VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ – TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA HORNICKO-GEOLOGICKÁ FAKULTA
Katedra geologického inženýrství
ANALÝZA PREFERENCÍ NÁVŠTĚVNÍKŮ VYBRANÝCH TECHNICKÝCH A MONTÁNNÍCH
PAMÁTEK NA OSTRAVSKU
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Autor Michaela Bednářová
Vedoucí bakalářské práce Ing. Jarmila Drozdová, Ph.D.
Ostrava 2018
Anotace
Cílem této bakalářské práce je analýza preferencí návštěvníků vybraných technických a montánních památek na Ostravsku. Teoretická část práce je zaměřena na charakteristiku Ostravska, její historický vývoj, současné využití, a poté na popis vybraných památek. Ten je zaměřen na historii a současnost. Praktická část práce se zabývá dotazníkovým průzkumem. Byl vytvořen dotazník v tištěné a internetové podobě, kterého se zúčastnilo sto respondentů. Vyhodnocení dotazníkového průzkumu je zprostředkováno pomocí výsečových a sloupcových grafů. Další součástí vyhodnocení je návrh respondentů na zatraktivnění památek.
Klíčová slova
montánní památky, technické památky, Ostravsko, dotazníkový průzkum, analýza
Annotation
The objective of this bachelor thesis is to analyse visitor preferences of selected technical and montaneous monuments in Ostrava region. The theoretical part is focused on characterizing Ostrava region, its historical development and current utilization. Then, selected monuments are described. The practical part of the thesis deals with questionnaire survey. the questionnaire survey is created in a printed and an online version. The assessment of one hundred respondents’ answers is presented by pie and bar graphs. Finally, respondents’ suggestions regarding improvements of monuments’ attractiveness are listed and discussed
Keywords
montaneous monuments, technical monuments, Ostrava region, questionnaire survey, analysis
Poděkování
OBSAH
1 ÚVOD A CÍL PRÁCE ... 1
2 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA OBLASTI ... 2
2.1 Geologické poměry ... 2
2.2 Geomorfologické poměry ... 3
2.3 Klimatické podmínky ... 3
2.4 Hydrologické podmínky ... 4
3 HISTORICKÝ VÝVOJ A SOUČASNÉ VYUŽITÍ OBLASTI ... 5
3.1 Historie Ostravy ... 5
3.2 Současné využití ... 6
4 POPIS VYBRANÝCH PAMÁTEK ... 8
4.1 Důl Michal ... 8
4.1.1 Historie ... 8
4.1.2 Současnost ... 9
4.2 Důl Hlubina ... 11
4.2.1 Historie ... 11
4.2.2 Současnost ... 12
4.3 Landek park ... 13
4.3.1 Historie Landeku ... 14
4.3.2 Historie vzniku Hornického muzea OKD ... 14
4.3.3 Současnost ... 15
4.4 Pivovar Ostravar ... 19
4.4.1 Historie ... 19
4.4.2 Současnost ... 21
4.5 Malý a Velký Svět techniky ... 22
4.5.1 Historie ... 23
4.5.2 Současnost ... 25
4.6 Železniční stanice Ostrava-střed a Železniční muzeum moravskoslezské 28 4.6.1 Historie ... 29
4.6.2 Současnost ... 30
5 DOTAZNÍKOVÝ PRŮZKUM ... 34
5.1 Metodika průzkumu ... 34
5.2 Analýza preferencí a vyhodnocení výsledků ... 34
5.2.1 Vyhodnocení dotazníkového průzkumu ... 35
5.3 Shrnutí dotazníku ... 46
6 ZÁVĚR ... 47
SEZNAM KNIŽNÍCH A INTERNETOVÝCH ZDROJŮ ... 48
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ... 51
SEZNAM OBRÁZKŮ ... 52
SEZNAM TABULEK ... 53
SEZNAM PŘÍLOH ... 54
1 ÚVOD A CÍL PRÁCE
Zvoleným tématem této bakalářské práce je „Analýza preferencí návštěvníků vybraných technických a montánních památek na Ostravsku“. V Ostravě jsem se narodila a všechny tyto památky jsem postupně několikrát navštívila od mého dětství až po studium na vysoké škole. Jelikož mám k městu vztah a technické a montánní památky jsou dominantou Ostravy, byl toto důvod zvolení tématu.
V současnosti by měli provozovatelé památek využívat analýzu preferencí návštěvníků v rámci cestovního ruchu, která je důležitou a pomocnou formou při zlepšení celkového vývoje. Mnoho lidí prahne po různých druzích muzeí, expozic, zábavy a událostí.
Tyto památky mohou splnit většinu těchto přání. Vhodným způsobem je zjištění preferencí např. právě pomocí dotazníkového průzkumu.
Cílem této práce je charakterizovat vybrané lokality na území Ostravska a přiblížit jejich historii a současné využití. Následně bude vyhodnocen dotazníkový průzkum a navrhnuty možnosti na zatraktivnění a zlepšení památek.
Práce je rozdělena do dvou částí. Předmětem teoreticko-metodické části je úsilí o pochopitelné shromáždění teoretických konceptů čerpaných z odborné literatury, článků a dalších vhodných zdrojů. V aplikačně-ověřovací části bude provedena analýza preferencí návštěvníků technických a montánních památek a prostřednictvím metody dotazování bude vyhodnocen aktuální pohled návštěvníků na památky, což bude doprovázeno názornými grafickými prvky.
2 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA OBLASTI
Ostravsko (taktéž okres Ostrava-město) se nachází v Moravskoslezském kraji.
Celková rozloha činí 331,6 km2. Od roku 2007 je součástí tohoto okresu 12 obcí a město Ostrava se svými 23 městskými obvody. Tři z těchto dvanácti obcí mají status města. Jedná se o Klimkovice, Vratimov a Šenov. Je to se o druhý nejlidnatější okres v České republice.
Počet obyvatel je přes 324 tisíc (Český statistický úřad, 2017).
Samotná Ostrava je třetím největším městem České Republiky. Od polských hranic je vzdálená cca 10 km a od slovenských asi 50 km. Rozloha města je 214 km2. Východní, západní a severní část města leží ve Slezsku, zatímco centrum a jih spadá do moravské části (Šmehlík, 2009).
2.1 Geologické poměry
Podle Chlupáč et al. (2002) se z oblastního hlediska náš stát dělí na dva velké celky, které mají různou geologickou historii. Jedním z těchto celků je Český masiv, kde se řadí Čechy a větší polovina Moravy a Slezska. Druhý celek jsou Západní Karpaty, kam patří východní úsek Moravy a Slezska. Weissmannová (2004) informuje, že z tohoto hlediska se na území Ostravy setkávají oba dva tyto odlišné celky. Jednotky základu Českého masivu a sedimentární výplň karpatské předhlubně, která je tvořena sedimenty miocénu. Český masiv je zde zastoupen v severovýchodní části. Jeho základ je tvořen transgresívním devonem, na který navazuje spodní karbon, na němž spočívají sedimenty svrchního karbonu. Tento karbon je uhlonosný a nejdelší úsek lze nalézt na území národní přírodní památky Landek.
Většina okresu se však nachází v Západních Karpatech. Karpatská soustava je mladší než Český masiv. Byla vytvořena procesy alpinského zvrásnění. Vytvářela se po několik set miliónů let, a to od svrchní křídy až po terciér. Samotné Ostravsko se nachází v karpatské předhlubni. Ta je součástí periferních alpsko-karpatských pánví. Na Ostravsku zasahuje eggenburská transgrese. Jedná se o vrstvy mořského původu – došlo k zaplavení pevniny.
Tyto vrstvy tvoří písky, štěrky a pískovce. Jediná příbřežní facie eggenburgu, kterou
Dopita (1997) uvádí, že se na Ostravsku vyskytují hlavně klasické sedimenty. Mezi ně patří především slepence a pískovce se slepencovou podpůrnou kostrou. Dále se zde vyskytují pískovce, prachovce až jílovce. Mezi významné horniny, vyskytující se na tomto území, patří především černé uhlí.
2.2 Geomorfologické poměry
Moravskoslezský kraj se vyznačuje pestrým povrchem, od rovin a nížin až po hornatiny. Oblast se řadí mezi tři geomorfologické provincie – Česká vysočina, Západní Karpaty a Středoevropská nížina. Větší část Ostravska leží v komplexu Ostravské pánve, která je součástí podsoustavy Severní Vněkarpatské sníženiny. Jedná se o rovinný až pahorkatinný povrch. Do Ostravské pánve se řadí sedm geomorfologických okrsků – Antošovická rovina, Karvinská plošina, Ostravská niva, Porubská plošina, Havířovská plošina, Novobělská rovina a Orlovská plošina. Průměrná nadmořská výška území je 244 m (Weissmannová, 2004).
2.3 Klimatické podmínky
Česká republika spadá do mírného podnebného pásu, které se vyznačuje mírným vlhkým podnebím a střídáním všech čtyř ročních období. Počasí je v zemi velmi příznivé.
Srážky jsou v Česku nejpodstatnějším zdrojem vody. V období od října do března jsou srážky méně intenzivní s delším trváním, zatímco od dubna do září mají srážky kratší trvání, ale za to větší intenzitu. Sněhová pokrývka má za posledních pár let velký pokles. Průměrná roční teplota na území Česka je 10 °C (Tolasz, 2007).
Moravskoslezský kraj patří mezi oblasti s vysoce proměnlivým počasím. Jedním z důvodů je vysoká nadmořská výška horských oblastí, ale také otevřenost severních a jižních oblastí vůči proudění vzduchu. Podstatným činitelem v oblasti klimatických podmínek je také člověk, který za pomocí odlesnění a průmyslových činností na území Ostravska ničí celkové podnebí. Jedná se například o znečištění vzduchu v důsledku činnosti různých průmyslových podniků. Moravskoslezský kraj spadá do chladné a mírně teplé klimatické oblasti (Weissmannová, 2004).
Samotná Ostrava patří do mírně teplé klimatické části. Léto je zde dlouhé, teplé a mírně suché, zatím co zima je krátká, mírně teplá a velmi suchá. Sníh se v oblasti vyskytuje jen krátkou dobu průměrně se jedná o 30-60 dní za rok. Průměrné srážky za rok se zde pohybují okolo 700 mm. Průměrná teplota vzduchu za rok je na tomto území 8,4 °C. Ostrava spadá mezi města s nejvíce znečištěným ovzduším v České republice (Weissmannová, 2004).
2.4 Hydrologické podmínky
Weissmannová (2004) uvádí, že Ostravskem protékají čtyři velké řeky – Ostravice, Lučina, Opava a Odra. První tři jmenované řeky se vlévají do Odry, která se poté vlévá do Baltského moře na území Polska. Okres má ve své oblasti drobnější toky, mezi které patří např. Porubka, která se taktéž vlévá do Odry v obvodu Ostrava-Svinov. Většina menších toků je využívána k odvádění odpadních vod či přivádění užitkové vody do průmyslových podniků.
Velké množství vodních toků je na území Ostravska značně ovlivněno chemickými, biologickými a fyzikálními vlivy. Jedná se hlavně o odpadní vody z průmyslového a komunálního prostředí. Mezi hlavní vliv patří i oteplování odpadních vod, kdy dochází k tepelnému znečišťování (Weissmannová, 2004).
Na Ostravsku se vyskytují také rybníky, mezi které patří např. Dýmač ve Svinově či Heřmanický rybník. Rybník v Heřmanicích vznikl v roce 2013, kdy se rovněž stal přírodní památkou. Důvodem ochrany oblasti je čolek velký. Mineralizovaná voda rybníku je specifická také svým vysokým obsahem jódu a bóru. Okolo rybníka vede 3 km dlouhá naučná stezka. Na území Ostravska se dále nachází léčivé jodobromové vody používané k léčbě pacientů v Jódovém sanatoriu Klimkovice (Weissmannová, 2004).
3 HISTORICKÝ VÝVOJ A SOUČASNÉ VYUŽITÍ OBLASTI
3.1 Historie Ostravy
Hlavním klíčovým rokem v historii Ostravy byl rok 1763. Kutnohorský šichtmistr Jan Antonín Alis ve své zprávě informoval, že se na tomto území nachází ložisko kamenného uhlí. Na nálezu se podílel především klimkovický mlynář Jan Augustin. Nález kamenného uhlí směřoval k založení horní a mincovní administrace. Cílem této administrace bylo zajištění systematického pátrání po pramenech nerostných surovin ve Slezsku a povzbuzovat k těžbě. Zajímala se také o kamenné uhlí jako o zdroj paliva (Pryzbylova a Barcuch, 2013).
Navrátil (2007) uvádí, že další nález uhlí byl učiněn v roce 1780 na Landeku v Petřkovicích. Začátek moderní těžby uhlí je situován do 80. let 18 století. Jednalo se o otevření první štoly na Landeku štoly Juliána a Vilemína.
Výrazným krokem v dějinách Ostravy byla vysoká poptávka uhlí, čímž došlo k založení Rudolfovy hutě v roce 1828. Franz Riepl a arcibiskupský hutní ředitel František Kleinpeter byli pověřeni vybudovat nové pudlovny. Ke stavbě železáren došlo v malé obci se jménem Vítkovice, situované v blízkosti Ostravy a řeky Ostravice. Jednalo se o ideální místo. Ve stejné době bylo v plánu postavit parostrojní železnici, a proto v roce 1835 Salamon Meyer Rothschild získal nájemní smlouvu Vítkovických železáren pro výrobu kolejnic. O 8 let později se stává jejich právoplatným majitelem. Železárny prošly modernizací a došlo k jejich rozšíření. V roce 1882 těžila společnost přes polovinu uhlí v celém okrsku (Navrátil, 2007).
Ke konci 19. století docházelo v Ostravě v důsledku náhlé industrializace k velkým změnám v oblasti ekonomiky a celkové sociální struktury, což se projevilo především ve stavebním průmyslu a budování komunikací (Navrátil, 2007).
Pryzbylova a Barcuch (2013) upozorňují, že při vysokém využití industriálního průmyslu v Ostravě docházelo k nesnesitelnému znečišťování životního prostředí, které nejvíce zasáhlo tehdejší obyvatele města. Již v 70. letech 19. století začaly pomalu vymírat lesy v blízkém okolí města. Samotný uhelný průmysl se zapříčinil na celkovém vzhledu ostravské krajiny. Vlivem industriálního průmyslu došlo k velkým propadům půdy.
V průběhu 19. století přibývaly v Ostravě objekty, veřejné domy, hotely, školy, obchodní domy apod. Na začátku 20. století dostalo centrum města svůj architektonický a urbanistický vzhled (Navrátil, 2007).
Při vzniku Československa byla Ostrava význačným průmyslovým a obchodním centrem. Byly zde vybudovány různá kulturní a společenská střediska. Prvním poválečným starostou města byl Jan Prokeš, který je dodnes uznáván jako nejschopnější starosta v celé historii Ostravy. O rozvoji Ostravy měl svou jasnou představu. V lednu 1924 došlo ke spojení sedmi okolních obcí Moravská Ostrava, Vítkovice, Přívoz, Hrabůvka, Mariánské Hory, Nová Ves a Zábřeh nad Odrou (Navrátil, 2007).
V roce 1930 byla dokončena nejvýznamnější stavba ve městě budova Nové Radnice. V té době byla nejvyšší stavbou v celém Československu. Dnes se jedná o jeden z hlavních symbolů Ostravy, avšak po otevření ve 20. století byla Nová Radnice díky vzhledu a vysoké skleněné věži odsuzována (Navrátil, 2007).
Těžba uhlí a výroba železa trvala v Ostravě přes 170 let. V železárnách na Ostravsku i v současnosti probíhá provoz, uskutečňován společnostmi jako jsou např. VÍTKOVICE MACHINERY GROUP a ArcelorMittal Ostrava a.s. V současnosti jsou všechny doly uzavřeny. Poslední těžba uhlí proběhla v roce 1994. Od dob uzavření dolů hledá město svou novou identitu, která se bez uhlí hledá těžce. (Navrátil, 2007).
3.2 Současné využití
Ostrava je i přes svou industriální minulost městem kulturního a společenského vyžití.
Ve městě se nacházejí dvě státní vysoké školy Ostravská Univerzita a Vysoká škola BáňskáTechnická Univerzita Ostrava. V rámci oblasti kultury nabízí město místní divadla, patřící k nejlepším v České republice. V rámci cestovního ruchu láká Ostrava na prohlídky jejich historických míst. Mezi tyto například patří Důl Michal, Dolní oblast Vítkovice, Hornické muzeum OKD či Halda Ema (Ostrava Info, 2018).
V Dolní oblasti Vítkovice se každoročně pořádá mnoho kulturních a vzdělávacích
uskutečněné v budovách Dolu Hlubina. V Gongu se konají např. hudební koncerty nebo divadelní představení (Ostrava Info, 2018).
Populární je i pořádání sportovních událostí v Ostravar Aréně, nebo městském stadionu Vítkovice Aréna. Mezi nejpopulárnější akce patří Zlatá Tretra a Davis Cup. Ostrava jakožto třetí největší město, umístěné nejdále od Prahy, je častým pořadatelem mistrovství republiky či světa v různých sportovních disciplínách (Ostrava Info, 2018).
I přes to, že Ostrava byla spojována s hornickou a železárenskou činností, se vedení města daří tento pohled veřejnosti postupně a systematicky měnit pomocí iniciativ zaměřených na přetvoření veřejného mínění a vyobrazení Ostravy jakožto kulturního centra (Ostrava Info, 2018).
4 POPIS VYBRANÝCH PAMÁTEK
Náplní této kapitoly je popis šesti vybraných památek na Ostravsku z hlediska jejich historie a současného využití. Jedná se o tři montánní a tři technické památky, které jsem si vybrala na základě jejich vysoké návštěvnosti a oblíbenosti. První část kapitoly je zaměřena na památky montánní. Jedná se o Důl Michal, Důl Hlubina a Landek park. V druhé části kapitoly jsou uvedeny informace o památkách technických. Zde se jedná o Pivovar Ostravar, Malý a Velký svět techniky v Dolní oblasti Vítkovice a Železniční stanici Ostrava-střed společně s Železničním muzeem moravskoslezským.
4.1 Důl Michal
Areál Důl Michal se nachází v Ostravě-Michálkovicích. V nynější době je důl uzavřený a prezentuje se autentičností, neboť po uzavření zůstal bez výrazných změn (Důl Michal, 2018).
4.1.1 Historie
Jak uvádí Mazáč (2003), historie Dolu Michal sahá až do doby rakouského státu, který se snažil podporovat těžbu uhlí. Jednalo se o nezbytný rozvoj tehdejšího průmyslu.
Montánní erár v Michálkovicích v roce 1842 položil kruhové privilegované kutiště. V roce 1843 se v kutišti začaly hloubit dvě jámy. Jedna z těchto jam byla o 5 let později přejmenována na jámu Michal. Přejmenovala se z úcty k zesnulému císařskému a královskému dvornímu radovi Michaelu Laierovi. Předešlý název jámy byl Michálkovická jáma č. 3.
Později začal mít důl ve státní režii značné ztráty, a proto v roce 1856 koupila celý důl společnost Severní dráhy Ferdinandovy. Důl zůstal této společnosti v majetku až do roku 1945, kdy došlo ke znárodnění. V roce 1946 byl důl přejmenován podle poslance rakouského říšského sněmu Petra Cingra. Od roku 1994 je provoz v dole ukončen a celého areálu se ujalo Ministerstvo kultury České republiky. Ministerstvo zde zřídilo Průmyslové muzeum v Ostravě a později jej sloučilo s Památkovým ústavem v Ostravě (Mazáč, 2003).
4.1.2 Současnost
V současnosti je provoz dolu uzavřený, avšak je možné se do areálu podívat. Jedná se o jeden z mála dochovaných dolů, který zůstal po uzavření bez podstatnějších změn.
Reprezentuje jedinečný soubor elektrických těžních strojů a kompresorů z doby prvního počátku elektrifikace. Hlavním úmyslem památkové péče bylo zachovat areál v původní podobě. Jedná se o ukázku dolu přesně tak, jak práci zde zažívali všichni tehdejší pracovníci.
Návštěvníci prochází stejnou trasu, jakou každodenně procházeli horníci, nastupující do práce. V nynější době nabízí důl Michal celkem čtyři prohlídkové trasy (Mazáč, 2003).
Cesta havíře do práce
Zde návštěvník projde známkovnu, kde se v současnosti prodávají vstupenky a suvenýry. Poté se již s průvodcem dostane do řetízkové šatny, kde horníci svůj oděv zavěsili na hák, který se zvedl pod strop (viz obrázek 1). Dále prohlídka pokračuje do administrativní budovy, lampovny a těžní budovy. V této stavbě nastupovali havíři do těžních klecí (Důl Michal, 2018).
Cesta havíře do práce a zázemí
Tento okruh je stejný jako okruh Cesta havíře do práce, avšak zde se po návštěvě těžní budovy ještě návštěvníci podívají do strojovny, kde je ukázka původních elektrických strojů z let 1912-1915. Na závěr se návštěvník přesune do kotelny, kde uvidí ukázku parního stroje z roku 1893, který je možné vidět na obrázku 2 (Důl Michal, 2018).
Obrázek 1: Řetízková šatna
Venkovní prohlídka a Merkur
Jedná se o venkovní prohlídku, která poskytuje návštěvníkům souhrnný přehled o celkovém rozsahu všech budov a jejich využití. Dále se návštěvník podívá na Peterskou haldu, na štolu k jámě Petr a také na prohlídku staré rozvodny, kde se nachází modely a herna se stavebnicí Merkur, kterou je možné si i vyzkoušet (Důl Michal, 2018).
Noční prohlídka
Noční prohlídka se uskutečňuje pro skupiny s osmi a více osobami. Probíhá za tmy a začátek prohlídky je stanoven vždy půl hodiny před celkovým setměním. Návštěvník obdrží svou známku, lampu, přilbu a sebezáchranný přístroj. Prohlídka je fyzicky náročná (Důl Michal, 2018).
Každá z výše uvedených prohlídek je samostatně zpoplatněna v různých cenových rozpětích (viz tabulka 1). Na doporučení není vhodné, aby noční prohlídku absolvovaly děti.
Taktéž má každá expozice své návštěvní dny a hodiny (viz tabulka 2). Z tohoto důvodu by se měl každý návštěvník před návštěvou ujistit, kdy a v jaký čas je daná expozice zpřístupněna, a také jakou cenu za ní zaplatí.
Obrázek 2: Parní stroj z roku 1893
Tabulka 1: Ceník dolu Michal (www.dul-michal.cz)
1. prohlídka 2. prohlídka 3. prohlídka 4. prohlídka
Dospělí 100 Kč 110 Kč 50 Kč 110 Kč
Děti Zdarma Zdarma Zdarma Není vhodné
Mládež/studenti/senioři 70 Kč 80 Kč 40 Kč 80 Kč
Rodinné vstupné 270 Kč 300 Kč 140 Kč
Tabulka 2: Návštěvní doba dolu Michal (www.dul-michal.cz)
Období Dny Hodiny
1. prohlídka leden-březen duben-červen červenec-srpen září-říjen
po-pá út-ne út-ne út-ne
900-1500 900-1500 900-1700 900-1500 2. prohlídka Březen
duben-červen červenec-srpen září-říjen
po-čt út-ne út-ne út-ne
900-1300 900-1500 900-1700 900-1500 3. prohlídka duben-červen
červenec-srpen září-říjen
út-ne út-ne út-ne
900-1500 900-1700 900-1500 4. prohlídka Po předchozí domluvě
4.2 Důl Hlubina
Důl Hlubina se nachází v areálu Dolní oblasti Vítkovice v Moravské Ostravě. Od roku 2002 byl důl společně s vysokými pecemi a koksovnou vyhlášen národní kulturní památkou České republiky (Mazáč, 2003).
4.2.1 Historie
Jak uvádí Hlušičková (2002), hlavním důvodem založení Dolu Hlubina bylo úsilí o těžbu uhlí v blízkosti Vítkovických železáren. Důl založil v roce 1852 tehdejší majitel železáren Salamon Meyer Rothschild. Jednalo se o technický tok, kdy na sebe navazovala
těžba uhlí, koksování a použití koksu k výrobě železa. O dva roky později byla založena větrná jáma. Následně byla nad jámou Hlubina a větrnou jámou postavena společná jámová budova.
Od roku 1924 byla v činnosti nová těžní jáma. Předešlá těžní jáma byla předělána na větrnou, přičemž prvotní jáma byla zrušena. Aby byla návaznost i na novou těžní jámu, byla na povrchu postavena i těžní věž, jámová budova a strojovna. Část předešlé jámové budovy byla zdemolována a zbylá část byla přestavěna na kompresorovnu (Hlušičková, 2002).
Ve strojovně byl umístěn největší parní stroj v revíru. Výkon tohoto stroje byl 2 250 kW. Jednalo se o dvouválcový ležatý parní stroj, vyrobený v roce 1924. Tentýž parní stroj byl později v 70. letech dán do šrotu (Hlušičková, 2002).
Dle Mazáče (2003) byla těžba v Dole Hlubina ukončena v roce 1991. Samotná jáma byla zasypána. Působení veškerého vysokopecního závodu bylo zastaveno o sedm let později. Jednou z představ památkového ústavu v Ostravě bylo zachovat areál a vybudovat průmyslový skanzen.
4.2.2 Současnost
V roce 2012 byl veřejnosti povolen vstup do areálu Dolní oblast Vítkovice. Předešlou dobu postupně docházelo k obnově a rekonstrukci většiny objektů. Oblast Vítkovice je historicky propojena s Dolem Hlubina. I v současnosti na sebe navazují. Od ledna 2010 byl Důl Hlubina převeden do nájmu Zájmového sdružení DOV. Důl od této doby procházel různými rekonstrukcemi. Proběhly výrazné změny, kdy například došlo k celkovým stavebním úpravám koupelen či revizi vyhrazených zařízení (Pavliňák, 2012).
Nyní už jsou zrekonstruované budovy (viz obrázek 3) využívané pro různé vzdělávací, umělecké či tvůrčí aktivity. Hlavním záměrem jsou nejrůznější workshopy, výstavy, semináře či autorská čtení. Jedná se o neopakovatelnou atmosféru, kterou vzbuzuje hornické prostředí budov a celého areálu DOV. Další možností využití budov jsou v současnosti např. plesy či podobné společenské akce (Pavliňák, 2012).
Provoz Hlubina funguje od roku 2015. Poskytuje prostory jako jsou ateliéry, hudební zkušebny s nahrávacím studiem, učebny, filmové centrum s kinem a univerzální sály, které je možné využívat jako divadlo či pro pohybové aktivity. Od roku 2010 bylo v areálu Dolu Hlubina představeno několik ročníků různých akcí. Mezi ně patří kemp Deepcamp, mezinárodní filmový festival Ostrava Kamera Oko a divadelní festival Dream factory Ostrava (Provoz Hlubina, 2018).
Mezi nejpopulárnější využití budov a koupelen dolu Hlubina patří festival Colours of Ostrava, který i já sama s oblibou navštěvuji. Po celé čtyři dny festivalu se zrekonstruované sály využívají pro diskuze, workshopy, prezentace a autogramiády účinkujících zpěváků a umělců. Důl Hlubina byl při festivalu využit prostřednictvím diskuzního fóra Meltingpot.
Mezi vystupující organizace spadající pod Meltingpot patří např. Ostravská Univerzita a Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava. Dále se stavby využívají pro diskuze a přednášky různých známých organizací či umělců jako jsou např. Lékaři bez hranic.
4.3 Landek park
Landek park je pojmenování pro celý areál nacházející se v Ostravě-Petřkovicích.
Landek je nevysoký vrch ležící na soutoku řek Odry a Ostravice. Jedná se o Národní přírodní památku. Významnou převládající složkou jsou vrstvy uhlí, které vycházejí
Obrázek 3: Zrekonstruované budovy v areálu Důl Hlubina
na povrch. Na samotný vrch navazuje již zmíněný areál Landek park, ve kterém je součástí největší hornické muzeum v České republice – Hornické muzeum OKD (Landek park, 2018).
4.3.1 Historie Landeku
Vopasek (2003) uvádí, že v období čtvrtohor se zde usídlil pravěký člověk.
Archeologové nalezli zbytky ohořelého uhlí v popelu ohniště, které sám pračlověk používal.
Jedná se tak o důkaz, že na Landeku bylo používáno uhlí již před 23 tisíci lety. Landek se tímto zapsal do historie světových dějin v oblasti archeologie a hornictví. V roce 1953 nalezl archeolog Bohuslav Klíma na pozemku Landeku torzo ženského těla pojmenované Petřkovická, nebo také Landecká, Venuše. Jedná se o 46 mm vysokou sošku, která byla vyřezána z krevele červeného zbarvení. Prvý nález je uschován v Moravském zemském muzeu v Brně. V Ostravském muzeu lze vidět jen její kopie. V roce 1993 byl Landek vyhlášen Národní přírodní památkou.
4.3.2 Historie vzniku Hornického muzea OKD
První snahy o vybudování muzea v Ostravě se projevovaly od roku 1956. PhDr. Jiří Majer, CSc. byl jeden z významných odborníků, který vypracoval ideový projekt pro vybudování Hornického muzea v Ostravě. Na začátku 70. let měla rozhodující část na vytvoření muzea odborná skupina v čele s Ing. Opaskem. Členové tohoto souboru zpracovali studie o zachování území jámy Eduard Urx, jejíž zásoby byly bezmála vydobyty.
Dramatický impuls, který intensivně směřoval k vzniku muzea, bylo odstranění lokálního parního stroje, pocházející z roku 1914. Až v roce 1978 byla založena Komise pro vybudování Muzea hlubinného dolování uhlí v Ostravě. Ta měla za cíl přichystat samostatnou realizaci. Avšak nedošlo k žádným daným výsledkům, a proto byla v roce 1987 komise reorganizována pod novým jménem Komise pro výstavbu a činnost hornického muzea v Ostravě. Další rok začali zaměstnanci muzea konzervovat a dokumentovat exponáty, které byly do muzea přiváženy z celého revíru. Podle zákona se staly zřizovatelem muzea Ostravsko-karvinské doly a.s. v Ostravě (Mazáč, 2003).
k přenesení kaple sv. Barbory. Byla přenesena společně s oltářem, kde se nachází dřevěná plastika sv. Barbory s reliéfem Dolu Anselm (Mazáč, 2003).
4. prosince 1993 bylo Hornické muzeum slavnostně otevřeno. Toto datum bylo vybráno na svátek sv. Barbory, která je patronem horníků. Společně s tím byla kaple téhož data vysvěcena (Mazáč, 2003).
4.3.3 Současnost
Mazáč (2003) popisuje, že při příjezdu ke křižovatce, která se nachází pár metrů od muzea, je k zahlédnutí nepřehlédnutelný monument – dobývající kombajn s posuvnými výztužemi, odkazující na hornické muzeum.
Po odbočení navazuje stará hornická cesta, která je celá pokryta prvotní kamennou dlažbou. Touto cestou se návštěvník dostane k vrátnici areálu. Odtud je možno se vydat na jednu ze dvou naučných stezek. Hornická stezka lemuje nejdávnější uhlonosné vrstvy karbonského pohoří. Přírodovědná stezka poukazuje na samotnou památku Landek. Stezka má pár zastavení u míst, které jsou významné z různých hledisek jako jsou například historické či přírodovědné. Doplněny jsou informačními tabulemi (Mazáč, 2003).
Dále Mazáč (2003) upozorňuje, že v areálu jsou dvě expozice, které nejsou součástí oficiální prohlídky. Jedna z nich se nachází hned při vstupu do areálu. Jedná se o 26 metrů vysokou vrtnou soupravu používanou pro geologický průzkum. Za vstupem se nachází výstava kolejových dopravních prostředků. Je zde vystavena poslední parní lokomotiva užívána v ostravsko-karvinských dolech a dva nákladní vozy na uhlí. Dále dvě důlní lokomotivy a různé důlní vozíky. U této expozice jsou instalovány informační tabule, na kterých je možné si přečíst informace o historii jak samotného vrchu Landek, tak jámy Anselm.
Pří vlastní cestě k budově muzea má návštěvník možnost spatřit několik ukázek hornických strojů. Drapák – univerzální vertikální nakladač, nakládací zařízení a plnoprofilový razící stroj. Mezi správní a výstavní budovou je umístěna výstava Razicí a vrtné techniky. Tato expozice je stále postupně doplňována (Mazáč, 2003).
Další z bezplatných expozic je o historii revíru, historii osídlení Landeku a vývoji různých základních profesí. Tato expozice se nachází v budově č. 14. Jsou zde k prohlédnutí různá historická nářadí, důlní stoje a hornické modely. Pokud se návštěvník bude chtít
dovědět něco o osídlování Landeku, může vidět rekonstrukci části sídliště lovců mamutů s ohništěm (Vopasek, 2003).
Budova č. 15 je využita jako hospoda. Jedná se o typickou hornickou ‚harendu‘, kde si návštěvníci mohou dát občerstvení. V okolí budovy jsou zřízeny různé sportovní a zábavné atrakce pro děti (Vopasek, 2003).
Ukázku, čím horník procházel před nástupem na směnu, si může návštěvník prohlédnout v budově č. 12. Je zde ukázka koupelny, cechovny či lampovny (Vopasek, 2003).
Vopasek (2003) poukazuje na nejatraktivnější část muzea, kterou je budova č. 1 (viz obrázek 4). Jedná se o těžní budovu, která je bránou k důlní expozici umístěnou v podzemním podlaží kompresorovny. V dole mohou návštěvníci vidět ukázku dobývání v nedávné minulosti.
V současnosti nabízí důl Landek dvě placené expozice s průvodci a placený důlní
Obrázek 4: Těžní budova s věží
Důlní expozice s fáráním do dolu v původní těžní kleci
Prohlídka začíná příchodem do řetízkové šatny, a poté má návštěvník možnost tzv. sfárat pod zem v původní těžní kleci (viz obrázek 5), ve které jsou použity moderní vizuální a zvukové efekty. Přestože má návštěvník pocit, že fárá mnoho metrů pod zem, ve skutečnosti se nachází pouze jedno patro pod kompresorovnou. Poté se nalézá v imitaci dolu. Zde mu zkušení průvodci popisují náročnou práci, kterou musel havíř v dole vykonat.
Je možné vidět i ukázku ručního pluhového a kombajnového porubu (Landek park, 2018).
Expozice báňského záchranářství
Na začátku prohlídky se návštěvník z recepce přesune do pietního sálu. Dále expozice předvádí soubor dýchací techniky. Představuje hlavně její vývoj od roku 1883 až do dnešní současnosti. Neukazuje jen historii, ale i vybavení současných pracovníků záchranné služby.
Další část předvádí potápěčskou techniku využívanou při záchranné službě, zhlédnout lze např. oblek báňských potápěčů, který je uveden na obrázku 6. Expozice popisuje různé druhy jak dýchacích, tak sebezáchranných přístrojů. Návštěvník se dále přesouvá do částí těžké záchranářské techniky, měřící techniky po roce 1945, důlních lamp a dýchacích přístrojů po roce 1945. Na konci prohlídky lze vyzkoušet záchranářský výcvik ve výcvikové komoře tzv. dýmnici. Jedná se o komoru s fáracími okruhy, ve kterých jsou simulovány
Obrázek 5: Těžní klec
různé typy dolů. V dýmnici se budoucí záchranáři cvičí k fárání s nasazeným dýchacím přístrojem, aby získávali návyky při použití těchto přístrojů, zachování těsnosti a k nácviku urychlené výměny láhve s obsahem kyslíku (Landek park, 2018).
Povrchová expozice báňské razicí a dobývací techniky
Jedná se o neplacenou expozici razící a dobývací techniky. Je možné vidět dobývací kombajny, vrtací vozy, nebo důlní lokomotivy. Kousek od šachetní budovy se nachází autentický důlní vláček, kterým se návštěvník může za poplatek projet (Landek park, 2018).
Každá prohlídka je samostatně zpoplatněna v různých cenových rozpětích (viz tabulka 3). Rodinné vstupné (2 dospělí + 2 děti) je možné využít jen na první expozici.
Návštěvní doba celého areálu je po dobu všech 12 měsíců stejná. Všechny tři expozice je možné navštívit každý den do 18. hodin (viz tabulka 4).
Obrázek 6: Potápěčský oblek DM-204
Tabulka 3: Ceník Landek parku (www.landekpark.cz)
1. prohlídka 2. prohlídka důlní vláček
Dospělí 150 Kč 90 Kč 30 Kč
Děti/studenti/senioři 90 Kč 50 Kč 30 Kč
Rodinné vstupné 390 Kč
Tabulka 4: Návštěvní doba Landek parku (www.landekpark.cz)
Období Dny Hodiny
Areál leden-prosinec po-ne 800-2200
Expozice leden-březen
březen-říjen listopad-prosinec
út-ne
po-ne út-ne
1000-1800 900-1800 1000-1800
4.4 Pivovar Ostravar
Pivovar Ostravar se nachází na Hornopolní ulici v obvodu Moravské Ostravy a Přívozu. V roce 2017 oslavil 120 let od svého založení. Pivovar se prezentuje jako důležitá součást regionu a jeho piva jsou nedílnou součástí Ostravy (Ostravar, 2018).
4.4.1 Historie
Historie pivovarnictví v Ostravě
V Ostravě se pivo vařilo již od původního vzniku města. Výroba piva bývala jednou z nejdůležitějších výsad měšťanů. Každý z nich si vařil pivo sám pro své vlastní účely. První zmínky o vaření piva pocházejí z první poloviny 16. století. Poukazuje na dva pivovary – fryštátský a ostravský. Od roku 1547 byli již měšťané spojeni a vařili pivo společně ve specializovaných pivovarech. Řídili se pravidly výroby, prodeje a konzumace.
Dohromady se těmto pravidlům říkala tzv. pořádka. Jedná se o řádné střídání měšťanů ve výrobně a prodejně (Starec, 2011).
Starec (2011) uvádí, že v Ostravě se nacházelo 64 velkoměšťanských domů. Tyto domy byly obdařeny předností výroby piva a jeho prodeje. Jednalo se o tzv. pivní regál.
Ve srovnání s okolními městy měla Ostrava vyšší počet měšťanských domů, a to i ve
srovnání na počet obyvatelstva. Obyvatel v Ostravě bylo méně než v okolních městech, avšak město obsahovalo vyšší počet domů. V druhé polovině 17. století v Ostravě existovaly 3 městské pivovary.
Historie Pivovaru Ostravar
Starec (2011) poukazuje na první zmínku o stavbě pivovaru v Ostravě, která byla na začátku 90. let 19. století. Myšlenka vznikla mezi rolníky z blízkého okolí města. Žádost o stavbu byla zamítnuta z důvodu porušení vodního práva. Povolení ke stavbě bylo posláno až v roce 1896. O rok později se začalo stavět. Samotná stavba trvala jeden rok. Český akciový pivovar byl oficiálně založen v roce 1897. Kolaudace proběhla v červnu 1898 a v září bylo představeno pivo veřejnosti v Národním domě.
Pojetí pivovaru bylo moderní. Mezi hlavní nápady patřila výstavba sladovny, varny a sklepů. Stavba sladovny však nebyla nikdy uskutečněna a došlo k pronájmu sladovny ve Velkém Petřvaldu. Pivovar byl obdivován především kvůli své estetické hodnotě, která se částečně dochovala i dodnes. Jedná se o členění vápenných fasád z pálených cihel společně s vápennou omítkou a ozdobnými římsami (Starec, 2011).
Starec (2011) dále uvádí, že na začátku 20. století byl výstav přes 50 tisíc hektolitrů piva. Mezi sortiment patřil březňák, světlý březňák a královský ležák. Speciálním pivem bylo pivo černé s cukrem, jež bylo pojmenováno jako Ostravský havíř. Později bylo mezi sortiment přiřazeno výčepní tmavé pivo 8%, světlé 10% tmavý ležák 12%, Porter 15%, či pivo Moravská Plzeň.
Po druhé světové válce došlo v pivovaru k chaosu. Na pivovar byla udělena národní správa, a i přes snahu akcionářů se dostal do rukou Rudolfa Škandery, který se zde stal ředitelem. V roce 1947 došlo ke znárodnění a původní akcionáři se k pivovaru již nikdy nedostali. V říjnu téhož roku vznikl Ostravský pivovar, národní podnik Ostrava, se kterým vznikla také značka Ostravar (Starec, 2011).
V roce 1963 byla uvedena do provozu první tanková hospoda pivovaru v Karviné pojmenována „U slunka“. Objem cisterny činil 70 hl. O rok později dostal pivovar svou
V roce 1970 se stal pivovar 4. největším v Československu. Na začátku 80. let se začala budovat nová varna, která byla dokončena v roce 1987. Jedná se o poslední měděnou varnu u nás (Starec, 2011).
Pivovar se osamostatnil v červnu 1990 pod jménem Ostravar, státní podnik Ostrava.
O tří roky později vznikla společnost se jménem Pivovar Ostravar a.s. Majoritním vlastníkem se stala společnost pocházející z Anglie – Bass International Brewers Overseas Holding Ltd. Roku 1996 byl Ostravar sloučen se společností Pražské pivovary a.s., která se roku 2003 přejmenovala na Pivovary Staropramen a.s. V roce 1997 oslavil Ostravar 100 let od svého vzniku a od roku 1999 se zde pořádají pivní slavnosti (Starec, 2011).
4.4.2 Současnost
Pivovar Ostravar je v současnosti stále funkční. V areálu už po několik let probíhají různé společenské akce a exkurze. V roce 2018 jsou pravidelné exkurze do pivovaru pozastaveny. Možnost navštívit vnitřní část je pro skupiny po objednání či při Slavnostech Ostravaru, kde jsou exkurze součástí akce (Ostravar, 2018).
Areál Ostravaru byl několikrát rekonstruován, avšak samotný vzhled byl z většiny zachován, včetně pálených cihel, které jsou majestátní výzdobou celého pivovaru (viz obrázek 7). V současnosti pivovar čepuje 5 svých piv – Ostravar Premium, Mustang, Original, Grifel a Rufus (Ostravar, 2018).
V roce 2007 proběhla v pivovaru oslava 110 let od založení. Do této doby uvařil přes 7 miliard půllitrů. Od roku 2002 Ostravar úzce spolupracuje s fotbalovým klubem Baník.
Po intenzivní spolupráci s klubem vzniklo o 7 let později pivo Bazal. Po uvedení piva se
Obrázek 7: Pivovar Ostravar
pivovar pustil do další spolupráce, a to uvedením největších fotbalových hvězd Baníku na „zeď slávy“. Ta je přístupná všem návštěvníkům z venkovní části zděného plotu, vedle vchodu do samotného areálu (Ostravar, 2018).
Ostravar se za posledních pár let stal partnerem několika společenských a kulturních akcí. Mezi hlavní patří např. festival Colours of Ostrava, se kterým uzavřel dvouletou smlouvu. Od roku 2016 je hlavním partnerem Ostravar arény (předtím ČEZ arény). Jedná se o nevětší kulturní a sportovní halu v Ostravě. Aréna ve svém prostředí představila různé mezinárodní, národní, evropská a světová mistrovství a koncerty současných hvězd hudební scény. Pojme až 12 500 diváků a jedná se o jednu z největších víceúčelových hal v ČR.
Společně s prezentací jména pivovaru se v aréně také čepuje pivo Ostravar (Ostravar, 2018).
Jednou z největších akcí, které pivovar pořádá, jsou Slavnosti Ostravaru. První slavnosti byly uskutečněny roku 1999 a od roku 2013 se konají pravidelně. Letos se bude konat již osmnáctý ročník. Slavnosti jsou dvoudenní a pořádají se vždy ke konci června.
Součástí akce jsou vystoupení českých a slovenských kapel, exkurze do pivovaru, a degustace těch nejlepších piv z ležáckého sklepa. Častým účastníkem slavností je skupina Kryštof, jelikož hlavní představitel skupiny Richard Krajčo je od roku 2014 ambasadorem značky. Ostravar se také stal oficiálním partnerem Kryštof kempů (Ostravar, 2018).
Jednou z posledních kampaní uskutečněné pivovarem je akce s názvem „Nás nezkrotíte“. Tato kampaň vznikla v roce 2016 a pojednává o hlášení se Ostravaru k regionu.
V loňském roce byla kampaň využita pro oslavu 120 let od vniku Pivovaru Ostravar. Oslava trvala necelý měsíc, každý pátek a sobotu. Součástí byly vystoupení ostravských kapel, speciální hospodský kvíz, vstup do pivovaru a exkurze. Po celou dobu akce byla v Ostravarnách (pivovarské hospody) čepována všechna ostravarská piva za jednotnou cenu 20 Kč (Ostravar, 2018).
4.5 Malý a Velký Svět techniky
Velký Svět techniky a Malý Svět techniky U6 je od roku 2014 umístěn v areálu Dolní oblast Vítkovice. Celý areál se nachází v Ostravě Vítkovicích. V současnosti je oblast
4.5.1 Historie
Historie vzniku areálu
Polášek et al. (2007) uvádí, že Vítkovické vysoké pece jsou součástí a symbolem technického pokroku železáren již od počátku 19. století. Okolí Ostravy bylo v této době poklidnou oblastí. Obyvatelstvo se v té době dělilo pouze na řemeslníky a zemědělce.
První, kdo si byl jist, že tento region má ideální podmínky pro provoz železářské výroby, byl John Baildon. Byl to technik, pocházející ze skotské rodiny podnikající v železářství.
Jeho myšlenka sice nebyla uskutečněna, avšak neupadla v zapomnění.
Realizovat se začala až o 20 let později profesorem vídeňského polytechnického ústavu, panem Franzem Xavierem Rieplem ze Štýrského Hradce. Jeho hlavní zálibou bylo hornictví a mineralogie. Upozornil na využití uhelného majetku na Ostravsku. Profesor byl pověřen, aby vedl průzkum rudných nalezišť. Zabýval se také další ideou, a to budováním železnic a celkovým rozvojem železniční dopravy. I přes to, že se vše vyvíjelo pomalu, se Riepl nakonec dočkal uskutečnění obou svých myšlenek (Polášek et al, 2007).
Polášek et al. (2007) dále zmiňuje, že roku 1828 bylo rozhodnuto o založení železáren ve Vítkovicích, které byly vybudovány poblíž řeky Ostravice. Závod financoval ze svých vlastních úspor arcibiskup Rudolf. První výkop byl uskutečněn na jaře roku 1829 za účelem postavení pudlovny a válcovny. V září roku 1830 bylo vloženo první surové železo do pudlovací pece. Přes velká očekávání nedošlo k výsledku, který všichni čekali. Železo, které bylo vytavené v peci, se špatně vrtalo, válcovalo a soustružilo. Jediné východisko bylo postavení vysoké koksové pece, ve které se místo dřevěného uhlí používá koks. Po smrti arcibiskupa Rudolfa se majitelem železáren staly Rudolfovy hutě, které však neměly zájem do závodu investovat, jelikož se jednalo o konkurenta frýdlantských železáren.
V letech 1830, 1836 a 1856 byly postupně instalovány do činnosti tři pece belgického typu. Zdrojem energie v železárnách byl závodní náhon, který byl napájen řekou Ostravice.
V roce 1872 byla do provozu uvedena pec skotského typu (Mazáč, 2003).
V roce 1873 se majiteli Vítkovických železáren a kamenouhelných dolů staly rodiny Gutmannů a Rothschildů. Jednalo se o společníky zabývající se obchodem a těžbou uhlí (Polášek et al, 2007).
Vítkovické železárny se dostaly na vrchol svého působení díky průmyslníkovi Paulu Kupelwieserovi. Ten se stal roku 1876 generálním ředitelem a o sedmnáct let později pozvedl železárny na postavení moderního závodu. Vysoké pece byly vybaveny nejmodernějšími zařízeními. V 90. letech 19. století byly železárny na vysokém stupni evropských železáren (Polášek et al, 2007).
Období po první světové válce bylo pro železárny těžké. Postihl je problém s nedostatkem surovin a pracovních sil. Za dob hospodářské krize byl velký pokles poptávky, až musely být některé provozy pozastaveny. Avšak v roce 1934 došlo k převratu a poptávka po železe se zvyšovala. Železárny dosáhly nejvyšší výroby své existence již o tři roky později. Za dob druhé světové války byl provoz pozastaven, nicméně byl opět obnoven ihned po jejím skončení. Vysoké pece poté prošly celkovou přestavbou (Polášek et al, 2007).
Od začátku 90. let 20 století došlo k celkovému snížení hutní výroby. Roku 1998 byl ukončen provoz poslední vysoké pece a tímto byly Vítkovické železárny po 162 letech od zafoukání první pece oficiálně uzavřeny (Polášek et al, 2007).
Od roku 2012 byl veřejnosti povolen vstup do areálu Dolní oblast Vítkovice. Od této doby proběhly v areálu rozsáhlé rekonstrukce objektů a dnes je areál považován za jeden z hlavních pořadatelů kulturních, vzdělávacích a společenských akcí (Pavliňák, 2012).
Historie Velkého a Malého světa techniky
Jak uvádí Pavliňák (2012) Velký svět techniky se bohužel nemůže pyšnit bohatou historií, jelikož stavba budovy byla zahájena až v roce 2012 a v roce 2014 oficiálně otevřena.
Architektem stavby byl Josef Pleskot. Stavba má tvar zaobleného rovnoramenného trojúhelníku. Postavena je ze zrcadlové fasády, aby se v ní odrážela celá industriální část Ostravy. Svět Techniky se však může pyšnit jedinečným umístěním, což bylo cílem jeho navrhovatelů.
Malý svět techniky U6 se nachází v bývalé šesté energetické ústředně, jež je uvedena na obrázku 8. Tato ústředna měla nenahraditelný význam, jelikož jich bylo ve vysokých pecích málo. Energetická ústředna byla postavena v roce 1938. Budova byla v minulosti nazývána jako „plíce hutě“, a to díky svým dvěma dmýchadlům sloužícím k produkci stlačeného vzduchu. Autentická dmýchadla jsou dnes součástí expozice. Cílem projektu bylo zachování původní energetické ústředny s autentickým vybavením a vybudování technicky zaměřeného muzea. Celková přestavba na muzeum byla uskutečněna v průběhu jednoho roku. Slavnostní otevření proběhlo na podzim roku 2012 (Pavliňák, 2012).
4.5.2 Současnost
Velký svět techniky
Svět Techniky – Science and Technology center (taktéž Velký svět techniky) byl otevřen v září roku 2014. Návštěvníkům nabízí expozice představující zajímavosti moderní techniky a vědy. Návštěvníci zde mohou shlédnout čtyři stálé expozice Svět civilizace, Svět přírody, Svět vědy a objevů a Dětský svět (Svět Techniky Ostrava, 2018).
Svět vědy a objevů je expozice představující vědní obory. Mezi ně patří Matematika, kde si mohou návštěvníci vyzkoušet matematické úkoly, Fyzika s ukázkou vlnostroje, Nano a Mikro s představením toho nejmenšího u nás, Nové materiály, které návštěvníky seznamují s materiály budoucnosti a Lékařská technologie, poukazující na moderní lékařské možnosti podporující lidské životy (Svět Techniky Ostrava, 2018).
Obrázek 8: Malý svět techniky U6
Svět přírody se nachází v prvním patře budovy. Expozice nabízí jedenáct oblastí, mezi které patří např. Vesmír, Energie, Člověk, Elektřina, Železo a Světla. Ve Vesmíru se návštěvník podívá na maketu planety Země, která se točí kolem své osy a ukazuje, kdy je na Zemi den a kdy noc (viz obrázek 9). V Oáze člověka si návštěvník může vyzkoušet správně zařadit lidské orgány, či prověřit svůj vlastní čich pomocí čichacích lahví (Svět Techniky Ostrava, 2018).
Svět techniky je další expozicí nacházející se ve Světě techniky. Zabývá se vztahem člověka ke svému okolí z různých koutů světa. Návštěvník může na interaktivních tabulích
„ochutnat“ národní jídla ostatních států (viz obrázek 10).
Obrázek 9: Planeta Země
Expozice poukazuje na to, aby návštěvníci vnímali i problémy třetího světa, jako je právě nedostatek jídla či vody. V rámci expozice si návštěvníci mohou vyzkoušet typické oblečení z různých zemí. Součástí je také promítání převratných dějin Ostravy (Svět Techniky Ostrava, 2018).
Poslední expozicí je Dětský svět. Expozice je určena těm nejmenším od 2 do 6 let s doprovodem rodičů. Společně se dostanou do Pohádkového lesa, Města, Staveniště, nebo Bludiště. Expozice je zaměřena na společně strávený čas rodičů s dítětem a upevňování jejich vazeb a vztahů (Svět Techniky Ostrava, 2018).
Malý svět techniky U6
Expozice nabízí k prohlédnutí nejen různé technické exponáty, ale také interaktivní prostor se zábavnou částí, kde se návštěvník může zapojit do technických her. Mezi tyto hry patří např. přistání letadlem. Ve světě techniky je možné zhlédnout reálné modely výrobních zařízení a počítačové typy výrobních postupů. Expozice dále nabízí nejrůznější vzdělávací programy pro základní a střední školy. Byly zde také vybudovány výukové prostory s možností využití digitálních tabulí s interaktivním vybavením (Pavliňák, 2012).
Expozicí návštěvníky provádí průvodce, kterým je samotný Julius Verne. Ten také rád vede humorné rozhovory s návštěvníky muzea. Celková expozice je rozdělena do několika částí. Názvy úseků jsou pojmenovány podle děl muzejního průvodce Plující město, Cesta do středu země, Pán světa, Ze Země na Měsíc apod. Náměty expozic upozorňují na celkový vznik a rozvoj technických oborů (Pavliňák, 2012).
Návštěvní doba je pro oba světy techniky rozdílná (viz tabulka 5), proto je dobré si při koupi kombinovaného vstupného zjistit otevírací dobu obou světů. Poslední vstup do Dětského světa je půl hodiny před koncem zavírací doby.
Cena vstupu (viz tabulka 6) do Velkého světa techniky je nejdražší ze všech nabízených expozic. Je možné využít rodinné vstupné pro dva dospělé a dvě děti.
Kombinované vstupné je 1x vstup do Velkého světa techniky a Malého světa techniky U6 + vstup do Dětského světa nebo kino projekce.
Ceník (viz tabulka 7) Malého světa techniky U6 je přizpůsoben tak, aby zde mohl návštěvník zavítat jak individuálně či společně s Velkým světem techniky (kombinované vstupné).
Tabulka 5: Návštěvní doba Velkého a Malého Světa techniky (www.stcostrava.cz)
Tabulka 6: Ceník Velkého Světa techniky (www.stcostrava.cz)
Tabulka 7: Ceník Malého Světa techniky U6 (www.stcostrava.cz)
Stálá expozice Kombinované vstupné
Dospělí 130 Kč 300 Kč
Děti/studenti/senioři 90 Kč 220 Kč
Rodinné vstupné 350 Kč 810 Kč
4.6 Železniční stanice Ostrava-střed a Železniční muzeum moravskoslezské
Železniční stanice Ostrava-střed se nachází v Moravské Ostravě a Přívozu. V budově se společně se stanicí nachází Železniční muzeum moravskoslezské, které zde působí od roku 2012. Výpravní budova a stavědlová věž byla v roce 2003 prohlášena kulturní
Období Dny Hodiny
Velký Svět techniky leden-prosinec po-čt pá-so ne
1000-1800 1000-2000 1000-1800 Malý Svět techniky U6 leden-prosinec po-ne 1000-1800 Dětský svět leden-prosinec po-pá
so-ne
1000-1700 900-1700
Stálá expozice Dětský svět Kombinované
vstupné
Dospělí 240 Kč 70 Kč 300 Kč
Děti/studenti/senioři 180 Kč 70 Kč 220 Kč
Rodinné vstupné 670 Kč 220 Kč 810 Kč
4.6.1 Historie
Historie Výpravní budovy Ostrava-střed
Výpravní budova Ostrava-střed byla postavena v roce 1871. Jednalo se o postavení železniční stanice na trati Ostravsko-frýdlantské dráhy. Severní dráha Ferdinanda získala spoluužívání dráhy v roce 1887 (Matěj, 2007).
Jak informuje Hlušičková (2002), prvotní budova byla po čase rozšiřována. O pár let později byla přistavěna přízemní hrázděná křídla. Postranní křídla byla přistavěna k původní střední části stavby. Při poslední přestavbě budovy v letech 1910 až 1912 byl architektem František Bobrovský. Jednalo se o typické stavby tohoto architekta, charakteristické například strukturovanými omítkami s lemovanými hladkými nárožími. Mezi lety 1920 až 1930 byla přistavěno patrové křídlo. Plastické členění je lehce zachováno, zůstalo jen vystupující hladké nároží. Původní dělená okna byla obměněna za nečleněná.
Naproti výpravní budovy se nachází stavědlová věž z režného zdiva, která byla postavena podle projektu z roku 1905. Věž je patrová a završena sedlovou střechou (Hlušičková, 2002).
Historie železničního muzea moravskoslezského
Již v roce 2000 přišly tehdejší České dráhy a.s. s ideou založit železniční muzeum v Ostravě. Správa dopravní cesty Ostrava doporučila využití prostorů v železniční stanici Ostrava-střed. K této nabídce došlo z důvodu tehdejší rekonstrukce budovy. Hlavní zaměření muzea mělo být orientováno na dokumentaci dějin železnice na Ostravsku, a to od příjezdu prvního vlaku do Ostravy a Bohumína od 19. století po současnost. Vše bylo zrealizováno až v roce 2011 během veletrhu Czech Raildays, kde byli osloveni představitelé ostravských železničních podniků. Zástupci projevili velký zájem a poté byly uskutečněny první krůčky k vytvoření podmínek pro vznik muzea. V dubnu roku 2012 se konala porada zakladatelů muzea. Rozhodlo se, že muzeum bude mít ve své expozici dějiny železničního provozu na vlečkách hutí a šachet, jako specifickou část Ostravy. Poté bylo rozhodnuto o založení neziskové organizace s názvem Železniční muzeum moravskoslezské o.p.s.
V září roku 2012 bylo oficiálně založeno Železniční muzeum moravskoslezské (Železniční muzeum moravskoslezské, 2018).
4.6.2 Současnost
Současnost výpravní budovy Ostrava-střed
Výpravní budovy v současnosti plní mnoho funkcí. V prvé řadě se jedná o poskytování služeb pro cestující a přepravce a také administrativní funkce spojené s řízením železnic.
Nesmí chybět sociální zařízení pro zaměstnance. Cestující, který hodlá využít cestu vlakem, vstupuje ve výpravní budově do hlavního vestibulu. Zde si zakoupí lístky v pokladně, může využít sociální zařízení či úschovnu zavazadel, a také využít čekárnu při vyčkávání na svůj spoj. Součástí výpravních budov jsou restaurace nebo bufety. V současnosti se na všech větších nádražích vyskytují jídelní a nápojové automaty. Koncem 20. století byla ve všech výpravních budovách, včetně výpravní budovy Ostrava-střed, zřízena zákaznická centra (Krejčiřík, 2003).
Nedílnou součástí výpravních budov jsou neveřejné nádražní prostory. Nejdůležitější částí je dopravní kancelář, odkud výpravčí řídí všechen provoz na trati. Dále se zde nacházejí kanceláře pro administrativní a komerční pracovníky (Krejčiřík, 2003).
Výpravní budova Ostrava-střed (viz obrázek 11) byla roku 2003 Ministerstvem kultury prohlášena nemovitou kulturní památkou (Národní památkový ústav, 2018).
Ve výpravní budově je pro cestující dostupná čekárna, úschovna zavazadel a kol, restaurace, veřejné parkoviště, bezbariérové toalety, bufet a trafika. Platba jízdenek je možná jak v českých korunách, tak v eurech (České dráhy, 2016).
Současnost Železničního muzea moravskoslezského
V železničním muzeu je možné shlédnout jednu stálou expozici. Jedná se o dvoupatrovou výstavu historických železničních přístrojů, krojů, spisů apod. Muzeum se nachází uvnitř výpravní budovy Ostrav-střed hned za vstupem po pravé straně. Při vstupu do muzea návštěvník nejprve zamíří k pokladně. Poté ihned začíná prohlídka stále funkčních elektromechanických zabezpečovacích zařízení používaných od 19. století. Tato zařízení jsou i v současnosti používána v malých železničních stanicích. Toto autentické zařízení bylo používáno až do roku 2013 ve Frýdlantu nad Ostravicí.
Návštěvník se může rozhodnout, zda chce prohlídku absolvovat sám, nebo s průvodcem. Vzhledem k faktu, že jsou některé výstavní zařízení v muzeu stále funkční a návštěvníkům je zakázáno je vyzkoušet, je doporučeno využít služby průvodce, který nejenže předvede názornou ukázku, ale také poví pár zajímavých informací. Průvodci v muzeu jsou dobrovolníci, přičemž se nejčastěji jedná o výpravčí či strojvůdce v důchodu.
Z výše uvedených důvodů je tedy užitečné využít jejich služby, jelikož návštěvníkům poví i příběhy ze svých pracovních let. V přízemí muzea je dále možné zhlédnout používané cestovní jízdenky ještě z dob Československa, historické a novodobé železniční závory a semafory. Poté se návštěvník přesune do prvního patra, kde si může přečíst informační tabule s historickým vývojem drah a železničních stanic v Ostravě a okolí. Dále se může informovat o počátcích Severních drah císaře Ferdinanda. V ostatních místnostech je možné si prohlédnout modely vláčků (viz obrázek 12) jak historických, tak současných, historické uniformy z 19. století, nebo tehdejší jízdní řád jízdy z Vídně do Krakova, která trvala 24 hodin. Je možné shlédnout i hodinový film o vzniku drah.
Pokud si návštěvník zaplatí plné vstupné do celé expozice, může navštívit také modelovou železnici vytvořenou firmou Mikádo z Bánské Bystrice. Je možné si zakoupit pouze vstup na tuto část. Jedná se o funkční elektrický model železnice, která má tři samostatné okruhy. Model je zajímavý především pro děti, jsou zde totiž pojízdné vláčky a možnost různých doplňků, které si návštěvník spustí sám, jako je např. rozsvícení stožáru na Lysé hoře. V místnosti s modelem se nachází dětský koutek, kde si děti mohou postavit vlastní dřevěnou železnici.
Poslední částí muzea je trenažér strojvedoucího, kde se jedná o repliku řídícího pultu.
Ten je propojen s herním simulátorem. Pokud chce návštěvník trenažér vyzkoušet, musí ho samostatně zaplatit. Jízda na trenažéru trvá okolo 30 minut.
Před vstupem do muzea si návštěvník může na webových stránkách muzea (www.zmms.cz) zjistit ceny vstupného (viz tabulka 8), které jsou pro každou jednotlivou část expozic různé.
Tabulka 8: Ceník železničního muzea (www.zmms.cz)
Expozice Modelová železnice Trenažér
Dospělí 80 Kč 40 Kč 40 Kč
Děti 40 Kč 20 Kč 40 Kč
Studenti/důchodci 60 Kč 60 Kč 40 Kč
Rodinné vstupné 100 Kč
Obrázek 12: Modely vláčků
Tabulka 9: Návštěvní doba železničního muzea (www.zmms.cz)
Období Dny Hodiny
Muzeum září-červen
červenec-srpen
st-čt so ne st-čt so ne
1200-1700 900-1600 900-1300 1000-1700 900-1600 900-1300
5 DOTAZNÍKOVÝ PRŮZKUM
Cílem dotazníkového průzkumu bylo zjistit, které z technických a montánních památek na Ostravsku respondenti navštívili a jejich reference z pohledu návštěvníka.
Dotazník, který jsem vytvořila, obsahuje základní otázky typu: pohlaví, věk, sociální status či nejvyšší dokončené vzdělání. Součástí dotazníku bylo získání návrhů respondentů, co by na památce zlepšili za účelem jejího zatraktivnění.
5.1 Metodika průzkumu
Řezanková (2011) uvádí, že při navržení dotazníku si musí autor zvolit formulaci problému a definici cílů. Otázky se rozdělují do dvou základních skupin. První jsou otázky týkající se názorů a chování respondentů a druhou skupinou jsou otázky za účelem získávání jiných údajů (např. demografické údaje). Dotazník by měl rovněž informovat čeho se týká, proč je důležité jeho vyplnění a kdo o něj žádá. Důležitou součástí je, aby otázky byly vytvořeny jednoznačně a srozumitelně. V dotazníku se mohou vyskytovat různé druhy otázek. Uzavřené otázky jsou ty, kde jsou nabízeny různé varianty odpovědí s možností pouze jedné odpovědi. Poté jsou otázky otevřené, kde se vytváří škála hodnot na základě odpovědí dotazovaných. Kombinace těchto dvou druhů otázek se nazývá polouzavřené.
Vhodné je, aby na sebe otázky logicky a smysluplně navazovaly. Důležitou součástí je celkový vzhled dotazníku.
5.2 Analýza preferencí a vyhodnocení výsledků
Dotazník byl vytvořen pro účely této bakalářské práce. V kompletní podobě je uveden v příloze č. 1. Cílem dotazníkového průzkumu bylo zjistit spokojenost a preference návštěvníků technických a montánních památek na území Ostravska. Dotazník se skládá z 15 otázek, z čehož 6 otázek je uzavřených, pět je polouzavřených a zbylé čtyři otázky jsou otevřené.
Respondenty byli návštěvníci technických a montánních památek. Dotazník bylo možné vyplnit v tištěné či internetové podobě. Tištěný dotazník byl předán celkem
