Vysoká škola regionálního rozvoje a Bankovní institut – AMBIS Katedra bezpečnosti a práva
Analýza drogové scény v plzeňském regionu se zaměřením na kriminalitu v souvislosti s užíváním drog
Bakalářská práce
Autor:
Josef Vítek
Bezpečnostní management v regionech
Vedoucí práce: PhDr. Mgr. Lenka Simotová, LL.M.
Praha 2021
Prohlášení:
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu.
Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně VŠ AMBIS a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Praze, dne 27. 7. 2021 Josef Vítek
vlastnoruční podpis
Poděkování
Velice děkuji paní PhDr. Mgr. Lence Simotové, LL.M. za cenné rady, trpělivost a odborné vedení při zpracování této bakalářské práce.
ANOTACE A KLÍČOVÁ SLOVA
Anotace
Bakalářská práce je zaměřena na drogovou problematiku v souvislosti s kriminalitou mladistvých. V teoretické části práce je zmíněna historie užívání drog, rozdělení drog, charakteristické vlastnosti jednotlivých návykových látek, druhy, stádia a důsledky závislosti a také závislost u dětí a mladistvých. Dále je popsána protidrogová prevence, současná legislativa a regulace, užívání drog dětí a mládeží a s ním související kriminalita. Další kapitoly se věnují drogové scéně a kriminalitě dětí a mladistvých v České republice za posledních 10 let. Praktická část je věnována dotazníkovému šetření, které probíhalo na 5 vybraných středních školách v Plzeňském kraji. V této kapitole jsou výsledky šetření analyzovány a interpretovány pomocí přehledných grafů. Shrnutí zjištěných informací je komentováno v diskusi.
Klíčová slova
droga, návyková látka, drogová kriminalita, drogová závislost, mladistvý Annotation
The bachelor thesis is focused on drug issues in connection with juvenile delinquency. The theoretical part of the thesis mentions the history of drug use, the distribution of drugs, the characteristics of individual addictive substances, the types, stages and consequences of addiction, as well as addiction in children and adolescents. It also describes drug prevention, current legislation and regulations, drug use of children and young people and related crime.
The next chapters are devoted to the drug scene and criminality of children and juveniles in the Czech Republic over the last 10 years. The practical part is devoted to a questionnaire survey, which took place at 5 selected secondary schools in the Pilsen region. In this chapter, the results of the survey are analyzed and interpreted using clear graphs. A summary of the information obtained is commented on in the discussion.
Key words
drug, addictive substance, drug crime, drug addiction, juvenile
8
OBSAH
ÚVOD ... 9
1 TEORETICKÁ ČÁST ... 10
1.1 Drogy a návykové látky ... 10
1.1.1 Historie užívání drog ... 10
1.1.2 Drogová scéna v České republice ... 13
1.1.3 Proč lidé berou drogy ... 14
1.1.4 Rozdělení drog ... 16
1.1.5 Charakteristické vlastnosti vybraných návykových látek ... 18
1.2 Drogová závislost ... 25
1.2.1 Druhy závislosti ... 27
1.2.2 Stádia závislosti ... 27
1.2.3 Důsledky drogové závislosti ... 29
1.2.4 Závislost u dětí a mladistvých ... 30
1.3 Protidrogová prevence ... …31
1.4 Přehled aktuální drogové situace v České republice ... 33
1.4.1 Legislativa a regulace ... 33
1.4.2 Užívání návykových látek dětmi a mládeží ... 35
1.5 Drogová kriminalita ... 36
1.6 Drogová trestná činnosti za posledních 10 let na území České republiky a v Plzeňském kraji ... 38
1.6.1 Nejčastěji zneužívané návykové látky za posledních 10 let ... 39
1.6.2 Drogové trestné činy za posledních 10 let ... 40
1.7 Situace na území České republiky v roce 2020 ... 41
1.7.1 Nelegální obchod s drogami ... 42
1.7.2 Kriminalita mládeže ... 42
2 PRAKTICKÁ ČÁST ... 44
2.1 Metodika výzkumného šetření ... 44
2.1.1 Cíle výzkumného šetření ... 45
2.1.2 Hypotézy ... 45
2.2 Analýza a interpretace výsledků výzkumného šetření ... 45
DISKUSE ... 59
9
ZÁVĚR ... 61
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ... 63
SEZNAM ZKRATEK ... 66
SEZNAM TABULEK ... 67
SEZNAM GRAFŮ ... 67
SEZNAM PŘÍLOH ... 68
9
ÚVOD
Situace v České republice v oblasti nezákonných drog je v současné době až na několik výjimek plně srovnatelná se situací se zeměmi, ve kterých měla drogová scéna před několika málo lety náskok několik desetiletí. V České republice funguje v současnosti plně rozvinutá drogová scéna, přes českou republiku tranzitují dodávky heroinu, kokainu i kanabinoidů. ČR je široce zapojena do nelegální výroby a přepravy drog, do nelegální výroby a obchodu s prekurzory, do praní peněz z výnosu nelegálního obchodu drogami. Uživateli drog jsou v ČR i děti ve věku kolem 13 let. Míra užívání alkoholu nebo tabáku a konopných látek je v současné době v České Republice poměrně vysoká, ale v populaci stabilní. Tato situace se týká hlavně intenzivních problémových forem užívání. Hlavní užívanou nelegální drogou v České Republice je pervitin (metamfetamin), z opioidů se jedná o heroin. Na stabilní úrovni je v současnosti i odhadovaný počet problémových uživatelů drog v posledních letech.
Některé populační skupiny užívají návykové látky ve vyšší míře než obecná populace.
Několikanásobně vyšší míru užívání drog vykazují například mladí dospělí v prostředí noční zábavy nebo vysokoškolští studenti, vězni nebo obyvatelé sociálně vyloučených lokalit.
Rovněž děti a mládež v institucionální výchovné péči jsou ohroženy vyšší mírou užívání návykových látek, nižší mírou životní spokojenosti, horším duševním zdravím včetně zvýšené sebevražednosti.
Pervitin a konopné látky představují největší podíl nelegálních látek u osob dlouhodobě zadržených. Za minulé desetiletí tvoří osoby zadržené v souvislosti s konopnými látkami 41 % a v souvislosti s pervitinem reprezentují průměrně 50 % všech osob zadržených.
Hranici 5 % nepřesahuje podíl osob zadržených v souvislosti s jinými drogami. Jeden trestný čin spočívající v porušování alkoholové legislativy, zahrnuje podávání alkoholických nápojů dětem, tedy osobám mladším 18 let. Dlouhodobě jde nejčastěji o trestné činy ohrožení pod vlivem návykových látek, opilství a o dopravní nehody.
Cílem této bakalářské práce je předložit vývojovou analýzu drogové scény ve světě a v ČR se zaměřením na mládež a plzeňský region. Motivací pro sepsání této bakalářské práce pro mě byla moje profese, kdy již 18 let pracuji u PČR. Co se týče drogové problematiky, toto téma se mě od dubna roku 2018 dotýkalo prakticky každým dnem. Protože právě v této době jsem se stal novým členem Toxi týmu v Plzni.
10
1 TEORETICKÁ ČÁST
1.1 Drogy a návykové látky
Drogy jsou látky, které ovlivňují centrální nervovou soustavu, mohou způsobit závislosti a můžeme je rozdělit na legální a nelegální drogy, někdy též na měkké a tvrdé drogy.
1.1.1 Historie užívání drog
Drogy a jejich užívání sahá až do starověku. Na jihu Španělska a Řecka se nejprve začal pěstovat mák, dále v severovýchodní Africe a Mezopotámii. Opium z těchto zemí je možná proto i dvakrát až třikrát silnější, než opium vyrobené z máku z Dálného východu. Ve 3. tisíciletí před naším letopočtem se objevuje první písemná zmínka o této rostlině, používá se pro ni znak, který znamená rovněž „radost“. Egyptské hieroglyfy připomínají šťávu z makovic (opium). Doporučují ji jako uklidňující prostředek a analgetikum, dříve nebyla drogou, za jakou ji považujeme dnes. Naopak konopí se začalo pěstovat v Číně. Při nadměrném požití konopí můžeme vidět přízraky a při dlouhodobějším požívání začínáme mluvit s duchy a vznášet se. Tyto skutečnosti jsou uvedeny v čínské lékařské rozpravě z prvního století, která čerpá z ještě starších pramenů [1, 2].
Ve starověkém Řecku přicházejí lidé s kompromisním typem společnosti, jež umožňuje obyvatelům těšit se osobní svobodě. Léčbu založenou na tom, že se z nemocné osoby přenese na jiného člověka, odmítá Hippokrates. Jeho nová medicína využívá částečně k léčbě drogy, která nepotřebuje žádné oběti. Drogy již nejsou pokládány za nadpřirozenou věc, jsou specifické tím, že léčí a organismus sami ohrozí. Stejně jako oheň zacelí ránu tím, že ji vypálí. Jev, kterému dnes říkáme tolerance, zaznamenali Řekové. V něm spatřovali postupně zvyšující se odolnost, ale ne vznikající závislost. Opium se těšilo takové oblibě jako žádná jiná droga, dokazuje to i fakt, že město Sicione se kdysi jmenovalo Mekone, což je v překladu mák. Nejrozšířenější drogou ve starém Řecku byl alkohol, především víno, jejž pili občas i ve velkém množství takřka všichni [1, 2].
Římané se ujali postoje k drogám od sousedních Řeků, kdy v nich viděli prostředek k zabíjení i k léčení. Mák a vinná réva byly základními rostlinami v Římě. Dávkou opia údajně začínal každé ráno Marcus Aurelius na návrh svého osobního lékaře Galéna. Téměř každý jeho předchůdce na říšském trůně užíval pravidelně různorodé protijedy, k euthanazii požila
11 opium část z nich. Nejvlivnější farmakologická rozprava veškerého starověku, jsou „Léky“
řeckého lékaře Pedania Dioscoridea. Podle něj opium ulevuje od bolesti, mírní kašel, průjem a působí i proti nespavosti. Ze stejné knihy lze zjistit, že po této droze převyšovala poptávka nabídku, a z tohoto důvodu se už v této době začala ředit [1, 2].
Názor, že Mohamed přísně zakázal víno, přetrvává v islámu. Realitou je, že pouze přikázal zbičovat opilce, neboť nesplnil své povinnosti. Otec arabského lékařství Avicenna používal opium při euthanazii, které se tehdy pěstovalo hlavně v Turecku a Íránu. Na území od Gibraltaru po Malajsii přineslo opium rychlé územní rozšíření islámu. Až do 9. století se opium pojídalo, i když Peršané jej už začínali i kouřit. Často se také zapíjelo hroznovou šťávou smíchanou s hašišem. Tehdejší srovnání alkoholu a opia je velmi zajímavé a také je pozoruhodný důvod, proč se dávalo přednost opiu. Alkoholici se totiž nedožívali vysokého věku, byli konfliktní, neplnili své povinnosti a přestávali se jasně vyjadřovat. Kdežto lidé závislí na opiu byli schopni dál zodpovědně splňovat své úkoly a napohled i bez problémů slušně vystupovat. Káva byla v Arábii objevena kolem 10. století, ačkoliv tam rostla miliony let předtím. Teprve až tehdy napadlo někoho upražit několik zrnek kávy a přelít je vroucí vodou. Tím došlo k uvolnění kofeinu a brzy se zjistilo, že káva zahání únavu a je tedy velice prospěšná, neboť umožňuje neúnavné studium svatých písem [1, 2].
Po objevení Ameriky se evropští lékaři těšili, jak tam pojedou a založí nemocnice, ale čekalo je velké překvapení. Vyšlo totiž najevo, že dřívější obyvatelé (indiáni) toho vědí o mnoho více než oni, a tak se tam lékaři vydávali spíše na průzkumné výpravy. Ve stručnosti lze říci, že objevením Ameriky se rozšířil tabák, který se stal povolenou drogou až v osmnáctém století. Také se rozšířila patrně koka, jež se stala už v té době předmětem rentabilních obchodů pro evropské křesťany. Papežem bylo mnoho jiných drog deklarováno jako zakázané. Kakao a guarana patřily mezi další stimulanty pocházející z Ameriky [1, 2].
V devatenáctém století došlo k objevu aktivních složek různých rostlin (1806 – morfin, 1832 – kodein, 1833 – atropin, 1841 – kofein, 1860 – kokain, 1883 – heroin, 1896 – meskalin, 1903 – barbiturát). Jako anestetika se začal používat chloroform, éter a oxid dusný (rajský plyn). Morfin se jako první začal uplatňovat v době revolucí a rychlého pokroku. Byl vhodný zejména do polních nemocnic, protože skvěle tlumil bolest. Zneužívat jej začali střední vrstvy obyvatelstva. Přestože již všichni věděli, že na něm vzniká závislost, tak samotní lékaři vypracovali studie o tom, že při určitých dávkách se dá aplikovat do žíly i několikrát denně. Tvrdili, že jej lze aplikovat, aniž by došlo k ohrožení života nebo se snižovala pracovní schopnost. Téměř pětkrát účinnější, než morfium byl diacetylmorfin, který se díky svým energetickým přednostem objevil na trhu pod názvem heroin. Heroin se začal
12 vyvážet do celého světa, zvláště na Dálný východ. Poprvé byl kokain izolován roku 1859 a brzy se s ním začalo obchodovat ve velkém. Sigmund Freud se pustil do jeho zkoumání.
Freud byl placen firmou, jež s kokainem obchodovala a drogu testoval i na sobě, údajně ji více než deset let denně užíval. Ke konci devatenáctého století se objevují první hypnotika, která se používají k vyvolání spánku, a zanedlouho poté barbituráty. Objevitelé prvního prodávaného barbiturátu (Veronalu) umírají po několikaleté závislosti na předávkování svým vlastním objevem a zanedlouho potom dochází i k prvním sebevraždám závislých lidí [1, 2].
Velkým objevem, uvedeným na trh ve třicátých letech dvacátého století, byly aminy – amfetamin, dexamfetamin, metamfetamin. Aminy se prodávaly volně v lékárnách jako prostředky proti obezitě, nevolnosti, zánětu nosohltanu, depresi nebo předávkování hypnotiky. Tyto stimulanty byly desetkrát silnější a přitom mnohem levnější než kokain.
Podstatně zvyšovaly výkonnost a podílely se tak mimo jiné na zlepšení průměrných výsledků inteligence. Během druhé světové války se podávaly ve velkém množství vojákům, protože tlumily únavu, ospalost, chuť k jídlu, nevolnost a skleslost. Po válce se změnil důvod užívání, aminy byly konzumovány zejména ženami v domácnosti, staršími lidmi a studenty před zkouškami, tím byl objeven i doping ve sportu. Další populární skupinou drog byly barbituráty. Tehdy se podle zákona nejednalo o omamné drogy, a tudíž byly k dostání po celém světě. Zjistilo se, že při vyšších dávkách způsobují jistou smrt a z tohoto důvodu se také staly oblíbenou pomůckou sebevrahů. Mezi předávkovanými osobami byla pravděpodobně i slavná Marilyn Monroe. Vždy stejný byl průběh uvádění syntetických drog na trh. Po uvedení nového objevu, ho lidé začali užívat a poté se stávali závislými a zanedlouho se prostředek zakázal. V roce 1955 se jednalo o meprobamat a benzodiazepiny - Valium, Diazepam, Aneurol, Orfidal, Rohypnol, Dormodor. Nešťastná událost se váže k užívání Softenonu, který byl poskytnut do prodeje v roce 1957 jako neškodný lék na spaní.
V té době se vyráběla i verze pro těhotné ženy, s názvem Babysitter. Bohužel po dvou letech od uvedení přípravku na trh se začaly rodit znetvořené děti. Jejich počet dosáhl po celém světě tří tisíc a tento lék způsobil vlnu potratů po celé Evropě. V té době patřil k dalším novinkám i diethylamid kyseliny lysergové (LSD). Tuto látku si velmi oblíbila tehdejší CIA, která ji používala při výslechu podezřelých osob a k výzkumu. Měla k dispozici neskutečné zásoby a nakupovala v průměru jeden milion dávek týdně [1, 2].
Od počátku šedesátých let dvacátého století rostla ve veřejnosti představa o marihuaně jako měkké droze. Její užívání bylo povoleno ve Španělsku, Holandsku, Dánsku, Kanadě a části Spojených států. V současné době dochází z důvodu „chuti zakázaného ovoce“ k úbytku zájmu o tuto drogu. Marihuanu a další produkty z konopí je možné zakoupit například v
13 Holandsku ve více než 1500 cofee shops po celé zemi. Tato skutečnost přitahuje drogové turisty z celé Evropy. Ale i přesto počet Holanďanů konzumujících marihuanu zůstává na 5 % obyvatelstva a výrazně se nemění. Zajímavá je také MDMA (methylendioxymethamfetamin), v ČR oblíbená droga Extáze. V anglosaských zemích ji od poloviny 70. let využívali psychologové a psychiatři. MDMA se stala kolem roku 1984 jedním ze znaků hnutí New Age a užívali ji tisíce osob. V roce 1985 byla zakázána, a do té doby neexistovala žádná zmínka o tom, že by mohla někoho poškodit. Začala škodit až posléze, kdy se začala ředit na černém trhu a vyrábět nekvalitně. Za český objev se označuje Pervitin. Pravdou ale je, že pervitin pochází z Japonska a zde byl také poprvé syntetizován již v devatenáctém století. Pervitin byl ve druhé světové válce podáván pilotům kamikadze při jejich posledním sebevražedném letu.
„Pervitin“ jako samostatné slovo je německého původu [1, 2].
1.1.2 Drogová scéna v České republice
Česká republika se po roce 1989 stává zemí, která podporuje nové experimentování a rozšiřování nezákonného trhu s drogami, tím pádem přichází i zvýšení jejich spotřeby. Hned po roce 1989 bylo patrné, že zájem o drogy je u českých občanů ohromný. Před pádem železné opony se drogy na našem území také vyskytovaly, jen byly před českou populací ukrývány. Lidé, kteří se léčili ze závislostí, byli umísťováni do tajných zařízení, tak aby o nich ostatní obyvatelé nevěděli. Ve společnosti se začaly vyskytovat sociálně-patologické jevy, mezi které patřila například nabídka, distribuce a prodej omamných a psychotropních látek. Dále kvetl obchod s bílým masem, narůstaly extremistické skupiny, stále více se rozmáhal organizovaný zločin a prostituce. Docházelo zde k rychlému vyrovnání domácí drogové scény se západní Evropou. V důsledku toho se navýšil počet evidovaných závislých a zneužívajících osob. Na českou drogovou scénu se začaly infiltrovat zahraniční tzv. tvrdé drogy (kokain a heroin). Protože stoupal počet uživatelů drog, kteří si aplikovali vybrané drogy nitrožilně, narůstal tím i počet osob s HIV/AIDS [3].
Na české území vstupují kriminální seskupení z Balkánu (především z Jugoslávie, Bulharska, Rumunska, Albánie, Turecka, Latinské Ameriky, Číny a Vietnamu). Tato uskupení vynikala vysokou organizovaností a zkušeností, kterou získali během několika let praxe v jiných zemích. V období devadesátých let převažuje více zneužívání návykových léků (hypnotik a sedativ, nejčastěji šlo o Rohypnol a Diazepam). Velký zájem byl o Baforal, který se užíval jako analgetikum po operaci. Triphenidyl vyniká mezi přípravky s euforickými a halucinogenními účinky. Skupinou nejvíce postiženou závislostí na léčivých přípravcích jsou
14 především osoby nad třicet let. Těkavé látky jsou naopak vyhledávané mladší generací. S tímto rozvojem užívání drog je spojen nárůst drogové závislosti u mladistvých (rozšíření konzumace marihuany, hašiše, pervitinu). Kolem roku 1993 zavítal heroin i na českou drogovou scénu a stal se přístupnou tvrdou drogou. Jeho cena se snižovala, a tím docházelo ke zdařilé konkurenci české tradiční droze – pervitinu [3].
Začátek druhého tisíciletí se vyznačuje setrvalým zvýšením užívání experimentálních drog a pravidelným (zábavným) užíváním konopných látek obyvatelstvem. Tato skutečnost je realizována především mládeží a osobami mladšího věku, které tyto drogy pokládají za méně škodlivé a společností povolené. Dalo by se říci, že konopné látky berou jako lepší volbu, než představuje alkohol. Dochází k nárůstu dosažitelnosti heroinu i mimo Prahu a severní Čechy, nyní se heroin dostává i do venkovských končin. Česká republika během vyvrcholení užívání opiátů nedosáhla úrovně okolních zemí. V oblasti užívání pervitinu dochází ke zmenšování skupinek uživatelů seskupených okolo vařiče. Zde dochází k nahrazování této scény organizovanou sítí z řad rusky mluvících zločinců, kteří přebírají trh výroby i prodeje.
Organizované sítě, které působí na území České republiky, vyhledávají pro tuto drogu obchod v zahraničí. Z důvodu enormní komercionalizace a taneční scény, došlo k nárůstu užívání tzv.
tanečních drog (extáze, halucinogeny, konopné drogy). Obchodní lákání na taneční scény se projevovala na reklamních poutačích a nejrůznějších reklamách s cílem oslovit co nejvíce mladých lidí [4].
1.1.3 Proč lidé berou drogy
K rozšíření drog došlo především díky hudbě a také masmédiím, což umožnilo proniknutí do velké části společnosti. Podle Světové zprávy o drogách z roku 2021 zhruba 83 milionů, neboli 28,9 % dospělých (ve věku 15 – 64 let) v Evropské unii v průběhu svého života alespoň jednou užilo nelegální drogu. To by mělo být vzhledem ke zkreslení hlášení považováno za minimální odhad. Zkušenosti s užíváním drog uvádějí častěji muži (50,6 milionu) než ženy (32,8 milionu). Nejčastěji vyzkoušenou drogou je konopí (47,6 milionu mužů a 30,9 milionu žen). Mnohem nižší odhady jsou ohledně užívání kokainu (9,6 milionu mužů a 4,3 milionu žen), MDMA (6,8 milionu mužů a 3,5 milionu žen) a amfetaminů (5,9 milionu mužů a 2,7 milionu žen). Míra celoživotní prevalence užití konopí se v jednotlivých zemích značně liší, počínaje zhruba 4 % dospělých na Maltě a konče 45 % ve Francii. Užívání drog v posledním roce představuje měřítko užívání drog v poslední době a vyskytuje se převážně u mladých dospělých. Odhaduje se, že v posledním roce užilo drogy 17,4 milionu
15 (16,9 %) mladých dospělých (ve věku 15 – 34 let), přičemž toto užití uvedlo zhruba dvakrát více mužů (21,6 %) než žen (12,1 %). Prevalence vysoce rizikového užívání opioidů mezi dospělými (15 – 64 let) se v roce 2019 odhaduje na 0,35 % populace EU neboli 1 milion vysoce rizikových uživatelů opioidů. Substituční léčbu závislosti na opioidech podstoupilo v roce 2019 v Evropské unii 510 000 klientů. Uživatelé opioidů tvořili 26 % žádostí o léčbu v souvislosti s užíváním drog. Opioidy se podílely na 76 % smrtelných předávkováních hlášených v Evropské unii v roce 2019 [5].
Dle výsledku Evropské školní studie ESPAD z roku 2015 o alkoholu a jiných drogách provedeného v ČR má zkušenost s konopnými látkami 36,8 % studentů mezi 15 – 16 lety.
Díky tomuto výsledku české mládeži patří prvenství v Evropě. Za nejvíce užívanou nelegální můžeme s největší pravděpodobností označit marihuanu. Na základě odhadu marihuanu v životě vyzkoušelo asi 87,7 milionu Evropanů, kdy se věková hranice pohybovala mezi 15 – 64 lety, to znamená 26,3 % této věkové skupiny. Mládež je dnes vystavena mnohem většímu riziku v souvislosti s užíváním drog, než tomu bývalo v minulosti. Na základě výsledků průzkumu ESPAD 2015 skoro 37,4 % studentů, kteří byli ve věku 15 – 16 let během svého života zkusilo nelegální drogu. Jednalo se především o konopné látky. Aktuální průzkum provedený v evropských zemích zjistil, že s konopnými látkami má zkušenost mezi 4 – 37 % dospívajících ve věku 15 – 16 let. V České republice to bylo nejvíce a to (37 %). Dále se jednalo o Francii (31 %), Monako (31 %), Lichtenštejnsko (30 %), Španělsko (27 %), Bulharsko (27 %), Itálii (27 %) a Slovensko (26 %). Státy, do kterých patří Albánie, Kypr, Island, Norsko, Švédsko a další se pohybují někde na úrovni 4 – 7 %. Mimo látek obsahujících konopí patří mezi nejčastěji zneužívané drogy především amfetaminy, extáze, kokain či LSD [6].
Mladí lidé jako důvod, proč začali brát drogy, uvádějí, že je hnala touha po vzbouření, únik z reality, potřeba patřit do kolektivu. Dále chtěli udělat něco dospělého, měli potřebu odpočinku, kdy vypnou hlavu a nemusí nic řešit a také uvedli, že drogu považují třeba jako jeden ze způsobů, jak zahnat nudu nebo možnost experimentovat. Mladí lidé mají velmi málo životních zkušeností a mylně se tak domnívají, že užití drog pro ně může být řešením jejich problémů. Neuvědomují si však, že právě drogy se mohou stát problémem, který nebudou schopni sami zvládnout. Jakkoliv je náročné postavit se problémům tváří v tvář, mnohem jednodušší by pro ně bylo postavit se životním výzvám čelem. Řešení důsledků plynoucích z užívání drog zpravidla bývají daleko horší, než ty, které chtěli řešit. Jednou z cest, která se zde nabízí, je s drogami nikdy nezačít. Můžeme říci, že malé množství drog jistým způsobem stimuluje, může zvyšovat aktivitu. Někdy naopak větší dávka drog funguje především jako
16 sedativum, které dokáže potlačit aktivitu. Závislý uživatel musí neustále zvyšovat množství drogy, které užívá, a to ho v konečném výsledku může ohrozit na životě či mu způsobit smrt.
To platí pro jakoukoliv z drog. Rozdíl je spatřován jen v množství, které je potřebné k vytouženému účinku, jenž daný jedinec potřebuje [7, 8].
Drogy však mají i další rysy, které ovlivňují přímo stav mysli. Dovedou změnit vnímání toho, co se kolem jedince děje. Výsledkem je, že se jednání dotyčného může jevit jako iracionální, nepřijatelné a může mít i destruktivní účinky. Drogy pomáhají izolovat veškeré pocity a krátkodobou úlevu od bolesti. Tu nám přinášejí však souběžně s ničením bdělosti a schopností uživatele, kterému zastírají nejen čistý úsudek, ale především jeho myšlení. Drogy jsou i léky, jejichž účelem je povzbudit, utlumit nebo změnit něco v našem těle, aby fungovalo lépe. Někdy jsou nezbytné, ale stále jsou to drogy, fungují jako stimulanty nebo sedativa a příliš velká dávka může i zabít. Pokud léčiva používáme jinak, než je předepsáno, mohou být zrovna tak ohrožující jako ilegální drogy [7, 8].
Drogy zamlžují paměť a způsobují takzvaná prázdná místa. Když si jedinec snaží získat informace pomocí této clony, není toho schopen. V člověku drogy formují pocit, že je pomalý a hloupý, a jsou důvodem jeho neúspěchu v běžném životě. Čím více nepovedeného jedinec zažívá, tím těžší je jeho život, tím více touží po drogách a doufá, že mu pomohou vypořádat se s problémy [7, 8].
Jednou z běžně rozšířených lží o drogách je, že lidem napomáhají být tvořivější.
Pravda je úplně jiná. Člověk sužovaný zármutkem může užívat drogy, aby si dopřál klamného pocitu štěstí, který však nepřichází. Droga může v jedinci probudit falešný pocit radosti.
V okamžiku, kdy drogové opojení pomine, propadá se ještě však ještě hlouběji než dříve.
Pokaždé je emocionální propast horší a horší. Drogy nakonec úplně zničí všechnu tvořivost, kterou kdy člověk měl [7, 8].
1.1.4 Rozdělení drog
V základním významu můžeme drogy chápat jako sušené suroviny živočišného či rostlinného původu, kdy jsou části těchto rostlin nebo produkty těchto rostlin a jejich metabolismu užívané především k léčebným účinkům. Usušený květ heřmánku nebo například jitrocelový list jsou sice drogami, i přesto se závislostí mají pramálo společného.
Člověk neznalý problematiky si pod pojmem drogy vybaví především některou z nelegálních drog, kde na prvních místech bude uvádět pervitin, marihuanu či heroin. Drogou v tomto kontextu myslíme především přírodní či syntetickou látku, která má schopnost vyvolat
17 účinek, který změní lidské vědomí, vnímání, jednání či chování a to se všemi zdravotními či sociálními důsledky, které z toho vyplývají. Drogou, která může být důležitá pro člověka, můžeme chápat v přeneseném významu i třeba hudbu, sport či jiné koníčky a záliby. V tomto kontextu však zvláště zamrzí, že legálně užívané látky, do kterých především patří nikotin, kofein a hlavně alkohol, jsou společností tolerované. Na ty však často vzniká větší závislost než na drogy ilegální [9].
Existuje celá série systémů dělení psychotropních látek. Drogy je možné rozdělit z různých pohledů, ale my použijeme čtyři základní rozdělení, a to podle postoje, která má společnost k droze a to především dělení na nelegální a legální drogy, podle rizika pro uživatele (měkké a tvrdé drogy), podle rizika závislosti (drogy s mírným a vysokým rizikem) a podle působení na psychiku (tlumivé, povzbuzující a halucinogenní látky) [9].
Postoj společnosti ke droze
Dostupnost legální drogy je možná za určitých podmínek (lékařský předpis, či věk), kdy za splnění těchto podmínek, je užívání společností tolerováno. Zákonnost však neznamená, že tyto látky nezpůsobí, či nemohou způsobit zdravotní komplikace a to i v návaznosti na závislost na dané látce. Můžeme sem zařadit především nikotin, alkohol, kofein či léky, do kterých patří např. morfin, benzodiazepiny a jiná hypnotika nebo také organická rozpouštědla [9].
Oproti tomu známe drogy, které jsou určeny přesně zákonem a v případě jejich držení či výroby, může hrozit sankce v podobě finančního trestu nebo trest odnětí svobody. Řadíme sem především drogy jako extáze, která bývá často nazývána taneční drogou, dále konopné drogy, pervitin, heroin a kokain [9].
Riziko pro uživatele
Za méně nebezpečné jsou považovány především měkké drogy, kdy tyto látky mohou způsobit závislost či poškození zdraví až po delší době, kdy je člověk užívá nebo v mnohem menší míře. Tyto drogy společnost mnohem snáze akceptuje. Patří sem konopné drogy, můžeme uvést také tabák nebo kofein, který většina z nás konzumuje díky pití kávy [9].
Oproti tomu užívání drog tvrdých, je spojováno s obrovským rizikem možnosti vzniku závislosti. Zde dochází nejen k poškození zdraví, ale také k naprosté devastaci sociálního prostředí uživatele. Není možné vyloučit, že již po prvním užití tvrdé drogy může dojít k poškození a někdy až ke smrti, která ve většině případů může být způsobena předávkováním, či špatnou kvalitou drogy. Do této skupiny především řadíme kokain, pervitin, heroin [9].
18
Riziko závislosti
Z tohoto hlediska dělíme drogy na látky s mírným rizikem. U těchto je relativně nízké riziko vzniku závislosti. Zde můžeme uvést extázi, marihuanu či kofein [9].
S vysokým rizikem uvádíme drogy, u kterých je riziko vzniku závislosti značně vysoké. A do této skupiny především patří organická rozpouštědla, pervitin či heroin [9].
Působení na psychiku zdravého člověka
Uvolnění, zpomalení reakcí, ospalost či možný spánek jsou schopny vyvolat tlumivé látky. U těchto se dá říci, že na ně vzniká velmi těžká fyzická závislost. Abstinenční syndrom, pokud nedojde k rychlému poskytnutí drogy, se rozvíjí velmi rychle. Do této kategorie řadíme především léky jako anxiolytika, hypnotika či opiáty. Dále je důležité neopomenout uvést do této kategorie například morfin, heroin a také společností akceptovaný a užívaný alkohol. [9].
Povzbuzující látky jsou stimulační látky, které povzbuzují centrální nervovou soustavu. Po podání často odezní únava, člověk nevnímá potřebu jíst nebo dodržovat spánkový režim. Velmi často zde dochází ke zvýšení výkonu a nezřídka může přijít pocit duševní i fyzické síly, která může propuknout až v euforii. U stimulačních drog dochází k výrazné psychické závislosti. Můžeme zde uvést např. extázi (MDMA), často také označovanou za taneční drogu a dále crack, kokain, pervitin, ale i třeba kofein [9].
Látky, které významně mění kvalitu vědomí a vnímání člověka, působí na psychiku, ovlivňují hloubku a intenzitu prožívání, mohou způsobit zrakové či sluchové halucinace nebo nám zvyšují intenzitu vnímání prostoru a barev, nazýváme látkami halucinogenními. Hlavní riziko nebezpečí, které se v nich skrývá je nemožnost dopředu určit, jak budou působit. Sem můžeme zařadit LSD, houbičky – např. lysohlávky, ale také konopné drogy [9].
1.1.5 Charakteristické vlastnosti vybraných návykových látek
V této kapitole představíme nejčastěji zneužívané návykové látky a jejich charakteristické vlastnosti spolu s nežádoucími účinky při jejich užívání.
Alkohol
Alkohol je jedna z nejstarších drog konzumovaných člověkem. Již ze sumerských tabulek a egyptských papyrů je známa technologie přípravy piva, spolu s básněmi oslavujícími nebo zatracujícími jeho užívání. Je patrné, že alkohol je jako droga společensky akceptován hlavně z důvodu jeho akceptování po celou historii a také díky dlouholeté
19 zkušenosti s jejím užíváním. Obecně se tvrdí, že alkohol je méně nebezpečný než ostatní drogy, ale z počtu smrtelných případů způsobených alkoholem je jasné, že patří mezi nejdestruktivnější a stejně návykové látky jako kterékoliv jiné omamné látky. Alkohol má vliv na centrální nervový systém a ovlivňuje především míchu a mozek, snižuje bariéry a schopnost úsudku. Užívání velkého množství může vést ke kómatu nebo k následné smrti.
Kombinace pouličních drog ve spojení s alkoholem je považováno za extrémně rizikové a osobě, která takto experimentuje, se může stát i osudné. Mozek, který je ovlivněný alkoholem může způsobit nejen ztrátu koordinace, ale také poruchy zraku, či zpomalení reflexů a velmi často způsobuje výpadky paměti. Na tělo dospívajícího člověka, kdy jeho tělo je stále v procesu růstu má alkohol mnohem větší vliv. A to se týká nejen jeho tělesného, ale i duševního rozvoje. Tento vliv je mnohem markantnější u mladých lidí, než u osob starších. U krátkodobých vlivů alkoholu na jedince můžeme hovořit o zarudnutí kůže, pocitu tepla, velmi častá zde bývá ztráta koordinace, zhoršený úsudek při rozhodovaní u daného jedince. Člověk pod vlivem alkoholu není schopen plynule hovořit a dochází taktéž ke ztrátě paměti a často se také objevuje zhoršení porozumění. Opíjení většinou u jedince končí kocovinou, velmi častá je bolest hlavy. Objevuje se mnohdy také nevolnost, labilní chování a obvykle je tento stav doprovázen i zvracením. Při dlouhodobém užívání alkoholu se velmi často objeví tolerance (odolnost) na účinky alkoholu a z toho i větší schopnost akceptace těla, vypořádat se s konzumací většího množství alkoholu. Nadměrná konzumace alkoholu vede k trvalému poškození jater, dochází ke zvýšení rizika možnosti srdečního infarktu a toto vše vede ke špatnému zdravotnímu stavu. U žen, které v době těhotenství užívají alkohol, dochází k velkému riziku, že se narodí dítě s vrozenými vývojovými vadami mozku, srdce či dalších důležitých orgánů. V okamžiku, kdy jedinec nenadále přestane pít, dostaví se často abstinenční příznaky. Mezi nejčastější patří především nespavost, pocení, nechuť k jídlu, okolí vnímá u alkoholika obrovskou nervozitu. Mohou se projevovat i křeče, kdy tělo reaguje na to, že nemá alkohol a v extrémních případech může dojít i ke smrti. Za násilným a konfliktním chováním, které je nejvíce viditelné v rovině osobních vztahů jedince většinou stojí nadměrné užívání alkoholu [10, 37].
Kanabinoidy (konopné drogy)
Jejich objevení můžeme poprvé zaznamenat ve 40. letech 20. století. Je zajímavé, že se nejedná o alkaloidy. K jejich rozpouštění dochází především v alkoholu nebo v tucích.
Z důvodu jejich tzv. hydrofobnosti nejsou ve vodě rozpustné. Až do 80. let minulého století existovala zažitá představa, že účinkují na lipidové membráně nervových buněk, kdy toto
20 mělo být stejné jak u alkoholu. K vyvrácení této teorie došlo koncem 80. let, na základě objevu specifických receptorů. Tyto receptory se přímo váží na kanabinoidy. Kanabinoidy dělíme na 5 základních skupin, z nichž je nejznámější THC, které je primárně zodpovědné za změněné stavy vědomí., které je spojeno právě s jeho konzumací. Nepsychoaktivní látka THCA je v rostlině obsažena v klasické přirozené formě. Na to, aby se mohla uskutečnit přímá přeměna THC, tak je potřeba zahřátí na teplotu okolo 154 °C, kdy je potřeba tuto teplotu udržet po dobu 7 minut. Ale existuje zde i možnost, že tento proces proběhne samovolně a při dlouhodobém skladování sušiny [11, 37].
Marihuana je jedním z nejčastěji užívaných kanabinoidů. Asi nejčastěji je užívání spojeno s balením do formy cigarety, kdy takto ubalená je ve společnosti především známa jako joint. Existují samozřejmě i jiné možnosti přípravy, ze kterých můžeme zmínit například přimíchání do jídla, přípravu čaje či danou směs vykouřit v tzv. vodní dýmce. Na základě Evropské školní studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD), která byla provedena v naší zemi, bylo zjištěno, že do kontaktu s drogou se dostalo asi 299 500 osob, kteří byli ve věku od 15 do 19 let. V České republice žije okolo 680 000 dospívajících a můžeme tedy konstatovat, že téměř každý druhý měl zkušenost s drogou. Můžeme i s největší pravděpodobností tvrdit, že účinná látka, objevující se v současné době v marihuaně, je ve srovnání s dřívější dobou daleko silnější. Vliv na to má především velký vývoj nových technik, které se dnes v pěstování používají a také ve výběru semen. V současnosti dochází k velké toleranci marihuany. Velmi se však zapomíná na to, že její konzumace může uživatele přivést ke konzumaci daleko silnějších drog. Když dochází k častému užívání marihuany, její vliv na organismus může zeslabovat. Často pak dochází k tomu, že jedinec proto, aby se zbavil nechtěných stavů, sáhne po silnější droze. Jsou to ty samé pohnutky, které ho tehdy možná přivedly k užívání marihuany. Jakmile opojení s užití pomine, vrátí se nežádoucí stav a mnohdy přijde i ve větší intenzitě. Uživatel je pak nucen pro sebe najít silnější drogu, jestliže mu marihuana již nepřináší požadovaný účinek. Do krátkodobých vlivů můžeme zahrnout například ztrátu koordinace, velmi často se změní zrakové či sluchové vnímání a nezřídka dochází ke špatné časové orientaci. Jako další vlivy užívání můžeme uvést výrazné zčervenání očí, velkou chuť k jídlu, u jedince se může projevovat ospalost a dochází také k uvolnění svalstva. Při nadměrném užívání dochází ke zhoršení paměti, jež může vést k výraznému zhoršení výsledků ve škole, které se projeví špatným prospěchem. Jako důsledek dlouhodobého užívání můžeme uvést psychotické příznaky, dochází k poškození plic a srdce a také se může objevit bronchitida [12].
21 Hašiš si můžeme představit jako konopnou pryskyřici. Objevuje se v ní většinou obsah květenství a také drobné nečistoty, která mají tmavě zelenou barvu, a mohou přecházet do tmavě hnědé. Barvu nelze stanovit přesně, protože barva je závislá na původu. Stejně jako marihuana, tak se hašiš nejčastěji užívá především kouřením. Kostka hašiše se většinou zahřeje a díky tomu se pak může lépe oddělit na menší kousky, které se smíchají s tabákem.
Někdy se míchá i s marihuanou. Takto ubalený joint se vykouří. Existuje i možnost použít vodní dýmku. Nezřídka se užívá orálně, kdy se za tímto účelem rozmíchá třeba v bílém jogurtu. Po 5-10 minutách většinou dochází k požadovanému účinku a pokud budeme uvádět dobu trvání účinku, tak ten se pohybuje někde na hranici 1 – 4 hodin. Při užití malé dávky se dostavuje stav navozující klid a pocit dobré nálady. Ta bývá doprovázena stavem uvolňování, jedinec často bývá zasněný. Bývá popisována i chuť na sladké a pocit hladu. Při užívání hašiše jsou prožitky intenzivnější, než tomu bývá u marihuany. Uživatelé popisují větší uklidnění a pohodu. Toto vše je ale velmi specifické a povaha účinků drogy je vždy navázána na uživatele samotného a na jeho aktuální stav, náladu a také na okolí, ve kterém se nachází.
Při užití hašiše dochází ke změnám ve smyslovém vnímání, kdy jsou patrné změny ve způsobu vyjadřování, tak i v jeho myšlení jedince. V těchto stavech se zdá, že čas plyne velmi pomalu. Velmi často dochází k tomu, že barvy a zvuky jsou vnímány jasněji. Při větších dávkách existuje možnost sluchové či zrakové halucinace, která často bývá spojena i častými poruchami paměti. Dlouhodobé užívání hašiše vede k běžným problémům spojených s kouřením, jedná se především o zhoršování paměti, výpadky paměti, záněty dýchacích cest a riziko rakoviny [12, 3].
MDMA (Extáze)
Extázi zná většina populace jako taneční drogu. Jedná se o halucinogen a je synteticky vyráběná. MDMA je její účinnou látkou. K jejímu patentování došlo v roce 1912 firmou Merck. V této době se, ale jednalo o prostředek určený na hubnutí. Někdy v polovině 80. let minulého století se extáze dostala do Anglie a poté došlo k rozšíření do prakticky celé Evropy. Jedná se o drogu, která je převážně zalisovaná do tablet různých barev. Velikost tablet se většinou vejde do průměru 1 cm. Často je na povrchu těchto tablet vyražen nějaký znak. Mluvíme zde o znaku např. usměváčka, znaku dolaru či nějaké animované postavy.
Písmena MDMA jsou zkratkou pro název, který byl odvozen z chemického názvu 3,4- methylendioxy-N-methylamfetamin. Extáze se užívá orálně, kdy se spolkne tableta a účinná látka se dostane do těla přes sliznice gastrointestinálního ústrojí. Existuje i varianta užití, kdy je možné rozdrcený prášek následně vypít rozpuštěný v nějaké tekutině. Drogu je možné i
22 šňupat nebo si připravit joint, kdy se prášek z tablety vmíchá do tabáku. Rozhodně se nedoporučuje míchání extáze s alkoholem, toto spojení může často vést ke smrti uživatele.
Účinky, které při užívání extáze uživatel prožívá, mu umožní tancovat dlouhé hodiny.
V kombinaci s přelidněným prostředím, které bývá na taneční párty, horkým a vydýchaným vzduchem uzavřených diskoték, může tato situace vést k dehydrataci a k přehřátí organismu.
Velmi často pak u uživatelů dochází k selhání ledvin nebo srdce. K nástupu účinků dochází mezi 20 až 60 minutami, jejich následné trvání lze sledovat několik hodin. Potlačení chuti k jídlu je zapříčiněno zvýšenou aktivitou. Uživatel prožívá po požití drogy uvolnění, vnímá klid, velkou vyrovnanost a pocit euforie. Při pohlavním styku může uživatel vnímat prožitek mnohem intenzivněji, toto vnímání je však zapříčiněno vlivem účinku extáze. U uživatelů po požití extáze dojde k rozšíření očních zornic. Dále jsou popisovány stavy, kdy se objevuje stažení čelistí, skřípění zubů, dochází k pocitům nevolnosti. Často se objevuje nadměrné pocení, zvýšení krevního tlaku a tepové frekvence. Stejně jako u ostatních drog, tak ani u extáze nedochází k žádné kontrole, kdy by se dalo přesně říci, co konkrétní tableta obsahuje za látku a v jakém množství. Tablety většinou obsahují příměsi, které mohou být rizikem pro lidský organismus. Velmi často pak dochází ke smrti uživatele i při prvním užití [13, 37].
Kokain a crack
Kokain je považování za drogu s velmi silným stimulačním účinkem. U uživatele dochází k ovlivnění centrální nervové soustavy. Ve zdravotnictví se používá lokálně jako anestetikum. Je zde předpoklad, že již před 6000 lety Indiáni přežvykovali listy koky.
Vládnoucí třída Inků toto měla nejprve jako výsadu, až později došlo k rozšíření mezi další společenské vrstvy. Koka byla dovezena kolonizátory ze Španělska, při převozu však koka ztrácela účinnost a nebyla ve velké oblibě. Jako první v roce 1855 izoloval z lístků koky aktivní alkaloid německý chemik Friedrich Gaedcke a několik let po něm i Albert Niemann.
Roku 1884 zkoumal kokain i Sigmund Freud, který byl tehdy lékařem ve vídeňské nemocnici.
Od něj přišlo varování, že kokain způsobuje nejen psychické, ale intelektuální poškození.
Avšak uvedl, že pokud je při užívání koky dodržena rozumná míra, tak zdraví neškodí, ale spíše ho podporuje. V Evropě a Americe se kokain rozšířil během dvaceti let. Největší vzestup v užívání kokainu proběhl v USA někdy kolem roku 1985. V této době se počet narkomanů odhaduje až na 12 milionů. Nejběžnější formou, se kterou se s kokainem můžeme setkat, je podoba jemného krystalického prášku bílé barvy. Jde o prášek hořké chuti, který je bez zápachu. K aplikaci ve většině případů dochází šňupáním. Kokain se aplikuje také nitrožilně. Zde však dochází u uživatelů k vážným zdravotním problémům, které jsou
23 způsobeny přimícháním jiné látky z důvodu zvýšení množství drogy a následnému vyššímu zisku dealera. Dlouhodobým užíváním dochází ke zvýšení tolerance na kokain. U kokainu vzniká silný psychický návyk projevující se velmi silnou nutkavou touhou po další dávce.
Stavy deprese vyvolané abstinencí způsobují pocity úzkosti, únavy a neklidu. Hovoříme zde o stavech trvajících v některých případech i měsíce. Při šňupání kokainu nastupují účinky někdy okolo 15 až 40 minut a postupně pak odeznívají. Aby si uživatel udržel svůj euforický stav, je zapotřebí, aby jednotlivé dávky opakoval zhruba po 20 minutách. Po užití se dostavuje vyšší fyzická a psychická kondice, uživatel nevnímá únavu, bolest a nevnímá pocit vyčerpání. Mezi další nežádoucí účinky patří sucho v ústech, často se objevuje ztráta chuti k jídlu. Mnohdy mají uživatelé zvýšený srdeční tep a v mnoha případech dochází k rozvinutí psychických nemocí, jako je paranoidní psychóza. Důsledkem užívání kokainu může propuknout epileptický záchvat a často se objevuje problém s nespavostí. Dlouhodobé šňupání způsobuje uživatelům perforaci nosní přepážky [14].
Crack je slangový název pro krystalickou formu kokainu. Tato varianta je pro mnohé uživatele cenově dosažitelnější. Kouření cracku je datováno do osmdesátých let 20. století.
V USA je velmi rozšířené u černošského obyvatelstva. Výroba se provádí tepelnou úpravou kokainu s alkalickým činidlem spolu s éterem nebo čpavkem. Crack se kouří ve zvláštních dýmkách. Jedná se o trubičky ze skla, které mají vnitřní průřez asi 6 mm. Uživatelé ho také přimíchávají do cigaret, kde je většinou směs tabáku a také marihuany. Působením cracku má vliv na centrální nervovou soustavu. V plicích absorbovaný kouř se dostává do mozku následně 4–6 sekund po inhalaci. Nejvyšší účinek nastává v prvních 30 – 60 minutách po užití, největší euforii uživatel zažívá v prvních 5 – 10 minutách. U cracku spatřujeme největší nebezpečí v jeho návykovosti. Je schopen vyvolat i za krátkou dobu užívání velmi silnou psychickou závislost. V pokročilém stádiu závislosti trpí uživatelé především halucinacemi a přeludy a dochází u nich k výraznému zhoršení zdravotního stavu a způsobení zdravotních komplikací. Největším rizikem při užívání cracku je velmi vysoké nebezpečí předávkování, jelikož uživatel není schopen odhadnout množství aktivní látky, která je přítomna v mnohdy ,,řezaném“ množství[15].
Pervitin (metamfetamin)
Pervitin, nebo také krystalický metamfetamin se užívá především šňupáním nebo jej narkomané užívají nitrožilně. Patří do kategorie drog stimulujících centrální nervový systém.
Pervitin se užívá nejen v Evropě, ale po celém světě a má velice dlouhou historii užívání.
Amfetaminy se vyskytují v podobě bílého prášku nebo krystalků. Pro amfetaminy se pak
24 užívá slangového názvu speed. Pervitin má spoustu různých názvů, u nás je znám především jako piko, peří, péčko apod. Obliba amfetaminů má své jádro v takových účincích, jako je dojem zvýšené energie, inteligence, hovornosti. Uživatel často vnímá pocit sebedůvěry, dochází ke snížení citlivosti k bolesti a únavě, pocitu zdraví a pohody, schopnosti snižovat chuť k jídlu a snížení potřeby spát. Vždy záleží na způsobu aplikace. Populace uživatelů amfetaminů se objevila po celé Evropě již po konci druhé světové války (ve Švédsku). Bývá uvedeno, že v rámci taneční scény se metamfetamin stal oblíbeným částečně i proto, že byl alternativou vůči extázi. Byl hodnověrnější drogou, protože extáze stála mnohem více peněz a nedosahovala takové kvality. Data zjištěná ve výzkumech však upozorňují, že v mnoha zemích mladí lidé amfetaminy vyzkouší ještě před extází, užívání extáze není tak vysoké, jako u amfetaminů. Nelegální užívání amfetaminů v Evropě je možné rozdělit na tři různé skupiny.
První skupinu zastupují tzv. chroničtí uživatelé, kdy se většinou jedná o uživatele, kteří drogu aplikují nitrožilně. Další skupinu tvoří tzv. instrumentální uživatelé, kteří drogu užívají z důvodu zlepšení koncentrace a při únavě, když například řídí motorové vozidlo. V neposlední řadě se setkáváme s užíváním amfetaminů u studentů, kteří ho používají při práci v noci. Poslední skupinu tvoří tzv. rekreační uživatelé, kteří jej užívají na diskotékách, protože potřebují využít stimulační vlastnosti drogy, jež jim slouží k prodloužení bdělosti a čilosti.
Největší riziko je spojené s injekční aplikací amfetaminů, kdy je u uživatelů vysoká pravděpodobnost rizika přenosu a nakažení se virovými onemocněními (hepatitis B a C, HIV) a to především prostřednictvím sdílených jehel. I zde dochází při dlouhodobém užívání amfetaminů nosní sliznicí k perforaci přepážky v nose, chronické rýmě a hrozí zde i ztráta čichu. Obecně vede užívání amfetaminů k anorexii, dentálnímu poškození, dále u uživatelů hrozí zvýšený krevní tlak a srdeční tep. I v tomto případě je poškození samozřejmě navázáno na dávce, kterou si uživatel aplikuje. U amfetaminů psychickou závislost doprovázejí i psychotické stavy. Uživatelé prožívají vznětlivost a agresivitu, do hry vstupuje nízké sebevědomí, hluboké deprese, paranoidní psychózy či velmi živé halucinace. Amfetaminy jsou velmi silným stimulantem, který byl uměle vytvořen. Mnoho uživatelů uvádí, že závislost na droze vznikla ihned po první aplikaci. Léčba závislosti na pervitinu je jednou z nejhůře léčitelných závislostí [16].
LSD
LSD (diethylamid kyseliny lysergové) je nejznámějším halucinogenem, vyskytuje se v námelu (produkt metabolismu houby). Faktor, který výrazně ovlivňuje průběh intoxikace je duševní stav jedince při aplikaci, který zde má svou nezastupitelnou úlohu stejně jako
25 například volba místa, přítomnost dalších spoluuživatelů atd. Pro LSD jsou typické pseudohalucinace. Liší se od halucinací tím, že intoxikovaný si připouští, že to, co vidí, není nutně skutečné. Slangové výrazy pro LSD jsou například trip (označení pro napuštěné papírky), papír, čtverec. Existují dvě formy, ve kterých se LSD prodává. Jedná se buď o formu papírků, které jsou napuštěné čirou tekutinou nebo o méně obvyklou formu, kdy jde o různobarevné tablety napuštěné LSD. Papírek napuštěný LSD o rozměrech 5×5 mm je znám veřejnosti pod pojmem trip a bývá natištěný různými motivy. LSD může mírně stimulovat, hlavními účinky je efekt halucinogenní. Účinky se liší podle množství užité látky i jednotlivých fází účinku drogy. Běžně droga začne účinkovat po 20 – 60 minutách. Z počátku se objevuje veselost a záchvaty smíchu, které se postupně mírní a začínají nastupovat pseudohalucinace. Ty mohou být ponuré, strašidelné, kromě změněného vnímání okolí a změny vědomí se objevuje i upravené vnímání vlastních tělesných proporcí. Někdy pocity mohou být tak silné, že se intoxikovaný obává o své psychické zdraví a má strach, že změny jsou nevratné. Intoxikace trvá několik hodin (asi 6 – 8). Velké dávky mohou mít dozvuky několik dní. Po aplikaci LSD se objevují úrazy, které souvisejí s nepřesným vnímáním reality a změnami v chování jedince (agresivita). Během intoxikace se může vyskytnout psychotický stav obdobný schizofrenii, který může přetrvávat i po odeznění působení látky a přerůst v psychotickou poruchu nebo trvalé přeměny osobnosti [17].
Heroin
Heroin vstupuje do mozku lépe než morfin, ale jeho účinek je kratší a působí příjemný pocit uspokojení. Patří mezi hlavní drogu ve skupině opiátů. Chemický název je diacetylmorfin. V drogové komunitě je nazýván jako herák, háčko. Je vyroben z opia, kdy v 70. letech 19. století došlo k jeho první syntetizaci. V případě čistého heroinu mluvíme o zpravidla o bílém nebo narůžovělém prášku. Obvykle však obsahuje příměsi, které jsou většinou při aplikaci do žíly pro uživatele mnohem větším rizikem. Jako příměsi jsou používány např. soda, cukr, sádra. Aplikace bílého heroinu je možná už po rozpuštění ve vodě, kdy účinná látka bývá obsažena až z 90 % a je zde vysoké riziko předávkování a následné smrti. Heroin byl dříve mnohdy vdechován, v současnosti je nejužívanější formou nitrožilní aplikace. Samozřejmě existuje i možnost inhalace kouřením, aplikace pod kůži či do svalu. Účinek při aplikaci do žíly nastupuje prakticky okamžitě, uvádí se asi 4 – 10 sekund a doba trvání je asi 6 – 8 hodin. Mezi účinky heroinu patří celkový útlum organismu, zpomalení psychického tempa, uvolnění, euforie, ospalost, zúžení zornic, neschopnost pohybu, zpomalené dýchání, potlačené vnímání bolesti, deprese dýchacího centra, pokles tělesné
26 teploty, těžká zácpa, svědění kůže, ztráta libida a potence a další. Heroin je drogou s velkým rizikem závislosti, vzniká po 5 – 10 aplikacích. U fyzické závislosti je patrný vzestup tolerance, která se projevuje potřebou zvyšovat množství drogy. U závislosti psychické je především potřeba hovořit o ztrátě kontroly nad užíváním drogy, kdy do hry vstupuje neovladatelná touha po ní. Po požití drogy se psychika zlepšuje, avšak s přibývajícím časem se začínají objevovat prvotní příznaky fyzického syndromu abstinence. Ten se projevuje pocením, uživatel prožívá velké bolesti svalů či kloubů a dochází až ke křečím. Zároveň dochází i k absenci kontroly nad vlastním chováním. Sehnat větší množství drogy stojí stále více času a financí, které jsou potřebné k nákupu drogy. Člověk se začne pohybovat v tzv.
bludném kruhu. Dochází u něj k odpoutání se od kamarádů, kteří neužívají drogy a především zpřetrhání pout s rodinou a nejbližšími. Při aplikaci drogy za pomocí injekční jehly je zde velmi vysoké riziko přenosu nemocí. Můžeme vyjmenovat ty, které se uživatelů drog nejvíce týkají, především se jedná o HIV a hepatitidy B a C. Je zde velké riziko přenosu těchto nemocí na sexuální partnery nebo novorozence. Heroin nelze vnímat jen jako drogu, ale i jako nástroj moci, který je neodmyslitelně spojený s násilím a zločinem [18, 37].
1.2 Drogová závislost
„Jakákoliv závislost je špatná, ať už je drogou alkohol, morfin, nebo idealismus.“
(Carl Gustav Jung).
Nešpor uvádí, že: „Závislost je to, co odpovídá definici závislosti, podle mezinárodní klasifikace nemocí.“ Centrální popisnou charakteristikou je touha. Je to touha silná, někdy přetrvávající brát psychoaktivní látky. Dále určuje, zda je člověk závislý, pokud během jednoho roku došlo ke třem nebo více jevům, které jsou znakem závislosti [19, s. 27].
Drogovou závislostí rozumíme abnormální až patologický stav způsobený častým užíváním drog. Drogová závislost se začíná obvykle projevovat častým užíváním drog, které způsobí potřebu drogy vyhledávat. Závislost je podmíněna psychologicky nebo fyzicky.
Závislost také směřuje ke snížení schopnosti běžně reagovat na přirozené stimuly. K narušení základních společenských i životních činností míří ve vážnějších stádiích, k trvalému poškození a k selhání funkcí tělesných orgánů dochází zanedlouho poté. Látkovou závislost jsme schopni diagnostikovat, pokud člověk v užívání alkoholu nebo jiných drog pokračuje, nehledě na problémy sdružené s užíváním této látky. Omezení nebo přerušení užívání drogy a její opětovné užívání může vést k toleranci vůči účinkům drogy a k abstinenčním příznakům.
27 Častým motivem k začátku užívání drog a vytváření závislosti je zvědavost. Hodně lidí vyzkouší drogu jen proto, že to chtějí zkusit. Stres nebo životní problém je dalším podnětem, jenž jedinec není schopen vyřešit jinak než útěkem. Parta je častým iniciátorem, člověk do ní patří a chce do ní patřit i nadále, z toho důvodu se nechá k užívání drog přesvědčit [7, 20].
1.2.1 Druhy závislosti
Závislost na omamné látky dělíme na dvě základní skupiny, a to na závislost fyzickou a závislost psychickou.
Fyzická závislost se projevuje tělesnými poruchami, pokud nedojde k podání dávky drogy. Vzniká po dlouhodobějším (u některých drog se doba zkracuje) užívání drogy, kdy si ji organismus začlenil do své látkové výměny a chápe ji jako jednu ze součástí organismu. Je to stav organismu, který se přizpůsobil na určitou drogu a je doprovázen zvyšující se tolerancí.
Tyto tělesné projevy jsou osobité a typické pro určitý typ drogy. Každá droga je jiná a reakce našeho těla je odlišná [21, 35].
Psychická závislost způsobuje, že chybění drogy vyvolává úzkostně depresivní stavy.
Z fyzické a psychické závislosti, nastává psychická jako první. Jedním z kritérií, jak se stanovuje psychická závislost je fakt, že uživateli schází tělesné potíže v průběhu abstinence.
Psychická závislost je způsobena typem drog, které vytváří pocit uspokojení a touhy. Uživatel se snaží o opakované či trvalé užívání drogy s cílem vyvolat přívětivé pocity nebo odstranit mizernou náladu [21, 35].
Mezi vnější projevy závislosti patří řada symptomů, které poukazují na fakt, že jedinec užívá drogy, tyto příznaky se mohou odlišovat. Do všeobecných symptomů můžeme zařadit změnu okruhu přátel či jejich úplná ztráta, zvýšenou potřebu financí bez zřejmých nákupů, pokles péče o vnější vzhled až zanedbávání své vizuální stánky, časté změny nálad a osobnosti, špatnou koncentraci, zvýšený počet absencí ve škole, zhoršení prospěchu ve škole, agresivitu, nespavost a větší denní únavu a výrazný váhový úbytek [19, 21].
1.2.2 Stádia závislosti
Drogová závislost jako taková nevzniká ihned po jednom užití drogy. Od první konzumace až po stádium naprosté závislosti mohou uběhnout měsíce až roky. Jak je všeobecně známo, existuje mnoho druhů drog, a každá z nich vyvolává jinou a jinak silnou závislost (viz Příloha 1).
28 1. fáze: Experimentální – Drogová závislost začíná v této fázi. Člověk je drogou nadšen a zažívá pocity, jež nezažíval nikdy před tím. Má nenadále daleko bohatší sny, nápady a pohled na svět. Nic mu nedělá starosti, vše mu jde nečekaně lehce a s nadhledem. Před okolím ještě není v této fázi těžké skrýt, že dotyčný bere drogu. Je to možné poznat jen náznakově, objevuje se časté střídání nálad, euforie, lhostejný postoj k problémům. Návyková látka v této době zatím nedává najevo žádné negativní účinky, jedinec může být přesvědčený, že výroky o ničivosti drog jsou jen lži k zastrašení. V této době ještě nepocítí uživatel drogy také velkou finanční zátěž, neboť mu stačí ke spokojenosti malá dávky drogy. Ani ve škole nebo v práci nemá prozatím člověk žádné problémy, spíše naopak, se mu pod vlivem drogy může dařit lépe. Má schopnost být koncentrovanější a často mu lépe funguje paměť.
Spolehlivě pomáhá návyková látka zvládat problémy a unikat z reality do dokonalého světa, kde problémy neexistují. Ačkoliv je ještě v této fázi relativně snadné přestat, protože se zatím nevytvořila fyzická závislost, většina osob v této fázi nepřestane. Vnímají totiž pouze pozitiva, jež jim droga přináší. Pokud se v této době člověk rozhodne, že zanechá užívání drog, je u něj značně důležitá příprava na nejrůznější nelehké situace, které jej dříve či později v životě potkají [22, 23].
2. fáze: Sociální užívání – Závislost se začíná již v této fázi projevovat a užívání návykové látky začíná být zdrojem problémů. Dochází k pravidelnému užívání drogy ve větších dávkách. Drogově závislý jedinec si však zatím myslí, že má užívání drogy pod kontrolou, a že s ním bude schopen přestat kdykoliv. Rozložení dne a taktéž přátelé se v této fázi začínají přizpůsobovat droze. Člověk, který užívá drogu, si hledá nové přátele mezi narkomany. Velkým oříškem se stává v tomto období škola nebo zaměstnání. Jedinec začíná být otupován drogou a jeho schopnosti uvažovat a nezapomínat se zhoršují. Z tohoto důvodu se také snižují jeho pracovní nebo studijní výkony. Člověk může mít problémy i s tím, že do zaměstnání nebo do školy chodí pod vlivem drogy. V této fázi má rovněž závislý problémy s absencí v zaměstnání či ve škole, a proto je přinucen často lhát. Hromadí se taktéž konflikty s rodinou (časté opožděné příchody domů), s učiteli (nepřipravenost nebo naprostý nezájem o učivo), s přáteli a spolupracovníky (ztráta společné řeči). Jedinec v této fázi častokrát vyhledává pomoc u osoby, jež je mu blízká a má k ní důvěru. Většinou ale neřeší problém se závislostí, avšak problém s tím, jak vyřešit spory s rodiči, sourozenci, partnerem nebo učiteli.
Také přichází v této fázi jasné zdravotní problémy, mnohdy jde o nechuť k jídlu, bolesti hlavy, nespavost, agresivitu, bolesti celého těla, stres nebo deprese [22, 23].
3. fáze: Každodenní užívání – Jedinec již v této fázi ztrácí kontrolu nad drogou a vlastní závislostí. Kolem drogy se začíná otáčet celý jeho život, přemýšlí jen nad tím, kdy si
29 vezme příští dávku. Droze se podřizuje vše - denní rozvrh, morální hodnoty, zaměstnání a přátelé. Mnohokrát se v tomto období dostavují již i finanční problémy, neboť se často už na závislost přijde a člověk je propuštěn ze zaměstnání nebo školy. Shánění peněz na drogy je v tomto stadiu různé, nejčastěji se závislý ubírá ke krádežím, prostituci nebo podvodům.
Jakékoliv problémy je člověk v této fázi schopný řešit už pouze drogou. Tím se dostává do horších a hlubších problémů. I v této fázi se hodně lidí snaží přestat. Bohužel už toho ale nejsou schopni, neboť už si vybudovali fyzickou závislost. K normálnímu životu je návrat z této fáze již velice náročný, jedinec má už úplně jiný žebříček hodnot, jiné přátele, rodina jej mnohdy zavrhla a jeho závislost k droze je velmi významná [22, 23].
4. fáze: Užívání k dosažení normálu – Tato fáze je poslední fází závislosti a mnohdy končí smrtí předávkováním nebo úplným selháním organismu. Droga již uživateli v této fázi vůbec nic nepřináší, je pro něj výhradně úlevou od fyzické a psychické bolesti. Dávky jsou pro tělo skoro na hranici snesitelnosti, jsou ovšem také jedinou věcí, která je schopna závislého udržet při životě. Veškerý život a smýšlení jedince se v této fázi otáčí kolem užívání drogy a jejího získávání. Právě se získáváním bývá významný problém, neboť člověk je již velmi vyčerpaný a taktéž jeho pobyt v chatrných sociálních podmínkách se na něm začíná podepisovat. Jedinec se neštítí vykonat cokoliv pro získání drogy, může se jednat o krádež, prostituci, ale klidně i o vraždu. To celé dělá z toho důvodu, že jej k tomu nutí droga, on sám mnohdy nechce. Člověk si zatím pamatuje jen příjemné zážitky z aplikace drogy v první fázi a usiluje o navození identického stavu, bohužel marně. V případě, že drogu nedostane, nadchází abstinenční syndrom, který se projevuje odlišně v závislosti na užívané droze. Jedná se například o zimnici, bolesti celého těla, agresivitu, stres, deprese, vyčerpání, halucinace a jiné. Charakteristický je také pocit viny po použití drogy, jedinec to řeší tak, že si dá další dávku, aby zapomněl na pocit provinění. Z této fáze je již téměř nemožné, aby se člověk vyprostil vlastní vůlí, z tohoto důvodu je jednoznačně nutná pomoc zvenčí [22, 23].
1.2.3 Důsledky drogové závislosti
I po vyléčení závislosti, závislost přetrvává a může se snadno vyvolat, například životní krizí nebo pouhou chutí zkusit to znova. Je významný rozdíl mezi důsledky a příznaky závislosti. Příznaky nastávají v řádech minut po požití drogy, důsledky jsou ovšem spíše následky a projevují se asi od 2. fáze drogové závislosti. Jedná se nejčastěji o negativní dopady na rodinu, přátele, zdraví, práci a ekonomickou situaci jedince, jenž se stal drogově závislý.
