měnová politika je přizpůsobována podle hospodářských cyklů. V době recese je uplatňována monetární expanze, naopak v době ekonomického růstu je uplatňována monetární restrikce. K tomuto R. Holman [2010, s. 362] ve své knize uvádí následující: „V dnešní době již mnoho centrálních bank opustilo aktivistickou politiku. Něco jiného je ale měnový zásah v situaci, kdy se ekonomika nachází v hluboké depresi. V takovém případě se ekonomové (jak keynesiánci tak monetaristé) shodují, že centrální banka má provést měnovou expanzi.“
měnová politika stálé peněžní zásoby – názorem jiných ekonomů může být naopak tato politika, která nereaguje na hospodářské výkyvy, jelikož vzhledem k časovému zpoždění naopak hospodářské cykly ještě více rozhoupe. Jako ideální pásmo se jeví udržovat růst peněžní zásoby mezi 3 – 5 %, nezávisle na vývoji ostatních ekonomických veličin.
cílování inflace – v současné době nejpoužívanější způsob uplatňování měnové politiky. Centrální banka předem vyhlásí inflační cíl za účelem možnosti předvídat její další kroky. Centrální banka použije takové nástroje, aby co nejvíce mohla dodržet stanovený cíl. A to bez ohledu na hospodářské cykly.
1.1.2.2 Účinnost měnové politiky
Na měnovou politiku a její účinnost nahlížejí ekonomické teorie odlišným pohledem. Na tomto místě uvedu pouze stručné srovnání pohledu keynesiánského a monetaristického. Dle keynesiánského přístupu vede monetární expanze ke snížení úrokových měr, což podpoří investiční výdaje, spotřební výdaje a čistý export, čímž dojde k růstu HDP. Naopak monetaristé vycházejí z kvantitativní teorie peněz, kterou vysvětluje P. Wawrosz [2007, s. 38]
ve své knize následovně: „Kvantitativní teorie peněz říká, že peníze jsou neutrální, neboli, že změna (růst) množství peněz sama o sobě nevede k růstu HDP, ale jen k růstu cenové hladiny.“
Dále sleduji, kdy je možné měnovou politiku považovat za účinnou a kdy nikoli. Jedná se o shrnutí vycházející z knihy makroekonomie od T. Pavelky [2007, s. 202-205, 209-214].
1.1.2.2.1 Měnová politika v krátkém období
Při měnové expanzi dojde ke zvýšení peněžní zásoby, je více peněz v ekonomice a sníží se poptávka po penězích, což vyvolá snížení úrokové míry a klesne cena peněz. Není výhodné držet peníze a více se investuje. Dochází k tzv. poptávkovému šoku a křivka agregátní poptávky (AD) se posouvá doprava. Roste reálný produkt (Y) a roste cenová hladina (P).
Klesá nezaměstnanost. Měnová expanze je v krátkém období účinná, protože vede k růstu reálného produktu, snížení nezaměstnanosti a zvýšení cenové hladiny - viz následující graf.
Graf 3: Expanzivní měnová politika v krátkém období
AD1
SAS
E1
P
Y
Y1 Y2
P2
P1
E2
AD2
Zdroj: vlastní zpracování, zdroj dat [PAVELKA, 2007, s. 202]
1.1.2.2.2 V otevřené ekonomice při flexibilním měnovém kurzu
Když dojde ke zvýšení peněžní zásoby, je více peněz v ekonomice a sníží se poptávka po penězích, což vyvolá snížení domácí úrokové míry pod světovou. Pro investory je výhodnější investovat v zahraničí, přičemž dojde k odlivu kapitálu. Roste poptávka po zahraniční měně a dochází k oslabení domácí měny, čímž roste export a klesá import. A roste reálný produkt (Y). Měnová expanze je díky flexibilnímu měnovému kurzu v otevřené ekonomice účinná.
1.1.2.2.3 Měnová politika v dlouhém období
V dlouhém období si lidé uvědomí, že došlo k poklesu jejich reálné mzdy z důvodu inflace, a požadují zvýšení nominálních mezd. Čímž rostou náklady firem a dochází k nabídkovému šoku a posunu křivky nabídky (SAS) nahoru. Produkt se vrací na potenciál a míra nezaměstnanosti na přirozenou. Dojde pouze k růstu cen. Měnová expanze je tedy v dlouhém období neúčinná, viz následující graf:
Graf 4: Expanzivní měnová politika v dlouhém období
AD1
SAS1
E1
P
Y P2
P1
E2
AD2
LAS
Y*
SAS2
E3
Zdroj: vlastní zpracování, zdroj dat [PAVELKA, 2007, s. 203]
1.1.2.2.4 V otevřené ekonomice při fixním měnovém kurzu
Když dojde ke zvýšení peněžní zásoby, je více peněz v ekonomice a sníží se poptávka po penězích, což vyvolá snížení domácí úrokové míry pod světovou. Pro investory je výhodnější investovat v zahraničí, přičemž dojde k odlivu kapitálu. Roste poptávka po zahraniční měně a dochází k vytvoření tlaku na oslabení domácí měny, který však centrální banka zažene svým nástrojem – devizové rezervy. Své devizové rezervy tedy snižuje a nakupuje za ně domácí měnu. Snižování devizových rezerv však působí na snížení peněžní zásoby a ke zvýšení poptávky po penězích, čímž se omezí investice a produkt neroste.
Měnová expanze je díky fixnímu měnovému kurzu v otevřené ekonomice neúčinná.
1.1.2.2.5 Past na likviditu
Tento termín je často používán ke kritice měnové politiky (poprvé ho definoval J. M.
Keynes). Past na likviditu nastává například tehdy, když jsou úrokové sazby již tak nízko, že investor ví, že úroková míra již dále nemůže klesnout. Proto očekává její zvýšení a nechává si své peníze a neinvestuje. Nedochází tak k poptávkovému šoku a reálný produkt neroste.
Měnová politika je tedy v tomto případě neúčinná.
1.1.2.2.6 Časové zpoždění
Obdobně jako u fiskální politiky může dojít také u monetární politiky k časovému zpoždění mezi rozpoznáním problému, nastavením opatření a projevením účinků opatření v reálné ekonomice. Měnová politika je pak také v případě časového zpoždění neúčinná.
1.1.2.3 Kvantitativní uvolňování
Kvantitativní uvolňování je nekonvenční nástroj měnové politiky, který byl poprvé použit v Japonsku, když procházelo v 90. letech krizí, protože běžné nástroje měnové politiky nebyly účinné. [PREDA, 2014, s. 71]
Tento neobvyklý způsob provádění měnové politiky nebyl dosud (až na případ Japonska) dostatečně prozkoumán, což dokládá například to, že tento pojem není přesně vymezen v žádné z odborných knih, ze kterých čerpám informace pro účely této práce.
M. Otýpková [2012, s. 110] ve své práci definuje tento pojem následovně: „Kvantitativní uvolňování je strategie centrální banky pro stimulování ekonomiky při nulové (či velmi blízké nule) úrokové sazbě, během které dochází ke zvýšení aktiv bilance (assets on balance sheet) centrální banky.“ Na následujícím zjednodušujícím příkladu charakterizuje souhrnně proces kvantitativního uvolňování v pěti krocích takto:
1. krok: Centrální banka si vytvoří finanční prostředky ve své bilanci.
2. krok: Za tyto peníze provádí nákupy zejména vládních dluhopisů od finančních institucí.
3. krok: Díky rostoucí poptávce po těchto dluhopisech dochází ke snižování jejich úrokových sazeb. Pro finanční instituce se tak stávají méně výnosné a dluhopisy chtějí prodat. Za jejich
prodej obdrží nové peníze pro nové investice či poskytování úvěrů a nabídka peněz v ekonomice roste.
4. krok: Dochází tak přeneseně k poklesu i dalších úrokových sazeb, protože finanční instituce mají dostatek peněz a jsou více ochotny poskytovat úvěry.
5. krok: Tyto nově poskytnuté úvěry by znamenaly příliv nových peněz do ekonomiky, čímž by došlo k oživení a hospodářskému růstu. Centrální banka by poté znovu odprodala vládní dluhopisy finančním institucím, které od nich koupila na začátku tohoto procesu (2. krok).
Tento proces je zachycen v šesti krocích v následujícím obrázku.
Obrázek 2: Proces kvantitativního uvolňování
Zdroj: [BBC: What is quantitative easing?, 2015]
1.1.3 Vnější hospodářská politika
Vnější hospodářská politika je řízena zejména vládou a centrální bankou prostřednictvím platební bilance a měnového kurzu s cílem udržovat vnější ekonomickou rovnováhu. Vnější hospodářská politika je tím významnější, čím je ekonomika otevřenější a závislá na vnějších podmínkách (např. množství dovozu a vývozu). Míra otevřenosti se posuzuje například podle velikosti zahraničního obchodu v porovnání s nominálním HDP. [KLIKOVÁ, KOTLÁN, 2012, s. 172-173]
Vnější hospodářská politika úzce souvisí s fiskální a monetární politikou, které byly podrobně popsány v předchozích bodech. Například snížení úrokové míry centrální bankou za účelem oživení hospodářského růstu způsobí také mimo jiné zvětšení rozdílu mezi zahraniční a domácí úrokovou mírou, což povede k odlivu kapitálu, tedy zhoršení finančního účtu platební bilance.
Vnější hospodářskou politiku lze provádět prostřednictvím následujících specifických nástrojů – smluvní nástroje a nástroje autonomní. Mezi smluvní nástroje patří například mezinárodní smlouvy, obchodní smlouvy, platební dohody apod. Autonomní nástroje jsou nástroje státu a lze je členit podle jejich účinků na nástroje k omezení dovozu (bariéry obchodu) a na nástroje k podpoře vývozu (proexportní politika).
Mezi nástroje státu k omezení dovozu patří cla, kvóty a ostatní (např. certifikáty jakosti, hygienické a technické normy apod. Mezi nástroje státu podporující proexportní politiku lze uvést například finanční, technickou, informační a poradenskou pomoc pro exportéry.
Státní instituce zřízené za účelem podpory vývozu jsou zejména následující – Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP), Česká exportní banka (ČEB) a Česká agentura na podporu obchodu (Czech Trade). [KLIKOVÁ, KOTLÁN, 2012, s. 173-178]
1.2 Cíle hospodářské politiky
Stěžejními cíli hospodářské politiky jsou ekonomický růst, nízká nezaměstnanost, nízká a stabilní inflace a vnější rovnováha. V praxi je obvykle obtížné dosáhnout na všechny tyto cíle najednou. Pro grafické znázornění těchto základních cílů je používán tzv. magický čtyřúhelník hospodářskopolitických cílů. [KLIKOVÁ, KOTLÁN, 2012, s. 95]
Tyto cíle jsou sledovány prostřednictvím následujících základních makroekonomických veličin – HDP, inflace, nezaměstnanost a platební bilance, a budou níže stručně zachyceny jejich základní definice vycházející zejména z knihy Ekonomie [HOLMAN, 2011].
1.2.1 Hrubý domácí produkt
Hrubý domácí produkt (HDP) vyjadřuje souhrn přidaných hodnot vyprodukovaných uvnitř státu za určité období. Jedná se o celkovou sumu za zboží a služby, které byly nově vyprodukované za určité období (zpravidla jeden rok) na určitém území. Rozlišuje se také hrubý národní produkt (HNP), který není omezen územím. Rozhodné pro výpočet hrubého národního produktu jsou národní výrobní faktory daného státu a nerozhoduje, ve kterém státě působí. V této práci se však soustředím na HDP a HNP nebude předmětem dalšího zkoumání.
HDP se člení na HDP reálný a nominální. Reálný HDP je vyjádřený ve stálých (očištěných od inflace) cenách, naopak nominální HDP je vyjádřený v běžných (skutečných) cenách.
HDP se vypočítá jako součet spotřeby, investic, vládních nákupů a čistých vývozů. Pro vyhodnocení stavu ekonomiky a pro srovnání s ostatními zeměmi se nejčastěji používá ukazatel růst (pokles) HDP v procentech nebo HDP přepočtený podle počtu obyvatel daného státu na jednoho obyvatele.
1.2.2 Inflace
Inflace znamená růst průměrné hladiny cen (nebo jinými slovy pokles kupní síly peněz);
naopak deflace vyjadřuje pokles průměrné hladiny cen (nebo jinými slovy růst kupní síly peněz). Pokles inflace je nazýván dezinflace.
Rozlišuje se inflace mírná, pádivá a hyperinflace. Mírná inflace je inflace do 10 % a je považována ještě za přijatelnou. Pádivá inflace dosahuje dvouciferných čísel a způsobuje již vážné potíže v ekonomice. Hyperinflace je již nad 100 % a způsobuje rozpad peněžní soustavy v daném státě.
Měření míry inflace v ČR je prováděno Českým statistickým úřadem podle přírůstku indexu spotřebitelských cen. Mezi další způsoby měření inflace lze uvést index cen výrobců a deflátor HDP. Deflátor HDP je komplexní ukazatel míry inflace a vypočítá se podle následujícího příkladu – deflátor HDP roku 2015 je vypočítán jako podíl HDP roku 2015
vyjádřený v cenách roku 2015 (čitatel) a HDP roku 2015 vyjádřený v cenách roku 2014 (jmenovatel).
1.2.3 Nezaměstnanost
Nezaměstnanost představuje situaci na trhu práce, kdy část ekonomicky aktivního obyvatelstva nepracuje. Mezi ekonomicky aktivní obyvatelstvo patří osoby, které si práci aktivně hledají, jsou starší 15 let a jsou připravené k nástupu do práce do 14 dnů. Za nezaměstnané se tedy nepovažují ekonomicky neaktivní osoby, tj. lidé, kteří práci aktivně nehledají nebo jsou mladší 15 let nebo nejsou připraveni k nástupu do práce do 14 dnů. Mezi ekonomicky neaktivní obyvatelstvo patří např. studenti, ženy na mateřské či rodičovské dovolené apod.
Rozlišuje se nezaměstnanost frikční, strukturální a cyklickou. Nezaměstnanost frikční je nezaměstnanost přechodná a krátkodobá, kdy lidé přecházejí z jednoho zaměstnání do druhého shodné či obdobné kvalifikace. Nezaměstnanost strukturální souvisí se změnou struktury národního hospodářství, nezaměstnanost je delší a vyžaduje rekvalifikaci.
Nezaměstnanost cyklická souvisí s hospodářským cyklem - v době hospodářské recese je zaměstnáno méně lidí než v době hospodářské expanze.
Míra nezaměstnanosti se vypočítá jako podíl počtu nezaměstnaných (čitatel) a součtu všech zaměstnaných a nezaměstnaných osob (jmenovatel).
1.2.4 Platební bilance
Platební bilance porovnává platební transakce odcházející z domácí země do zahraničí a naopak, a to za určité období (obvykle jeden kalendářní rok). Platební bilance se zjednodušeně skládá z běžného účtu, finančního účtu a změny devizových rezerv.
Rozhodující položkou běžného účtu je obchodní bilance, která zachycuje toky zboží ze země a do země. Bilance zboží a služeb společně je označována jako tzv. výkonová bilance země.
Platební bilanci výrazně ovlivňuje měnový kurz.
ČNB člení platební bilanci do následující struktury – běžný účet (zboží a služby, prvotní důchody, druhotné důchody), kapitálový účet, finanční účet (přímé investice, portfoliové investice, finanční deriváty a zaměstnanecké opce na akcie, ostatní investice, rezervní aktiva),
Rezervní aktiva byla dříve vedená samostatně a byla označovaná jako devizové rezervy.
V této položce nejsou zachycené stavy jako u ostatních položek, ale jedná se o změny stavů rezervních aktiv. K těmto změnám stavů rezervních aktiv dochází zejména při intervencích centrální banky.
Platební bilance je obdobně jako rozvaha vždy účetně vyrovnaná. Platební bilance vychází ze zásady podvojného účetnictví. Kreditní (plusovou) položku představuje transakce, která vede k přílivu finančních prostředků do země (např. export zboží). Naopak debetní (mínusovou) položku představuje transakce, která vede k odlivu finančních prostředků ze země (např.
import zboží).
Pro analýzu vnější rovnováhy existuje několik indikátorů např. podíl běžného účtu k HDP v běžných cenách (BÚ/HDP), zahraniční zadluženost, poměr importu a devizových rezerv, poměr zadluženosti k devizovým rezervám apod. V této práci se zaměřím na indikátor BÚ/HDP, který je vyjádřen v procentech a za kritickou hranici je považována hodnota (-5 %).
[PEVNÝ, 2015]
1.3 Hodnocení účinnosti hospodářské politiky
Účinnost hospodářské politiky, tj. hodnocení úspěšnosti při dosahování stanovených cílů, lze analyzovat pomocí magického čtyřúhelníku, ratingového hodnocení státu nebo pomocí některých dalších indexů – např. index útrap (misery index, MI), index stabilizace (stabilization policy index, SPI) nebo index neoblíbenosti (unpopularity index, UPI).
[KLIKOVÁ, KOTLÁN, 2012, s. 109-111]
1.3.1 Magický čtyřúhelník
Magický čtyřúhelník graficky znázorňuje vzájemný vztah následujících konkrétních ukazatelů vyjádřených v procentech – meziroční změna HDP, podíl běžného účtu platební bilance k HDP (BÚ/HDP), míra inflace a míra nezaměstnanosti.
Tato analýza umožňuje vizuálně posoudit stav ekonomiky ve srovnání s ideální situací.
Ideální situaci zobrazuje tzv. optimální magický čtyřúhelník. Podle OECD jsou optimální vrcholy tohoto čtyřúhelníku následující [ŽÁK, 2006, s. 31]:
vyrovnané saldo běžného účtu platební bilance, tj. BÚ/HDP = 0, průměrná roční míra inflace: 2 %,
průměrná roční míra nezaměstnanosti: 5 %.
Při hodnocení magického čtyřúhelníku platí následující vztah – čím je magický čtyřúhelník blíže optimálnímu magickému čtyřúhelníku, tím je ekonomická situace lepší. Naopak čím je magický čtyřúhelník dále od optimálního magického čtyřúhelníku, tím je ekonomická situace horší. [ŽÁK, 2006, s. 31]
V některých případech může být vizuální posouzení pomocí grafu nejednoznačné, proto je vhodné si také spočítat obsah tohoto čtyřúhelníku, kde platí opět následující vztah - čím je obsah magického čtyřúhelníku rovnější obsahu optimálního magického čtyřúhelníku, tím je ekonomická situace lepší. Naopak čím je obsah magického čtyřúhelníku více rozdílný od obsahu optimálního magického čtyřúhelníku, tím je ekonomická situace horší.
1.3.2 Rating státu
Ratingové hodnocení státu podává informaci o zdraví a důvěryhodnosti ekonomiky tohoto státu a je uskutečňováno nezávislými ratingovými agenturami. Jejich hodnocení podává informaci o schopnosti země dostát svým závazkům a splácet své dluhy. [KLIKOVÁ, KOTLÁN, 2012, s. 109]
Mezi tři nejvýznamnější ratingové agentury na světě se řadí Standard & Poor's, Moody´s a Fitch. Standard & Poor's a Fitch mají shodné škály pro hodnocení; investiční stupně jsou v řazení od nejlepšího hodnocení následující: AAA, AA+, AA, AA-, A+, A, A-, BBB+, BBB, BBB-, BB+, BB, BB-; spekulativní stupně jsou v řazení od nejméně spekulativních po nejvíce spekulativní následující: B+, B, B-, CCC+, CCC, CCC-, CC, C, SD, D. Moody´s má nepatrně jiné značení těchto škál; investiční stupně jsou v řazení od nejlepšího hodnocení následující:
Aaa, Aa1, Aa2, Aa3, A1, A2, A3, Baa1, Baa2, Baa3; spekulativní stupně jsou v řazení od nejméně spekulativních po nejvíce spekulativní následující: Ba1, Ba2, Ba3, B1, B2, B3, Caa1, Caa2, Caa3, Ca, C, SD, D.
Na stránkách ČNB jsou přehledně znázorněné výsledky hodnocení vybraných zemí a jejich vzájemné srovnání. [ČNB, 2017]
1.3.3 Indexy
V knize Hospodářská politika [KLIKOVÁ, KOTLÁN, 2012, s. 110-111] jsou uvedeny následující indexy, pomocí kterých lze hodnotit účinnost hospodářské politiky: index útrap, index stabilizace a index neoblíbenosti. Ze základních makroekonomických ukazatelů se spočítají vybrané indexy s tím, že čím jsou hodnoty vybraného indexu nižší, tím je hospodářská politika účinnější. A naopak čím jsou hodnoty vybraného indexu vyšší, tím je hospodářská politika méně účinná.
1.3.3.1 Index útrap
Index útrap je v angličtině nazýván misery index a vypočítá se jako součet roční míry inflace a míry nezaměstnanosti. Tento index má vyjádřit ekonomickou situaci průměrného občana s tím, že se předpokládá, že vysoká inflace a vysoká míra nezaměstnanosti působí negativně na průměrného zaměstnance, jelikož s rostoucí inflací rostou náklady na jeho živobytí a s rostoucí nezaměstnaností skončí více lidí bez práce. A naopak ekonomická situace obyvatelstva se zlepšuje s nízkou mírou nezaměstnanosti a nízkou mírou inflace. [Misery index, 2017]
Z porovnávaných 59 zemí vychází index útrap za rok 2016 stejně jako v loňském roce výrazně nejhůře u Venezuely (573,4) kvůli hyperinflace. Následuje Argentina (83,8), Brazílie (75), JAR (44,9), Egypt (43,9), Ukrajina (36) a další. Naopak nejlépe vychází index útrap za rok 2016 u Japonska (0,4), Číny (4,5), Thajska (4,9), Jižní Korei (5,5), Švýcarska (5,5), Německa (5,5), Malajsie (5,9), Maďarska (6,2) a další. Česká republika je v hodnocení indexu útrap za rok 2016 na 42. místě (z 59 zemí, řazení od nejhoršího) s hodnotou 8,7; Spojené státy americké jsou na 39. místě s hodnotou 9,4. [The World’s Most – And Least – Miserable Countries in 2016, 2017]
1.3.3.2 Index stabilizace
Index stabilizace je v angličtině nazýván stabilization policy index a vypočítá se jako součet míry inflace a dvojnásobek míry nezaměstnanosti.
1.3.3.3 Index neoblíbenosti
Index neoblíbenosti je v angličtině nazýván unpopularity index a vypočítá se tak, že se od míry inflace odečte trojnásobek tempa růstu HDP.
Tímto zakončuji první část práce, která přibližuje základní pojmy a souvislosti týkající se hospodářské politiky. Na začátku jsem charakterizoval základní typy hospodářské politiky, tj.
fiskální politika, monetární politika a vnější hospodářská politika. Dále jsem uvedl cíle hospodářské politiky včetně popisu následujících způsobů pro hodnocení účinnosti hospodářské politiky – magický čtyřúhelník, rating státu a indexy útrap, stabilizace a neoblíbenosti.
2 Reakce vlády ČR a ČNB na finanční krizi
Poslední finanční krize připomněla i negativní stránky globalizace a odhalila rizika systému.
Přišla neočekávaně, když se náhle přenesla z americké hypoteční krize do zbytku světa. Podle P. Sedláčka [2011, s. 74] nastala z důvodu, že před krizí převládala optimistická očekávání živená vysokým ekonomických růstem, nízkými reálnými úrokovými sazbami a nedostatcích v oblasti finanční regulace, v makroekonomických politikách a v globální finanční architektuře.
Následně byl největším problémem nedostatek likvidity na mezinárodních finančních trzích a dále hospodářský útlum všech otevřených ekonomik. Česká republika je malou otevřenou ekonomikou, která před příchodem finanční krize zažívala hospodářský růst o velikosti 6 %.
Nicméně česká ekonomika je velmi závislá na zahraniční poptávce a vývoji exportu, takže se hospodářskému útlumu nešlo vyhnout. Vláda ČR a ČNB museli rychle reagovat, aby alespoň snížili kritický hospodářský dopad, který tato finanční krize způsobila, a urychlit znovu oživení české ekonomiky a její uzdravení.
V této kapitole se proto soustředím na reakce vlády ČR a ČNB na poslední finanční krizi a jejich přijatá opatření.
2.1 Reakce vlády ČR
Informace v této subkapitole o reakci vlády ČR na finanční krizi vycházejí zejména z webových stránek vlády ČR a Ministerstva financí ČR, oddíl Makroekonomika a fiskální výhled. V případě, že se jedná o konkrétní informace, je uveden přesný zdroj.
Stěžejním nástrojem vlády ČR pro provádění fiskální politiky je řízení veřejných financí, protože téměř každý státní zásah do ekonomiky ovlivňuje velikost příjmů či výdajů státu.
V České republice jsou v souvislosti s veřejnými financemi ČR sledovány následující agregované údaje - údaje o vládním saldu a vládním dluhu na straně jedné a o saldu státního rozpočtu a státním dluhu na straně druhé.
Do první skupiny, tj. vládní saldo a vládním dluh, patří kromě státního rozpočtu navíc také hospodaření Národního fondu, bývalého Fondu národního majetku, státní fondy; Podpůrný
garanční rolnický a lesnický fond; Vinařský fond; Česká konsolidační agentura a její dceřiné společnosti; Česká inkasní; Správa železniční dopravní cesty; PPP Centrum; veřejné vysoké školy; část ústředně řízených příspěvkových organizací; místní rozpočty včetně nově vzniklých regionálních rad regionů soudržnosti; část místně řízených příspěvkových organizací a zdravotní pojišťovny. Pro plnění maastrichtských kritérií je relevantní vládní saldo a vládní dluh. [Vládní dluh, vládní deficit, státní dluh, deficit státního rozpočtu, 2017]
Na začátku sledovaného období, tedy ještě v období hospodářské expanze, bylo hlavním cílem fiskální politiky snižování vládního dluhu. Po vypuknutí finanční krize nastal hospodářský útlum, který znamenal snížení příjmu státu (např. kvůli méně vybraným daním z důvodu poklesu zisku firem). Navíc vláda ČR přijala opatření (viz dále), která způsobila zvýšení výdajů, což opět znamenalo zvětšení deficitu a tedy dluhu. V následujících dvou tabulkách lze podrobně sledovat vývoj fiskálních ukazatelů v členění na fiskální ukazatele vládních institucí a fiskální ukazatele státního rozpočtu.
Tabulka 1: Vývoj fiskálních ukazatelů vládních institucí
Zdroj: vlastní zpracování, zdroj dat [ČSÚ: Hlavní makroekonomické ukazatele, 2017]
Tabulka 2: Vývoj fiskálních ukazatelů státního rozpočtu
Zdroj: vlastní zpracování, zdroj dat [ČSÚ: Hlavní makroekonomické ukazatele, 2017;
Ministerstvo finanční ČR: Plnění státního rozpočtu, 2017]
Konkrétní fiskální cíl z roku 2008 zněl, aby v roce 2011 činilo vládní saldo -1,2 % HDP.
Zároveň bylo ve fiskálním výhledu z října 2008 [Ministerstvo financí ČR, online 2017]
upozorněno na nárůst prostředků z fondů EU: „Podstatným expanzivním faktorem zůstává příliv prostředků z fondů EU, které v principu nemají bezprostřední vliv na saldo vládního sektoru, protože představují současně vládní příjem i výdaj, ale představují rozsáhlé
Fiskální ukazatele vládních institucí 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 Saldo vládních institucí v mld. Kč -26,6 -84,6 -216,2 -174,5 -110,1 -159,6 -51,1 -83,1 -28,6 Saldo vládních institucí/HDP (v %) -0,7 -2,1 -5,5 -4,4 -2,7 -3,9 -1,2 -1,9 -0,6 Dluh sektoru vládních institucí v mld. Kč 1 065,5 1 150,7 1 335,7 1 508,5 1 606,5 1 805,4 1 840,4 1 819,1 1 836,3 Dluh sektoru vládních institucí/HDP (v %) 27,8 28,7 34,1 38,2 39,8 44,5 44,9 42,2 40,3
Fiskální ukazatele státního rozpočtu 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 Příjmy státního rozpočtu v mld. Kč 1 026 1 064 975 1 000 1 013 1 051 1 092 1 134 1 234 Výdaje státního rozpočtu v mld. Kč 1 092 1 084 1 167 1 156 1 156 1 152 1 173 1 212 1 297 Saldo státního rozpočtu (SR) v mld. Kč -66 -20 -192 -156 -143 -101 -81 -78 -63
Saldo SR/HDP (v %) -2 0 -5 -4 -4 -2 -2 -2 -1
Státní dluh v mld. Kč 892 1 000 1 178 1 344 1 499 1 668 1 683 1 664 1 673
Státní dluh/HDP (v %) 23 25 30 34 37 41 41 39 37
nejexponovanějších letech mohla obdržet až 100 mld. Kč z rozpočtu EU, což kromě samotného faktu přílivu těchto prostředků z EU bude vyžadovat také zvýšené prostředky z rozpočtu ČR na spolufinancování projektů a do budoucna také zajištění jejich udržitelnosti a dalšího fungování.
V tomto roce 2008 již sice byly předvídány možné pesimistické scénáře ve vývoji ekonomiky, jak velká hospodářská krize nastane, se však vůbec ještě netušilo.
V tabulce výše lze pozorovat, že nejhorší výsledek vládního salda k HDP byl pod vlivem světové finanční krize v roce 2009, kdy vládní saldo činilo -5,5 % HDP (tj. hodně pod 3%
hranicí Maastrichtského kritéria). V roce 2011 činilo vládní saldo -2,7 % HDP, poté se v roce 2013 ještě opět zvýšilo a cílové hodnoty -1,2 % HDP z roku 2008 bylo dosaženo až v roce 2013.
Nyní se tedy zaměřím na konkrétní opatření vlády ČR. V lednu 2009 byla ustavena Národní ekonomická rada vlády, jejímž úkolem bylo připravit protikrizová opatření vlády ČR.
V únoru 2009 schválila vláda Národní protikrizový plán, který obsahoval opatření pro udržení zaměstnanosti a stabilitu veřejných financí. Tento národní protikrizový plán obsahoval například tato opatření [Národní protikrizový plán, online 2017]:
I. Výdajová opatření
garance a podpora úvěrů malých a středních podniků,
podpora energetické úspory a obnovitelných zdrojů energie pro výrobu tepla v obytných a veřejných budovách – podpora kvalitního zateplování rodinných a bytových domů (ne panel), nízkoemisní kotle na biomasu, tepelná čerpadla a solárně termické panely apod.,
posílení dotačního programu PANEL – podpora zateplování panelových domů,
zvýšení výdajů na zajištění dopravy v regionech postižených dopady recese a poklesu zahraniční poptávky,
podpora vzdělávání a školení zaměstnanců.
II. Příjmová opatření
novela insolvenčního zákona – podpora vybraných skupin subjektů v insolvenčním řízení (např. nezastavit výrobu subjektů v insolvenční řízení a uspokojit mzdy jeho zaměstnanců),
slevy pro zaměstnavatele na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,
zrušení povinnosti platit zálohy na daň z příjmů v roce 2009 pro subjekty zaměstnávající max. 5 zaměstnanců,
zrychlení odpisů,
rozšíření uplatnění odpočtu daně z přidané hodnoty u osobních automobilů, rychlejší vratky DPH.
Dále byla v Národním protikrizovém plánu vlády schválena také dlouhodobá a jiná opatření.
Jedná se zejména o urychlení čerpání prostředků z EU, snižování administrativních nákladů, pokračování v reformě důchodového systému (s vyšší mírou spoluúčasti a osobní zodpovědnosti), novela zákoníku práce (pro pružnější zaměstnávání lidí), apod.
V březnu 2009 však Poslanecká sněmovna ČR vyslovila této vládě (vláda Mirka Topolánka) nedůvěru s tím, že vládla v demisi do května 2009, kdy byla jmenována nová vláda (vláda Jana Fischera).
Národní ekonomická rada vlády pokračovala ve své práci i po pádu vlády a v září 2009 vydala závěrečnou zprávu, ve které se zaměřuje na tyto ústřední otázky: fiskální udržitelnost, problematika trhu práce a další. V závěru této zprávy je mimo jiné uvedeno, že je třeba zajistit dlouhodobou udržitelnost veřejných výdajů, tj. vyrovnané či přebytkové rozpočty do budoucna, a to ihned po skončení hospodářské recese. Konkrétně se jedná o následující vybraná doporučení [Národní ekonomická rada vlády, online 2017]:
posílit roli ministerstva financi a pravidel rozpočtové politiky,
měsíční kontrola veřejných výdajů, včetně sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění,
strukturální reformy sociálního systému (např. provázání podpor v nezaměstnanosti na veřejně prospěšné práce, diferenciace dávek),
automatické prodlužování odchodu do důchodu ve vazbě na očekávanou délku dožití, snížení veřejných investičních výdajů,
zásadní snížení výdajů na správu státu (např. díky personální a výkonnostní audity),
omezení výdajů na stavební spoření,
sbližování snížené sazby DPH k základní sazbě, zvýšení základní sazby, zvýšení spotřebních daní,
vyšší příjmy z dividend ČEZ.
V dubnu 2012 schválila vláda ČR úsporná opatření pro roky 2013 až 2015 za účelem snížení deficitu veřejných financí, mezi nejvýznamnějšími lze uvést následující [Úsporná opatření vlády pro roky 2013 až 2015, online 2017]:
I. Výdajová opatření
Snížení výdajů kapitol státního rozpočtu;
Zjednodušení agend a zrušení duplicit ve státní správě agend;
Valorizace důchodů ve výši 1/3 inflace a 1/3 mezd;
Zrušení doplatku na bydlení v rámci pomoci ve hmotné nouzi;
Snížení výdajů na dotace na obnovitelné zdroje energie.
II. Příjmová opatření
Zvýšení sazeb daně z přidané hodnoty o jeden procentní bod, tj. zavedení sazeb 21 % a 15 %;
Solidární přirážka k dani z příjmu fyzických osob a zrušení stropů zdravotního pojistného;
Zrušení „zelené nafty“, tj. daňové úlevy zemědělcům ze spotřební daně z nafty;
Zvýšení zdanění řezaného tabáku na úroveň zdanění cigaret;
Zvýšení srážkové daně vůči daňovým rájům;
Zvýšení sazby daně z příjmu fyzických osob o jeden procentní bod a zároveň zrušení výpočtu čisté mzdy ze superhrubé mzdy a zvýšení sazby daně na 19 % (ze současných 15 % ze superhrubé mzdy, což koresponduje s přibližně 20 % z hrubé mzdy);
Zrušení základní slevy na dani pro pracující důchodce;
Zvýšení sazby daně z převodu nemovitostí o jeden procentní bod (ze 3 % na 4 %).
2.2 Reakce ČNB
Informace v této subkapitole o reakci České národní banky (ČNB) na finanční krizi vycházejí zejména z jejich webových stránek, oddíl Měnová politika. V případě, že se jedná o konkrétní informace, je uveden přesný zdroj.
V období od ledna 2006 do prosince 2009 byl platný inflační cíl ve výši 3 %, přičemž skutečná hodnota inflace se mohla lišit od stanoveného cíle plus / mínus jednoho procento.
Od ledna 2010 se snížil inflační cíl na 2 %. ČNB se snaží co nejvíce se tomuto cíli přiblížit, opět ne s větším rozdílem než jeden procentní bod na obě strany. [ČNB: Cílování inflace v ČR, 2017]
Níže budou stručně uvedena základní opatření České národní banky v členění podle jednotlivých měnověpolitických nástrojů [Měnově politické nástroje, 2017].
2.2.1 Operace na volném trhu
Na podporu likvidity v české ekonomice provedla ČNB operace na volném trhu, konkrétně tzv. repo operace, a v roce 2008 učinila ČNB následující opatření [ČNB: Informace o opatřeních ČNB na finančním trhu ČR v říjnu a listopadu 2008, 2008]:
od 15. října provádění pravidelných dodávacích repo operací (vyhlašováno 3x týdně), přičemž zajišťujícím kolaterálem v těchto operacích budou státní dluhopisy ČR. Cílem tohoto technického opatření bylo zamezení případného přenosu problémů na zahraničních finančních trzích do českého finančního sektoru. ČNB se zavázala, že objednávky bank budou plně uspokojeny za fixní sazbu odpovídající dvoutýdenní repo sazbě + 0,1 %.
od 20. listopadu splatnost operací dva týdny (vyhlašováno 2x týdně, při dvoutýdenní repo sazbě + 0,1 %) a tři měsíce (vyhlašováno 1x týdně, při dvoutýdenní repo sazbě + 0,3 %).
Dodávací repo operace se splatností tři měsíce byly platné až do konce roku 2010. Od 1. ledna 2011 zůstaly platné pouze dvoutýdenní repo operace, a to s frekvencí vyhlašování 1x týdně.
