Jiho č eská univerzita v Č eských Bud ě jovicích Pedagogická fakulta
Katedra výchovy ke zdraví
Aspekty kvality života u rodi čů p ř edškolních d ě tí na Jind ř ichohradecku
Bakalá ř ská práce
Autor: Markéta Urbánková
Studijní program: Specializace v pedagogice Studijní obor: Výchova ke zdraví
Vedoucí práce: Mgr. Petra Vojtová, Ph. D.
České Budějovice, duben 2013
University of South Bohemia in Č eské Bud ě jovice Faculty of Education
Department of Health Education
Aspects of the Quality of Life of Pre - school Children Parents of Jind ř ich ů v Hradec Region
Bachelor Thesis
Autor: Markéta Urbánková
Study programme: Specialization in Education Field of study: Health Education
Supervisor: Mgr. Petra Vojtová, Ph.D.
České Budějovice, April 2013
Prohlašuji, že jsem svoji bakalářskou práci „Aspekty kvality života rodičů předškolních dětí na Jindřichohradecku“ vypracovala samostatně pod odborným vedením Mgr. Petry Vojtové, Ph. D. a pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury.
Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své bakalářské práce a to v nezkrácené podobě fakultou, elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG, provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejich internetových stránkách.
V Českých Budějovicích, dne: Markéta Urbánková
Poděkování:
Děkuji Mgr. Petře Vojtové, Ph.D. za vstřícnost, odborné vedení, cenné rady a ochotu při vypracování mé bakalářské práce.
Také děkuji všem rodičům, kteří si našli čas a chuť k zamyšlení se nad svým životem.
Jméno a příjmení autora: Markéta Urbánková
Název bakalářské práce: Aspekty kvality života u rodičů předškolních dětí na Jindřichohradecku.
Pracoviště: Katedra výchovy ke zdraví, Pedagogická fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Petra Vojtová, Ph.D.
Rok obhajoby bakalářské práce: 2013
Abstrakt:
Tato bakalářská práce je zaměřena na posouzení různých aspektů kvality života u rodičů předškolních dětí na Jindřichohradecku. Pomocí dotazníkového šetření se snaží prozkoumat a analyzovat kvalitu života rodičů z jejich subjektivního pohledu, na základě jejich hodnocení spokojenosti v různých oblastech života. V první polovině se práce zaměřuje na definování pojmu, jako je rodina, funkce rodiny, zajímá se o specifika rodiny současnosti. Uvádí vývojové etapy dítěte, zaměřuje se především na předškolní období. V teoretické části také rozebírá problematiku kvality života, její pojetí, historii a hlediska měření. V praktické části práce vymezuje cíle průzkumu, určuje výzkumné předpoklady, popisuje výzkumné šetření a poskytuje výsledky průzkumu a jejich hodnocení. Výsledky průzkumu naznačují určité trendy, které se objevují v českých rodinách a nalézají rozdílné vnímání spokojenosti u mužů a žen v konkrétních oblastech.
Klíčová slova: Rodina, rodičovství, kvalita života, pohoda, hodnoty
Name and Surname: Markéta Urbánková
Title of Bachelor Thesis: Aspects of the Quality of Life of Pre-school Children Parents in Jindřichův Hradec Region
Department: Health Education, Faculty of Education, University of South Bohemia in České Budějovice
Supervisor: Mgr. Petra Vojtová, Ph.D.
Year of Presentation: 2013
Abstract:
The thesis evaluates different aspects of the quality of life of parents of pre- school children in Jindrichuv Hradec region. Based on a questionnaire-based survey, where the parents indicated their personal satisfaction in various aspects of their lives, it researches and analyses the parents’ subjective views on their quality of life. In its first part, the thesis defines the operative terms, such as ‘family’ and ‘role of a family’ and assesses the specifics of a contemporary family. It lists the developmental stages of a child, focusing especially on pre-school stage. The theoretical part also assesses the issues of ‘quality of life’, approaches to quality of life, the history of the term and its evaluation perspectives. In the practical part, the thesis defines objectives of the research, states its hypotheses, describes the survey and presents the results and their evaluation. The results of the survey indicate a few contemporary trends, which have started to arise in Czech families, and find different views on personal satisfaction between men and women in individual aspects of life.
Key words: Family, parenthood, quality of life, well-being, values
Obsah
1 Úvod ... 9
2 Teoretická část ... 11
2.1 Rodina ... 11
2.1.1 Současná česká rodina ... 11
2.1.2 Funkčnost rodiny ... 14
2.1.3 Rodičovství a rodiče ... 18
2.1.4 Vývojové etapy dítěte ... 19
2.1.5 Specifika předškolního dítěte ... 21
2.2 Kvalita života ... 23
2.2.1 Charakteristika kvality života... 23
2.2.2 Pojetí kvality života ... 24
2.2.3 Rozměry kvality života ... 27
2.2.4 Měření kvality života ... 28
2.3 Psychosociální aspekty zdraví ... 29
2.3.1 Zdraví ... 29
2.3.2 Psychologické aspekty kvality života ... 29
2.3.3 Sociologické aspekty kvality života ... 30
2.4 Cirkadiánní rytmy ... 31
2.4.1 Spánek ... 31
3 Praktická část ... 33
3.1 Cíle práce ... 33
3.2 Harmonogram práce ... 33
3.3 Výzkumné předpoklady ... 33
3.4 Metodika ... 34
3.4.1 Charakteristika cílové skupiny ... 34
3.4.2 Dotazník ... 35
3.4.3 Použité metody a zpracování... 35
3.4.4 Popis výzkumného šetření ... 35
4 Vyhodnocení dat a diskuse ... 37
5 Diskuse k výzkumným předpokladům ... 51
6 Závěr ... 53
7 Použité zdroje ... 54
8 Přílohy ... 57
9 Seznam zkratek ... 58
9
1 Úvod
Jsem ráda, že se mi naskytla příležitost, nahlédnout do života rodin v mém regionu, které pečují o jedno či více předškolních dětí. Sama jsem ve stejné pozici jako mí respondenti, proto si dokážu představit eventuální problémy a nespokojenost s jejich životy.
Kvalita života se prolíná do různých vědních oborů, jakými jsou filosofie, sociologie, psychologie, ekonomika, medicína apod. Do všech těchto odvětví bych ráda pomocí otázek v dotazníku zasáhla a zjistila tak, kde nedochází k úplnému naplnění potřeb rodičů, či zda po hlubším zamyšlení nad svým životem, dojdou k názoru, že v celkovém kontextu spokojeni jsou. Zdraví významně ovlivňuje kvalitu života.
Celkové zdraví tvoří bio – psycho – sociálně – kulturně – spirituální složky. Nelze si tedy pod zdravím představit jen medicínské hledisko, ale také například myšlení, komunikaci, sociální vztahy, výchovu, vzdělání či duchovno. Na dosažení co nejlepšího zdraví se tedy nepodílí jen zdravotnické služby, ale k ochraně zdraví by měli umět přispívat i sami jednotlivci, kdy základem je rodina, škola či jiná místa, kde o podporu zdraví lidé usilují.
V období předškolního věku, si děti stále žádají zvýšenou péči. V důsledku pak můžeme mít subjektivní pocit, že tato etapa života je náročná po psychické i fyzické stránce a tím i neuspokojující. Vzhledem k ekonomickým podmínkám většiny rodin se v tomto období ženy vrací zpět do zaměstnání. V naší společnosti ve většině případů na plný úvazek, což klade vysoké nároky na psychickou stránku ženy ale i muže. Žena pracuje takzvaně na dvě směny, přičemž nemusí vše zvládat dokonale. Může tedy vznikat nepříznivé klima v rodině, se kterým se musí všichni členové vyrovnat. Dítě vyžaduje nadále naší stálou péči i po návratu z předškolního zařízení. Pokud nevyužijeme náhradní alternativu, jako například sledování televize, je třeba se mu převážnou část zbytku dne věnovat. Postupem času se přidávají zájmové kroužky, při kterých je nutná potřeba asistence, minimálně při dopravě. Kde tedy najít čas, chuť a energii věnovat se sami sobě, uspokojovat své potřeby a věnovat se svým zájmům?
Zamýšlím se však nad otázkou, zda máme právo se domnívat, že je náš život tímto méně kvalitní či nekvalitní? Za jeden ze znaků lidské přirozenosti se považuje schopnost péče. Přijetí rodičovské role se vší péčí a obětováním se považuje
10
za přirozený projev živočichů. Možná na to mnohdy zapomínáme a zbytečně si tím život komplikujeme. Mé dotazníkové šetření by mělo rodiče přivést k zamyšlení nad sebou samým, jejich okolím a prožíváním současnosti. Ujasnit si, co je pro ně v současném životním období důležité, uvědomit si a pojmenovat silnější a slabší stránky jejich život, které přispívají k jejich spokojenosti či nespokojenosti.
Z tohoto průzkumu bych se ráda dozvěděla, v jakých oblastech jsou rodiče spokojení a v jakých nikoliv. Spokojení rodiče znamenají spokojené děti a děti jsou naše budoucnost.
11
2 Teoretická č ást
2.1 Rodina
2.1.1 Současná česká rodina
„Rodinu charakterizuje vzájemné sdílení životního času a životního prostoru vychovatelů a dítěte. Je předpokladem pro učení a vzdělávání, které bychom mohli označit jako školu života, tj. učení nápodobou, učení identifikací, učení přitažlivými vzory, společnou činností, soužitím. Vychovatelé v rodině roli otce a matky zpravidla nehrají, ale tuto roli žijí – jsou v ní. Sdílen je konkrétně naplněný čas a konkrétně naplněný prostor“ (Matějček, 1992, str. 31).
Ve 20. století dochází k zásadní změně v organizaci rodinného života, kdy se prosazuje požadavek lásky mezi manželi jako podmínka k založení rodiny. Ženy vstupují do práce, čímž se vzájemná pozice muže a ženy zrovnoprávňuje. Dle Singlyho (2001) se rodina se stává soukromým prostorem, který má sloužit jednotlivcům. Cílem této rodiny je umožnit individualizaci svým členům, a proto je tak nestabilní. K hlavním důsledkům těchto změn lze přičíst snížení porodnosti, vznik či rozšíření alternativních forem rodinného života, jako například nesezdaná soužití, dobrovolná bezdětnost, rozvody a znovu založené rodiny (Dudová, Vohlídalová, 2005, online). Současní lidé usilují o autonomii a nezávislost, ale přesto by dále chtěli žít společně s ostatními, protože je potřebují k tomu, aby mohli být sami sebou. Je tedy nutné najít způsob, jak být společně svobodní v rodině, ale i ve vztahu mezi rodiči a dětmi (Dudová,
Vohlídalová, 2005, online).
Vzhledem k vývoji rodiny v průběhu doby, jejích reakcí na změny společenských a ekonomických podmínek můžeme shrnout některé znaky její současné podoby:
• Mění se očekávání trvalosti vztahu – mladí lidé si nechávají prostor pro změnu, nechtějí riskovat a obětovat se v zájmu rodiny. Objevují se různé alternativy společného soužití, např. tzv. manželství na zkoušku (Gillernová a kol., 2011).
• Nízká stabilita rodiny – podle Národní zprávy o rodině 2004 se Česká republika řadí mezi státy s nejvyšším podílem manželství zanikajících rozvodem. Podle srovnávací mezinárodní studie mají manželství uzavřená až po určité době života na zkoušku větší rozvodovost než přímá manželství. Jedná se o tzv. efekt
12
nesezdaného soužití. Důvodem může být, že pro volné soužití se rozhodují nekonvenční a méně tradiční partneři (Hamplová, Rychtaříková, Pikálková, 2003 in Gillernová a kol. 2011). Nestabilita manželského života je pravděpodobně nezbytnou daní za svobodu, které by se dnes málo kdo dobrovolně vzdal (Dudová, Vohlídalová, 2005, online). Podle Singlyho (2003) je láska vzor sociální vazby, která je založená na svobodné volbě partnera. A právě touto svobodou je dána křehkost této vazby (dudová, Vohlídalová, 2005, online).
Tab.1 Počet rozvodů v ČR v letech 2001-2011
Rok 2001 2006 2007 2008 2009 2010 2011
31586 31415 31129 31300 29133 30783 28113
(Populační vývoj ČR 2011)
• Odklad uzavření prvního manželství do vyššího věku a to především do věku 30 let. Věková hranice, kdy lidé vstupují do manželství, se stále zvyšuje. V roce 2001 byl průměrný věk mužů při uzavření prvního manželství 29,3 u žen 26,9.
V roce 2010 se průměrný věk zvýšil u mužů na 32,2 a u žen na 29,4 (Kačerová, 2012, online).
Tab.2 Průměrný věk uzavření prvního manželství
Rok 2001 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Průměrný věk při 1.
sňatku - muži 29,3 31,0 31,2 31,4 32,0 32,2 32,2 Průměrný věk při 1.
sňatku - ženy 26,9 28,4 28,6 28,8 29,2 29,4 26,6 (Populační vývoj ČR 2011)
• Odsouvání rodičovství na pozdější období. V důsledku odsunutí rodičovství na pozdější dobu již často chybí ochota měnit přijatý životní styl bez
dětí, opustit kariéru nebo se vyskytnou zdravotní potíže spojené s vyšším věkem.
Podle J. Kocourkové došlo k výraznému posunu v normách a postojích populace, ke změně hodnotové orientace, k posílení individualismu a zdůrazňování seberealizace jedince. V průběhu tohoto procesu nastaly změny v oblasti rodiny a partnerských vztahů. Důraz na individualismus se odrazil v posílení vědomí zodpovědnosti za vlastní život. Na současné rodičovství lze
13
tedy také nahlížet také jako na projev zvýšené odpovědnosti, se kterou mladí lidé přistupují k zakládání rodiny (Kocourková, 2002, in Gillernová a kol. 2011).
Tab.3 Průměrný věk matek při 1. porodu
Rok 2001 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Věk matek při 1.
porodu 25,3 26,9 27,1 27,3 27,4 27,6 27,8
(Populační vývoj ČR 2011)
• Předmanželská zkušenost v oblasti sexu. Je zcela běžně přijímána s výjimkou specifických skupin společnosti. Předmanželská intimní zkušenost je významným činitelem pro intimní soužití manželů (Šulová, 1998 in Gillernová a kol. 2011). Sexuální revoluce z šedesátých let 20. století odmítala monopol manželství na sex a učinila ho plně legitimním samostatným zdroje slasti a novou oporou lidské identity. I přes tlumení této revoluce komunistickou cenzurou zanechal i v naší kultuře nevratné změny v identitě, postojích a sexuálním chování (Možný, 2008). Do sexuálního života manželů je nutno také zařadit mimomanželské styky, které v roce 2003 přiznalo 59% ženatých mužů a 40% vdaných žen. Platí, že u mužů šlo v drtivé většině spíše o příležitostné styky, kdežto u žen, šlo o delší známosti (Gillernová a kol. 2011).
Tab. 4 Struktura obyvatel v Jindřichohradeckém okresu uveřejněná v roce 2011 Českým statistickým úřadem:
Celkem Muži Ženy
Obyvatelstvo celkem 90 604 44 482 46 122
z toho rodinný stav svobodní 35 455 19 630 15 825 Ženatí, vdané 39 770 19 873 19 897
Rozvedení 8 329 3 774 4 555
Vdovci, vdovy 6 983 1 168 5 815
14
Celkem Muži Ženy Obyvatelstvo ve věku 15 a více let 77 397 37 735 39 662 z toho podle stupně
vzdělání
Bez vzdělání 440 172 268
Základní včetně
neukončeného 16 145 5 835 10 310 Střední vč. vyučení 29 282 17 065 12 217 Úplné střední (s
maturitou) 19 504 8 811 10 693
Nástavbové studium 1 942 731 1 211 Vyšší odborné
vzdělání 843 301 542
vysokoškolské 6 581 3 367 3 214
V roce 2011 bylo v Jindřichohradeckém regionu uzavřeno 4,0 sňatků v přepočtu na 1000 obyvatel. Rozvodů bylo uskutečněno 2,5 v přepočtu na 1000 obyvatel. Oba údaje se přibližují celorepublikovému průměru, který činí 4,3 sňatků a 2,5 rozvodů na 1000 obyvatel. Pod republikovým průměrem se okres Jindřichův Hradec pohybuje u počtu živě narozených dětí. V přepočtu na 1000 obyvatel se v ČR narodilo 10,4 dětí, naproti tomu v Jindřichově Hradci pouze 9,5 dětí. I ve srovnání s ostatními okresy Jihočeského kraje, je toto číslo spíše podprůměrné (ÚZIS ČR, 2011, online).
2.1.2 Funkčnost rodiny
Pro snadnější pochopení dnešního stavu rodiny je dobré vzít v úvahu její historii a vývojové fáze, kterými v posledních šedesáti letech prošla. Sullerová (1998) rozlišuje tyto tři fáze (Helus, 2009):
1. První fáze, do které zahrnujeme období po druhé světové válce, trvá přibližně do první poloviny šedesátých let. Po válečných zkušenostech vstupuje do popředí rodina, je považována jako jediný pevný základ, jelikož všechny ostatní jistoty selhaly. Hodnota rodiny je završena dítětem (dětmi), rodině dává naději, že nyní už bude doopravdy dobře. Nastává tzv. Baby boom, nárůst počtu narozených dětí.
2. Druhá fáze trvá do šedesátých do osmdesátých let. Přichází zlom, lidé již nejsou tak opojeni hodnotami rodiny. V důsledku rozvoje a zlepšení ekonomické
15
situace se otevírají nové možnosti pro uplatnění, nabízí se kariéra a další lákavé příležitosti. Lidé zjišťují, že plození potomků přináší menší či větší ekonomické problémy.
3. Třetí fáze trvá dodnes. Rodina sice stále existuje, ale je jen jednou z možností volby vedle jiných alternativ soužití. Díky vysokému počtu rozvodů a uzavírání druhých a třetích manželství je způsobeno, že stále více dětí vyrůstá v prostředí mnohem nestabilnějším, než tomu bylo dříve. Roste počet rodin bez otce, což má vliv na identifikaci chlapců s mužským vzorem.
Janošová (2008) však dospívá k tomu, že nepřítomnost otce samo o sobě negativně neovlivňuje přijetí mužské role dítěte, ale lze ji považovat za rizikový faktor až v kombinaci s dalšími nepříznivými vlivy. Dívky z rozvedených rodin jsou vůči svým vrstevníkům chlapcům asertivní a iniciativní při navazování kontaktů. Naproti tomu dívky, kterým otec zemřel, jsou více zdrženlivé a ostýchavé (Helus, 2009)
Dnešním trendem je zcela jednoznačně odklad manželství do pozdějšího věku, viz Tab.1. Dříve byl sňatek prvním krokem do samostatného života. Dnešní doba přináší v tomto věku možnost seberealizace, což mnoho mladých využívá (Fialová, 2000).
V současnosti se také setkáváme s trendem, kdy dlouhodobé vztahy po mnoha letech k manželství nevedou. K tomuto problému se vyjadřuje Národní zpráva o rodině 2004, která poukazuje na to, že manželé jsou oproti nesezdaným párům finančně znevýhodněni, např. na sociálních dávkách apod. (Kramulová, 2007). Podle mého názoru lidé vnímají poměrně velkou rozvodovost a z obav krachu jejich vztahu si ponechávají jednodušší možnost rozchodu, která jim nabízí ukončení partnerství bez soudů, úředních sporů o majetek a podobně. Dalším důvodem by mohla být srovnatelná schopnost žen i mužů se materiálně zabezpečit a proto pro ně nemusí být na první pohled svatba stěžejním bodem k založení rodiny. Přesto si myslím, že svatba je důležitá z psychologického hlediska. Právě to, že se jeden člověk oddá druhému, je v podstatě odvážný krok hoden obdivu. Partneři si tímto dávají najevo úctu a víru jeden v druhého.
Z hlediska posuzování funkčnosti rodiny nedochází pravděpodobně k takové změně, jako je obecně vnímáno. Všeobecně přijímaný názor, že destabilizace rodiny narůstá, může být dán tím, že se ve 20. století věnuje více pozornosti humanitním vědám a bylo poskytnuto více údajů o rodině nežli v předchozí historické etapě.
16
V druhé polovině 20. století se snižuje vliv církve, zvyšuje se společenská tolerance vůči rozvodům. Díky tomu je menší výskyt tzv. skrytých rozvodů, kdy navenek rodina funguje a je úplná, avšak vztahy mezi rodiči jsou chladné a účelové, někdy i negativní.
Postoje a hodnotové orientace, míra závislosti a funkční rozdělení rolí určují manželskou spokojenost a rodinnou stabilitu (Gillernová a kol. 2011).
Spokojenost rodiny je vnímána každým jejím členem jinak, lze ji tudíž považovat za osobnostně podmíněnou. I různé manželské páry vnímají stejnou situaci odlišně, jeden pozitivně, druhý negativně. Na funkčnosti rodiny se také odráží osobnostní charakteristiky partnerů- rodičů. Některá osobnost například nedokáže adekvátně řešit zátěžové situace nebo přináší ze své rodiny nevhodné modely chování, není schopna pozitivní komunikace. Tyto rysy mohou pak negativně ovlivnit pohodu v rodině. Autoři, kteří se zaměřují na rodinu a její výzkum, se shodují v tom, že nejdůležitějšími faktory rodinné harmonie a funkčnosti jsou tvořivost, jasně vymezené role a schopnost jednotlivců zastupovat se v nich, jasně vymezená vedoucí role a podpora její autority ze strany ostatních, jasnost komunikace a adekvátní řešení konfliktů. Důležitá je přizpůsobivost, pocit emoční blízkosti a sounáležitosti, avšak i osobní zodpovědnost a samostatnost (Gillernová a kol. 2011).
Na rodinném fungování se podle Sobotkové podílí 3 nosné pilíře – soudržnost, adaptabilita, komunikace. Soudržnost souvisí s rodinou intimitou, blízkostí a sounáležitostí. Adaptabilita je schopnost rodiny přizpůsobovat se změnám nároků života. Můžeme říci, že adaptabilní rodiny dokážou snadněji změnit své fungování, někdy i životní styl, vyžaduje-li to situace. Rodinná komunikace, jako třetí pilíř je klíčový proces při vytváření celkové rodinné atmosféry, při řešení problémů. „Přímá a otevřená komunikace působí jako ochranný faktor v rodinném soužití, zatímco nejasná či narušená komunikace může znásobit negativní vlivy rizik a stresů“ (Sobotková, 2007, s. 72). Stav a funkčnost rodiny lze zjišťovat pomocí výzkumných šetření, které zahrnují proměnné jako spokojenost jednotlivých členů s rodinným životem, dovednosti a schopnosti řešit konflikty a problémy v partnerském vztahu, pozitivní postoj k sexualitě a spokojenost s vyjadřováním citů, spokojenost jak jsou uspokojovány osobní potřeby a zájmy či efektivní komunikace mezi partnery (Sobotková, 2007).
17 Funkce rodiny:
Biologická, reprodukční funkce – jde o zajištění reprodukce lidské populace, kdy hodnota rodiny by měla být završena dítětem, dítě dává naději a je impulzem pro její další fungování. V posledních letech však porodnost v ČR klesá, nejvíce dětí za posledních 10 let se narodilo v roce 2008 (119 570 dětí), od toho roku počet narozených dětí ubývá (Populační vývoj ČR, 2011). V dnešní době přibývají lidé, kteří volí jinou cestu než výchovu dětí. Také se projevuje fakt, že roste počet párů, u kterých je snížená plodnost a musí být nahrazena reprodukcí asistovanou (Gillernová a kol.
2011).
Ekonomicko – zabezpečovací funkce – tato funkce se vztahuje na všechny členy rodiny.
Rodina svůj chod zabezpečuje převážně sama, ovšem po ekonomické stránce stále sílí uplatnění státu, pomocí sociálních služeb a dávek. Žijeme v období relativního dostatku, kdy je společnost schopna pečovat o jednotlivce přímo (Gillernová a kol. 2011).
Výchovná, socializační funkce – rodiče poskytují dítěti při provozování společných aktivit nezastupitelný model chování obou pohlavních pólů zastoupených v přírodě. Nahrazování rodičů kýmkoliv, pak komplikuje dítěti chápání signálů, které mu okolní svět vysílá, nejsou-li mu předem zprostředkovány v přirozené interakci s rodiči (Šulová, 2010).
Emocionální funkce – v této funkci je rodina nezastupitelná. Její členové mají potřebu zázemí, bezvýhradného přijímání, podpory a pomoci, potřeby sdílení zážitků, společné historie, společných rituálů a plánů atd. (Gillernová a kol. 2011).
Výchova ke zdraví v rodině
Jedním z předpokladů pro to, aby člověk mohl uspokojovat své životní cíle a potřeby, je cítit se zdravý. Rodina je zcela zásadní prostředí, které se na výchově ke zdraví podílí. Ve prospěch zdravého života se navzájem ovlivňují jak partneři či manželé, tak rodiče své děti. Je nutné, aby rodiče vedli děti k zodpovědnosti za své zdraví. Vést ke zdravému způsobu života mohou výchovou a především svým osobním příkladem. Rodina má za úkol vytvořit dětem zdravé prostředí a to po všech stránkách, které pojem zdraví zahrnuje. Nejužší rodina podporuje tělesnou a duševní hygienu, měla by u dětí vytvářet správné stravovací návyky a nabízet vhodné pohybové aktivity, které budou součástí jejich běžného života. Rodina se také podílí na sociálním rozvoji, rozvíjí
18
sociální dovednosti, svým příkladem ukazuje dítěti pravidla soužití ve vztahu, schopnost empatie apod. (Nedbalová, 2009, online).
2.1.3 Rodičovství a rodiče
Narozením dítěte vzniká pro partnery nová situace, přináší do partnerských vztahů mnoho nového. V dnešní době mladí lidé dlouho zvažují, zda jsou zralí na přijetí rodičovské role. Na tuto roli se systematicky připravují nebo ji odkládají. Reprodukce je klíčovým životním procesem. Rodičovství přináší sdílení a naplňování významných životních potřeb dětí i rodičů. Když se člověk stává rodičem, dochází k setkání zralého jedince, který vědomě chce a je schopen poskytovat péči a jedince, který bez této péče nepřežije. Britský psychiatr a psychoanalytik John Bowlby se celoživotně zabýval vztahy mezi rodičem a dítětem. Považoval ho za životně důležitý vztah. Pouto, které dítě s rodičem navazuje, označil termínem attachment, neboli vazba. Za stěžejní po mentální vývoj a zdraví považuje vytvoření vztahu s druhým, schopnost hledat péči a péči a zájem ji poskytovat. Dle Bowlbyho se přijetí rodičovské role považuje se vší a péčí a obětováním za přirozený projev živočichů (Gillernová a kol. 2011).
Podle teorie Erika Eriksona, který podstatně obohatil Freudovu teorii psychosexuálního vývoje, je život rozdělen do osmi stádií, které pokrývají celý život. Je to stádium receptivity (téma základní důvěry), stadium autonomie, stadium iniciativy, stadium přičinlivé píle, stadium identity, stadium intimity, stadium generativity, stadium integrity. Rodičovství nastává ve stádiu generativity (plodit, rodit). Člověk vstupuje do etapy, kterou Ludvík Vaculík nazval hlavní život. Smyslem života v tomto období je milovat a pracovat. Jedinec, který toto období akceptoval, vnímá především to, co je okolo něj, tudíž není pro něj středobod vlastní já. Pečuje s láskou o to, co zplodil a přijal za to odpovědnost. Nemusí jít vždy o vlastní potomky, podobně mohou mít tyto potřeby učitelé ve vztahu ke svým studentům či podnikatel ve vztahu ke svým zaměstnancům (Říčan, 2007).
Oba rodiče jsou ve vztahu k dítěti nezastupitelní a plní své specifické role. Je také nutno respektovat, že mít děti má jiný význam pro matku a jiný pro otce. Svědčí o tom výzkumy, ve kterých byly sledovány poklesy stresových hormonů po návratu ze zaměstnání na klidovou úroveň. Nejrychlejší pokles nastal u otců nejmenších dětí, zatímco u matek tomu bylo právě naopak (Gillernová a kol. 2011).
19
Existují různé pohledy na pojetí mateřství a otcovství. První pohled vychází z přirozené odlišnosti mezi mužem a ženou, tedy i matkou a otcem. Konzervativní zastánci tvrdí, že dítě potřebuje dva typy lásky – mateřskou a otcovskou. Druhý konstruktivistický pohled oproti tomu zdůrazňuje, že odlišnosti mezi mužem a ženou jsou vytvořeny sociálně, tudíž je nelze brát jako přirozené a neměnné. Empirické výzkumy ukazují, že otcové jsou schopni budovat kvalitní vztahy se svými dětmi, které se velmi podobají vztahům mateřským (Zaouche – Gaudron 2001 in Dudová, 2006, online). Lze dojít k závěru, že muži i ženy mají stejné předpoklady vytvořit si blízký a intimní vztah se svými dětmi, a to prostřednictvím každodenních pečovatelských aktivit ( Lupton, Barclay1997 in Dudová, 2006, online). Podle F.de Singlyho (2000) má vliv na otcovský vztah čas strávený bezprostředně s dětmi. Otec vzhledem k nutnosti vykonávání své profese má čas strávený s dětmi dopředu naplánovaný a připravený.
Matka je oproti tomu neustále připravená na uspokojení nečekané dětské potřeby (Dudová, 2006, online).
Mezi 20. - 45. rokem se žena nachází v tzv. reprodukčním období. V této době je důležité tzv. reprodukční zdraví, které je definované jako stav úplné fyzické, mentální a sociální pohody ve všech aspektech vztahujících se k reprodukčnímu systému.
Vzhledem k tomu, že základní biologická funkce ženy je zabezpečení rodu, je kvalita reprodukčního zdraví objektivním kritériem, které ovlivňuje kvalitu jejího života.
Uzavření partnerského svazku, kvalita sexuálního života, mateřství a rodičovství, realizace v zaměstnání zásadně ovlivňují kvalitu života ženy v reprodukčním období (Pyšný, 2008). Žena - matka je pro dítě prvotním pečovatelem. Je geneticky vybavena pro péči v jeho raných etapách, projevuje větší empatii pro jeho potřeby. Má velmi silný emocionální význam pro dítě. Pokud je matka pro tuto roli zralá, vyvolává u dítěte pocit bezpečí, pocit, že je milováno a přijímáno. Otec podporuje u dítěte tvořivost, posiluje jeho odolnost, více s dětmi experimentuje a pomáhá mu čelit konfliktním situacím (Gillernová a kol. 2011).
2.1.4 Vývojové etapy dítěte
Fáze dětského věku můžeme v širším slova smyslu rozdělit na ranou, střední a pozdní fázi (Helus, 2009). Poněkud podrobněji rozděluje etapy dětství Marie
20
Vágnerová, která na základě výrazných specifik jednotlivých období, člení vývojové etapy takto (Vágnerová, 2005):
1. období prenatální – toto období trvá devět kalendářních měsíců. Vytvářejí se všechny potřebné předpoklady pro budoucí samostatný život plodu. Na působení různých faktorů je citlivá matka ale také plod. Přichází první komunikace matky s plodem na různých úrovních. Fyziologickou komunikaci zprostředkovává krev, která prochází placentou. Při smyslové komunikaci plod reaguje na některé smyslové podněty, jako např. masáž břicha či matčin hlas. Emoční a racionální postoj matky k plodu se projevuje v její pozornosti, přemýšlení, prožívání směřující k plodu (dítěti).
2. Novorozenecké období – trvá jeden měsíc. Je to období adaptace na nové prostředí, které je vyplněno především uspokojováním jeho fyziologických potřeb. Novorozenec je vybaven reflexy, vrozenými způsoby chování a schopností učit se. Matka pro dítě představuje významný zdroj podnětů. Není pro něj zcela neznámou bytostí, dítě si pamatuje její hlas, na který reaguje.
3. Kojenecké období – tento věk trvá od jednoho měsíce do jednoho roku. Rozvíjí se schopnosti, které umožňují postupné osamostatňování v batolecím věku.
Kojenec se otevírá okolnímu světu. Dítě je závislé na kvalitě stimulace. Ta zajišťuje správný vývoj zrakového vnímání, pohybového vývoje i rozvoje řeči.
4. Batolecí období – od jednoho do tří let. Velký význam mají pohybové dovednosti. Uvolňuje se z vázanosti na prostor, chce poznávat svět. Rozvíjí se všechny formy paměti a rozšiřuje se dětský slovník. Narůstá schopnost reagovat emočně, objevují se pocity hrdosti, zahanbení i studu, rozvíjí se schopnost empatie. Probíhá socializace dítěte a to v rámci rodiny, pod vlivem rodičů a sourozenců. Batole se postupně odpoutává od matky a díky vztahu s otcem se separace dítěte usnadňuje. V tomto věku je důležité, aby dítě získalo základní důvěru v sebe sama a ve své schopnosti. Rodiče jsou v tomto období hlavním objektem nápodoby, což je typická forma učení pro tento věk.
5. předškolní období – ve věku 3-6 let. Je ukončen nástupem do školy. Je to období velké fantazie, her a pohádek. Pomocí kreseb dítě dokáže zobrazit realitu tak, jak ji chápe. Rodiče jsou pro dítě významnou autoritou, představují pro ně vzor, se kterým se identifikují. Rozvíjí se porozumění prostoru, času a počtu. V emoční oblasti se rozvíjí emoční inteligence, porozumění vlastním i komplexnějším
21
emocím. V tomto období se dítě připravuje na život mimo okruh rodiny, tedy na život ve společnosti. Přesto, že rodina je stále upřednostňované prostředí, dítě je již schopno se samostatně zařadit do jiných sociálních skupin, ve kterých nejsou přítomni rodiče ani jiní příbuzní. Mateřská škola je v tomto věku první institucí, se kterou se dítě setkává. Dítě se v ní musí dokázat přizpůsobit jejím požadavkům a osvojit si další sociální dovednosti. Předškolní děti zveličují genderové rozdíly, vyvyšují vlastní pohlaví a identifikují se s rodičem téhož pohlaví.
6. školní věk – tento věk můžeme rozdělit na raný, střední a starší školní věk. Raný školní věk trvá od nástupu do školy, tj. přibližně od 6-7 let až do 8-9 let. V této době se mění sociální postavení a nastávají vývojové změny, které se projevují ve vztahu ke škole. Střední školní věk (9-12 let) trvá do doby, kdy dítě přechází na 2. stupeň základní školy a začíná dospívat. Přicházejí změny, které lze označovat za přípravu pro dobu dospívání. Starší školní věk trvá v období 2. stupně základní školy a trvá do ukončení povinné školní docházky. Jedná se o tzv. první fázi dospívání neboli pubescenci.
7. dospívání – zahrnuje období od 10 do 20 let. Osobnost dítěte se mění po somatické, psychické i sociální stránce. Základem jsou biologicky podmíněné změny, které ovlivňují psychické a sociální faktory. Jde o fázi hledání a vytváření vlastní identity (Vágnerová, 2005).
2.1.5 Specifika předškolního dítěte
Přesto, že v pravém slova smyslu, můžeme nazvat předškolním věkem celé období od narození po nástup do školy, je vhodnější ho stanovit pouze na tříleté období, které škole přímo předchází. Je nutno si všimnout mnoha významných charakteristik, které ho oddělují od období přecházejícího. Je to tzv. věk mateřské školy, kdy rodina zůstává nejvýznamnějším prostředím pro výchovu, vývoj a socializaci dítěte (Langmeier, Krejčířová, 2006). Prof. Matějček tento název také považuje za zavádějící, jelikož se nejedná o období připravující dítě výhradně na školu, jak by název mohl napovídat.
Jedná se však o dosažení vývojové etapy, kdy dítě potřebuje překročit hranice rodinného kruhu, být v kontaktu s vrstevníky, je schopno spolupráce, rozvíjí se tzv. pro- sociální vlastnosti, jako je družnost, obětavost, solidarita, tolerance, soucit apod.
22
(Matějček, 1999). Za socializaci považujeme uvedení do společnosti lidí, jedná se o proces, který zahrnuje tři vývojové aspekty (Langmeier, Krejčířová, 2006):
1. Vývoj sociální reaktivity – vyvíjí se vztahy k bližším i vzdálenějším lidem.
Selhání nastává např. u autistických dětí, pro které jsou lidé pouze neživé předměty
2. Vývoj sociálních kontrol a hodnotových orientací – jde o přijímání určitých norem, které si dítě postupně vytváří na základě příkazů a zákazů od dospělých.
V batolecím období je dětem dovoleno téměř vše, postupně však při vstupu do společnosti dochází k sociálnímu tlaku, aby své chování přizpůsobilo způsobům, které společnost očekává a schvaluje.
3. Osvojení sociálních rolí – jedná se o přijetí vzorců chování a postojů, které odpovídají jeho pohlaví a společenskému postavení. Jde o přizpůsobení se společnosti, i od předškolního dítěte se vyžaduje plnění odlišných rolí doma a v kolektivu druhých dětí.
V dnešní době dochází k socializačnímu tlaku na dítě spíše zvolna a postupně, zejména během třetího roku života a v době předškolního období. Přejímání sociálních rolí a vývoje sociálních kontrol podněcují především rodiče a další členové rodiny.
Významnou roli však začínají hrát i druhé děti. Tříleté dítě, má již za sebou důležitou etapu fyzického a psychického vývoje. Naučilo se chodit a běhat, v motorickém vývoji se stále zdokonaluje. V předškolním období se výrazně zlepšuje jeho zručnost, kterou procvičuje během her. Výrazně se zlepšuje řeč. Ve třech letech je ještě značně nedokonalá avšak v průběhu čtvrtého a pátého roku dochází k upřesnění výslovnosti a k vymizení dětské patlavosti. Děti také začínají používat delší a složitější věty a vydrží déle naslouchat mluvenému slovu. Ke změnám dochází i v emočním prožívání. Dítě začíná regulovat vlastní emoční prožívání a vyjadřování emocí. Projevuje se také emoční porozumění druhým. Pod vlivem sociálního tlaku více kontroluje své chování, dochází k útlumu okamžitých emočních reakcí a k přehodnocení situace (Langmeier, Krejčířová, 2006).
Průběžně se mění povaha interakcí mezi rodiči a dítětem. Ve funkčních rodinách se rodiče ve svém působení na dítě navzájem doplňují, mají na něj již větší požadavky a očekávají zralejší jednání (Vágnerová, 2005). Rodičovské jednání matky a otce bývá rozdílné. Matka tráví s dětmi obvykle více času, provádí s dětmi každodenní činnosti, má zodpovědnost za plnění běžných povinností. Provozují s dětmi klidnější hry, více
23
s nimi mluví, nevyužívají tak často přímé příkazy. Vztah s matkou stále slouží jako zdroj jistoty a bezpečí. Otcové bývají pro děti vzácnější. Více s nimi sdílejí aktivity volného času, výlety či hry mimo domov. Méně na děti mluví, o problémech s nimi méně diskutují. Otcové iniciují většinou pohybové hry, více provokují a pomáhají tyto situace dětem zvládat (Fagot, 1997; Lindezy a kol., 1997; Mills and Duck, 2000; Siegler a kol., 2003 in Vágnerová, 2005). Vztah s otcem bývá také variabilnější nežli s matkou.
Bylo zjištěno, že chování otce k dítěti ve značné míře ovlivňuje kvalita partnerského vztahu. Na chování otce má větší vliv než na chování matky. Je to dáno tím, že role matky je mnohem jasněji vymezena, než je tomu v roli otcovské. Způsob chování k dítěti a podílení se otce na výchově je dána společenskými zvyklostmi, pozitivním rodinným klima, zájmem otce o potomka či apelem matky, do jaké míry by se měl otec dítěti věnovat (Lamb a kol., 2004 in Vágnerová, 2005).
2.2 Kvalita života
2.2.1 Charakteristika kvality života
Kvalita života je velmi široký pojem, který nelze vyjádřit jednou definicí. Na kvalitu života můžeme nahlížet z mnoha hledisek, v různých souvislostech a zasahuje do různých vědních disciplín. Proto nelze v metodologii nalézt názorovou shodu.
Koncept kvality života zahrnuje životní podmínky a jejich vyhodnocení z pohledu jednice. Nelze se tedy zaměřit jen na stránku kvantitativní respektive materiální životní úrovně, ale především se zdůrazňuje stránka subjektivně vnímaného celistvého života jedinců. Z obecného hlediska lze říci, že kvalita života zahrnuje celkovou pohodu jedince, přičemž jsou zdůrazněny stejné životní příležitosti, zajištění uspokojivé životní úrovně pro každého, přístup k zaměstnání a sociální ochraně (Pyšný, 2008).
V roce 1920 pojem „kvalita života“ poprvé zmínil Pigou ve své práci, která se zabývala ekonomií a sociálním zabezpečením. Nesetkal se však s podporou a pochopením, a tak se tento termín znovu objevil až po druhé světové válce. V této době Světová zdravotnická organizace rozšířila definici zdraví a nabízela se otázka jeho měřitelnosti. V 60. letech se také začaly projevovat sociální nerovnosti mezi jednotlivými západními společnosti, přibývaly tendence životy lidí poměřovat a porovnávat (Vaďurová, Mühlpachr, 2005).
24
Podle WHO (Word Health Organisation), se kvalitou života rozumí „to, jak člověk vnímá své postavení v životě v kontextu kultury a hodnotových systémů, ve kterých žije, a ve vztahu ke svým osobním cílům, očekáváním, životnímu stylu a zájmům“
(Kebza, 2005).
V současné době roste zájem o zkoumání kvality života. Projevuje se snahou o přesné vymezení a identifikaci jednotlivých faktorů a aspektů, které ji ovlivňují.
Problém s přesnou definicí kvality života je dán velkou růzností oborů, výběrem domén a hlavních aspektů v různých oborech (Pyšný, 2008).
V empirických výzkumech hovoříme ve většině případů o kvantitě nežli o kvalitě. Slovo „kvalita“ je odvozeno od qualis a to zase od kořene qui – kdo. Významem „kdo to je?“, případně „jaké to je?“ Pro kvalitu máme v českém jazyce i výraz jakost, např. dobrá, výtečná či naopak špatná. Jakost tedy vyjadřuje odlišnost od určitého jedince, či skupiny jedinců podobného druhu, ve směru lepší či horší než (Křivohlavý, 2004).
Kvalita života je také definována jako „subjektivní posouzení vlastní životní situace“
Přesto, že je hodnocení subjektivní nedá se vyloučit objektivnost tohoto měření. Jelikož je každý lidský život jedinečný a mnohorozměrný, každý jedinec vnímá své individuální pojetí života jinak, tudíž je měření subjektivních stran kvality života o něco složitější (Holas, 2007, online).
Do kvality života výrazně zasahuje úroveň osobní pohody, schopnost postarat se sám o sebe, schopnost ovlivňovat vývoj vlastního života a úroveň mobility (Kebza, 2005). Důležitou pozici v hodnocení kvality života tedy hraje subjektivní pohled a pozitivní vnímání či spokojenost s oblastmi, které jsou pro konkrétního člověka důležité (Pyšný, 2008).
2.2.2 Pojetí kvality života
Pokud se hovoří o kvalitě života, je možno mít na mysli různý rozsah pojmu
„člověk“. Lze hovořit o kvalitě života jednotlivce, dvojice lidí, např. v manželství, mezi dvěma přáteli, ve vztahu podřízený nadřízený apod. Je možné hovořit o kvalitě života určité skupiny lidí. U malé skupiny jako jsou rodiny, školní třídy nebo lze pojmout velké skupiny jako např. oblast Jižních Čech, celá republika či kontinent. Na kvalitu života se mohou ptát různí lidé a dle jejich hlavního zájmu bude směrovat jejich pozornost (Křivohlavý, 2001, online).
25
V oblasti sociologie se nejčastěji sleduje kvalita života u určitých sociálních skupin, provádí se porovnání mezi nimi i mezi jednotlivými kulturami. (Payne a kol., 2005) Přístup sociologie se také odklání od kritérií výkonnosti a úspěšnosti související se ziskem. Vymezuje se proti životnímu konzumnímu stylu, který preferuje vlastnictví, které samo o sobě není schopno člověka uspokojit a nahradit mu potřeby duchovního charakteru. Psychologický přístup se zaměřuje na prožívání, myšlení a hodnocení člověka, jeho potřeby a přání, sebehodnocení či seberealizaci. Svou roli sehrávají i negativní indikátory jako například životní trauma, krize či deprese. Vymětal (2001) ještě přidává, že z psychologického úhlu pohledu, je k naplnění potřeby uplatnění, důležité prožívání pozitivní citové odezvy. Dostává-li se člověku této odezvy od blízkého okolí a osob, které jsou pro něj autoritou, roste i jeho sebeúcta (Vaďurová, Mühlpachr, 2005).
Jako jedno z prvních měřitelných pojetí kvality života je v literatuře uváděno pojetí K.C. Calmana (2002), který definuje, že individuální kvalita života vyjadřuje rozpor mezi sny, nadějemi a ambicemi každého člověka a jeho současnými reálnými zkušenostmi. Jedná se o rozdíl mezi očekáváním člověka a dosaženými výsledky. Čím je rozdíl menší, tím je jedincova kvalita života lepší (Vaďurová, Mühlpachr, 2005).
POTŘEBY ČLOVĚKA
U různých pojetí kvality života shodně vycházíme ze základních potřeb. Potřeby člověka lze dělit na primární fyziologické a primární psychologické. Primární pro to, že jsou nezbytné pro zachování života jedince, respektive člověka. Jsou zajišťovány instinktivně a vyskytují se i u nižších živočichů. Příkladem může být potřeba potravy, potřeba vody, potřeba smyslových podnětů či sexuální potřeba. Největší význam pro psychologii osobnosti má primární fyziologická potřeba sexu. Míra uspokojení sexuality má vysoký vliv na celkovou duševní vyrovnanost Psychologické primární potřeby můžeme považovat jako odnože primárních potřeb fyziologických. Například erotická potřeba je v tomto případě derivátem sexuální potřeby. Žádný seznam psychologických primárních potřeb není obecně uznáván, přesto výčet následujících potřeb, je zcela věrohodný. Vzhledem k prováděnému výzkumu bych ráda vyzdvihla potřebu uznání, lásky, ochrany a pomoci, potřeba ovládat, potřeba starat se o druhé (Říčan, 2007).
26
V roce 1943 definoval americký psycholog Abraham Harold Maslow pyramidu základních lidských potřeb sestavenou tak, že nejdříve musí být splněna potřeba na nižší úrovni, aby mohlo být dosaženo potřeby vyšší (Helus, 1997).
Obr. 1 Hierarchie potřeb v pojetí A. Maslowa (zdroj: Vágnerová, 2003)
SPECIFICKÉ POTŘEBY DĚTÍ
Rodiče a děti si přispívají vzájemně k naplňování svých potřeb. Podle prof.
Matějčka je na prvním místě potřeba stimulace. Tu dokáže dítě rodičům uspokojit svými nevyčerpatelnými podněty. Mezi ně patří radost a zábava, ale také situace plné obav a úzkosti. Další důležitou potřebou je potřeba učení. Do podnětů rodiče vnáší svůj osobní systém, učí se z prožitků a zkušeností. Díky starosti o děti postupně vyspívají a zrají. Jako třetí potřebu lze vyzdvihnout potřebu bezpečí a jistoty, která je v lidském světě dána především citovými vztahy. V bezpečí se cítíme, pokud máme okolo sebe někoho, kdo nás má rád, kdo k nám patří, na koho se můžeme spolehnout. Nelze opomenout potřebu společenského uznání, hodnoty a společenského uplatnění. Člověk chce být uznáván, světem přijímán. V tomto smyslu dítě dospělého člověka významně zhodnocuje, může tak převzít hodnost rodiče. Starosti o děti, rodičovská zodpovědnost a povinnosti tak výrazně zvyšují hodnotu otce a matky. Poslední potřebou, se kterou se setkáme jen u člověka, je potřeba otevřené budoucnosti. Člověk potřebuje mít neustále
FYZIOLOGICKÉ POTŘEBY BEZPEČÍ A JISTOTA
LÁSKA
ÚCTA, UZNÁNÍ, SEBEÚCTA SEBEREALIZACE
27
něco před sebou, pro něco žít, mít nějakou perspektivu. Děti, které jsou z nás zrozeny, jsou vlastně důkazem pokračování v tvořivé práci s potomky (Matějček, 1989).
HODNOTY
V současné psychologii je věnováno hodnotám mnoho prostoru. Zjišťuje, co která skupina považuje za hodnotné, co pro ně má a co nemá cenu. Sílí přesvědčení, že smysluplné pojetí hodnot vychází z pojetí cílesměrné aktivity člověka (Křivohlavý, 2006). Za hodnotu můžeme považovat jevy, které mají pro jednání a existenci člověka zásadní význam. Vyplývají ze zájmů a potřeb konkrétního člověka, souvisí s cíli a ideály, jsou vázané na smysl života. Hodnoty a hodnotové postoje jsou součástí osobnosti člověka (Pyšný, 2008). Hodnotami se také zabývá O. Čačka (1997), který je definuje tak, že jsou jistým zobecněním tendencí člověka, opírajícím se o jeho zkušenosti a idee. Výstižné je i pojetí F. Krejčího: Hodnota je to, co stojí za to, aby se stalo předmětem chtění (Křivohlavý, 2006).
2.2.3 Rozměry kvality života
K problému kvality života lze přistupovat zde dvou hledisek. Subjektivního a objektivního. V současnosti se odborníci více přiklánějí k subjektivnímu hodnocení QOL, který je zásadní pro život člověka. Větší důraz na subjektivní hodnocení se klade i ve zdravotnictví, kde byly dlouho považovány za nejpodstatnější objektivně měřitelné ukazatele. Objektivní kvalita života má za úkol sledovat sociální podmínky života, materiální zabezpečení, sociální status a fyzické zdraví. Jedná se o souhrn ekonomických, sociálních, zdravotních a environmentálních podmínek, které člověka a jeho život ovlivňují. Subjektivní kvalita života sleduje, jak jedinec vnímá své postavení ve společnosti, v jeho kultuře a hodnotovém systému (Vymětal 2001 in Vaďurová, Mühlpachr, 2005).
Světová zdravotnická organizace (WHO) rozlišuje čtyři základní oblasti, které vystihují dimenze života bez ohledu na věk, pohlaví, etnikum nebo postižení (Vaďurová, Mühlpachr, 2005):
• Fyzické zdraví a úroveň samostatnosti – odpočinek, bolest, energie, únava, mobilita atd.
28
• Psychické zdraví a duchovní stránka – negativní a pozitivní pocity, sebehodnocení, sebepojetí, myšlení, učení, paměť, víra, spirtualita, vyznání atd.
• Sociální vztahy – osobní vztahy, sociální podpora, sexuální aktivita atd.
• Prostředí – svoboda, bezpečí, finanční zdroje, dostupnost zdravotnické péče, domácí prostředí, příležitosti k získávání nových vědomostí a dovedností atd.
2.2.4 Měření kvality života
Zjišťování kvality života může sloužit ke zmapování problémových okruhů u různých skupin obyvatelstva. Nejčastěji používanou metodou jsou dotazníky. Světová zdravotnická organizace neboli Word Health Organisation vytvořila ke zjištění kvality života dotazník WHOQOL – 100 (Word Health Organisation Quality of Life Assessment) a jeho zkrácenou verzi WHOQOL – BREF. Dotazník WHOQOL je dotazník obecný, zaměřuje se na kvalitu života vztahující se ke zdraví. WHOQOL-100 obsahuje 100 položek a jeho zkrácená verze 26. Je vytvořena tak, aby pokrývala široké spektrum aspektů kvality života. Vychází tak z definice kvality života vytvořenou Světovou zdravotnickou organizací. Dotazníky slouží k sebeposouzení kvality života jedince. Jsou určeny pro populaci do 65 let. WHOQOL-100 zahrnuje 6 domén jako je fyzické zdraví, prožívání, sociální vztahy, úroveň nezávislosti, prostředí, spiritualita a celková kvalita života. Zkrácená verze zahrnuje 4 domény, a to fyzické zdraví, prožívání, sociální vztahy, prostředí a dvě samostatné kapitoly, které hodnotí celkovou kvalitu života a spokojenost se zdravím. Do obecných dotazníků můžeme také zařadit např. WHOQOL- ODL, který je určen pro osoby nad 65 let, dále Short Form Health Subjekt Questionnaire (SF-36), Nottigham Health Profile (NHP), Subjective Quality of Life Analysis (SQUALA). Existují také dotazníky vyvinuté pro děti jako např. Pediatric Quality of Life Questionnaire (PedsQL), KINDL a další. Výzkum se v současné době používá především pro hodnocení zdravotních a sociálních intervencí u širokého spektra onemocněnía nepříznivých životních okolností (Adiktologie, 2007, online).
Také jsou vyvinuty dotazníky speciálně určené pro pacienty s konkrétním onemocněním. Jsou cíleny na předem definovanou populaci, která splňuje dané podmínky, např. diagnóza, určité stádium nemoci apod. (Gillernová a kol. 2011).
Měřit kvalitu života lze ze tří perspektiv (Kirby - Dragomirecká 1997):
• Jako objektivní měření sociálních ukazatelů
29
• Jako subjektivní odhad celkové spokojenosti se životem
• Jako subjektivní odhad spokojenosti s jednotlivými životními oblastmi
U celkové spokojenosti se považuje za výsledek osobní hodnoty a životní styl, kterými se je jedinec snaží naplnit. Do kvality bytí není zahrnuta životní úroveň sama o sobě, ale spokojenost s danou životní úrovní (Vaďurová, Mühlpachr, 2005).
2.3 Psychosociální aspekty zdraví
2.3.1 Zdraví
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) pojem zdraví znamená „stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody, nikoliv pouze nepřítomnost nemoci nebo tělesné chyby“. Opakem zdraví je nemoc, definována jako „stav organismu, vznikajícím působením vnějších nebo vnitřních okolností, narušujících správné fungování a rovnováhu“ (Vaďurová, Mühlpachr, 2005). Ve všech lidských kulturách bylo a je zdraví kladeno na přední místo hierarchie hodnot, jelikož umožňuje naplnění života, dosažení a udržení stavu spokojenosti a štěstí. Výsledkem zdraví je vždy interakce mezi člověkem a prostředím (prostředím přírodním, civilizačním, rozvojem vědy a techniky a jejich důsledky, stavem ekonomiky atd.). Záleží také na životním stylu, který je řazen mezi klíčové determinanty zdraví a mezi jehož hlavní složky patří výživa, fyzická aktivita, sexuální aktivita, osobní duševní pohoda, zvládání zátěže apod. (Kebza, 2005).
2.3.2 Psychologické aspekty kvality života
V zájmu zkoumání kvality života z psychologického hlediska je prožívání, myšlení a hodnocení člověka, sebehodnocení, seberealizace, přání a potřeby, negativní indikátory jako deprese, poruchy nálad, životní trauma apod. Psychologie také pracuje v rámci kvality života se třemi složkami, kterými jsou autenticita (jedinec je sám sebou), autonomie (možnost rozhodovat) a kompetentnost (porozumění světu, možnost ovlivňovat), (Pyšný, 2008). S kvalitou života je v psychologii spojován termín pocházející z angličtiny well-being, v překladu osobní pohoda či pocit osobní pohody.
Tento termín vyjadřuje dlouhodobou spokojenost jedince s jeho životem, hodnotí život jako celek. Vyznačuje se konzistencí v různých situacích a stabilitou v čase. Well-being
30
nelze zaměňovat s pojmem duševní pohoda, jelikož nezasahuje jen do duševní stránky jedince, ale též do sociální, tělesné a spirituální. (Kebza, 2005). Jaro Křivohlavý používá i stručnější varianty jako „pohoda“ nebo „životní pohoda“ (Křivohlavý, 2001).
Osobní pohoda stojí na pomezí mezi afekty, náladami a osobnostními rysy. Jedná se o prožitek, který trvá spíše týdny než dny či okamžiky, nevyjadřuje momentální náladu.
Osobní pohoda v souvislosti s duševním zdravím musí zahrnovat znaky štěstí, duševní vyrovnanosti, sebeúcty apod. (Kebza, 2005).
Pyšný (2008) dělí osobní pohodu dle Ryffové a Keyesové (1995) do šesti základních dimenzí:
- Sebepřijetí – přijetí dobrých i špatných vlastností, nalezení pozitivního postoje k sobě samému, srozumění s různými aspekty sebe a jejich přijetí, akceptace své minulosti.
- Pozitivní vztahy s druhým – zájem o druhé a jejich blaho, vlídné uspokojující vztahy s druhými, schopnost empatie.
- Autonomii – nezávislost a sebeurčení, odolnost vůči sociálním tlakům okolí, schopnost udržet si vlastní názor a jednání, nebýt závislý na hodnocení a očekávání druhých.
- Zvládání životního prostředí – umění zvládnout každodenní nároky, znalost okolního prostředí, schopnost rozpoznat příležitosti a využít je pro vlastní cíle a potřeby.
- Smysl života – stanovení cílů, snaha k jejich dosažení. Vědomí, že minulý a současný život má smysl.
- Osobní rozvoj – pocit neustálého rozvoje, otevřenost k novým poznatkům, sledování pozitivních změn vlastního já a chování (Pyšný, 2008).
2.3.3 Sociologické aspekty kvality života
Sociologie se při zkoumání kvality života vymezuje na problematiku životní úrovně, způsobu života a životního stylu. Sičák (2001) uvádí, že životní úroveň je dána reálnými příjmy lidí, zkoumá materiální a ekonomické podmínky člověka. Způsob života nezahrnuje pouze pod sociologii, ale uvádí, že je společný pro všechny společenské vědy. Je tedy nutné přistupovat k němu komplexně a analyzovat ho z různých úhlů pohledu (Vaďurová Mühlpachr, 2005).
31
Způsob života patří do kategorie, která charakterizuje život člověka jako celek, zachycuje jeho charakter, obsah a strukturu. Způsob života lze chápat jako strukturovaný projev materiálního a duchovního života, jehož součástí je i životní úroveň. Lze říci, že životní styl nějakým způsobem vyjadřuje hodnoty a zájmy člověka, skupiny či společnosti. Sičák (2001) ho definuje jako specifický druh chování jednotlivce, resp. sociální skupiny se specifickými způsoby chování, zvyky a sklony (Vaďurová, Mühlpachr, 2005). Pomocí životního stylu se v sociologických výzkumech charakterizují sociální podmínky, které determinují kvalitu života lidí ve společnosti (Pyšný, 2008).
2.4 Cirkadiánní rytmy
Cirkadiánní rytmus je jedním ze základních biorytmů jedince. Denní biorytmus je přirozený cyklus organismu, který zahrnuje výkonová maxima a minima, tedy chvíle vhodné k odpočinku. V dnešní uspěchané době dochází k porušování biorytmů, které poté může vést ke sklonům k depresím, k žaludečním neurózám, či v lepším případě ke špatným náladám a únavě (Krejčí, 2011). Biorytmy můžeme rozlišit podle jejich délky období a funkce, kterou plní. Ultradiánní rytmus trvá méně než 20 hodin a určuje aktivitu některých orgánů a sekreci hormonů. Cirkadiánní rytmus trvá přibližně 24 hodin a řídí období spánku a bdění. 7 dní trvá cirkaseptanní rytmus, který ovlivňuje krevní tlak. Cirkatrigintánní rytmus trvá okolo 30 dní, v jeho období dochází k obnově kůže. Cirkanuální rytmus, který trvá 1 rok, se výrazně podílí na obranyschopnosti organismu. Ovlivňuje celkovou kondici organismu, kdy nejvíce fyzických sil máme na jaře a nejodolnější organismus v létě (Harantová, 2010).
2.4.1 Spánek
Spánek slouží k obnově jak duševních tak fyzických sil. Je to aktivní děj, ve kterém se objevuje specifická duševní aktivita neboli snění. Mezi hlavní funkce spánku patří duševní a fyzická obnova, pomáhá ukládání naučeného do paměti, zvyšuje odolnost vůči nemocem, dochází k regeneraci tkání a hojení (Nevšímalová, 2008 in Krejčí, 2011). Kvalita a délka spánku mají vliv na kvalitu života. Ovlivňují tělesnou i duševní výkonnost i tělesné a duševní zdraví. Z hlediska duševní hygieny je vhodné
32
večer dříve usínat a ráno se dříve probouzet. Uspořádání životního stylu v souladu s rytmem, který je geneticky dán, podporuje správný chod fyziologických funkcí organismu (Krejčí, 2011). Můžeme rozlišit dva druhy spánku respektive dvě jeho fáze.
Fáze REM (rapid eye movements, neboli rychlé pohyby očí) je fáze ve které se nám zdají sny a jsou pro ni charakteristické pohyby očí. Tato fáze se střídá s Non – REM fází, která slouží k regeneraci fyzických sil a nazýváme ji jako spánek hluboký (Křivohlavý, 2004).
33
3 Praktická č ást
3.1 Cíle práce
Cílem mé práce je analyzovat kvalitu života u rodičů předškolních dětí v Jindřichohradeckém okrese. Posoudit z provedeného dotazníkového šetření spokojenost či nespokojenost v různých oblastech kvality života rodičů.
3.2 Harmonogram práce
Květen – Srpen 2012 - probíhalo vyhledání literárních zdrojů, které se týkají tématu bakalářské práce. Pokračovala jsem průzkumem a nastudováním vhodné odborné knižní literatury a internetových zdrojů.
Září 2012 – stanovení klíčových slov.
Říjen 2012 - výběr otázek z různých dotazníků, které jsou předmětem mého výzkumu.
Listopad – Prosinec 2012 – provedení dotazníkového šetření u rodičů předškolních dětí žijících v Jindřichohradeckém okrese. Vypracování teoretické části bakalářské práce.
Leden – Únor 2013 - zpracování a vyhodnocení získaných dotazníků.
Březen – Duben 2013 – provedení diskuse nad výsledky výzkumu, definování závěrů z provedeného výzkumu
3.3 Výzkumné předpoklady
VP1: Předpokládám, že rodiče předškolních dětí budou ve více než 60% vypovídat, že „vůbec“ nemají nebo „většinou“ nemají dostatek příležitostí na uspokojování svých zájmů. Společnost, ve které žijeme, se nachází v takové době, kdy se zvyšují nároky na pracovní aktivitu, požaduje se flexibilnost a klade se důraz na pracovní výkon. Většinu českých rodin nutí ekonomické okolnosti k tomu, aby zaměstnání vykonávali oba rodiče na plný úvazek. U zaměstnaných rodičů může dojít k nesouladu s časem potřebným pro rodinu a vlastními zájmy (Gillernová a kol., 2011).
34
VP2: Předpokládám, že rodiče předškolních dětí budou ve více než 70 % vypovídat, že „většinou ano“ nebo „vždy ano“ jsou spokojeni se svým sexuálním životem. Muži uvádějí obecně vyšší potřebu sexuálního vybití, ovšem v posledních letech stoupá počet těch, kteří jsou bez jakéhokoliv zájmu o sex. Sexuologové Petr Weiss a Jaroslav Zvěřina opakovaně provádí výzkumy, ze kterých vyplývá, že spokojenost se sexuálním životem u mužů i žen od roku 1998 postupně klesá (Možný, 2008).
VP3: Předpokládám, že komunikace v rodině s předškolními dětmi bude ve více než 60% „velmi dobrá“ nebo „výborná“. Komunikace je jedním z pilířů, který se podílí na rodinném fungování, podílí se na rodinné atmosféře a je nepostradatelná při řešení rodinných problémů. Její narušení může způsobit napětí v rodině, snížit celkovou spokojenost a životní pohodu (Sobotková, 2007).
3.4 Metodika
3.4.1 Charakteristika cílové skupiny
Cílovou skupinu tohoto výzkumu tvořili rodiče, kteří mají alespoň jedno předškolní dítě a žijí v Jindřichohradeckém okrese. Konkrétně šetření probíhalo mezi rodiči v okresním městě Jindřichův Hradec, dále pak v obcích Nová Včelnice, Kunžak, Strmilov a Kardašova Řečice. V průzkumu bylo vyhodnoceno celkem 88 dotazníků, z toho od 47 žen a 41 mužů. Průměrný věk u otcůčinil 38 let, u matek 34 let (viz graf č. 1). Období rodičů, kdy se starají o předškolní dítěči děti, lze vnímat jako náročné ve smyslu zvládnutí stále dosti intenzivní péče o dítě s nutností chodit do zaměstnání.
V mnoha rodinách jde o období, kdy matka po rodičovské dovolené nastupuje do práce a nejen ona, ale i ostatní členové rodiny si musí zvykat na nový režim. Je nutná dobrá komunikace, soudržnost a vzájemná pomoc jeden druhému. Pro děti jsou rodiče v tomto období zásadním vzorem. Chování a spokojenost rodičů se tedy významně odráží v jejich vzorcích chování, které si odnášejí do následujícího života.
35
3.4.2 Dotazník
Dotazník jsem vytvořila výběrem otázek z několika dotazníků. Byl složen z uzavřených, otevřených a polootevřených otázek. Otázky 1, 2, 4 - 6 byly vyňaty z dotazníku výzkumu rodinného chování populace ČR (Štěpán Mikula). Otevřená otázka č. 3, kde respondenti uvádějí 5 pro ně nejdůležitějších oblastí, byla vyjmuta z dotazníku vytvořeného v rámci projektu GAJU „Psychosociální a somatické ukazatele v komparaci k cirkadiánnímu rytmu“. Otázky č. 11 - 15 byly vybrány z dotazníku kvality života – WHOQOL BREF. Otázky č. 22 – 24 vychází z dotazníku životních rytmů a spánkového režimu – CIT (Harada, Krejčí 2010). Ostatní otázky byly vytvořeny v rámci předmětu sociologie rodiny.
3.4.3 Použité metody a zpracování
Dotazníkové šetření jsem provedla pomocí kvantitativního výzkumu. Vyhodnocení jsem provedla popisnou statistikou v absolutních a relativních číslech. Výsledky jsem zpracovala metodou sečtení četnosti jednotlivých odpovědí u každé otázky. Každé odpovědi jsem udělila číslo jedna a vše zaznamenala do záznamové tabulky. Absolutní výsledky u jednotlivých odpovědí jsem přepočítala na procenta, zvlášť u mužů i žen.
Hlavním důvodem byl rozdílný počet odevzdaných dotazníků u jednotlivých pohlaví.
Z výsledků uvedených v procentech jsem v programu Microsoft Office Excel 2007 vypracovala tabulky, které jsem převedla do grafů. Z odevzdaných dotazníků jsem musela 6 u žen a 5 u mužů vyřadit z důvodu chybně nebo nedostatečně vyplněných odpovědí. Celkem jsem tedy vyhodnocovala odpovědi od n1 = 47 žen, n2 = 41 mužů. Odpovědi u otázek týkajících se výzkumných předpokladů jsem rozdělila dle toho, zda se přikláněly ke kladnému či zápornému hodnocení.
3.4.4 Popis výzkumného šetření
Dotazníky jsem ve většině případů rozdávala osobně ve vytištěné podobě. Navštívila jsem předškolní zařízení v Kunžaku, kde jsem osobně žádala rodiče o vyplnění dotazníku. Dále jsem osobně požádala rodiče, jejichž děti v Jindřichově Hradci navštěvují kroužky plavání, které vyučuji. Oslovila jsem také paní učitelky z mateřské školy v Nové Včelnici a Kardašově Řečici, které jsem požádala o rozdání
