Bankovní institut vysoká škola Praha
Katedra bankovnictví a pojišťovnictví
Depozitní a investiční produkty pro retailovou klientelu
Diplomová práce
Autor: Miroslav Fuksa
Ekonomika a management, Finanční obchody
Vedoucí práce: Ing. Olga Šeflová
Praha Duben 2011
2 Prohlášení:
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu.
Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Praze dne 26. dubna 2011 Miroslav Fuksa
3 Poděkování
Chtěl bych poděkovat Ing. Olze Šeflové za odborné vedení mé diplomové práce, za konzultace, připomínkování mé práce a v neposlední řadě za vstřícný přístup. Poděkování patří též Lucii Vinčálkové za pomoc s jazykovou korekturou.
4 Anotace
Diplomová práce je zaměřena na depozitní a investiční produkty bank pro retailovou klientelu. V analýze jsou porovnány jednotlivé typy spořicích produktů a investic. Analýza se zabývá převážně charakteristikami přímo ovlivňující výnosnost produktů, obsahuje však i detailní rozbor ostatních méně významných parametrů, které ve výsledku v některých případech značně ovlivňují výhodnost zkoumaných produktů. Závěry komparace jsou mimo jiné založeny na detailních výpočtech, které jsou prezentovány ve formě přehledných tabulek a grafů.
Práce dochází k závěrům, že nabízené složité produkty se zdánlivě vysokým úročením jsou v mnoha případech méně výhodné než produkty jednoduché. Z toho plyne i doporučení bankám zaměřit se na jednoduchou a transparentní produktovou nabídku.
Annotation
The diploma thesis examines deposit and investment bank products oriented to retail customers. The analysis section makes a detailed comparison of the various types of saving and investment product types. The prime focus of this research explores the characteristics directly influencing product yields. However, other parameters which are often overlooked are shown to have a significant impact on the product. This section presents a detailed comparison of the calculated results using charts and tables as appropriate.
The thesis concludes that complicated products with apparently high yields are sometimes less advantageous than other less complex products. Therefore, based on the analysis, this thesis recommends that banks focus on a more simplified and transparent product offering.
5
Obsah
Úvod ... 9
1 Teoretické vymezení spořicích produktů ... 10
1.1 Společné charakteristiky spořicích produktů ... 10
1.1.1 Úroková sazba ... 10
1.1.2 Likvidita ... 11
1.1.3 Rizikovost ... 12
1.1.4 Poplatky ... 12
1.2 Spořicí produkty ... 12
1.2.1 Běžné účty ... 12
1.2.2 Spořicí účty ... 14
1.2.3 Termínované vklady a vkladové účty ... 17
1.2.4 Vkladní knížky ... 18
2 Teoretické vymezení finančních investic ... 20
2.1 Výnosnost ... 20
2.2 Riziko ... 21
2.2.1 Akciové riziko ... 21
2.2.2 Úrokové riziko ... 21
2.2.3 Měnové riziko ... 22
2.3 Likvidita ... 22
2.4 Investiční možnosti ... 22
2.4.1 Dluhopisy ... 22
2.4.2 Akcie ... 23
6
2.4.3 Přímé investice do cenných papírů ... 24
2.5 Investice do fondů ... 24
3 Metodologie práce ... 27
4 Analýza spořicích možností u vybraných bank ... 30
4.1 mBank (BRE Bank S.A., organizační složka podniku) ... 30
4.1.1 eMax ... 30
4.1.2 eMax Plus ... 31
4.2 ING (ING Bank N.V.) ... 32
4.2.1 ING Konto ... 32
4.3 Česká spořitelna ... 33
4.3.1 Vkladní knížky ... 33
4.3.2 Šikovné spoření České Spořitelny ... 35
4.3.3 Internetové spoření České spořitelny ... 37
4.3.4 Vkladový účet ... 37
4.4 GE Money Bank (GE Money Bank, a.s.) ... 40
4.4.1 Genius Optimal ... 40
4.4.2 Optimal ... 40
4.4.3 Genius II ... 41
4.4.4 Účet pravidelného spoření ... 42
4.4.5 Termínované vklady ... 43
5 Komparace spořicích možností u vybraných bank ... 46
5.1 Samostatné zhodnocení produktových nabídek bank ... 46
5.1.1 mBank ... 46
5.1.2 ING ... 47
7
5.2 Česká spořitelna ... 47
5.3 GE Money Bank ... 50
5.4 Vzájemné porovnání všech produktů ... 51
5.4.1 Spořicí účty ... 51
5.4.2 Termínované vklady ... 55
6 Komparace investičních produktů vybraných bank ... 58
6.1 ING Fondy ... 58
6.1.1 Podílové fondy ... 60
6.1.2 Shrnutí investiční nabídky ING ... 62
6.2 Česká spořitelna ... 63
6.2.1 Prémiový vklad ... 63
6.2.2 Cenné papíry České spořitelny ... 64
6.2.3 Podílové fondy ... 65
6.2.4 Přímé investice do cenných papírů ... 68
6.2.5 Shrnutí investiční nabídky České spořitelny ... 68
6.3 GE Money Bank ... 68
7 Návrh optimální varianty spoření či investice dle konkrétních klientských požadavků ... 71
7.1 Klient s úsporami ... 71
7.1.1 Popis klienta ... 71
7.1.2 Analýza stávající situace ... 71
7.1.3 Návrh spoření a investic ... 72
7.2 Klient bez úspor ... 74
7.2.1 Analýza stávající situace ... 74
7.2.2 Návrh spoření a investic ... 75
8
Výsledky, závěry a doporučení vybraným subjektům v oblasti produktové nabídky spořicích a investičních produktů ... 77
9
Úvod
Začátkem devadesátých let minulého století byli klienti zvyklí používat produkty z velmi omezené nabídky služeb. Mezí základní produkty patřil běžný účet a jako spořicí produkt byla často využívána vkladní knížka. Po revoluci však nastal velký rozvoj bankovnictví v České republice. Vznikaly u nás nové banky a klientům nabízely více produktů, jako jsou termínované vklady. Populárním nástrojem se stávaly investice do podílových fondů a to hlavně díky privatizaci. Jejich užívání však znatelně pokleslo v důsledku častých krachů těchto fondů. Ty se pak znovu mezi klienty vrátily začátkem prvního desetiletí tohoto století po změně legislativy související s kolektivním investováním. Z depozitních produktů zažil v poslední dobou nárůst popularity spořicí účet.
Mezi bankami existuje velká konkurence a ty se snaží nalákat klienty převážně na výhodné úrokové sazby. Současná nabídka na trhu je velmi široká, existují jednoduché produkty i produkty složité a navázané na spoustu podmínek. Situaci komplikují poplatky, které mnohdy výrazně mění výhodnost celých produktů. Některé poplatky banky prezentují otevřeně, jsou však poplatky, které klient objeví až při detailním prozkoumáním sazebníků. Některé důležité informace může klient získat až při konzultaci v bankách. Pro porovnání produktů bank je často zapotřebí dost času a úsilí, aby si klient setřídil informace.
Podobně je tomu s investičními možnostmi. Nabídka na trhu je velká, převážně v oblasti podílových a investičních fondů. Vybrat si správný podílový fond může být pro klienta problém.
Nejprve si klient musí stanovit svůj investiční cíl, který definuje jeho toleranci vůči riziku, investiční horizont a předpokládaný růst svých investic. Na základě toho potom klient volí správný investiční profil.
Cílem této práce je analýza parametrů a obchodních podmínek depozitních produktů a investic.
Na základě provedené komparace by si klient měl udělat přehled, který produkt je pro něj vhodný. Analýze jsou věnovány dvě kapitoly této práce a uvádějí základní principy spořicích účtů, termínovaných vkladů, vkladních knížek a investičních možností.
10
1 Teoretické vymezení spořicích produktů
Tato kapitola charakterizuje základní parametry depozitních produktů.
1.1 Společné charakteristiky spořicích produktů
Depozitní produkty bank jsou rozmanité a liší se mezi sebou ve velkém množství charakteristik.
Pro klienta jsou při rozhodování o volbě produktu důležité převážně následující parametry:
- Úroková sazba - Likvidita - Rizikovost - Poplatky
Jednotlivé parametry jsou popsány v následujících podkapitolách.
1.1.1 Úroková sazba
Úroková sazba je jeden z nejdůležitějších parametrů pro klienta, jelikož určuje jeho výnos za zapůjčení finančních prostředků bance. Výplata tohoto výnosu se nazývá úrok. Úroková sazba nejčastěji bývá udávána v procentech a vztahuje se k jednomu roku (per annum, zkratka p.a.).
Taková sazba určuje procentuální podíl výnosu, který klient obdrží za uložení peněz na depozitním produktu za jeden rok. Další možností je udávat úrokovou sazbu vztaženou na dobu jednoho měsíce (p.m.), za čtvrt roku nebo půl roku. Převod mezi měsíčními a ročními sazbami se provede následovně:
úroková sazba roční = 12 ∙ úroková sazba měsíční1
Důležitým detailem u úrokové sazby je frekvence vyplácení úroků. Běžně používané jsou výplaty úroků po měsíčních intervalech. Možně jsou i jiné možnosti, například výplata úroků po roce.
Přepočet mezi měsíčním a ročním intervalem pro výplatu úroků není pouhým vynásobením.
Rozhoduje zde i fakt, zda jsou úroky připisovány na stejný účet a znovu poté úročeny. V takovém
1 Více informací lze nalézt v [1], strany 409 - 413.
11
případě klient obdrží i právě tyto úroky z úroků. Jelikož různé produkty vyplácejí úroky v jiných intervalech, je používána tzv. efektivní úroková sazba2. Uvažme produkt s danou úrokovou sazbou p.a. a výplatou úroků v měsíčních intervalech. Efektivní úroková sazba je potom sazba, která by za rok úročení vytvořila stejný úrokový zisk, pokud by úroky byly vyplaceny na konci roku. Efektivní úroková sazba musí logicky být vyšší než sazba pro měsíční připisování úroků.
Vzorec pro vypočtení efektivní úrokové sazby je:
, kde ie je efektivní úroková sazba, i je úroková sazba a m počet výplat úroků v roce (pro měsíční vyplácení 12, pololetní 6, atd.).
Při volbě úrokové sazby se banka řídí mnoha faktory jako je typ produktu, zůstatek peněz na běžných nebo termínovaných účtech, doba pro termínované spoření, možnost předčasných výběrů a podobně. Jedno logické pravidlo, kterým se banky řídí, je, že úroková sazba, kterou banky za propůjčení peněz klientům nabízejí, musí být nižší než výnos těmito penězi vygenerovaný bance, zkrácený o náklady, které banka s provozováním produktu má. Jinými slovy banka musí přizpůsobit velikost úrokový sazby tak, aby produkt i přes náklady spojené s provozem stále generoval úrokovou marži. Příkladem může být termínovaný účet, kde banky nabízejí výhodnější podmínky pro vklady s delší dobou, jelikož takové peníze jsou pro ně lépe použitelné, tj. generují větší výnos, a zároveň náklady na sjednání termínovaného vkladu jsou vzhledem k tomuto výnosu relativně nižší. Konkrétnější rozbor je uveden v popisu dalších parametrů.
1.1.2 Likvidita
Likvidita produktů má velký vliv na rozhodování klientů. Jinak se rozhoduje klient, který chce mít možnost penězi disponovat již během pár dní od rozhodnutí, a klient, který se rozhodl dlouhodobě spořit například na studia svého narozeného syna. Depozitní typy produktů nabízené bankami mají celkem rozdílné likvidní charakteristiky. Likviditu lze u depozitních produktů
2 Detailní popis uveden v [1], strana 414.
12
definovat jako možnost vybrat z produktu peníze zpět do vlastnictví klienta při minimálních nákladech.
1.1.3 Rizikovost
Rizikovost hraje velkou roli při volbě depozitních produktů. V případě běžných účtů a účtů s termínovanými vklady jsou vklady pojištěny prostřednictvím Fondu pojištění vkladů. Díky tomuto pojištění mají klienti zaručeno, že peníze dostanou zpět i přes případné problémy banky, a to do částky odpovídající výše 100.000 Euro. U složitějších produktů jako je například vkladový list nebo depozitní směnka tuto jistotu nemají. Toto může hrát velkou roli při rozhodování klientů o tom, jaký produkt zvolit3.
1.1.4 Poplatky
Poplatky jsou též jedním z důležitých faktorů. Banky vybírají poplatky za vedení účtů, provádění platebních příkazů a to jak z běžných účtů, tak například pří výběru ze spořicího účtu. V mnoha případech je výhodnost produktů s vysokými úrokovými sazbami nízká právě díky poplatkům, které jsou s produktem spojeny.
1.2 Spořicí produkty
1.2.1 Běžné účty
Běžný účet je ten nejzákladnější produkt, který banka klientům nabízí. Klasický běžný účet, nazývaný občas též osobní účet, nebo osobní konto, není přímo určen pro účely spoření. Jak je však popsáno níže, běžný účet je často vázán právě v nějakém spořícím produktu. Jeden z nejčastějších důvodů zřizování běžných účtů je provádění platebního styku. Klient používá běžný účet k provádění příkazů k převodu finančních prostředků na cizí účet a na účet mu přicházejí platby. Většina účtů poskytuje přístup a obsluhu přes internetové bankovnictví a další
3 Více o principu pojištění vkladů v [4], strany 376 – 378 a v [2], strana 22. Aktuální legislativní úprava je obsažena v zákoně č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, část třináctá.
13
elektronické kanály jako je GSM banking nebo telefonní bankovnictví a klient má k účtu k dispozici debetní kartu.
Zákon stanovuje bankám dispozitivní normou povinnost definovat buď vlastní úrokovou sazbu, a pokud tak neučiní, je podle zákona použita polovina diskontní sazby vyhlašovaná Českou Národní Bankou ke dni vyplácení úroků4. V praxi však banky sazbu definují samy a to tak, že úročení na mnoha běžných účtech je velmi malé a u mnoha účtů nulové, což zákon také povoluje5. Pro spořící účely nabízejí banky většinou jiné produkty. V mnoha případech klient musí mít u banky veden běžný účet jako nutnou podmínku k využívání dalších produktů banky.
Příkladem může být kontokorentní úvěr, který je vázán s běžným účtem ze své podstaty (úvěr je poskytován, pokud klient přečerpá všechny finanční prostředky a jeho zůstatek jde do mínusu).
Jsou však i případy, kde spojení není tak zřejmé, ale banky přesto své produkty podmiňují právě tím, že klient bude u banky mít vedený běžný účet. Příkladem mohou být spořicí účty nebo termínované vklady.
Banka není podle obchodního zákoníku povinna platit za peněžní prostředky na účtu úroky a také se tomu tak ve spoustě případů neděje. Existují však běžné účty, které nabízejí zajímavé úrokové sazby a jsou určeny i pro spoření (dost často jsou ale i značně zpoplatněny). Peněžní prostředky jsou úročeny ode dne, kdy jsou ve prospěch účtu připsány, a to až po den, který předchází dni, kdy byly peněžní prostředky z účtu odepsány nebo k němuž byly vyplaceny6. Tento princip je aplikován na ostatní bankovní produkty jako spořicí účty a termínované vklady. Obchodní zákoník definuje splatnost úroků na měsíční bázi, smlouva o běžném účtu však může stanovit připisování úroků v jiných intervalech.
Vklady do výše 100.000 Eur jsou pojištěny u Fondu pojištění vkladů. Zatímco pro klienta je běžný účet výhodný převážně k provádění platebního styku, pro banku jedna z hlavních výhod je využití tzv. vkladové sedliny. Jedná se o množství peněžních prostředků, které zůstávají na běžných účtech i přes různé výkyvy zůstatku7.
4 § 714 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obchodní zákoník“)
5 Problematika popsána v [8].
6 §714, odst. 2 obchodního zákoníku
7 Více o vkladové sedlině v [4], strana 150 - 151.
14 1.2.2 Spořicí účty
Spořicí účty se svými podmínkami podobají běžným účtům. Bývají klientům poskytovány na základě ustanovení obchodního zákoníku, konkrétně o smlouvě o vkladovém účtu8. Zásadní rozdíl je v tom, že spořicí účty nabízejí daleko vyšší úrokové sazby (až několik procent).
Výměnou za vyšší sazbu banka značně omezuje platební styk uskutečňovaný prostřednictvím těchto účtů a pomocí podmínek snižuje klientovi možnost pohybovat se zůstatkovou částkou na účtech. Omezením platebního styku banka snižuje náklady na vedení tohoto účtu. Díky vyšší zůstatkové částce s menší náchylnosti k výkyvům může banka lépe používat volné finanční prostředky. Obojí dává možnost bance nabízet výhodnější úrokové podmínky než je tomu na běžných účtech.
V konkrétních případech je platební styk omezen například tím, že klient nemá k účtu k dispozici debetní kartu. Platby z účtu jsou omezeny například vyšším zpoplatněním převodů ze spořicího účtu. V některých případech dávají banky zdarma určitý počet převodů za určitou dobu, například dva převody za měsíc, a další již zatíží vyšším poplatkem. Na spořicích účtech banky většinou nenabízejí možnost trvalých příkazů nebo inkasa.
Banky motivují k určité zůstatkové částce svými podmínkami. Často používané je tzv. pásmové úročení nebo úročení celé částky podle zůstatku na účtu. Pojmy budou vysvětleny níže. Některé účty mají stanovenu výpovědní lhůtu, což je doba od vypovězení vkladu po uvolnění peněz bankou.
1.2.2.1 Úročení podle zůstatku na účtu
Při tomto úročení není definovaná jedna úroková sazba, ale sazba se odvíjí od zůstatku na účtu.
Jsou většinou definované horní a dolní intervaly a k nim příslušná úroková sazba. Klientova zůstatková částka se porovná proti těmto limitům a celý zůstatek se potom úročí touto částkou.
Důležitý je zde fakt, že je takto úročena celá částka. Příklad takového úročení je následující:
Banka nabízí spořicí účet, kde celý zůstatek je úročen podle zůstatku na účtu. Limity a úrokové sazby jsou uvedeny v tabulce Tab. 1.
8 §716 a násl. obchodního zákoníku
15
Tab. 1: Příklad úrokových sazeb při úročení celého zůstatku podle jeho výše.
Dolní limit [Kč] Horní limit [Kč] Úroková sazba [% p.a.]
0 99.999 0,5 %
100.000 299.999 1 %
300.000 --- 1,25 %
Zdroj: vlastní zpracování, nepřevzato z nabídek bank.
Pokud klient má na spořicím účtu 500.000 Kč, je celý jeho zůstatek úročen 1,25%. Za jeden rok získá úrok 500.000 ∙ 0,0125 = 6.250 Kč.
Není však pravidlem, že úroková sazba je rostoucí s rostoucími limity. U některých spořicích účtů jsou pro vyšší pásma nižší úrokové sazby. V příkladě nahoře by to znamenalo, že nejvyšší zůstatek účtu by například neměl úrokovou sazbu 1,25% p.a., ale 0,7% p.a. V tomto případě by klient, který uspoří více peněz, mohl získat menší úrok, než klient, který má na účtu méně. Toto lze demonstrovat na konkrétním příkladě:
Klient A má na spořicím účtu 290.000 Kč. Úrok, který po roce obdrží, bude 290.000 ∙ 0.01 = 2.900 Kč.
Klient B má na spořicím účtu 310.000 Kč. Úrok, který po roce obdrží, bude 310.000 ∙ 0.007 = 2.170 Kč.
Klient B, který měl zůstatek na spořicím účtu o 20.000 více, vydělal ve skutečnosti o 730 Kč méně. Toto nemusí být až úplně nevýhoda, pokud si klient pohlídá zůstatek na svém účtu, aby se vešel do vhodných limitů. Je to však jedna z charakteristik, které používání spořicího účtu klientům znepříjemňují.
1.2.2.2 Pásmové úročení
Pásmové úročení je daleko častěji používáno než předchozí úročení celého zůstatku jednou sazbou. Pásmové úročení také používá limity a úrokové sazby. Rozdíl je v tom, že se úrokovou sazbou neúročí celý zůstatek, ale pouze částka příslušející do daného limitu. Vše funguje tak, že se zůstatek na účtu rozdělí podle pásem ohraničených limity. Poté se každé pásmo separátně zúročí příslušnou úrokovou sazbou a všechny takto spočtené úroky v součtu tvoří výsledný úrok.
Následující příklad popisuje situaci pásmového úročení:
16
Při stejném rozdělení úrokových sazeb jako v předchozím příkladě v Tab. 1, klient má na svém účtu opět 500.000 Kč. Tento zůstatek se bude úročit:
99.999 je úročeno sazbou 0,5% ... 499,995 Kč ≈ 500 Kč
299.999 – 100.000 = 199.999 je úročeno sazbou 1% ... 1.999,99 ≈ 2000 Kč 500.000 – 300.000 = 200.000 je úročeno sazbou 1,25 % ... 2500 Kč
Celkový úrok činí 5000 Kč
Celkem klient získal během roku 5.000 Kč jako úrok za vklad. U tohoto příkladu má smysl spočíst i výslednou úrokovou sazbu9. V tomto případě je to poměr mezi úrokem a úročenou částkou bez ohledu na definovaná pásma úročení.
5.000 Kč / 500.000 Kč = 0,01 = 1% p.a.
Ani u pásmového úročení neplatí, že by úroková sazba byla rostoucí se zůstatkem na účtu.
V mnoha případech existují dvě pásma, první pásmo je definováno od nuly do určité maximální částky, například 500.000 Kč, kde klient získává zajímavou úrokovou sazbu. Částky nad maximální hranici (nad 500.000 Kč) jsou úročeny sazbou nižší. Nastavení úrokových sazeb pro pásma vždy pomáhá realizovat požadavek banky na zůstatky na spořicích účtech. Jinými slovy se banka snaží klienty motivovat k tomu, aby měli na účtech nějakou předem určenou částku.
Druhým důvodem pro používání pásmového úročení je pravděpodobně i marketingový záměr.
Banky tak například propagují spořicí účet s vysokou úrokovou sazbou, ve skutečnosti je však touto sazbou úročena jen určitá část zůstatku na účtu. Výsledná úroková sazba je tedy o dost nižší. I přesto však působí takováto zdánlivě výhodná nabídka na klienty pozitivně.
V předchozím příkladě by banka mohla ve svých stručných nabídkách nabízet 1,25%, skutečná úroková sazba by však byla závislá na aktuálním zůstatku, v tomto případě 1%. Právě fakt, že reálná úroková sazba záleží na zůstatku na účtu, komplikuje vzájemné srovnávání produktů bank.
Nelze jednoznačně říci, který produkt nabízí výhodnější úrokovou sazbu, dokud není známa částka, která má být úročena.
Stejně jako u běžných účtů i u účtů spořicích jsou v mnoha případech bankou vybírány poplatky.
Některé banky si účtují poplatky za vedení spořicích účtů. Další možností bývá, že si banky sice
9 V textu se používá pojmů výsledná nebo výsledná vypočtená úroková sazba.
17
poplatek za vedení účtu neúčtují, mají však v podmínkách, že klient musí mít ke spořicímu účtu zároveň učet běžný, na kterém poplatky již většinou jsou. To nemusí být problém pro klienta, který běžný účet u banky už má. V opačném případě však klient poplatky místo za spořicí zaplatí bance za běžný účet.
Mezi produkty spořicích účtů bank je celkem velký rozdíl. Existují nabídky na účty s nevýhodnými úrokovými sazbami a spoustou omezení (poplatky, omezení výběrů z účtů) a zároveň existují produkty s výhodnými sazbami, kde klient má možnost převádět prostředky z účtu kdykoliv bez poplatků, navíc k účtu klient dostane debetní kartu, se kterou může bez dalších poplatků platit u obchodníků.
1.2.3 Termínované vklady a vkladové účty
Termínovaný vklad a vkladový účet jsou zpravidla synonyma pro produkt, při kterém klient bance zapůjčí peníze na předem stanovenou dobu. V následujícím textu bude používán častější pojem termínovaný vklad.
Nejdůležitějšími parametry termínovaných vkladů jsou doba trvání vkladu a úroková sazba.
Z pravidla existuje souvislost mezi dobou a úrokovou sazbou a to taková, že vklady na delší dobu bývají úročeny vyššími úrokovými sazbami. Úrokové sazby se u termínovaných vkladů sjednaných na několik let (tři a více) většinou pohybují výše, než u spořicích účtů. Úrokové sazby jsou definovány buď fixně nebo pomocí pohyblivé sazby. V případě fixního úročení je pro sjednanou dobu vkladu sazba předem pevně stanovená. V případě pohyblivého úročení je sazba navázána na nějakou referenční úrokovou sazbu, například PRIBID nebo úrokové sazby ČNB.
Pohyblivě úročené vklady však banky v nynější době moc nenabízejí.
V mnoha případech mají termínované vklady definovanou minimální částku vkladu. Vklady lze většinou vypovědět i před předem stanovenou dobou, jsou však za to většinou účtovány sankce.
Sankce jsou definovány například jako procento z vkladu. Další často používanou sankcí je nevyplacení úroku za vklad anebo vyplacení pouze jeho části.
Další důležitou charakteristikou je nutnost vázat termínovaný vklad na nějaký účet klienta u dané banky. V některých případech je nutné, aby klient měl založený běžný nebo spořicí účet a termínovaný vklad byl vázán na tento účet. V těchto případech je potom nutné zvážit i poplatky
18
za vedení tohoto účtu, které mohou být zásadní v případě, že klient tento účet u banky založený nemá. Samotné poplatky za termínovaný vklad většinou banky nepožadují. Náklady na realizaci termínovaného vkladu jsou kryty nižší úrokovou sazbou. Toto je jeden z důvodů, proč vklady na kratší dobu mají nižší úrokovou sazbu než vklady na dobu delší.
V mnoha případech je důležitá možnost revolvingu, což je možnost obnovení vkladu. Pokud klient z termínovaného účtu po uplynutí lhůty vkladu nevybere peníze do předem stanovené doby, je vklad automaticky založen opět na stejnou dobu (je však použita nová úroková sazba podle nejnovějšího úrokového lístku banky). Například klient si založí termínovaný vklad na dobu jednoho měsíce. Po měsíci má možnost peníze vybrat a vklad zrušit. Pokud tak neučiní například do dvou dnů, je vklad znovu založen na dobu dalšího měsíce.
Důležitou roli hraje i forma úročení, konkrétně, jak často se úroky vyplácejí a zda je jimi navyšován úročený vklad nebo jsou posílány na jiný účet klienta. Většinou jsou úroky vyplaceny až při skončení vkladu. V případě vkladů na delší dobu než jeden rok, definuje zákon povinnost vyplácet úroky každý rok. Jedná se však o dispozitivní normu a banky mohou podmínky smluvně upravit. Banky pak mohou vyplácet nebo připisovat úroky například jednou za čtvrt roku.
Termínované vklady jsou za zákona pojištěny pomocí Fondu pojištění vkladů, představují tím pro klienty stále bezpečné uložení peněz. Zároveň mohou být úrokové sazby termínovaných vkladů výhodnější než u spořicích účtů. Nevýhodou je nemožnost nebo omezená možnost manipulovat s prostředky před uplynutím lhůty10.
1.2.4 Vkladní knížky
Vkladní knížky jsou depozitním produktem a slouží k uložení peněz. Vkladní knížky mají listinou podobu a je v nich zaznamenávána výše vkladu. Vkladní knížky musí být vydávány na jméno, tj. majitel musí být uveden na knížce. Přes vkladní knížky nelze provádět platební styk, veškeré vklady a výběry na vkladní knížky jsou prováděny v hotovosti. Existuje několik typů vkladních knížek, bez výpovědní lhůty, s výpovědní lhůtou nebo třeba výherní vkladní knížky. Z vkladních knížek bez výpovědní lhůty lze vybrat vklad kdykoliv bez sankčního poplatku.
Z vkladních knížek s výpovědní lhůtou nelze vybrat vklad kdykoliv, klient musí čekat po dobu
10 Zdroj a více informací v [1], strany 421 – 427.
19
výpovědní lhůty, než mu banka peníze vydá. Pokud klient nechce čekat, musí zaplatit sankční poplatek. Výpovědní lhůty jsou od doby několika týdnů až po dobu několika let. Čím vyšší výpovědní lhůtu knížka má, tím vyšší úročení je na vklad aplikováno.
Výherní vkladní knížky většinou nevyplácejí žádný úrok, jsou však zapojeny do výherního slosování, pokud splňují podmínky dané bankou, jako je například minimální výše vkladu. Ceny jsou většinou finanční a to buď absolutně dané (například 2.000 Kč) anebo se odvíjí se od výše vkladu (výhra může být například 20% ze zůstatku na vkladní knížce). Slosování probíhá pravidelně v předem stanovených dobách (například jednou za půl roku).
Vkladní knížky nejsou nejoptimálnějším spořicím produktem, neposkytují totiž velmi dobré úročení, jsou však stále oblíbeny převážně starší klientelou11.
11 Zdroj a více informací v [2], strana 29 a v [1], strany 427 – 434.
20
2 Teoretické vymezení finančních investic
Tato kapitola popisuje teoretické základy finančních investic. V dnešní době má klient mnoho možností investic. Investovat lze do bankovních depozit, tyto investice popisovala předchozí kapitola. Klient má možnost investovat přímo do cenných papírů jako jsou dluhopisy, obchodovat s komoditami, měnami anebo akciemi na akciových trzích. Jednou z rozšířených možností je investice do podílových fondů. U všech těchto investic lze sledovat tři základní charakteristiky - výnosnost, likviditu a riziko, stejně jako je tomu u depozitních produktů12. Nejžádanější investicí by byla opět investice s minimem rizika a maximální likviditou a výnosností. Ani zde nelze všech těchto vlastností dosáhnout a parametry jsou v praxi negativně korelované, investor pak volí optimální hodnotu pro jeho aktuální potřeby.
2.1 Výnosnost
Výnosnost je jednou z nejvíce sledovaných charakteristik finančních investic. Historickou výnosnost lze zjistit jednoduchým výpočtem:
,kde I je vložená investice, R je celkový výnos z investice a r je výnosová míra. Výnosová míra je tedy poměr mezi finančními prostředky vloženými a získanými. V této práci je označována právě tato výnosová míra jako výnosnost. Pokud se mluví o celkovém výnosu R, je vždy v textu specifikováno, že se jedná o výnos v korunách.
Do vzorce pro výpočet výnosnosti lze zahrnout hledisko času a jednotlivé finanční toky diskontovat příslušným diskontním koeficientem. Na základě těchto údajů lze zpětně porovnávat investice. Problém nastává s investicemi budoucími, kde nelze ve většině případů předem určit výnosnost. Je to dáno tím, že výnosnost závisí na mnoha faktorech jako je vývoj úrokových sazeb, akciových indexů, měnových kurzů a dalších faktorů, které se odvíjí od každodenního dění
12 Tyto tři parametry tvoří tzv. “magický” trojúhelník investování, více v [4], strany 200 - 201.
21
ve světě. Výnosnost lze pouze odhadovat, a to na základě různých metodologií. Důležitým atributem investic je to, že výnosnost minulá nepředurčuje plně výnosnost budoucí13.
2.2 Riziko
S výnosností úzce souvisí pojem rizika. Matematicky lze riziko definovat jako pravděpodobnost, že daný jev nenastane. V případě investic lze riziko definovat jako nebezpečí, že investor nedosáhne očekávaného výnosu. Investice s malou rizikovostí mají menší tendenci kolísat kolem očekávané výnosnosti. Riziko je však i pravděpodobnost, že výsledná výnosnost bude vyšší, v takovém případě se mluví o pozitivním riziku. Riziko lze dělit podle různých hledisek a hlavně příčin vzniku na mnoho kategorií. Z pohledu finančních investic a této práce jsou nejdůležitějšími riziky riziko akciové, úrokové, měnové a kreditní14.
2.2.1 Akciové riziko
Akciové riziko se projevuje u akcií a je zapříčiněno proměnlivostí cen akcií. Jedná se například o riziko, že cena akcií zvolené korporace výrazně poklesne oproti očekávání z důvodů, které souvisí s podnikáním dané korporace. Snížit cenu akcií může například špatný hospodářský výsledek společnosti, problémy v regionu, kde společnost podniká, úspěch konkurence a další.
Proti tomuto riziku se může investor zajistit finančními deriváty, například pomocí opce - ovšem za cenu snižování celkové výnosnosti, jelikož opce je drahá. Tato rizika se v praxi eliminují vhodnou diverzifikací portfolia.
2.2.2 Úrokové riziko
Toto riziko se vyskytuje u dluhopisů a popisuje pravděpodobnost, že se cena dluhopisu změní v důsledku vývoje úrokových sazeb. Riziku jsou vystaveny hlavně dluhopisy s pevným kupónem.
Princip lze popsat tak, že při rostoucích úrokových sazbách se dluhopisy s pevným kupónem (neboli fixním úročením) stávají pro investory méně zajímavé, jelikož nově emitované dluhopisy
13 Zdroj a více informací v [4], strana 201 – 204.
14 Jednotlivá rizika jsou popsána v [4], strany 204. Obecně o investičním riziku pojednávají strany 204 – 208.
22
poskytují již vyšší úročení. Úrokové riziko může klient omezit tím, že bude nakupovat dluhopisy s menší durací a dobou do splatnosti.
2.2.3 Měnové riziko
Měnové riziko je pravděpodobnost, že investor nedosáhne výnosu z důvodu změny měnových kurzů. Například pokud český investor investuje do nějakého instrumentu vedeného v cizí měně, například akcie v USD, a očekává zpětné zisky v CZK, může utrpět ztrátu jenom proto, že Česká koruna významně posílí vůči Dolaru. Toto může nastat i přes možnou výnosnost akcie. Proti měnovému riziku se může investor zajistit pomocí finančních derivátů.
2.3 Likvidita
Likviditu lze definovat jako schopnost přeměny instrumentu na disponibilní finanční prostředky s minimálními finančními a časovými náklady15. Likviditu snižují tzv. transakční náklady neboli náklady spojené s prodejem finančního prostředku. Likvidní jsou tedy prostředky, které může investor rychle a bez větších nákladů prodat. Likvidita se odvíjí podle trhu, na kterém se prostředky obchodují. Velké vyspělé trhy mají vyšší likviditu než trhy menší, začínající. Je to tím, že na velkých trzích není až takový problém prodávat, jelikož kupujících je velké množství16.
2.4 Investiční možnosti
Tato kapitola stručně popisuje jednotlivé investiční možnosti.
2.4.1 Dluhopisy
Dluhopis (anglicky bond) je úročený cenný papír, nazývaný též obligace, znějící na příslušného anonymního majitele nebo na jméno určitého majitele. Jsou vybaveny pevným nebo variabilním
15 Definice převzata z [4], strana 200.
16 Více v [4], strana 208.
23
úročením a mají předem danou dobu splatnosti a formu umořování. Kupující dluhopisu (neboli věřitel) vlastní finanční pohledávku vůči emitentovi (neboli dlužníkovi).17
Investor může nakupovat dluhopisy vydané státem, centrálními bankami nebo obchodními společnostmi. Dluhopisy mohou mít pevné úročení (s pevným kupónem), v takovém případě dostává investor v pravidelných intervalech úroky. Další možností jsou dluhopisy s pohyblivým úročením (kupónem), kde se výše úroku odvíjí od určitých předem dohodnutých sazeb jako je LIBOR (London Interbank Offer Rate), PRIBOR nebo EURIBOR. Existují i dluhopisy bez vyplácení úroku (s nulovým kupónem), kde výnos je realizován rozdílem nákupní ceny a nominální hodnoty dluhopisu. Investor nemusí dluhopisy držet až do splatnosti, nýbrž je může předčasně prodat na finančních trzích18. Aktuální cenu dluhopisu určují doba do splatnosti, nominální hodnota, úroky, které zbývá vyplatit, a úrokové sazby. Dluhopisy se dělí na krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé. Krátkodobé dluhopisy jsou považovány za instrumenty peněžního trhu.
2.4.2 Akcie
Akcie jsou cenné papíry, které dávají klientům právo podílet se na zisku společností. S akciemi jsou spojeny práva účastnit se řízení společnosti formou valných hromad akcionářů. Majitel akcie má právo se podílet na zisku, který je vyplácen formou dividend. Akcionář se zároveň podílí na likvidačním zůstatku společnosti. Mezi další práva akcionáře patří možnost využití přednostního úpisu akcií, kdy jsou akcie před samotným prodejem veřejnosti nabídnuty nejprve stávajícím akcionářům.
Přestože se majitel akcie podílí na zisku, nenese odpovědnost za dluh společnosti, není tedy spoludlužníkem. Existují akcie na jméno, které jsou vázáné na konkrétního majitele, nebo na akcie na majitele, které jsou anonymní, nejsou nijak spjaty s konkrétním majitelem19.
Akcie přináší investorovi zisk ve formě dividend nebo zvýšením ceny držené akcie. Cena akcie se teoreticky definuje jako suma diskontovaných budoucích dividend. V praxi však tento model
17 Definice v modifikované formě převzata z [5], strana 14.
18 Více o dělení dluhopisů strana a jednotlivých typech dluhopisů v [5], strany 17 – 28, zároveň v [3], strany 25- 30.
19 Více o akciích na jméno a majitele v [5], strana 30.
24
není úplně naplněn a cena akcií závisí na mnoho dalších okolnostech, jako jsou makroekonomické faktory nebo třeba i nálada na finančních trzích. Investice do akcií jsou spjaty s akciovým rizikem a v případě investic do akcií vedených v cizích měnách i s rizikem měnovým.
2.4.3 Přímé investice do cenných papírů
Dluhopisy a akcie jsou většinou obchodovány velkými investory. Dluhopis však může nakoupit i drobný klient. Potřebuje k tomu využít služeb zprostředkovatele, takzvaného brokera. Broker je instituce, která za klienta provede obchod s cenným papírem. Drobný investor většinou na burzu přístup nemá, broker ano a to prostřednictvím některého ze členů burzy. Členové burzy jsou totiž jediní, kteří na burze mohou přímo obchodovat. Za zprostředkování obchodu jsou účtovány poplatky, které se odvíjí od výše obchodu, typu instrumentu a dalších faktorů. Brokerské služby nabízejí retailové klientele banky nebo brokerské společnosti. K přímým investicím do cenných papírů je ovšem zapotřebí dostatek znalostí a zkušeností s takovým obchodováním. Drobní klienti jsou omezeni výší investovaných prostředků a tak nemusí být schopni sestavit dobře diverzifikované portfolio, jelikož nemají dostatek peněz k nakoupení všech potřebných instrumentů. Dalším problémem může být, že drobní investoři nedosáhnou na všechny investice, převážně pak na ty velké a zajímavé, a to právě díky finančnímu omezení. Tento problém lze řešit pomocí investic do podílových fondů.
2.5 Investice do fondů
Investiční a podílové fondy vznikly již v polovině 19. Století ve Francii a ve Skotsku. Do Evropy (kromě Spojeného Království, kde byly již dříve) pronikly až po druhé světové válce. V České republice vznikaly fondy v průběhu privatizace v devadesátých letech dvacátého století, jednalo se o tzv. privatizační fondy. Investoři spojení do fondů tak investovali do akcií privatizovaných společností. Myšlenkou všech fondů bylo vyřešit problémy, se kterými se investoři potýkají, pokud investují sami. Mezi výhody patří lepší možnost diverzifikace portfolií, snížení transakčních nákladů na investice, dostupnost zajímavějších investic a to, že fondy řídí odborníci20.
20 Výhody a nevýhody investic podílových fondů jsou popsány v [4], strana 175 a v [3], strany 67 – 68.
25
Kolektivní investování je v České republice upraveno zákonem č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování. Existují dvě varianty fondů, investiční fond a podílový fond. Investiční fond má právní subjektivitu, jedná se o obdobu akciové společnosti a investoři do fondu investují nákupem akcií této společnosti. Společnost peníze získané z upsaných akcií investuje do investičních nástrojů. Akcionáři (investoři fondu) své investiční preference prosazují na valné hromadě. Na rozdíl od toho podílové fondy právní subjektivitu nemají a jsou spravovány investiční společností. Podílové fondy získávají prostředky prodejem podílových listů. Tyto peníze však musí investovat podle předem definovaného investičního plánu, který je popsán v tzv. statutu fondu. Podílový fond je pravidelně přeceňován, to znamená, že jsou znovu oceněny všechny nakoupené instrumenty21.
Podílové fondy se dělí na fondy otevřené a uzavřené. Uzavřené fondy mají daný fixní počet podílových listů, které jsou prodány investorům. Ti potom nemají možnost podílové listy prodat a čekají na dobu zrušení fondu. Tato doba je předem definována ve statutu fondu. Nakonec dojde k vypořádání fondu a podílníci dostanou svůj podíl z ceny prodaných investičních instrumentů.
Pokud jejich cena vzrostla, byl vytvořen pro investory zisk, v opačném případě utrpěli ztrátu.
Otevřené podílové fondy nemají předem daný počet podílových listů a investor má možnost vždy svůj podílový list prodat zpět fondu. Fond je povinen podíl odkoupit za částku, která odpovídá jeho podílu založenému na posledním ocenění. Fond musí listy odkoupit nejpozději do 15 pracovních dní. Podílový fond si drží část svých aktiv v hotovosti, aby mohl rychle uspokojit nároky na zpětný odkup listů22.
Fondy investují do různých investičních nástrojů od nástrojů peněžního trhu, přes střednědobé dluhopisy až po akciový trh. Fondy mají většinou nějaké investiční zaměření, tj. specializují se na předem daný investiční horizont, investují do podobně rizikových aktiv a nakupují stejný typ instrumentů. Klient tak může investovat do fondů peněžního trhu s krátkým investičním horizontem (například do jednoho roku), nízkým očekávaným růstem a malým rizikem nebo investovat do akciových fondů s dlouhým investičním horizontem (5 a více let), vysokým očekávaným růstem a vysokým rizikem a volatilitou. Fondy se zpravidla dělí na fondy peněžního
21 Více o investičních a podílových modelech fondů v [4], strany 175.
22 Více o uzavřených a otevřených podílových fondech v [4], strany 175 – 176.
26
trhu, dluhopisové, akciové a smíšené (dluhopisové a akciové). Akciové fondy poté mají další jemnější dělení na fondy sektorové, regionální, nemovitostní a další23.
Fondy až na výjimky většinou nevyplácejí podílníkům žádné dividendy. V případě, že fondy investují například do dluhopisů, jsou úroky plynoucí z kupónů znovu investovány. Takové fondy se nazývají výnosové, zisk je realizován prodejem podílových listů za vyšší cenu.
Existují tzv. garantované fondy. Jedná se o fondy, kde je garantováno to, že jejich hodnota například nikdy nepoklesne pod jistou stanovenou hodnotu. Garance může být definována i tak, že se může hodnota fondu jenom zvyšovat. Ve skutečnosti však fond, který negeneruje žádný nárůst ztrátový pro investora je, jelikož mohl investovat peníze například do depozitního produktu a zisk získat. Konstrukce garantovaných fondů je zajišťována například pomocí investic do dluhopisů a opce na akciový index24.
Jednou z výhod investice do podílových fondů je osvobození od daně, pokud investor drží podílový list déle jak 6 měsíců. Fondy se stávají v České republice více a více populární, mnoho investorů tak hledá možnosti vydělat zajímavý zisk nebo jenom ochránit peníze proti inflaci (což jim standardní bankovní produkty většinou nenabízejí).
23 Více o investičním zaměření fondů v [4], strany 176 – 178.
24 O problematice konstrukce garantovaných fondů pojednává například článek [7].
27
3 Metodologie práce
Práce je složena z více částí. První je teoretický úvod do problematiky, po němž následuje popis produktové nabídky vybraných bank, následně jejich analýza a vzájemné porovnání, simulace chování simulovaných klientů a návrh spořicího a investičního plánu a závěr tvoří shrnutí a doporučením bankám v oblasti depozitní a investiční nabídky.
Informační zdroje
Teoretická část čerpá převážně z literatury věnující se bankovnictví a z internetových článků. U každé kapitoly je v poznámce pod čarou uvedeno, odkud pramení informace v kapitole uvedené.
V případě doslovného použití konkrétních definic je vždy specifikováno, odkud byl text převzat, včetně čísla strany.
Při analýze produktové nabídky bank jsou informace čerpány převážně z internetových stránek bank. Chybějící informace získal autor konzultací na pobočkách bank (konkrétně GE Money Bank a Česká spořitelna) nebo telefonicky pomocí informačních linek bank. Veškerá analýza a výpočty jsou vlastním dílem autora, pokud tomu tak není, je to specifikováno v poznámce pod čarou. Poslední kapitola „Výsledky, závěry a doporučení vybraným subjektům v oblasti produktové nabídky spořicích a investičních produktů“, obsahuje vlastní názory a doporučení autora. Veškeré použité zdroje jsou uvedeny na konci práce v seznamu použité literatury. Data a analýzy se vztahují k datu 15. 2. 2011.
Problémy s informačními zdroji
Problémy s informačními zdroji nastaly hlavně při vyhledávání detailních podmínek produktů.
Produkty bývají nepřehledně popsány a dokonce i podstatné charakteristiky je potřeba hledat v dokumentech, které mají banky na svých stránkách v různých sekcích. Ne vždy bylo možné takto nalézt všechny informace. V takových případech autor konzultoval produkty přímo na pobočkách bank. Při konzultaci byli zaměstnanci bank otevření a nápomocní, i přesto, že byli obeznámeni s tím, že poskytují informace pro diplomovou práci a ne standardnímu klientovi.
28
Analýza a komparace
Do komparace byly vybrány banky BRE Bank S.A., organizační složka podniku (dále jen mBank), ING Bank N.V. (dále jen ING), Česká spořitelna, a.s. (dále jen Česká spořitelna) a GE Money Bank, a.s. (dále jen GE Money Bank). Výběr těchto bank odpovídá jejich rozdílnému zaměření. mBank je v České republice nízkonákladovou bankou retailového typu, ING nabízí univerzální spořicí produkt pro klienty, kteří mají běžný účet u jiných bank, Česká spořitelna je univerzální bankou s největší sítí poboček v České Republice a GE Money Bank je převážně retailovou bankou.
Do analýzy a komparace byly zvoleny vždy téměř veškeré depozitní produkty, pokud se nejednalo o produkty redundantní. Většinou však banky takové produkty nenabízejí, v nabídkách mají vždy jen jeden produkt určitého typu. Pro analýzu byly zvoleny tedy spořicí účty, termínované vklady a vkladní knížky. V případě investic byla vždy popsána kompletní investiční nabídka všech tří bank (mBank neposkytuje klientům investiční služby). Pokud nabídka byla široká jako například v případě České spořitelny, nezachází popis až do velkých detailů a soustředí se na základní charakteristiku.
U spořicích účtů byly porovnávány převážně výnosnosti produktů, které jsou určeny úrokovými sazbami. Dále je kladen důraz na charakteristiky účtů, které omezují likviditu prostředků anebo zamezují volně manipulovat se zůstatkem na účtu. Jedná se převážně o možnosti výběrů z účtu nebo naopak omezení vkladů. Velký důraz je též kladen na poplatky, které ovlivňují výslednou výnosnost. Ostatní parametry nevýznamné pro účely spoření jsou zmíněny jen povrchově (jako například fakt, že klient nemá ke spořicímu debetní kartu, jako to nabízejí některé banky na českém trhu).
Syntéza
Na základě analýzy a komparace byla provedena simulace dvou klientů a jejich investičních možností. Byli vybráni klienti tak, aby vyhovovali různým profilům zvolených bank. Zároveň byli klienti rozlišeni podle majetku, výše příjmu a investičního profilu.
29
Na základě informací a analýz poslední kapitola shrnuje výsledky porovnání bank. Tato kapitola obsahuje i doporučení bankám, které je koncipováno tak, aby bankám pomohlo zatraktivnit své nabídky pro klienty.
30
4 Analýza spořicích možností u vybraných bank
Tato část práce popisuje a porovnává konkrétní spořicí produkty u vybraných bank. V první části jsou produkty popsány samostatně bez vzájemného porovnání. Potom jsou porovnány jednotlivé produktové nabídky.
4.1 mBank (BRE Bank S.A., organizační složka podniku)
Banka „BRE Bank S.A., organizační složka podniku“ je známá pod obchodní značkou mBank25, jedná se o organizační složky polské Banky BRE Bank S.A., která patří do skupiny Commerzbank. Banka začala působit na českém trhu v roce 2007. mBank nabízí běžný osobní účet s názvem mKonto, který slouží hlavně k provádění platebního styku. Jednou z výhod tohoto účtu jsou velmi nízké poplatky za provoz účtu (za splnění určitých podmínek bez poplatků).
Úroková sazba na tomto účtu je nulová, takže je pro účely spoření nevhodný.
Spolu s běžným účtem mKonto si klient u banky může zřídit spořicí účty eMax a eMax Plus26. 4.1.1 eMax
Spořicí účet eMax nabízí úrokovou sazbu 0,4 % p.a. Tato úroková sazba není nikterak zajímavá, pro lepší úrokové sazby nabízí mBank spořicí účet eMax Plus. Mezi výhody tohoto účtu patří možnost jednoduše převádět zůstatek pomocí internetového bankovnictví, kdy převod je realizován ihned. Poplatek za veškeré příchozí a odchozí platby je nulový. Zdarma k tomuto účtu může klient na žádost získat i embosovanou platební kartu Visa Classic. Zdarma zde má klient platby u obchodníka a 3 výběry z bankomatu měsíčně. Tím se stává z tohoto spořicího účtu účet vhodný i pro provádění platebního styku.
25 Dále v textu bude používána kratší označení mBank.
26 Informace z produktové nabídky jsou čerpány z internetových stránek mBank, zdroj [17]. Údaje jsou platné ke dni 15. 2.2011.
31 4.1.2 eMax Plus
Spořicí účet eMax Plus je hlavním spořicím produktem od mBank. Na tomto spořicím účtu je za splnění určitých podmínek zůstatek úročen zvýhodněnou úrokovou sazbou 2% p.a. Standardní úroková sazba na tomto účtu je 0,5% p.a. I přesto, že jsou k tomuto účtu vázány poplatky za určité úkony, je pro klienta celkem jednoduše možné tento účet provozovat a poplatkům se vyhnout. Mezi jeden z nejvýznamnějších poplatků patří poplatek za druhý převod v kalendářním měsíci z účtu, který činí 150 Kč. Klient tedy má zdarma pouze jeden převod v kalendářním měsíci. Pomocí poplatku motivuje banka klienty k omezení častých převodů peněz z účtu.
Příchozí transakce jsou všechny zdarma, takže klient může na účet vkládat peníze v průběhu měsíce podle svých potřeb. Není nutné zasílat vklady v pravidelných intervalech ani pravidelné výši. Přes omezení odchozích transakcí jsou finanční prostředky na účtu hodně likvidní.
Výpovědní lhůta u účtu neexistuje.
Omezení výhodnosti účtu však představují podmínky k získání výhodné úrokové sazby 2% p.a.
Tuto sazbu klient získává na jeden kalendářní měsíc a to pouze pokud uskuteční během předchozího měsíce platby kartou u obchodníků z účtu mKonto nebo eMax za částku minimálně 4000 Kč. Další podmínkou je, že zůstatek na spořicím účtu nesmí překročit 100.000 Kč, jinak klient ode dne, kdy k překročení došlo, ztrácí nárok na zvýhodněné úročení. Princip je tedy podobný způsobu úročení celou částkou v závislosti na zůstatku popsanému v kapitole 1.2.2.1.
Rozdíl je však v tom, že při překročení do vyššího pásma nad 100.000 Kč, klient nemůže pouhým snížením zůstatku získat zpět výhodnější úrokovou sazbu. Tuto sazbu získává znovu až pro další kalendářní měsíc. Zároveň musí klient o zvýhodněné úročení žádat zdarma pomocí internetového bankovnictví nebo prostřednictví mLinky, což je zpoplatněné telefonní bankovnictví.
Jako jednu z nevýhod nabídky v oblasti depozit lze rozhodně uvést nepřehlednost produktů.
Banka na svých stránkách a prostřednictvím reklamy uvádí, že nabízí úrokovou sazbu 2% p.a. To je sice pravda, tato zdánlivě dobrá nabídka je však znevýhodněna omezujícími podmínkami.
Klient se ty nejméně příjemné detaily dočte až po stažení a prostudovaní složitých a zdánlivě nedůležitých podmínek.
Z pohledu spoření neposkytuje účet velké výhody. Výhodnou úrokovou sazbu 2% p.a. získává klient pouze při splnění podmínek, kde nejvíce omezující je podmínka zůstatku pod 100.000 Kč.
32
Pokud klient zamýšlí spořit ve vyšších částkách, je pro něj tento účet nevhodný. Výhoda tohoto spořicího účtu spočívá převážně ve spojení s osobním účtem mKonto a spořicím účtem eMax.
Klient může pomocí internetového bankovnictví mezi účty snadno přesouvat finance, změny zůstatků se projeví ihned. Klient tak má možnost vybrat peníze dokonce v hotovosti z účtu během chvilky, pokud uskuteční převod z účtu eMax Plus na běžný účet mKonto a peníze vybere v hotovosti z bankomatu. Samotný účet mKonto se klientovi vyplatí díky v mnoha případech nulovým poplatkům a platební kartě Visa Classic. Pokud tedy klient plánuje spořit jen malé částky a zároveň využívá mKonto jako svůj osobní účet, mohou tyto produkty od mBank být vhodným řešením.
4.2 ING (ING Bank N.V.)
ING Bank N.V., zkráceně ING, působí na českém trhu již od roku 1991. Nabízí mnoho produktů z různých oblastí jako pojišťovnictví, hypotéky, penzijní fondy, investice, spoření a další. Banka ve své produktové nabídce nemá žádný produkt z oblasti běžných účtů. Nabízí však zajímavý spořicí účet ING Konto. V oblasti investic má banka v nabídce velké množství investičních fondů. Díky těmto produktům je banka z hlediska této práce poměrně zajímavá.
4.2.1 ING Konto
ING Konto27 nabízí klientům výhodné zúročení celého zůstatku jednotnou sazbou 1,75% p.a.
Není stanovena žádná minimální ani maximální částka vkladu. Úroky jsou připisovány čtvrtletně a to vždy k poslednímu dni kalendářního čtvrtletí. Při přepočtu měsíční vyplácení úroků je úroková sazba 1,747% p.a.
Banka nevybírá za provoz účtu poplatky, konkrétně je zdarma jeho založení, zrušení, veškeré odchozí a příchozí platby, použití internetového bankovnictví a další. Standardní provoz tohoto účtu tak klienta nevyjde na žádný poplatek. Veškeré operace klient uskutečňuje pomocí internetového bankovnictví. Jako další způsob obsluhy účtu je možné použít bezplatnou telefonní linku nebo přímý kontakt na pobočce vyhrazené pro tyto účely. Pobočka je však pouze jedna a
27 Informace o ING Kontu jsou čerpány z internetových stránek ING, zdroj [13]. Údaje jsou platné ke dni 15. 2. 2011.
33
lze ji použít pouze pro založení a zrušení účtu. Účet je určen hlavně pro obsluhu pomocí internetového nebo telefonického bankovnictví.
Účet nemá žádnou výpovědní lhůtu a jeho vedení není podmíněno žádným dalším produktem u ING. Klient tak vlastní běžný účet u jiné banky a na ING spořicí účet zasílá vklady, které chce na ING Kontu spořit. Vybrání jakékoliv částky z účtu je bez omezení a poplatku a doba na výběr je limitována pouze dobou, za kterou dojde k převodu peněz z ING Konta na zvolený účet. Klient má možnost si zvolit až tři takové účty u libovolné banky v České Republice vedené v České měně. Finanční prostředky jsou tedy velmi likvidní, jejich výběr není nijak zpoplatněn.
Mezi výhody ING konta nepochybně patří celkem vysoká úroková sazba. Jako další z výhod lze uvést jednoduchost podmínek celého ING Konta, převážně jedné úrokové sazby. Spořicí účet je velmi dobře, detailně a přehledně popsán na stránkách ING Konta. Nevýhodou je, že klient nemá k účtu k dispozici platební kartu, což některé spořicí účty občas nabízejí.
4.3 Česká spořitelna
Česká spořitelna, a.s. (dále jen Česká spořitelna) patří do finanční skupiny Erste Group. Česká spořitelna má dlouhou historii. V roce 1825 vznikl předchůdce banky Spořitelna česká. Banka existovala i v době socialismu, kdy byla jedinou bankou pro českou retailovou klientelu. V roce 1992 transformovala na akciovou společnost. Díky dlouholeté tradici má banka stále mnoho klientů. Česká spořitelna má hustou síť poboček, celkem 664 poboček a 1276 bankomatů.
Retailové klientele nabízí produkty širokého spektra od běžných účtů, spořicích účtů, termínovaných vkladů, úvěrů, hypoték, stavebních a důchodových spoření a v neposlední řadě také rozsáhlé investiční možnosti.28
4.3.1 Vkladní knížky
Česká spořitelna nabízí tradiční produkt vkladních knížek. Jelikož vkladní knížky nepatří mezi nejvýhodnější spořicí produkty, bude jim v této práci věnováno méně prostoru než ostatním produktům. Má však smysl je zmínit.
28 Informace z produktové nabídky jsou čerpány z internetových stránek České spořitelny, zdroj [10]. Údaje jsou platné ke dni 15. 2. 2011.
34
Vkladní knížky jsou stále dosud využívány převážně starší klientelou, která je na tento produkt zvyklá. Česká spořitelna nabízí hned několik typů vkladních knížek.
Vkladní knížka bez výpovědní lhůty
Tyto vkladní knížky nemají žádnou výpovědní lhůtu, peníze mohou být poskytnuty klientovi ihned. Úroková sazba je pouhých 0,1% p.a. Z důvodu velmi malé úrokové sazby je tato vkladní knížka pro klienty bezpečnější alternativou peněz ležících v hotovosti doma. Z hlediska spoření nemá však význam.
Vkladní knížka s výpovědní lhůtou
Tento typ vkladních knížek již nabízí lepší úrokové sazby než je tomu u předchozího typu. Při založení vkladní knížky si klient volí výpovědní lhůtu. Výpovědní lhůt je doba, kterou musí klient počkat od doby vypovězení vkladu, než mu budou vyplaceny peníze. Na výběr jsou lhůty 1 měsíc, 3 měsíce, 6, 12 a 24 měsíců. Na knížkách je pásmové úročení a úrokové sazby jsou rostoucí spolu s výpovědní lhůtou (viz Tab. 2).
Tab. 2: Úrokové sazby u vkladních knížek České spořitelny s výpovědní lhůtou.
Výpovědní lhůta < 100.000 Kč ≥ 100.000 Kč
< 250.000 Kč
≥ 250.000 Kč
< 500.000 Kč
≥ 500.000 Kč
1 měsíc 0,30 % 0,40 % 0,50 % 0,60 %
3 měsíce 0,35 % 0,45 % 0,55 % 0,65 %
6 měsíců 0,40 % 0,50 % 0,65 % 0,75 %
12 měsíců 0,50 % 0,60 % 0,80 % 1,10 %
24 měsíců 0,80 % 0,90 % 0,90 % 1,40 %
Zdroj [10], platné ke dni 15. 2. 2011.
Sankční poplatky za nedodržení výpovědní lhůty jsou definovány jako poměr z částky, která je vybrána. Poplatky jsou 0,2% pro lhůtu 1 měsíce, dále pak 0,25% (3 měsíce), 0,25% (6 měsíců), 0,6% (12 měsíců) a 1% pro dvouletou výpovědní lhůtu.
Výherní vkladní knížky
Jedná se o vkladní knížku, s kterou má možnost se klient účastnit slosování o finanční výhry.
Česká spořitelna losuje výhry dvakrát ročně, výhry jsou buď relativní vzhledem k aktuálnímu
35
zůstatku (například zisk 33% z aktuálního zůstatku), nebo jsou stanoveny v absolutních částkách.
Vklad na těchto knížkách není úročen.
4.3.2 Šikovné spoření České Spořitelny
Spořicí účty Šikovné spoření České spořitelny (dále jen zkráceně Šikovné spoření) a Šikovné spoření České spořitelny Plus (dále jen zkráceně Šikovné spoření Plus) jsou v podmínkách stejné, liší se pouze v částkách spoření a úrokovými sazbami. U obou účtů se předpokládá pravidelný vklad na účet v měsíčních intervalech. Klient je motivován peníze na účet pravidelně vkládat díky podmínce, která stanovuje, že pokud ke vkladu v daném kalendářním měsíci nedojde, není za tento měsíc klientovi připsán úrok. Vklad na účet je omezen maximální a minimální částkou, kterou zobrazuje tabulka Tab. 3. Při založení účtu je potřeba vložit základní vklad (ve stejné tabulce). Ten je totožný s minimálním nutným zůstatkem na účtu.
Tab. 3: Omezení vkladů u Šikovné spoření České spořitelny a Šikovné spoření České spořitelny Plus.
Spořicí účet Minimální částka měsíčního vkladu
Maximální částka měsíčního vkladu
Základní vklad při založení účtu, minimální zůstatek
Šikovné spoření 300 Kč 5.000 Kč 1000
Šikovné spoření Plus 5.000 Kč 20.000 Kč 20.000
Zdroj [10], platné ke dni 15. 2. 2011.
Zůstatek na spořicím účtu je úročen pomocí pásmového úročení. Hodnoty rozsahů pásem a úrokových sazeb jsou zobrazeny v tabulce Tab. 4. Z tabulky je zřejmé, že Šikovné spoření Plus je určené pro spoření větších částek. Úroky jsou připisovány na konci měsíce.
Tab. 4: Pásmové úročení u Šikovného spoření České spořitelny a Šikovného spoření České spořitelny Plus.
Šikovné spoření Šikovné spoření Plus
Dolní limit (včetně) *Kč+
Horní limit *Kč+ Úroková sazba [% p.a.]
Dolní limit (včetně) *Kč+
Horní limit *Kč+ Úroková sazba [% p.a.]
