POSUDEK OPONENTA DIPLOMOVÉ PRÁCE
Jméno a příjmení diplomanta: Miluše Němcová Vedoucí práce: PhDr. Jarmila Netková
Název práce: Marketingová analýza využití pražských historických mlýnů v oblasti cestovního ruchu
Cílem předložené diplomové práce bylo analyzovat současnou situaci vybraných pražských historických mlýnů a zhodnotit další možnosti jejich využití v cestovním ruchu. Výběr zkoumaných mlýnů autorka provedla na základě seznamu památek dle Výzkumného centra průmyslového dědictví při Českém vysokém učení technickém v Praze. Na základě provedené analýzy sekundárních údajů a konzultacemi s odborníky diplomantka zformovala doporučení pro jejich možný budoucí vývoj.
V první kapitole autorka charakterizuje kulturní dědictví a technické památky obecně, jmenuje základní definice, a to jak na úrovni národní, tak i mezinárodní. Druhá kapitola se zabývá průmyslovou revolucí, jejími příčinami a efekty. Ve třetí kapitole autorka jmenuje mezinárodní organizace zabývající se průmyslovým dědictvím a vzniklých mezinárodních dohod z jejich iniciativy. Ovšem u jedné organizace ze jmenovaných chybí její záměr, čím se zabývá, proč byla založena. Jedná se o Americký ústav architektů – AIA. Čtvrtá kapitola pojednává o památkové péči v České republice, její historii, oblastí výkonu památkové péče, ale také institucemi, které mají vliv na památky jako takové, a to Národní technické muzeum a Klub za starou Prahu. V této části správně popisuje vznik Národního památkového ústavu v roce 2003, avšak později v dalším textu diplomové práce několikrát nesprávně používá jeho neúplný předchozí název, a to Státní ústav památkové péče.
Mlýny jako takovými se zabývá kapitola pátá. Diplomantka popisuje jejich celkový historický vývoj, princip fungování s množstvím technických termínů, rozebírá jednotlivé druhy mlýnů a podrobněji popisuje historii vzniku vodních mlýnů na našem území.
V šesté kapitole autorka detailně rozebírá historii vybraných mlýnů a hlouběji také popisuje i historii míst, kde mlýny stávaly, a to zejména u malostranských, staroměstských a
novoměstských mlýnů, neboť v těchto prostorách stávalo vždy více, někdy až deset mlýnů.
V dalších subkapitolách jsou popisovány mlýny Prahy 4 až Prahy 10. Celkem se diplomatka zabývala 25 mlýny, a to zejména vodními, dvěma parními a jedním větrným.
V sedmé části diplomantka popisuje aktuální stav jednotlivých mlýnů, jejich vlastníky a celkové využití. Text je vhodně doplněn aktuálními fotografiemi a dalšími obrázky
dokreslující současnost. Podrobně jsou popsány peripetie okolo přestavby Sovových mlýnů a jejich kontroverzní architektonické zapracování moderních prvků skla a oceli do této
historické památky. Je až neuvěřitelné, jak si někteří lidé dokáží prosadit své soukromé představy a plány na tak cenné a panorama dokreslující památce před zájmy a názory
odborníků na památkovou péči, ač prokázali velkou službu městu Praha a celé republice, a to darováním sbírky moderního umění v téměř nevyčíslitelné hodnotě. Další podrobnější subkapitola je věnována Císařskému mlýnu v Bubenči. Autorka získala podrobné informace, jak se jednotlivé projekty snažily zachránit tuto stavbu. Snad ten poslední současný se konečně podaří realizovat. Původní budova mlýna má vytvořit harmonický celek s novostavbami sídliště.
Osmá kapitola stručně charakterizuje využití jednotlivých mlýnů v cestovním ruchu. Některé již jsou do cestovního ruchu zapojeny, ale některé chátrají a nejsou využity vůbec, nebo jsou většinou adaptovány pro bydlení. U muzeí umístěných v bývalých mlýnech autorka uvádí i statistiky návštěvnosti. Nejméně navštěvovaným muzeem je Poštovní muzeum. Průměrně jej měsíčně navštíví pouze 196 osob, oproti 1300 v případě Muzea Bedřicha Smetany a 2000 návštěvníkům Muzea Kampa (údaje za rok 2005). Devátá kapitola pak stručně shrnuje doporučení pro využívání jednotlivých mlýnů.
Celkové hodnocení
Autorka diplomové práce prokázala, že umí správně pracovat s informacemi z Internetu i teoretickými informacemi z odborné literatury. Je patrné, že si dala záležet na shromáždění aktuálních informací týkajících se problémů konkrétních mlýnů, které získala u odborníků z Národního památkového ústavu nebo dalších zainteresovaných osob. Celkově lze říci, že diplomatka podala věrný obraz o současné situaci, ovšem její doporučení na zlepšení současného stavu nejsou hlouběji propracovaná.
Myslím si, že pro účely této diplomové práce se stačilo věnovat pouze vodním mlýnům na Vltavě. Práce by tak byla mnohem kompaktnější a snesla by celkové srovnání, např. pomocí analýzy SWOT. Parní mlýny jsou jistě zajímavou technickou památkou, ale jejich konverze se bude jistě diametrálně lišit od možného využití mlýnů vodních v cestovním ruchu
v historickém centru Prahy. Pravděpodobně díky rozsahu zkoumaných mlýnů (celkem 25) se domnívám, že autorka se již nestihla věnovat srovnání využití mlýnů v zahraničí.
Po formální stránce je práce logicky a přehledně členěna. Jsou správně uvedeny citace, stejně tak i popis obrázků s uvedením zdroje jejich získání. V příloze čtenář nalezne množství obrázků dokreslujících princip fungování mlýnů, obrázků map a dalších.
Domnívám se, že autorka naplnila cíle stanovené v úvodu práce a jsem přesvědčen, že se svého úkolu zhostila kvalifikovaně, ač závěrečná doporučení jsou stručná a chybí
mezinárodní srovnání využití mlýnů v cestovním ruchu.
Doporučuji hodnocení velmi dobře.
Pro ústní obhajobu navrhuji tyto otázky:
1. Čím se zabývá Americký ústav architektů – AIA – a jak přispívá k ochraně a podpoře průmyslového dědictví?
2. Jak jsou využívány vodní mlýny v podobných městech jako je Praha?
3. Existuje v České republice muzeum, které dokládá, jak funguje vodní mlýn?
V Praze, 24. ledna 2007
Ing. Marek Koňařík
